Slov a na m í r u Řádka za řádkou Má vlastní pustina Řádka za řádkou Můj ráj Marie-Luise Kaschnitzová: Báseň
Svítalo a Orfeus pořád nikde. Faridovi se zrychlil tep, ostatně jako vždycky, když se připlížila tma. Zatracený Sýrohlav! Kde jen vězí? Ptáci již utichli ve větvích, jako by jim zobáčky sevřela nadcházející noc, a nedaleké kopce se zabarvily do černa, jako by je sežehlo zapadající slunce. Již brzy bude celý svět černý jako uhel, dokonce i tráva pod Faridovýma bosýma nohama, a do noci začnou ševelit duchové. Farid znal jen jedno místo, kde se před nimi cítil v bezpečí: v těsném závěsu za Prašprstem, tak těsném, že cítil teplo jeho těla. Prašprst se noci nebál, miloval ji. „No co je, už je zase slyšíš?“ ptal se, když se k němu Farid přitiskl. „Kolikrát ti to budu ještě opakovat? V tomhle světě žádní duchové nejsou. To je jedna z mála výhod, které tento svět má.“ Farid stál opřený o dub a díval se liduprázdnou ulicí do kopce. Tam nahoře, kde se pod tmavými vrchy krčilo ani 7