0033193

Kapitola 1 Vikomt Bennington líbal hroznû.

Meg potlaãila povzdech. ·koda. Byla ochotná pfiehlédnout jeho ustupující vlasy, velk˘ nos a ãastou podráÏdûnost, ale tohle bylo pfiíli‰. Jak by se mohla provdat za muÏe, jehoÏ rty v ní vzbuzují pfiedstavu dvou tlust˘ch slimákÛ? V této chvíli právû vlhce pfiejíÏdûly po její tváfii k pravému uchu.

Mûla by ho vy‰krtnout ze seznamu pfiípadn˘ch nápadníkÛ.

Pfiesto mûl jednu z nejvût‰ích botanick˘ch sbírek v Anglii. Nad‰enû by uvítala celodenní pfiístup ke v‰em tûm rostlinn˘m skvostÛm.

Slimáci zamífiili k její bradû.

Jak dÛleÏité je líbání? Milostnému umûní je koneckoncÛ vyhrazena jen malá ãást manÏelského Ïivota. Vikomt Bennington má moÏná nûkolik milenek a uvaÏuje o ní pouze kvÛli dûdici. Jakmile dosáhne cíle, pfiestane si jí v‰ímat.

Dokázala by to. ¤ada Ïen pfietrpí aktivity v manÏelské posteli tím, Ïe nehybnû leÏí a myslí na Anglii. Ona by tu dobu strávila tak, Ïe by se v duchu probírala Benningtonov˘mi rozlehl˘mi zahradami.

Pfiesunul rty k místu pod jejím uchem. AÏ pfiestane s tím oslintáváním, bude si Meg muset otfiít obliãej kapesníkem.

7

S A L LY M A C K E N Z I E Zhluboka se nadechla, ale zarazila se dfiív, neÏ si zpoloviny naplnila plíce.

Páchl. Ten odér byl takhle zblízka velmi pronikav˘.

Na‰tûstí byl Bennington jen o pár centimetrÛ vy‰‰í neÏ ona, takÏe nemûla nos pfiimáãknut˘ k jeho vestû.

Mûl by si promluvit s komorníkem o stavu svého prádla. Na límeãku a nákrãníku mûl tenkou ‰pinavou ãáru.

Brr! Vsunul jí jazyk do ucha.

To staãilo. Mohl by vlastnit tfieba rajskou zahradu, a pfiesto by ho musela vyfiadit ze seznamu potenciálních nápadníkÛ. „Pane!“ Opfiela se do jeho hubené hrudi. „Hmm?“ Pfiesunul ústa k jejímu hrdlu a pfiisál se tam jako pijavice. „Lorde Benningtone, prosím.“ Znovu do nûj strãila. Îádn˘ z ostatních muÏÛ, které zavedla do kfioví, nebyl tak troufal˘. „Upamatujte se... Ech!“ Sklouzl jí rukama k bokÛm a pfiivinul ji k sobû. Kalhoty se mu neblaze vyboulily.

Zatlaãila silnûji. Jako by se opírala do kamenné zdi.

Koho by napadlo, Ïe bude mít tenhle vyzábl˘ muÏíãek takovou stabilitu? „Pane, zneklidÀujete mû.“ Pfiitiskl se k ní je‰tû silnûji. „A vy zneklidÀujete mû, zlato.“ Jeho hlas znûl podivnû zastfienû. Vrátil se k její pokoÏce a ocucával jí rameno. „Au! PfiestaÀte s tím.“ Byl to vikomt. DÏentlmen. Urãitû by na zahradû lorda Palmersona, jen pár metrÛ od pfieplnûného taneãního sálu, neudûlal nic nepfiedpokládaného?

Nepfiestal. Teì olizoval místo, kam ji kousl. Bylo to nechutné. „Pane, okamÏitû mû zaveìte zpátky k lady Beatrici!“ Zabruãel a pfiesunul ústa k jejímu krku.

Mûla by zaãít kfiiãet? Usly‰el by ji nûkdo? Kdyby po8

NAH¯

DÎENTLMEN

ãkala na pauzu mezi dvûma skladbami... MoÏná se rozhodne i dal‰í pár, Ïe se projde na chladném noãním vzduchu, a pfiijde jí na pomoc.

Lord Bennington jí oÏuÏlával ucho. „Nebojte se, sleãno Petersonová. Mám zcela ãestné úmysly.“ „âestné?“ Meg se odmlãela. „Jako manÏelství?“ „Samozfiejmû. Co jste si myslela?“ Co si myslela? Ano, byl nechutn˘, ale opravdu ho má kvÛli tro‰e ‰píny a slintání vylouãit z úvah o svatbû? Jejím cílem bylo vdát se ãi zasnoubit do konce sezony. Za mûsíc bude po sezonû a tady uÏ má na dosah úctyhodnou – ne, vynikající! – nabídku k sÀatku. Faráfiova dcera, která ulovila vikomta? Klepny ze spoleãnosti by si obrousily jazyky, aby tu zprávu roznesly dál.

Mûl spoustu nádhern˘ch rostlin. Skleník a zahradu v Lond˘nû a v Devonu akry pÛdy.

Opravdu, kolikrát by musela strpût jeho pozornost, kdyby se za nûj provdala? Otec a Harriet si byli mimofiádnû oddaní a i její sestra a pfiítelkynû Lizzie trávily spoustu ãasu se sv˘mi manÏeli, ale vût‰ina sezdan˘ch urozen˘ch párÛ se skoro nevídala. Jestli bude mít ‰tûstí, pfiijde brzy do jiného stavu, moÏná uÏ o svatební noci.

Pak si ona a Bennington pÛjdou kaÏd˘ vlastní cestou.

Snese chvíli nepohodlí, aby získala klíã k jeho skleníku, ne? Nikdo jin˘ nemûl takové rostlinné bohatství. Nikdo kromû Parkse – pana Parkera-Rotha – ale ten se o manÏelství s ní oãividnû nezajímal.

Olízla si rty. Dokázala by odpovûdût ano? Mûla by se vdát. Chtûla mít vlastní domov. Zahradu. Dûti.

Dûti se ‰piãat˘m nosem lorda Benningtona? „Pane, nechci...“ „No tak, sleãno Petersonová. Dal‰í nabídku uÏ nedostanete. To urãitû víte.“ „Lorde Benningtone!“ Byl moÏná vikomt, ale to mu je‰tû nedávalo právo, aby ji uráÏel.

9

S A L LY M A C K E N Z I E „Ostatní muÏi se nezmínili o manÏelství, viìte?“ „Ostatní muÏi?“ V‰iml si snad jejích v˘letÛ do kfioví?

Urãitû ne. Byla velice diskrétní. „Nejsem si jistá, co tím myslíte. Domnívala jsem se, Ïe máme spoleãn˘ zájem o zahradniãení. Procházka po zahradû lorda Palmersona byla podnûtná.“ Uchechtl se, pohnul boky a dloubl ji sv˘m protivn˘m vyboulením. „Velmi podnûtná.“ Nûco ho rozhodnû podnítilo. Koho by napadlo, Ïe má tak mal˘ muÏíãek tak velk˘, ehm... „Pane...“ „Takhle pfiijdete o svou povûst, dfiív neÏ seÏenete manÏela, sleãno Petersonová. Lidé klevetí.“ Je‰tû Ïe byla na zahradû tma. Meg cítila, jak jí hofií tváfie. Snad si nemyslel...? „Uji‰Èuji vás, lorde Benningtone...“ „Vím, Ïe jste si pouze vymûnili pár polibkÛ. Lord Farley fiíkal, Ïe jste hodnû nezku‰ená. Domníval se, Ïe je vበprvní. Byl?“ „Lorde Benningtone! Prosím. Ráda bych se ihned vrátila do taneãního sálu.“ „Umím si pfiedstavit, Ïe jste ve svém pokroãilém vûku ponûkud zvûdavá.“ Zasmál se. „Pravdûpodobnû i trochu zoufalá.“ „Pane, je mi teprve jednadvacet.“ „Správnû. UÏ dávno jste pfiekroãila vûk, kdy se od vás oãekávalo, Ïe polapíte manÏela.“ „VÛbec ne.“ „No tak, Margaret. Smím vám fiíkat Margaret, viìte?

Vûfiím, Ïe jsme se jiÏ dostateãnû seznámili, abychom mohli upustit od formalit.“ PoloÏil jí levou ruku na ÏivÛtek.

Chytila ho za zápûstí. BÛhvíjak se mu podafiilo sundat si rukavice. „Ne, rozhodnû jsme se dostateãnû neseznámili.“ 10

NAH¯

DÎENTLMEN

„Máte jen strach jako v‰echny panny, zlato.“ Zavadil jí prsty o Àadra. „Lorde Benningtone!“ „Oslovujte mû Bennie. DÛvûrní pfiátelé mi tak fiíkají.“ „To nemÛÏu. OkamÏitû sundejte tu ruku.“ Pfiesunul ji k jejímu rameni. „Je mi ‰estatfiicet. Pfii‰el ãas myslet na dûdice. Pocházíte z úctyhodné rodiny. Vበotec je spfiíznûn s hrabûtem z Landsdowne, Ïe ano?“ „Je to str˘c hrabûte z Landsdowne, ale hrabû se o nás nezajímá.“ Pohlédla skrz listí k lákavému svûtlu. Spatfiila ve stínu pohyb? Doufala, Ïe je nûkdo poblíÏ, aby jí v pfiípadû nutnosti pomohl.

Vikomt ji pohladil prsty po pokoÏce. Zatnula zuby. „Ale va‰e sestra je mark˘za z Knightsdale. Urãitû se st˘káte. Nevychovávala vás, kdyÏ vám zemfiela matka?“ „Ano. Taneãní sál, pane. UÏ jsme se mûli dávno vrátit.“ Jeho dlaÀ byla nepfiíjemnû vlhká. „A hrabûnka z Westbrooke je va‰e dobrá pfiítelkynû.“ „Ano, ano.“ Prostudoval snad v‰echny její vztahy? „Taneãní sál, lorde Benningtone. Doprovoìte mû prosím zpátky. Jestli si pfiejete dál diskutovat o mé rodinû, mÛÏeme v tom pokraãovat tam.“ „Hrabû i mark˘z jsou blízcí pfiátelé vévody z Alvordu – vlastnû hrabû je bratranec vévodkynû.“ „Lorde Benningtone...“ „Rád bych byl svázán s takovou mocí a bohatstvím.

Kdokoli z nich by mohl bez mrknutí oka zaplatit v˘pravu do jihoamerické dÏungle.“ „Do dÏungle? V JiÏní Americe?“ Pfii‰el snad o rozum? „Chci tam poslat pár lidí pro exotické sazenice, Margaret.“ „Chápu.“ Taky by se jí to líbilo, ale bylo to zcela nemoÏné. „Taková v˘prava je velice nákladná. Pan ParkerRoth fiíkal...“ 11

S A L LY M A C K E N Z I E Bennington jí pevnûji sevfiel rameno. „To bolí, pane.“ „Znáte Parkera-Rotha?“ „Trochu. Vloni jsme se seznámili na domácím veãírku.“ Meg se zavrtûla. „Prosím, lorde Benningtone, udûláte mi modfiinu.“ Povolil prsty. „PromiÀte. Jen nemÛÏu toho chlapa vystát. Je to mÛj soused. Tráví spoustu ãasu na venkovû.“ „Ach.“ Tak proto ho nevidûla ve mûstû – ne Ïe by se po nûm poohlíÏela. „Je odporné, jak mu v‰ichni podlézají, kdyÏ nav‰tíví schÛzi Zahradnické spoleãnosti. Má spoustu penûz – posílá svého bratra po celé zemûkouli, aby hledal rostlinné druhy.“ „Chápu.“ Sevfiení lorda Benningtona ochablo. Teì ji snad koneãnû pustí? „Vrátíme se do taneãního sálu, pane?“ „Je‰tû jste mi neodpovûdûla.“ „Na co?“ „Vezmete si mû, nebo ne?“ Lord Bennington se na ni mraãil. Ve‰keré známky vá‰nû zmizely. Zjistila, Ïe je to velice jednoduché rozhodování. „Moc se omlouvám, pane. Plnû si uvûdomuji, jakou mi skládáte poklonu, ale myslím, Ïe bychom se k sobû nehodili.“ Zachmufiil se je‰tû víc. „Co tím myslíte, nehodili?“ „Zkrátka nehodili.“ Co chtûl, aby mu fiekla? Îe ho povaÏuje za odporného hulváta a Ïe udûlala obrovskou chybu, kdyÏ se s ním vÛbec dala do fieãi? „Vytáhla jste mû do téhle tmavé zahrady, a pfiesto odmítáte nabídku k sÀatku?“ „Neãekala jsem takov˘ návrh, pane.“ „A jak˘ tedy? Hledáte pouhé povyraÏení?“ 12

NAH¯

DÎENTLMEN

„Pane! Samozfiejmû Ïe ne. Neãekám uÏ Ïádnou nabídku. Chci fiíct, Ïe jsem Ïádnou neãekala... vÛbec Ïádnou.

Jen jsem si pfiála projít se po zahradû.“ „Sleãno Petersonová, nejsem vãerej‰í. Vylákala jste mû do tohoto tmavého kouta z nûjakého dÛvodu. Bylo to jen kvÛli polibku? Prahnete po milostn˘ch dobrodruÏstvích?“ „Lorde Benningtone!“ Opravdu fiekl „milostn˘ch“ ve spojení s ní? „NevyuÏijete mû, abych uspokojil va‰e potfieby.“ Potfieby! Její jedinou potfiebou bylo vrátit se do svûtel taneãního sálu.

Vikomt zaãínal b˘t viditelnû podráÏdûn˘. Takovou reakci vskutku neãekala. Ostatní muÏi byli velmi pfiívûtiví, kdyÏ navrhla, aby se vrátili dovnitfi. Lord Bennington prskal vzteky. „Rozhodla jste se, Ïe se mnou pÛjdete do zahrady, tak za to teì zaplatíte. AÏ s vámi skonãím, budou mû va‰i zámoÏní pfiíbuzní a pfiátelé je‰tû prosit, abych si vás vzal.“ „Lorde Benningtone, prosím vás, mûjte rozum. Jste pfiece dÏentlmen.“ „Jsem muÏ, sleãno Petersonová. Sestra vás jistû varovala, Ïe je nanejv˘‰ nerozumné zÛstat sama s muÏem na odlouãeném místû.“ Emma ji varovala pfied mnoha vûcmi – moÏná ji mûla v této konkrétní poslouchat. AspoÀ Ïe bude tentokrát u‰etfiena Emmina kázání – její sestra byla se sv˘mi dûtmi v Kentu. Jestli se Meg podafií zbavit Benningtona, v‰echno dobfie skonãí. UÏ dostala lekci. V Ïivotû nevkroãí do stinného kfioví.

Vikomt zanofiil ruce do jejího úãesu, aÏ z nûj vylétly sponky na v‰echny strany. Vlasy se jí rozpustily na ramena. „Ihned pfiestaÀte, lorde Benningtone!“ 13

S A L LY M A C K E N Z I E Zabruãel. Znovu mûl ruce na jejím ÏivÛtku. Kopla ho kolenem, ale minula cíl. „Hrajete si, co?“ „Budu kfiiãet, pane.“ „PosluÏte si. Bude to úÏasn˘ skandál. Kolik asi mark˘z zaplatí, aby ho ututlal?“ „Nic.“ „Jste naivní, sleãno Petersonová.“ Pfiitiskl k ní ústa a pootevfiel jí rty. Vklouzl jazykem mezi její zuby jako had, aÏ hrozilo, Ïe ji udusí. Udûlala jediné, co ji napadlo.

Silnû skousla.

John Parker-Roth, pro pfiátele a známé Parks, vy‰el z dusného a hluãného taneãního sálu lorda Palmersona do chladné tiché zahrady.

Díkybohu. Stále cítil pach Lond˘na, ale aspoÀ se uÏ nedusil odpudivou smûsí parfémÛ, olejov˘ch zábalÛ, zatuchlého dechu a potu. Nechápal, proã se jeho matka dobrovolnû vystavuje takové tlaãenici.

Vykroãil po náhodné pû‰inû. Palmersonova zahrada byla na lond˘nská mûfiítka velmi prostorná. Kdyby mohl vytûsnit z hlavy nelibozvuãnou hudbu, konverzaci linoucí se z domu a hluk na ulici, skoro by si pfiedstavoval, Ïe je zpátky na venkovû.

Skoro. Krucinál. UÏ pfii‰ly ty rostliny, které Stephen poslal? Mûl b˘t doma, aby je pfievzal. Byly odeslány aÏ z JiÏní Ameriky, aby nerozbalené uschly v Priory... To pomy‰lení nesnesl.

Vyplní MacGill pfiesnû jeho instrukce? Podrobnû mu je vypsal a pro‰el s ním kaÏd˘ bod, ale ten tvrdohlav˘ Skot si vÏdycky myslel, Ïe ví v‰echno nejlíp. Dobfie, obvykle vûdûl. MacGill byl vynikající zahradník, ale i tak, nové rostliny vyÏadovaly starostlivou péãi.

14

NAH¯

DÎENTLMEN

Chtûl tam b˘t sám. Proã matka trvala na tom, Ïe ho právû teì odvleãe do mûsta?

Prudce vydechl. Vûdûl proã – kvÛli zpropadené sezonû. Tvrdila, Ïe si musí dokoupit v˘tvarné potfieby, aby udrÏela krok se sv˘mi umûleck˘mi pfiáteli, ale jeho neoklamala. Chtûla ho oÏenit.

Sly‰el, Ïe Palmerson má pûkn˘ exempláfi Magnolia grandiflora. Zkusí ho najít. S trochou ‰tûstí bude v tom nejvzdálenûj‰ím a nejtmav‰ím rohu zahrady. Moc by za to nedal, Ïe za ním matka vybûhne aÏ sem a potáhne za sebou nejnovûj‰í kandidátku.

Proã se sakra nemohla smífiit s tím, Ïe se nechce Ïenit? ¤íkal jí to znovu a znovu. Bylo tak tûÏké to pochopit?

Zfiejmû ano. U‰klíbl se. KdyÏ na nûj poslední dobou pohlédla, vzdychla a ustaranû svra‰tila ãelo.

Odhrnul svû‰ené úponky vinné révy. Skuteãností bylo, Ïe se Ïenit nepotfieboval. Nemusel se starat o pokraãování titulu. Priory pfiejde na Stephena nebo Nicholase, pokud je otec v‰echny nepfieÏije. Parks byl se sv˘m Ïivotem velmi spokojen˘. Mûl práci – rostliny a zahradu. Ve vesnici mûl ochotnou vdovu, aãkoli ji uÏ moc nenav‰tûvoval. Po pravdû fieãeno pracoval rad‰i na záhonech rÛÏí neÏ v její posteli. S rÛÏemi nebyly takové problémy.

Ne, manÏelka by mu pfiinesla jenom trápení.

Kãertu, za‰ustilo v tom kfioví nûco? To mu dnes veãer je‰tû chybûlo – narazit na nûjak˘ zamilovan˘ pár. Odboãil od podezfielé vegetace.

PotíÏ byla, Ïe matka pevnû vûfiila, Ïe manÏelství je pro spokojenost kaÏdého muÏe nezbytné. Zhluboka se nadechl a dlouze vydechl. BoÏe, dej mu trpûlivost. Otevfiela nûkdy oãi a rozhlédla se po zatraceném taneãním sále, do kterého ho pfiitáhla? Ona byla moÏná ‰Èastnû vdaná a otec byl moÏná spokojen˘, ale vût‰ina manÏelÛ a manÏelek ne.

15

S A L LY M A C K E N Z I E Nemûl zájem nechat se vlákat do faráfiovy pasti. Snad kdyby Grace...

Ne. Byla to smû‰ná pfiedstava. Do‰el k tomu závûru uÏ pfied lety. Grace si vybrala podle svého a byla ‰Èastná.

KdyÏ o ní sly‰el naposledy, mûla dvû dûti. Právû teì byla v taneãním sále. Vidûl ji, jak se pfii posledním tanci smûje na manÏela.

Zvuk v kfioví zesílil. Îe by se milenci pohádali? Rozhodnû toho nechtûl b˘t svûdkem. Jen... „Ty dûvko!“ Ach, to byl BenningtonÛv hlas. Ten muÏ mûl odpornou povahu. Snad ne... „Prosím, pane.“ Dívãí hlas podbarvoval strach. „To bolí.“ Bez pfiem˘‰lení vykroãil dopfiedu.

Nesmûla panikafiit. Bennington byl dÏentlmen.

Vypadal jako zrÛda. Díval se na ni pfiimhoufien˘ma oãima, s roz‰ífien˘m chfiípím a vyãnívající bradou. DrÏel ji za paÏe. Byla si jistá, Ïe na nich zÛstanou modfiiny. „Ty dûvko!“ „Prosím, pane.“ Olízla si rty. Strachem nemohla d˘chat. Byl mnohem silnûj‰í neÏ ona a v zahradû byla tma.

Byl to vikomt, ‰lechtic, dÏentlmen. Pfiece jí doopravdy neublíÏí, ne?

V Ïivotû nevidûla tak vztekl˘ v˘raz. „To bolí.“ „Bolí? Pch! Teprve ti ukáÏu, co je to bolest.“ Zatfiásl s ní tak, aÏ se jí hlava zakymácela jako hadrové panence, a potom jí stáhl ÏivÛtek, aÏ roztrhl látku.

Chytil ji za Àadro a zmáãkl. Byla to nesnesitelná bolest. „Ty bude‰ kousat? Jak by se ti líbilo, kdybych tû kousl do...“ Na krku se mu objevilo pfiedloktí a ze tmy se vynofiil muÏ v elegantnû stfiiÏeném obleku.

16

NAH¯

DÎENTLMEN

Bennington ji se zachroptûním pustil a chÀapl po ãerném hedvábném rukávu. „Mizero.“ Pan Parker-Roth trhl lordem Benningtonem, aÏ ho roztoãil kolem dokola, a udefiil ho pûstí do brady, pfiiãemÏ ho odhodil do cesmínového kefie. Meg by ho b˘vala povzbuzovala, kdyby se jí tolik nechtûlo plakat.

Povytáhla si ÏivÛtek nahoru a zkfiíÏila paÏe na hrudi. „Parkere-Rothe,“ vy‰tûkl Bennington, odplivl trochu krve a vyprostil se z ostnaté vegetace. „Co to do vás krucinál vjelo? Ta dáma mû pozvala do zahrady.“ „Urãitû vás nepozvala, abyste na ni byl hrub˘.“ „Îena, která jde sama s muÏem...“ „... neÏádá o znásilnûní, Benningtone.“ Vikomt otevfiel ústa, ale pak je prudce zavfiel. Zaãala mu otékat ãelist a na nákrãníku se objevila krev. „Nemûl jsem v úmyslu... samozfiejmû bych neudûlal... jen jsem se pfiestal ovládat.“ Pohlédl na Meg. „Pokornû se omlouvám, sleãno Petersonová. Pochopitelnû udûlám, co se slu‰í a patfií, a hned ráno promluvím s va‰ím ‰vagrem.

Potom odjedu do Kentu za va‰ím otcem.“ „Ne!“ Polkla a zhluboka se nadechla. Pomalu a zfietelnû dodala: „Nevezmu si vás. Nevzala bych si vás, ani kdybyste byl poslední muÏ v Anglii – ne, poslední muÏ na celém svûtû.“ „Margaret...“ „Sly‰el jste sleãnu Petersonovou, Benningtone. Myslím, Ïe své mínûní vyjádfiila jasnû. Teì udûlejte, co se slu‰í a patfií, a kliìte se odsud.“ „Ale...“ „Rád vám pomÛÏu najít zadní branku – vlastnû mi bude potû‰ením vykopat vበmizern˘ zadek na ulici.“ „Margaret... Sleãno Petersonová.“ „Prosím, lorde Benningtone, uji‰Èuji vás, Ïe mû nijak nepfiesvûdãíte, abych naslouchala va‰emu dvofiení.“ „Jenom vás to rozru‰ilo. MoÏná jsem byl pfiíli‰ vá‰niv˘.“ 17

S A L LY M A C K E N Z I E „MoÏná?“ Stiskla rty. V zahradû lorda Palmersona pfiece nepodlehne záchvatu deprese.

Zamraãil se a potom vysekl malou úklonu. „Dobfie, odejdu, kdyÏ na tom trváte.“ Otoãil se, ale pak se zarazil. „Co nejupfiímnûji se omlouvám.“ Meg pfiik˘vla. Mluvil zkrou‰enû, ale pfiála si jen to, aby uÏ byl pryã. Zavfiela oãi a poslouchala, jak se jeho kroky vzdalují. Nedokázala se podívat na muÏe, kter˘ zÛstal vedle ní.

Proã ji zrovna Parks musel najít v tak trapné situaci?

Co si o ní pomyslí?

Tfieba prostû odejde a nechá ji v osamûní zemfiít.

Ucítila na tváfii nûÏn˘ dotek. „Není vám nic, sleãno Petersonová?“ Zavrtûla hlavou. „Moc mû mrzí, Ïe jste musela sná‰et Benningtonovu pozornost. Nemûla jste... No, není typ muÏe, s nímÏ byste mohla... Je hroznû popudliv˘.“ To bylo nanejv˘‰ zfiejmé. „Takhle se nemÛÏete vrátit do sálu. Kdo je va‰e gardedáma?“ Donutila se promluvit. „Lady Beatrice.“ „Dojdu pro ni. VydrÏíte tu sama?“ „A-ano.“ Skousla ret. Nebude plakat – aspoÀ do jeho odchodu.

Vypravil ze sebe zvlá‰tní zvuk, krátk˘ v˘dech, kter˘ pÛsobil podráÏdûnû i smífienû zároveÀ. „Proboha, pojìte sem.“ Vzal ji za ramena a jemnû ji pfiitáhl k sobû. Odolávala jen na zlomek vtefiiny.

Poprvé vzlykla, jakmile se dotkla tváfií jeho vesty. Uvûdomovala si, Ïe ji objímají jeho paÏe, teplé a bezpeãné, a cítila, jak ji zlehka pohladil po vlasech. Napûtí v její hrudi povolilo.

Za‰tkala silnûji.

18

NAH¯

DÎENTLMEN

Parks potlaãil povzdech. Ta dívka byla sleãna Margaret Petersonová – Meg, jak ji naz˘val Westbrooke. Poznali se vloni na jafie na Tynweithovû domácí se‰losti. Líbila se mu.

Byla velmi inteligentní – hodnû toho vûdûla o projektování zahrad a o rostlinách obecnû. Rád si s ní povídal.

A díval se na ni.

Správnû, vychutnával si pohled na ni. Byla nanejv˘‰ pfiitaÏlivá. ·tíhlá, ale s pln˘mi tvary na správn˘ch místech. Mûla vlídné hnûdé oãi se zlat˘mi a zelen˘mi teãkami. Hedvábné hnûdé vlasy.

Zapletl prsty do jejích kadefií a pohladil ji po hlavû. Byl to velice pfiíjemn˘ pocit. UÏ dlouho neobjímal Ïádnou Ïenu.

AÏ pfiíli‰ dlouho, jestliÏe cítil milostné vzplanutí k dámû, která mu smáãela slzami nákrãník. Zajde za Cat, jakmile se dostane do Priory a zkontroluje zásilku rostlin.

Poplácal ji po rameni. Mûla hladkou a mûkkou pokoÏku...

Spustil ruku k jejím zádÛm v korzetu.

Na co myslela, kdyÏ ode‰la do Palmersonovy tmavé zahrady s muÏem Benningtonova raÏení? Nemûla b˘t opatrnûj‰í? Nav‰tívila i TynweithÛv skandální veãírek.

Tam se v‰ak chovala zcela náleÏitû. Ode‰la s ním na zahradu, ale vÏdy za denního svûtla a jen proto, aby si popovídali o konkrétní rostlinû.

Zaslechl podivn˘ tich˘ zvuk, nûco mezi popotáhnutím a ‰kytnutím. „UÏ je to dobré, sleãno Petersonová?“ Se sklonûnou hlavou pfiik˘vla. „Tu máte – vezmûte si mÛj kapesník.“ „Dûkuji vám.“ Stále se nesetkala s jeho oãima.

ProhlíÏel si ji. V ‰eru vidûl, Ïe má jedno bílé rameno zcela odhalené, i pÛvabnou kfiivku jejího Àadra.

Couvl, aby ji nevydûsil sv˘m náhl˘m zájmem.

19

S A L LY M A C K E N Z I E Kãertu, rozhodnû uÏ byl moc dlouho bez Ïeny. „Omlouvám se, Ïe jsem tak ubreãená. Úplnû jsem vám promáãela obleãení.“ „ProÏila jste nepfiíjemnou zku‰enost.“ Odka‰lal si. „Víte, Ïe byste nemûla zÛstávat sama s muÏem v tmavém kfioví, viìte?“ „Ano, samozfiejmû.“ Mírnû od nûj ustoupila. „Nikdo z ostatních si nedovoloval.“ „Z ostatních? Jak˘ch ostatních?“ Meg zãervenala. Parks vypadal ohromenû. „Nejsem zaãáteãnice.“ „Ne, ale jste mladá a svobodná.“ „Ne tak mladá. Je mi jednadvacet.“ Parks pozvedl oboãí. Meg se zmocnilo podráÏdûní.

Kritizuje ji snad? „Lady Beatrice si na mé chování nestûÏuje.“ Najednou by mu nejrad‰i sundala br˘le a dupla na nû.

Mûla uÏ dost lidí, ktefií se na ni takhle dívali. „Jste stejn˘ jako ti samolibí, odporní hrubiáni v sále.“ Otoãila se na podpatku, udûlala krok – a klop˘tla o kofien. „Aaa!“ Padala po hlavû pfiímo do cesmínového kefie, kter˘ Bennington nedávno opustil.

Chytily ji silné ruce a pfiitáhly k pevné hrudi. Zachvûla se. V chladném noãním vzduchu jí na paÏích naskoãila husí kÛÏe a...

Sklopila oãi. Mûla zcela obnaÏená Àadra. „Ach!“ „Co je?“ „Zavfiete oãi!“ „CoÏe?“ Proboha, sly‰í snad kroky vrzající na ‰tûrku? Nûkdo sem jde! Musela se schovat.

Nemûla kam. Obrátila se a nalepila se na Parkse. MoÏná BÛh zpÛsobí zázrak a uãiní ji neviditelnou.

20

NAH¯

DÎENTLMEN

JenÏe V‰emohoucí nemûl ten veãer zájem pomáhat jí. „Haló! Pane Parkere-Rothe... Jste to vy? Nevûdûla jsem, Ïe jste v Lond˘nû.“ „Och.“ Meg potlaãila zasténání v Parksovû nákrãníku.

To snad ne... AÈ to prosím není lady Dunleeová, nejvût‰í lond˘nská klepna!

Cítila, jak ji Parks objal pevnûji. Nad tváfií jí zadunûla jeho odpovûì. „Nedávno jsem pfiijel, lady Dunleeová. Dobr˘ veãer, pane.“ „Dobr˘ veãer, Parkere-Rothe. Vy‰li jsme si na procházku do zahrady, ale, ehm...“ Lord Dunlee si odka‰lal. „Mám dojem, Ïe je naãase vrátit se do sálu.“ „Minutku.“ Hlas lady Dunleeové znûl ostfie. „S k˘m jste v tom kfioví, pane? Nevidím dost jasnû.“ „Drahou‰ku, myslím, Ïe toho dÏentlmena ru‰íme.“ Lady Dunleeová se u‰klíbla. „Oãividnû. Otázkou je, v ãem pfiesnû?“ Meg zavfiela oãi. Nejspí‰ zemfie rozpaky. „To je sleãna Petersonová, ne? Netu‰ila jsem, Ïe vy dva jste takoví... pfiátelé.“

21