Erich Maria
Remarque
Říše snů Gam
Rise snu, Gam_titulni list.indd 1
12/17/15 3:51 PM
Rise_snu_2015.qxd
7.10.2015
22.56
Stránka 4
Erich Maria Remarque DIE TRAUMBUDE, GAM Copyright © 1920 by the Estate of the late Paulette Remarque © 1924 by the Estate of the late Paulette Remarque Copyright © 2014 by Verlag Kiepenheuer & Witsch GmbH & Co. KG, Cologne/Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2000, 2016 by Zlata Kufnerová (Die Traumbude) and Olga Koleãková (Gam) Epilogue © 2000 by Olga Koleãková
ISBN 978-80-249-2942-2
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 5
¤í‰e snÛ
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 6
Památce Fritze Hörstemeiera a Lucile Dietrichové
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 7
/I/
ozkvetl˘mi zahradami vanul májov˘ vûtfiík. Pfievislé ‰efiíky na star˘ch zdech vydávaly tûÏkou, sladkou vÛni. Malífi Fritz Schramm pomalu kráãel star˘mi uliãkami malého mûsta. Tu a tam se zastavil, to kdyÏ jeho oko umûlce upoutal mal˘ ark˘fi nebo nûjak˘ star˘ ‰tít, kter˘ se aÏ pfiíli‰ snovû vypínal na pozadí veãerní oblohy. Ruka podvûdomû sáhla po skicáfii, a uÏ byla kresba rychl˘mi tahy lapena na papífie. KdyÏ se zastavil znovu, aby zachytil malou rozpadající se zahradní branku, zavrtûl s úsmûvem hlavou, vytáhl hodinky a pfiidal pak do kroku. Ale vzápûtí opût zvítûzila uvolnûnost. V‰ak oni poãkají, pomyslel si, veãer je pfiíli‰ krásn˘. Pfied ním vcházely do veãera milenecké páry. Na v‰ech tûch tváfiích leÏel odraz mámivého dne a vyhlazoval v‰echny vrásky i r˘hy, které do nich vryly bída, práce a Ïivot. Leccos z bolesti i minula se zmûnilo v pfielud a sen. Vlah˘ veãer sv˘ma laskav˘ma rukama zakr˘val hrany v‰edního dne i rány minulosti a pravil tich˘m hlasem: Je tu jaro! Podívej se na to jaro vedle sebe! A májov˘ vûtfiík vrnûl a ‰eptal: Nech toho pfiem˘‰lení – nech toho dumání – svût je krásn˘... krásn˘... A zamilovaní pak stiskli ruku, jiÏ drÏeli ve své, je‰tû pevnûji a zahledûli se svému protûj‰ku do oãí. Z dalek˘ch modr˘ch hor a ze zahrad pln˘ch ‰efiíkÛ pfiiná‰el kvûtnov˘ vítr nev˘slovnou touhu po lásce. Fritz Schramm se zasnûnû díval za vla‰tovkami, které se ‰tûbetáním krouÏily v modfii oblohy. „Lu...,“ fiekl pak s tûÏk˘m povzdechem. Ocitl se v minulosti a kráãel dál, aniÏ jaro vnímal. Cestou mezi ka‰tany se tak pfiiblíÏil k ponûkud odlehlému domu.
R
7
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 8
Svûtlo uÏ pohasínalo a na cesty se ukládalo modré stmívání. Fritz se zastavil a naslouchal. Odkudsi k nûmu doléhala melodie. Teì ji dokázal rozeznat. Na pozadí temnû stfiíbfiitého klavírního doprovodu se nesl sladk˘ hlas a veãerní vítr v‰e odná‰el ven ze zahrady. Teì uÏ rozumûl i jednotliv˘m slovÛm. Srdce mu vynechalo. V u‰ích se mu rozeznûla stará píseÀ, hledûly na nûj dávné obrazy a znovu se oz˘val milovan˘ a ztracen˘ hlas. Byla to táÏ píseÀ, kterou mu tak ãasto zpívávala ona, ta nezvûstná, vzdálená – mrtvá – Lu... Veãerem se touÏebnû neslo: Z m˘ch mlad˘ch let, z m˘ch mlad˘ch let píseÀ mi opakuj. Daleko svût, daleko svût, jenÏ b˘val kdysi mÛj. Pln dojetí a pohnut aÏ do hloubi du‰e kráãel Fritz zahradní cestou a stoupal po schodech. KdyÏ do‰el ke dvefiím hudebního pokoje, uvítal ho obraz pln˘ takového pÛvabu, Ïe se zastavil jak omámen˘. Pokoj tonoucí v temné modfii protkávalo stmívání. U klavíru hofiely dvû silné svíce, jejichÏ svit se oslnivû tfipytil na bíl˘ch klávesách, vná‰el do místnosti nûÏnû zlatav˘ nádech a vytváfiel kolem svûtl˘ch vlasÛ a jemného profilu dívky, sedící u klavíru, pohádkovû snovou záfi. Ruce volnû spoãívaly na klávesách. Jemnû tvarovaná ústa stínil jak˘si mûkk˘, aÏ posmutnûl˘ v˘raz, a mofisky modré oãi vyjadfiovaly mnoho touhy. Fritz kráãel ti‰e dál po kobercích. Z jednûch dvefií vy‰la paní domu. „Koneãnû, pane Schramme,“ vítala ho zdrÏenliv˘m, srdeãn˘m hlasem. „UÏ jsme ani nedoufali, Ïe pfiijdete.“ „Jen mû pokárejte, milostivá paní,“ sklonil se Fritz k její ruce, „ale vinen je ten veãer, ten kouzeln˘ veãer. JenÏe...“ Pohledem zabloudil k hudebnímu pokoji. „Ano, máme nového hosta. Má netefi se vrátila z pen8
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 9
zionátu. Ale teì pojìte, paní komerãní radová Friedheimová je uÏ velice netrpûlivá. V‰ak ji sám sly‰íte.“ „Ach ano, ov‰em...“ Fritz si vymûnil s paní domu chápav˘ úsmûv. A tu se jiÏ otevfiely dvefie a k Fritzovi pfii‰umûla korpulentní dáma. „Tak on pfiece jen pfii‰el, ten nበmaestro?“ hlaholila a tiskla mu ruce. „Je to nezodpovûdné, skuteãnû nezodpovûdné, nechat své pfiátele takhle ve ‰tychu,“ prohlíÏela si ho nûÏnû lorÀonem. „VÏdyÈ my se na líãení té zaslíbené zemû Itálie, které nám dluÏíte, doslova tfieseme!“ „Máte naprosto pravdu, milostivá paní,“ usmál se Fritz, „ale po cestû mû zdrÏelo pár zajímav˘ch náãrtÛ. Taky jsem vám je pfiinesl.“ „Opravdu? Ach, vy jste skuteãn˘ poklad – ukaÏte! To je zajímavé.“ S tûmito slovy a kresbami v ruce vyplula napfied, zatímco druzí dva ji pomalu následovali. „Pofiád je stejnû nad‰ená,“ poznamenal Fritz. „AÈ je to impresionismus, expresionismus, hudba, literatura nebo malífiství – jí je to jedno, nadchne se pro v‰echno, co se naz˘vá umûní.“ „A je‰tû víc se vÏdy nadchne pro umûlce,“ dodala paní domu. „Teì chce vy‰lapat cestiãku jednomu mladému básníkovi. V‰ak ho taky znáte, je to mlad˘ Wolfram...“ „Ten s rudou kravatou a voln˘m ver‰em?“ „Nebuìte tak kritick˘. Mládí chce b˘t nápadné. Leckdo nedokáÏe své revoluãní pocity vyjádfiit jinak neÏ rudou kravatou.“ „Vãera mû napadlo nûco podobného, kdyÏ jsem uvidûl toho bodrého obuvníka Müllera. Je otcem pûti dûtí, má velice energickou manÏelku, veãer musí b˘t do deseti doma, volí konzervativnû a je spofiádan˘ obãan. Jednou, kdyÏ jsem u nûho objevil pár svazkÛ Marxe a Lassalla, mi povûdûl, Ïe to ãetl v mládí. Kdoví, ãím v‰ím chtûl kdysi b˘t! Ale Ïivot a charakter spofiádaného obãana, kter˘ zdûdil po pfiedcích, zpÛsobily, Ïe v‰echno dopadlo jinak, neÏ si asi zamlada myslel. A vidíte – je docela spokojen˘. TakÏe v‰echny jeho zaprá‰ené sny mládí, v‰echny smûlé plány 9
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 10
a velké my‰lenky se nakonec realizovaly jen v té rudé kravatû, kterou nosí v nedûli. Taková rudá kravata by ãlovûka mohla naladit skoro aÏ bolestínsky. A ostatnû, milostivá paní, s námi je to snad jinak? Co zÛstalo ze v‰eho...? Není to nakonec dost, kdyÏ zbude aspoÀ ta rudá kravata? Neb˘vá toho ãasto mnohem ménû? Pramínek vlasÛ, vybledl˘ obrázek – zmírající vzpomínka – aÏ se nakonec podobáme tûm ostatním – ach, radûji na to nemyslet...“ „To bychom nemûli, mil˘ pfiíteli,“ souhlasila ti‰e paní domu. „Zvlá‰tû ne v máji – o májovém veãeru.“ „Právû tenhle veãer mi pfiinesl tak ponuré my‰lenky. Není to podivné, Ïe zrovna krása a ‰tûstí vyvolávají v ãlovûku nejvût‰í smutek? Ale je‰tû nûco ovlivnilo mou náladu v moll...“ Vtom ze salonu zaslechli hlas komerãní radové jako hlásnou troubu: „Kde jen zÛstal?“ „Tohle je vÏdycky nálada v C dur,“ usmála se hostitelka a ve‰la s Fritzem do salonu. „No koneãnû!“ zvolala komerãní radová. „âlovûk by vás uÏ pfii tomhle postávání v chodbû málem zaãal opravdu podezfiívat.“ „No no,“ usmála se paní domu a ukázala na svÛj dosud bohat˘ úães. „Pfii tûchhle ‰edinách?“ „Na to jsme pfiece jen pfiíli‰ stafií,“ dodal Fritz. „BoÏe, to je kouzelné, vy – a pfiíli‰ star˘,“ h˘kala komerãní radová. „Ve va‰ich osmatfiiceti letech?“ „Nemocemi se stárne.“ „Povídali – to jsou jen fieãiãky. Dokud je srdce mladé, je mlad˘ cel˘ ãlovûk! A teì uÏ pojìte sem, díky mému zákroku vám tu nechali je‰tû ‰álek ãaje!“ A pfies zoufalé protesty naloÏila Fritzovi na talífi porci koláãÛ, jaká by nasytila cel˘ regiment. Fritz nûco málo pojedl, ale pak se rozhlédl. Cosi mu chybûlo. Tu se jiÏ otevfiely dvefie do hudebního pokoje a spolu s dívkou zavála do salonu i trocha vÛnû ‰efiíku. Paní domu dívku matefisky objala kolem ramen. „UÏ ses dost nasnila, Elisabeth? Pan Schramm pfiece jen pfii‰el...“ 10
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 11
Fritz se zvedl a okouzlenû si prohlíÏel pÛvabnou postavu. „Má netefi Elisabeth Heindorfová – pan Schramm, nበmil˘ pfiítel,“ pfiedstavila je paní Heindorfová. Na Fritze pohlédl pár hluboce modr˘ch oãí a do ruky se mu vsunula útlá dlaÀ. „Pfiicházím pozdû,“ fiekl Fritz. „To plnû chápu – kdyÏ je takhle hezky, nechce se ãlovûku vÛbec mezi lidi.“ „A pfiece pfiitom po lidech touÏí.“ „Je to takové zvlá‰tní – touÏí po ãlovûku, kter˘ vÛbec neexistuje.“ „MoÏná touÏí po lidskosti v ãlovûku...“ „Po ãemsi bezejmenném...“ „Na‰e nejlep‰í touha je vÏdycky bezejmenná...“ „To je ale bolestné...“ „Jen zpoãátku – pozdûji uÏ to víme a nauãíme se s tím Ïít. Îivot je zázrak, jenÏe bez kouzla.“ „Ale kdepak!“ Elisabethiny oãi se rozzáfiily. Fritze dojalo, Ïe to fiekla tak vroucnû. Pomyslel na vlastní mládí, kdy mluvil také tak. Zmocnilo se ho horoucí pfiání, aby se v tomto krásném stvofiení víra v zázraky nezlomila. „Vûfiíte na zázrak v Ïivotû, milostivá sleãno?“ „Ano, vûfiím!“ „Tak si tu víru uchovejte! Pfiese v‰echno! To je to správné!“ „Nechcete se posadit?“ Pfiitáhl Ïidli a dívka si sedla. „Vy na zázrak nevûfiíte, pane Schramme?“ Fritz se na ni chvíli mlãky díval a pak fiekl pevnû a jasnû: „Ale ano!“ Paní Heindorfová pfiivolala sluhu, a ten pfiinesl na podnose cigarety, doutníky a likér. „Koufiení je dovoleno, pane Schramme,“ obrátila se pak k Fritzovi. „To je má slabá stránka,“ pfiiznal Fritz a vzal si nabízenou cigaretu. „Pfiineste mi také, Paule,“ ozvala se komerãní radová. „Doutník...,“ po‰eptal Fritz sluhovi. Ten se za‰klebil a pfiedloÏil radové krabiãku tmav˘ch havan. 11
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 12
„Nechtûl byste mi pfiinést radûji d˘mku?“ namítla podráÏdûnû. KdyÏ si v‰imla smûjícího se Fritze, pochopila souvislost a zahrozila mu. „Vy taky koufiíte?“ zeptal se Fritz Elisabeth. „Ne, mnû se to u Ïen nelíbí.“ „Máte pravdu. Ne kaÏdá Ïena smí koufiit, a vy rozhodnû nesmíte!“ „Co to fiíká?“ vykfiikla radová, která se domnívala, Ïe opût Ïertují na její úãet. „Hovofiili jsme o koufiení u Ïen...“ „Nu, vy jako umûlec v tomhle snad nebudete úzkoprs˘.“ „Ne – jenÏe já to posuzuju z umûleckého hlediska.“ „Jak to?“ „Ono je totiÏ koufiení a koufiení.“ „Ale vÏdycky se ãlovûk schovává za koufiovou clonu,“ usmála se domácí paní. Komerãní radová se zasmála: „Proto taky muÏi tolik koufií, Ïe, pane Schramme?“ „Jistû. Koufiení je u muÏe potfiebou, u Ïeny koketerií!“ „Myslíte si snad, Ïe nám cigareta nechutná? Îe pro to nemáme ten správn˘ cit?“ „Asi ano. Ale ãemu v‰emu Ïena nedokáÏe pfiivyknout i odvyknout, kdyÏ vûfií, Ïe jí to buì slu‰í, nebo neslu‰í.“ „TakÏe mnû koufiení slu‰í?“ zeptala se komerãní radová s ironick˘m úsmûvem. „¤ekl jsem, kdyÏ tomu vûfií! To pfiece je‰tû neznamená, Ïe tomu tak skuteãnû je.“ „Ach, maestro, jak kruté!“ „Vy jste nadstranická, milostivá paní. UÏ sám dÛvod koufiení navozuje, ke které Ïenû se koufiení hodí. TotiÏ k té, která koketuje.“ „Velice dobré,“ usmála se radová a mohutnû potáhla. „Îena typu madony pÛsobí s cigaretou neesteticky. Zato démonick˘ typ mÛÏe s cigaretou vypadat velice svÛdnû. Obecnû pak slu‰í koufiení tmavovlas˘m Ïenám s tmav˘ma oãima líp neÏ blond˘nkám. To Ïena také instinktivnû tu‰í. Proto mÛÏeme najít na jihu tolik vá‰niv˘ch kufiaãek.“ 12
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 13
„Já koufiení ráda nemám,“ ozvala se Elisabeth. Otevfien˘m oknem doléhal dovnitfi vzdálen˘ zpûv. Rozhovor se vrátil k bûÏn˘m tématÛm. Fritz se zamy‰lenû opfiel v kfiesle a sledoval modr˘ koufi. Myslel na svÛj obraz, kter˘ stál nedokonãen˘ na stojanu. Mûl by se jmenovat Spasení a pfiedstavovat zhrouceného muÏe, jehoÏ po vlasech nûÏnû hladí mladá dívka. Pro muÏe uÏ model na‰el, teì jen ãekal na vnuknutí k postavû dívky. Mûla ztûlesÀovat pÛvab, laskavost, ale dosud se nic urãitého neobjevilo. Ta dívka mûla b˘t samo svûtlo, dobrota a radost. Zamy‰lenû pozoroval Elisabeth. To by byla pravá nositelka svûtla, plná tichého soustfiedûní. Její jemn˘ rozko‰n˘ profil se odráÏel na temném pozadí gobelínu jako tichá pohádka od Eichendorffa. Právû lehounce sklonila hlavu. Fritz byl náhle zosobnûná pozornost. Tohle – ano, tohle je pfiesnû to, co hledá – dívka pro jeho obraz. Pfiedklonil se. Ten v˘raz... Ta tváfi... V‰echno! Pfiedsevzal si, Ïe o tom je‰tû dnes veãer promluví s paní Heindorfovou. Jak se tak zasnil, pfiestal vûnovat pozornost rozhovoru. Mlad˘ básník, prve velice mlãenliv˘, nyní hovofiil, dlouze a vzru‰enû. Gestikuloval, Goetha naz˘val fili‰tínem a jeho Ïivotní moudrost charakterizoval jako pohodlí pecivála. Fritz se usmíval. Stále stejná velká slova – cinkání rolniãek, a Ïivot pfiesto jde klidnû dál, pofiád svou cestou. Mlad˘ poeta mezitím dospûl k Eichendorffovi. „Eichendorff... ten jeho dojemnû romantick˘ poetick˘ v˘var, to uÏ je dávno odepsaná vûc...“ Tu se ozvala ze svého kfiesla Elisabeth: „Já Eichendorffa miluju!“ Mladík zaraÏenû zmlkl. „Ano,“ potvrdila Elisabeth. „Je mnohem niternûj‰í neÏ mnozí ti modernisté. Na hrátky se slovy si vÛbec nepotrpí. A má tolik rád les a toulky!“ „Mluvíte mi z du‰e,“ pfiidal se Fritz. „Já ho mám taky moc rád. Jeho novely a básnû budou vûãnû krásné. Je tak nûmeck˘! Ale pfiitom není vÛbec nacionálnû zaujat˘. A s tím se dnes setkáte jen zfiídkakdy. Jak ãasto jsem si 13
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 14
tohle fiíkal pfied svou cestou do Itálie, opakoval jsem si za nocí: Hvûzdy na nebi plály, kdyÏ u okna jsem ztich’ a sly‰el z velké dáli po‰tovní trubku znít. Srdce mi poskoãilo: Ach, b˘t tak mlád a moci s nûk˘m se na cestu vydat tou krásnou letní nocí!“ „Itálie...,“ fiekla zasnûnû Elisabeth. „Tahle touha po Itálii vûzí ve v‰ech Nûmcích,“ poznamenal Fritz. „V‰ech se nûkdy zmocnila. Ta touha po italském slunci je snad zpÛsobena rozpolceností nûmecké du‰e, podobnû jako touha po chrámech na Akropoli. Rod HohenstaufÛ, kter˘ zaplatil za svou lásku k Itálii fií‰í i Ïivotem, od Barbarossy aÏ po mladíka Konradina, kter˘ zemfiel rukou italsk˘ch katÛ – na‰i malífii, básníci – Eichendorff, Schwind, Heinse, Müller, Goethe – Mignon.“ „Znበonu zem...,“ huhlala si komerãní radová. „Zazpívej nám to, Elisabeth,“ ozvala se paní Heindorfová. Elisabeth bez jediné poznámky pfie‰la ke klavíru. Fritz se opfiel v kfiesle, naslouchal a stále pozoroval tu jemnou hlavu s tûÏkou k‰ticí zlat˘ch vlasÛ, nûÏnû ozáfienou mdl˘m svûtlem plápolajících svící. „Znበonu zem... zem...“ V zahradû ‰umûly stromy. A opût zaznûl v jemném doprovodu jasn˘ dívãí hlas: „Znበonen dÛm... dÛm...“ Nastalo ticho. Pomalu doznûl poslední akord. Elisabeth vstala a vy‰la na terasu. Mlad˘ básník poznamenal chraplavû: „Je... to... pfiece jen... pûkné!“ Je‰tû chvíli tak sedûli, dokud komerãní radová nevyzvala k odchodu. Paní domu v‰ak nechtûla nechat Fritze je‰tû odejít, vÏdyÈ pfii‰el tak pozdû! 14
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 15
A tak zatímco paní Heindorfová hosty vyprovázela, Fritz je‰tû zÛstal. Elisabeth se vrátila z verandy. Fritz jí chtûl podûkovat za píseÀ, ale tu si v‰iml, Ïe pláãe. Vylekanû ji vzal za ruku. „To nic...,“ fiekla. „VÛbec nic, jen to na mne zniãehonic dolehlo. Srdce mi tak pfiekypovalo, a proto jsem vy‰la na terasu. Zdola jsem zaslechla dívãí smích a hlubok˘ muÏsk˘ hlas. A náhle to pfii‰lo – ale nefiíkejte to tetû... UÏ je to zase v pofiádku.“ „Mnû mÛÏete dÛvûfiovat,“ ujistil ji Fritz. „Já to cítím, mám s vámi takov˘ pocit klidu, i kdyÏ vás sotva znám. Mám dojem, Ïe byste mi vÏdycky pomohl, kdybych nûkdy potfiebovala lidskou du‰i.“ „Tomu vûfite.“ Fritz byl dojat. „Sv˘mi slovy jste mi ulehãila jednu velkou prosbu. Pracuju právû na obraze. Dvû osoby. Zoufal˘ muÏ, zhroucen˘ pod ranami Ïivota, kter˘ si tiskne dlanû na tváfi, a dívka, s rukama i oãima pln˘ma svûtla, ho nûÏnû hladí po vlasech. Toho muÏe uÏ mám. Model pro dívku jsem na‰el aÏ dnes ve vás. Smûl bych vás malovat?“ „Máte ten obraz hodnû rád?“ zeptala se místo odpovûdi. „Moc. Skr˘vá totiÏ je‰tû jednu my‰lenku. Mûl by znázorÀovat okamÏik, kdy ãlovûk pfiechází od sebe ke druhému, od JÁ k TY, kdy se hroutí jeho egoismus, kdy se jedinec vzdává sám sebe a pfiedává své dílo spoleãenství. Mládí. Nebo lidstvu. A ta dívka plná svûtla má znázorÀovat, jak se mu za to, Ïe se vzdává svého ‰tûstí, dostává pfiece jen jisté útûchy a velkého zadostiuãinûní. Tragédie tvÛrce...“ „¤íká se, Ïe umûlci svá díla tolik milují právû proto, Ïe jsou kusem jich sam˘ch.“ „To bude nejspí‰ pravda.“ Vstoupila paní Heindorfová. „Setmûlo se. Nemûli bychom rozsvítit?“ „Ne,“ zaprosila Elisabeth. „Takhle je to pûkné.“ „Milostivá paní, musím vám nûco fiíct. Jistû si vzpomínáte, co jsem se natrápil se sv˘m prvním modelem. Pfiekvapivû rychle jsem nyní na‰el druh˘ ve va‰í netefii. Dovolila byste?“ 15
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 16
„Ze srdce ráda, mil˘ pfiíteli,“ souhlasila paní Heindorfová. „Moc mû tû‰í, Ïe se va‰e pfiání plní tak rychle.“ „A nemûla byste námitky, kdybychom zaãali pracovat uÏ velmi brzy?“ „Ale jdûte – pro mû za mû tfieba hned zítra...“ „A kde? Rád pfiijdu k vám, i kdyÏ mám ve svém ateliéru v‰echno hned pfii ruce a taky lep‰í svûtlo.“ Paní Heindorfová si ho chvíli prohlíÏela a pak se podívala na Elisabeth. „Tak co, Elisabeth?“ Dívka na tetu jen hledûla rozzáfien˘ma oãima. „Nu dobrá, uÏ vím, co bys nejrad‰i,“ fiekla dobrácky paní Heindorfová. „Ona je takov˘ mal˘ snílek,“ poznamenala s úsmûvem k Fritzovi, ale pak zváÏnûla a upfienû se na nûj zahledûla. „Znám vás, pane Schramme, a to staãí. Proã by nemûla má netefi chodit k vám! Co je nám po pfieÏit˘ch formalitách. Kdy má zítra pfiijít?“ „Dûkuju vám, milostivá paní,“ políbil jí Fritz uctivû ruku. „Ve tfii hodiny, pokud to vyhovuje.“ „Tak co, Elisabeth?“ Dívka horlivû pfiikyvovala – ano..., ano... Paní Heindorfová se usmála. „Já jsem si to myslela. Ale teì – veãer je tak pûkn˘. Posadíme se je‰tû na chvíli na terase. A na to, Ïe jste na‰el svÛj model, si pfiipijeme sklenkou Ïlutého, zlatoÏlutého vína.“ Zazvonila na sluhu a dala pfiinést na terasu proutûná kfiesla s pol‰táfii a zapálit pár pestr˘ch lampionÛ. Venku se uÏ doãista setmûlo. V rozkvetl˘ch tfie‰ních visel kulat˘ mûsíc. V dálce se ve stfiíbfiitém lesku r˘sovaly ãerné lesy. Na obloze zaãínaly blikotat hvûzdy. A ve sklenkách se tfipytilo víno. Paní Heindorfová pozvedla tu svou: „Na ‰Èastn˘ objev, na vበobraz a na umûní!“ Sklenky pfii doteku lehounce cinkly. „Na ten objev,“ opakoval ti‰e Fritz a vypil sklenku jedin˘m dou‰kem. Nastalo ticho. V‰ichni se oddávali vlastním my‰lenkám. „Lu...,“ ozval se náhle Fritz z hlubok˘ch úvah. 16
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 17
„Pofiád je‰tû se ta rána nezhojila?“ zeptala se ti‰e paní Heindorfová. „Nikdy se nezhojí,“ odpovûdûl sklesle Fritz, ale pak se vzchopil: „Nechci si stûÏovat. Nûãeho se mi dostalo a mÛj Ïivot nebyl pouh˘ sen jako u mého ubohého pfiítele Hörmeiera, kterého uÏ dávno kryje studená zem.“ „Vyprávûjte nám o nûm.“ „Maloval dekorace. Ze svého v˘dûlku ‰etfiil kaÏd˘ gro‰, nic si nedopfiál, jen aby si mohl kupovat knihy. âetl celé noci. Goetha znal zãásti zpamûti. Postupnû se v nûm zaãal rodit básník; pak psal za nocí ver‰e a dramata. Pevnû vûfiil, Ïe bude mít úspûch. Jak ãasto hovofiil o tom, Ïe honoráfi za svou hru, která pfiece musí prorazit, vyuÏije k cestû do Itálie! Dokonce se uÏ zaãal uãit italsky. Nikdy se toho nedoÏil, ani dramatu, ani té cesty. Po krátké dobû zemfiel na starou plicní chorobu.“ Fritz hledûl do neurãita. „Jeden z tûch mnoha nûmeck˘ch nepraktick˘ch bláznÛ, mohl by nûkdo fiíct; a moÏná by mûl i pravdu. Ale pro mne je v tom víc velikosti, neÏ kdyÏ nûkdo dobude svût.“ Odmlãel se s pohledem do tiché noci. Kdesi ‰plouchala ka‰na. Hvûzdy kouzelnû záfiily. „Je takov˘ mír...,“ prohodila Elisabeth. „Skoro jako kdyby uÏ bylo léto – nûmecká letní noc...,“ dodala paní Heindorfová. „Nûmecká letní noc má zvlá‰tní kouzlo,“ uvaÏoval Fritz, „a nûmecká vlast vÛbec. Snad Ïádn˘ národ nechová takov˘ obdiv k cizinû, nemá takovou potfiebu expanze a tak velkou touhu po dálkách jako my – dokonce se ta touha stává opovrÏeníhodnou, kdyÏ zajde pfiíli‰ daleko, kdyÏ se promûní v opiãení. A pfiece: Nechte bodrého nûmeckého Schmidta, aÈ se klidnû stane americk˘m státním obãanem Smithem, aÈ si mluví anglicky, nazve své dûti Mac a Maud a na Nûmecko ka‰le; já vám fiíkám, Ïe to jsou v‰echno jen tfiesky plesky, vnûj‰kové a pro vnûj‰ek urãené! Dopfiejte jen panu Smithovi, aby zaslechl hlahol vánoãních zvonÛ, aby mu pod nosem zavonûl balíãek z domova s vánoãním cukrovím nebo aby se zadíval do rozzáfieného 17
Rise_snu_2015.qxd
17.12.2015
13.04
Stránka 18
vánoãního stromku, a on se i pfies english spoken a pfies v‰echny své Maud a Maky opût stane star˘m nûmeck˘m Schmidtem. Pfies v‰echny obchodní triky a honbu za dolarem zase uvûfií v pohádku a zázrak v Ïivotû, coÏ má v krvi kaÏd˘ prav˘ Nûmec, nikoli ov‰em nûjak˘ ponûmãel˘ Îid nebo Slovan. A i kdyby si za bezhvûzdn˘ch nocí tisíckrát hryzal pûsti, on to pfiesto, pfiesto udûlá! To je právû to opojné, vûãnû mladé na na‰em národû, tohle tak opovrhované hloupé honzovství, dûtská nepraktiãnost. Já nejsem politik a ka‰lu na v‰echny politické smûry. Jsem ãlovûk, to je má politika! A kromû toho jsem umûlec. Ten nepraktick˘ hloup˘ Honza, kter˘ pro mû stále je‰tû nosí tajnou korunu, pro nûhoÏ je v‰echno dosud plné zázrakÛ, údivu a víry, proto stojí podle mého názoru mnohem v˘‰ neÏ chladn˘, úlisn˘ obchodník, jak˘mi jsou na‰i bratránci, pro nûÏ je Ïivot pouh˘m poãetním pfiíkladem. Svût je krásn˘, ale u nás je nejkrásnûj‰í. Je to subjektivní a já vím, Ïe Angliãan, Francouz, ·panûl, kdyÏ to fiíká, má taky pravdu. A Ital snad je‰tû víc. Ale pfiesto to fiíkám a i já mám pravdu! KdyÏ se mne v ¤ímû pod záfiivou modfií oblohy zmocÀovalo nad‰ení nad pentelsk˘m a kararsk˘m mramorem, pfiepadla mû náhle tak nev˘slovná touha po nûmecké letní noci, takov˘ stesk po domovû, Ïe jsem okamÏitû odjel a byl skoro aÏ k slzám dojat, kdyÏ jsem spatfiil první bfiízu.“ Vstal a nad‰enû zvedl sklenku: „A tak touto poslední ãí‰í pfiipíjím vlasti, nûmecké vlasti!“ Zvedl se hebk˘ vûtfiík, hvûzdy se tfipytily a lampiony se zvolna houpaly. Poháry zazvonily a Elisabeth prohlásila pevn˘m hlasem: „Na na‰i milou, milou vlast!“ Víno se zlatû lesklo. Vypili své ãí‰e aÏ do dna.
18