0032628

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 3

T e r e z a B o u cˇ k o v á

I n d i á n s k ý b eˇ h K rˇ e p e l i c e K d y zˇ m i l u j e t e m u zˇ e

ODEON

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 5

I n d i á n s k ý b eˇ h Indi·novi, AlfÏ a ValËÌkoviÖ

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 7

7

I n d i á n s k ý b eˇ h

Jestli to bÏh·nÌ po porodnici k nÏËemu bylo, tak leda, ûe se zad˝chala. Se mnou to nehnulo. NechtÏlo se mi z teplouËkÈho b¯Ìöka a bylo mi ˙plnÏ jedno, ûe Alfa chce stihnout premiÈru. PoprvÈ jsem se rozplakala pr·vÏ toho dne a bylo nad ËÌm.

Radost jsem nep¯inesla. Zn·te ten vtip?

Indi·n m· t¯i dÏti. PrvnÌ, syn, se jmenuje SluneËnÌ Paprsek, druh·, dcera, BÌl· Luna.

A jakpak se jmenuje to t¯etÌ?

Praskl· guma.

Paprsek vymyslel, ûe budeme plivat na lidi. J· tehdy sice nedos·hla ani k ¯Ìmse balkÛnu, ale on i Luna si nejprve sliny pÏknÏ nast¯·dali, vyövihli se na kamenn˝ obrubnÌk a mistrnÏ uplivli.

Strefili se p¯esnÏ na hlavu. Poplivan· panÌ se zaËala zlobit. Hrozila k balkÛnu, ze kterÈho jsme se rychle klidili, a volala nÏco o spratcÌch nevychovan˝ch. PanÌ Tumpachov·, vûdy p¯ipraven· za oknem v p¯ÌzemÌ, vylÈtla na chodbu a obÏ se pak hnaly k naöim dve¯Ìm, zvonily a bouchaly. St·li jsme v p¯edsÌni, srdce v kalhot·ch a ani jsme nedutali. ÑVÌme, ûe tam jste, vy uliËnÌci, ihned otev¯ete!ì, buch, buch.

Tehdy se ve mnÏ probudil smysl pro spravedlnost a j· ke zdÏöenÌ sv˝ch sourozenc˘ pateticky zvolala: ÑAno, ano, jsou tadyÖì Odvlekli mÏ do haly a umlËeli v˝hr˘ûkami. Indi·n pÏl pod koöat˝m stromem milostnÈ pÌsnÏ svÈ novÈ l·sce.

Jednou k n·m p¯iöel p·n. Naöe touha po tatÌnkovi dostala konkrÈtnÌ podobu. JeötÏ veËer to vypadalo nadÏjnÏ. Ukl·dali jsme se ke sp·nku jako malÌ andÏlÌËkovÈ. R·no si p¯·l koupel.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 8

8 Asi ji povaûoval za samoz¯ejmost. Naöe koupelna na to vybavena nebyla. Tepl· voda tekla jen ve st¯edu a v sobotu a ani to nebylo jistÈ. Alfa tedy zapnula dlouho nepouûÌvan˝ bojler. Vytekla z nÏho tepl· a straönÏ rezav· voda a p·n si do nÌ sedl a tv·¯il se d˘stojnÏ. My jsme nezadrûitelnÏ probÌhali koupelnou, klouzali se po linoleu, nadöenÏ jukali do vany a vöemoûnÏ p·novi projevovali p¯ÌzeÚ. On ve vodÏ ztuhnul aû po nos a naöe nadÏje zhasly.

Alfa n·s vzala do kina na b·jeËn˝ dÏtsk˝ film. Z pl·tna na n·s hledÏl n·ö ned·vn˝ host. ZaËali jsme na celÈ kolo vyk¯ikovat, ûe je to ten p·n, co u n·s spal a jak potom sedÏl ve vanÏ, a to uû n·s Alfa vlekla ven. Zrovna kdyû letÏl na dÏlovÈ kouli.

V parËÌku pod naöimi okny se stal Paprsek vyhl·öen˝m banditou. Vytasil celuloidov˝ kolt na nebohou sta¯enku a zvolal: ÑPÏtadvacetnÌk, nebo ûivot!ì PanÌ bÏûela na Ve¯ejnou bezpeËnost a vznikl z toho ochrann˝ dohled n·rodnÌho v˝boru nad v˝chovou prvorozenÈho.

Luna uû v prvnÌ t¯ÌdÏ po¯·dala veËÌrky s bratrov˝mi kamar·dy, kde padaly opravdickÈ pusy. J· jsem se mezi nimi pletla, aniû bych sama nÏjakou aktivitu vyvÌjela, protoûe jsem byla moc mal· a blb·. Zato kdyû p¯iöla Alfa z pr·ce a zaËalo vyöet¯ov·nÌ, odmlouvala jsem tak vehementnÏ, ûe na zadek jsem dostala jako jedin·.

Sobotu co sobotu jsme p·dili k vlaku. Alfa, taöky a t¯i dÏti, abychom se po dvou straön˝ch p¯estupech nad˝chali ËerstvÈho vzduchu v domÏ, kter˝ byl v srpnu n·ö, zatÌmco v Ëervenci Indi·n˘v; o vÌkendech dle domluvy.

Naöe prvnÌ kroky na venkovÏ nevedly ani na zahradu, ani k ¯ece, ale do öpajzu, kde jsme strnuli v nÏmÈm ˙ûasu.

HornÌ police byly napÏchov·ny pamlsky, kterÈ bychom si nep¯edstavili ani ve snu. Princesky, vanilkovÈ vafle namoËenÈ v Ëokol·dÏ, burskÈ o¯Ìöky ve vzduchotÏsnÈm balenÌ, ûv˝kaËky vöech

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 9

9 barev, dûemy a komp˘tky v tÏch nejkr·snÏjöÌch skleniËk·ch na svÏtÏ a plechovky plnÈ bonbÛn˘, kterÈ uû na etiketÏ vypadaly tak voÚavÏ a chutnÏ, ûe jsme jako na povel hlasitÏ polkli.

To byly police Indi·novy. Na ty jsme nesmÏli s·hnout.

Naöe nabÌzely mouku, ocet, s˘l.

Luna, kter· uû od narozenÌ umÏla riskovat ñ narodila se nap˘l uökrcen· na pupeËnÌ öÚ˘¯e, ölohla bubli gumu a my s Paprskem jsme boj·cnÏ sondovali, kde by se jeötÏ dalo nÏco ubrat, aby to Indi·n nepoznal.

Na MDé jsme AlfÏ sloûili do srdÌËka prvnÌ verö: Aby jsi vûdy öùastn· byla, svornÏ s n·mi ûivo¯ila!

Kdyû n·m ho neumÏla najÌt Alfa, rozhodli jsme se, ûe si ho najdeme sami. Sezn·mila se s nÌm Luna.

Jeli jsme na hory do str˝covy podnikovÈ chaty a ona hned r·no zlomila lyûi o jedin˝ smrËek, kter˝ na kopci rostl. ZatÌmco j· s Paprskem jsme se snaûivÏ otloukali pod Alfin˝m dohledem na hrbolu za chatou, Luna se v teplÌËku velkÈ cimry nauËila hr·t mari·ö lÌzan˝ i volen˝ a hned vÏdÏla, ûe se ten pÏkn˝ Ëernovlas˝ karbanÌk stane naöÌm nov˝m tatÌnkem.

V Praze ho pozvala na n·vötÏvu. Z˘stal osm let.

VeËer jsme pobÌhali v pyûamech a noËnÌch koöilk·ch po hale, a ne a ne se rozejÌt do postelÌ. ChtÏli jsme d·t KarbanÌkovi pusu, ale nevÏdÏli jak na to. Luna mÏla n·pad. DobÏhla k nÏmu, ¯ekla, ûe mu nÏco poöept· do uchaÖ A byla z toho pusa na dobrou noc. J· jsem to celÈ zopakovala, ale Paprsek mu jen z d·lky chlapsky pokynul.

KarbanÌk do naöÌ rodiny p¯inesl: ˙ËetnÌ knihu, vep¯ovÈ kotlety, ¯·d a cizÌ slova.

V prvnÌ vesnici jsme zastavili a obdivovali ˙plnÏ vöechno.V˝klady, upraven˝ parËÌk uprost¯ed domk˘ jako ze ökatulky, maliËk˝ nabl˝skan˝ trakt˘rek, kter˝ okolo n·s tiöe p¯efrËel.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 10

10 Indi·n, v tÈ dobÏ uû ËlovÏk svÏtov˝, byl tehdy v Norimberku a pozval n·s do hotelu na snÌdani. MÏli tam v˝bornÈ m·slovÈ rohlÌËky a my se tedy pustili do jÌdla, mazali si je dûemy, jeû jsme znali od vidÏnÌ ze öpajzu, popÌjeli Ovomaltinu, a kdyû rohlÌky v celÈm hotelu doöly, Indi·n n·s odlifroval ven. KaûdÈmu dal nÏkolik marek na ˙tratu a odspÏchal za svou novou, nejvÏtöÌ a jeötÏ asi spÌcÌ M˙zou.

Zbytek dne jsme projezdili na jezdÌcÌch schodech obchodnÌch dom˘ a cel˝ mÏsÌc se h·dali v rozp·lenÈ napÏchovanÈ Volze na vrstv·ch spac·k˘ a öatstva, mezi eöusy a konzervami.

V It·lii, v p¯elidnÏnÈm kempu, mi zaËala hnisav· angÌna.

Doktora jsme si dovolit nemohli a KarbanÌk rozhodl, ûe mi vyt¯e krk vatou na öpejli. J· mÏla s mandlemi svÈ zkuöenosti a do krku jsem si nedala ö·hnout. Byla jsem öÌlen· strachy, kdyû mÏ zav¯el do auta a j· lÌtala z jednoho rohu do druhÈho, protoûe KarbanÌk se umÏl rozzu¯it do nep¯ÌËetnosti. ÑTy smet·kuÖ j· tÏ uökrtÌm, smet·kuÖì AlfÏ se poda¯ilo vydr·pat mÏ z jeho sev¯enÌ a vyhodit z auta ven. Okolo st·l hlouËek podÏöen˝ch Ital˘ a mnÏ se k angÌnÏ p¯idaly pr˘jem a zvracenÌ.

Kemp byl pro n·s drah˝. Odjeli jsme na opuötÏnÈ pob¯eûÌ za mÏsto a tam n·s hned prvnÌ noc vykradli.

SpÏchali jsme dom˘. Z˘stalo n·m p·r maliËkostÌ, kterÈ jsme cestou vymÏÚovali za benzÌn.

Pom·halo n·m k tomu jeho zaklÌnadlo, slovo, jmÈno. DubËek!

Vivat DubËek!

PrvnÌ noc doma! Ani jsme po¯·dnÏ neusnuli, kdyû n·s vzbudil k¯ik z ulice. Vylekali jsme se, ale Alfa p¯iöla a uklidnila n·s a my zase rychle usnuli. Ona pak nasedla s KarbanÌkem do auta. ChtÏli se podÌvat, co se dÏje.

Na LeninovÏ t¯ÌdÏ to uvidÏli.Valil se proti nim Ëern˝ had. BlÌûil se hrozivÏ. Alfu napadlo, ûe se sune v protismÏru a vtom jÌ doölo, ûe jestli neotoËÌ a neujedou, srovn· je se zemÌ.

Vzbudil n·s jejÌ pl·Ë.Teprve teÔ jsme to slyöeli. HuËely tanky.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 11

11 Nikdo mi nedok·zal vysvÏtlit, ûe nenÌ v·lka. Na n·mÏstÌ, kde doned·vna st·val jeden jedin˝ tank jako symbol osvobozenÌ a mÌru, bylo teÔ tank˘ straönÏ moc a na nich hubenÌ voj·ci. SmrdÏli naftou a öpÌnou. Okolo nich se tÌsnili lidÈ, vykl·dali Ëesky a rusky a voj·ci na nÏ nech·pavÏ koukali.

Rozhlas volal o pomoc. St¯Ìlelo se tam. Alfa si tiskla r·dio k srdci a plakala. Luna se tam r·no vydala a po¯·d nep¯ich·zela.

Vr·tila se odpoledne, Luna bl·zniv·, a hned n·s s Paprskem hnala k trûnici, abychom pom·hali nosit star˝m lidem n·kupy.

V noci se v naöÌ ulici ost¯elovaly sp¯·telenÈ arm·dy. Byla jsem vystraöen· a nic nepomohlo, ûe pan Hor·k z vedlejöÌho domu ¯Ìkal, ûe to potrv· t˝den, nejv˝öe dva a vöechno se vysvÏtlÌ. Indi·n byl st·le za hranicemi a po p¯·telÌch n·m vzkazoval, abychom ho n·sledovali.

Alfa se nemohla rozhodnout. Zaûila uû jednu emigraci, kdyû se po p¯evratu v Bulharsku rodina vr·tila do »ech. éila tam v ËeskÈ kolonii, vlast pro ni byla vûdy »eskoslovensko, a p¯esto se jÌ po rodnÈ Sofii straönÏ st˝skalo. Nemohla se rozhodnout, a tak jsme z˘stali.

Okupace n·m p¯inesla jednu velikou radost: vyûrali jsme Indi·novi öpajz.

Normalizovali jsme se. Paprsek v sobÏ objevil novÈ schopnosti. NauËil se skvÏle krkat a celÈ dny prosedÏl u starÈho magnetofonu a krk·nÌ si nahr·val a hned si ho zase pouötÏl a blaûenÏ se usmÌval. UmÏl krknout vÏtu EMA M¡ MÕSU MASA a byl ve svÈm okolÌ ˙plnÏ nejlepöÌ.

Luna si Ëernila oËi krÈmem na boty a umÏla lÌbat francouzsky. Byla tak laskav·, ûe mi postup nakreslila na papÌrek a j· to pak kreslila sv˝m kamar·dk·m a nad·le vϯila teorii, ûe se dÏti rodÌ pupÌkem. TajnÏ jsem si zkouöela Luninu prvnÌ podprsenku a byla jsem v nÌ krabat·.

Indi·n s M˙zou se vr·tili, zaplnili öpajz a svÈ z·soby rozö̯ili aû do sklepa.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 12

12 N·ö osud jsme proûÌvali p¯i hokejov˝ch utk·nÌch. Po z·pase na mistrovstvÌ svÏta, kdy Golonka praötil helmou o led a naöi to Rus˘m pÏknÏ naklepali, vydali jsme se radostÌ bez sebe do praûsk˝ch ulic. Nebyli jsme sami, kdo mÏl radost a chtÏl ji ventilovat. Na M˘stku uû byl cel˝ pr˘vod. äli jsme nahoru, k V·clavovi. ZpÌvali jsme ÑJdi dom˘, Ivane, Ëek· tÏ Nataöa,ì dav houstl a jÌt jsme uû nemohli.

N·mÏstÌ bylo plnÈ, ale ti zdola se taky chtÏli dostat k pupku toho vlnÏnÌ, a tak jsme se cpali a v n·razech se posunovali do st·le hroznÏjöÌ tlaËenice.

N·hle jsem pocÌtila straönou bolest. P¯im·Ëkli mÏ na auto.

Nemohla jsem d˝chat. K¯iËela jsem na Alfu, ûe se dusÌm, plakala jsem a Alfa volala: ÑUhnÏte! ProsÌm v·s, uhnÏte!ì Ale lidÈ neslyöeli.Volali ÑTarasove, bu bu bu, BreûnÏv ti d· na hubu!ì a uhnout stejnÏ nebylo kam. Uû jsem nemohla ani plakat.T¯eötila jsem oËi na Alfu a slyöela öum krve ve sp·ncÌch a v tom se dav vymrötil a s n·mi to sm˝klo do vedlejöÌ ulice. Praha naposledy h¯mÏla. Na hrobÏ Jana Palacha z·¯ily stovky svÌËek.

Desky lÌtaly jako tal̯e v cirkusu a v parku se rozprskly na tisÌc kousk˘. Z rusk˝ch Ëastuöek zbyla jen hromada st¯ep˘ pod balkÛnem. Aby to bylo jeötÏ z·bavnÏjöÌ, vzal Paprsek vzduchovku a strefoval se do nich. Pojednou se tiöe prot·hl dve¯mi a schoval se za z·clonu.

Venku straönÏ ¯valo dÌtÏ. DlanÏ si tisklo k oËÌm a po tv·¯i se mu ¯inula krev.V ulici se rozeznÏla sanitka a u n·s doma zvonek.

R·na byla tÏsnÏ pod okem.Vyöet¯ov·nÌ se ujala bezpeËnost, hrozila polepöovna.VeËer Alfa poprosila KarbanÌka, kter˝ se jinak do v˝chovy moc nepletl, aby Paprska potrestal.

Vzal si p·sek a z pokoje se oz˝valo straönÈ vytÌ, aû jsme vöichni prosili, aby to skonËilo.

Kde jsi tehdy byl, Indi·ne?

Nikdy to nevyölo na t¯i. I kdyû jsme probÌrali i starÈ kufry, p·raly, öpendlily, oblÈkly se jen dvÏ a û·dn· sl·va to stejnÏ nebyla.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 13

13 N·ö öatnÌk byl uboh˝, a kdyû jsme mÏly jÌt do spoleËnosti vöechny, konËil maratÛn p¯ed zrcadlem zoufal˝m pl·Ëem. J· jako nejmladöÌ a jak se ¯Ìk· nejmilejöÌ, jsem se musela spokojit s tÌm, co zbylo z pokus˘ Alfy a Luny.

Vypadalo to asi takhle: suknÏ, p˘vodnÏ midi, se p¯echodnÏ ust¯Ìhla na mini, a pak se seöila zase na midi ñ s tlust˝m övem kol dokola, krajkov· jakokoöilka, jinak vröek cizokrajnÈho pyû·mka, vyboulen· vestiËka s prkenn˝ma kapsama a k tomu vöemu uömajdanÈ kr·tkÈ önÏrovacÌ kozaËky.

Byla jsem neöùastn· a nechtÏla jÌt, ale Alfa s Lunou mÏ p¯emluvily, takûe i j· nakonec mÏla pocit, ûe mi to sluöÌ. ÑNejd˘leûitÏjöÌ je kouzlo osobnosti,ì ¯ekla Alfa a usm·la se na sebe do zrcadla.

Indi·n n·s pozval na veËe¯i, p¯ijel spoleËn˝ p¯Ìtel z dob minul˝ch. Otev¯Ìt n·m p¯iöla M˙za. M·lem jsme ji nepoznaly. Na hlavÏ paruku, öaty aû na zem, okolo krku zlat˝ medajlÛnek a na nohou st¯evÌËky jako na ples.VytrËila k n·m ruku a napnutou a tak nÏjak opaËnÏ prohnutou n·m ji pod·vala. Za nÌ se hrnul Indi·n.

Kdyû si mÏ prohlÈdl, zvuËnÏ se rozesm·l a zahlaholil, ûe vypad·m jako chud· p¯Ìbuzn·. Bylo po kouzlu.

Snad jsem pro nÏj ani nebyla trojrozmÏrn·. P¯iËetl k poËtu dvou jeötÏ t¯etÌ a do poloûky aliment˘ mÏ zaknihoval jako cifru.

Odeöel, kdyû mi byly t¯i. Ani p¯edtÌm jsem nebyla v jeho zornÈm poli. PrvnÌ rok ûivota mÏ obklopovala l·skypln· pÈËe babiËky, kter· si mÏ k sobÏ vzala, protoûe Alfa chtÏla zem¯Ìt, a kdyû si nÏkdo nÏco takovÈho p¯eje, nechce se starat o malÈ miminko. P¯iöla jsem dom˘ a on psal ze sv˝ch Ëetn˝ch cest: ÑDouf·m, ûe jste v po¯·dku a hlavnÏ, ûe je v po¯·dku m˘j SedanÖì VÌdali jsme se Ëty¯ikr·t roËnÏ: na MatÏjskÈ pouti, o narozenin·ch, na ätÏdr˝ veËer a p¯i vysvÏdËenÌ.

ZajÌm· v·s, proË mÏ nevzali na gymn·zium? Byla jsem dcerou kontrarevolucion·¯e.

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 14

14 Ruce se jÌ klepaly, tak, ûe kdyû se chopila skleniËky, zaËal led hlasitÏ ch¯estit, a i kdyû se co nejvÌc nahnula, k ˙st˘m ji nedonesla. Nastalo trapnÈ ticho a hostitel tedy vstal a öel nakr·jet s˝r.

Kdyû se vr·til, nebyly ve sklenici ani whisky, ani led. Vöe peËlivÏ doplnil a snaûil se vyp·trat d˘vod jejÌ n·vötÏvy. Alfa k¯eËovitÏ konverzovala o nast·vajÌcÌm lÈtÏ a dlouhÈ pomlky vyplÚovala jedenÌm s˝ru, protoûe ten nech¯estil. Hostitel ho öel opÏt p¯ikr·jet a sklenice se vypr·zdnila i s ledem, jako z·zrakem. Alfa rozebÌrala meteorologickÈ prognÛzy, hostitel kr·jel s˝r a lÌtal pro led, protoûe ten mizel v rozporu se z·konem t·nÌ stejnÏ rychle jako neust·le dolÈvan· whisky. Kdyû se koneËnÏ osmÏlil a dal AlfÏ ruku na stehno a druhou stiskl Úadro, osmÏlila se i ona a poprosila ho, aby jÌ pomohl dostat nejmladöÌ dÌtÏ na ökolu.

A teÔ on zaËal mluvit o poËasÌ a o lÈtÏ, a kdyû spustil i o manûelce, pochopila, ûe je to marnÈ. Hodila do sebe poslednÌ skleniËku. Led automaticky vysypala do kabelky a odeöla jako d·ma.

P¯ijela dom˘, zaplatila taxik·¯ovi, otev¯ela dve¯e a vypadla na chodnÌk.

A Marie se zeptala: ÑNem· krhavÈ oËi?ì PodÌvala jsem se na Lunu, kter· sedÏla na posteli a tupÏ zÌrala neurËit˝m smÏrem.

KrhavÈ oËi mÏla. ÑNenÌ takov· divn·?ì d·le telefonicky vyzvÌdala Lunina kamar·dka. Divn· byla. ÑZeptej se jÌ, jestli jÌ nÏco nenÌ.ì Na mou ot·zku zachraptÏla nÏco nesrozumitelnÈho.Vypadala oûrale. ÑPodÌvej se jÌ do kabelky!ì MÏla tam pr·zdnou tubu od algeny.To mÏ vylekalo.Vzala jsem tubu a m·vala jÌ LunÏ p¯ed oËima, strkala do nÌ a k¯iËela, jestli to snÏdla.Vych˝lila se vlevo, hlava se jÌ p¯ekulila na z·da a zhroutila se do postele.

Houkala sanitka.

Byl to sign·l pro b·by z uliËnÌho v˝boru, aby se vy¯Ìtily ven.

Kdyû Lunu nesli, volala panÌ Tumpachov·, ûe Luna sp·chala sebevraûdu, protoûe je tÏhotn·, a panÌ MouËkov· se nechala slyöet, ûe

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 15

15 nenÌ divu, kdyû matinka vÏËnÏ nenÌ doma, a jakmile mÏ zaregistrovaly, projevila mi panÌ Rouskov· up¯Ìmnou soustrast a panÌ Tumpachov· mÏ p¯itiskla na mohutn· Úadra.

Alfa se naötÏstÌ vracela z pr·ce a hlouËek p¯ed domem ji ponoukl k bÏhu. StaËila nasednout k LunÏ do sanitky. Vzala ji za ruku.

JeötÏ v noci s nÌ p¯ijela dom˘. N·ö rodinn˝ DobrodÏj za¯Ìdil, ûe ji nevzali do Bohnic, kterÈ jsou p¯i podobn˝ch pokusech povinnÈ.Ale ûaludek jÌ vypumpovali hned nÏkolikr·t, aby si zapamatovala, ûe takovÈ vÏci se nedÏlajÌ.

Dva dny odpoËÌvala ve svÈm pokoji. Nosili jsme jÌ jÌdlo, naklep·vali polöt·¯e, ale mluvit jsme s nÌ nesmÏli.T¯etÌ den k nÌ Alfa p¯iöla a ¯ekla: ÑUkaû!ì A Luna pomalu a zdlouhavÏ vyndala vysvÏdËenÌ. ÑTo musÌme zarovnat,ì ¯ekla Olina a vyndala poslednÌ balÌËek vanilkov˝ch vaflÌ z vrchnÌ ¯ady kartÛnovÈ krabice. Rozpl˝valy se na jazyku jako snÏhovÈ vloËky, a tak jsme brzy zarovn·valy druhou a t¯etÌ ¯adu a pr·zdnou krabici jsme sp·lily v nadÏji, ûe kdyû ji Indi·n neuvidÌ, na vafle si ani nevzpomene.

Na novÏ zaloûen˝ tr·vnÌk, kam nesmÏl v jeho p¯Ìtomnosti öl·pnout ani pt·Ëek, jsme rozprost¯ely deky a opalovaly se.Vajgly, dalöÌ bod obsaûen˝ch z·kaz˘ a p¯Ìkaz˘, jeû strojopisnÏ seps·ny, vÌtaly n·s hned za dve¯mi, zaölapovaly Alfa s Olgou pod sebe na terasu. My s Olinou jsme kou¯ily na st¯eöe za komÌnem a naöe nedopalky se sn·öely do vöech stran svÏta, stejnÏ jako naöe sny. NejvÌce smÏrem ke koupadl˘m, kde rozprostÌral svÈ sportovnÌ tÏlo Pavel FulÌn. AËkoliv jsme vlastnÏ byly sokynÏ, dovedly jsme o nÏm hlasitÏ snÌt celÈ hodiny, ale kdyû mi ¯ekl, ûe spolu budeme ûÌt, bÏûela jsem to nadöenÏ ¯Ìct radÏji AlfÏ, abych kamar·dku neranila. Alfa zkoprnÏla. P¯eËetla si zrovna tajnÏ m˘j prvnÌ rom·n, kter˝ se jmenoval ÑByla jsem öùastn·ì a na deseti str·nk·ch ökolnÌho seöitu vypr·vÏl o dÌvce, kter· mÏla r·da nÏjakÈho Pavla, a ten ji jednoho letnÌho veËera doprov·zel dom˘ z koupadel, a po umÏleckÈm st¯ihu, kter˝ Alfu tak vylekal, avöak n·sledoval

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 16

16 z nedostatku zkuöenostÌ, ona zjistÌ, ûe je tÏhotn·, a p·ch· sebevraûdu. Kdyû totÈû bÏûela ¯Ìct Olina Olze ten sam˝ den, p¯edvolaly si zkuöenÈ ûeny naöeho sv˘dce na kobereËek a p¯emlouvaly ho, aby n·m nemotal hlavy.

Vtom jsme zaslechli zvuk motoru, jenû ztichl u naöÌ zahrady.

Alfa s Olgou padly na kolena. BleskovÏ sbÌraly vajgly. Olina popadla deky a j· se snaûila naËechrat proleûeniny na tr·vnÌku. FulÌn p¯elezl plot k PeËenk˘m a kde se vzal tu se vzal, Paprsek öintoval Ô·belsk˝m tempem pÌskovou cestu p¯ed domem. ÑLuna! Luna!ì zvolala Alfa a j· uû letÏla p¯es RohlÌËkovic parcelu k jezu, kde mÏla Luna rande s Honzou Fahounem a öla na nÏ v M˙zin˝ch öatech. Zp·tky jsme se plÌûily oklikou a mohly se na vlastnÌ oËi p¯esvÏdËit, ûe auto, kterÈ n·s tak vydÏsilo, Indi·novi nepat¯Ì a inspekce se tedy nekon·.

Luna vyt·hla zpod triËka M˙ziny öaty, oblÈkla se do nich a j· si z ö·tku uv·zala mot˝lka a vkroËily jsme do zahrady. Luna vytrËila ruku a napnutou a tak nÏjak opaËnÏ prohnutou ji pod·vala vynervovanÈmu osazenstvu a j· zaËala bÏhat okolo pro¯ÌdlÈho tr·vnÌku a jako si rvala vlasy na hlavÏ. Alfa se nÏjak nemohla bavit a my k¯iËely: ÑNep¯ijeli!!ì a Olina za¯vala: ÑVy kozy!ì a vöichni jsme se svalili na deky, kterÈ jsem na tr·vnÌk pohotovÏ nat·hla, h·zeli jsme nedopalky jako konfety do vzduchu a sm·li se a k¯iËeli, takûe jsme ani nemohli slyöet zvuk motoru a bouchnutÌ dv̯ek.

Indi·na s M˙zou jsme spat¯ili, aû kdyû st·li zrovna nad n·mi.

Vypadali jako scvrklÈ övestky.

Paprsek mÏl zav·zan˝ krk. Kdyû se ho Alfa zeptala, jestli je nastydl˝, zrudnul a nÏco zamumlal. Luna si ho prohlÈdla sv˝ma rentgenov˝ma oËima, vyprskla, ûe tam m· cucflek, a v z·chvatu smÌchu se rozkym·cela ze strany na stranu. Paprsek odeöel do koupelny a zamknul se tam. Tak zaËalo obdobÌ jeho nemluvnosti.Trv· dodnes.

Jednou k n·m p¯ivedl svÈho spoluû·ka.Vypadal jako Donovan a taky si hned sedl, zk¯Ìûil pod sebe nohy, op¯el si o nÏ kytaru

Bouckova - sazba 2007 verze 176 stran.qxd

4.9.2007

10:10

StrÆnka 17

17 a hr·l anglickÈ pÌsniËky a Luna se do nÏho ihned zamilovala. Donovan si jÌ v˘bec nevöÌmal. Musela se tedy rychle p¯emilovat do Karla W·gnera, kter˝ byl opravdick˝ muzikant a po¯·d ¯Ìkal: ÑTo je ˙plnÏ nejvÌc nej!ì a kdyû to bylo naopak, tak ¯Ìkal: ÑTo je loÔ!ì a ÑPozor, pad·m na hubu!ì R·no co r·no jsme se s Lunou vzornÏ vypravovaly do ökoly.

Ona opÏt do druhÈho roËnÌku gymn·zia a j· do prv·ku dvouletÈ ekonomickÈ, kterou Alfa po mnohÈm sh·nÏnÌ a poniûov·nÌ za¯Ìdila.

Vzaly jsme si taöky a svaËiny, rozlouËily se s Alfou a odch·zely do sklepa, kde bylo vy¯azenÈ kanape, na kterÈm jsme p¯esnÏ podle rozvrhu str·vily nÏkolik hodin sladk˝m sp·nkem.

Luna byla p¯Ìliö unaven· noËnÌm ûivotem v klubech a na diskotÈk·ch, kam dennÏ chodila, aËkoliv se jÌ v tom Alfa snaûila vöemoûnÏ zabr·nit. ZaËala v˝Ëitkami, odejmula jÌ kapesnÈ, sledovala ji a vyöila p·r facek p¯Ìmo na mÌstÏÖ nic nepomohlo.

Zamkla jÌ öaty, Luna z·mek odöroubovala. Zamknula ji v jejÌm pokoji, Luna uû mÏla p¯ipraven˝ öperh·k. Alfa to vzdala. Nechala Lunu, aù si dÏl· co chce, ale mÏla jedinou podmÌnku, ûe musÌ chodit do ökoly!

J· jsem nen·vidÏla vöechny p¯edmÏty, kterÈ jsme na ökole mÏli. NejvÌce ˙ËetnictvÌ. V˘bec jsem se nemohla donutit na nÏj chodit. NemÏla jsem v sobÏ v˘li dok·zat skvÏl˝m v˝sledkem, ûe na mnÏ sp·chali k¯ivdu.

Odpoledne jsme se vracely odpoËinutÈ a spokojenÈ. Luna zasedla ke svÈmu öminkovacÌmu kuf¯Ìku a j· k jÌdlu. Za ten p˘lrok mi narostly b¯icho a zadek, a kdyû jsem se podÌvala na svÈ naducanÈ tv·¯iËky do zrcadla, pomyslela jsem si, ûe je to loÔ, a upadla jsem na hubu.

Musela jsem se nauËit mluvit. ÿÌkala jsem slovo za slovem a snaûila se, aby kaûd· hl·ska mÏla sv˘j prostor a kaûd· slabika melodii. Sch·zeli jsme se obden, ¯Ìkali b·snÏ a monology, a dokonce jsme si povÌdali. PoprvÈ v ûivotÏ si mÏ vöiml a j· poznala,