0032051

Alchymista_str.1_3+377_Alchymista_str.1_3+377 6/23/15 9:18 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

Michael Scott The Alchemyst The Secrets of the Immortal Nicholas Flamel © 2007 by Michael Scott Translation © Zuzana Zábrodská, 2008 Jacket illustration © 2007 by Michael Wagner ISBN 978-80-242-3444-1

15:04

Stránka iv

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka vii

Jsem mýtus.

Smrt nade mnou nemá moc, nemoci těla ani ducha se mě nedotknou. Podívejte se na mě a jen stěží odhadnete, kolik mi vlastně je.

Pravda je, že jsem se narodil Léta Páně 1330, před více než 670 lety.

Svého času jsem zastával různé profese, byl jsem lékařem i kuchařem, knihkupcem i vojákem, učitelem jazyků a chemie, dokonce mužem spravedlnosti i zlodějem.

Ale především jsem byl uznávaným alchymistou, a ne ledajakým.

Byl jsem nejuznávanější alchymista všech dob. Nejmocnější králové a vládcové žádali mé služby a rady, ale také sám papež využíval mých znalostí. Dovedl jsem totiž proměnit běžné kovy ve zlato nebo obyčejné kamení v nejvzácnější drahokamy. A to není všechno. S pomocí knihy starodávné magie jsem odhalil tajemství věčného života.

Na ničem z toho ale nyní nezáleží, protože unesli mou ženu Perenellu a knihu ukradli.

Bez ní začneme oba stárnout a během jediného cyklu Měsíce zemřeme. Jestli to dojde tak daleko, potom zlo, proti kterému jsem tak dlouho bojoval, zvítězí a starobylé bytosti získají opět vládu nad světem a vymažou lidstvo z povrchu zemského.

Ale já se bez boje nevzdám, jsem přece nesmrtelný Nicolas Flamel, alchymista.

Z deníku Nicolase Flamela, alchymisty čtvrtek 31. května San Francisco, jeho současný domov

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Strรกnka viii

ห TVRTEK C

22.6.2015

15:04

^

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

31. kvetna

Strรกnka 1

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Strรกnka 2

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 3

KAPITOLA 1

„ Dobrá, to mi tedy řekni, proč by někdo nosil kabát v San Francisku uprostřed léta?“ řekla Sofie Newmanová a popošla s mobilem k výloze. „Jaký druh kabátu?“ zeptala se zvědavě její kamarádka Ela, která vždy věděla všechno o aktuálních módních trendech.

Sofie si pečlivě utřela ruce do utěrky zastrčené za zástěrou a vyšla zpoza baru prázdné kavárny. Zastavila se u okna a pozorovala, jak z auta na protější straně ulice vystupují prapodivní pánové. „Těžké černé vlněné kabáty, dokonce s rukavicemi a klobouky. A taky mají brýle.“ Namáčkla obličej na sklo a dodala: „To už je fakt moc divný, i na tohle potrhlý město.“ „Třeba jsou to funebráci?“ navrhla Ela. Ve sluchátku to praskalo a šumělo a Sofie v pozadí slyšela Elinu oblíbenou depresivní hudbu. Lacrimosa nebo Amorphis, pomyslela 3

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 4

si Sofie. Ela se nikdy úplně nepřenesla přes gotické nebo punkové období. „Možná,“ odpověděla nepřesvědčeně Sofie. Ještě před chvílí se bavily s kamarádkou o běžných dívčích záležitostech, když se v ulici objevilo tohle neobvyklé auto. Bylo dlouhé a elegantní, jako by sem zabloudilo ze starého černobílého filmu. Když projíždělo kolem výlohy kavárny, Sofii na chvíli oslepily sluneční paprsky, které se odrážely od tmavých skel limuzíny.

Sledovala vůz až na konec ulice, kde se pomalu otočil, vracel se a bez jakéhokoliv znamení nakonec zastavil před knihkupectvím na druhé straně. „Jé, třeba je to mafie,“ podotkla dramaticky Ela. „Táta zná jednoho mafiána, ale ten má Toyotu Prius,“ dodala. „Tohle teda určitě není Prius,“ odfrkla Sofie a znovu se zahleděla směrem přes ulici. Dva velcí muži, navlečení do těžkých kabátů, rukavic a klobouků s velkými slunečními brýlemi, vystoupili z auta. „Neochladilo se u vás v San Francisku?“ vtipkovala Ela, „třeba je jim jen zima?“ Sofie se podívala na teploměr u baru a opáčila: „Je tu sedmadvacet stupňů, Elo, a to je teprve čtvrt na tři. Věř mi, zima jim být nemůže. Spíš naopak, musí jim být pěkně horko,“ dodala. „Počkej, něco se děje.“ Postranní dveře auta se otevřely a neohrabaně vylezl další muž. Byl dokonce ještě větší než ti dva předchozí.

Když zavíral dveře, sluneční světlo na okamžik osvítilo jeho tvář a Sofie si všimla, že je mrtvolně bledý. „Tak, teď bys měla vidět, co vylezlo z té limuzíny,“ ko4

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 5

mentovala živě děj své kamarádce. „Obrovský chlap s bledou kůží. To je ono, možná mají nějakou kožní nemoc!“ řekla Sofie vítězoslavně. „Já jsem viděla v televizi, že existují lidé, kteří vlivem poruchy kožního pigmentu nemůžou na slunce…“ spustila Ela, ale Sofie ji už neposlouchala. Z auta totiž vystupovala čtvrtá postava. Tentokrát malý, elegantní pán ve skvěle padnoucím šedém obleku. Vypadal sice trochu staromódně, ale i Sofie poznala, že oblek byl ušit na míru u prvotřídního krejčího. Vlasy měl ten člověk vzadu svázané do culíku, což zvýrazňovalo ostré rysy jeho tváře. Upravený plnovous trojúhelníkového tvaru byl prošedivělý, a naopak účelně zakrýval ústa a bradu.

Sofie ho pozorovala, jak se postavil pod pruhovanou markýzu, která zakrývala venku vystavené knihy. Všimla si, že i on má rukavice, a když zvedl knihu s barevným přebalem, zaleskly se na jeho zápěstí perleťové knoflíčky. „Jdou do knihkupectví,“ sdělila Sofie své kamarádce. „Do toho, co v něm pracuje Josh?“ zeptala se Ela a přitom se snažila, aby to vyznělo nezaujatě.

Sofie si záměrně nevšímala zájmu své kamarádky o její dvojče. Vlastně jí to vždycky přišlo přinejmenším divné, že se zakoukala právě do jejího bratra. „Jo přesně tam, zavolám mu, co se tam děje, pak se ozvu,“ a ukončila hovor. Odložila mobil a spíš jen tak mimoděk si mnula ucho po dlouhém hovoru. Fascinovaně pozorovala malého podivína v šedém obleku. Bylo na něm něco nepopsatelně zvláštního. Možná je to módní návrhář, pomyslela si, nebo filmový producent. Nebo tře5

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 6

ba nějaký spisovatel. Věděla, že někteří umělci se oblékají velice svérázným způsobem. Rozhodla se, že pár minut počká, a pak teprve Joshovi, svému dvojčeti, zavolá, aby zjistila, o co tady jde.

Právě se chystala vrátit k baru, když se malý pán otočil a Sofie měla pocit, že se dívá přímo na ni. Stál ve stínu pod markýzou a vypadalo to, že jeho oči září jako dvě hvězdy.

Sofie si byla jistá, že ji nemůže vidět, vždyť stála na druhé straně ulice za výlohou, od které se odráželo odpolední slunce. V šeru uvnitř kavárny musela být zvenčí neviditelná. A přesto na krátký okamžik, kdy se jejich oči střetly, cítila, že jí celým tělem projíždí mráz. Chtěla setřást ten nepříjemný pocit, pohodila hlavou, až jí do obličeje spadlo pár pramenů vlnitých blonďatých vlasů.

Ten kontakt trval jen krátký okamžik, pak se muž otočil, ale Sofie se nemohla zbavit silného dojmu, že si ji zcela jistě prohlížel.

Ještě než zmizel se svými společníky ve dveřích knihkupectví, Sofie už tušila, že jeho příchod nevěstí nic dobrého. ✧

✧

✧

Máta!

A zkažená vajíčka! „To je odporný zápach!“ Josh Newman stál uprostřed sklepa pod obchodem s knihami a snažil se zhluboka nadechnout. Odkud to může být? Podíval se kolem na knihami přeplněné police a přemýšlel, jestli za ně nezalezlo nějaké zvíře a neuhynulo. Co jiného by to mohlo způsobit? Malý sklep měl vždycky zvláštní atmosféru, bylo to tu 6

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 7

cítit zatuchlinou. Vzduch zde byl suchý a těžký vůní starých pergamenů smíchanou s výraznějším pachem kožených vazeb knih a zaprášených pavučin. Josh miloval tu vůni, připadalo mu, že kolem sebe rozlévá pohodu a klid, stejně jako vůně skořice a hřebíčku o Vánocích.

Máta.

Ostrý a jasný závan máty projel celým prostorem malého sklepa. Byla to výrazná vůně právě otevřené zubní pasty nebo mátového čaje, který servírovala jeho sestra naproti v kavárně. Intenzivní aroma přebilo i těžký odér kůže a papíru a bylo tak silné, že cítil, že každou chvílí musí kýchnout. Josh si raději vyndal z uší sluchátka svého iPodu, protože nic není tak nepříjemné jako kýchat se sluchátky.

Vajíčka.

Zkažená vajíčka – poznal zápach síry, typický pro pukavce, který ihned překryla čistá vůně máty. Bylo to odporné. Josh cítil, jak mu zápach pohlcuje celý jazyk a ústa a jak ho začíná svědit hlava, jako kdyby po ní něco lezlo.

Josh se to snažil překonat a prodrbal si střapaté blond vlasy, až mu přeběhl mráz po zádech. Asi se vrací odpadová voda, napadlo ho.

Sluchátka si už zpátky nenasadil a začal kontrolovat seznam knih v ruce, pak se znovu podíval na police před ním. Kompletní dílo Charlese Dickense, dvacet sedm svazků, červená kožená vazba. Tak a to už snad ne, kde to k čertu může jen být!

Josh pracoval v knihkupectví už téměř dva měsíce, ale stále ještě neměl ani tu nejmatnější představu, kde co 7

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 8

najít. Nebyl tu žádný systém… tedy systém v tom zřejmě byl, ale nikdo kromě Nicka a Perry Flemingových, majitelů obchodu, do něj ještě nepronikl. Oba majitelé našli jakoukoli knihu během minutky a nezáleželo na tom, jestli nahoře v obchodě, nebo dole ve sklepě.

Mátová vlna spolu se zápachem pukavců během sekundy vyplnila malý sklepní prostor. Josh se rozkašlal a začal slzet. Tohle přece není možné! Rychle zastrčil seznam knih do jedné kapsy u svých džínů a do druhé mobil a začal si přes stohy knih a krabic klestit cestu k východu. Už v tom smradu nemohl vydržet ani minutu, rukama si přitom mnul oči, které ho neskutečně pálily. Chytil se zábradlí a škrábal se téměř poslepu nahoru.

Nutně už potřeboval závan čerstvého vzduchu, protože hrozilo, že se pozvrací. Čím blíže však byl ke dveřím ze sklepa, tím byl zápach horší.

Vystrčil hlavu z poklopu ven a v tu chvíli si uvědomil, že už nic nikdy nebude jako dřív.

8

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 9

KAPITOLA 2

Josh se díval otvorem ze sklepa a oči mu slzely z inten-

zivního pachu síry a máty. Na první pohled bylo patrné, že obvykle prázdné knihkupectví je přeplněné. Naproti Nicku Flemingovi, majiteli obchodu, stáli čtyři muži. Tři z nich vypadali ohromně velcí a neohrabaní, poslední byl sice drobnější a malé postavy, ale vypadal o to zlověstněji. Joshe hned napadlo, že jsou to lupiči, kteří přepadli knihkupectví.

Jeho šéf Nick stál uprostřed obchodu a sám čelil všem čtyřem nezvaným hostům. Byl to normální, obyčejný člověk, průměrný svou váhou i výškou, na kterém vlastně nebylo vůbec nic zvláštního kromě očí, které byly tak světlé, že vypadaly jako úplně bezbarvé. Černé vlasy nosil ostříhané na ježka a téměř vždycky měl strniště, jako kdyby se neholil pár dní. Chodil v jednoduchých černých džínách a sepraném černém tričku s reklamou na 9

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 10

koncert, který se konal před dvaceti pěti lety, a okopaných farmářkách. Na levém zápěstí měl levné digitální hodinky a na pravém těžký členitý stříbrný náramek, z obou stran obložený dvěma chatrnými barevnými náramky přátelství. Proti němu stál malý elegantní muž v šedivém obleku.

Josh si uvědomil, že ani jeden z nich nic neříká… a přece se mezi nimi něco dělo. Oba muži stáli klidně s rukama u těla, předloktí ohnutá a dlaně otočené nahoru.

Nick stál uprostřed místnosti, zatímco muž v šedém obleku si vybral pozici blíže ke dveřím a obklopil se svými společníky v černých kabátech. Prsty obou mužů se pohybovaly, jako by bláznivě běhaly po klávesnici. V Nickových dlaních se tvořilo něco jako chomáč zeleného kouře, pak se to stočilo do složitého ornamentu a sklouzlo na podlahu, kde se to zkroutilo jako had. Z rukou Nickova protivníka kapala nějaká hnusná, do žlutava obarvená hmota, která vypadala odpudivě a špinavě.

K zápachu máty a síry v místnosti se přidal kouř. Josh cítil, že se mu obrací žaludek, a rychle polkl, jindy by mu stačil jen slabý závan pukavců, aby se mu udělalo zle.

Prostor mezi oběma muži se plnil spirálami zeleného a žlutého kouře a tam, kde se střetly, to jiskřilo, syčelo a prskalo. Nickovy prsty se pohnuly a v dlani se mu znovu objevila další zelená spirála kouře velká asi jako pěst.

Rychle do ní foukl a ona se roztočila a vyletěla do vzduchu, kde se zamotávala a rozmotávala zhruba v úrovni očí, na půl cesty mezi Nickem a mužem v šedém obleku. Krátké tlusté prsty druhého muže ve svém rytmu vy10

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 11

tvořily vlastní žlutou kouli energie, kterou také vypustily do prostoru. Zelená spirála se okamžitě omotala kolem žluté koule a v okamžiku, kdy se jí dotkla, došlo k jiskřivé reakci… Neviditelná exploze odhodila oba muže mezi regály. Popraskaly žárovky, zářivky se roztříštily a na zem se snesl déšť skleněných střípků. Dokonce i dvě výlohy se rozletěly na kousky, i malé skleněné tabulky popraskaly.

Nick se svalil na podlahu blízko vchodu do sklepa, přesněji téměř přistál na hlavě Joshovi, který tam stál v šoku, neschopný pohybu a s očima plnýma hrůzy. Když se Nick vyškrábal na nohy, zatlačil Joshe zpátky do sklepa. „Zůstaň dole, ať se děje cokoliv,“ zasyčel s neidentifikovatelným akcentem. Narovnal se a otočil. Josh viděl, že stočil svou dlaň nahoru a foukl do ní. Pak jako by něco prudce hodil doprostřed místnosti.

Josh si mohl krk vykroutit, aby vysledoval, kam to směřoval, ale zdálo se, že se nic neděje… ale pak jako by někdo vysál všechen vzduch z místnosti. Všechny knihy vylétly z polic a nakupily se uprostřed místnosti na velké, neuspořádané hromadě. Zarámované obrazy byly strženy ze zdí a s těžkým vlněným kobercem také skončily na kupě.

Pak to všechno vybouchlo.

Dva z mužů v kabátech dostali plný zásah. Josh sledoval, jak knihy, některé velmi těžké a tvrdé, jiné měkké a ostré, létaly vzduchem jako rozzlobení ptáci. Soucitně se otřásl při pomyšlení, že jeden z mužů dostal tvrdý zásah velkým slovníkem do tváře. Odhodilo mu to klobouk 11

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 12

a sluneční brýle a odkrylo jeho mrtvolně šedou tvář s očima z vyleštěných černých kamenů. Police se zamilovanými romány skončila na jeho druhém společníkovi a rozlomila mu brýle na dvě části. Josh objevil, že i ten druhý má oči, které vypadají jako dva kameny.

A pak si uvědomil, že to jsou kameny!

Otočil se k Nickovi a už se chtěl vyptávat, když se na něj šéf podíval a poručil: „Zůstaň dole! Přivedl si golemy.“ Nick se skrčil, když na něj muž v šedém obleku poslal tři žluté ostré nože, které pronikly regály s knihami jako nic a zabodly se do dřevěné podlahy. Všechno, čeho se dotkly, však začalo okamžitě tlít a rozpadat se. Papír zčernal, kožené vazby popraskaly a dřevěná podlaha a police vysychaly, trouchnivěly a postupně se rozsypaly.

Nick potom hodil další neviditelný balon energie do rohu místnosti. Josh pozoroval jeho pohyb, a když ta nepozorovatelná energie letěla prostorem, zachytila záblesk slunečního svitu a na chvíli ji Josh viděl jako letící smaragdovou kouli, která uletěla dosahu slunečních paprsků a znovu zmizela. Tentokrát byl efekt při dopadu na zem daleko dramatičtější. Nic nebylo slyšet, ale zato se celá budova otřásla v základech. Stoly se pod levnými brožovanými knihami rozlétly na kousíčky a místnost se naplnila bizarními konfetami z jednotlivých stránek. Dva muži v kabátech – golemové – byli vymrštěni na police, které se na ně i se zbylými knihami sesunuly. Třetí z nich, ten největší, byl odhozen tak silně, že proletěl dveřmi až na ulici.

12

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 13

A v tichu, které pak následovalo, zazněl tlumený potlesk rukavicemi. „Koukám, že jsi tuto techniku zdokonalil, Nicolasi,“ řekl muž v šedém obleku se zvláštní intonací. „Ano, Johne, trochu jsem trénoval,“ odpověděl Nick, který se pomalu posouval ke dveřím do sklepa a ukazoval Joshovi, ať sleze níže. „Věděl jsem, že mě dříve či později najdeš.“ „Ano, to máš pravdu, hledáme tě už velmi dlouho, Nicolasi. Máš něco, co patří nám, a my to chceme zpátky.“ Tenký proužek žlutého kouře vrazil do stropu nad Nickem a Joshem a kusy černé rozkládající se sádry se začaly snášet dolů jako černé vločky. „Spálil jsem to,“ řekl Nick, „už je to dávno, co jsem ji zničil.“ Strčil Joshe dolů, pak přitáhl padací dveře a také sklouzl do sklepa. „Na nic se neptej,“ varoval Joshe a jeho světlé oči zářily v šeru jako dvě hvězdy. „Teď na to není čas.“ Chytil Joshe za rameno a tlačil ho směrem k nejtmavějšímu zákoutí sklepa, tam se oběma rukama opřel o pár polic, které se posunuly stranou a odhalily za sebou tajné schody. Nick pobídl Joshe, aby pokračoval dál do tmavé chodby. „Rychle, teď rychle, ale potichu,“ varoval ho. Následoval Joshe a knihovnu za sebou přitáhl právě ve chvíli, když se poklop do sklepa proměnil v černou zapáchající tekutinu, která stékala dolů po schodech a linul se z ní nezaměnitelný ostrý zápach síry. „Nahoru,“ Nickův hlas zněl povzbudivě. „Vede to do prázdného obchodu vedle nás, ale nemáme moc času. Dee brzy přijde na to, kam jsme zmizeli.“ 13

Alchymista korekturaOK.qxp:Layout 1

22.6.2015

15:04

Stránka 14

Josh přikývl, věděl, že čistírna vedle byla celé léto prázdná. Měl snad tisíc otázek, ale žádná z možných odpovědí, které se mu honily hlavou, nebyla uspokojivá.

Všechny totiž obsahovaly to jediné strašné slovo – magie.

Právě byl svědkem toho, jak po sobě dva muži hází něco jako energetické koule a nože. A viděl, jakou zkázu to způsobilo.

Josh na vlastní oči viděl kouzla a čáry, ale každý přece ví, že ta neexistují.

14