0031569

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 3

TESS GERRITSENOVÁ

H¤Í·NICE Tirul pouze orientaãní, originál dodá grafik

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 4

PfieloÏila Tatjana Jandourková

THE SINNER Copyright © 2003 by Tess Gerritsen Translation © Tatjana Jandourková, 2006 ISBN 978-80-242-4901-8

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 9

Prolog Ándhrapradé‰ Indie Dál ho fiidiã odmítl zavézt.

Asi po kilometru a pÛl, hned jak minuli opu‰tûn˘ chemick˘ závod Octagon, ustoupil asfalt zarostlé pra‰né silnici. ¤idiã si zaãal stûÏovat, Ïe po‰krábe auto o kefie, Ïe po nedávn˘ch de‰tích tu jsou rozblácená místa, kde se jim mÛÏou zabofiit kola.

A co s nimi bude? Uvíznou tu, sto padesát kilometrÛ od Hajdarábádu. Howard Redfield poslouchal jeho dlouhé náfiky s vûdomím, Ïe to je jen záminka a ne skuteãn˘ dÛvod, proã nechce pokraãovat v cestû. Nikdo jen tak nepfiizná, Ïe má strach.

Redfield nemûl na vybranou, dál bude muset pû‰ky.

Naklonil se fiidiãi aÏ k uchu, aby ho ten muÏ dobfie sly‰el, a pfiitom zachytil nepfiíjemn˘ závan jeho potu. Ze zpûtného zrcátka, na kterém visely chfiestící korálky, na nûj hledûly fiidiãovy ãerné oãi. „Poãkáte tu na mû, Ïe ano?“ uji‰Èoval se Redfield. „ZÛstaÀte tady, na silnici.“ „Jak dlouho?“ „Asi hodinu. Jak dlouho bude zapotfiebí.“ „¤íkám vám, Ïe tam není nic k vidûní. UÏ tam nikdo neÏije.“ „Jen tu poãkejte, ano? Poãkejte. AÏ se vrátíme do mûsta, zaplatím vám dvojnásobek.“ Redfield si vzal batoh, vystoupil z klimatizovaného auta a okamÏitû ho obklopilo mofie vlhkosti. Batoh nenosil od doby, co chodil na ‰kolu a o prázdninách cestoval po Evropû s nepatrn˘m mnoÏstvím penûz, a teì, v jednapadesáti letech, se cítil trochu nepatfiiãnû, kdyÏ si ho pfiehodil pfies ochablá ramena.

Ale za Ïádnou cenu by v téhle skleníkové zemi neudûlal ani krok bez láhve s ãistou pitnou vodou, repelentu proti hmyzu, 9

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 10

opalovacího krému a lékÛ na prÛjem. A bez fotoaparátu; ten tu nesmí zapomenout.

Venku se protáhl, cel˘ zpocen˘ v pozdním odpoledním vedru, pohlédl na oblohu a pomyslel si: Skvûlé, zapadá slunce a za soumraku vylezou ven v‰ichni komáfii. Tady jde va‰e veãefie, vy malí nefiádi.

Vykroãil po silnici. Vysoká tráva zakr˘vala cestu, takÏe klop˘tl o vyjeÏdûnou brázdu a turistické boty mu zapadly po kotníky do bláta. Oãividnû tudy neprojelo Ïádné auto dlouhé mûsíce a matka pfiíroda si své území rychle vzala zpût. Zastavil se s prudk˘m oddechováním a odhánûl hmyz. KdyÏ se ohlédl, zjistil, Ïe vÛz uÏ zmizel, a to ho zneklidnilo. Mohl vûfiit, Ïe na nûj fiidiã poãká? Ten muÏ se zdráhal zavézt ho aÏ sem, a jak nadskakovali po stále hrbolatûj‰í cestû, byl ãím dál nervóznûj‰í.

Potulují se tu zlí lidé, tvrdil, a dûjí se hrozné vûci. Oba se mÛÏeme ztratit a kdo by se obtûÏoval sem pfiijít a hledat nás?

Redfield se dál prodíral vpfied.

Mûl pocit, Ïe ho vlhk˘ vzduch pevnû obklíãil. KdyÏ usly‰el, jak mu v batohu ãvachtá láhev s vodou, hned dostal ÏízeÀ, ale nezastavil, aby se napil. Zb˘vala jen asi hodina denního svûtla, a tak musel jít dál. V trávû se oz˘val bzukot hmyzu a z okolních korun stromÛ k nûmu doléhal kfiik, kter˘ povaÏoval za ptaãí.

Nepodobalo se to ale zpûvu Ïádného ptáka, jakého kdy sly‰el.

V téhle zemi vypadalo v‰echno cize a neskuteãnû, a jak se vlekl dál v jakémsi snovém transu, pot mu stékal po hrudi. Rytmus jeho dechu se zrychloval s kaÏd˘m krokem. Podle mapy to mûly b˘t jen necelé tfii kilometry, ale zdálo se mu, Ïe jde celou vûãnost. Ani ãerstvá dávka repelentu neodpudila komáry – u‰i mûl plné bzuãení a obliãej jako svûdivou masku z jejich rojÛ.

Zakopl o dal‰í hlubokou brázdu a upadl na kolena do vysoké trávy. Vyplivl chuchvalec rostlin, nahrbil se a lapal po dechu, tak demoralizovan˘ a vyãerpan˘, Ïe usoudil, Ïe je nejvy‰‰í ãas vydat se zpût. Vrátit se letadlem do Cincinnati jako zpráskan˘ pes. Zbabûlost byla koneckoncÛ mnohem bezpeãnûj‰í.

A pohodlnûj‰í.

Zhluboka si povzdychl, opfiel se rukama o zem, aby se vy‰krábal na nohy, pak strnul a upfienû se zadíval do trávy. Mezi 10

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 11

zelen˘mi stébly se nûco zalesklo, nûjak˘ kov. Byl to jen lacin˘ kovov˘ knoflík, ale v tu chvíli mu to pfiipadalo jako znamení.

Talisman. Strãil si ho do kapsy, vstal a pokraãoval v cestû.

Jen o pár desítek metrÛ dál cesta najednou ústila na velkou m˘tinu obklopenou vysok˘mi stromy. Na protûj‰ím konci stála osamûlá stavba, nízká budova ze ‰kvárobetonov˘ch tvárnic a s rezivûjící stfiechou z vlnitého plechu. Vûtve ‰evelily, tráva se vlnila v mírném vánku.

To je to místo, pomyslel si. Tady se to stalo.

Jeho dech znûl najednou pfiíli‰ hlasitû. Redfield si s tlukoucím srdcem sundal batoh, rozevfiel zip a vytáhl fotoaparát. V‰echno zdokumentuj, fiíkal si. Octagon se bude snaÏit udûlat z tebe lháfie. Zkusí v‰echno moÏné, aby tû zdiskreditovali, proto musí‰ b˘t pfiipraven se hájit. Musí‰ dokázat, Ïe mluví‰ pravdu.

Vy‰el na m˘tinu, k hromadû zãernal˘ch vûtví. KdyÏ do nich strãil botou, rozvífiil pach zuhelnatûlého dfieva. S mrazením v zádech rychle ucouvl.

Byly to zbytky pohfiební hranice.

Zpocen˘ma rukama sundal kryt objektivu a zaãal fotografovat. S okem pfiitisknut˘m k hledáãku pofiizoval snímek za snímkem. Ohofielé pozÛstatky chatrãe. Dûtsk˘ sandál leÏící v trávû.

Kousek pestré látky utrÏené ze sárí. AÈ se podíval kamkoli, v‰ude vidûl smrt.

Rychle se otoãil doprava, pfiejel hledáãkem po zelené plo‰e trávy a chystal se udûlat dal‰í snímek, ale prst mu ztuhl na spou‰ti.

Na kraji zábûru se mihla nûjaká postava.

Spustil ruku s fotoaparátem, narovnal se a upfienû se zahledûl mezi stromy. Nevidûl nic, jen pohupující se vûtve.

Tam – byl to rychl˘ pohyb, kter˘ zahlédl koutkem oka? Zachytil pouze krátk˘ záblesk nûãeho tmavého, co poskakovalo mezi stromy. Opice?

Musel dál fotografovat. Svûtla rychle ub˘valo.

Pro‰el kolem kamenné studny a pokraãoval k domku s plechovou stfiechou. Pfii chÛzi se rozhlíÏel napravo a nalevo, jeho kalhoty pfiitom v trávû vydávaly svi‰tiv˘ zvuk. Zdálo se, Ïe stromy mají oãi a pozorují ho. KdyÏ se pfiiblíÏil k budovû, v‰iml 11

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 12

si, Ïe zdi jsou oÏehnuté ohnûm. Pfiede dvefimi leÏela hromada popela a zãernal˘ch vûtví. Dal‰í pohfiební hranice.

Obe‰el ji a nahlédl dovnitfi.

Zpoãátku v tmavé místnosti témûfi nic nerozeznal. Denní svûtlo rychle sláblo a uvnitfi bylo ‰ero je‰tû vût‰í, paleta ãern˘ch a ‰ed˘ch odstínÛ. Na okamÏik se zastavil, neÏ si jeho oãi pfiivykly. S rostoucím zmatkem zaznamenal lesk ãisté ãerstvé vody v kameninovém dÏbánu. VÛni kofiení. Jak je to moÏné?

Za ním zapraskala vûtviãka.

Prudce se otoãil.

Na m˘tinû stála osamûlá postava. Stromy v‰ude okolo znehybnûly, utichli dokonce i ptáci. Postava, pohybující se podivn˘m trhav˘m krokem, se vydala k nûmu a zastavila se jen pár metrÛ pfied ním.

Fotoaparát vypadl Redfieldovi z rukou. S hrÛzou v oãích ucouvl.

Byla to Ïena. A nemûla tváfi.

12

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 13

Kapitola 1 Naz˘vali ji Královnou mrtv˘ch.

I kdyÏ jí tak nikdo nikdy nefiekl do oãí, doktorka Maura Islesová obãas sl˘chala, jak si tu pfiezdívku za ní ‰eptají, kdyÏ se pohybovala po chmurném trojúhelníku své profese mezi soudní síní, místem ãinu a márnicí. Nûkdy zachytila tón ãerného sarkasmu: Ha ha, na‰e gótská bohynû si jde vyzvednout nové poddané. Obãas se v tom ‰epotu oz˘valo znepokojené tremolo jako mumlání zboÏn˘ch vûfiících, kdyÏ kolem nich prochází ìábelsk˘ cizinec. Bylo to znepokojení tûch, ktefií nemohou pochopit, proã z vlastní vÛle jde ve stopách smrti.

Opravdu se jí to líbí? ptají se. Má pro ni dotek studeného tûla, zápach rozkladu, takové kouzlo, Ïe se k Ïiv˘m obrátila zády? ¤eknou si, Ïe to nemÛÏe b˘t normální, a vrhají za ní nervózní pohledy, v‰ímají si detailÛ jen posilujících jejich pfiesvûdãení, Ïe je divná. Slonovinová pleÈ, ãerné vlasy ve strohém kleopatrovském stfiihu. Rudá skvrna rtûnky. Kdo jin˘ nosí rtûnku na místû vraÏdy? Nejvíc ze v‰eho je v‰ak dûsí její klid, chladn˘ královsk˘ pohled, jímÏ zkoumá hrÛzy, které oni sami jen stûÏí mohou snést. Na rozdíl od nich ona pohled neodvrací.

Místo toho se skloní blíÏ a upfienû se dívá, dot˘ká se. âichá.

A pozdûji, pod jasn˘mi svûtly v pitevní laboratofii, fieÏe.

Teì právû také, její skalpel projel zchlazenou kÛÏí, podkoÏním tukem, kter˘ se mastnû Ïlutû zaleskl. Mûl rád hamburgery a smaÏené hranolky, pomyslela si, kdyÏ vzala zahradnické nÛÏky, pfieÈala Ïebra a vyzvedla trojúhelníkov˘ ‰tít hrudní kosti, tak jako nûkdo otevfie dvífika skfiínû a odhalí její drahocenn˘ obsah.

Srdce spoãívalo ve svém houbovitém loÏi z plic. Devûtapadesát let pumpovalo krev do tûla pana Samuela Knighta.

VyrÛstalo s ním, stárlo s ním, mûnilo se jako on, ze ‰tíhlého 13

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 14

svalu v mládí v tento kus masa obrostlého tukem. V‰echny pumpy nakonec vypovûdí sluÏbu, stejnû jako u pana Knighta, kdyÏ sedûl v bostonském hotelovém pokoji pfied pu‰tûnou televizí a se sklenkou whisky z minibaru vedle sebe na noãním stolku.

Nezastavila se, aby zauvaÏovala o tom, jaké asi byly jeho poslední my‰lenky, anebo zda cítil bolest ãi strach. I kdyÏ zkoumala jeho nejintimnûj‰í zákoutí, i kdyÏ rozevfiela jeho kÛÏi a drÏela v rukou jeho srdce, Samuel Knight pro ni zÛstal cizincem, tich˘m a nenároãn˘m, ochotnû vydávajícím svá tajemství. Mrtví jsou trpûliví. NestûÏují si, nevyhroÏují, nepfiemlouvají.

Mrtví vám neublíÏí, to dûlají jen Ïiví.

Maura pracovala s klidnou v˘konností, vyjmula hrudní orgány a poloÏila osvobozené srdce na pitevní podloÏku. Venku padal první prosincov˘ sníh, bílé vloãky ti‰e krouÏily za okny a sná‰ely se do ulic. Ale tady v laboratofii bylo sly‰et jen tekoucí vodu a syãení ventilátoru. Maufiin asistent Yoshima se pohyboval s tajupln˘m mlãením, pfiedvídal její Ïádosti a zjevil se, kdykoli ho potfiebovala. Pracovali spolu jen rok a pÛl, pfiesto uÏ fungovali jako jedin˘ organismus spojen˘ telepatií dvou logick˘ch mozkÛ. Nemusela ho Ïádat, aby pfiesmûroval lampu, uÏ se stalo a svûtlo svítilo na vlhké srdce, nÛÏky byly pfiipravené a ãekaly, aÏ si je Maura vezme.

Tmavû skvrnitá stûna pravé komory a bílá apikální jizva jí vypovûdûly smutn˘ pfiíbûh tohoto srdce. Star˘ infarkt myokardu, star˘ mûsíce nebo dokonce léta, zniãil ãást stûny levé komory. Pak, nûkdy v posledních ãtyfiiadvaceti hodinách, do‰lo k novému infarktu. Trombus ucpal pravou koronární tepnu a zablokoval pfiívod krve do svalu pravé komory.

Provedla resekci tkánû kvÛli histologii, i kdyÏ pfiedem vûdûla, co uvidí pod mikroskopem. Koagulaci a nekrózu. Invazi bíl˘ch krvinek, pfiesunujících se jako obranná armáda. MoÏná si Samuel Knight myslel, Ïe mírn˘ tlak v hrudi zavinilo jen ‰patné trávení. Pfiíli‰ vydatn˘ obûd, nemûl sníst tolik cibule. MoÏná to spraví pepto-Bismol. Anebo tu byly mnohem zlovûstnûj‰í pfiíznaky, které prostû ignoroval: tíha na hrudi, d˘chaviãnost.

Urãitû ho nenapadlo, Ïe má srdeãní záchvat. Îe o den pozdûji zemfie na arytmii.

14

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 15

Srdce leÏelo odhalené a rozfiezané na podloÏce. Maura se podívala na trup, kter˘ teì postrádal v‰echny své orgány. A tak skonãila va‰e obchodní cesta do Bostonu, pomyslela si. Îádná pfiekvapení. Îádn˘ zloãin – aÏ na ‰patné zacházení, kter˘m jste t˘ral vlastní tûlo, pane Knighte.

Zabzuãel interkom. „Doktorko Islesová?“ ozvala se Louise, její sekretáfika. „Ano?“ „Na druhé lince ãeká detektiv Rizzoliová. Pfiijmete hovor?“ „Vezmu to.“ Maura si stáhla rukavice a pfie‰la k nástûnnému telefonu.

Yoshima, kter˘ myl nástroje ve v˘levce, zavfiel vodu, otoãil se a pozoroval ji sv˘ma tich˘ma tygfiíma oãima. UÏ pfiedem vûdûl, co telefonát znamená.

KdyÏ Maura koneãnû zavûsila, uvidûla v jeho pohledu tu otázku. „Dneska to zaãíná brzo,“ poznamenala. Pak si svlékla plá‰È a opustila márnici, aby do své fií‰e uvedla dal‰ího poddaného.

Ranní snûÏení pfie‰lo ve zrádnou smûsici de‰tû se snûhem a mûstské pluhy nebyly v dohledu. Maura jela opatrnû po Jamaica Riverway, pneumatiky svi‰tûly v hluboké bfieãce, pfiední stûraãe o‰krabovaly ze skla námrazu. Byla to leto‰ní první zimní boufie a fiidiãi si na tyto podmínky museli teprve zvyknout.

UÏ teì sjelo nûkolik aut ze silnice a Maura minula zaparkované policejní auto s blikajícími svûtly a policistu, kter˘ stál vedle fiidiãe odtahového vozu, oba se dívali na auto zabofiené pfiedkem v pfiíkopu.

Kola jejího lexusu zaãala najednou ujíÏdût stranou a pfiední nárazník se stoãil smûrem k protijedoucím vozÛm. Maura v panice dupla na brzdy a ucítila, jak se automatick˘ protismykov˘ systém ráznû probudil k ãinnosti. Znovu se vrátila s autem do svého pruhu. Do háje s tím, pomyslela si s tlukoucím srdcem.

Pfiestûhuju se zpátky do Kalifornie. Zpomalila do ustra‰eného ‰neãího tempa bez ohledu na to, kdo na ni troubí anebo nakolik zdrÏuje dopravu. Jen do toho a pfiedjeìte mû, idioti. UÏ jsem mûla na stole v márnici aÏ pfiíli‰ mnoho fiidiãÛ jako vy.

15

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 16

Cesta ji zavedla do Jamaica Plain, západní bostonské ãtvrti s majestátními star˘mi luxusními sídly a ‰irok˘mi trávníky, poklidn˘mi parky a nábfieÏími. V létû by to bylo listnaté útoãi‰tû pfied hlukem a horkem mûstského Bostonu, ale dnes, pod pochmurnou oblohou a vûtrem vanoucím pfies holé trávníky, pÛsobila tato ãtvrÈ bezútû‰nû.

Adresa, kterou hledala, vypadala nejhrozivûji ze v‰ech, budova skrytá za vysokou kamennou zdí, pfies niÏ se plazila dusivá spleÈ bfieãÈanu. Barikáda pfied vnûj‰ím svûtem. Z ulice byly vidût jen gotické vrcholy bfiidlicové stfiechy a jedno vysoké okno ve ‰títu, které na ni zíralo jako ãerné oko. Pfied hlavní bránou parkovalo policejní auto, potvrzení, Ïe na‰la správnou adresu. Zatím pfiijelo jen pár dal‰ích vozÛ – zásahová jednotka, neÏ na místo ãinu dorazí vût‰í armáda policejních technikÛ.

Zaparkovala na druhé stranû ulice a obrnila se proti prvnímu náporu vûtru. KdyÏ vystoupila, uklouzla jí noha a Maura se jen tak tak zachytila a pfiidrÏela dvefií. KdyÏ se znovu narovnala, ucítila, jak jí po l˘tkách stéká pramínek ledové vody z promoãeného lemu kabátu, kter˘ zapadl do rozbfiedlého snûhu. Pár sekund tam jen stála v plískanici, jeÏ ji bodala do tváfie, ‰okovaná tím, jak rychle se v‰echno odehrálo.

Pohlédla pfies ulici na policistu sedícího v autû – pozoroval ji a urãitû vidûl, jak uklouzla. S uraÏenou hrdostí popadla z pfiedního sedadla svÛj kuffiík, zabouchla dvefie a se v‰í dÛstojností, jakou dokázala sebrat, se vydala pfies zledovatûlou silnici. „Jste v pofiádku, paní doktorko?“ zavolal policista pfies okno se starostlivostí, která jí rozhodnû nebyla milá. „Nic mi není.“ „Dávejte si v tûch botách pozor. Na nádvofií to klouÏe je‰tû víc.“ „Kde je detektiv Rizzoliová?“ „Jsou v kapli.“ „A to je kde?“ „NemÛÏete to minout. Jsou to ty dvefie s velk˘m kfiíÏem.“ Pokraãovala k hlavní bránû, ale zjistila, Ïe je zamãená. Na zdi visel Ïelezn˘ zvonec, zatahala za provaz a stfiedovûké cinkání se pomalu rozplynulo v ti‰‰ím zvuku, v pleskání padající16

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 17

ho de‰tû se snûhem. Hned pod zvoncem byla bronzová deska s nápisem, ãásteãnû zakrytá v˘honem zhnûdlého bfieãÈanu.

Opatství Graystones Sestry Panny Marie BoÏího svûtla „ÎeÀ je velká, dûlníkÛ málo.

Proste proto Pána, aÈ vy‰le dûlníky na svou ÏeÀ.“ Za branou se objevila Ïena zahalená v ãerném; pfii‰la tak ti‰e, Ïe Maura sebou ‰kubla, kdyÏ pfied sebou najednou uvidûla tváfi, která na ni civûla pfies mfiíÏe. Byla to velmi stará tváfi, hluboce zvrásnûná, jako by se propadala do sebe, ale oãi jasné a pronikavé jako ptaãí. Jepti‰ka nepromluvila, svou otázku vyjádfiila jen pohledem. „Jsem doktorka Islesová z Úfiadu soudního lékafie,“ pfiedstavila se Maura. „Zavolala mû sem policie.“ Brána se se skfiípotem otevfiela.

Maura ve‰la na nádvofií. „Hledám detektiva Rizzoliovou.

Myslím, Ïe je v kapli.“ Jepti‰ka ukázala rovnû pfies nádvofií. Poté se otoãila, pomalu se od‰ourala do nejbliωích dvefií a nechala Mauru, aby si cestu do kaple na‰la sama.

Snûhové vloãky vífiily a tanãily mezi jehliãkami de‰tû jako bílí mot˘li krouÏící kolem sv˘ch tûÏkonoh˘ch bratrancÛ. Nejkrat‰í cesta vedla pfies nádvofií, ale kameny byly zledovatûlé a Maufiiny boty s hladk˘mi podráÏkami se uÏ jednou ukázaly jako zcela nevhodné pro takov˘ povrch. Proto zaboãila na úzk˘ kryt˘ ambit po obvodu nádvofií. I kdyÏ byla chránûná pfied plískanicí, ani tady neunikla vûtru, kter˘ pronikal jejím kabátem.

Byla tou zimou otfiesená a znovu si uvûdomila, jak mÛÏe b˘t prosinec v Bostonu krut˘. Vût‰inu Ïivota Ïila v San Francisku, kde je pohled na snûhové vloãky vzácnou radostí, nikoli mukami jako tyto Ïahavé kopfiivy, které vífiily pod stfií‰kou a ‰típaly ji do tváfie. DrÏela se co nejblíÏ k budovû, a kdyÏ procházela kolem potemnûl˘ch oken, pfiitáhla si kabát je‰tû tûsnûji. Zpoza brány sem doléhal slab˘ svist dopravy na Jamaica Riverway, 17

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 18

ale tady, mezi tûmito zdmi, sly‰ela jen ticho. AÏ na starou jepti‰ku, která ji pustila dovnitfi, vypadal cel˘ areál opu‰tûnû.

Proto ji polekalo, kdyÏ si v‰imla, Ïe z jednoho okna na ni zírají tfii tváfie. Jepti‰ky stály v mlãenlivém v˘jevu jako ãernû odûní duchové za sklem a sledovaly vetfielce, kter˘ pronikal stále hloubûji do jejich svatynû. Jejich pohledy se jednotnû stoãily a následovaly ji, kdyÏ procházela kolem nich.

Vchod do kaple uzavírala Ïlutá policejní páska, která ve dvefiích spadala aÏ na zem a byla pokrytá bfieãkou. Maura pásku nadzvedla, pro‰la pod ní a otevfiela dvefie.

Pfied oãima jí explodoval fotografick˘ blesk, takÏe zÛstala stát za dvefimi, které za ní pomalu se za‰ustûním zapadly, a nûkolikrát zamrkala, aby zapla‰ila vjem vypálen˘ do sítnice. KdyÏ se jí zrak proãistil, uvidûla fiady dfievûn˘ch kostelních lavic, obílené zdi a vpfiedu v kapli obrovsk˘ kfiíÏ visící nad oltáfiem.

Byla to chladnû strohá místnost, jejíÏ tísnivou atmosféru je‰tû zdÛrazÀovala barevná vitráÏová okna, jeÏ propou‰tûla jen kalnou ‰mouhu svûtla. „StÛjte. Dávejte pozor, kam ‰lápnete,“ upozornil ji fotograf.

Maura se podívala dolÛ na kamennou podlahu, kde spatfiila krev. A stopy nohou – celou nepfiehlednou zmûÈ, spolu s odhozen˘mi zdravotnick˘mi potfiebami. Uzávûry od injekãních stfiíkaãek a roztrÏené obaly. Zbytky po posádce sanitky. Ale Ïádné tûlo.

Pfiesunula pohled v ‰irokém oblouku o kousek dál a zaznamenala kus zmuchlané bílé látky leÏící v uliãce, rudé stfiíkance na lavicích. V tomto ledovû studeném prostoru mohla vidût svÛj dech a zdálo se jí, Ïe teplota stále klesá; mrazilo ji ãím dál víc, kdyÏ si prohlíÏela krvavé skvrny, sledovala fiadu kapek táhnoucí se podél lavic a v duchu si pfiedstavovala, co se tu odehrálo.

Fotograf zaãal pofiizovat dal‰í snímky a kaÏd˘ záblesk znovu zaútoãil na Maufiiny oãi. „Zdravím vás, doktorko.“ Vpfiedu v kapli se vynofiila hustá hfiíva ãern˘ch vlasÛ, kdyÏ se detektiv Jane Rizzoliová vztyãila a zamávala na Mauru. „ObûÈ je tady.“ „Co ta krev tady, u dvefií?“ „Ta je od druhé obûti, sestry Ursuly. Ho‰i od záchranáfiÛ ji odvezli ke svatému Franti‰kovi. V prostfiední uliãce je dal‰í krev 18

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 19

a nûjaké otisky nohou, které se snaÏíme zachovat, tak to radûji obejdûte zleva. DrÏte se u zdi.“ Maura se zastavila, aby si navlékla papírové chrániãe na boty, pak pomalu postupovala po obvodu místnosti tûsnû kolem zdi. Teprve kdyÏ obe‰la první fiadu lavic, uvidûla tûlo jepti‰ky, která leÏela na zádech a látka jejího hábitu spl˘vala jako ãerná kaluÏ s vût‰ím jezerem rudé krve. Na obou rukou mûla navleãené ochranné sáãky, aby se zachovaly dÛkazy. Mauru pfiekvapilo její mládí. Jepti‰ka, která jí otevfiela bránu, i ostatní, jeÏ vidûla za oknem, byly staré. Tahle Ïena byla mnohem mlad‰í. Mûla nadpozemsky krásnou tváfi, svûtle modré oãi strnulé v pohledu pfiízraãného klidu. Hlavu mûla nepokrytou, svûtlé vlasy ostfiíhané na délku sotva tfií centimetrÛ. KaÏd˘ stra‰n˘ úder byl zaznamenán v roztrÏené kÛÏi hlavy, v deformovaném temeni. „Jmenuje se Camille Maginnesová. Sestra Camille. Narozená v Hyannisportu,“ fiekla Rizzoliová ledovû chladn˘m a vûcn˘m hlasem. „Byla to první novicka, která sem pfii‰la po patnácti letech. V kvûtnu mûla sloÏit závûreãné sliby.“ Odmlãela se, pak dodala: „Bylo jí teprve dvacet.“ Na zdánlivû klidné tváfii se objevil v˘raz hnûvu. „Je tak mladá.“ „Ano. Zdá se, Ïe jí vymlátil du‰i z tûla.“ Maura si navlékla rukavice a posadila se do dfiepu, aby si prohlédla tu zkázu. Smrtící nástroj zanechal na hlavû nepravidelné lineární trÏné rány. Z potrhané kÛÏe trãely úlomky kosti a na povrch vytekl chuchvalec ‰edé mozkové hmoty. I kdyÏ kÛÏe na obliãeji zÛstala vût‰inou neporu‰ená, mûla temnû purpurovou barvu. „Zemfiela tváfií dolÛ. Kdo ji otoãil na záda?“ „Sestry, které ji na‰ly,“ vysvûtlila Rizzoliová. „Hledaly pulz.“ „V kolik hodin byly obûti objeveny?“ „Asi v osm dnes ráno.“ Rizzoliová pohlédla na hodinky. „Skoro pfied dvûma hodinami.“ „Víte, co se stalo? Co vám o tom sestry fiekly?“ „Bylo tûÏké dostat z nich nûco uÏiteãného. Zbylo tu jen ãtrnáct jepti‰ek a v‰echny jsou v ‰oku. Myslely si, Ïe tady jsou v bezpeãí. Pod boÏí ochranou. A pak sem vpadne nûjak˘ ‰ílenec.“ 19

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 20

„Jsou tu známky násilného vniknutí?“ „Ne, ale dostat se na pozemek by nebylo tak tûÏké. Zdi jsou v‰ude porostlé bfieãÈanem – mohla byste ji pfielézt bez velk˘ch problémÛ. A je tu taky zadní branka, která vede na pole, kde mají zahrady. Pachatel se mohl dostat dovnitfi i tudy.“ „Otisky nohou?“ „Tady uvnitfi jich pár je. Ale venku je vût‰inou zasypal sníh.“ „TakÏe nevíme, jestli skuteãnû vnikl dovnitfi násilím. Mohli ho pustit hlavní branou.“ „Je to uzavfien˘ klá‰terní fiád, doktorko. Nikoho nepustí pfies bránu, kromû farního knûze, kter˘ sem chodí slouÏit m‰i a vyslechnout zpovûdi. A je tu taky Ïena, která pracuje v klá‰terní kuchyni. Má dovoleno brát si sem svou malou dcerku, kdyÏ nemÛÏe sehnat hlídání. Ale to je v‰echno. Nikdo jin˘ se nedostane dovnitfi bez souhlasu abaty‰e. A sestry zÛstávají uvnitfi. Chodí ven jen k lékafii nebo pfii nûjaké naléhavé události v rodinû.“ „S k˘m jste zatím mluvila?“ „S abaty‰í, matkou Mary Clement. A dvûma jepti‰kami, které na‰ly obûti.“ „Co vám fiekly?“ Rizzoliová zavrtûla hlavou. „Nic nevidûly, nic nesly‰ely.

Nemyslím, Ïe ostatní budou schopné nám toho fiíct víc.“ „Proã ne?“ „V‰imla jste si, jak jsou staré?“ „To neznamená, Ïe nemají v‰ech pût pohromadû.“ „Jedna z nich je ochrnutá po mrtvici a dvû mají Alzheimera.

Vût‰ina spí v pokojích odvrácen˘ch od nádvofií, takÏe by stejnû nic nevidûly.“ Maura nejdfiív jen zÛstala v podfiepu nad Camillin˘m tûlem a nedot˘kala se ho. Poskytla obûti poslední okamÏik dÛstojnosti. Nic tû uÏ nebolí, pomyslela si. Pak zaãala prohmatávat kÛÏi na hlavû a ucítila kfiupání uvolnûn˘ch úlomkÛ kosti. „Mnohoãetné údery. V‰echny dopadly na temeno nebo do t˘lu...“ „A ty podlitiny v obliãeji? To jsou jen posmrtné skvrny?“ „Ano. A jsou plnû vyvinuté.“ „TakÏe údery pfii‰ly zezadu. A shora.“ „Útoãník byl pravdûpodobnû vy‰‰í.“ 20

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 21

„Anebo byla na kolenou. A on stál nad ní.“ Maura se odmlãela, s rukama na chladném tûle, upoutána hrÛznou pfiedstavou mladé jepti‰ky, která kleãí pfied útoãníkem a rány pr‰í na její sklonûnou hlavu. „Kterej parchant chodí okolo a mlátí jepti‰ky?“ vybuchla Rizzoliová. „Co se to doprdele stalo s tímhle svûtem?“ Maura sebou nad jejím v˘bûrem slov ‰kubla. Aãkoli si ani nepamatovala, kdy naposled byla v kostele, a vûfiit pfiestala pfied mnoha lety, pfiesto ji takové rouhání na posvátném místû vyvedlo z míry. Tak silná byla v˘chova, jíÏ se jí v dûtství dostalo. A i kdyÏ pro ni teì byli svatí a zázraky pouhé fantazie, nikdy by nevyslovila nadávku pfiímo pfied kfiíÏem.

Ale Rizzoliová byla pfiíli‰ rozzlobená, aby se starala o to, jaká slova jí vyletûla z úst, i na tomto svatém místû. Vlasy mûla je‰tû rozcuchanûj‰í neÏ obvykle, divoká ãerná hfiíva se leskla roztát˘m snûhem. Pod bledou pletí se jí v ostr˘ch úhlech r˘sovaly lícní kosti. Oãi jí v pfiítmí kaple svítily jako jasné uhlíky planoucí zufiivostí. Spravedliv˘ hnûv byl pro Jane Rizzoliovou vÏdy jako motor, podstata, která ji pohánûla k pronásledování netvorÛ. Dnes se v‰ak zdálo, Ïe je jím témûfi horeãnû rozpálená a její tváfi vypadala je‰tû vyzáblej‰í, jako by ji ten Ïár stravoval zevnitfi.

Maura nechtûla ty plameny dál rozdmychávat. Proto hovofiila chladn˘m hlasem, kladla vûcné otázky. Vûdkynû zab˘vající se fakty, ne emocemi.

Zvedla paÏi sestry Camille a zkoumala loketní kloub. „Je poddajn˘. Îádná posmrtná ztuhlost.“ „TakÏe ménû neÏ pût, ‰est hodin?“ „Je tu taky chladno.“ Rizzoliová si odfrkla a pfiitom vydechla obláãek páry do mrazivého vzduchu. „VáÏnû?“ „Odhadem tûsnû nad nulou. Posmrtná ztuhlost by se oddálila.“ „Jak dlouho?“ „Témûfi donekoneãna.“ „Co její obliãej? Ty nemûnné posmrtné skvrny?“ „Posmrtné skvrny mohly vzniknout bûhem pÛl hodiny. To nám s urãením doby smrti moc nepomÛÏe.“ 21

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 22

Maura otevfiela svÛj kuffiík a vyndala chemick˘ teplomûr, aby zmûfiila okolní teplotu. KdyÏ se podívala na spoustu vrstev obleãení obûti, rozhodla se, Ïe rektální teplotu zmûfií, aÏ bude tûlo pfievezeno do márnice. Tahle místnost byla ‰patnû osvûtlená – nebylo to místo, kde by mohla pfied zavedením teplomûru dostateãnû vylouãit znásilnûní. Také by se pfii manipulaci s obleãením mohly zniãit stopové dÛkazy. Místo toho vzala injekãní stfiíkaãky, aby nabrala vzorek sklivce pro stanovení postmortální hladiny draslíku. To jí poskytne jeden odhad pro ãas smrti. „Povûzte mi o té druhé obûti,“ poÏádala Maura, zatímco probodla levé oko a pomalu natáhla do stfiíkaãky sklivec.

Rizzoliová nad tou procedurou s odporem zasténala a odvrátila se. „ObûÈ nalezená u dvefií byla sestra Ursula Rowlandová, osma‰edesát let. Musí mít tuh˘ kofiínek. ¤íkali, Ïe je‰tû h˘bala rukama, kdyÏ ji nakládali do sanitky. Frost a já jsme se sem dostali, právû kdyÏ ji odváÏeli.“ „Jak tûÏce byla zranûna?“ „Nevidûla jsem ji. Podle poslední zprávy, kterou jsme dostali z nemocnice svatého Franti‰ka, je na operaãním sále. Mnohoãetné fraktury lebky a krvácení do mozku.“ „Jako tahle obûÈ.“ „Ano. Jako Camille.“ V hlase Rizzoliové se znovu ozval hnûv.

Maura se postavila a roztfiásla se. Kalhoty nasály mrznoucí vodu z promoãeného lemu kabátu a l˘tka mûla jako obalená ledem. V telefonu ji informovali, Ïe místo ãinu je uvnitfi, takÏe si z auta nevzala ‰álu ani vlnûné rukavice. V téhle nevytopené místnosti bylo jen o málo tepleji neÏ na nádvofií biãovaném plískanicí. Zastrãila si ruce do kapes kabátu a v duchu se ptala, jak Rizzoliová, která také nemûla teplé rukavice a ‰álu, mÛÏe tak dlouho vydrÏet v promrzlé kapli. Zdálo se, Ïe s sebou nosí nûjak˘ vnitfiní zdroj tepla, horeãku svého hnûvu, a i kdyÏ jí zaãínaly modrat rty, zfiejmû nijak nespûchala, aby vyhledala teplej‰í místnost. „Proã je tu taková zima?“ zeptala se Maura. „Nedovedu si pfiedstavit, Ïe v tomhle prostoru mají m‰e.“ „Nemají. Tahle ãást budovy se v zimû nikdy nepouÏívá – je 22

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 23

pfiíli‰ drahé ji vytápût. A stejnû jich tu teì Ïije tak málo. Ke m‰i pouÏívají malou kapli u refektáfie.“ Maura si vzpomnûla na tfii jepti‰ky, které vidûla pfies okno, v‰echny v pokroãilém vûku. Byly jako skomírající plameny, které postupnû uhasínají. „KdyÏ se tahle kaple nepouÏívá,“ fiekla, „co tu obûti dûlaly?“ Rizzoliová si povzdychla a pfiitom se jí od úst vznesla pára jako draãí dech. „Nikdo neví. Abaty‰e fiíká, Ïe naposled vidûla Ursulu a Camille vãera veãer pfii modlitbách, kolem deváté.

KdyÏ se neobjevily na ranních modlitbách, sestry je ‰ly hledat.

Neãekaly, Ïe je najdou tady.“ „V‰echny ty rány do hlavy. To vypadá jako ãirá zufiivost.“ „Ale podívejte se na její tváfi,“ ukázala Rizzoliová na Camille. „Do obliãeje ji neuhodil. U‰etfiil její tváfi. To vypadá mnohem ménû osobní. Jako by neútoãil konkrétnû na ni, ale na to, ãím je. Co reprezentuje.“ „Autoritu?“ zeptala se Maura. „Moc?“ „Zvlá‰tní. Já bych spí‰ fiekla nûco, co souvisí s vírou, nadûjí a dobroãinností.“ „Víte, chodila jsem na katolickou stfiední ‰kolu.“ „Vy?“ Rizzoliová se u‰klíbla. „To by mû nikdy nenapadlo.“ Maura se zhluboka nadechla ledového vzduchu a vzhlédla ke kfiíÏi pfii vzpomínce na roky v akademii Svat˘ch neviÀátek.

A na zvlá‰tní muãení vynalezené sestrou Magdalene, která vyuãovala dûjepis. To muãení nebylo fyzické, ale citové, udílené Ïenou, jeÏ rychle rozpoznala, které dívky mají podle jejího názoru pfiemíru sebedÛvûry. Ve ãtrnácti letech nebyli pro Mauru nejlep‰ími pfiáteli lidé, ale kníÏky. Snadno zvládala v‰echnu ‰kolní práci a byla na to také hrdá. Právû to pfiivolalo na její bedra hnûv sestry Magdalene. Pro Maufiino dobro musela b˘t ta hfií‰ná p˘cha na vlastní inteligenci pokofiena. A sestra Magdalene se tohoto úkolu ujala se zlomyslnou energií. Uãinila z Maury terã posmûchu ve tfiídû, psala na okraje jejích neposkvrnûn˘ch papírÛ sarkastické poznámky a hlasitû vzdychala, kdykoli Maura zvedla ruku, aby se na nûco zeptala. Nakonec se Maura stáhla do poraÏeneckého mlãení. „Zastra‰ovaly mû,“ fiekla Maura. „Jepti‰ky.“ 23

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 24

„Myslela jsem, Ïe vás nic nevydûsí, doktorko.“ „Dûsí mû spousta vûcí.“ Rizzoliová se zasmála. „Jen ne mrtvá tûla, Ïe?“ „Na svûtû jsou mnohem dûsivûj‰í vûci neÏ mrtvá tûla.“ Nechaly Camillino tûlo leÏet na jejím loÏi ze studeného kamene a vydaly se zpût po obvodu místnosti k zakrvácené podlaze, kde byla nalezena Ursula, dosud Ïivá. Fotograf skonãil svou práci a ode‰el, v kapli zÛstala jen Maura a Rizzoliová, dvû osamûlé Ïeny, jejichÏ hlasy se ozvûnou odráÏely od stroh˘ch stûn. Maura vÏdy povaÏovala kaple za univerzální svatynû, kde se mÛÏe utû‰it i duch nevûfiícího. Ona ale na tomto pochmurném místû, kudy pro‰la smrt pohrdavá ke svat˘m symbolÛm, Ïádnou útûchu nenacházela. „Sestru Ursulu na‰li právû tady,“ ukázala Rizzoliová. „LeÏela hlavou smûrem k oltáfii a nohama ke dvefiím.“ Jako by padla na zem pfied kfiíÏem. „Ten chlap je zatracen˘ zvífie,“ prohlásila Rizzoliová hnûviv˘mi slovy, odsekávan˘mi jako kusy ledu. „Nic jiného. ·ílenec.

Anebo nûjak˘ zdrogovan˘ hajzl, kter˘ hledá, co by ukradl.“ „Nevíme, jestli to je muÏ.“ Rizzoliová mávla smûrem k tûlu sestry Camille. „Myslíte, Ïe to udûlala Ïena?“ „Îena mÛÏe uzvednout kladivo. Rozdrtit lebku.“ „Na‰li jsme stopu. Tam, v polovinû uliãky. Odhaduju to na muÏskou velikost dvanáct.“ „Nûkdo z posádky ambulance?“ „Ne, stopy zdravotníkÛ mÛÏete vidût tady, u dvefií. Ta v uliãce je jiná. Ta je jeho.“ Zafoukal vítr, aÏ se roztfiásla okna a zaskfiípaly dvefie, jako by za nû tahala neviditelná ruka zoufale se snaÏící vejít. Rty Rizzoliové zimou zmodraly a její tváfi byla mrtvolnû bledá, ale nejevila Ïádnou snahu vyhledat teplej‰í místnost. To byla celá ona, pfiíli‰ tvrdohlavá, aby kapitulovala jako první. Aby pfiiznala, Ïe dosáhla sv˘ch mezí.

Maura se podívala na kamennou podlahu, kde pfiedtím leÏela sestra Ursula, a musela dát za pravdu instinktÛm Rizzoliové, tento útok byl aktem nepfiíãetnosti. To, co tu vidûla, v tûchto 24

Hrisnice2015

6/12/15 9:01 AM

Stránka 25

krvav˘ch skvrnách, bylo holé ‰ílenství. V úderech zasazen˘ch do lebky sestry Camille. Buì ‰ílenství, anebo zlo.

Zdálo se jí, Ïe jí na záda táhne ledov˘ prÛvan. Celá roztfiesená se narovnala a pohled jí padl na kfiíÏ. „Jsem zmrzlá,“ fiekla. „NemÛÏeme jít nûkam do tepla? Dát si ‰álek kávy?“ „Skonãila jste tady?“ „Vidûla jsem v‰echno, co potfiebuju. Ostatní nám poví pitva.“

25