1
T
orakovi se do ztichlého tábora nechce. OheÀ je bez Ïivota. V popelu leÏí Fin-Kedinnova sekyra. Rennin luk nûkdo za‰lapal do bláta. Po Vlãkovi zbyly jen tu a tam otisky tlapek. Sekyra, luk i stopy jsou poprá‰ené nûãím, co vypadá jako ‰pinav˘ sníh. KdyÏ Torak dojde blíÏ, ‰edé mÛry se v hejnu vznesou do povûtfií. Znechucenû je zaÏene, ale jakmile se vzdálí, mÛry se znovu usadí k hostinû. U pfiístfie‰ku se chlapec zastaví. Kmeny kolem vstupního otvoru lepkají. Do nosu mu stoupá nasládl˘, tûÏk˘ pach. NeodvaÏuje se vkroãit dál. V pfií‰efií ch˘‰e spatfií pohybliv˘ povlak mÛr – a pod ním tfii nehybné obrysy. TorakÛv rozum odmítá pfiijmout to, co vidí jeho oãi. Ale srdce uÏ to ví. Ucouvne. Padá. Temnota se kolem nûj stahuje… Ud˘chanû se posadil. 5