madisonske mosty_003 8/21/15 2:34 PM StrĂĄnka 1
Robert James Waller
MadisonskĂŠ mosty
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 3
V‰em poutníkÛm
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 5
Zaãátek Existují písnû, které se rodí z trávy a prachu tisíce venkovsk˘ch cest. Toto je jedna z nich. V podveãer jednoho podzimního dne roku 1989 jsem sedûl u svého stolu a sledoval blikající kurzor na obrazovce poãítaãe. V tu chvíli zazvonil telefon. Na druhém konci drátu byl Michael Johnson. Pochází z Iowy, ale teì Ïije na Floridû. Jeden jeho pfiítel mu poslal jednu z m˘ch knih. Pfieãetl ji a pÛjãil ji i své sestfie Carolyn. Mají pro mû pfiíbûh, kter˘ by mû mohl zajímat. Byl velice nedÛvûfiiv˘ a odmítal mi o nûm cokoli sdûlit. Prozradil jen, Ïe by s Carolyn rádi pfiijeli do Iowy a popovídali si o tom se mnou. Zaujalo mû, Ïe jsou ochotní vûnovat tomu tolik ãasu. Aãkoli obvykle b˘vám k podobn˘m nabídkám velice skeptick˘, souhlasil jsem, Ïe se s nimi pfií‰tí t˘den setkám v Des Moines. V hotelu Holiday Inn nedaleko leti‰tû jsme se navzájem pfiedstavili, a kdyÏ se ti dva posadili naproti mnû, stísnûnost se zaãala brzy vytrácet. Venku se stmívalo a padal sníh. Vynutili si na mnû slib, Ïe pokud jejich pfiíbûh nepouÏiju, nikdy neprozradím, co se v roce 1965 v Madison County v Iowû pfiihodilo, a nezmíním se nikde ani o událostech, které se odehrály v následujících 5
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 6
ROBERT JAMES WALLER
ãtyfiiadvaceti letech. Prosím, to je pochopitelné. Nakonec, je to jejich story, ne moje. Tak jsem poslouchal. Naslouchal jsem pozornû a vyptával se na podrobnosti. A oni hovofiili. Carolyn se obãas neubránila pláãi a její bratr se o to snaÏil ze v‰ech sil. Ukázali mi dokumenty, novinové v˘stfiiÏky a nûkolik deníkÛ, které psala jejich matka Francesca. Obsluha pfiicházela a odcházela a pfiiná‰ela kávu. Pfii jejich vyprávûní se mi zaãaly vybavovat pfiedstavy. Nejdfiív je tfieba vidût obrazy a teprve potom ãlovûka napadají slova. A já ta slova sly‰el a uÏ se pfiede mnou r˘sovaly popsané stránky. Nûkdy tûsnû po pÛlnoci jsem souhlasil, Ïe ten pfiíbûh napí‰u – nebo se o to alespoÀ pokusím. Rozhodnutí zvefiejnit jej bylo pro nû velice obtíÏné. Okolnosti jsou delikátní, t˘kají se jejich matky a je‰tû víc otce. Michael i Carolyn si uvûdomovali, Ïe jejich vyprávûní mÛÏe vyvolat neuctivé fieãi a po‰pinit památku Richarda a Francesky Johnsonov˘ch. Ale ve svûtû, ve kterém se v‰echny podoby osobních vazeb rozpadají a láska se stala záleÏitostí v˘hodnosti, mûli oba pocit, Ïe tento v˘luãn˘ pfiíbûh stojí za sdûlení. Myslel jsem si to i já a teì jsem je‰tû silnûji pfiesvûdãen, Ïe jejich rozhodnutí bylo správné. V prÛbûhu sbírání informací a psaní jsem poÏádal Michaela a Carolyn o setkání je‰tû tfiikrát. PokaÏdé se bez námitek do Iowy vydali. Tolik jim záleÏelo na tom, aby jejich pfiíbûh nebyl pfiekroucen. Nûkdy jsme si jen povídali, jindy jsme pomalu projíÏdûli po silnicích Madison County a oni mi ukazovali místa, která sehrála v jejich pfiíbûhu v˘znamnou roli. 6
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 7
MADISONSKÉ MOSTY
Kromû vyprávûní Michaela a Carolyn jsem informace ãerpal z deníkÛ Francesky Johnsonové, z pátrání na severozápadû Spojen˘ch státÛ, pfiedev‰ím v Seattlu, Bellinghamu a Washingtonu, a nenápadného hledání v Madison County v Iowû. Nûco mi objasnily také fotografické eseje Roberta Kincaida. Pomohli mi vydavatelé ãasopisÛ, v˘robci filmÛ a vybavení pro fotografy a nûkolik mil˘ch stafieãkÛ z domova dÛchodcÛ v Barnevillu v Ohiu, ktefií si pamatovali Kincaida jako malého chlapce. Pfies ve‰keré pátrání zÛstalo v pfiíbûhu nûkolik mezer. V tûch místech jsem pfiidal nûco z vlastní pfiedstavivosti, ale pouze po peãlivém uváÏení vycházejícím z dÛvûrného poznání Francesky Johnsonové a Roberta Kincaida. Jsem pfiesvûdãen, Ïe jsem se velice pfiiblíÏil tomu, co se skuteãnû odehrálo. Jedna z mezer se t˘ká podrobností o Kincaidovû cestû po severní ãásti Spojen˘ch státÛ. Vûdûli jsme, Ïe tuto pouÈ podnikl. Byla z ní publikována fiada fotografií, zmínila se o ní krátce i Francesca Johnsonová ve sv˘ch denících a zachovaly se i Kincaidovy rukou psané poznámky pro vydavatele. S pouÏitím tûchto pramenÛ jsem rekonstruoval jeho cestu z Bellinghamu do Madison County, kterou podnikl v srpnu 1965. KdyÏ jsem nakonec do tûchto míst pfiijíÏdûl, mûl jsem pocit, Ïe jsem se v mnoha ohledech stal Robertem Kincaidem. Pokusy vystihnout podstatu osobnosti Roberta Kincaida byly nejzajímavûj‰í ãástí mého pátrání i psaní. Byl nepolapiteln˘. Nûkdy se zdál naprosto obyãejn˘, jindy éterick˘ aÏ stra‰ideln˘. Ve své práci byl dokonal˘m profesionálem. Ale sám sebe povaÏoval za po7
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 8
ROBERT JAMES WALLER
divného muÏského tvora, pfiíli‰ staromódního pro tento pfieorganizovan˘ svût. Jednou se zmínil o „nemilosrdném náfiku“ ãasu, kter˘ mu zní v hlavû, a Francesca Johnsonová ho charakterizovala jako ãlovûka, kter˘ Ïije na „podivn˘ch stra‰ideln˘ch místech a vymyká se Darwinovû logice“. Nezodpovûzené zÛstávají je‰tû dal‰í dvû otázky. Za prvé jsme nedokázali zjistit, co se stalo s Kincaidov˘mi fotografiemi. Vzhledem k povaze jeho práce jich musely existovat tisíce, moÏná statisíce, ale nikdy se nena‰ly. Domníváme se – a tato domnûnka se shoduje s jeho vlastním pohledem na sebe sama a místo v tomto svûtû –, Ïe je pfied smrtí sám zniãil. Druhá otázka se t˘ká jeho Ïivota od roku 1975 do roku 1982. O této dobû existuje jen velice málo informací. Víme, Ïe si v Seattlu vydûlával nûkolik let na Ïivobytí pofiizováním portrétÛ a pokraãoval ve fotografování oblasti Puget Sound. Dal‰ího ale nevíme nic. Zajímavé je, Ïe v‰echny dopisy, které mu posílal Úfiad sociálního zabezpeãení a Úfiad pro veterány, byly odeslány zpût s jeho ruãnû psanou poznámkou „Adresát neznám˘“. Pfiíprava a psaní této knihy poznamenaly mÛj pohled na svût, zmûnily zpÛsob mého my‰lení a pfiedev‰ím posunuly mÛj cynick˘ pohled na mezilidské vztahy. Pfii svém pátrání jsem poznal Francesku Johnsonovou a Roberta Kincaida natolik, Ïe jsem si uvûdomil, o kolik ‰ir‰í mohou hranice takového vztahu b˘t. MoÏná budete mít po pfieãtení knihy stejn˘ pocit i vy. Ale nebude to jednoduché. Ve stále lhostejnûj‰ím svûtû Ïijeme v‰ichni v ulitách sv˘ch o‰untûl˘ch pocitÛ. Nejsem si jist˘, kde konãí vá‰eÀ a zaãíná senti8
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 9
MADISONSKÉ MOSTY
ment. A na‰e sklony vysmívat se v‰emu starému a pfiirozené a upfiímné city oznaãit za ubreãené nám ztûÏují proniknout ke zbytkÛm laskavosti, která je pro pochopení pfiíbûhu Francesky Johnsonové a Roberta Kincaida nezbytná. I já jsem musel tyto tendence pfiekonat, neÏ jsem se pustil do psaní. I kdyÏ pfiistoupíte k následujícím stránkám „naklonûni podezíravosti a nedÛvûfie“, jak fiíká Coleridge, vûfiím, Ïe proÏijete totéÏ co já. Nûkde ve svém srdci mÛÏete dokonce, jako se to podafiilo Francesce Johnsonové, najít místo k tanci. Léto 1991
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
StrĂĄnka 11
MadisonskĂŠ mosty
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 13
Robert Kincaid Ráno 8. srpna 1965 zamkl Robert Kincaid dvefie svého malého dvoupokojového bytu ve tfietím poschodí neuspofiádaného domu v Bellinghamu ve státû Washington. Snesl po dfievûném schodi‰ti tlumok naplnûn˘ fotografick˘mi potfiebami a star˘ kufr a pro‰el k zadnímu v˘chodu. Star˘ pick-up znaãky Chevrolet mûl zaparkovan˘ na místû vyhrazeném pro obyvatele domu. Dal‰í tlumok, stfiednû velk˘ chladicí box, dva stativy, nûkolik kartonÛ cigaret znaãky Camel, termosku a pytel ovoce mûl uÏ v autû. V nákladním prostoru leÏelo pouzdro na kytaru. Kincaid poloÏil batoh na sedadlo a chladniãku a stativy na podlahu. Pak vlezl do nákladního prostoru, kytaru a kufr posunul do kouta a pfiipevnil je k náhradní pneumatice kusem prádelní ‰ÀÛry. Pod ojetou rezervu zastrãil ãernou nepromokavou plachtu. Posadil se za volant, zapálil si camelku a v duchu si pro‰el vûci, které mûl s sebou. Dvû stû rÛzn˘ch filmÛ, vût‰inou znaãky Kodachrome, stativy, chladicí box, tfii fotoaparáty a pût objektivÛ, dÏínsy, khaki kalhoty, ko‰ile a vestu, kterou má na sobû. V pofiádku. To zásadní má a ostatní vûci si mÛÏe koupit cestou. 13
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 14
ROBERT JAMES WALLER
Na sobû mûl seprané lewisky, vy‰lapané vysoké boty znaãky Red Wing, khaki ko‰ili a oranÏové k‰andy. Na ‰irokém koÏeném opasku mûl pfiipevnûn˘ ‰v˘carsk˘ nÛÏ v pouzdfie. Podíval se na hodinky: ãtvrt na devût a dvû minuty. Motor naskoãil na druhé otoãení klíãkem. Vycouval, zafiadil rychlost a pomalu se rozjel. ProjíÏdûl ulicemi Bellinghamu smûrem na jih na washingtonskou silnici ã. 11, která vede nûkolik kilometrÛ podél pobfieÏí Puget Sound a potom sleduje dálnici, neÏ se kousek pfied vjezdem na U. S. Route 20 stoãí mírnû na v˘chod. Otoãil se proti slunci a vydal se na dlouhou vûtrnou cestu mezi Cascades. Tahle krajina se mu líbila a nijak ho neskliãovala. âas od ãasu se zastavil, aby si udûlal poznámky o zajímav˘ch moÏnostech dal‰ích v˘prav nebo aby pofiídil nûkolik „upomínkov˘ch snímkÛ“. DÛvodem tûchto letm˘ch fotografií bylo pfiipomenout si místa, která by mohl nav‰tívit znovu a prohlédnout si je podrobnûji. Pozdû odpoledne zaboãil v Spokane na sever, vjel na U. S. Route 2, po které dojede do Duluthu v Minnesotû. Nesãetnûkrát v Ïivotû touÏil mít psa, moÏná zlatého retrívra. Dûlal by mu spoleãnost na cestách i doma. Ale b˘val ãasto pryã, vût‰inou v zámofií, a nebylo by ke zvífieti fér nechávat je tak dlouho samotné. Ale pfiesto se té my‰lenky nevzdával. Za nûkolik let bude pfiíli‰ star˘ na práci v terénu. „Pak bych si mohl psa pofiídit,“ utrousil k zelen˘m jehliãnanÛm, rychle se míhajícím za okénkem. Na takov˘chto cestách si ãasto povídal. Pes b˘val jedním z témat. Robert Kincaid byl tak osamûl˘, jak 14
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 15
MADISONSKÉ MOSTY
jen je moÏné si pfiedstavit – jedináãek, oba jeho rodiãe jiÏ zemfieli, mûl sice vzdálené pfiíbuzné, ale ti o nûm nemûli Ïádné informace a on o nich také ne, a blízké pfiátele nemûl. Podle jména znal majitele trÏi‰tû v Bellinghamu a vlastníka obchodu, kde si kupoval fotografick˘ materiál. UdrÏoval formální pracovní vztahy s nûkolika vydavateli ãasopisÛ. Jinak témûfi nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Tuláci se s obyãejn˘mi lidmi velice tûÏko spfiátelí a on byl sv˘m zpÛsobem tulák. Pfiem˘‰lel o Marian. Opustila ho pfied devíti roky po pûtiletém manÏelství. Teì je mu dvaapadesát a ona se blíÏí ãtyfiicítce. Marian snila o tom, Ïe se stane zpûvaãkou, folkovou zpûvaãkou. Znala v‰echny písniãky skupiny Weavers a celkem pûknû je zpívala v Seattlu po kavárnách. KdyÏ byl doma, vozíval ji po ‰tacích a sedával v publiku. Ale jeho dlouhé cesty – nûkdy trvaly i dva aÏ tfii mûsíce – jejich manÏelství nesvûdãily. To mu bylo jasné. KdyÏ se brali, vûdûla, ãím se Ïiví, a oba mûli pocit, Ïe by to mohli nûjak zvládnout. Ale ne‰lo to. KdyÏ se vrátil z cesty na Island, byla pryã. Napsala mu: Roberte, neklapalo to. Nechávám ti kytaru. ZÛstaneme v kontaktu. Ale nezÛstali. KdyÏ o rok pozdûji pfii‰ly rozvodové papíry, podepsal je a následující den odletûl do Austrálie. Nechtûla po nûm nic jiného neÏ volnost. Pozdû veãer zastavil na noc v Kalispellu v Montanû. Motel Cozy Inn se nezdál drah˘ a také nebyl. Odnesl si zavazadla do pokoje se dvûma stolními lampami, z nichÏ jedna mûla prasklou Ïárovku. Lehl si do postele, ãetl Zelené pahorky africké, pil pivo 15
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 16
ROBERT JAMES WALLER
a vnímal zápach papíren. Ráno se ãtyfiicet minut probûhl, udûlal padesát klikÛ a cviãení dokonãil s fotoaparáty, které pouÏíval jako ãinky. Z hornaté Montany sjel do Severní Dakoty a strohá rovná krajina mu pfiipadala stejnû vzru‰ující jako hory nebo mofie. Nacházel v té stfiízlivosti krásu a nûkolikrát se zastavil, rozloÏil stativ a pofiídil nûkolik ãernobíl˘ch fotografií star˘ch farmáfisk˘ch stavení. Tahle krajina na nûj silnû zapÛsobila. Indiánské rezervace byly z dÛvodÛ, které v‰ichni znají, ale nikdo se jimi nezab˘vá, depresivní. Takové oblasti pÛsobí stejnû i v severozápadním Washingtonu nebo kdekoli jinde. âtrnáctého srpna ráno, dvû hodiny cesty od Duluthu, zaboãil na severov˘chod a po vedlej‰í cestû se vydal k Hibbingu a dolÛm na Ïeleznou rudu. Vzduchem se vzná‰el ãerven˘ prach. Velké stroje byly v plné práci a pfiipraveny byly i zvlá‰tní vlaky, které pfieváÏely rudu dopravcÛm do pfiístavu na Hofiej‰ím jezefie. Celé odpoledne se po Hibbingu procházel, ale to místo se mu vÛbec nelíbilo. Nic na tom nezmûnila ani skuteãnost, Ïe odtud pochází Bob Zimmermann – Dylan. Jediná z Dylanov˘ch písní, která ho skuteãnû zaujala, byla Girl from the North Country. Umûl ji zahrát i zazpívat, a kdyÏ opou‰tûl to místo plné velk˘ch ãerven˘ch dûr, mumlal si pro sebe její slova. Marian mu ukázala nûkolik akordÛ a nauãila ho, jak se na kytaru doprovázet. „Nechala mi toho víc neÏ já jí,“ fiekl jednou nûjakému opilému kapitánovi fiíãní lodi v McElroyovû baru kdesi v povodí Amazonky. A byla to pravda. Zalesnûná oblast byla krásná, opravdu krásná 16
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 17
MADISONSKÉ MOSTY
krajina, jako stvofiená pro cestovatele. KdyÏ byl mlad˘, pfiál si, aby se vrátila doba velk˘ch cestovatelÛ a on mohl b˘t jedním z nich. ProjíÏdûl mezi loukami, zahlédl tfii losy, li‰ku a spoustu jelenÛ. Zastavil u rybníka a vyfotil odraz vûtví starého stromu na vodní hladinû. Potom se posadil na kapotu, popíjel kávu, koufiil camelku a poslouchal huãení vûtru ve vûtvích bfiíz. Bylo by dobré nûkoho mít, nûjakou Ïenu, pomyslel si, kdyÏ sledoval, jak se koufi z jeho cigarety vzná‰í nad rybníkem. âím je ãlovûk star‰í, tím víc nûkoho potfiebuje. Ale pfii jeho potulném Ïivotû to pro toho druhého není lehké, to uÏ zjistil. KdyÏ byl doma v Bellinghamu, obãas se scházel s fieditelkou jedné reklamní agentury v Seattlu. Seznámil se s ní, kdyÏ spolupracovali na nûjaké zakázce. Bylo jí dvaaãtyfiicet, byla bystrá a milá, ale on ji nemiloval a nikdy milovat nebude. Obãas se oba cítili osamûlí a pak spolu strávili veãer. Za‰li do kina, vypili pár piv a pozdûji se hezky a pfiimûfienû pomilovali. Ona mûla za sebou dvû manÏelství, a neÏ zaãala studovat, pracovala v nûkolika barech jako servírka. KdyÏ milování skonãilo a leÏeli vedle sebe, vÏdycky mu fiekla: „Roberte, jsi nejlep‰í, nemበvÛbec konkurenci, nikdo se ti ani zdaleka nevyrovná.“ Pfiedpokládal, Ïe poslouchat takové fieãi je pro muÏe pfiíjemné, ale nebyl pfiíli‰ zku‰en˘ a nemûl pfiedstavu, jestli mluví pravdu, nebo to jsou jen lichotky. Ale jednou pronesla nûco, co ho pronásledovalo. „Roberte, v tvém nitru je cosi, pro co nejsem dost dobrá, nejsem dost silná, abych se k tomu dostala. Nûkdy 17
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 18
ROBERT JAMES WALLER
mám pocit, Ïe jsi tu uÏ dlouho, víc neÏ jeden Ïivot, a Ïe znበmísta, o kter˘ch se nám ostatním ani nesní. Nahání‰ mi strach, i kdyÏ jsi ke mnû mil˘. Kdybych se vedle tebe pfiestala ovládat, mám pocit, Ïe bych se mohla ztratit a uÏ se nikdy nevrátit.“ Tu‰il, o ãem mluví. Ale nedokázal se sám sobû pfiiblíÏit. Míval návaly podobn˘ch my‰lenek, váÏn˘ pocit tragiãna kombinovan˘ s intenzivní fyzickou a intelektuální silou. ZaÏíval je uÏ jako kluk, kdyÏ vyrÛstal v malém mûsteãku v Ohiu. KdyÏ ostatní dûti zpívaly písniãku Row, Row, Row Your Boat, on se uãil melodii a anglická slova jednoho francouzského kabaretního ‰lágru. Mûl rád slova a pfiedstavy. K jeho oblíben˘m slovÛm patfiilo „modr˘“. Mûl rád ten pocit, kter˘ mu pfii jeho vyslovení zÛstával na rtech a na jazyku. Vzpomínal si, Ïe v mládí uvaÏoval o tom, Ïe slova mají nejen v˘znam, ale vyvolávají i tûlesné pocity. Líbila se mu i jiná slova, tfieba „vzdálen˘“, „d˘m“, „dálnice“, „starobyl˘“, „cesta“, „cestovatel“ a „Indie“, mûl rád jejich zvuk, chuÈ i pfiedstavy, které vyvolávají. Ve svém pokoji mûl vylepené seznamy slov, která miloval. Pak ta slova spojoval do vût a vyvû‰oval si i ty. Pfiíli‰ blízko ohnû. Pfii‰el jsem z v˘chodu s malou skupinou cestovatelÛ. Neustálé cvrlikání tûch, ktefií mû zachrání, a tûch, ktefií mû prodají.
18
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 19
MADISONSKÉ MOSTY
Talismane, talismane, vyjev mi svá tajemství. Kormidelníku, kormidelníku, nasmûruj mû k domovu. LeÏet nah˘ tam, kde plavou modré velryby. Pfiála si, aby pfiidal páru vlakÛm, které vyjely ze zimních nádraÏí. NeÏ jsem se stal ãlovûkem, byl jsem ‰ípem – to uÏ je dávno. Líbila se mu také jména nûkter˘ch míst: Somali Current, Big Harchet Mountains, Malacca Strait a dlouh˘ seznam dal‰ích. Listy papíru popsané slovy, vûtami a názvy míst pokr˘valy stûny jeho pokoje. I matka si v‰imla, Ïe je jin˘. Do sv˘ch tfií let nepromluvil ani slovo a potom hovofiil hned v cel˘ch vûtách. V pûti letech uÏ bez potíÏí ãetl. Ve ‰kole byl neteãn˘m studentem, kter˘ niãil uãitele. Pfii pohledu na v˘sledky jeho testu IQ s ním mluvili také o tom, Ïe se sv˘mi schopnostmi by mohl b˘t v podstatû ãímkoli. Jeden ze stfiedo‰kolsk˘ch uãitelÛ na nûho napsal následující hodnocení: Je pfiesvûdãen, Ïe inteligenãní testy jsou chab˘m zpÛsobem, jak zjistit schopnosti ãlovûka, protoÏe nejsou s to zachytit kouzlo, které je dÛleÏité samo o sobû i jako dodatek k logice. Navrhuji, aby rodiãe nav‰tívili ‰kolu. Matka se setkala s nûkolika uãiteli. KdyÏ hovofiili o jeho tichém vzdorovitém chování ve svûtle jeho schopností, odpovûdûla: „Robert Ïije ve svûtû, kter˘ si sám vytvofiil. Je to sice mÛj syn, ale nûkdy mám pocit, Ïe nevze‰el ze mû a mého muÏe, ale pfii‰el od19
Madisonske_mosty.qxd
31.8.2015
9.06
Stránka 20
ROBERT JAMES WALLER
kudsi, kam se pokou‰í vrátit. Cením si va‰eho zájmu a pokusím se vzbudit jeho zájem o ‰kolu.“ Pfieãetl v místní knihovnû v‰echny dobrodruÏné knihy a cestopisy a dny trávil u fieky protékající na okraji mûsta. Nezajímaly ho ‰kolní zábavy ani kopaná a ostatní vûci, které povaÏoval za nudné. Chytal ryby, plaval, procházel se vysokou trávou, do které si obãas lehl, a naslouchal vzdálen˘m hlasÛm, které sly‰el jen on sám. „Jsou tam ãarodûjové,“ ‰eptal si pro sebe. „KdyÏ je ãlovûk potichu, aby sly‰el, jsou tam.“ Pfiál si, aby mûl psa, se kter˘m by mohl tyto chvíle sdílet. Na vysokou ‰kolu nebyly peníze a ani po ní netouÏil. Otec tûÏce pracoval a byl na nûho i na matku hodn˘. Ale práce v továrnû mu neposkytovala ãas ani prostfiedky na spoustu vûcí – vãetnû péãe o psa. KdyÏ bylo Robertovi osmnáct, otec zemfiel. Krize vrcholila, a tak aby uÏivil sebe a matku, vstoupil do armády. ZÛstal v ní pouze ãtyfii roky, ale ty zcela zmûnily jeho Ïivot. Záhadn˘m zpÛsobem, typick˘m pro vojenské uvaÏování, se stal pomocníkem fotografa, aãkoli ani netu‰il, jak se zavádí do fotoaparátu film. A v této práci nalezl své povolání. Zvládnutí techniky pro nûho nebylo problémem. Bûhem mûsíce byl schopen nejen vyvolávat v temné komofie filmy dvûma fotografÛm, ale dokázal také sám fotit. Jeden z fotografÛ, Jim Peterson, ho mûl rád, vûnoval se mu a odhalil mu taje fotografování. Robert Kincaid si pÛjãil v Mûstské knihovnû ve Fort Monmouth knihy o fotografování a o umûní a prostudoval je. 20