0025341

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 1

Thorwald Dethlefsen

OSUD JAKO

ŠANCE Prastarým věděním k lidské dokonalosti

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

Tuto knihu věnuji všem lidem, kteří hledají světlo

StrÆnka 3

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 5

Předmluva

U

ž několik let neustále vzrůstá zájem o spirituální témata. Poznání, že smysl života stěží může spočívat jen v jídle, pití, spánku, sexu a majetku, se šíří jako stepní požár. Kde ale je ten pravý smysl? Může ho člověk vůbec někdy nalézt? Máme se obrátit zpátky k církvi, již jsme v prvotním nadšení z intelektuální expanze opustili? Nebo najdeme odpověď pouze ve východních naukách a náboženstvích? Mnoho otevřených otázek nutí lidi hledat. Skoro jako by hledání bylo důležitější nežli samotné nalezení. Neboť hledání znamená „zpochybňovat“, vzdát se všeho ustáleného, znamená to být flexibilní. Hledání člověka otevírá.

Už několik let vede autor kromě své terapeutické činnosti pravidelně večerní a prázdninové kurzy zvané „ezoterická psychologie“. Velký úspěch jeho kurzů ukazuje, že probíraná témata se mohou stát vodítkem pro mnohé hledající. Ti, kteří se kurzů zúčastnili, i ti, kteří se jich z časových či jiných důvodů zúčastnit nemohli, dali podnět k tomu, aby byla témata kurzů také sepsána a vydána knižně. První semestr leží nyní před vámi ve formě této knihy. Knihy mají velkou výhodu – dají se snadno množit a mohou tak myšlenky zpřístupnit velkému okruhu osob. Mají ale jednu nevýhodu. Nezprostředkují totiž 5

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 6

osobní atmosféru sdělovaného slova. Proto také bylo ve starých dobách opravdové zasvěcení vyhrazeno pouze ústnímu předání.

Tato kniha vás zavede do esoterického obrazu světa, právě tak jako první semestr kurzu. Takové seznámení nevyžaduje od čtenáře žádné předchozí vědomosti, pouze očekává vnitřní otevřenost a ochotu nechat na sebe bez předsudků působit nové a nezvyklé myšlenky. Vyhovět tomuto požadavku je ale mnohem těžší, než by se na první pohled zdálo.Velmi snadno totiž podléháme tendenci držet se zvyklostí a uchovat to, co důvěrně známe.

Vše nové vyvolává nejdříve strach a vzápětí mobilizuje obranu. A tak předpokládám, že mnohé myšlenky a tvrzení vyvolají u čtenářů nesouhlas nebo odpor. Pro nikoho není jistě lehké vzdát se oblíbených klišé a názorů a nahradit je novými – a přesto se musíme k tomuto kroku odhodlat, pokud se chceme dále vyvíjet. Rozvoj a rozšiřování vědomí je úkolem této knihy.

Přeji si, aby tato kniha dokázala pomoci těm, kteří hledají.

Thorwald Dethlefsen Mnichov, říjen 1978

6

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 7

I. Ezoterika – nevědecký způsob pozorování skutečnosti

Náhoda je měkkou poduškou pro ty, kteří by rádi z vesmíru vyloučili všechno, co je božské, smysluplné a co bytostem ukazuje cestu, ve prospěch pustého výmyslu, že vesmír vznikl mimo jakýkoli řád a smysl, jen tak mimochodem a naprosto sám od sebe.

HERBERT FRITSCHE

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

M

10:03

StrÆnka 8

yšlení našeho století je určováno světovým názorem, kterému se říká „přírodovědecký“. Adjektivum „vědecký“ se stalo kritériem, jímž se lidé pokoušejí měřit správnost nějakého tvrzení, teorie nebo myšlenky. Všichni myslíme ve vědeckých kategoriích, dokonce i v oblastech, které v pravém slova smyslu nemají s vědou vůbec nic společného. Tak jsme se stali do značné míry „věřícími ve vědu“, aniž bychom si byli zcela vědomi protikladu v těchto slovech.

Cílem vědy je snaha proniknout myšlením, obsáhnout skutečnost, nalézt zákony a vnést řád a systém do zkoumané oblasti. Aby toho dosáhla, vytváří teorie, které mají co nejlépe vystihnout skutečnost.

Každá teorie je v okamžiku svého vzniku obrazem stavu vědomí svého tvůrce. Neustálým bádáním se vyvíjí i tento stav vědomí a brzy se dřívější teorie ukazují příliš nedokonalými. Je zapotřebí nalézt nové, obsáhlejší.

Tak zákonitě neustále se rozšiřující vědomosti lidstva každou teorii dříve či později překonají, a ta musí ustoupit novým poznatkům. Pravda dneška je omylem zítřka.

Pohled na historii vědy tuto větu názorně potvrzuje.

Dějiny vědy jsou dějinami lidských omylů. Není proč se za to stydět, neboť každý ví, že chybami se člověk učí. Je ovšem trochu groteskní, že každá generace si je naprosto jista, že omyly byly páchány výlučně v minulosti, a nenechá se proto ničím otřást ve svém přesvědčení, že nyní nalezla tu absolutní a definitivní pravdu. V tomto ohledu síla víry ve vědu hravě přetrumfne jakoukoli náboženskou sektu.

Také postoj k těm, kteří pochybují o „všeobecně plat8

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 9

né pravdě“, má překvapující podobnost s náboženským fanatismem. Jedna z kardinálních lidských slabostí je upnutí se na jedno stanovisko, na jeden názor, který pak vší silou do konce života hájíme. Také věda se ocitá v rozporu, když hlasitě obhajuje svou objektivitu.

Věda se zabývá zkoumáním viditelného vnějšího světa. Ten se nám jeví jako hmota – proto věda své pracovní metody přizpůsobila podmínkám hmoty. To je zajisté správné, pokud jde jen o hmotu. Na tomto místě však narážíme na dva omyly, které nás opravňují ke skutečným pochybnostem. Je opravdu možné vědu považovat za jediného reprezentanta vědění?

1. Pracovní metoda vědy byla vědomě uzpůsobena potřebám nutným ke zkoumání hmoty. Tato metoda byla nevědomky přenesena i na oblasti, které nemají s hmotou nic společného.

2. Z bodu číslo 1 vyplývá, že je možné podrobit vědeckým metodám zkoumání jen hmotu, a tudíž mimo ni nemůže nic existovat.

Tento začarovaný kruh lze přerušit jen tehdy, uznámeli omezenost této metody a použijeme-li ke zkoumání nemateriálních oblastí adekvátní metody, pro vědecké myšlení zcela neobvyklé. Zdá se, že pro takový krok právě teď dozrál čas, neboť všude se ozývají hlasy, které odmítají vědu jakožto jedinou reprezentantku v oblasti zkoumání skutečnosti. Důvody, které takový krok ospravedlňují, jsou mimo jiné vysloveny v následujících otázkách: Učinila věda navzdory nezpochybnitelným úspěchům na poli techniky lidstvo šťastnějším?

Může věda pomoci člověku při řešení jeho problémů?

Může mu zodpovědět nejniternější otázky týkající se jeho lidské existence?

Držel vývoj lidského vědomí krok s vnějším technickým pokrokem?

9

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 10

Odpovědi na tyto otázky jsou jednoznačné. Žádné úspěchy se nedostavily.

Přes veškerou snahu vyvinout prostředky napomáhající úspoře času, ho máme čím dál méně. Takzvaná moderní medicína nedokáže snížit nemocnost ani o jediné procento. Nenechme se mýlit statistikami, které dokazují ústup infekčních chorob nebo úmrtnosti kojenců, aniž by současně uvedly, které nemoci v tomtéž časovém úseku přibyly, nebo dokonce vznikly.

Lékařské statistiky mají smysl pouze tehdy, pokud počítají „nemocnost“ jako takovou a nepozorují odděleně jednotlivé případy onemocnění. Zažíváme například mocný příliv psychických onemocnění, které se na rozdíl od mnohých tělesných neduhů ještě zdaleka nepodařilo potlačit. Účelem těchto řádek není kritizovat vědu, ale poukázat na nutnost a oprávněnost použít metodu, kterou označujeme pojmem ezoterika. Tento pojem je do značné míry shodný s jinými označeními, jako například tajemná nauka, učení moudrosti, okultismus atd. Většina asociací spojených odjakživa s těmito pojmy jsou ale nesprávné a tato kniha má za úkol zavést čtenáře pozvolna do správného myšlenkového systému ezoteriky.

Ezoterický obraz světa Věda myslí výhradně funkčně. To je pro nás tak samozřejmé, že se nejdříve udiveně zeptáme, jak bychom tedy mohli myslet jinak, aniž bychom otevřeli brány nespoutané fantazii. Ezoterika myslí obsahově, tj. neptá se jenom „jak“, nýbrž především „proč“. Toto proč je otázka po smyslu, která představuje vlastní spojovací článek mezi světem viditelných jevů a člověkem.

10

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 11

Tento smysl se může jevit jako pravda pouze jednotlivci, čímž se stává subjektivní a vymyká se tak jakékoliv publicitě. Ezoterika je tudíž nesociální. Věda na sebe klade požadavek být přístupná pro každého. Každý má mít při dostatečném nadání možnost si s vynaložením určité píle vědecké poznatky osvojit. Věda je sdělná. Vědění však ne.

Bohužel často zaměňujeme vědění za naprosto nedůležitý a blíže nespecifikovaný komplex vědomostí. Ten je sdělný. Vědění ale není nikdy výsledkem píle, ale zcela osobního, individuálního aktu poznání, který je metafyzické povahy a velkoryse ignoruje nároky lidstva na „vědění pro všechny“. Vědění může být vždy jen výsledkem vlastní zkušenosti, nemůže být ani převzato, ani předáno.

Tomu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýš věřit, ale v žádném případě to nemůžeme vědět. Je lhostejné, zda máme důvod tomu věřit. Věřit znamená: nevědět. Na tom nic nezmění ani počty pravděpodobnosti. Pod tímto úhlem pohledu vypadají zastánci přírodních věd jako věřící, kteří přežvykují drobty vědění donekonečna až k nepoznání.

Tím nemá být víra v žádném případě znehodnocována, neboť víra je nejdůležitějším předpokladem pro to, abychom se dobrali vědění. Věřit v zásadě znamená: mít něco za možné; bez toho, abychom něco považovali za možné, nemůžeme nikdy dosáhnout zkušenosti. Víra a vědění jsou různé kroky, navzájem se podmiňují a oba mají své opodstatnění. Nesmíme je ale zaměňovat.

Tak jako je vědění vždy věcí jednotlivce, byla i ezoterika vždy výsadou malé skupinky lidí. Těch několik, kteří šli úzkou cestou poznání, aby se stali vědoucími, tvoří takzvaný ezoterický vnitřní kruh (řecky: esoteros = vnitřní).

Tento malý vnitřní kruh je obklopen podstatně větším exoterickým vnějším kruhem (řecky: exoteros = vnější). Později při výkladu zákona polarity pochopíme, že se tyto dva kruhy navzájem podmiňují a každý kruh vděčí za svou existenci druhému kruhu.

11

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 12

Z tohoto poznatku vyplývá, že ezoterické učení nemá misionářské tendence. Opravdová ezoterika působí v skrytu a vynakládá větší námahu na to, aby vlastní existenci navenek skryla, než aby pořádala hon na potenciální členy.

Neklamným znakem každého sdružení nebo společnosti, která se snaží o aktivní získávání členů, tedy je, že se tu nejedná o skutečně ezoterický spolek, i když to jméno a reklama tvrdí.

Zachovávání tajemství ezoteriky nemá nic společného s tajnůstkářstvím, ale nýbrž vzniká spontánně. Ezoterické nauky se samy udržují v tajnosti, aniž by se o to snažily vlivem vnějšího působení. Člověk může nějaké vědění poznat a využít pro sebe, jen když je stav jeho vědomí přibližně adekvátní úrovni tohoto vědění. Člověk neznalý fyziky nemůže určit význam fyzikálních vzorců, nic mu neříkají, ani když mají pro fyziku epochální význam. Pro toho, kdo fyzice nerozumí, zůstávají tajné a není potřeba je před ním schovávat. Teprve když si osvojí jistý stupeň vědomostí, může ho tento vzorec posunout o hodný kus dále v jeho poznání. Právě tak je tomu s ezoterickým věděním nebo takzvanými tajnými naukami.

Vědění ezoteriky je v zašifrované podobě přístupné každému, ale neznalí ho nedokážou rozpoznat. Lidé neznají hodnotu symbolů, a proto je považují za neužitečné nesmysly. Musíme se nejprve naučit vidět, abychom viděli („Světlo přišlo do temnoty, ale temnota je nepoznala.“, Jan 1).

Když neumím číst noty, nemám právo chtít od hudebníků, aby laskavě používali k psaní skladeb písmena nebo čísla, která znám. Spíše se musím rozhodnout, jestli mi to stojí za tu námahu naučit se číst noty, anebo zda se definitivně vzdám možnosti hlouběji hudbu pochopit. Právě tak je tomu s ezoterikou. Není úkolem vědoucích přizpůsobit se rozumu nevědoucích. Mohou být pouze ochotni pomoci při učení těm, kteří o takovou pomoc poprosí – „Proste a bude vám dáno, klepejte a bude vám otevřeno“.

12

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 13

Uvedené příklady ukazují, že ezoterika není vědní obor jako jiné, které si můžeme osvojit pílí. Ezoterika není souhrnným pojmem pro určitá fakta, údaje a vzorce, které se stačí naučit.

Ezoterika je cesta či stezka, která vede k cíli. Vezměme jako konkrétní příklad cestu, která vede z Mnichova do Vídně. Můžeme si ji na mapě prohlédnout, vypočítat vzdálenost obou měst a přečíst zajímavosti o jednotlivých místech, která na této cestě leží, můžeme si prohlédnout fotografie těch, kteří už po této cestě jeli, prohovořit všechny podrobnosti atd.

Všechno to zabývání se cestou „Mnichov – Vídeň“ může být velmi příjemné a zajímavé, jedno jím však nedosáhneme: totiž cílového místa Vídně. Pokud se chceme vůbec někdy do Vídně dostat, musíme se vydat na cestu, projet jí, dát se do pohybu. Všechna předchozí zkoumání a informace se nyní mohou ukázat jako užitečné, ale žádné teorie nedokážou nahradit samotný pohyb po cestě. Tento příklad má vysvětlit rozdíl mezi ezoterikou jako cestou a pouhým shromažďováním faktů. Ezoterika vede k cíli, kterého lze dosáhnout pouze tehdy, vydáme-li se na cestu.

To je nejčastější zdroj omylů těch, kteří se sice hlasitě zasazují za ezoterický obraz světa, ale zapomínají vykročit.

Jít tou cestou znamená všechny, i ty sebemenší poznatky, okamžitě uplatnit v životě. Chování a celý život neustále měnit, být stále jiný, nový… ezoterika znamená především vývoj.

Toto převedení nových poznatků do života nazývám závaznost ezoterické nauky. Všechny funkční vědy jsou pro pozorovatele nezávazné. Chemik dnes může učinit senzační objev a současně klidně dál bít svou ženu, vést dál proces proti vlastnímu bratrovi, nadávat na společnost a tak dále. Jeho život a chování zůstávají naprosto nedotčeny jeho objevem v chemii.

13

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 14

Úplně jinak je tomu ovšem i s tím nejmenším ezoterickým „objevem“. Má přímý dopad na všechny oblasti bytí, vynucuje si jiný náhled na svět, dosavadní zvyklosti jsou neudržitelné. Pokud někdo například pochopil astrologii, nemůže už nikdy hledat ve vnějším světě viníky, vést proti někomu proces a tak dále. (Na tomto místě zdůrazňuji, že provozovat astrologii a pochopit astrologii jsou dvě velmi rozdílné věci. Bohužel se ale setkávají jen velmi zřídka).

Tato závaznost je odjakživa důvodem, proč exoterický vnější svět tak vášnivě bojuje s pronikáním ezoterických pravd, neboť člověk nevědomky velmi jasně tento tíživý závazek pociťuje. Rád přijímá každý nový objev, pokud nevyžaduje žádné závažné změny v životě.

Už nějakou dobu se člověk snaží tento konflikt obejít trikem: tento trik se nazývá parapsychologie. Snaží se výzvy ezoterického světového názoru neutralizovat sterilními metodami vědy. Přesvědčivé propočty plní archivy, ale lidi – zaplaťpánbůh – stejně nemění. Parapsychologie je prolhaná a zbabělá, neboť nemá ani odvahu jako čistě materialistická věda prostě negovat všechny nemateriální fenomény, ani není ochotna postavit se tváří v tvář vlastnímu poznání a vyvodit z něho důsledky. Parapsychologie jenom neustále slídí a čenichá a diskutuje o „očuchávaném předmětu“, ale nikdy si netroufne se do něho zakousnout. Ironie osudu se stará o to, že každý si může udělat úsudek sám. Pojem parapsychologie (řecky: para = vedle) vypovídá o tom, že parapsychologie minula duševno.

Ezoterika jako cesta Když jsme tedy vymezili hranice vědy i parapsychologie, můžeme se obrátit k ezoterické cestě. Cílem této cesty je úplnost člověka, vědění, překonání polarity, sjednocení 14

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 15

s Bohem, Unio mystica, alchymistické spojení, kosmické vědomí. Všechny tyto pojmy jsou pokusy popsat tento konečný cíl lidské cesty. Jsem si vědom, že slovní spojení vyznívají frázovitě, ale doufám, že budou průběžně nabývat závažnějšího obsahu.

Chceme-li dosáhnout cíle, je nutné uznat ezoterické zákony tohoto univerza a naučit se jim také rozumět.

Ruku v ruce s pokračujícím poznáním se musí člověk měnit, musí být vědomější, aby stále zřetelněji chápal svůj pravý úkol a svůj cíl. Na takové cestě jsou velmi užitečné orientační pomůcky, ukazatele a tabulky, které nám podají informaci, kde na určité křižovatce vede dál pravá cesta. Takové pomůcky jsou ezoterické techniky a disciplíny, jichž je spousta. Jako příklad tu uvedu jen ty nejdůležitější: astrologie, kabala, tarot, alchymie, magie, jóga, meditace, I-Ging. Žádná z těchto disciplín není samoúčelná, všechny jsou pomůckami pro orientaci a ukazateli na cestě.

Velkým nebezpečím je záměna ukazatele za samotnou cestu. To se stalo těm, kdo se zabývají pouze astrologií, pracují pouze s kyvadlem, a množství dalších specialistů, kteří věří, že ve svém speciálním oboru nalezli klíč ke světu. Tito lidé zůstali bohužel stát u oblíbeného ukazatele a sami sobě brání pokračovat v cestě. Ezoterické disciplíny mají člověka osvobodit od jeho starých fixací, jenomže příliš často jsou používány právě k tomu, že se na ně člověk také upne. Tak věříme, že jsme se dostali dál, aniž bychom si povšimli, že jsme jen změnili předmět fixace.

Na tomto místě dovolte ještě zmínku o východních a západních technikách. Na konci každého ezoterického vývoje stojí poznání pravdy. Existuje jenom jedna pravda. Je nezávislá na čase, kultuře a náboženství. Metody, jak dosáhnout této pravdy, se v různých dobách a kulturách utvářely individuálně a všechny jsou jako pomůcky stejně dobré a použitelné. Člověk je ovšem vždycky blíž 15

OSUD JAKO

ANCE_reedice_2015.qxd

1.9.2015

10:03

StrÆnka 16

systémům a symbolům své vlastní kultury. Je podstatně těžší a zpravidla zdlouhavější, když člověk západní společnosti používá na své cestě pomůcky Východu.

Zmiňuji se o tom proto, že v současnosti se východní ezoterické systémy a náboženství staly módním trendem, který hodně lidem umožňuje přehlédnout skutečnost, že my na Západě máme právě tak bohatou nabídku ezoterických možností, které mají navíc tu výhodu, že jsou lépe přizpůsobeny našemu myšlení a našim životním zvyklostem.

To je jediný důvod, proč se při všech pracích téměř výlučně opírám o čtyři mohutné pilíře západní ezoteriky, a to jsou: astrologie, kabala, alchymie a magie. Tyto systémy jsou také často označovány jako vědy prvního řádu, z nichž se teprve v průběhu doby vyvinuly vědy druhého řádu (astronomie, chemie apod.).

Ezoterika je tak stará jako lidstvo. Byla vždycky a bude tu pořád. Od začátku uchovává sumu vědění, které je lidstvu přístupné skrze tento vesmír. Její učení je nezávislé na čase, nikdy nepodléhalo korekcím ani modernizacím, nikdy nezastará.

Naše moderní věda nechápe, že všechno vědění tu existuje pořád. Spíše žije v bludu, že každým novým objevem se více přiblížíme k pravdě, a že je proto jen otázkou času, kdy budeme vědět „všechno“.

Z ezoterického hlediska je tomu právě naopak. Vědění je tu pořád, jedinec se ale musí stále vyvíjet, aby je poznal. Uvedu příklad: Už dlouhou dobu existují Homérovy básně, ale každé dítě se učením ve škole musí napřed vyvinout, aby je dokázalo číst a rozumět jim.

Pro takové dítě není důležité, zda a kolik jiných lidí už Homéra četlo, Homéra čtou lidé po mnoho tisíc let, ale ono jej čte poprvé.

*

* 16

*