Jeff Lemire: Zatoulaní psi / ukázka

ZATOULANÍ PSI JEFF LEMIRE

PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ

PASEKA

LOST DOGS Lost Dogs is © Jeff Lemire. Published in the U.S.

by Top Shelf Productions/IDW Publishing, a division of Idea and Design Works, LLC. For the Czech edition: © 2022 Paseka.

All Rights Reserved.

Translation © Martina Knápková, 2022 ISBN 978-80-7637-184-2

Ten starý ZATOULANÝ PES Předmluva Jeffa Lemira

Když si znovu prohlížím své staré výtvory, okamžitě mě zaplaví dva pocity.

První je zděšení nad tím, jak příšerně vypadají. Myslím, že je to prokletí většiny umělců, že se nedokážou radovat ze svých starších děl – alespoň u mě to tedy rozhodně platí. Když se dívám na to, co jsem nakreslil před rokem, před měsícem, nebo dokonce před týdnem, vidím jen samé chyby – neohrabanou kresbu a spoustu věcí, které bych v té chvíli udělal jinak. Ten druhý pocit, který se mě zmocní, je nostalgie. Dívat se na staré obrázky je tak trochu jako znovu slyšet písničku, kterou byl člověk posedlý před pár lety, ale teď už ji dlouho neposlouchal… Zaplaví vás vzpomínky na to, kým jste byli a co jste dělali, když jste tu kterou stránku nebo příběh kreslili. Takže když si teď prohlížím Zatoulané psy, hlavou se mi honí obojí: vzpomínky i chyby.

Kde jsem byl, když jsem kreslil Zatoulané psy? Kým jsem byl? Mám pocit, jako by to bylo už tak před dvaceti lety, ale pravda je taková, že je to jen asi sedm let. Tehdy jsem ještě neměl nic, čemu by se dalo říkat „komiksová kariéra“.

Naopak, představa, že bych se někdy mohl živit psaním a kreslením komiksů, byla mé tehdejší realitě na hony vzdálená. Pracoval jsem jako kuchař a míval dlouhé noční směny v La Haciendě, bývalém pankáčském baru na torontské Queen Street West, kde tenkrát servírovali levná burrita, nachos a pivo místním hipsterům. Pil jsem víc, než je zdrávo, chodil spát příšerně pozdě, ale i tak jsem zvládl každý den kreslit. Po noční jsem byl ráno vždycky brzy na nohou a hned jsem zamířil ke svému malému kreslicímu stolku zastrčenému v koutě garsonky, kde jsem bydlel s Lesley-Anne, mojí tehdejší přítelkyní (a teď už mojí manželkou!). S pracovní morálkou jsem problém nikdy neměl. Ať jsem šel spát sebepozději, nebo měl sebevětší kocovinu, stejně jsem každý den kreslil, celý den, dokud nebyl čas nastoupit na další směnu v kuchyni.

Tenkrát jsem ještě bojoval s tím, jaké komiksy chci vlastně tvořit. Bylo to zhruba pět let, co jsem (skoro) dostudoval filmovou školu, a plný nadšení, jež ve mně vzbudily nové inspirativní hlasy, které se v komiksu na konci devadesátých let začaly vynořovat – kreslíři jako Paul Pope, Jeffrey Brown a Jason Lutes –, jsem se okamžitě rozhodl, že pověsím film na hřebík a taky se stanu kreslířem. Problém byl, že jsem neměl nejmenší tušení, co chci čtenářům

KAPITOLA PRVNÍ NÁMOŘNÍK

TÁTO, Špuntík má TAKY hlad!

Špu ntíkovi nic N ECHYBÍ, broučku …

O POVAŽ se ho krmit!

16

Myslíš, že ve městě uvidíme taky LODĚ, M AM I?

Jestli brzo N EUSN EŠ, tak se to N ED OZVÍŠ!

U rčitě J O! U rčitě tam mají V ELKÉ l odě, viď, TÁTO?

A jsou ve městě tak SILNÍ PÁN I jako n áš TÁTA, M AM I?

KDE PA K, bro učku… to asi n e.

A teď už S PI NKEJ!!

17

TÁTO! KOU KEJ N A TY LODĚ!

M AM I, p ůjdem si je PROHLÍDNO UT?

20

Až P OTOM, BERUŠ KO… musíme si P OS PÍŠ IT, jin ak př ijdeme p ozdě!

21

Teb e už mám P LN Ý ZUBY!

28

N evíš, k dy P ŘE STAT, c o, VAZOU NE?

N É!

29

Posluž si.

M usíš mít HLAD JAKO VLK.

Tak už je ti líp?

Takže seš vážně jen TUP Ý ZVÍ ŘE?

ROZUM ÍŠ vůbec, CO ti Ř ÍKÁM?

44

N o nic, nemám tucha, jak se to s tebou má, nebo N EMÁ. A je mi to P UTNA. J á mluvím rád…

J á jse m J AC K, a n eby l jse m to já, kdo tě sem př ived …

C hápeš… to BŮ H n ás sved d ohromady… tak u si lovně jsem se mod li l, aby se něco takovýho sta lo…

N ejspíš P ŘE MEJŠ LÍŠ, p ro č jsem si tě sem př ived, co?

J akpak se j menuješ, C VALÍ KU?

…TO BŮ H!

…abych p otka l někoho jako ty.

45

J in ak si to n eu mím vysvětl it.

D o toho př ístavu mě musel p os lat on… je to osu d.

TO JE VON O! JEN M U DEJ!

CO DĚLÁŠ?!

N O TAK! BRAŇ SE!

68

69