Mark Galeotti: Musíme si promluvit o Putinovi / ukázka

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 2

02.08.19 15:25

Musíme si promluvit o Putinovi aneb Jak se Západ mýlí v nebezpečném vládci Ruska

mark galeotti

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 3

02.08.19 15:25

přeložila markéta musilová

we need to talk about putin Copyright © Mark Galeotti, 2019 First published by Ebury Press in 2019.

Ebury Press is part of the Penguin Random House group of companies.

Translation © Markéta Musilová, 2019 Cover Illustration © Alexey Klyuykov, 2019 isbn 978-80-7637-000-5

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 4

02.08.19 15:25

„Putin je mnohem příjemnější člověk než já.“ donald trump, 2015

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 5

02.08.19 15:25

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 6

02.08.19 15:25

Obsah

úvod:

Proč je třeba o Putinovi mluvit

Další doporučená literatura

13

Putin v datech

15

Osoby a obsazení

17

kapitola 1:

Putin je judista, nikoliv šachový velmistr

21

kapitola 2:

Putin byl příslušníkem KGB, ale jiným, než byste si mysleli

33

kapitola 3:

Putin nemá v plánu obnovit Sovětský svaz, natož carismus

43

kapitola 4:

Putin vnímá peníze jako prostředek, ne jako cíl

53

kapitola 5:

Putin není filozof a Rusko není Mordor

61

kapitola 6: Putin neriskuje – není to žádný macho dobrodruh

69

kapitola 7:

Putin je i není populární

77

kapitola 8:

Putin je svým lidem věrný

87

kapitola 9:

Putinovi nepřátelé ne vždy umírají 95

9

kapitola 10: Putin je prostě jen obyčejný chlápek

101

kapitola 11: Chtěl by Putin z kola ven?

109

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 7

02.08.19 15:25

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 8

02.08.19 15:25

úvod: Proč je třeba o Putinovi mluvit

„Bílý králík“ se v Moskvě považuje za kvintesenci tzv. „nové ruské“ restaurace. Pod skleněnou kupolí vypínající se nad luxusním nákupním centrem nedaleko stalinistické gotické věže ministerstva zahraničí se ukrývá místo, kde dámským návštěvnicím přistaví židličky vyhrazené čistě pro jejich ka­ belky, kde účet (dosti mastný) přinesou v matrjošce a kde si fúzi tradiční ruské kuchyně s mezinárodní představují tak, že vymyslí zmrzlinu s příchutí borovice. Jsem až moc chudý a (pokud jde o chutě) nevyhraněný člověk, než abych se stal jejím fanouškem, každopádně to je restaurace skutečně velko­ lepá a prestižní a rozhodně patří mezi místa, kde byste měli být viděni. Nemělo mě tedy překvapit, že když si někdejší zaměstnanec prezidentské kanceláře (kancléřství Vladimira Putina, tedy nejmocnější instituce v Rusku) měl vybrat mís­ to, kam jít na oběd, zvolil právě „Bílého králíka“. Ani cenově přemrštěné jídlo a spousta (samozřejmě) krymského vína mu však nedokázaly doopravdy rozvázat jazyk. Přínosnějšími částmi konverzace byly pouze chvíle, kdy se pustil do poně­ kud zdlouhavé a neuctivé kritiky Západu kvůli tomu, že jeho „šéfovi“ dlouhodobě nerozumí. „Jako vážně, četl jsem všechny ty žvásty ve vašich novinách, které vykládají vaši politici a smolí vaši experti, a opravdu 9

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 9

02.08.19 15:25

nechápu, kam na to chodí. Žádný div, že jsme se octli v téhle bryndě. A víte co?“ Zamával skoro dopitou sklenicí a zamračil se na mě, jako bych tu zastupoval všechny západní novináře, politiky a politology. „Dost mi to zkomplikovalo práci.“ V čem? „Jak s vámi máme vycházet, když nás ve skutečnosti nevidíte ani neslyšíte? Když si vykládáte každé prezidentovo slovo, jak se vám zlíbí, a děláte z každého prdu bůhvíco? Mým úkolem bylo navázat s vámi komunikaci, jenže bez ohledu na to, co jsme řekli, co jsme použili v jeho projevech, si stejně všichni byli jistí, že vědí nejlíp, co jsme měli na mysli, aniž by záleželo na tom, co jsme řekli doopravdy. Všichni jsou totiž přesvěd­ čeni, že Vladimira Vladimiroviče znají.“ Promluvme si o Putinovi. Jako vážně. Nejen kvůli tomu, že je, ať se vám to líbí nebo ne, jedním z nejdůležitějších lidí na planetě, či kvůli tomu, jak si prostřednictvím geopolitického vlivu pohrává se Západem a obratně využívá blamáže, zastra­ šování, memů a peněz. Jednou z příčin je mimo jiné i to, že se stal globálním symbolem, který si každý vykládá po svém. Jak ten podrážděný a již značně podroušený úředník naznačoval, má se to s Putinem obdobně jako s Rorschachovým testem in­ koustových skvrn, který využívají psychologové. Každá barev­ ná skvrna je záměrně ambivalentní a to, jak ji interpretujeme, vypovídá o procesech probíhajících v našem mozku mnohem lépe, než co skutečně stojí na papíře.

Ironií osudu je, že i když se Putin drží na výsluní celosvěto­ vé politiky již skoro dvacet let, máme k dispozici jen jeho biografie a směšné kalendáře s jeho obnaženým hrudníkem.

Třebaže je odjakživa vděčným terčem satiry a objektem zá­ jmu všelijakých odborníků, ve skutečnosti o něm zhola nic nevíme. Je to tvrdý autokrat, nebo naopak spasitel utiskova­ ného národa? Veterán z KGB, nebo pobožný křesťan? Geniál­ ní hráč na globální geopolitické šachovnici, nebo pohodlný 10

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 10

02.08.19 15:25

kleptokrat? Putin má v sobě kousek od každého, ale nic z toho jej ve skutečnosti plně nevystihuje – a o to tu běží. Putin si úzkostlivě střeží své soukromí – nejen kvůli sobě, ale také v zájmu své rodiny, nejen s ohledem na voličské preference, ale i z politické vypočítavosti. Díky této jeho nedostižnosti si tak může každý stvořit svého vlastního Putina.

Jedním z důvodů, proč jsem tuto knihu napsal, je nechuť, již pociťuji nad všemi těmi povrchními karikaturami (a ne­ jen na Západě), které se ho snaží vystihnout. Vzpomínám si na jednoho nově zvoleného evropského velvyslance v Mosk­ vě, který plácal cosi o tom, „že k tomu, aby člověk pochopil, kdo je Putin, stačí prostě jen vědět o jeho výcviku v KGB“.

Kdyby to bylo takhle prosté, proč bychom se pak ve spojitos­ ti s Putinem neustále dopouštěli tolika omylů? Dost možná způsobilo naše odcizení se Rusku i něco jiného, rozhodně je však nad slunce jasné, že západní diplomacie už mnohokrát selhala. Dopustila, aby její potenciální pragmatický spoje­ nec z počátku tisíciletí zahořkl, a to do takové míry, že Putin v roce 2007 dokonce uvažoval o přímé konfrontaci. Bezzubá reakce na ruskou invazi do Gruzie v roce 2008 dala Moskvě jistotu, že následný vpád na Ukrajinu v roce 2014 vyvolá jen dočasné a symbolické protesty. Nejen Putina, ale i celou řadu lidí z jeho politického establishmentu to navíc utvrdilo v ná­ zoru, že Západ je na jedné straně až moc slabý na to, aby se ho bylo třeba bát, na straně druhé až příliš nebezpečný, aby ho bylo radno ignorovat. A hlavně se diplomacii nepo­ dařilo přesvědčit Rusy o tom, že rozhodně není pravda, že bychom k nim, k jejich zemi a kultuře chovali nenávist. A to vše hlavně (nebo do větší míry) souvisí s tím, jak špatně k Putinovi a Rusku přistupujeme – jenže my jsme se k nim opravdu chovali špatně a ve většině případů to bylo proto, že jim nerozumíme.

11

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 11

02.08.19 15:25

V této knize se pokusím nastínit komplexní obrázek Vladi­ mira Putina a spolu s ním i obrázek současného Ruska. Mohu se přitom opřít o tolik desetiletí trvající zkušenost s Ruskem, že se to až stydím přiznat – o všechen ten čas, který jsem strávil na cestách do Ruska, všechny ty hovory, počínaje ven­ kovskými policisty a konče moskevskými úředníky, kdy jsem se s nimi opíjel a uplácel je. Ani v nejmenším nechci tvrdit, že mám ve všem pravdu, nebo že se všichni ostatní mýlí.

Tato kniha není primárně určena pro mé učené kolegy, proto prosím o shovívavost, pokud jde o užitý tón, její stručnost či absenci odkazů a poznámek pod čarou. Mnohem spíše je určena každému, kdo se o tuto enigmatickou postavu zajímá, komu vrtá hlavou, proč kolem Putina panuje takový humbuk a hysterie. Doufám, že se mi tím, že se zaměřím na některé nejběžnější a zároveň nejspornější fámy, které o Putinovi ko­ lují, podaří ty nejnebezpečnější z nich i vyvrátit. Samozřejmě se ani já neubráním určitým argumentačním faulům a příliš­ né generalizaci a rozhodně tu netvrdím, že se všemi těmito věcmi, nebo alespoň některými z nich, jsou zajedno i všichni politici, akademici nebo odborníci. Prostě tím chci jen říct to, že celá ta devalvace veřejného diskurzu o Putinovi a Rusku, všechna ta kupící se klišé a pokřivené vnímání v obou tábo­ rech jsou strašlivě skličující. Čím je svět složitější, tím častěji ho vnímáme a interpretujeme až příliš jednoduše a bez pat­ řičných nuancí. A to je právě to, o čem bychom si měli taktéž promluvit – ale ne dřív, než probereme samotného Putina.

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 12

02.08.19 15:25

kapitola 1: Putin je judista, nikoliv šachový velmistr

Mají sníh, mají medvědy, mají taky vodku – a pak tu jsou ještě šachy, což je jedno z nejotřepanějších klišé spojovaných s Rusy a Ruskem. Jen si vzpomeňte na klasické ruské filmové padouchy: je to samozřejmě nekultivovaný gauner, ale také to je šachista, kterého hned tak něco nerozhází a který je vždycky o deset kroků před svým protihráčem. Tohle přirovnání si oblíbili hlavně američtí politici. Během prezidenství Baracka Obamy si šéf americké Národní bezpečnostní agentury Mike Rogers povzdychl, že „Putin hraje šachy, zatímco my jenom kuličky“. Hillary Clintonová pak nedávno prohlásila, že „Donald Trump hraje dámu, zatímco Putin 3D šachovou partii“.

Samozřejmě tady nejde vůbec o šachy. Přetrvávající potřeba vnímat Putina jako machiavelistického génia využívá západ­ ního strachu z toho, že kdykoliv se někde děje něco špatného, stojí za tím Putin, a že každičký neúspěch lze přičíst na vrub nějaké rozsáhlejší ruské strategii. Zvolení Donalda Trumpa, brexit, nárůst populismu v Evropě, migrační krize, dokonce i chuligáni na fotbale – to vše se dává do určité míry za vinu Moskvě. Má to však jedno riziko, a to, že mu tím přisuzujeme až příliš velkou moc. Jak se dočtete v následující kapitole, vět­ šina z Putinových mezinárodních „eskapád“ je ve skutečnosti 21

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 21

02.08.19 15:25

podvod. Trochu to připomíná obranný mechanismus, kdy se zvíře, které se ocitne tváří v tvář nepříteli, nafoukne nebo vztyčí bodliny, aby vypadalo větší nebo víc nahánělo strach.

Přes bodliny se pak už většinou nikdo neodváží.

Není pochyb o tom, že se Moskva často snaží zmanipulovat volby a podněcovat sociální rozdělení na Západě, avšak jen vý­ jimečně to má – jak si ještě ukážeme později – takový dopad, jakého se obáváme. Něco takového by rozhodně vyžadovalo existenci dlouhodobého důmyslného ďábelského plánu, jímž

by Putin dostal svět tam, kde ho chce mít a v němž vystupuje jako archetypální padouch z bondovky, až tedy na to, že nemá brloh na dně vyhaslé sopky.

Ve skutečnosti neexistuje jediný důkaz, že by Putin kdy hrál šachy. Ať tak či onak, rozhodně to není pro něj typický druh sportu. Šachy jsou hra založená na jasně definovaných pravidlech, hra zcela transparentní a intelektuální povahy, kde i případné možnosti mají své přísně vymezené mantinely.

Všichni začínají se stejným nastavením, všichni vědí, jak cho­ dí pěšák a kdy jsou na tahu. Putin by se však nechtěl takhle podřizovat. Zato umí dobře judo. Je držitelem černého pásku a už od mládí své dovednosti neustále zdokonaluje. A k po­ litice přistupuje úplně stejně. Judista se sice může dopředu připravit na obvyklou taktiku svého protivníka, ale v tomto sportu jde do značné míry i o to, obrátit soupeřovy silné strán­ ky proti němu, a jakmile nastane šance, chopit se jí. V tomto ohledu, jak v geopolitice, tak i v judu, je Putin oportunista.

Umí vycítit, co je potřeba k vítězství, ale nemá žádnou pře­ dem vytyčenou cestu, jak se vítězství dobrat. Mnohem spíše se rychle chopí šance, než aby spoléhal na nějakou pečlivě naplánovanou strategii.

Proto jsou jak on sám, tak i ruský stát, který vybudoval, velice často nepředvídatelní, někdy si dokonce vzájemně 22

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 22

02.08.19 15:25

odporují, obzvláště pokud jde o zahraniční politiku. Mnohé z krátkodobých úspěchů se časem ukážou být z dlouhodobé perspektivy rizikem, protože je nikdo předem pečlivě nezvážil, případně je nikdo nedotáhl zdárně do konce. Toto vše nám však může pomoci vysvětlit, proč tak často nejsme schopni předvídat dopředu Putinovy kroky – prostě proto, že ani on sám neví, co příště udělá. Místo toho nás vodí v kruhu. Je si velice dobře vědom toho, že Západ je při své velikosti a jako jednotný mnohem silnější než Rusko – má dvakrát vyšší hrubý domácí produkt, šestkrát víc obyvatel a třikrát větší armádu. Jenže on čeká na to, až uděláme chybu a poskytneme mu ideální příležitost udeřit.

Jaké jsou vlastně Putinovy cíle, osvětlím podrobněji v kapitole 3. Prozatím stačí říct, že doma touží po moci a v zahraničí po uznání. Proto potřebuje, aby jeho země nerepta­ la, aby umlčel nebo úplně ochromil opozici, zároveň je však potřeba, aby jakž takž fungovala ruská ekonomika. Což sa­ mozřejmě znamená obchodovat se Západem, který předsta­ vuje ničím nenahraditelné odbytiště pro ruskou ropu a plyn, stejně jako zdroj investic a technologií, jež Rusko potřebu­ je pro svou modernizaci. Jenže v téže chvíli jsme i hlavní překážkou, která mu brání v dosažení jeho geopolitických cílů – odmítáme přiznat Rusku status, jaký by si Putin před­ stavoval, a kdykoliv se snaží ovládnout některého ze svých sousedů, strkáme do toho nos, jako to bylo v případě Gruzie nebo Ukrajiny. Putin ví, že Západ, jednotný Západ, je skoro ve všech aspektech mocnější než Rusko, zároveň si je vědom naší slabiny – že jsme společenství tvořené dosti křehkými demokraciemi. Chce, abychom byli nejednotní, demoralizova­ ní a rozhádaní, tedy ve stavu, kdy budeme buď ochotni s ním jednat, nebo, což je mnohem pravděpodobnější, nebudeme dost v kondici na to, abychom se mu mohli postavit.

23

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 23

02.08.19 15:25

Jenže Putin nemá žádný geniální plán, jak něčeho takového dosáhnout. Místo toho jen obratně využívá, ať již náhodně či úmyslně, ambicí a představivosti jednotlivců, institucí a orga­ nizací, novináři a diplomaty počínaje a špiony a byznysmeny konče. Na první pohled Rusko působí jako každá druhá země.

Má všechny nám důvěrně známé instituce: vládu a minister­ stva, dvoukomorový parlament. Ústavu, soudy a ambasády.

Jenže v praxi vše funguje úplně jinak. Putinův předchůdce a ochránce Boris Jelcin rozpustil svůj vlastní parlament, aby vyřešil ústavní krizi a aby posílil prezidentskou moc. Putin to dovedl ještě dále a stvořil systém, který alespoň v nejvyšších patrech funguje obdobně jako královský dvůr.

Pravomoci jednotlivých úřadů se překrývají a tyto si pak navzájem konkurují – oficiální vedení má menší vážnost než osobní známosti, favorité se dostávají k moci a zase upadají do nemilosti a moc předurčuje mnohem spíš to, jak dotyč­ ný slouží potřebám Kremlu, než jakákoliv sociální nebo in­ stitucionální příslušnost. V této „adhokracii“ vůbec nezáleží na konkrétním pracovním pověření nebo na tom, že jste ve skutečnosti státní zaměstnanec. Koneckonců od chvíle, kdy se miliardář Michail Chodorkovskij bezmála přes noc proměnil z nejbohatšího muže Ruska ve vězně (viz kapitola 8), dokonce i takzvaní oligarchové dobře vědí, že jejich bohatství závisí na státní moci. Kvalita adhokratů se totiž posuzuje podle toho, jak moc jsou loajální, jaké mají vztahy se svým šéfem a jak mu mohou být prospěšní.

Kupříkladu ministr zahraničí Sergej Lavrov býval v diplomatických kruzích legendou, ale od roku 2014 je odstaven na vedlejší kolej, a dokonce ani nebyl přizván na jednání, při němž se rozhodlo o anexi Krymu. Sice dodnes sedí ve své kan­ celáři na ministerstvu zahraničí, ale už i jeho loajální poskoci pochopili, že nepatří do nejužšího jádra Putinových poradců 24

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 24

02.08.19 15:25

a manipulovat už může tak maximálně rozhodnutími, jež uči­ nili jiní. Jeden diplomat mi to kdysi popsal pomocí kouzelně bezobsažné fráze takto: „Lavrov přistoupil na značně okleštěný model, v němž má na starosti pouze situace, které vyvstanou za složitých a dosti nepředvídatelných okolností.“ Vyložil jsem si to tak, že Lavrov už prostě nejede na slonovi v čele přehlíd­ ky ani ho osobně nevede, spíš kráčí pěšky za ním a s lopat­ kou v ruce odstraňuje z cesty všechen nepořádek, který slon udělá.

Na druhé straně tu máme případ Vladislava Surkova, hlavní postavy ruské loutkové politiky, který byl až do jara 2019 Puti­ novým prokonzulem na jihovýchodní Ukrajině. Po roce 2000 to byl právě on, kdo pomáhal s utvářením současného ruské­ ho politického režimu, s nepokrytě proputinovsky oriento­ vanou stranou Jednotné Rusko a dvěma naoko opozičními stranami, komunistickou a liberálně-demokratickou (která ve skutečnosti není vůbec liberální, ale ultranacionalistická).

Ty sice pořádají protesty a hřímají v médiích, ale v klíčových hlasováních nakonec vládu vždy podpoří. Hlavním záměrem bylo vytvořit navenek fungující, ale simulovanou demokracii, která by zaručila spokojenost lidí, ale ničím neohrožovala moc Kremlu. V roce 2008 nahradil Putina v prezidentském křesle premiér Dmitrij Medveděv, protože Putinovi ústava bránila v nastoupení třetího funkčního období. Putin se tedy stal Medveděvovým premiérem, ač bylo jasné, že jde pouze o for­ mální krok a že ve skutečnosti zůstává nadále u moci. Když pak Putinův všemi očekávaný návrat do úřadu vyvolal masové protesty, přesně takové, jimž měla Surkovova „řízená demokra­ cie“ zabránit, jeho hvězda pohasla. Avšak poté, co v roce 2014 Moskva podpořila zástupnou občanskou válku v donbaské oblasti jihovýchodní Ukrajiny, zjevně to byl opět Surkov, koho tam vyslali jako Putinova muže s cílem zabránit spojení této 25

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 25

02.08.19 15:25

země se Západem, bez ohledu na to, že v této oblasti oficiálně vládla neuznaná Doněcká lidová a Luhanská lidová repub­ lika. Faktem je, že Surkov byl již mnohokrát tvůrcem ruské konstituční politiky a byl i vládcem okupovaného území, ač tak samozřejmě nikdy oficiální titul jeho funkce nezněl. Až do roku 2011 byl zástupcem ředitele prezidentské kanceláře, poté až do roku 2013 místopředsedou vlády pro ekonomickou modernizaci a od té doby je pouhým prezidentským porad­ cem. V mnoha ohledech – už jen kvůli důvěře, kterou do něj Putin vkládá – má Surkov podstatně větší vliv na směřování zahraniční politiky než sám ministr zahraničí.

Spoléhání se na známosti a nepsané dohody – v ruštině ponjatije, což je termín, který, a to je skutečně zajímavé, bývá často používán v kriminálním podsvětí – je alfou a omegou Putinova stylu vládnutí. Ani on, a čím dál tím víc ani další vysoce postavení lidé téměř nikdy nevydávají přímé rozkazy, mnohem spíše stanoví všeobecné cíle a narážkami naznačí, co by si přáli, aby se stalo. Jak píše novinář Michail Zygar: „Nikdy by neřekli něco na způsob: ‚Jděte a ukradněte tyhle miliardy dolarů‘ nebo ‚Prosím, mohli byste laskavě zabít tyhle novi­ náře?‘ Oni (namísto toho) jen řeknou: ‚Udělejte, co je nutné.

Znáte své povinnosti. Splňte je, prosím.‘“ Tito adhokrati se tak stali politickými handlíři, kteří hledají příležitosti, jichž by se mohli chopit, aby mohli rozvíjet a realizovat představy, které by, dle jejich názoru, potěšily vůdce. A to vše toliko na základě narážek a dohadů. Pokud se trefíte, odměna vás nemine, ale pokud selžete, Kreml se k vám nebude znát. Z mnoha důvo­ dů je tedy v současném Rusku nejcennější dovedností být již dnes schopen odhadnout, co si bude váš vůdce přát zítra.

Putin, judistický car, vládne celé armádě dalších malých judistů, kteří všichni do jednoho čekají přesně na takovou příležitost, jíž by se mohli chopit. Zmiňme například RT, ne­ 26

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 26

02.08.19 15:25

chvalně proslulou cizojazyčnou televizní síť. Moskva tento dosti bizarní koktejl dobré žurnalistiky, dogmatických komen­ tářů a škodlivé propagandy využívá jako jeden z nástrojů, ji­ miž šíří do světa své poselství, či, a to ještě mnohem častěji, k podrývání ostatních. Když mluvíte s lidmi, kteří tam pracují, záhy pochopíte, že ač Kreml čas od času přijde a diktuje, co by měli oficiálně říkat – například poté, co došlo k nějaké velké ostudě, jako když ukrajinští vzbouřenci v roce 2014 sestřelili letadlo malajsijských aerolinií střelou, kterou jim dodala ruská strana –, většinou je to mnohem komplikovanější. Každý pá­ tek si Dmitrij Peskov, Putinův nekompromisní, ale zároveň i vlídný tiskový mluvčí, sedne s redaktory všech hlavních provládních médií a nastíní jim, jaké věci a jaká témata by se měly v dalším týdnu probírat. Nediktuje jim to slovo od slova ani jim nevnucuje titulky – očekává, že iniciativa přijde od nich a oni zas pak totéž čekají od svých lidí. Když se objeví něco zásadního, mohou se představy producentů i moderá­ torů ohledně toho, jak vše prezentovat tak, aby splnili, co od nich jejich vedení (a také nadřízení jejich nadřízených) čeká, klidně různit. Tyto odlišné přístupy pak mohou zaznít v různých programech a všichni doufají, že právě jejich re­ portáže si někdo všimne a ocení ji. Zapojí veškerou snahu, představivost, nadšení i ctižádost, aniž by to bylo jakkoliv zapotřebí – byť jen s minimálním úsilím – shora řídit.

Tak například, stálo Rusko za brexitem? RT, jeho zpravodaj­ ský rival Sputnik a celá řada ruských komentátorů a diplo­ matů v tom určitě prsty měli, spolu s nechvalně proslulými „trollími farmami“, kde mladí vzdělaní Rusové, placení od hodiny a s jasnými instrukcemi, bombardují sociální média posty, v nichž předstírají, že jsou Rob z Ramsgate či Sarah ze Swindonu. A proč také ne? Koneckonců Kreml si pak díky tomu odškrtne hned několik kolonek na svém seznamu 27

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 27

02.08.19 15:25

zbožných přání naráz, mimo jiné to, že rozklíží Británii i Evro­ pu, a na mnoho dalších let tím odvede pozornost. Ponechá­ me-li stranou, do jaké míry se jim takto skutečně podařilo ovlivnit výsledek referenda, lze jen těžko odhadnout, zda pří­ mo Putin nebo Kreml podporovali či vedli nějakou kampaň.

Rozhodně tedy neudělali nic, čím by tomu všemu zabránili.

Jedním z důsledků tohoto tzv. bottom-up systému (zdola na­ horu) je, že je často téměř nemožné zjistit, odkud vzešla ta či ona konkrétní iniciativa.

Záleží však skutečně na tom? Ano, záleží. Pokud budeme vnímat Putina jako lstivého velmistra na geopolitické ša­ chovnici, budeme mu přičítat mnohem více zásluh, než mu přísluší. Když lidé věří tomu, že máte moc, skutečně ji i máte. Vzpomínám si kupříkladu na nadmíru frustrující rozho­ vor s jedním českým novinářem v roce 2017 krátce předtím, než Rusové spolu se svým spojencem, Běloruskem, uspořá­ dali monstrózní vojenské cvičení jménem Západ. V té době zachvátila celou západní odbornou veřejnost čirá hysterie, živená v první řadě jejich vlastní paranoií (a samozřejmě také vyvolaná několika ustrašenými vědátory, kterým šlo o mediální pozornost), ale také rozdmýchávaná cíleným ruským „trollením“. Prý že se do tohoto cvičení zapojí víc než sto tisíc jednotek – v reálu nebyl ten počet ani poloviční –, že jde ve skutečnosti o obsazení Běloruska a nahrazení jejich prezi­ denta nějakou ruskou loutkou (kdepak), že to je jen taková předehra invaze do baltských států (opět nikoliv) a že je to jakási zkouška nanečisto před finální invazí do severní Evropy (opravdu nic takového). Když toto šílenství nabylo absolutního vrcholu, onen český novinář se mě s naprosto vážnou tváří zeptal, co prý by chtěl Putin za uzavření míru. Připomenul jsem mu, že co vím, nejsme ve válce, a pak jsem se ho zeptal, co by on v tom případě navrhoval? Začal vypočítávat: uznání 28

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 28

02.08.19 15:25

ruské anexe Krymu, neutralita Ukrajiny a stažení jednotek NATO z klíčových oblastí.

Musím přiznat, že jsem byl v šoku. Putin by doslova skákal radostí, kdyby mu někdo nabídl některý z těchto zásadních a ničím neopodstatněných ústupků, obzvláště v souvislosti s dlouho plánovaným a čistě obranným vojenským cvičením a na základě jakési teatrální televizní reportáže, v níž kdesi po běloruské pláni burácely tanky. Tento novinář, který rozhodně nebyl žádný hlupák, natožpak zelenáč, sice vyslovil menšino­ vý názor, zato však názor, na nějž na Západě narazíte docela často: a to, že je Putin natolik nebezpečný a mocný, že by bylo mnohem lepší zkusit ho nějak uplatit než se s ním pouštět do křížku. V kapitole 6 se tomuto tématu budu věnovat ještě podrobněji i s vysvětlením, proč v tom vidím takový problém.

Každopádně kdykoliv prezentujeme Putina jako ďábelského génia, který stojí za vším špatným, hrajeme mu tím do karet.

Francouzský básník a esejista Charles Baudelaire jednou na­ psal, že „nejchytřejší lstí ďábla je, když nás přesvědčí o tom, že neexistuje“. Putinovým nejchytřejším úskokem pak je, když nás přesvědčí, že stojí úplně za vším.

Pokud budeme nadále věřit tomu, že je Putin strategický gé­ nius, budeme hledat geniální plán i v chaosu, přestože žádný plán ve skutečnosti neexistuje. Jestli se nám zdá, že se Rusko ubírá mnoha směry naráz, není to snad kvůli nějaké chybě v propočtech a není to ani proto, že bychom nebyli schopni rozpoznat nějaký vzorec – věc se má tak, že Rusko je pros­ tě takové. Hledáme velkého bílého žraloka, jednu jedinou vražednou zbraň, ale zatímco tak činíme, okusuje nám záda hejno piraní, které sice samy o sobě nejsou až tak hrůzostraš­ né, ale přesto mnohem hůře předvídatelné a zneškodnitelné.

V neposlední řadě bychom se neměli pokoušet odhadovat ruskou strategii čistě jen na základě Putina samého – podle 29

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 29

02.08.19 15:25

toho, co říká, podle jeho tiků, zvyklostí a koníčků. Mezi jeho politické spojence v Rusku patří nejrůznější lidé, od pod­ nikatelů až po pohádkáře, od hackerů až po kriminálníky.

V říjnu roku 2016 došlo v malém balkánském státu jménem Makedonie k pokusu o puč, jehož cílem bylo podle všeho zabránit vstupu této země do NATO. Byly do toho zapojeny ruské tajné služby, ale podle zjištění bulharské tajné služ­ by vzešla prvotní inciativa od ruského ne přímo oligarchy – nazývejme ho raději spíš takovým minigarchou – jménem Konstantin Malofejev. Malofejev, jakožto ortodoxní fanatik a ultranacionalista, prostě přišel s tímto nápadem a otravoval s ním v Moskvě tak dlouho, až mu ho vláda posvětila. Do určité míry tento systém pracuje podobně jako start-upy: je tu celá řada lidí s nápady – některé jsou dobré, jiné špatné, některé už byly vyzkoušené v menším měřítku a jiné existují jen v hlavách svých stvořitelů – a ti všichni se snaží udělat dojem na jednoho velkého investora v Kremlu. S ohledem na Putinovu povahu je zcela zbytečné jakkoliv se pokoušet určit, které z nápadů se zrodí právě díky tomuto procesu.

Putinův stát se totiž ve většině případů prostě jen chopí příležitosti, kdykoliv může. Britský premiér volá po referendu o odchodu z Evropské unie, američtí demokratičtí úředníci mají problémy s počítačovou bezpečností, lidé na Západě ztrácejí důvěru ve své politické systémy a elity, neprůhled­ né financování umožňuje, aby špinavé peníze podrývaly ekonomiky a korumpovaly politiku, sociální média obchá­ zejí tradiční tisk. Rusko nemělo s žádnou z těchto věcí nic společného, ale zcela prokazatelně se jich pokusilo využít ve svůj prospěch. Výsledkem je, že si na Západě stěžujeme, co všechno nám Putinův stát dělá, zatímco on ve skutečnosti pouze využívá našich selhání, nedodržených slibů a slabých míst v našem systému.

30

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 30

02.08.19 15:25

Čili než za vším hledat nějakou super komplikovanou stra­ tegii, je spíš potřeba přijmout skutečnost, že Putin, minimálně pokud jde o zahraničí, užívá stejnou taktiku, s níž začal na Facebooku Mark Zuckerberg – rychle vpřed, chybami se člo­ věk učí. Ale na rozdíl od tzv. „disruptivních“, tedy zlomových inovací typických pro Silicon Valley, Putin usiluje o inovativní rozvraty. Od svých agentů a adhokratů očekává, že se chopí kaž­dé příležitosti, byť si je samozřejmě vědom toho, že to někdy nemusí vyjít. Ale na tom nesejde, protože chaos a ne­ jistotu vyvolá už jen tím, že k těmto pokusům dojde. A když to vyjde, může pak judista provést svůj chvat.

PUTIN_BLOK_NOVY_ROZSAH.indd 31

02.08.19 15:25