Brian Jay Jones: George Lucas / ukázka

GEORGE LUCAS Život stvořitele Star Wars B r i a n J a y J o n es

3

george lucas

PŘELOŽILI MICHAL PROKOP A JAN KALANDRA

GEORGE LUCAS: A LIFE This edition published by arrangement with Little, Brown, and Company, New York, New York, USA. All rights reserved.

Copyright © Brian Jay Jones, 2016 Translation © Michal Prokop, Jan Kalandra, 2017 ISBN 978-80-7432-843-5

4

george lucas

Obsah

Prolog: Chaos Březen 1976

9

Část I: NADĚJE 1944–1973 1. Ďáblík kost a kůže 1944–1962

16

2. Nadšenci a blázni 1962–1966

42

3. Správný kůň 1967

69

4. Radikálové a hippies 1967–1971

86

5. Americké graffiti 1971–1973

123

Část II: IMPÉRIUM 1973–1983 6. Krvácet na papír 1973–1976

158

7. „Mám z toho špatný pocit.“ 1976–1977

201

8. Vrátit úder 1977–1979

229

9. Potemnělé nebe 1979–1983

258

6

Část III: NÁVRAT 1983–2017 10. Pouhé pozlátko 1983–1994

300

11. Digitální svět 1994–1999

357

12. Cynický optimismus 1999–2005

382

13. Konec starých časů 2005–2017

409

Poděkování 446 Poznámky 450 Výběrová bibliografie

526

Rejstřík 530

7

Prolog Chaos Březen 1976

R

2-D2 odmítal fungovat.

Od droida to nebyla tvrdohlavost – rys, pro který si tu posta-

vu oblíbily miliony fanoušků Star Wars po celém světě. Skutečnost byla taková, že první den natáčení v tuniské poušti, 22. března 1976 ráno, R2-D2 zkrátka nefungoval. Měl totiž vybité baterie.

Malý droid nebyl jediný, který měl problém. Několik dalších,

ovládaných dálkově členy štábu stojícími těsně mimo záběr filmových kamer, se rovněž chovalo nevyzpytatelně. Někteří upadli, část se jich ani nepohnula, a další se dokonce nechali ovlivnit signály arabských rozhlasových stanic, šířícími se v ploché pouštní krajině, a bezhlavě se řítili po písku nebo do sebe vzájemně naráželi. „Roboti se zbláznili, třískali jeden do druhého, padali a rozbíjeli se,“ vyprávěl Mark Hamill, čtyřiadvacetiletý herec v roli hrdiny Luka Skywalkera. „Trvalo hodiny dát je zase do pořádku.“1 Režisér filmu, zadumaný vousatý jednatřicetiletý Kaliforňan jménem George Lucas, prostě vyčkával. Pokud nějaký robot fungoval podle očekávání, třeba jen na chvíli, Lucas natočil co nejvíc záběrů, než se droid zase zadrhl. Jindy nechal nefungující jednotku

9

george lucas

táhnout skrytým drátem, dokud drát nepraskl nebo se droid nepřekotil. Už na tom nezáleželo. Lucas všechno hodlal vyřešit ve střižně.

Tam to měl stejně nejradši, na rozdíl od mžourání do kamery uprostřed pouště.

Byl to první ze čtyřiaosmdesáti dlouhých a vyčerpávajících natáčecích dnů Star Wars – o celých dvacet dnů víc, než bylo v plánu.

A natáčení se v podstatě od samého začátku vyvíjelo katastrofálně. „Měl jsem z toho všeho pořádnou depresi,“ řekl Lucas.2 Lucasovo rozladění zčásti pramenilo z pocitu, že již ztratil kontrolu nad svým vlastním filmem. Kladl to za vinu skoupým ředitelům společnosti 20th Century Fox, kteří neustále kontrolovali výdaje a upírali mu peníze, které potřeboval, aby všechno udržel v chodu.

Vedení Foxu však bylo skeptické a tvrdilo, že science fiction je mrtvý žánr a že nezbytné rekvizity, kostýmy a zvláštní efekty jsou moc drahé. Studio bylo toho názoru, že Lucas vystačí se seškrtaným rozpočtem a problémy s roboty může řešit za pochodu. „Problém byl čistě v tom, že Fox nepřidal peníze, dokud nebylo pozdě,“ zuřil Lucas. „Každý den jsme kvůli těm robotům ztratili zhruba hodinu a nepřišli bychom o tolik času, kdybychom dostali dalších šest týdnů, abychom je dokončili, vyzkoušeli a rozchodili, ještě než začneme.“3 Potíže nebyly jen s dálkově ovládanými roboty. Anthony Da­niels, klasicky školený britský herec obsazený do role protokolárního droida C-3PO, trpěl v nepadnoucím blyštivém kostýmu ze zlatavého plastu a příliš toho neviděl ani neslyšel. Při každém pohybu ho něco šťouchlo nebo řízlo – stěžoval si, že byl „samá jizva a škrábanec“ –, a když upadl, což se mu stávalo často, mohl jen čekat, až si toho někdo ze štábu všimne a pomůže mu na nohy.4 Během prvního týdne natáčení si Daniels zoufal, že film nedokončí ve zdraví. „Bylo velmi, velmi těžké uvést věci do pohybu,“ vzpomínal Lucas. „Pravda je taková, že roboti vůbec nefungovali. S C-3PO byly hrozné potíže. … Nedařilo se mi zařídit, aby R2-D2 ujel víc než pár desítek centimetrů, než do něčeho narazil. … Všechno to byly prototypy. … Jé, postavíme tohle – nemáme peníze, ale ono to nějak dopadne. Jenomže nic nedopadlo.“5 Lucas se zapřisáhl, že už nikdy nesvěří kontrolu nad svými filmy ředitelům studia. Co o filmování vlastně vědí? „Bez přemýšlení

10

Prolog

nařizují lidem, co mají dělat,“ stěžoval si Lucas. „Dřív nebo později je napadne, že o natáčení filmů vědí víc než režiséři. Šéfové studií.

Nemůžete s nimi bojovat, protože to oni mají peníze.“6 Pokud Star Wars uspějí, jedna věc se rozhodně změní: peníze bude mít pod palcem on.

Existovaly však věci, které zkrátka ovládat nemohl, i když by si to přál sebevíc. Například nepředvídatelné tuniské počasí produkci nijak neusnadňovalo. Během prvního týdne natáčení se v údolí Nefta spustil první déšť po sedmi letech a pršelo čtyři dny. Vybavení a vozidla se bořily do bláta, až s jejich vytažením musela pomoci tuniská armáda. Ráno bývala zima a v poledne vedro, takže Lucas většinou začínal den v hnědém plášti a při nahlížení do hledáčku kamery zasouval ruce hluboko do kapes, a jak slunce stoupalo po obloze, shodil plášť, nasadil tmavé brýle a řídil herce v kostkované pracovní košili a baseballové čepici stažené hluboko do čela. Když zrovna nepršelo, zvedl se prudký vítr, rozfoukal scénu, rozbil pásové vozidlo zvané sandcrawler a podle vzpomínek jednoho člena štábu odnesl kulisy „na půl cesty do Alžírska“.7 A zdálo se, že písek se dostane všude. Bodal v očích, odíral kůži a pronikl do téměř každé štěrbiny a záhybu. Ačkoli Lucas balil kamery Panavision do igelitových fólií, aby jim vítr a písek neublížily, čočka na jedné z nich byla skoro zničená. Trápily ho potíže s vybavením i obyčejná smůla. Vzplanulo nákladní auto a oheň poškodil několik robotů. Když náklaďáky vypověděly službu, Lucas převážel věci na oslech.

Po prvních dvou týdnech natáčení byl Lucas vyčerpaný. Kvůli neustálým zpožděním, způsobeným nepřízní počasí, porouchanými droidy a nepadnoucími kostýmy, natočil zhruba jen dvě třetiny toho, co měl v plánu – a nebyl s tím spokojený. „Kvůli všem těm komplikacím jsme pořád něco škrtali,“ vyprávěl Lucas, „a nepředpokládal jsem, že to dopadne dobře.“ Byl tak rozrušený, že dokonce vynechal večírek, který sám pořádal, když skončilo natáčení v Tunisku. Zavřel se v hotelovém pokoji a utápěl se ve svém neštěstí. „V téhle fázi jsem byl opravdu sklíčený, protože nic nedopadlo dobře,“ vzdychl. „Všechno se podělalo. Byl jsem zoufale nešťastný.“8

11

george lucas

Něco málo přes rok před chystaným uvedením do kin byl projekt Star Wars v hrozném stavu a zdálo se, že pokud film vůbec kdy spatří světlo světa, bude příšerný.

Tím si byl Lucas jistý.

12

ČÁST I

NADĚJE 1944–1973

15

george lucas

1 Ďáblík kost a kůže 1944–1962

G

eorge Lucas odjakživa miloval vyprávění o vítězících outsiderech – a čím pozoruhodnější a nečekanější vítězství, tím lépe. Lucas

si rád představoval, že mezi jeho předky se vyskytoval triumfující černý kůň, „nějaký zločinec nebo někdo, koho vyhnali z Anglie nebo Francie“, jak vyprávěl jednomu novináři. Není však žádným tajemstvím, že rád působí tajemně. Má to prakticky v krvi. „Moje rodina přišla odnikud,“ uvedl jednou. „Nikdo neví, odkud pocházíme.“1 Jako příslušník čtvrté generace obyvatel severní Kalifornie měl Lucas lepší přehled o svých předcích než většina Američanů a kořeny jeho rodiny se dají vysledovat hluboko do půdy Modesta v Kalifornii a klikatí se přes Arkansas, Illinois a Virginii téměř století před Americkou revoluci. Avšak Lucas prohlásil, že „to je všechno“, a dál nepátral. Nezáleželo na tom, jestli je potomkem koloniálních farmářů nebo zedníků, a ohlížení se do minulosti nebyl jeho styl. „Pořád tak nějak žiju pro zítřek, ať v dobrém, nebo ve špatném,“ prohlásil. „Je to moje osobní zvláštnost.“2 Jednou věcí si ale byl jistý. „Je skvělé nenarodit se jako princ,“ poznamenal jednou. „Vážím si toho. Opravdu věřím v tuto zemi a v to, že můžete dokázat cokoli, pokud se na to soustředíte.“3 Soustředění. Právě to by nejspíš doporučil George Lucas starší – Lucasův maloměstský metodistický otec. A patrně to také učinil,

16

Ďáblík kost a kůže

přičemž přísně zamával prstem synovi před obličejem. George Lucas st., jak ho později popsal jeho syn, „byl velice staromódní chlapík… klasický obchodník z malého města, jakého vídáte ve filmech“.4 Jako majitel nejúspěšnějšího obchodu s kancelářskými potřebami v Modestu – a rovněž předseda místní komory maloobchodních prodejců – byl George Lucas st. důstojný a konzervativní muž a pilíř obce. A pilně pracoval – soustředil se – skoro celý život.

George Walton Lucas st. se narodil v roce 1913 v Latonu v Kalifornii – tehdy i nyní malé tečce na mapě jižně od Fresna – jako jediný syn v houfu dcer Waltona a Maud Lucasových. Walton, dělník z ropných polí, byl diabetik a v roce 1928, kdy George starší dosáhl věku patnácti let, zemřel na komplikace spojené s touto nemocí – která pak přeskočila jednu generaci na Waltonova slavného vnuka.

Během jednoho roku po Waltonově smrti se Maud s Georgem starším a jeho starší sestrou Eileen dvakrát přestěhovala, nejprve do nedalekého Fresna a pak o sto padesát kilometrů severněji údolím řeky San Joaquin do Modesta, kde George starší prožil zbytek života.

Modesto vzniklo v roce 1870 mezi pšeničnými lány kolem řeky Tuolumne jako jedna z posledních zastávek na Centrální pacifické dráze, stáčející se za Los Angeles na sever k hlavnímu městu Sacramento. Zakladatelé dokonce chtěli město uctivě pojmenovat Ralston po Williamu Ralstonovi, řediteli této železniční společnosti.

Ralston to ale odmítl a tento projev pokory prý vedl k novému názvu města: Modesto španělsky znamená skromný.

Navzdory svému jménu mělo městečko Modesto velké ambice, v nichž se odrážel kalifornský optimismus i tamní sklon uskutečňovat plány bez zbytečného váhání. V roce 1884, kdy město formálně vzniklo, na místě stálo již pětadvacet budov, většinou obytných, jejichž majitelé vycítili řadu příležitostí, jež skýtá život u železnice, a do Modesta přestěhovali své domovy a podniky z blízkých Paradise City nebo Tuolumne City.

Modestu nějaký čas trvalo, než se stalo metropolí – hranice 100 000 lidí dosáhlo teprve v osmdesátých letech 20. století –, ale jak rostlo, bylo patřičně pyšné na své občany a brzy po roce 1900 se chlubilo jejich dokonalými trávníky a pestrými růžovými keři, stejně

17

george lucas

jako zápalem pro vzdělání a kulturu. V roce 1912 jeho hrdí obyvatelé postavili obrovský oblouk, který vítal návštěvníky na 9. ulici. Ti pak v automobilech – tehdy novém a exotickém vynálezu, u něhož nikdo nevěděl, zda se uchytí – projížděli pod městským mottem vyvedeným planoucími písmeny: VODA, BOHATSTVÍ, SPOKOJENOST, ZDRAVÍ.5 Bylo to heslo stejně přímočaré jako místní lidé.

Než v roce 1929 do Modesta přišel George Lucas st. s matkou a sestrou, počet obyvatel města dosahoval téměř čtrnácti tisíc a Modesto bylo rozprostřeno do úhledné mřížky ulic, typické pro západní města. Spojené státy začaly sklouzávat do velké hospodářské krize a George starší dělil svůj čas mezi modestskou střední školu a tamní opravnu psacích strojů, kde jako učeň pomáhal mechanikovi už od šestnácti. Při sčítání lidu v roce 1930 Maud a Eileen napsaly do kolonky povolání „žádné“, takže George starší byl jediným a velice potřebným zdrojem podpory pro sestru a ovdovělou matku.6 Vydělávat na živobytí byl úkol, který bral George starší zodpovědně. Nemarnil čas, neflákal se, nechodil s hlavou v oblacích. Rozhodl se, že vystuduje práva a bude právníkem a na střední se přihlásil, aby měl dobré známky. A přece se tento vážný mladý muž – vzpřímený, s tmavými vlnitými vlasy a hubeným tělem jako stvořeným pro nošení seriózních obleků – po nástupu na modestskou střední školu na první pohled zamiloval do dívky, s níž chodil na dějepis, a bez váhání oznámil matce, že si tuto dívku vezme – třebaže ještě nevěděl, jak se jmenuje.7 Zanedlouho George starší vypátral, že se zakoukal do Dorothy Bombergerové, mladé ženy patřící k jedné z nejstarších a nejváženějších modestských rodin. Když se jejich slavný syn později označil za Kaliforňana čtvrté generace, bylo to jen díky předkům ze strany Bombergerových, jejichž americké kořeny byly starší než Prohlášení nezávislosti. Bombergerovi odnepaměti nenápadně investovali do nemovitostí, což jim zajistilo bohatství a renomé. Kolem roku 1900 různé větve rodu vlastnily a spravovaly půdu po celém údolí řeky San Joaquin – a Dorothyin otec Paul měl navíc podíly ve firmách obchodujících se semeny a s automobily, což rodinu řadilo k nejznámějším a nejbohatším v kraji. Osudy Bombergerových patřily k pravidelným tématům společenské rubriky listu Modesto Bee and News-Herald.

18

Ďáblík kost a kůže

Dorothy byla tmavooká tmavovlasá kráska, štíhlá a poněkud křehká, ale dobrá partie – a s Georgem starším vytvořili pohledný, populární a naprosto oddaný pár. V posledním ročníku na střední spolu hráli ve školním představení tříaktové komedie Nic než pravda8 a George se stal prezidentem ročníku a Dorothy jeho viceprezidentkou. Po střední krátce navštěvovali modestskou obchodní kolej, kde George vstoupil do bratrstva Delta Sigma a Dorothy se angažovala v dívčím spolku Fí Gama.9 George zanedlouho získal práci u bratrů Leeových, v jednom z novějších, ale menších papírnictví, působícím v nevelkém obchodě na 10. ulici. Ke svému překvapení shledal, že se mu tento obor líbí. „Byla to čistá náhoda,“ řekl později. „Vlastně jsem ani nevěděl, co se těmi ‚kancelářskými potřebami‘ myslí.“10 Plánů na studium práv se vzdal.11 Třetího srpna 1933 se George starší a Dorothy vzali v místním metodistickém episkopálním kostele. Vzhledem k souvislosti s Bombergerovými oslavovaly místní noviny událost jako „hojně sledovanou svatbu“ a svědomitě informovaly o jejím plánování i o rozesílání pozvánek.12 Georgeovi bylo dvacet, Dorothy osmnáct – a mladý pár se vydával na společnou cestu životem v době, kdy země byla oficiálně uprostřed krize. Třebaže Dorothy byla vzdělaná a měla dobré konexe, George pod vlivem konzervativní metodistické výchovy tvrdošíjně odmítal přistoupit na to, aby si našla zaměstnání. Práce a zajištění rodiny byly mužské povinnosti. Pracovat tedy bude George, zatímco Dorothy zůstane doma a postará se o děti, které podle Georgeova mínění musely nevyhnutelně přijít.

Nedlouho po svatbě se Lucasovi přestěhovali do Fresna, kde George získal místo u společnosti H. S. Crocker Co., Inc., v jednom z nejpřednějších papírenských obchodů v Kalifornii. Plat činil 75 dolarů týdně, což byla úctyhodná suma v době, kdy se nová lednička dala pořídit za sto dolarů.13 Jenomže Dorothy se stýskalo po rodině – a tak se na začátku roku 1934 po pouhých pěti měsících ve Fresnu stěhovali zpátky do Modesta a George si našel práci v největším místním obchodě s kancelářskými potřebami, jenž nesl název L. M. Morris Company.14 Společnost L. M. Morris, založená skupinkou bratrů v roce 1904, patřila k nejstarším obchodům tohoto druhu v oblasti. V roce 1918 firmu od svých bratrů odkoupil LeRoy Morris, přejmenoval ji na

19

george lucas

L. M. Morris Company a učinil z ní jeden z úhelných kamenů centra Modesta, kde sídlila na stejné adrese na I Street skoro šedesát let.

Když k nim v roce 1934 nastupoval George starší, firma zrovna hrdě slavila třicáté výročí.15 Morris se zaměřoval na kancelářský nábytek, psací stroje a mechanické kalkulátory, avšak v průběhu let přidal filmové kamery a promítačky, dětské knihy a hračky a dárkové oddělení, podle pyšného majitele „plné posledních novinek“. George starší se jako obyčejně vrhl s chutí do práce – „Líbil se mi ten druh zákazníka, který jsem obsluhoval,“ vysvětloval později – a mezi Morrisovými dvanácti zaměstnanci rychle vynikl.16 Když si LeRoy Morris na konci roku 1934 zadal velký inzerát do Modesto Bee, pod Morrisovou vlastní podobiznou byla otištěna fotografie George staršího, hledícího na čtenáře s náznakem úsměvu.17 George starší nebyl jen pilný, ale také ctižádostivý a inteligentní a dokázal odhadovat lidi. A prospělo mu i to, že se s LeRoyem Morrisem okamžitě spřátelili, nejspíš proto, že se vzájemně potřebovali.

Padesátiletý Morris měl dvě vdané dcery, avšak chyběl mu syn, tedy následník, jemuž by mohl předat firmu.18 George starší po smrti Waltona Lucase na komplikace spojené s diabetem před necelými deseti lety postrádal otce i otcovskou postavu a rodinný odkaz, který by převzal. Doplňovali se. Navázali komplikovaný vztah mezi mistrem a učedníkem, jaký mnohem později hledal – a na filmovém plátně analyzoval – syn George staršího.

Vše běželo tak hladce, že zhruba po roce práce u Morrise se George starší před zaměstnavatelem poněkud bezostyšně zmínil, že by v pěta­ dvaceti chtěl mít vlastní obchod „nebo aspoň část“.19 V roce 1937 – když bylo Georgeovi staršímu dvacet čtyři – Morris svému pracovitému chráněnci nabídl deset procent podniku s výhledem na pozdější plné partnerství. George namítl, že nemá peníze, které by do společnosti investoval, avšak Morris o tom nechtěl nic slyšet. „Podepíšeš mi dlužní úpis,“ řekl mladíkovi. „Tahle firma je k ničemu, jestli se nevyplatí.“20 Jako oficiální podílník pracoval George starší šest dní v týdnu a byl odhodlaný odvděčit se Morrisovi za profesionální a otcovskou důvěru.

Zatímco se George starší soustředil na působení v L. M. Morris, Dorothy se se stejným zápalem věnovala rodinnému životu. Na konci

20

Ďáblík kost a kůže

roku 1934 porodila prvního potomka, dceru Ann, a po dvou letech druhou dceru, které dali jméno Katherine, ale nikdo jí neřekl jinak než Katy nebo Kate. Jak se rodina rozrůstala a obchod vzkvétal, George koupil pozemek na adrese Ramona Avenue 530 na okraji Modesta a za 5000 dolarů, vypůjčených od Dorothyiných rodičů, postavil pěkný jednopatrový dům. Nepochyboval, že jej s manželkou zaplní dalšími dětmi.

Avšak dvě těhotenství během tří let se podepsala na Dorothyině zdraví. Protože byla subtilní postavy a pravděpodobně trpěla pankreatitidou, druhé těhotenství pro ni bylo náročnější než to první a musela trávit hodně času na lůžku – a jakmile byla Kate na světě, lékaři její matce doporučili, aby už žádné děti neměla.21 Přesto se s Georgem v následujících osmi letech snažili o početí, což vedlo k nejméně dvěma potratům.

Konečně v létě 1943 znovu otěhotněla a tentokrát dítě donosila.

V půl šesté ráno v neděli 14. května 1944 – na příjemný a slunečný Svátek matek – Dorothy porodila syna. George starší si možná uvědomoval, že vzhledem k Dorothyinu chatrnému zdraví to může být jeho jediná šance na jmenovce, a tak zavrhl jméno Jeffrey, o němž pro potomka dříve uvažovali, a vybral pro dědice něco vhodnějšího: George Walton Lucas mladší. Novorozenec byl maličký – vážil jen 2,66 kilogramu –, ale zdravý a vrtěl sebou tak, že když ho chtěl porodník položit Dorothy na břicho, málem ho neudržela. „Ať nespadne,“ polekala se. „Je to jediný syn, kterého mám!“22 Stejně jako rodiče měl George mladší tmavé vlasy a oči a další charakteristický rys, který se dědil v lucasovské linii: uši se sklonem k odstávání. George mladší je měl ještě nápadnější než většina příbuzných, a jedno dokonce vypadalo schlíple – což George starší bryskně vyřešil tím, že ucho přilepil páskou. Posléze ho otec prohlásil za „dobré ucho“,23 avšak synovy boltce, trčící nahoru a do strany, se natrvalo zařadily k jeho určujícím rysům. „Bylo to hubený klouček s velkýma ušima,“ vzpomínala láskyplně sestra Kate.24 Klouček. Podobných zdrobnělin Lucas v následujících desetiletích slýchal mnoho. Jako batole „byl docela malý“, vyprávěla jeho matka. „Opravdu jako burský oříšek.“25 V šesti letech Lucas vážil

21

george lucas

šestnáct kilogramů, a když na střední dorostl do plné výšky sto šedesáti osmi centimetrů, sotva překonal pětačtyřicet kilo. „Ďáblík kost a kůže,“ popsal ho George starší.26 O tři roky později se narodila Lucasova nejmladší sestra Wendy jako Dorothyino poslední dítě. Těhotenství si podle předpokladů vybrala svou daň, a tak Dorothy velkou část dětství George mladšího strávila po nemocnicích nebo upoutaná na lůžko. „Zdravotně to s ní šlo z kopce,“ vzpomínala Kate. Péči o děti převážně zastala hospodyně Mildred Shelleyová, které všichni přezdívali Till. Till uměla být přísná a od rány, ale také bodrá a zábavná. Příběhy vyprávěla s jižanským přízvukem a děti ji zbožňovaly. Díky Till, jak vyprávěla Kate, „jsme nikdy nezůstali bez mateřské postavy“.27 Domnívala se, že právě George zaujímal výjimečné místo v Tillině srdci. „Byl to jediný kluk v rodině, takže pro něj všichni měli zvláštní slabost,“ dodala Kate.28 Sám Lucas o temperamentní Till mluvil jen hezky. „Mám na tu dobu velmi příjemné vzpomínky,“ řekl – a od muže proslulého málomluvností to bylo velké vyznamenání.29 V roce 1949, kdy George mladší dosáhl věku pěti let, LeRoy Morris splnil svůj deset let starý slib a prodal Georgi Lucasovi staršímu L. M. Morris Company. Morris a Lucas oznámili transakci 26. ledna na stránkách listu Modesto Bee a Morris poté odešel na odpočinek – a po sedmi dnech nečekaně zemřel.30 „Byl to jeden z božích gentlemanů,“ řekl o svém obchodním partnerovi, náhradním otci a dobrodinci George starší. „Krůček po krůčku mě připravoval na převzetí firmy.“31 Nyní George starší plánoval totéž pro svého syna. Pokud všechno půjde podle plánu, George mladší bude tvrdě pracovat – soustředit se –, vstoupí do rodinného podniku a postupně jej převezme. Byl to ambiciózní záměr – a jak se posléze ukázalo, měla to být také významná příčina neshod mezi otcem a synem.

Podle George Lucase st. to nebyl špatný život, vyrůstat v Modestu jako syn majitele nejúspěšnějšího obchodu s kancelářskými potřebami. Avšak v Lucasově rozpolceném pohledu na vlastní dětství se odjakživa skrýval jistý konflikt. „Měl jsem svoje traumata a problémy,“ pronesl později, „ale zároveň jsem si to docela užíval.“32 Občas ho otec popuzoval. Každé léto George starší syna nutil, aby si oholil

22

Ďáblík kost a kůže

hlavu na kratičkého ježka, a Lucas tento rituál nesnášel. „Otec byl přísný,“ konstatoval Lucas později, kdy se mu vzpomínky částečně zakalily. „Tedy, nebyl přehnaně přísný,“ dodal. „Vlastně byl rozumný.

A spravedlivý. Můj otec byl mimořádně spravedlivý.“33 Bez ohledu na tuto spravedlivost si Lucas také vzpomněl, že byl převážnou část dětství na otce „dost naštvaný“.

Ačkoli zřejmě nejvěrnější společnicí Lucasových raných let byla jeho mladší sestra Wendy, měl stálý okruh kamarádů včetně toho nejlepšího, Johna Plummera, s nímž se seznámil ve čtyřech letech a zůstal mu celoživotním přítelem, a trochu staršího George Frankensteina. Tito tři si pravidelně hrávali v domě Lucasových na Ramona Avenue, kde se i Plummer a Frankenstein vyhýbali Georgi staršímu širokým obloukem. „Vzpomínám si, že mu šli všichni z cesty,“ vyprávěl Frankenstein o Lucasově otci. „Víte, když jste udělali něco, co ho nastartovalo… byl ten typ člověka, co chytne na první našlápnutí.“34 John Plummer k tomu dodal: „Kdykoli se objevil pan Lucas, tak nějak jsme se poschovávali.“35 Kamarádit se s někým, jehož otec má vlastní obchod, však přinášelo určité výhody: George mladší si mohl brát nejnovější hračky a vymyšlenosti přímo z regálu. „Měl všechny lahůdky,“ řekl Frankenstein, „a klidně se o ně dělil.“36 Obzvlášť hrdě George předváděl obrovský vlak Lionel se třemi lokomotivami, který, jak přiznal, „zabíral většinu mého pokoje“ a projížděl propracovanými miniaturními scénami, jež George stavěl z vojáčků, autíček a rostlin ze zahrady.37 Dokonce se mu podařilo získat z místního skladiště beton, který pak s kamarády odlil do ručně vyrobených forem a vyrobil malé budovy, kolem nichž měl svištět vlak. Později budoval malá dioramata – důsledně nazývaná „prostředí“ – a vystavoval je v dřevěné bedně s proskleným víkem a stěnami. „Vždycky mě bavilo vyrábět věci,“ vyprávěl Lucas, „a tak jsem měl vzadu v malé kůlně spoustu nářadí a dělal jsem šachové figurky, domy pro panenky a auta – obrovskou spoustu závodních aut, která jsme postrkovali a pouštěli z kopce.“38 K nejpamátnějším projektům – postaveným s pomocí ochotného Plummera – patřila horská dráha dětské velikosti, která využívala cívky telefonního kabelu k vytažení vozíku do prudkého svahu,

23

george lucas

z něhož pak vozík přes několik ramp sjížděl na zem. „Nechápu, že jsme nikoho nezabili,“ přiznal Plummer.39 „Mělo to nejspíš jen metr dvacet, ale udělali jsme to my. Byla to legrace a úžasný zážitek a přišly všechny děti z okolí. Vlastně nás trochu proslavilo, že děláme takové věci. George byl vynalézavý. Nebyl vůdčí typ, ale měl daleko větší představivost. … Pořád přicházel se spoustou nápadů.“40 „Když jsem byl velice mladý, miloval jsem iluze,“ řekl Lucas. „Ale byly to iluze, v nichž jsem využíval všechny technické hračky, které byly k dispozici, jako modely letadel a aut. Myslím, že rozvinutí tohoto zájmu vedlo k tomu, čím jsem se zaobíral později, k příběhům Star Wars.“41 Přesto „v dětství toho nebylo moc, co by mě inspirovalo k tomu, co jsem dělal jako dospělý“.42 Nebo to aspoň vždycky tvrdil.

Na rozdíl od pozdějšího přítele a spolupracovníka Stevena Spielberga, který z kouzelného dětství učinil ústřední téma mnoha svých filmů, si Lucas rané období vlastního života nikdy neromantizoval ani neidealizoval. „V podstatě jsem si uvědomoval, že vyrůstat není příjemné, bylo to… děsivé,“ vyprávěl Lucas s odstupem. „Vzpomínám si, že jsem byl dost často nešťastný. Ne skutečně nešťastný – dětství jsem si užíval. Ale myslím, že všechny děti se ze svého úhlu pohledu cítí sklíčené a vyděšené. I když to bylo báječné, vždycky jsem měl neodbytný pocit, že si musím dát pozor na netvora, který číhá za rohem.“43 Někdy se těmito netvory stávaly děti z okolí, které malého George pronásledovaly a zastrašovaly, zalehly ho, zuly mu boty a hodily je mezi zahradní rozstřikovač. George se ani nebránil a počkal, až jeho sestra Wendy zažene agresory a přinese mu mokrou obuv.44 Je tedy pochopitelné, že drobný Lucas po většinu života hledal velké bratrské postavy, aby se staly jeho učiteli a ochránci. Jednou z prvních byl snoubenec jeho starší sestry Ann, k němuž Lucas oddaně vzhlížel. „Je to jeden ze způsobů učení,“ vysvětloval později. „Pověsíte se na někoho staršího a moudřejšího než vy, osvojíte si všechno, co vám může předat, a jdete dál za svými cíli.“ Když mladý muž padl v Koreji, Lucase to zdrtilo. Není divu, že na dětství vzpomínal vždy s poněkud smíšenými pocity. Bylo to „normální tvrdé dětství plné zákazů, strachu a neustálé úzkosti“, prohlásil Lucas. „Ale celkově se mi líbilo. Užíval jsem si ho. Bylo fajn.“45

24

Lucas s hercem Robertem Duvallem při natáčení Lucasova vědeckofan­ tastického filmu z roku 1971 THX 1138. Umělecky pojatý snímek oplývající zajímavými nápady upoutal kritiky, ale diváci mu neporozuměli. Jeho ne­ úspěch uspíšil zhroucení snu Francise Forda Coppoly o Zoetrope a téměř ukončil Lucasovu filmařskou kariéru. (Moviestore Collection Ltd. / Alamy)

Americké graffiti (1973) bylo Lucasovou rokenrolovou ódou na středoškol­ ské časy, kdy se po Desáté ulici projížděl Modestem. Režisér zuřil, když vedení Universalu přestalo filmu důvěřovat a vystříhalo z něj čtyři minuty – touto přezíravostí ještě posílilo jeho touhu úplně se vymanit z hollywood­ ského systému. Prohlásil, že studia jsou plná „odporných lidí bez skrupu­ lí“. (Silver Screen Collection / Getty Images)

„Dělat film je nesmírně bolestný zážitek,“ prohlásil Lucas, zde při natáče­ ní Star Wars s Peterem Cushingem, Carrie Fisherovou a Davem Prowsem bez přilby Dartha Vadera. Star Wars vyvedly z míry vedení Foxu, které od­ mítlo Lucasovi poskytnout peníze na dokončení snímku podle jeho před­ stav. Lucas na to nikdy nezapomněl a zapřisáhl se, že už nikoho nebude prosit o finance na své filmy. (AF archive / Alamy)

Lucas osobně najal Johna Dykstru, aby řídil výrobu zvláštních efektů pro Star Wars a založil dílnu, která se posléze změnila ve společnost Industrial Light & Magic. Nadaný a za všech okolností nezávislý Dykstra soustavně rozčiloval Lucase tím, že před samotným natáčením údajně dával přednost vývoji nových technologií. Dykstra za přelomové zvláštní efekty získal jed­ noho ze sedmi Oscarů pro Star Wars. (ABC Photo Archives / Getty Images)

Marcia Lucasová byla talentovaná a velmi uznávaná filmová střihačka, kterou mnozí považovali za Lucasovu „tajnou zbraň“. Když jí zaneprázd­ něný manžel svěřil střih mnoha strhujících bojových scén Star Wars, Mar­ cia uplatnila svůj vypravěčský instinkt a cit pro to, co zaujme publikum. „Jestli diváci nezajásají, až se v poslední vteřině objeví Han Solo v lodi Millennium Falcon, aby podpořil Luka, kterého pronásleduje Vader,“ řek­ la Lucasovi, „pak ten film nefunguje.“ Marcia za střih Star Wars získala Oscara, zatímco Lucas na své ocenění od Akademie dodnes čeká. (Julian Wasser / Getty Images)

Kinematografie – a její publikum – se navždy změnily 25. května 1977, kdy Star Wars vstoupily po Spojených státech do necelých čtyřiceti kin a téměř všude bylo neustále vyprodáno, včetně Loewova kina v New Yorku.

Fanoušci čekali celé hodiny a fronty kolem celých bloků se staly součástí filmového prožitku. Lucas užasl nad okamžitým úspěchem snímku. „Ne­ věděl jsem, co se stane,“ vyprávěl. „Opravdu jsem neměl sebemenší tuše­ ní.“ (Paul Slade / Getty Images)