Michaela a Karl Vocelkovi: František Josef I. / ukázka

OBSAH

Úvod / 9 I. Léta dětství, učení a putování / 15 Nerovní rodiče / 15 Narození a první léta života / 18 Výchova a formování charakteru / 27 Těžiště výuky / 30 Cesty jako forma vzdělávání / 38 Osobnost mladého arcivévody / 42 Vliv Metternicha a předbřeznového systému / 44 II. 1848 – Revoluce v životě Františka Josefa / 49 Bouřlivý rok habsburské monarchie / 49 Nástup na trůn a jeho prehistorie / 58 Ceremoniál v Olomouci / 61 Korunní země a práva vládnutí / 64 III. Na cestě k absolutismu / 70 František Josef a Schwarzenbergovo ministerium / 72 Uhry mezi povstáním a útlakem / 75 Libényiův atentát / 83 Hospodářský rozmach a budování Okružní třídy (Ringstraße) / 90 Církev jako opora moci / 94 Vzdálená válka s velkými důsledky / 97 IV. Počátek ambivalentního manželství / 102 Zásnuby a svatba s Alžbětou Bavorskou / 102 Svatební obřad / 108 První léta manželství a narození dětí / 113 V. Mezi Custozou a Hradcem Králové / 122 Válka o sjednocení Itálie / 122 Vnitropolitická krize a ztroskotavší vojenská reforma / 133 Boj o nadvládu v Německu / 140

František Josef.indd 5

4.4.2017 14:02:08

VI. Usmíření a korunovace v Uhrách / 152 Cesta k vyrovnání a vznik c. a k. monarchie / 152 Vrchol života jednoho panovníka – korunovace v Budapešti / 165 Temný stín po korunovaci – smrt bratra v Mexiku / 176 VII. Ústavním vládcem proti své vůli / 181 Prosincová ústava 1867 / 181 Zostření národnostního problému po vyrovnání / 185 VIII. Cesty z izolace / 191 Zahraniční, spojenecká a kulturní politika / 191 Mezi cestou do Orientu a světovou výstavou / 194 František Josef a sjednocení Německa / 205 Demonstrace pokroku a krach na burze / 207 Ve znamení balkánské politiky / 215 IX. V soukromých vírech / 220 Fáze zatížení a prostory k oddechu / 220 Manželské problémy / 228 Nevěry / 234 „Přítelkyně“ / 237 Císařova „morální ambivalence“ / 244 X. „Ničeho nezůstanu ušetřen“ / 248 Korunní princ Rudolf – sebevražda v Mayerlingu / 249 Poslední léta se Sisi / 258 Smrt rukou anarchisty / 261 XI. Starý císař a dohasínající monarchie / 266 Vztahy na konci života / 266 Mezi národnostními různicemi a slavnostním jubileem / 272 František Josef a stranická krajina / 275 Volební právo mužů a reforma armády / 277 60 let na habsburském trůnu / 279 Schönbrunn a Belvedere / 281 Evropa v předvečer katastrofy / 283 Sud prachu Balkán / 287 XII. Cesta do „prakatastrofy“ / 291 Výstřely v Sarajevu / 291 Červencová krize – od Sarajeva ke světovému požáru / 294

František Josef.indd 6

4.4.2017 14:02:08

Nesplnitelné ultimátum / 298 František Josef vyhlašuje Srbsku válku / 299 Válka začíná / 303 XIII. Císařova smrt / 308 21. listopad 1916 / 309 Poslední cesta do kapucínské krypty / 311 Poznámky / 315 Literatura / 360 Rodokmen / 397 Seznam vyobrazení / 398 Rejstřík / 400

František Josef.indd 7

4.4.2017 14:02:08

ÚVOD

Dne 21. listopadu 2016 tomu bylo sto let, co zemřel císař František Josef I., jehož osobnost byla v pozdní habsburské monarchii kdysi všudypřítomná. Díky neobvykle dlouhé době jeho vlády – 68 let – vyrostlo ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století několik generací lidí s jeho obrazem před očima. Byl to portrét císaře, jehož iniciály FJ I lze nalézt na mnoha budovách, které navíc často nesly jeho jméno: na školách, nádražích, správních budovách, kasárnách a mostech.1 Mince a poštovní známky říše zobrazovaly vladaře podobně jako bezpočet olejomaleb, litografií, světlotisků a dalších grafik, fotografií a medailí, jakož i malované talíře, šálky a různé krabičky; to všechno šířilo konkrétní vizuální představu Františka Josefa, která byla občanům státu důvěrně známá již od jejich školních let, neboť jeho obraz visel v každé třídě. (Obrazová příloha, obr.1, 2) Císař, začleněný do habsburské tradice sahající do daleké minulosti, byl na všech těchto vyobrazeních stylizován ještě za svého života: jako představitel armády v různých uniformách, v ornátu Řádu zlatého rouna jako symbol nadnárodní moci koruny – nebo v mysliveckém obleku jako lidu blízký a ve svém pokročilejším věku jako dobrotivý panovník. Výrazná prezence monarchových obrazů zprostředkovávala dojem jeho fyzické přítomnosti a ztělesňovala „Všudypřítomnost a stálost monarchie“,2 přičemž se identifikace s otcem-císařem projevila jako smyslutvorný faktor.3 František Jo­ sef se tak stával čím dál výrazněji symbolem a svorníkem monarchie, kterou ve vlnách nacionalismu ohrožovaly odstředivé síly a jež jen s námahou dokázala obhájit své postavení jako evropská velmoc. Především klišé o starém, osamělém císaři, které vytvářeli mnozí z jeho loajálních současníků, přežilo jeho smrt, pevně se zapsalo do kulturní paměti a do určité míry působí ještě dnes.

Pro upevnění jeho image, jak bychom dnes řekli, měly nemenší význam i císařské svátky; několik dnů se slavilo každoročně,

František Josef.indd 9

4.4.2017 14:02:09

10

Úvod

především jeho narozeniny 18. srpna, jmeniny 4. října, výročí je­ho svatby 24. dubna a nastoupení na trůn 2. prosince.4 Zvláště 18. srpen dodnes přežívá v nostalgických slavnostech například v Bad Ischlu, což byla dlouholetá letní rezidence císařského domu, a slaví se tam každoročně v historických kostýmech. Vzpomínka na Františka Josefa o takových pamětních dnech vedla nejen za jeho života k jisté „nadčasovosti“, která úzce souvisela s představou o věčném panování dynastie.

Ještě před jeho smrtí se významná role císaře navíc manifestovala památníky – zřízenými v mimořádně velkém počtu v roce 1908 k jubileu jeho vlády –, které se po roce 1918 ovšem zachovaly pouze v Rakousku, zatímco v ostatních následnických státech monarchie byly většinou zničeny nebo odloženy do muzeí. Počet soch, byst a reliéfů je možná působivý, avšak ikonografie těchto vzpomínek se jeví jako méně výrazná, protože většinu obrazových motivů lze odvodit z několika málo vzorů, takže si sotva mo­hou činit nárok na svébytnost a kreativitu. Přidáme-li k památníkům všechny ty četné odkazy na císaře a jeho dynastii ve stavební plastice, v názvech institucí, ulic, náměstí, železničních tratí a lodí, a chápeme-li je jako lieux de mémoire, je František Josef ještě i dnes velice přítomný a také se odpovídajícím způsobem obchodně využívá v turistickém průmyslu.5 Teprve když skončila monarchie a v ní prováděná cenzura, pre­zentace panovníka a jeho doby se v historiografii polarizova­ la. Někteří historikové, ale i sociálnědemokratičtí publicisté a po­­li­tici se s minulostí důkladně vypořádali a předložili velmi ne­gativní obraz vlády Františka Josefa; především ve Vídni podporovala sociální demokracie ve své školské politice proces demytizace císaře a Rakousko-Uherska. Podobně se tak dělo i v dalších ná­slednických státech, přičemž obzvláště nepřátelsky se vůči Habsburkům projevili Češi. Zčásti již během první světové války vy­šly – v „nepřátelských státech“ monarchie – životopisy s místy­ zničujícím hodnocením, například z pera Francise Henryho Gribb­leho nebo Catherine Radziwillové. Nejen kritické publikace v německojazyčném prostoru, ale také filmy se staly předmětem kontroverzních diskusí – jako třeba Císař František jako vladař a člověk (Das Schicksal derer von Habsburg, 1928), který podával obraz pozdních desetiletí monarchie, od tragédie v Mayerlingu přes

František Josef.indd 10

4.4.2017 14:02:09

Úvod

11

zavraždění Alžběty, výstřely v Sarajevu, smrt Františka Josefa až po útěk posledního císaře. Zatímco jedni se obávali, že by císař se svou říší byl prezentován příliš nadsazeně, bojovali druzí za „přiměřené nakládání“ s minulostí – je to tedy problematika, která se projevuje i v současnosti.

Když se moci chopil austrofašismus (1933/34), byl pak v Rakousku oficiálně přijat mnohem pozitivnější postoj k monarchii, jenž měl kromě toho přátelské politické a finanční důsledky pro habsbursko-lotrinskou rodinu, žijící v exilu. Tento vývoj se však o několik let později, když se v roce 1938 v Rakousku chopili moci nacionální socialisté, obrátil v přímý opak.6 Právě mnohé knihy z meziválečného období se staly určujícími­ pro mýtus zašlé habsburské monarchie, mýtus, který působí do­ dnes a jehož autoři popisovali období před rokem 1918 „ze vzpomí­ nek a tužeb“, a kvůli rostoucím nepokojům v Evropě vyzdvihova­li zdánlivou idylu a stabilitu minulého století.7 Romány jako Pochod Radeckého (Radetzkymarsch, 1932) a Kapucínská hrobka (Kapuzinergruft, 1938) od Josepha Rotha nebo zpětný pohled Stefana Zwei­ ga na život ve Světě včerejška (Die Welt von Gestern), který vede čtenáře do „půvabné země vzpomínek“, je třeba chápat právě v tomto kontextu.8 Také po hrůzách druhé světové války hleděli mnozí na dřívější mo­narchii toužebně jako na období práva a pořádku s císařem ja­ ko jejím správcem – aniž by se ovšem podařilo tuto nostalgii po­ liticky využít. Speciálně v Rakousku vznikla po roce 1945 konstruk­ ce ja­kési národní identity, přičemž se mimo jiné sáhlo zpětně ta­ké k dy­nastii. Mnohé z filmů natočených v padesátých letech jako Císařské manévry (Kai­sermanöver), Císařský ples (Kaiserball) nebo Císařský myslivec (Kaiserjäger), které velebily přátelské staré dobré časy, se odehrávaly v epoše panování Františka Josefa, a do­kon­ce i když sám císař není personifikován, přesto se zdá vždy nepřímo přítomný. Nejvýrazněji působí z těchto snímků nejspíš Tri­logie Sissi (Sissi – Sissi, mladá císařovna – Sissi, osudová léta císařovny) od Oskara Marischky z let 1955 až 1957; Alžbětu Bavorskou v ní představovala Romy Schneiderová, která roli ztvárni­la tak úspěšně, že s ní bývá identifikována ještě dnes. Skutečnost, že postavě mladého císaře, ztělesňované Karlheinzem Böhmem, se dostalo zdaleka méně hluboké recepce, rovněž cosi vypoví­dá o vzta­hu běžných lidí

František Josef.indd 11

4.4.2017 14:02:09

12

Úvod

k císařské rodině a o dožívání dynastie po roce­ 1918. ­V literatuře,­ fil­mu, muzikálu, v populárních popisech i v turistickém tržním pro­středí je hlavní postavou Alžběta, nikoliv František Josef.9 Trojhvězdí císařského páru a jeho syna, korunního prince Rudolfa, u laické veřejnosti sice určuje pohled na 19. století – pomineme-li veškeré společenské a národnostní problémy –, v centru však přitom nestojí monarcha, nýbrž, kromě občasných nových spekulací o tragédii v Mayerlingu, především jeho manželka. V neposlední řadě je tomu tak možná proto, že František Josef je jako promítací plátno pro různé moderní myšlenky současnosti méně vhodný než zářivá osobnost Alžbětina. V této souvislosti jsou zajímavé různé aspekty bývalého arcivévody Leopolda Wölflinga, který stál stranou a císařovo chování uváděl poněkud vyhroceně do historic­kého kontextu: „František Josef nechodí spát s okolními lidmi, nýbrž s lidmi jakéhosi raného období, se sedláky a se slepicemi. A tak ta­ ké vstává. Jeho denní program pochází z doby, kdy byl nedostatek dob­rého osvětlení, nikoli z rokoka s jeho les­kem­ vos­kovic, nýbrž spíše ze středověku s jeho pochodněmi.“10 Ten­to po­hled na svět zaměřený do minulosti a jeho váhavé přijímání no­vot byly zřetelně patrné téměř ve všech oblastech jeho života; císařovy představy o vládě byly starosvětské, nebyl novátorem, sym­bolem modernizace, nýbrž symbolem zachovávání tradic – při­čemž ovšem nelze hledat žádné paralely k moderním způsobům jako u jeho manželky.

Zatímco mnozí autoři při Alžbětině popisu projevují sklon k přehánění, postava Františka Josefa, který sám sebe označil při rozhovoru s bývalým americkým prezidentem Theodorem Roosevel­tem v roce 1910 za „posledního evropského monarchu staré ško­ly“,11 zůstává často skryta pod velkým množstvím klišé, legend a anekdot, jejichž stopy se při bližším zkoumání mnohdy ztrácejí v nicotě.

Spořivost a smysl pro pořádek – vlastně měšťanské ctnosti –, rutina průběhu císařova všedního dne, fascinace „byrokracií“, neboť denně četl a vyřizoval všechny písemnosti, skromný životní styl a mnoho dalších vlastností, jež lze většinou vyčíst z pamětí sluhů a důvěrníků, vytváří ještě i dnes jeho obraz, který je až příliš málo jasný.

U popisu císaře k tomu ovšem přistupuje navíc skutečnost, že je třeba na něj nahlížet v celkovém kontextu politiky, jež je často mnohem důležitější než sama jeho osoba.

František Josef.indd 12

4.4.2017 14:02:09

Úvod

13

Mnohé starší i moderní životopisy se soustřeďují především na císařovu politickou roli, a proto dost často upadají v pouhý po­pis dějin habsburské monarchie a kulturních změn v době jeho ­vlády nebo v podrobné chronologické znázornění událostí, při němž zů­ stává vladařova osobnost nedostatečně vysvětlena. Některé z těch­ to publikací přesto rozhodně stojí za přečtení a jsou poněkud vyvá­ ženější ve vztahu císařovy osoby a politiky; platí to rovněž pro dílo posledního c. a k. ministra financí Josefa Redlicha, které vyšlo již před mnoha lety, je však třeba je mimořádně vyzdvihnout ve srovnání s příliš podrobným třísvazkovým životopisem od Caesara Con­te Cortiho a s publikacemi Franze Herreho a Jean-Paula Bleda.

Na druhé straně stojí publikace více či méně populárních autorek a autorů, stejně jako je tomu v případě mnoha dalších „oblíbe­ných“ postav císařského domu, jež se díky svému osudu těšily širokému zájmu. Takové práce se sice věnují přednostně Františku Jose­ fovi, používají však přitom často jednostranně pouze dokumenty a zá­pisky současníků, zatímco jiné prameny opomíjejí, a císaře in­ ter­pretují – bez ohledu na negativa nepříliš kritického a nepříliš distan­covaného zacházení s mnohostrannými výpověďmi početných dokladů – navíc i bez bližšího popisu jeho okolí.

Předkládaný životopis je v první řadě pokusem postavit do stře­ du pozornosti císařovu osobnost, kterou lze však pochopit jen v kontextu rámcových podmínek jeho života, vlády a politiky,­ jakož i tradic císařské dynastie. Proto je pochopitelně třeba její podstatné aspekty podrobit diferencovanému bližšímu šetření a nelze je vynechat. Byli jsme postaveni před alternativu, zda členit po­pis života Františka Josefa chronologicky, nebo věcně, a rozhodli jsme se pro popis chronologický, pro jakousi základní kostru, do níž jsou na vhodných místech zabudována kontextuální a strukturální témata, která nelze spojit s konkrétním jednotlivým časovým okamžikem.

Mnohé aspekty přitom přijdou v této knize jistě zkrátka: ne­jen velké politické otázky, k nimž vyšly již celé knihovny prací s ne­ sčetnými podrobnostmi, nýbrž také mnohé oblasti života na vídeňském dvoře a organizace dvora, ceremoniálu i císařského všedního dne, jež však byly v poslední době zachyceny v novějších publikacích,12 jsme mohli s ohledem na záměrné soustředění na mimořádně charakteristické vrcholy císařova života shrnout jen stručně.

František Josef.indd 13

4.4.2017 14:02:09

14

Úvod

Některé nevyváženosti nejsou způsobeny neschopností autorské­ ho­ týmu, nýbrž odrážejí monarchův život, z něhož muselo být ve smyslu jisté educational biography podrobně pojednáno o prvních­ osmnácti letech, jakož i o prvních devatenácti letech jeho vlády, protože vykazují mnohem více událostí a změn než oněch tak­řka padesát, jež následovala. Vyrovnání z roku 1867, přeměna stá­tu v ústavně ovládanou dvojmonarchii Rakousko-Uhersko, to byl je­­den z rozhodujících mezníků v životopise Františka Josefa. Ve srov­nání s těmito prvními roky jeho vlády byla další desetiletí na velké události chudá, odhlédneme-li od rodinných katastrof a sou­ kro­mých záležitostí. Zahraničněpoliticky vyvolaly mimořádnou po­zornost pouze okupace a anexe Bosny-Hercegoviny, ve vnitřní po­litice pak lze klást do bezprostřední souvislosti s císařem jen ně­kolik málo událostí. V pozdějším období jeho života proto spočívá těžiště v rodinných a společenských vztahových propletencích a v monarchově stáří, z něhož se stalo klišé, až do roku 1914, kdy začala katastrofa, která strhla Evropu do víru hrůz a na jejímž vzni­ ku se František Josef rovněž podílel. Uprostřed této války císař zemřel ve věku 86 let, a s ním vybledl i rozhodující symbol monarchie a její soudržnosti. Stát sice existoval ještě další dva roky za jeho nástupce Karla I., ale pro četné z jeho současníků a především pro mnohé, kteří se dívají zpět z pozdější doby, byla smrt starého císaře rovněž smrtí staré monarchie.

Náš dík patří nakladatelství C. H. Beck, především našemu lektorovi dr. Stefanu von der Lahrovi za velkolepou péči a jeho angažované asistentce Andree Morganové, jakož i všem pracovnicím a pra­ covníkům vídeňských knihoven a Domácího, dvorního a státního archivu, jimž jsme v průběhu práce na této knize způsobili velké zaneprázdnění.

František Josef.indd 14

4.4.2017 14:02:09