Andrea Schütze: Kamarádi z Medového lesa - Jak zahnat stesk

liš á k M íš a ůj Do všeho strká sv a dokáže ek zvědav ý čumáč nejlepší v lese objevit ta dobr ý dobrodružství. A e kamačuch má i na svoj ví a dobrá rády – kamarádst ěj totiž parta jsou pro n to nejdůležitější.

laň ka Da ňk a Je opatrná a zdrženlivá a neustále si s něčím dělá starosti. Ovšem nikdo není schopen vnímat pocity a nálady tak dobře jako ona. Proto jsou za její moudrá slova vždycky všichni vděční.

» Čtyři kamarádi,

c o ma jí les rádi! «

di vo ké pras át ko Ch ro ch tí k Je pěkně mazané a ne ustále hledá nějaká dobrodru žství – a jeho maminka hled á jeho.

Chrochtík své kamarád y dokáže rozesmát i přiv ést k úžasu.

mý va lka Ma ko vič ka Ze všeho nejradši se o všechny stará, neúnavně pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská.

Své jméno dostala podle vlčího máku a čer venou kytičku taky ze všeho nejradši nosí ve vláskách.

„Tys mě teda vylekal,“ zalapá po dechu.

Když tam dorazí, spokojeně se schová za starým

„Vůbec jsem tě neslyšel přicházet.“

dřevěným sudem. Po chvíli zachrastí kapradí

„Přesně tak by se to mělo dělat,“ odpoví

a z něj se vynoří Chrochtík.

lišák. „Na tajný sraz se přece chodí tajně.“

„První!“ zvolá a zadýchaně se svalí do trávy.

„Opravdu?“ diví se Chrochtík.

„Baf!“ vybafne na něj Míša a vyskočí z úkrytu.

„Opravdu,“ přitaká Míša. A oba se vydají dál.

„Ty brďo,“ brblá Chrochtík zklamaně, zato

„Tudy,“ zavelí Míša, když společně dorazí

Míšovi je do smíchu.

ke spadlému ztrouchnivělému kaštanu.

„Nejvíc času se většinou ztratí tím, když chceš

„Ne, já půjdu tudy, tudy je to kratší,“ nesouhlasí

čas ušetřit,“ pronese moudře, obratně

Chrochtík a začne se proplétat hlohovou houštinou.

vyskočí na sud a nastaví čumáček

„Ježkovy oči,“ znovu zakroutí hlavou Míša,

ke sluníčku.

neslyšně přejde po kmeni spadlého stromu,

„Mluvíš jako Daňka,“ zvolá

protáhne se loubím mezi keříky borůvek

Chrochtík a rozchrochtá

a pospíchá na smluvené místo.

se smíchy.

Svižnými kroky kráčí k mýtině v doprovodu

„Skvělý objev!“ zašeptají.

Broka a někoho, kdo s nadšeným halasem spěchá

„Ouvej, já vám nevím,“ špitne naopak Daňka

vedle něj a se svými rozevlátými šaty a duhovým

znepokojeně.

šátkem přes ramena vypadá jako malá...

Malá čarodějka a hajný Michal mezitím dorazili

„Čarodějka?“ zašeptají Kamarádi z Medového lesa

k maringotce, která odedávna stojí na kraji

sborově. Chrochtík a Makovička Míšovi obdivně

mýtiny. Nikdo už si nepamatuje, kdy ji tam

poklepávají po zádech.

vlastně přistavili. Čarodějka začne s nadšenými výkřiky obíhat kolem vozu. Oťukává dřevo stěn, lomcuje okenicemi, potom se posadí na zkoušku na schůdky, hned zase vyskočí, zajásá, zatočí se dokolečka, pak proběhne fialkami, přičichne k nim a pár si jich zastrčí za ucho, zavýská radostí, přebíhá sem a tam po mýtině, vysvobodí si šaty z trnitého ostružiníku, ke kterému se příliš přiblížila, a pak hajnému padne se smíchem kolem krku. „Ach, ty moje dobroto,“ zabručí Brok a nevrle zavrtí hlavou. S povzdechem se svalí do poledního slunce poblíž zvířátek a zavře oči.

31

Všichni přiloží ruku k dílu

„Jaký lesní kalendář?“ podiví se Chrochtík. „Proč lesní?“ nechápe Daňka. „Co to má být?“ zajímá se Míša.

Makovička si stáhne brýle z čenichu, začne

„A prostě řekni, co máš na srdci,“ navrhne Míša.

je čistit a při tom mžourá na ostatní.

Makovička si brýle znovu nasadí a obrátí se

„No já... no já... no já...“ zajíká se Makovička.

k hošíkovi: „Davídku, poslyš, co ti odpověděla

„Mohli bychom... mohla bych... jenže já to

malá čarodějka, kdy přijdou tvoji rodiče?“

neumím...“

„Malá čarodějka?“ vykulí oči Davídek.

Vtom ji Daňka jemně postrčí čumákem a Míša

„My myslíme Valentýnu,“ vysvětlí Míša.

jí vezme hadřík z ruky. „Zhluboka se nadechni,“ poradí

„Jo tak. Rodiče si pro nás nepřijdou,“ vysvětlí jim Davídek. „Půjdeme my za nimi.

Na parkoviště.“

jí Daňka.

70

71