Jane Goodallová: Kniha o naději

Pffroda je v pod6nf zooloiky Jane Coodallove prov6z6na s duchovnfm a politickym uva­ iov6nfm. Jedno nejde oddelit od druheho, teprve pak bude iivot kompletnr. Ten jejf je dlou­ hy a naplneny, kniin[ svedectvr o nem je dojemne i burcujfcf. 11

11

ALES PALAN, AKTUALNE.CZ

V tomto prüvodci klimatickou kriz{ 0 tfm, CO S n[ mÜzeme de­ lat, se snoubf celoiivotnr zkuse­ nosti a moudrost s tolik potfeb­

II

nym optimismem.

11

THE GUARDIAN

"Pfes mnoho problemü nasf kultury je Kniha o nadeji doko­ nalym pffkladem toho, ie st6le müieme snft a vytv6fet lepsf svet. Je to uiasn6 kniha, kter6 v6s vezme na neobycejnou ces­ tu, a jakmile si ji pfectete, i vy pozn6te mnoho hlubokych dü­ vodü k nadeji."

DEEPAK CHOPRA

Nakailivy optimismus Jane Coodallove a podnetn6 vyzva k akci jsou nezbytnou cetbou pro vsechny, kteff se zajfmajf o budoucnost planety. .. Jejf str­ hujfcf svedectvr bude mft siroky 11 ohlas.

Jane Goodallova, svetoznama prfrodovedkyne a prükopni­ ce vyzkumu chovanf zvfrat, se uz desftky let neunavne ve­ nuje take ochrane ohrozenych zivocisnych druhu. Jiz jako triadvacetileta se soucasna ikona mladych ochrancü prfro­ dy vydala do africkeho Gambe, aby si splnila svuj sen a stu­ dovala tarn zivot divokych zvfrat, zejmena simpanzu.

V Knize o nadeji cerpa z moudrosti celeho sveho zivota, ktery zasvetila pi'frode, a pomaha nam pochopit, jak si za­ chovat nadeji i tvarf v tvar pandemifm, valkam a hrozfcfm eko­ logickym katastrofam. V duvernem rozhovoru s Douglasem Abramsem poutave vypravf o svych cestach po celem sve­ te, prukopnickem vyzkumu a neutuchajfcfm aktivismu. Jejf bohate zkusenosti nam mohou pomoci lepe porozumet krizfm, jimz v soucasnosti celfme. Jane a Doug spolecne na­ stinujf jedinou moznou cestu vpred - zacft opet verit v bu­ doucnost. Protoze nadeje existuje, i kdyz se nekdy zda byt nedosazitelna. tvluzeme ji najft naprfklad v prfrode - a v nasr vlastnr odolnosti.

a e Goo allova svym vyzkumem naprosto zasadne zmenila pohled na myslenf zvirat a jejich prava. Stala se poslem mfru OSN a obdrzela mnoho dalsfch vyznamnych ocenenf - mezi jiny­ mi Rad britskeho imperia ci nejnoveji Templetonovu cenu.

Douglas A rams pfse pro New York Times, zalozil literarnf agenturu ldea Architects, ktera ma vizionarum pomahat vytva­ ret moudrejsr, zdravejsr a spravedlivejsr svet.

11

PUBLISHER'S WEEKLY

f ""Tlr·l

9 788076 700864

www.knihykazda.cz

-

�

>LU

0 --<(

z

0 --<(

::c: -

vnováno mám, rustymu, louisi leakeymu a davidu šedovousovi. ‒ jane goodallová

vnováno mým rodim, hassanu edwardu corrollovi a všem, kdo se snaží najít nadji. ‒ doug abrams

(foto: institut jane goodallové / bill wallauer)

OBSAH

Úvod: Pozvánka na cestu za nadějí

i.

9

část : co je naděje?

Whisky a svahilská krémová omáčka z fazolí Je naděje skutečná?

Ztratila jsi někdy naději?

Dokáže věda vysvětlit naději?

Jak si udržet naději v těžkých časech

ii.

17 22 25 40 45

část : čtyři důvody k naději

První důvod: Úžasný lidský intelekt Od prehistorického lidoopa k pánovi světa Napůl hříšníci a napůl svatí Nový univerzální morální kodex Moudrý (?) lidoop Druhý důvod: Odolnost přírody Environmentální žal Vůle k životu Přizpůsobíš se, nebo zahyneš Péče o matku přírodu O vlásek unikli vyhubení

55 58 62 66 71 77 85 92 96 98 102

Tapiserie života Potřeba být přírodě nablízku

107 116

Třetí důvod: Síla mládí Láska v místě beznaděje „Nestojím o vaši naději“ Miliony kapek tvoří oceán Péče o budoucnost

122 129 137 141 145

Čtvrtý důvod: Nezdolný lidský duch Až se rozhodnu vylézt na Everest Duch, který se nikdy nevzdává Posilování nezdolného ducha v dětech Jak nám nezdolný lidský duch pomáhá léčit se Potřebujeme jeden druhého

152 155 161 168 170 174

iii.

část : poslem naděje

Celoživotní pouť Africké výzvy Od nesmělé mladé ženy ke globální veřejné mluvčí „Řekněme, že šlo o poslání“ Byla to souhra náhod?

Duchovní vývoj Příští velké dobrodružství

183 202 204 207 211 215 220

Závěr: Poselství naděje od Jane Poděkování Dodatky

229 239 245

úvod

POzVÁnKA nA CESTu zA nADĚjÍ

Zažíváme temné časy.

Na mnoha místech ve světě se odehrávají válečné konflikty, tamější obyvatelé jsou nábožensky a rasově diskriminováni, dochází k trestným činům z nenávisti a k teroristickým útokům. Posun politiky daleko doprava podněcuje demonstrace a protesty, z nichž mnohé se až příliš často zvrhávají v násilí. Nůžky mezi majetnými a nemajetnými se rozevírají, což rozdmýchává vztek a vyvolává neklid. V mnoha zemích čelí demokracie útokům, a aby toho nebylo málo, vypukla pandemie covidu-19. Zanechává za sebou smrt, bere lidem práci a po celém světě vyvolává hospodářský chaos. Covid-19 sice dočasně odsunul do pozadí problém klimatické krize, ta však zůstává největší hrozbou pro naši budoucnost – de facto pro veškerý život na Zemi, jak jej známe.

Klimatická změna nepředstavuje něco, co nás může ohrozit až v budoucnosti. Dopadá na nás už nyní v podobě měnícího se podnebí: ledovce tají, mořská hladina stoupá, přibývá hurikánů, tornád a tajfunů s katastrofálními následky. Celý svět postihují daleko větší záplavy, stejně tak nás sužuje sucho a ničivé 9

KnIHA O nADĚjI

požáry. Poprvé v historii jsme zaznamenali požáry za polárním kruhem.

Nejspíš vás napadne: „Jane se dožila téměř devadesáti let. Pokud si uvědomuje, co se na světě odehrává, jak je možné, že je i přesto schopná psát o naději? Patrně se stala obětí vlastního zbožného přání a nedokáže se vyrovnat se skutečností.“ Dokážu čelit realitě a připouštím, že mě často přepadají deprese.

V takových dnech si myslím, že úsilí mnoha lidí, kteří bojují za sociální i environmentální spravedlnost, potýkají se s rasovými předsudky a nenasytností, je předem odsouzené k nezdaru. Možná jsme pošetilí, když si myslíme, že můžeme přemoct síly zuřící kolem nás – chamtivost, korupci, nenávist a slepé předsudky. Je možné pochopit, že zažíváme dny, kdy si myslíme, že už můžeme jen sedět a přihlížet, že svět končí „ne bouchnutím, ale zakňouráním“, jak píše T. S. Eliot ve své básni Dutí lidé. V průběhu uplynulých osmi dekád jsem měla možnost pocítit na vlastní kůži pohromy, jakými byly 11. září, střelba ve školách nebo sebevražedné atentáty, a zažila jsem zoufalství, které tyto hrůzy v lidech vyvolávají. Vyrostla jsem během války, kdy světu hrozilo porobení Hitlerem a nacisty. Žila jsem v době horečného zbrojení během studené války, kdy se svět ocitl v ohrožení jaderným holokaustem, a během mého života se odehrálo mnoho konfliktů, kdy trpěly a zemřely miliony lidí. Podobně jako ostatní, kteří se dožili vysokého věku, jsem i já prožila mnoho temných let a viděla kolem sebe spoustu utrpení.

Kdykoliv mě však přepadne skleslost, vzpomenu si na všechny příběhy odvahy, neotřesitelnosti a odhodlání těch, kteří se pustili do boje se „silami zla“. Samozřejmě věřím, že zlo existuje, ale vězte, oč mocnější a následováníhodnější je hlas těch, kteří jej proti zlu pozvedli. I když tito lidé třeba přišli o život, jejich hlas je slyšet ještě dlouho po jejich smrti a inspiruje nás a dodává nám naději – naději, 10

ÚVOD: POzVÁnK A nA CESTu zA nADĚjÍ

že to podivné a problematické stvoření, jež se před nějakými šesti miliony lety vyvinulo z tvora podobného opici, je ve své podstatě dobré.

Od roku 1986, kdy jsem začala cestovat po světě, abych vzbudila zájem o řešení škod, které lidstvo napáchalo ve společnosti i na životním prostředí, jsem potkala ohromné množství lidí, kteří se mi svěřili, že přestali věřit v budoucnost. Zejména mladými lomcoval vztek, podléhali depresím a apatii, protože měli pocit, že jsme ohrozili jejich budoucnost a že s tím nemohou nic dělat. Je pravda, že naše generace budoucnost ohrozila, dokonce ji mladým lidem ukradla, jelikož vyrabovala omezené zdroje naší planety – a to aniž bychom na budoucí generace brali sebemenší ohledy. Přesto si nemyslím, že je pozdě snažit se dát to zase do pořádku. Otázka, kterou mi kladou pravděpodobně nejčastěji, zní: „Opravdu upřímně věříte, že má náš svět ještě naději? Že naše děti a vnoučata mají budoucnost?“ Upřímně řečeno, dokážu odpovědět, že ano. Věřím totiž, že máme ještě čas začít řešit škody, které jsme na této planetě napáchali. Čas se nám ale krátí. Zajímá-li nás budoucnost naše a našich dětí, leží-li nám na srdci ochrana životního prostředí, musíme spojit síly a něco podniknout. Právě teď, nebo bude příliš pozdě.

A co se skrývá pod slovem „naděje“, ve kterou stále doufám? Co mě dosud motivuje, abych pokračovala, abych vedla ten správný boj? Co mám opravdu na mysli, když mluvím o „naději“?

Slovo naděje si často vykládáme špatně. Máme tendenci si myslet, že se prostě jedná o pasivní zbožné přání: Doufám, že se něco stane, ale nehodlám pro to nic dělat. To je ve skutečnosti pravý opak skutečné naděje, protože naděje vyžaduje akci a angažovanost. Mnoho lidí si uvědomuje neblahý stav naší planety, ale nedělají nic, protože se cítí bezmocní a bez naděje. Z toho důvodu je tato kniha důležitá 11

KnIHA O nADĚjI

a věřím, že pomůže pochopit, že každý čin, jakkoliv malý se může zdát, má svůj význam. Díky hromadnému efektu tisíců etických činů můžeme zachránit svět a zlepšit ho pro příští generace. A proč by se někdo měl obtěžovat s nějakými činy, když skutečně nevěří, že budou mít smysl?

V této knize najdete vysvětlení, proč v tak temné době dosud nacházím důvody doufat. Ale než se tak stane, dovolte mi prohlásit, že bez naděje je všechno ztraceno. Jedná se o zásadní rys našeho druhu, který nám pomohl přežít už od časů našich předků z doby kamenné. Moje vlastní životní cesta, jež se zpočátku jevila jako velmi nepravděpodobná, by se neuskutečnila, kdybych neměla naději.

Se spoluautorem knihy Dougem Abramsem jsme na stránkách této knížky diskutovali o zmíněných tématech a o mnohém dalším.

Doug původně navrhoval, abychom knihu pojali jako rozhovor podobný dialogu v Knize radosti, v níž si povídá s dalajlámou a s arcibiskupem Desmondem Tutuem. V následujících kapitolách ale Doug sehrál roli vypravěče. Podělí se s vámi o rozhovor, který jsme vedli, když mě navštívil v Africe a v Evropě. Díky Dougově pomoci vám mohu předat, co jsem o naději zjistila na své dlouhé cestě životem a při zkoumání přírody.

Naděje je nakažlivá. Vaše jednání může inspirovat někoho dalšího. Mojí upřímnou touhou je, aby vám tato kniha pomohla najít útěchu ve chvílích úzkosti, objevit směr v období nejistoty a sebrat odvahu, když se vás zmocní strach. Následujte nás na našem putování za nadějí.

Jane Goodallová, Ph.D., DBE, Posel míru OSN

CO jE nADĚjE?

bude naděje v mém životě něčím mnohem naléhavějším – a prchavějším –, jelikož jsem měl čelit krizi čistě osobní. jak si udržet naději v těžkých časech Probral jsem se ze spánku do lepkavého horka časného rána tanzanského léta. Vzbudilo mě mumlání muezzina, který svolával věřící k modlitbě. Můj první pohled patřil modré obloze a stejně modré vodě, které se za růžového úsvitu pomalu rozjasňovaly. Všiml jsem si rybáře v malé dřevěné loďce. Byla to kánoe vydlabaná z kmene.

Muž stále nahazoval jemnou síť do vody. Pokaždé ji vytáhl a pečlivě z ní vybíral větvičky a lístky, tu a tam plastovou láhev nebo tašku, ale rybu nechytil žádnou. Jistě jej poháněla naděje – a koneckonců měl hlad. To ho každé ráno přimělo vstát a shánět obživu pro svou rodinu.

Když jsem později to dopoledne dorazil do Janina domu, posadila se se mnou v zadní zahradě a ukázala mi na kalhotách tmavou skvrnu. „Krev,“ řekla. Prošli jsme velkou divokou zahradou až dozadu.

Jane mi chtěla ukázat místo, kde minulou noc zakopla a rozsekla si koleno.

Vysvětlila mi, jak se to stalo. „Nesla jsem tudy před sebou svíčku,“ řekla a zvedla ruce. „Chtěla jsem vědět, kudy jdu, ale neviděla jsem na zem před sebou. Někdo mě upozornil ‚Pozor schod‘, ale v tu chvíli už jsem ležela jak dlouhá, tak široká.“ Připadalo mi, že ji to zranění nijak nevyvedlo z míry. „Moje tělo se uzdravuje rychle,“ dodala. „Jsem si jistý, že už jsi zažila horší věci,“ podotkl jsem, abych reagoval se stejným klidem jako Jane. „No jasně, podívej se na tohle,“ řekla a téměř s potěšením ukázala na důlek ve tváři, který mohl svědčit o zlomené lícní kosti.

45

KnIHA O nADĚjI

„Co se ti stalo?“ „Střet s kamenem v Gombe.“ „Řekni mi, co se stalo!“ „Jestli tě to opravdu zajímá, tak ti to popíšu detailně, protože to bylo drama…“ Nadechla se, ale přiběhli psi a začali na nás nadšeně skákat. Jeden z nich, Marley, je malý bílý pes s krátkýma nohama. Cosi jako kříženec mezi corgim a west highland teriérem, se vztyčenýma chlupatýma ušima. Ten druhý, Mica, je větší hnědočerný kříženec s plandavýma ušima labradora. „Oba psi jsou nalezenci,“ poznamenala Jane. „Micu máme z útulku, který založil kamarád, a Marleyho našel Merlin, jak pobíhá po ulicích. O jejich minulosti nevíme vůbec nic.“ Poplácala oba psy a rozpovídala se. „Stalo se to před dvanácti lety, když mi bylo čtyřiasedmdesát. Škrábala jsem se do opravdu prudkého svahu. Byl to hloupý nápad, ale někde nahoře mi zmizela šimpanzí samička a já se rozhodla ji najít. I když bylo období sucha, klouzalo to. Neměla jsem se tam čeho chytit, jenom trsů suché trávy, které mi zůstávaly v ruce.

Přesto se mi podařilo dostat se skoro až nahoru a přímo nad sebou jsem zahlédla velký kámen. Říkala jsem si, že když se na něj vysoukám a potom na další, budu nahoře. Natáhla jsem ruku a chytila se ho. K mému úžasu povolil. Byl to asi takhle velký kámen…“ Jane rozpřáhla ruce na více než půl metru, „a byl velmi tvrdý a těžký.

Přistál mi na prsou a kutáleli jsme se spolu dolů. Myslím, že jsem skončila na boku a pořád ho pevně svírala! Jak jsem řekla, svah byl příkrý a na dno rokle to bylo třicet metrů. Kdyby mě něco neodhodilo stranou do podrostu – ani jsem si neuvědomovala, že tam nějaký je –, tak bych tady už asi nebyla. Byla jsem zachráněna, ale ten kámen se kutálel dál až na dno rokle. Později ho chtěli dva muži 46

CO jE nADĚjE?

odnést – museli si vzít nosítka. Sama bych s ním určitě nehnula.

Máme ho teď v Gombe venku vedle domu,“ zakončila Jane triumfálně své vyprávění. „Každého vyzvu, ať si tipne, jak je těžký.“ „Kolik váží?“ zeptal jsem se zvědavě. „Sto liber čili padesát devět kilo.“ „Uvážím-li rychlost, jakou ten kámen nabral, tak tě při tom pádu mohl i zabít,“ poznamenal jsem. „Ještě že to nevím!“ usmála se Jane. „Co to bylo, co tě odhodilo stranou?“ „Nějaká neznámá síla, která se o mě na tom svahu postarala,“ odpověděla Jane a pohlédla vzhůru. „Něco podobného jsem zažila i předtím.“ „Někdo…“ uvažoval jsem nahlas, ale Jane byla stále ještě zabraná do svého příběhu. Nebyl v tu chvíli prostor diskutovat o tom, kdo nebo co se o ni postaralo, ale byl jsem si jistý, že se k tomu vrátíme. „Když mi za dva dny dělali rentgen, zjistili, že mám vykloubené rameno. A když už se mi za několik dní úplně zahojily i odřeniny, pořád jsem cítila, že je něco špatně. Požádala jsem tedy svého zubaře, aby mi zrentgenoval čelist.“ „Zubaře?“ „Když už jsem u něho byla, nechtěla jsem se otravovat objednáváním se k jinému doktorovi. Řekl, že na takové rentgenování nemá vhodný přístroj, ale že to vypadá na zlomenou lícní kost. Tvrdil, že mi tam na chirurgii mohou dát kovový plátek, ale byla jsem si zcela jistá, že na tváři nic takového nepotřebuji. Jenom si pomysli, co by se dělo při kontrolách na letišti! Stejně jsem neměla čas na nějaké bolesti. Měla jsem spoustu práce. Ani teď nemám čas na bolest.

Mám ještě práci, kterou musím udělat.“ Znám spoustu starých lidí, kteří tráví hodně času tím, že se soustředí na to, že je něco bolí. Připadá mi, že nejzdravější a nejšťastnější 47

KnIHA O nADĚjI

jsou ti, co se zaměřují na něco jiného – něco, co přesahuje jejich potíže. Jane mi svojí příhodou dala výmluvný příklad své schopnosti vytrvat tváří v tvář překážkám. Odborníci mi řekli, že právě tohle je nutné pro udržení naděje. Nic ji nemohlo svést z cesty za jejím cílem. „Byla jsi vždycky tak silná a odolná?“ zeptal jsem se zvědavě.

Jane se zasmála. „Ne, jako malá jsem byla pořád nemocná. Strýček Eric byl doktor a měl ve zvyku mi říkat, že jsem Weary Willie1.

Na mou duši jsem si myslela, že mi v hlavě rachotí mozek. Nevím proč, ale opravdu jsem mívala příšerné migrény.“ „Také jsem míval migrény. Jsou hrozné,“ přisvědčil jsem. Žasl jsem nad duchovní silou, kterou Jane projevovala a díky níž byla tak odolná. Připomnělo mi to jeden z nejdojemnějších příběhů o síle mysli, který jsem kdy slyšel. „Znáš práci psycholožky Edith Evy Egerové, která sama prošla několika koncentračními tábory?“ zeptal jsem se. Věděl jsem, jak Jane fascinuje holokaust a co odhalil o lidské povaze. „Ne, řekni mi o ní něco.“ „Edith Evě Egerové bylo šestnáct, když ji s rodinou odvezli do Osvětimi. Matka jí řekla: ‚Nevíme, kam jedeme, nevíme, co se stane. Hlavně si pamatuj, že co máš v hlavě, ti nikdo nemůže vzít.‘ Na matčina slova pamatovala Edith i poté, co rodiče skončili v plynové komoře.

Všichni kolem ní, od dozorců až po ostatní vězně, jí tvrdili, že se nikdy nedostane ven živá. Nikdy neztratila víru. Namluvila si: ‚Je to dočasné. Jestli přežiju dnešek, zítra budu svobodná.‘ Jedna z dívek v táboře smrti byla velmi nemocná a Edith každé ráno očekávala, 1

Postavu smutného klauna „Unaveného“ Willieho vytvořil americký cirkusový performer Emmett Leo Kelly. Předobrazem pro tohoto klauna byli tuláci za velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. (pozn. red.)

48

CO jE nADĚjE?

že dívku najde na pryčně mrtvou. A přece se té dívce každé ráno podařilo zvednout se z dřevěné pryčny a další den pracovat. Pokaždé když nastoupila na selekci, dokázala vypadat natolik zdravě, že ji neposlali do plynové komory. Každý večer se ale zhroutila na pryčnu a lapala po dechu.

Edith se jí zeptala, jak je možné, že se tak drží. Dívka odpověděla: ‚Slyšela jsem, že nás do Vánoc osvobodí.‘ Počítala každý den a každou hodinu, ale nadešel Štědrý večer a osvobození nikde. Následující den zemřela. Egerová říká, že naděje udržovala tu dívku naživu, a když naději ztratila, ztratila i vůli žít.

A zároveň tvrdí, že kdo se diví, jak je možné udržet si víru ve zdánlivě beznadějných situacích, například v táborech smrti, zaměňuje naději s idealismem. Idealismus předpokládá, že všechno bude spravedlivé, jednoduché nebo dobré. Egerová je přesvědčená, že jde o obranný mechanismus, ne nepodobný odpírání nebo klamu. Tvrdí, že naděje nepopírá zlo, ale představuje odpověď na zlo.“ Začínal jsem chápat, že naděje není jenom zbožné přání. Bere v úvahu fakta a překážky, počítá s nimi, ale nenechá je přerůst přes hlavu a udolat nás. Jistě to platí v mnoha zdánlivě beznadějných situacích. „Vím,“ zamyslela se Jane, „že naděje není vždycky založená na logice. Ve skutečnosti se může zdát velmi nelogická.“ Současná globální situace nám může připadat beznadějná, přesto se Jane nenechala zviklat – naději si zachovala, i když logika našeptávala, že pro naději není žádný důvod. Začalo mi docházet, že naděje není projevem faktů samotných. Naděje je způsob, jak nová fakta vytvářet.

Věděl jsem, že Jane neztrácí naději navzdory pochmurné globální realitě a že ji zakládá na čtyřech hlavních důvodech: na úžasném lidském intelektu, na odolnosti přírody, síle mládí a na nezdolném lidském duchu. A věděl jsem, že procestovala celý svět, aby tuto 49

KnIHA O nADĚjI

moudrost sdílela a inspirovala k naději ostatní. Měl jsem chuť se o těch čtyřech důvodech bavit a přijít na to, proč si Jane myslí, že úžasný lidský intelekt je zdrojem naděje, když uvážíme všechno to zlo, kterého je náš druh schopen. Cožpak nás naše inteligence nepřivedla na pokraj zničení? Dokázal jsem si představit, proč nacházela naději v odolnosti přírody, ale mohla příroda ustát ničení, které jsme rozpoutali? A jak je možné, že jsou mladí lidé zdrojem naděje, uvážíme-li, že předchozí generace nebyly schopné vyřešit problémy, kterým čelíme, a že tihle mladí ještě ani nepřevzali kormidlo světa?

A konečně: co myslí Jane tím nezdolným lidským duchem a jak si představit, že by nás mohl zachránit? Pro dnešek už nám ale vypršel čas. Dohodli jsme se, že budeme pokračovat zase brzy ráno následujícího dne.

Naše plány se ale neměly naplnit.

Pozdě večer mi zazvonil mobilní telefon, volala má žena Rachel.

Mého otce odvezla sanitka do nemocnice a situace vypadá vážně.

Zarezervoval jsem si nejbližší let do New Yorku a zavolal Jane, že naše povídání budeme muset odložit do té doby, až se stav mého otce stabilizuje. Naděje ani beznaděj už pro mě nebyly kategoriemi.

Staly se vším.

50

(foto: catalin a daniela mitracheovy)

Pffroda je v pod6nf zooloiky Jane Coodallove prov6z6na s duchovnfm a politickym uva­ iov6nfm. Jedno nejde oddelit od druheho, teprve pak bude iivot kompletnr. Ten jejf je dlou­ hy a naplneny, kniin[ svedectvr o nem je dojemne i burcujfcf. 11

11

ALES PALAN, AKTUALNE.CZ

V tomto prüvodci klimatickou kriz{ 0 tfm, CO S n[ mÜzeme de­ lat, se snoubf celoiivotnr zkuse­ nosti a moudrost s tolik potfeb­

II

nym optimismem.

11

THE GUARDIAN

"Pfes mnoho problemü nasf kultury je Kniha o nadeji doko­ nalym pffkladem toho, ie st6le müieme snft a vytv6fet lepsf svet. Je to uiasn6 kniha, kter6 v6s vezme na neobycejnou ces­ tu, a jakmile si ji pfectete, i vy pozn6te mnoho hlubokych dü­ vodü k nadeji."

DEEPAK CHOPRA

Nakailivy optimismus Jane Coodallove a podnetn6 vyzva k akci jsou nezbytnou cetbou pro vsechny, kteff se zajfmajf o budoucnost planety. .. Jejf str­ hujfd svedectvr bude mft siroky 11 ohlas.

Jane Goodallova, svetoznama prfrodovedkyne a prükopni­ ce vyzkumu chovanf zvfrat, se uz desftky let neunavne ve­ nuje take ochrane ohrozenych zivocisnych druhü. Jjz jako triadvacetileta se soucasna ikona mladych ochrancü prfro­ dy vydala do africkeho Gombe, aby si splnila svüj sen a stu­ dovala tarn zivot divokych zvfrat, zejmena simpanzü.

V Knize o nadeji cerpa z moudrosti celeho sveho zivota, ktery zasvetila prfrode, a pomaha nam pochopit, jak si za­ chovat nadeji i tvarf v tvar pandemifm, valkam a hrozfdm eko­ logickym katastrofam. V düvernem rozhovoru s Douglasem Abramsem poutave vypravf o svych cestach po celem sve­ te, prükopnickem vyzkumu a neutuchajfdm aktivismu. Jejf bohate zkusenosti nam mohou pomoci lepe porozumet krizfm, jimz v soucasnosti celfme. Jane a Doug spolecne na­ stinujf jedinou moznou cestu vpred - zacft opet verit v bu­ doucnost. Protoze nadeje existuje, i kdyz se nekdy zda byt nedosazitelna. tvlüzeme ji najft naprfklad v prfrode - a v nasf vlastnf odolnosti.

svym vyzkumem naprosto zasadne zmenila

e

pohled na myslenf zvfrat a jejich prava. Stala se poslem mfru OSN a obdrzela mnoho dalsfch vyznamnych ocenenf - mezi jiny­ mi Rad britskeho imperia Ci nejnoveji Templetonovu cenu.

s

pfse pro New York Times, zalozil literarnf

agenturu ldea Architects, ktera ma vizionarum pomahat vytva­ ret moudrejsr, zdravejsr a spravedlivejsr svet.

11

PUBLISHER'S WEEKLY

f ""Tlr·l

9 788076 700864

www.knihykazda.cz

-.....

>LU

0 --<(

z

0 --<(

::c: -