Issuu

OBČASNÍK KNIHOVEN

OKRESU OPAVA

Prosinec/2018

OKOO

Elektronické zpracování: Marek Ulička

Obsah :  Úvodník (3)  Aktuálně  Jaká je Knihovna roku 2018 (4-6)  Reportáž z knihovnického výletu do Valtic (7-9)  Novinka ve výpůjčních službách KPB Opava (10)

 Recenze      

Briliant velký jako svět (11-13) Hastrmani v jižních Čechách (14-15) Laskavé pohádky z 21. století (16-18) Velké tatranské dobrodružství (19-22) Novinky na DVD (23-24) Knižní tipy z Kateřinek (25-32)

 Závěrem  Božena Klímová (33)

Pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na tento symbol, umístěný v pravém dolním rohu obrazovky

Vážení přátelé, naposledy se setkáváme v tomto roce na stránkách našeho Občasníku knihoven okresu Opava. Věřím, že i v předvánočním svátečním čase si najdete chvilku na prolistování našeho elektronického časopisu. Konec roku přináší potřebu rekapitulovat uplynulé období, zamyslet se nad tím, co se povedlo a na čem ještě musíme zapracovat v novém roce. Letošní rok byl pro nás mimořádně náročný. Naše knihovna se potýkala s vysokou nemocností a opravdu byly vzácné chvíle, kdy jsme se všichni setkali v plném počtu v práci. První poděkování tedy míří k „držákům“, které neskolila žádná choroba a kteří převzali na sebe břemeno zástupů za chybějící kolegy. Další poděkování míří ke spolupracovníkům, kteří se zasloužili o zajištění projektů z Ministerstva kultury, nejen v oblasti přednášek pro veřejnost, akcí v Osmičkovém roku, zajištění regionálních služeb i velkých investičních akcí, které jsme v letošním roce realizovali, i skvělou reprezentaci knihovny na veřejnosti. Přeji Vám krásné Vánoce a v nadcházejících svátečních dnech si užijte zasloužený odpočinek. Do nového roku Vám přeji hodně zdraví, pohody a elánu. Zuzana Bornová

Jaká je Knihovna roku 2018? Neobyčejně obyčejná. Sami jsme se na vítěze celostátního kola nikdy netipovali. Proč taky. Co z nás tedy udělalo „Knihovnu roku“? Každý úspěch je průsečíkem mnoha faktorů. Tím základním je v dnešní době přívětivé, kultivované prostředí. V letech 2010-2012 obec velkoryse zrekonstruovala na vlastní náklady rodný domek našeho nejslavnějšího rodáka, Pavla Křížkovského. Abychom získali větší prostory pro půjčovnu, věnovala nám i přilehlou stodolu, fungující do té doby jako technické zázemí. Výsledek přestavby byl obdivuhodný – půjčovna, s plochou 183 m², umožnila přehledně uspořádat knihovní fond, a rázem jsme získali nové čtenáře. Samotné prostory však k úspěchu nestačí. Hledali jsme cesty, jak vylepšit a rozšířit služby, a přivést tak do knihovny nové návštěvníky. V sousední obci je základní škola, začali jsme tedy obalovat učebnice. Ročně vytvoříme více než 600 obalů na míru. Abychom se mohli věnovat výstavnictví, vymysleli jsme unikátní závěsný systém pro instalaci obrazů, i speciální tabule, umožňující vystavovat fotografie. Výsledek? V dvouměsíčních intervalech pořádáme vernisáže i dernisáže. V začátcích jsme oslovovali začínající malíře či fotografy sami, dnes už nás aktivně vyhledávají. Nabídli jsme prostor, oni ho plní krásou. Dataprojektor umožňuje moderním způsobem neformálně vzdělávat děti i dospělé při nejrůznějších přednáškách. Vymysleli jsme vlastní návratový box na knihy, který nám vyrobil místní řemeslník. V současné době jej nabízí pod názvem Biblioschránka i firma Ceiba - vzhledem k ceně se schránka stala dostupnou i pro malé knihovny. Vracení knih 7 dní v týdnu 24 hodin denně podstatně zrychlilo pohyb dokumentů mezi čtenáři. Velmi oceňují, že mohou vracet knihy v čase, který si naplánují podle svých možností, bez ohledu na výpůjční hodiny knihovny. Několik let jsme zvažovali půjčování deskových her. Nyní je objevují rodiče, děti i učitelé. Díky nim se smysluplně zabaví žáci, kteří čekají na vlakový spoj do sousední obce. Holasovice mají asi 1390 obyvatel. V místních částech Kamenec, Loděnice i Štemplovec máme pobočky. Abychom poskytovali stejně kvalitní služby občanům ve všech částech obce, vypracovali a zrealizovali jsme projekt připojení poboček on-line. Klienti velmi ocenili moderní výpůjční proces, díky kterému si mohou rezervovat či prodlužovat výpůjčky dokumentů z pohodlí domova. Stejnou měrou oceňují i informační SMS systém, 4

díky kterému jsou prostřednictvím krátké sms zprávy informováni o dění v knihovně. Jak vidno, neustále vymýšlíme, hledáme, inovujeme…

Když jsme znali termín příjezdu hodnotící komise, začali jsme připravovat program. Je 45 minut málo, nebo to stačí na to, abychom o sobě řekli vše podstatné? Nápady se rojily jako pilné včelky, nakonec jsme však vsadili na to, co je pro nás charakteristické – na komornost. Úvodem - ještě venku u pomníku - zazněla slezská hymna v podání členky souboru Pavla Křížkovského. Následovalo několik vět o jeho životě a díle a vstoupili jsme do prostor knihovny. Teď byl ten správný čas představit se. Služby, komunitní aktivity, i nezbytná statistická čísla. Naši krásnou půjčovnu jsme si schovali na konec. Její „genius loci“ je velmi silný, nebylo třeba příliš šperkovat. Z podesty zazněly dvě slezské lidové písně, po duši pohladilo několik veršů. Během kratičkých vystoupení mohli porotci skládat puzzle s motivy knihovny. To už se náš čas chýlil ke konci.

Našeho setkání s komisí se zúčastnili i starosta s místostarostou obce, podpořit nás přijeli také z Moravskoslezské vědecké knihovny. Společně strávený čas uběhl v klidné, nenucené a přátelské atmosféře. Po odjezdu našich hostů jsem si řekla: “Ano, to jsme byli my“. Helena Dehnerová

REPORTÁŽ Z KNIHOVNICKÉHO ZÁJEZDU DO VALTIC Ve středu 17. října jsme se spolu se spřátelenou knihovnou v Hradci nad Moravicí vydali na „knihovnický zájezd“ do Valtic, kulturního a vinařského městečka na jižní Moravě.

Cestu autobusem, se sympatickým a spolehlivým řidičem „D´artagnanem“ jsme si zpříjemnili pravou „českou výletní snídaní“ - chlebem s řízkem…. chutnal .

A co jsme všechno navštívili? Koukejte….

Zámek Valtice a jeho zahrady….

Zámecké barokní divadlo znovu obnovené v letech 2014 - 2015…

Restauraci Feldsberg - výborné jídlo a pití, příjemná obsluha…

Výstavní galerii Reistna - pan majitel nás seznámil s projektem Tři grácie a samozřejmě nechybělo ani občerstvení pro všechny…

A nakonec Valtické podzemí - unikátní labyrint obnovených částí historických sklepů a sklípků….

A cesta domů, rychlá, bezpečná, s krátkým kulturním programem našich kolegyň…. Celý den krásné počasí, všichni dobře naladěni, veselí … užili jsme si to 

Novinka ve výpůjčních službách KPB Opava Počátkem listopadu vybavila/obohatila Knihovna Petra Bezruče v Opavě své oddělení pro dospělé čtenáře volitelnou službou samostatného provádění výpůjček prostřednictvím samoobslužného terminálu. Samoobslužný terminál umožňuje čtenářům samostatné provádění výpůjček či kontrolu aktuálního čtenářského konta zcela bez asistence personálu knihovny. Zajímavá novinka je umístěna v hlavní půjčovně oddělení pro dospělé čtenáře. Obsluha zařízení je velmi jednoduchá, poprvé Vám ochotně pomohou pracovnice oddělení, pokud budete jejich asistenci potřebovat. Pokud si chcete knihy vypůjčit sami, nenechávejte průkaz u knihovnic, ale po vrácení knih si jej vyžádejte zpět. Jakmile si vyberete knihy, vložte do prostoru „Čtecí zóna pro čtenářský průkaz“ čtenářský průkaz a postupujte podle pokynů na obrazovce. Do označeného prostoru pro dokumenty postupně vložte knihy k vypůjčení (nejvíce 3-4 najednou). Načtené knihy se zobrazí v přehledném seznamu. Poté zadejte váš PIN (rok, měsíc a den Vašeho narození, nebo PIN, který jste si zvolili a používáte při správě Vašeho čtenářského konta ve webovém katalogu knihovny). Potvrzením PINu provedete výpůjčku. V posledním kroku si můžete zaslat výpis o aktuálních výpůjčkách na mail nebo si ho nechat vytisknout přímo u terminálu. Terminál lze také použít pro kontrolu aktuálně vypůjčených knih čtenáře bez nutnosti půjčování. Při výpůjčce nebo kontrole čtenářského konta dochází navíc k automatickému prodloužení všech výpůjček čtenáře.

Richard Sobotka BRILIANT VELKÝ JAKO SVĚT Má-li kniha sto stran formátu A5, jak ji nazvat? Dlouhá povídka? Miniromán? Řekl bych, že přečte-li ji čtenář jedním dechem a s pocitem, že ji přece v žádné chvíli nešlo odložit a rozhodně to nebyl promarněný čas, pak na tom nezáleží, neboť v takovém případě může mít kniha stran padesát, i tři sta. A to platí také o zatím poslední knize Richarda Sobotky Briliant velký jako svět, kterou jsem měl tu čest mu vydat pod hlavičkou ŽÁR (www.zar.cz), a to v tištěné i elektronické podobě. Tato kniha rozhodně není Sobotkovou první, v níž jsou životní ztroskotanci hlavními hrdiny. Vzpomeňme například jeho práce Holubí pošta, nebo některé povídky z knihy Někdy na večer, když se tak dívám na západ slunce. „Briliant“ je však přece jen jiný, neboť v sobě kombinuje tematiku sociální, mezilidské vztahy, humor, či krimi a napětí, a do poslední chvíle nechává čtenáře v nejistotě, co je důležitější – láska, nebo peníze. Hlavní hrdinka Patricie je mladá dívka, nalezenec s pohnutým osudem, která se živí roznášením reklamních letáků. (Vlastně rozvozem, neboť k tomuto účelu používá koloběžku.) Vzhledem k tomu, že se s ní život nemazlil, sní sen o pohodlném, zabezpečeném a bezstarostném životě a její prioritou se tak stává lov na bohatého ženicha. Seznamuje se s vlivnými muži, kteří by mohli tento sen naplnit, ale vždy, když už to vypadá na šťastný konec, se z možného ženicha vyklube falešný milionář, gambler, sňatkový podvodník, či sice úspěšný podnikatel, ale už ženatý. Největším přítelem, který Patricii příběhem provází, je Robert, šéfredaktor místních novin. (Patricie si ho však přejmenuje na Gérarda, neboť se podobá herci 11

Gérardu Philipovi.) Robert je do Patricie beznadějně zamilovaný, což jí sice dává jasně najevo, Patricie však jeho vyznání nebere vážně, neboť on není ten, který by splnil její touhu žít v přepychu. To jí ale nebrání vyprávět mu o svých nejprve nadějných, ale následně vždy zkrachovalých vztazích, ve kterých se nechtíc dostane až do podsvětí, jež řídí organizovaný zločin, a zkomplikuje tím život nejen sobě, ale i Robertovi.

Pak se jednoho dne na té samé terásce usadili dva ňoumové, ti si ústřice a šampáňo se španělskými jahodami nedopřávali, ale když zamilovaný nemajetný milionář přerušil na chvíli práci na hracím automatu, přistoupili k němu, ve vší počestnosti mu cosi pošeptali do ucha, pak mu zkroutili ruce za záda a odváděli ho v poutech k automobilu, který nechali stát opodál. To je ten mafián, měl Robert náhle jasno. V náznacích se o něm zmiňoval v nočním telefonátu šéfredaktor. Jistě už několikrát trestaný, možná i nějakou vraždu má na kontě, podvody, narkotika, zločinné spolčení. „Promiňte,“ přitočil se Robert k oběma policistům v civilu, ukázal jim novinářský průkaz. „Můžete mi k tomuto případu sdělit několik podrobností?“ „Vy jste nám tady ještě scházel!“ Třískli dveřmi automobilu a byli pryč. Robert přisedl k nešťastné Patricii. Ještě dřív, než začal s kondolencí, postavila před něj servírka zmrzlinový pohár. „Promiňte, ale nemám u sebe žádné peníze.“ „To připíšeme na účet tamtoho,“ kývla servírka za odjíždějícím policejním vozem. „Z kraje příštího týdne, pondělí nebo úterý, jsme měli letět do New Yorku,“ škytala nešťastná Patricie. Je úžasné, jak některé sny rychle uplývají do nenávratna. A není proti tomu žádné obrany. Navzdory tomu byl zmrzlinový pohár skutečně velmi dobrý. (Ukázka z knihy)

Patricie nakonec svého vysněného milionáře potká. Chce se s ní oženit a vzít ji k sobě do Ameriky. Je neskutečně bohatý, ale také starý a nemocný. Tak co myslíte? Zvítězí láska, nebo peníze…?

Závěrem nesmím zapomenout poznamenat, že kniha je ilustrovaná. Na tom by nebylo nic až tak výjimečného, kdyby neumělé a vtipně pokřivené, ale text vhodně doprovázející ilustrace, nevytvořil sám autor Richard Sobotka. Vydal ŽÁR Ostrava, brožováno, 100 stran A5, ilustrace, ISBN 978-80-7590-009-8, 150 Kč. Vyšlo v tištěné i elektronické verzi (www.zar.cz).

Dušan Žárský

Jindřich Malšínský HASTRMANI V JIŽNÍCH ČECHÁCH Že je pan Jindřich Malšínský skvělým spisovatelem není třeba zdůrazňovat, jeho dílo hovoří samo za sebe. Poutavým stylem, kterým dokáže zaujmout každého čtenáře, napíše snad jakoukoliv knihu, ať už se jedná o klasický román (např. Na křídlech andělů), literární biografii (Principál), povídkovou knihu (Světlo na konci tunelu č. 23), či pohádku (O víle Kristýnce). Některé jeho knihy snad ani nejde „zaškatulkovat“, jak se v nich žánry prolínají. Přesto je čtenář přečte jedním dechem a odkládá s pocitem – škoda, že to byla poslední stránka… A právě taková je jeho nová kniha Hastrmani v jižních Čechách. Dvacet povídek, dvacet příběhů, dvacet jihočeských rybníků. Máte-li rádi literaturu faktu, pak se před každou povídkou dozvíte stručné, ale zajímavé informace o místu děje: obci, počtu obyvatel, rozloze rybníka i jeho vzniku. Následuje samotná povídka, a ať už je zcela smyšlená, či autor velmi umně a čtivě zpracoval místní pověst, je to příběh milý, vtipný, dojemný a hladící na duši. V hlavní roli, jak název vypovídá, jsou na jedné straně pohádkový žánr zastupující vodníci a vodnice, ale na straně druhé i skutečné historické postavy jako Josef Štěpánek z Netolic a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který se podle pověsti upsal ďáblu. A zase jsme se dostali od reality k pohádkám. Vodníci zde nejsou ti zlí zelení panáčkové škodolibě topící lidi a shromažďující dušičky v hrníčkách, právě naopak, jsou přirozenou součástí vesnice, lidé se s nimi sžili jako s dobrými sousedy, kteří si navzájem pomáhají, a nikdo se nepozastavuje nad tím, když se vodník stane starostou, velitelem hasičů, nebo s místními muzikanty vyhrává na bálech, svatbách a tancovačkách. Jižní Čechy jsou domovem Jindřicha Malšínského. Být autor malířem, zcela jistě by úspěšně vystavoval své krajinomalby lesů, kopců a kopečků okolních pohraničních hor, a hlavně rybníků. Jeho oborem je ale psaní, nicméně styl, kterým okolní přírodu popisuje, je stejně umělecký jako ty nejlepší obrazy, a navíc dává čtenáři mnohem víc – šanci fantazie, aby si na hrázích rybníků představil ty sedící vodníky, 14

pokuřující své fajfky a zašívající boty, a jejich krásně zelené vodnice, vařící jim kucmoch. Je jen jeden způsob, jak ukončit povídání o této knize, a to verši. Jako u mnoha dalších knih Jindřicha Malšínského, i tuto provázejí krásné a s obsahem knihy ladící verše jeho dlouholetého přítele A. J. Koláře, který jihočeskou krajinu, v níž se všechny ty hastrmanské příběhy odehrávají, velmi poeticky popsal slovy pravého básníka: Blankytné nebe, rozkvetlé louky, dokola kolem jen lesů lem. Tak stvořil pán Bůh tenhle kus země, mé jižní Čechy, mou rodnou zem.

Knihu o 134 stranách vydal Dušan Žárský – ŽÁR, http://www.zar.cz, vyšlo v září 2018 v brožované vazbě a v říjnu 2018 v elektronické verzi. Ilustrace nakreslil Ing. arch. Václav Bašta. ISBN 978-80-7590-006-7 Dušan Žárský 15

Jindřich Malšínský vypravuje LASKAVÉ POHÁDKY Z 21. STOLETÍ Už v recenzi na knihu Hastrmani v jižních Čechách, jež vyšla v říjnu tohoto roku, jsem obdivoval jejího autora Jindřicha Malšínského stran jeho spisovatelské plodnosti a pestrosti žánrů, o kterých dokáže tak čtivě psát. Neuplynul měsíc a na světě je jeho další kniha, tentokrát věnovaná dětem. Je v ní deset příběhů, jež popisují situace a životy různorodých bytostí – takových, které známe z běžného života, i takových, které známe jen z pohádek či lidových vyprávění, bajek a pověstí. Velmi citlivě a vhodně je opět doprovázejí krásné verše A. J. Koláře, jehož básnická tvorba pro děti by sama vydala na několik samostatných dětských knížek, a také kouzelné kresby mladé talentované výtvarnice Lenky Lisovik. V té tajemné jarní noci, To je právě tuhleta, rojí se čarodějnice. Slétají se ze světa. Přilétají na koštěti, zakrouží a přistanou někde v lese na pasece. Divné věci nastanou. (Ukázka básně A. J. Koláře Filipojakubská noc a ilustrace Lenky Lisovik ke stejnojmenné pohádce.) 16

Ačkoliv je každá pohádka naprosto odlišná, všechny mají jeden společný rys – něžně sdělují, jak je důležité, aby se ve světě, který každým rokem prožívá změny, zachovaly tradiční kvality. A to je hlavní krédo, na které se pan Malšínský v tomto díle zaměřil: na lidské hodnoty, které dělají naši Zemi krásnější. Jako příklad můžeme uvést třeba LASKAVOST, LÁSKU, TOLERANTNOST, SLUŠNOST, či VLÍDNÉ SLOVO, nejkrásnější lidské vlastnosti, které jsou od jejich příjemců občas považovány za samozřejmost. Lidé se ovšem nerodí dobří, zlí, závistiví, ani laskaví. Jejich osobnost je vytvářena postupně a ovlivněna dějem a prostředím, ve kterém se malý človíček nachází. A tak v této knížce, podobně jako i v ostatních knihách pro děti, se v autorovi nezapře jeho původní profese – učitel, jenž je povolán k tomu, aby děti působivým, přitažlivým a nenásilným způsobem vzdělával. Jak? Třeba tak, že jim dává nahlédnout do dob, kdy jejich babičky a dědečkové byli také dětmi a seznamuje je s tím, jak si hráli, trávili svůj volný čas, co četli, či jak jim byly čteny nebo vyprávěny pohádky, a o čem byly. Jaká škoda, že už tím dítětem nemůžu být, neboť vím, že bych vyprávění těchto pohádek dokázal poslouchat celý večer, a možná i s otevřenou pusou.

(Ukázka grafické úpravy)

Vyšlo v nakl. ŽÁR (www.zar.cz), brož., ilustrace, 144 stran, 160 Kč, ISBN 978-807590-011-1 Dušan Žárský

VELKÉ TATRANSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ RICHARDA SOBOTKY Často navštěvuji web www.okobeskyd.cz, který je magazínem rožnovského spisovatele Richarda Sobotky. Rozsah témat, kterým se tady autor věnuje, je tak široký, že se člověku nechce věřit, že to zvládá jeden člověk, jehož věk dávno přesáhl osmdesátku. Články jsou psány velmi poutavě, ať už se jedná o literární počiny, tradice, či zajímavé akce, jež se uskuteční nebo uskutečnily na jeho milovaném Valašsku. A o horách. Je mi až stydno, když mi Richard Sobotka pošle e-mail s fotkou nádherného rána na Radhošti s poznámkou, že když se vzbudil a viděl, jak krásně svítí slunce, nedalo mu to a vydal se z Pinduly na Radhošť…, ale na snídani už byl doma! Zatímco já jsem na Pustevnách nebyl více než dva roky ani autem. Jeho nejnovější kniha, jež vyšla v nakl. ŽÁR, se ale překvapivě neodehrává v jeho oblíbených Beskydech, ale ve Vysokých Tatrách. Nic to ale nemění na hodnotě příběhů, spíše naopak. Zatímco procházka v Beskydech může být příjemně relaxační záležitostí, Tatry dokáží potrápit nejen nejlepší vysokohorské turisty, ale i nejzkušenější horolezce, kteří se pokoušejí zdolat nesnadný výstup nebo obtížnou skalní stěnu. A o tom, že takovéto dostaveníčko s horami může být poslední, svědčí stovky pamětních tabulek, rozvěšených po skalách. O to napínavější a svým způsobem i tragičtější je to, že autor vychází ze skutečných událostí. Píše o lidech, kteří nad horami zvítězili, ale také o těch, nad nimiž naopak zvítězily hory. Do příběhu mladých horolezců Michala Sabovčíka a Adama Tkadlečíka, kterým se v minulosti podařilo překonat celý tatranský hřeben, vstoupí skupina rekreačních turistů z horského hotelu, kteří se vydali na Ganek. Vyšli v krásném ránu, ale jak už to na horách bývá, ve vrcholové partii je překvapil a uvěznil náhlý zvrat počasí. Následoval náročný pokus o záchranu a úmrtí jednoho z nich. 19

(Ukázka z knihy) V prvých hodinách nového dne, připomeňme, že byla neděle devátého října 1983, aniž to kdo v horském hotelu tušil, dala se do pohybu největší a nejobtížnější záchranná akce ve Vysokých Tatrách za poslední desetiletí. Netušilo to ani těch pět, kteří uvízli v Gankově štrbině. Pořád doufali, že ráno je přivítá modrou oblohou, jako tomu bylo přinejmenším v posledním týdnu. Sice hladoví, žízniví a vyzmrzaní počítali s tím, že po rozednění buď dokončí výstup, nebo sestoupí dolů do údolí a vrátí se na horský hotel. Pak už se budou vzpomínce na dobrodružství jen smát. „Spíš?“ šťouchl Pancoš ramenem do Terezky. „Jen jsem trochu zadřímala.“ Neviděl na ciferník náramkových hodinek na zápěstí, nevěděl kolik je hodin, kolik času zbývá do svítání. „Vydržíš?“ „Jsi se mnou, víc nepotřebuji.“ Pancoš měl náhle před očima souvislou oblačnost bělavých a načechraných mraků, jak je na obloze viděl o včerejším odpoledni. Při tom pohledu jakoby se nad nimi vznášel. Vzpomněl si na orla skalního a na jeho rozepjatá křídla. Takto by chtěl také letět. Zvláštní, že i v čiré tmě se mu mohou zjevovat takové obrazy. Jasné a zřetelné, přímo hmatatelné. „Hej, chlapci!“ křikl k nedalekému kamenu, kde se do trošky jakéhosi závětří uchýlili ti tři. „Hej, hej! Slyšíte mne?“ Nic. „Nesmíte usnout,“ snažil se Pancoš překřičet poryvy větru. „Jeden ať je vzhůru, pak vzbudí dalšího. Nesmíte usnout!“ Stejně zřetelně, jako viděl před chvílí oblaka na obloze, najednou viděl další postupovou cestu. Nic složitého. Jen musí za zhoršených klimatických podmínek dávat větší pozor. Jakmile se rozední, vrátí se stejnou cestou. Dvě hodiny, odhadoval. Čím níž, tím snazší bude cesta. Znovu zkoušel odhadnout čas. Přikládal zápěstí s náramkovými hodinkami k oku, ale marně. Neměl svítící ciferník, ani svítící ručičky. „Kolik je asi hodin?“ zeptal se. „Nemám hodinky,“ odpověděla Terezka. 20

„Hej!“ křikl k těm třem v chatrném závětří u kamene. „Kolik je hodin?“ „Není na hodinky vidět,“ přilétla odpověď. „Nemáme baterku.“ Vzít svítilnu zapomněli. Předpokládali, že do soumraku budou zpátky na horském hotelu u Popradského plesa. „Ani sirku nikdo nemá?“ Namísto odpovědi mu odvetou přilétly jen nezřetelné nadávky. Pak ještě chvíli drnčely hlasy. Hádali se. „Chce se mi chcát. Jak to mám udělat?“ Nebylo vidět na dlaň pár centimetrů před očima. Uděláš špatný krok, vítr tě srazí dolů ze svahu. K tomu déšť. „Musíš po větru!“ přilétla rada. Ale jak po větru, když se ta bestie pořád točí, hned fouká z jedné a hned z druhé strany. Navíc chvístají do očí kapky deště a ty jsou každou chvíli studenější. „Běž kousek dál, sakra,“ ozvalo se. „Dál nemůžu, je tu sráz.“ „Krucinál…“ Po chvíli klid. Jen vítr šílel. Ani sprchovací růžici kdesi nahoře nikdo neuzavřel.

To je však jen část z úžasné, neuvěřitelně čtivé a napínavé knihy Richarda Sobotky. Nechybí v ní ani pasáže o vysokohorských nosičích, význačných evropských horolezcích i některé tragické případy horolezců. Knihu, která je doplněna krásnými fotografiemi autorova syna Jakuba Sobotky, by si neměl nechat ujít žádný milovník hor. ISBN 978-80-7590-012-8, brožovaná vazba, 170 stran, 180 Kč, vyšlo knižně i elektronicky (www.zar.cz). Dušan Žárský

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost TÁTOVA VOLHA – film Jiřího Vejdělka. Kostýmní výtvarnice Eva (Eliška Balzerová) nečekaně ovdověla. Ludvík se jí ani nestačil svěřit s tím, že kromě jejich dcery Terezy (Tatiana Vilhelmová), má ještě stejně starého nemanželského syna. To alespoň naznačuje pečlivě ukrytá a náhodně objevená dětská kresba. Eva je rozhodnutá nečekané odhalení velkoryse ignorovat, ale Tereza, které se vlastní život sype pod rukama, se k přízraku nevlastního bratra upne. Společně s matkou se vydávají Ludvíkovým veteránem volha GAZ 21 po stopách jeho bývalých milenek (Vilma Cibulková, Eva Holubová, Hana Maciuchová) a přátel (Boleslav Polívka, Emília Vášáryová), aby o tajemství zjistily víc. ZTRATILI JSME STALINA – film skotského režiséra a scénáristy Armando Iannucciho. Komedie, při které uvidíte rudě. 5. března 1953 umírá muž. Tím mužem je Josef Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách jeho nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli jen pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Během jeho života se soustředili především na to, jak jej přežít. A teď se začnou naplno projevovat absurdní a pokřivené charaktery všech těchto Stalinových pohrobků. Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší, která do této chvíle patřila jen a pouze brutálnímu diktátorovi. O nejvyšší post nebo aspoň o bezpečné místečko pod ním se perou ti, kteří se za dobu Stalinovy krutovlády dokázali zbavit jakéhokoli vlastního názoru. Stále se ujišťují, co by tomu nebo tamtomu řekl Stalin, a co by se jim za to asi tak mohlo stát. Povýšení? Gulag? Provaz? Koho se mají bát teď? Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb.

PSÍ OSTROV - vizionářský režisér Wes Anderson uvádí snímek Psí ostrov, který vypráví příběh Atariho Kobayashiho, dvanáctiletého sirotka, jehož se ujal zkorumpovaný starosta města Megasaki. Když jsou všichni psí mazlíčci z města na příkaz starosty přemístěni do karantény na ostrov, který slouží jako skládka, Atari se vydává hledat svého ztraceného psa Flíčka. V doprovodu nových kamarádů, psích kříženců, ho čeká dlouhé putování, které rozhodne o budoucnosti celé prefektury. SICARIO 2: SOLDADO - otevírá zcela novou kapitolu této temné série. V drogové válce neplatí žádná pravidla – a když začnou kartely převádět přes americké hranice teroristy, federální agent Matt Graver (Josh Brolin) najme tajemného Alejandra (Benicio Del Toro), kterému drogový boss vyvraždil rodinu. Jeho úkolem je válku vyeskalovat, a to jakýmikoli prostředky. Alejandro proto unese bossovu dceru – ovšem když se z ní má stát "nutná civilní oběť", její osud oba muže rozdělí a donutí je zpochybnit všechno, za co bojují. KRÁSNÝ ÚNIK - s držitelkou Ceny Akademie® Helen Mirren a dvojnásobným držitelem Zlatého glóbu® Donaldem Sutherlandem v hlavních rolích vypráví příběh stárnoucího páru, který se ve svém vysloužilém obytném automobilu vydává na nezapomenutelnou cestu z Bostonu do domu Ernesta Hemingwaye na floridském Key Westu. Putování, jež v obou znovu probouzí touhu po životě i vzájemnou lásku, diváky nepřestane překvapovat až do samotného konce. Jana Langová mediatéka

Knižní tipy z Kateřinek Alena Mornštajnová Strašidýlko Stráša Praha: Albatros 2018 Milé děti, jezdíte rády na výlety? Na pěkný hrad nebo zříceninu? Ano? Tak se pořádně rozhlížejte, možná zahlédnete něco podivuhodného. Možná narazíte i na strašidla. Hlavním hrdinou knihy je malé strašidýlko, kterému rodiče dali po narození jméno Bubu. Nikdo nečekal, že se svého jména bude bát. Když na něho volali, schoval se ze strachu, že ho někdo straší. A tak mu místo Bubu začali říkat Stráša. Tatínek byl bezhlavý rytíř a maminka Bílá paní. Stráša si hrozně přál mít nějaké kamarády. Pozoroval totiž školní výpravy, kde bylo hodně dětí a ty si mezi sebou povídaly, smály se a dováděly. Na hradě měl pouze kočku a papouška. Jednoho dne jeho kamarádka kočka Luisa zmizela. Nebyla nikde k nalezení a tak se jí Stráša vydal hledat na nádvoří jejich hradu. A protože pršelo, oblékl si holínky a pláštěnku. Jenomže co se nestalo. Ve stejnou dobu procházel nádvořím školní výlet. Všude běhala spousta dětí v různobarevných pláštěnkách a než se Stráša nadál, paní učitelka ho popadla a přistrčila mezi své žáky. Z ničeho nic se tak Stráša ocitl vedle holčičky Helenky. Prozradil jí, kdo je a co ho trápí. Společně se dali do pátrání. Přidal se k nim ještě papoušek a Helenčin kamarád Matěj. Našli zmizelou kočku? Dočtěte až do konce tuto milou knížku a bavte se nad jejími stránkami.

Petra Štarková Můj brácha Tornádo Bratislava: D.T. Studio, s.r.o., 2017 Druhou knihou ze série knih pro děti s prvky NLP je Luční koník a brouk hovnivál. I zde je dětem vysvětlena jedna životní moudrost. 25

Představujeme knihu, ve které se její autorka věnuje problému nazvanému ADHD. Devítiletá Julie má o rok staršího bratra Jonáše, který trpí hyperaktivitou a poruchou osobnosti. Nebaví ho dělat věci, které sám nepovažuje za zábavné. Neustále se pohupuje na židli, často zapomíná na své povinnosti, je zbrklý a má potřebu se pořád hýbat. Paní učitelka ho musí každou chvilku upozornit na to, že svým chováním ruší ostatní žáky. Ale jinak je Jonáš hodný a chytrý kluk. Jenom na něho musí pořád někdo dohlížet a tak je rád, že s ním do třídy chodí i jeho sestra Julie. Julie moc hezky kreslí a chystá se na výtvarnou soutěž. Na malování potřebuje klid, ale bráška ji často vyrušuje. Jenomže přizpůsobit se musí Julie. Jonáš ví, že ruší, ale nedaří se mu to změnit. Naštěstí začal chodit do atletického oddílu, a tak bude mít Julie na kreslení klid. Jonáš bude trénovat běh a skok do dálky. Je v něm nejlepší ze třídy a dokonce skočil školní rekord. Jenomže nesmí zapomínat na tréninky chodit a nesmí si zapomínat cvičební úbor, a to bude těžké. Jonášovi se ve sportu daří, a tak ho trenér přihlásil na velké závody za školní tým Tornádo. Zvládne to Jonáš? A jak rodiče vyřeší situaci, kdy ve stejný den Jonáš závodí a Julie soutěží v kreslení? Dočtěte až do konce a přemýšlejte, jestli nemáte ve svém okolí někoho s podobným problémem. Tato kniha vám pomůže pochopit jeho chování a dostat příležitost najít si dobrého kamaráda.

Kateřina Schwabiková, Barbora Brůnová Cesty dětí do staletí 3, aneb, Běla a Kuba v době naší první republiky Praha: Slovart 2018

Doporučujeme 3. díl knihy od autorské dvojice Schwabiková - Brůnová, která připravila pro děti další díl oblíbeného putování do naší historie. Opět se setkáváme se sourozenci Bělou a Jakubem, kteří i tentokrát navštíví své oblíbené muzeum, aby se pomocí stroje času přenesli do roku 1918 do doby nově 26

vznikajícího státu -Československého a prožili v něm období 30 let. Během své návštěvy se seznámí s dobou slavné první republiky, projdou hospodářskou krizí, aby nakonec pocítili nespravedlnost a krutost 2. světové války. Během svého putování mnohé viděli a mnohé se naučili. Poznali noblesu v oblékání vznešených dam a elegantních pánů. Obdivovali první auta, navštívili architektonické památky, na krátkou chvíli se z nich stali skauti, nahlédli do prvorepublikových knih, vyzkoušeli řadu vynálezů. Bylo to opět báječné dobrodružství, ale nakonec se rádi vrátili domů ke svým hrám, věcem a kamarádům. Také v tomto dílu čeká na děti kromě vědomostí, spousta veselých ilustrací, komiksového vyprávění, her i úkolů pro pobavení.

Ivona Březinová Ňouma z áčka Praha: Albatros 2018 Toník se poslušně nechal dovléct k autu. Bez školního batohu, který zůstal někde v lesíku. Řidič prudce otevřel dveře u místa spolujezdce a kývnutím Toníkovi naznačil, ať vleze dovnitř. „Já nesmím sedat do auta k nikomu cizímu,“ zablekotal Toník vyděšeně. „ A házet drnama a možná i kamením po cizích autech smíš?“ zeptal se muž přísně. Toník mlčky sklopil hlavu. Co mu bylo platné, že on po autech nic neházel. Vlastně moc nechybělo, a tu šišku by hodil taky. To už je teď jedno. Byl v tom až po uši. A sám. Tak to je Toník, hlavní hrdina z knihy Ivony Březinové. Chodí do 4. třídy a je tak trochu ňouma. Když byl malý, byl hodně nemocný a od té doby ho maminka opečovává víc, než by si přál. Nic nesmí a nikam ho nepustí. Má strach, že by se nachladil. Navíc je alergik a tak mu v pokoji neustále jezdí robotický vysavač, aby 27

zabránil prachu v jeho pokoji. Na vysavači má Toník kamaráda – figurku Supermana, kterého si Toník pojmenoval Prachomor. Je to jeho tajný spojenec, od kterého se učí být odvážný a ne žádná padavka, jak ho někdy spolužáci ve třídě nazývají. Ve škole mezi spolužáky to má Toník těžké. Protože je takový bojácný, ledacos na něho spolužáci hodí a on nemá odvahu říci pravdu. Kdyby tady byl alespoň jeho o 11 let starší bráška. Ten by si věděl rady. Ten by s nimi zatočil. Jenže tu není a Toník si musí poradit sám. Někdy stojí před těžkým rozhodnutím. Nechat vinu na sobě, nebo žalovat na kamarády? Co se potom stane? Co mu za to udělají? Přesně takovou otázku si kladl i tenkrát, když šli kluci po škole do lesa a nabídli mu, aby šel s nimi. Aby netrhal partu. Netrhal partu, znělo Toníkovi v uších. Tak oni mě vzali do party? Věděl, že má jít po škole rovnou domů, ale nechat si ujít takovou příležitost? Nikdy!!! Nevěděl, co mají kluci za lubem. Vypadalo to, že budou jenom blbnout v lese a špinavé kalhoty mamince nějak vysvětlí. Když ale zjistil, že mají v plánu házet z mostu šišky na projíždějící auta, bylo už pozdě. Akce se rozjela. Byla to prima zábava, ale jen do té doby, než Hanuše napadlo hodit po projíždějícím autu drn. Potom už to šlo ráz na ráz. Trefil čelní sklo auta, které jen tak tak zastavilo na krajnici. Z auta vystoupil rozzlobený pán a rozběhl se za viníky. A kdo nestihl utéct? Kdo byl předvedený na policii? Kdo z toho měl malér ve škole? A co ostatní? Byli rádi, že na ně Toník nežaloval. Na oplátku ho vzali na další tajnou výpravu. Tentokrát do parku do starého altánu, do tajné místnosti v podzemí. Jenomže tam se stalo, že se spolužačce udělalo z velkého množství prachu špatně. Byla totiž astmatik. Jediný Toník věděl, co v takové situaci dělat a tak ji zachránili. Po této události ostatní usoudili, že Toník je sice ňouma, ale také správný a odvážný kluk. Aby mu to dokázali, šli se dobrovolně přiznat, že na auta šišky a drny házeli oni a ne Toník. Na konci knihy je krátké poučení pro rodiče, příbuzné, přátele i pedagogy o tom, jaké to je být outsider. Jak se jím dítě stane a jak se k takovým dětem chovat. Jak jim v jejich trápení pomáhat. Mějte, prosím, své oči a srdce otevřené!!! 28

Daniela Krolupperová Polštářoví podvodníci Praha: Mladá fronta 2018 Přáli jste si někdy, abyste se nemuseli učit a vědomosti vám sami nalezli do hlavy? Že je to hloupost? Na stránkách knihy spisovatelky Daniely Krolupperové zjistíte, že to jde. Musíte ale najít o prázdninách u babičky na půdě starý polštář. Pod polštář dát knihu, kterou chcete znát, a do rána se stane zázrak. Bude z vás chodící encyklopedie. Přesně to se stalo Tamaře. Když začala škola, rozhodla se polštář pořádně využít. Se svým tajemstvím se svěřila nejlepší kamarádce. Obě se náhle staly premiantkami třídy. Přitom se vůbec nemusely učit! Bylo to báječné, mít tolik volného času. Tamara zatoužila vyhrát i televizní vědomostní soutěž, kde byla první cena cesta kolem světa pro celou rodinu. A nebýt vadného výtisku knihy otázek a odpovědí dané soutěže, určitě by se jí to podařilo. Tamara skončila druhá a vyhrála pouze luxusní automobil. Byla zklamaná, ale potěšila alespoň svého tatínka. Jenomže Tamařina náhlá genialita nezůstala bez povšimnutí. Stala se z ní mediální hvězda a od té doby neměla chvilku klidu. Pronásledovali jí spolužáci, novináři i psychologové z výzkumného ústavu. Chtěli ji zkoumat. Pak se ale stalo, že jí spolužák kouzelný polštář ukradl. To už bylo na Tamaru příliš. Musela se přiznat babičce. Ta ovšem dávno věděla, že se jí polštář ztratil a nebylo těžké jej vystopovat. Babička Tamaře pomohla a vše se vrátilo do starých kolejí. A Tamara? Ta se teď učí jako nikdy. Musí totiž ostatní přesvědčit, že je chytrá i bez polštáře.

Daniel Nassar Zvířecí architekti. Jak se staví v přírodě. Brno: Press 2018

Jak pozorně se díváte, když procházíte přírodou? Všimli jste si, jak jsou zvířátka šikovná? Nejen lidé umí postavit vysoké a krásné domy, hrady, zámky, mosty, tunely, přehrady… V knize Zvířecí architekti. Jak se staví v přírodě, se o tom přesvědčíte. Kniha vás zavede do říše hmyzu, do korun stromů, pod hladiny řek a rybníků i do exotických krajin. Představí vám přírodní stavby i jejich stavitele. Podrobně vás seznámí s materiály, s pracovními postupy i stavebními plány. Čtěte pozorně tuto bohatě ilustrovanou knihu a při procházkách přírodou se dívejte kolem sebe. Budete mile překvapeni!

Robert Winston Dospívání: Spolu to zvládneme. Obrazový průvodce základy biologie, sexuologie a psychologie Praha: Slovart 2018

Kniha Dospívání: Spolu to zvládneme, nás provede nejsložitějším, ale zároveň nejhezčím obdobím v životě člověka. Odpoví snad na všechny otázky, které zajímají dospívající, ale v mnohém pomůže i jejich rodičům. Kniha nás například provede pubertou dívek i chlapců, poradí, jak mít zdravé tělo i duši. Jak rozvíjet svůj potenciál. Jak na vztahy v rodině. Upozorní na nebezpečí okolního světa (šikana, alkohol, drogy, digitální svět, bezpečnost na ulici…). Podrobně se věnuje otázkám sexuality a sexu samotného. 30

Kniha je zajímavě graficky zpracována a bude se současným dospívajícím určitě líbit.

Alberto Pellai, Barbara Tamborini Chci všechno, já jsem tady král! Dobrovský s.r.o.: 2018

„ Chci tvou hračku, kolo taky! Na co kuknu, už je mé. Chceš jí zpátky? Nezajímá! Kšá, huš, šťouchnu do tebe! Poroučím tu, jsem tu král, všichni musí poslouchat! Ať tě ani nenapadne si v mém pokojíčku hrát!“ Už jste někdy něco takového slyšeli od svých dětí? A máte doma ratolesti mezi třemi a šesti lety? Vytáčí vás někdy k šílenství svými tvrdohlavými postoji? Podle odborníků je to věk, kdy děti dokáží formulovat základní myšlenky, vnímat souvislosti mezi činy a předvídat jeho následky. Zkrátka zkouší, co si na nás mohou dovolit. V této knize její autoři - psychologové, předkládají ukázky nevhodného chování dítěte tohoto věku a také rady, jak se mají rodiče v daných situacích zachovat.

Kamila a Petr Kopsovi Jak se domluvit s tygrem, aneb, učíme se tygrijsky. Komunikujeme s dětmi doma i ve škole Brno, Erika 2016 Doporučujeme knihu, na které se podíleli dětští psychologové. Přináší nám návody na porozumění našich

dětí a radí v komunikaci s nimi. Důraz kladou na poznání komunikačního typu. Pokud víme, jaký komunikační typ je naše dítě a jaký jsme my sami, máme velkou šanci s touto informací pracovat a úspěšně s vlastními dětmi komunikovat. Tato kniha nám přináší podrobný rozbor jednotlivých komunikačních typů, a také příklady, jak k nim přistupovat. Získané poznatky z knihy se hodí nejen rodičům, ale také profesím, které s dětmi pracují - lékaři, pedagogové… Kniha je doplněna hracími kartami a řadou dalších zkušebních pomůcek. Neváhejte a nechte si poradit.

Oldřiška Ciprová Konec rodu Slavníkovců: napínavé příběhy z českých dějin Brno: CPress 2018 Doporučujeme poutavý historický příběh pro děti od známé české autorky Oldřišky Ciprové odehrávající se v daleké historii naší země. V roce 995. Naši tři hrdinové Tobiáš, Artur a Tereza se prostřednictvím záhadného zrcadla přenesou do historie. Ze začátku vůbec netuší, v jaké době se ocitli. Několik indicií jim napoví a oni jsou přímo zděšení, když zjistí, že je přesně 27. 9. roku 995 a oni jsou v hradišti jménem Libice. Jeho obyvatelé se právě chystají na náboženský svátek - svátek svatého Václava, kterého přesně před 60-ti lety zavraždili ve Staré Boleslavi. Co udělají naši hrdinové, kteří z dějepisu vědí, co se druhý den stane? Pokusí se obyvatele Libice varovat, ale uvěří jim někdo? Podaří se jim někoho ze slavného rodu Slavníkovců zachránit? Dostanou se zpět do současnosti? Čtěte a vychutnejte si každou stránku tohoto napínavého příběhu z české historie. Romana Martiníková pobočka Kateřinky 32

Božena Klímová Dne 13. prosince 2018 by se dožila 70 let ostravská spisovatelka, básnířka a publicistka Božena Klímová (+ 24. 2. 2017). Pocházela z Opavska (Malé Heraltice), ale žila a tvořila v Ostravě. Byla členkou Obce spisovatelů v Praze a Ostravě. Kromě vlastní tvorby se věnovala také lektoracím, netradičním recenzím a medailonům jiných autorů. Příspěvky o literární tvorbě nejen své, ale i ostatních autorů vycházely i v tomto elektronickém časopise OKOO. Dlouhodobě spolupracovala s grafikem a vydavatelem Dušanem Žárským – ŽÁR, Ostrava (www.zar.cz). Božena Klímová postupně vydala 6 básnických sbírek a 8 próz. Některé tituly vyšly opakovaně, a také elektronicky. Účastnila se zhruba 17 sborníků básněmi, fejetony, povídkami a slovními hříčkami. Část její literární a výtvarné tvorby je uložena v Národní knihovně Austrálie (Canberra), s ohledem na osobitý a dlouhodobý vztah Boženy Klímové se slavným spisovatelem Alanem Marshallem.

STAROBYLÉ KNIHY Pergamenově voní V abecedním reji jdou v nich staletími osudy lidí stejnou cestou od minulého k novému roku Nikdy nepřečtené svazky skrývají v sobě havraní moudrost podobnou letokruhům příliš dospělých stromů Ty odkryje až u kořenů 33

Budoucnost v bláznivé touze učinit tak z Omegy Počátek ~ na nějž je nutno si radostně připít… (Z básnické sbírky Podzimková) Dušan Žárský