Issuu

OBČASNÍK KNIHOVEN

OKRESU OPAVA

OKOO

prosinec/2015

Obsah :  Úvodník (3)  Aktuálně Almanach (4-8) E-knihy (9-13) Zbuj Davida Bátora (14-16)

 Recenze Novinky na DVD (17-18) Knihovna Kateřinky doporučuje (19-25) Dospělé oddělení doporučuje (26-29) Poetický koktejl (30-37)

 Závěrem Vášeň s následky (38-40) Co mě napadá … (41-44) Knižní vánoční fejeton (45-47) Charlie Holeček (48-49) Systém KOHA (50-51) Příběh čaje (52-57) Knihovníci v akci (58)

Pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na tento symbol, umístěný v pravém dolním rohu obrazovky

Milé kolegyně, kolegové i čtenáři, kteří jste zabloudili na stránky našeho, v letošním roce posledního, časopisu OKOO. Jako každé číslo, ani toto se nerodilo lehce, neboť naše řady byly zdecimovány nemocemi a paragrafy. Nepsanou tradicí je, že v prosincovém čísle přinášíme i pokus o humor a nevázanou silvestrovskou rubriku. S netrpělivostí také čekáme na každoroční statistické hlášení o stavu čajových pytlíků naší Jindřišky. Vánoční číslo přináší oblíbené rubriky, knižní tipy i poetický koktejl Boženy Klímové. Darinka Šelderová pokračuje ve svém článku na téma Ženy a knihy – tentokrát s podtitulem Vášeň s následky, a je to opravdu zajímavé čtení. Rok 2015 pomalu končí. Přeji Vám, aby všechny Vaše vášně skončily, nebo pokračovaly v roce 2016 pouze s krásnými následky a Váš život se neodehrával pouze v 50 odstínech šedi, ale v jasných a zářivých barvách. Vaše Zuzana Bornová

Almanach Almanach Čím jsem byl rád je obsáhlá kniha, s barevnou obálkou, na níž jsou fotografie literátů, kteří na záludnou otázku odpovídají po svém. Povídkami, fejetony.

Vazba měkká, hřbet lepený. Rozsah 230 stran. Rozměry: výška 21 cm, šířka 15 cm, síla hřbetu 1,5 cm.

ISBN 978-80-86725-63-5. Vydal Dušan Žárský – Žár, www.zar.cz, v roce 2015.

Klasickému vydání předcházelo elektronické, o němž jsme vás již informovali. Redakční úprava: Richard Sobotka, sazba Dušan Žárský, obálka Jakub Sobotka, korektury – autoři. Kniha je opatřena úvodem i epilogem. Dále jsou k dispozici zajímavá minima spisovatelů a nezbytný obsah. Stránky textů zdobí okrajová linka.

Pohled do otevřené knihy

Sedm autorů dává k dobru kus svého bytí, 6 literátů je z Moravy a jeden ze Slovenska. Nechybí tu humor, nadhled, zamyšlení, trocha smutku, nezbytná touha někam dojít, posunout se, poznat.

Ukázky: 1/ Nejkrásnější básně ke mně přicházejí, když jsem v polospánku a nevládnu už ani jediným svalem. Báseň se zhmotňuje, září, jako by měla v ústech slunce. Já se však propadám do blaženého nevědomí. Přijde ráno. Nejdříve si nemohu vzpomenout, p r o č jsem usínala tak šťastná. Když si konečně vzpomenu, najdu papír a pero, zjistím – že si nic nepamatuji a upadnu rovnou do STRESOVÉ situace. (Almanach, str. 19.) 5

2/ Jednou se mi stala zvláštní věc. Když jsem šla večer spát, vedle mě vždycky ležely mé svršky, abych si je, až mi bude v noci zima, mohla obléci. Spala jsem tvrdě, noc nebyla chladná. Ráno, když jsem se vzbudila, našla jsem všechny své svršky složené, srovnané a nahoře na nich kytičku polních květů. Od té doby jsem odmítla v kabinetě spát. (Almanach, str. 32.) 3/ Opět jsem nabyl díky této příhodě spousty nových dojmů a opět byly zcela neočekávané. Tentokrát jsem v půlce trati nedojel kolegu před sebou, tentokrát jsem se v půlce zasekl jako špunt v láhvi… Chvilková panika a chabé pokusy se znovu rozjet byly přerušeny slabým drcnutím do zad, následované tichým pípnutím: „Dobrý den!” Otočím se a vidím za sebou asi pětiletou velice udivenou holčičku. Něco tak trapného jsem v životě nezažil, a když jsme dole pomalinku doklouzali ven, tak už jsme byli tři. Celý rudý studem jsem se rychle snažil z bazénu zmizet a zrovna mi moc nepomáhalo vidět kamaráda, který to vše zavinil, jak se smíchy válí po zemi a hýká jak hyena. (Almanach, str.55/56.) 4/ Jsem už starý člověk, větší kus života už mám za sebou a místo dopředu se stále častěji ohlížím zpět. Občas mívám trochu času a mohu dělat i to, co nemusím, ale co mne baví. Kromě činností, které jsou nutné kolem rodinného domku, si mohu dovolit najít čas i pro psaní. Zprvu jenom do šuplíku, později i pro čtenáře, kterým moje povídání udělá radost. (Almanach, str. 63.) 5/ Tehdy jsme s obtížemi chápali postoj středoškolských profesorů k naší výuce., zvláště z humanitních předmětů. Přednášeli stanovenou látku a vůbec je nezajímalo, co za jejich zády studenti tropí. Angličtina byl imperialistický jazyk a za tři roky pilného studia jsme dospěli akorát k desáté lekci. O známkách na vysvědčení se kolektivně hlasovalo, takže klasifikační stupnice mohla být klidně upravena – za jedna až tři. (Almanach, str. 125) 6

6/ V mojom „občasnom denníku“ z tých dôb som našiel tento záznam: „Asi v polovičke júla 1974 som stretol na korze Paľa Haspru. Spomenul som mu, že som bol na dovolenke v Juhoslávii. „Teraz idem z Tatratouru, bol som svoju dovolenku do Juhoslávie stornovať.“ „Prečo?“ spýtal som sa. „Nás vyškrtnutých (myslel vyškrtnutých z komunistickej strany po previerkach roku 1970) do Juhoslávie nepúšťajú. Moja žena s dcérou ide, ja musím zostať doma.“ Teraz, keď píšem tieto riadky (koniec roka 2010), som sa dozvedel, ako to s Paľovým „vyškrtnutím“ bolo. Jeho druhá manželka Soňa Valentová to napísala v knihe Prelet nad životom. Vraj to bolo kvôli replike v Dürrenmattovej hre Kráľ Ján, ktorá sa znepáčila predsedovi strany v divadle. Soňa Valentová napísala: „Kolega Oldo Hlaváček ako arcibiskup odpovedal na otázku: Čo budeme robiť? parafrázou: Modliť sa, modliť sa, modliť sa! A súdruhovi predsedovi to pripomínalo Leninovo Učiť sa, učiť sa, učiť sa! Manželovi zakázali rok pracovať v televízii, čo tiež ,vybavil‘ ten pán.“ (Almanach, str.162/163.)

7/ Dnes už nevím, jaká náhoda to rozhodla, jestli mi brožurka upadla na zem a otevřela se na dané stránce, nebo jsem ji jen tak u večeře položil na stůl a mezi nějaké dvě stránky položil sklenici s čajem, aby se nezavírala, spíš to druhé. A snad jsem zapomněl i polykat, když můj pohled padl na jeden ze spodních řádků, kde byl obor napsaný velkými písmeny – KNIHTISKAŘ, čtyřletý obor bez maturity. (Almanach, str. 180.) ... 7

Tenhleten výběr drobtů je míněn jako vábnička a chcete-li vědět, kterému autorovi co patří, musíte číst…  Jak se dozvíte, psavci jsou v životě tím, i oním – jako: píšící šachista, redaktor, fotograf, spisovatel, básník, grafik, učitelka, atd. Naštěstí své životy nechtějí někam zahodit, jako Jan Neruda ten zpropadený nepotřebný slamník…

Zadní strana obalu knihy.

Vřele doporučuji čtenářům a hlavně knihovnám. V případě většího zájmu se vydavatel rozhodne pro dotisk, který by byl do 14 dnů od zadání.

Cena tištěné knihy je 250,- Kč. Cena e-knihy 80,- Kč. Kontakt na www.zar.cz.

Božena Klímová

Elektronické knihy Nakladatelství Žár vydalo právě dvě nové věci. Richard Sobotka připravil příběh Valachů o jejich cestě do Betléma (36 stran). Spisovatele Sobotku netřeba představovat, je dostatečně znám, i jeho rozsáhlá a úctyhodná tvorba….

Souzvučně si literát s e-vydáním dopřál i klasické vydání v malém počtu 40 kusů, za nímž stojí sám. Oproti elektronickému vydání nese drobnost jinou obálku (Anděla). Co nám prozradí anotace? Čím jsou nám Vánoce milé? Však víme - hřejivým teplem uprostřed rodinného kruhu, ale především návraty do dětství. Na Valašsku podnes přetrvávají mýty a legendy, které tento nejmilejší svátek v roce ozvláštňují. Právem se Valaši považují za „betlémské pastýře“, kteří šli přivítat Novorozeného a poklonit se mu i se stádečkem oveček, které ke koloritu Valašska neodmyslitelně patří. Zatím co králové obdarovali Novorozeného zlatem, myrhou a drahým kamením, nebohatí Valášci přinesli jen to, co jim kamenitá políčka uprostřed hor a pracovité ruce poskytly. Zároveň s prostými dárky však Maličkému přinesli to nejcennější, totiž lásku, pokoru a dobré srdce. Proto legenda o „betlémských pastýřích“ žije až po dnešní časy. 9

Mohu Vás ujistit, že si určitě počtete, Sobotka je autorsky opravdu dobrá značka!!!! Informace najdete na www.zar.cz, cena e-knihy je velmi příznivá. Mimo to doprovází příběh řada ilustrací. Jsou tu totiž reprodukovány detaily obrazu Jana Bartoše: Betlém, olej na plátně, rok 1934. Z vyprávění na Vás dýchnou hory, rázovití lidé, jadrná mluva a Štědrý večer - jako by už byl tady…

Ukázka z textu: NARÁZ se přihnal z polských rovin na severu studený povichr. Až kdesi od polárních krajů přiletěl, přinesl vůni a chuť zimy. Kalupem oblékal všechny do kožíšků, beranic, palčáků a teplých papučí. Povětřisko nezbedné česalo úbočí Radhoště a Černé hory, silným fukem vymetlo ze sedla Pinduly všecek prach, komíny pasekářských chalup rozezpívalo meluzínou jak pastýřské fujary. Hospodyním fuklo komínovou dírou hustý dým i s přehršlí sazí mezi rendlíky, hrnce, kastrolky, posypalo tím čertovským cukrem už navařené, že po jídle všeckým huby tou černou mastnotou svítily. Raději svíčku sfouknout a také střípek zrcadla schovat aby neuhlédli, jací jsou z nich naráz šmuríni. Také krápání do toho času nečasu přišlo. Chvílemi padaly 10

kapky jak palec tlusté, potom třeba jenom taková mlžka jen na zrosení čepice. Pak i mráz si pospíšil a hned pochtívačně zkoušel štípnout, kam jen to šlo. Poblázněný vítr poslední listí ze stromů trhal, smýkal jím šustivě po cestách, zvedal ty barevné slzy pozdního podzimu po přehršlích do výšky, až jako hejnko strnadů se ty barevné skvrny v divoké povětrnosti třepetaly, pak je zase pouštěl dolů, škarpy jimi zarovnával, zvlněnou vodu v potoce jimi zdobil, rozséval je po brázdách zoraných polí i po zapomenutém strnisku, rozházel mezi prokřehlé stonky staré trávy, zlomyslně nabodával na pichlavé trny šípkových keřů co rostly na kamenitých mezích. (Konec ukázky.) Dalším počinem je dvojvydání knihy Koho v noci nepotkáte od Jindřicha Malšínského. Autor není sice Severomoravan, ale cestu do zdejšího pružného nakladatelství si našel. Jeho literární práce se vyznačují jadrností, bezprostředností, humorem a moudrostí.

Anotace V knize Koho v noci nepotkáte se setkáte s lidmi v úsměvných, nepředvídaných, tragikomických a mnoha dalších životních situacích. Jsou to lidé, které denně potkáváte na ulici, v práci, na diskotéce, v hospodě 11

nebo dokonce na hřbitově. V současném kolotoči života si ani neuvědomujete, že vám mají co říct. V některých poznáte sami sebe, tchyni, souseda nebo vašeho nadřízeného. Zastavte se, udělejte si kávu a začtěte se do příběhů, které jsou vaším podobenstvím.

Mluvím-li o dvojvydání – mám na mysli e-vydání a současně vydání tiskem v malém počtu, avšak s platným ISBN. Tudíž se kniha dostane i do knihoven a informuje o ní Národní knihovna Praha. Daný spisovatel bude mít tak pro přátele a příznivce hned dva dárky, elektronický a klasický.

Tento nápad jistě po čase využije další řada literátů, protože takové publikování netrhá autorům ani nakladateli příliš kapsu a účel splní dvojnásobně. Jak je v úvodu poznamenáno - Nakladatelství Žár je velmi pružné. Dlužno poznamenat, že při zájmu o klasické vydání je možno v krátké době dohodnout dotisk, dle závazných objednávek.

Ukázka z nabízené 192 stránkové knihy, str. 7, úvod povídky Ó ženy, ženy: Stvořitel si po pěti dnech otřel z čela pot, dal na zem plenu a sedl si do příjemného chládku jabloně s krásnými granátovými jablky. Pochválil se za všechno, co za těch několik 12

dnů stihl udělat a zdříml si. Probudil ho až křik Adama, který se snažil napodobit hlasy některých zvířat, která pobíhala kolem a cenila ostré špičáky. „Adame, neprovokuj je, sedni si někde na zadek a nezlob,“ napomenul ho vlídně pán Bůh. Po chvíli vstal, protáhl se, podíval se na Adama, zakroutil nevěřícně hlavou a jal se tvořit Evu. Když byl s prací téměř u konce, poodstoupil, dlouho se na svůj výtvor díval a šel si dát panáka. Znova přistoupil k započatému dílu, tu něco ubral, tam zase přidal, ale pořád se mu něco nelíbilo. „Pane Bože, nechci ti radit, ale měl bys na hrudi mé budoucí partnerky přidat a čím víc tím líp,“ radil stvořiteli Adam. „Víš co, Adame, trhni si nohou. Jak se na tebe dívám, tak vím, na co myslíš, nestydo jeden! Vezmi si kosu a jdi posekat rajskou zahradu,“ a vykázal ho ze své blízkosti. (Konec ukázky) … Hezký Advent přeji všem, kteří stále upřednostňují pro doladění duševna knihu před televizí, rádiem, internetem a jinými soudobými lákadly. Ostatně – přítomnost knihy je opravdu léčivá!

Božena Klímová 13

Zbuj Davida Bátora Že jste již o takové sbírce slyšeli, či ji dokonce četli jako e-knihu? Ano. Před časem vyšla v ENakladatelství Žár Ostrava. Autor ale básně podvědomě neměl za hotové, zneklidňovaly ho, proto je přepracoval, slovně vymodeloval a kolekci doplnil.

Ilustrace pořídil Michael Foltýn z Hradce nad Moravicí, jsou 4, k básním Sex, Murař, Vercajk a Plaváček. Korektur se ujal Mgr.Jakub Chrobák, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, který také napsal doslov. A kniha tiskem vychází právě nyní. Tisk: Tiskárna Optys - Opava. Náklad 842 kusů, a to díky sponzorům. Návrh barevné obálky: studentka AVU v Praze Michaela Čápová. Michael Foltýn, kresba k básni Sex. Zbuj přibližuje Slezsko nejen „Prajzským” nářečím, s nímž si básník musel porozumět. Také čtenář, než se začte a zvykne si na jinou melodičnost řeči, nebude verše hltat, ale zkoumat. A sžívat se s nimi. Příběh (míněno sbírku) sestává z portrétů osobitých a rázovitých lidí, z přiblížení krajiny, a přehrávání životních situací. Jazyk je pak dokonalou

kulisou. Některé básně byly, mimo jiné, uveřejněny v prestižním časopise Revolver Revue v Praze. JA NI Pro faraře a biskupy su tu enem jahni, ale my na škole sme byli sami Jani, kantor ryčí: ,, Kurňafix, Himlhergot, kdo to byl, kdo rozbil Jánošíka?“

A z lavic to zakokrhá a zahýká a potom spustime po našimu: Ja Ni Ja Ni Ja Ni Ja Ni Ja Ni… fajny kraval od septimy po primu!

David Bátor – ze sbírky Zbuj Ve sbírce najdeme verše mírné, verše otevřené, upřímné i drsné - a jakoby obhroublé. To vše autorovi pomáhá utvořit poetickou opravdovost.

Křest proběhne 20. prosince 2015 v kinosále v Hradci nad Moravicí. V rámci koncertu. Z e-mailu Richarda Vaculy o novém albu a křtu knihy: Spolu se sbírkou Davida Bátora ZBUJ budou album a jiné starší věci odehrány živě v kině Hradec n. M. 20. prosince v 16:00. Každý, kdo dorazí, získá jednu sbírku básní ZBUJ zdarma. Vstup je také volný.

Na závěr pasáž z úvodu Davida Bátora ke knize: Sbírka je sepsaná v nářečí prajzkém i čisarském. Proto je zde na úvod báseň hrabyňského básníka Arnošta Chamráda z roku 1919 jako jakýsi pokus o smír kdysi znesvářených regionů Hlučínska a Opavska, Jejich nářečí si v mnohém notuje (roba, baj, bo, aj), ale v jiných slovech se úplně rozchází (naběračka: na čisarské žufan, na prajzké šeblefla). Budiž tedy směs obou nářečí v této knize čímsi krystalickým a pevným jako je víra, láska a naděje v nestálých a chaotických dnech našeho i příštího věku. ... A ještě perlička – ilustrátora (výtvarníka) Michaela Foltýna a básníka Davida Bátora nespojuje jen OPAVSKO a umění, ale také rodinné vazby. 

(na snímku Michael Foltýn)

Božena Klímová 16

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost

DOMÁCÍ PÉČE – obětavá zdravotní sestra Vlasta (Alena Mihulová) při své práci na jihomoravském venkově ošetřuje spoustu rázovitých místních pacientů. Když se však dozví, že sama potřebuje pomoc, musí ji začít hledat mimo prostředí, které zná. Díky dceři jednoho z pacientů (Tatiana Vilhelmová) a její esoterické mentorce (Zuzana Krónerová) začíná objevovat svět alternativního léčení a díky němu snad i sebe samu… To vše k velké nelibosti manžela Ladi (Bolek Polívka), který na tyhle „hňupoviny“ nevěří. Vlasta tak musí bojovat nejen se svojí nemocí, ale i s Laďovým zdravým moravským „rozumem“. Komedie a drama se proplétají, když si Vlasta poprvé v životě začíná uvědomovat, že taky ona potřebuje péči… Na MFF Karlovy Vary 2015 získala Alena Mihulová za roli v tomto filmu cenu za Nejlepší ženský herecký výkon.

ŽENA V KLECI a ZABIJÁCI - strhující dánské kriminální thrillery z pera scénáristy filmového hitu Muži, kteří nenávidí ženy jsou prvním a druhým dílem filmové série o speciálním kriminálním Oddělení Q svérázném detektivu Carlu Morckovi (Nikolaj Lie Kaas) a jeho asistentovi Assadovi (Fares Fares), podle bestsellerů dánského spisovatele Jussiho Adlera-Olsena.

POPELKA - nestárnoucí, jemný a něžný příběh plný lásky znovu ožívá! Nová, velmi zdařilá, adaptace režiséra Kennetha Branagha je moderní klasikou, která je stále plná představivosti a kouzel! Přes nevlídné chování macechy (Cate Blanchett) a nevlastních sester si oduševnělá Elka (Lily James) odmítá zoufat a mstít se jim. Raději ctí poslední slova své matky: „Buď odvážná a vždy laskavá!“ Jednoho dne uprostřed lesů potkává Elka svou spřízněnou duši, mladíka, který smýšlí stejně jako ona a rozhodne se vzít osud do svých rukou a setkat se s ním znovu. Potká Elka znovu svého prince? Objeví se víla kmotřička (Helena Bonham Carter) s kouzelným skleněným střevíčkem? Snad ano, kdo ví ...., ale věřte, že Popelka navěky okouzlí celou vaši rodinu! Tento příběh je plný krásných zážitků, úsměvů, barev a Popelčiny šaty jsou tak krásné, jako ty ve vašich snech.

KOBRY A UŽOVKY - Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. Kryštof Hádek získal za roli v tomto filmu cenu na MFF Karlovy Vary za Nejlepší mužský herecký výkon.

Jana Langová - mediatéka 18

Knihovna Kateřinky doporučuje Dvořáková, Petra Flouk a Líla. Dobrodružství z mrakodrapu. Brno: Host 2015

Pro děti od 5-li let.

Milé děti, víte, co na vás číhá ve virtuálním světě počítačů? Víte, že kromě zábavy, her a nových přátel se tu můžete setkat se zradou a podvody? Nevěříte? Potom se začtěte do nové knihy Petry Dvořákové nazvané Flouk a Líla a ona vás o tom přesvědčí. Zavede vás za kouzelným kocourem Floukem, který se seznámí s počítačovou myší Lílou a oba poznávají svět za i před obrazovkou počítače. Zjistí, co je to internet , poodhalí nebezpečí Facebooku ale hlavně zjistí, co je to opravdové přátelství.

Ukázka: „Nechtěla by sis taky něco přát?“ vyzvídal Flouk, když zůstali v kanceláři sami. Líla se na chvíli zamyslela. „ Nakloň se ke mně, ať ti to můžu pošeptat.“ A potom něco dlouze šeptala do kocouřího ucha. A když se šeptáním skončila, Flouk se přikrčil, třikrát myš něžně pohladil ocáskem po zádech a – pst, tiše! Poslouchejte: „Ťuk-ťuk.“

A znovu: „Ťuk-ťuk.“ A potom už pořád. Líle se uvnitř tělíčka rozťukalo srdíčko. To byla panečku krása! Tak takové to je, když je někdo živý,“ vzdychla si spokojeně. A přitiskla se k Floukovi. Byli teď opravdoví kamarádi.

Pospíšilová, Zuzana Do lavic Praha: Grada 2015

Pro začínající čtenáře

Kniha pro začínající čtenáře od oblíbené autorky Zuzany Pospíšilové nás tentokrát zavede do první třídy. Všechny děti se poprvé do školy těší a musí se na ní řádně připravit. Mají také spoustu otázek a obav jestli to opravdu zvládnou. Zkrátka jít poprvé do školy není jen tak. A teď si představte, že existují malinkaté kouzelné bytosti, které to prožívají úplně stejně. Jsou to skřítkové, kteří bydlí ve škole a na nové žáčky-prvňáčky netrpělivě čekají. Mají je, samozřejmě tajně, po celý rok na starosti. Chystají jim na lavici školní potřeby, dohlíží na pořádek v aktovkách, ořezávají tužky… Skřítkové jsou bytosti hodné a pořádné, ale občas se mezi nimi objeví i skřítkové-zlobidla. A to se potom dějí věci! Ti naši jsou dva a jmenují se Pája a Alda. Sedí u prvňáčků v poslední lavici a provádějí jim nejrůznější legrácky a lumpárny. Jaké? Čtěte a bavte se!

Kernerová, Katarína Nevšední příběhy pro zvídavé kluky a holky 1. , 2. ,3. Praha: Advent-Orion, spol.s.r.o. 2015

Tentokrát vám představujeme hned tři na sebe navazující knihy pro malé čtenáře od slovenské autorky Kataríny Kernerové. Pod společnými názvy se skrývají příběhy dětí, které každý den sami prožívají. Jsou to příběhy veselé, ale i smutné. Zkrátka takové, jaké život přináší. Už i děti se setkávají se závažnými tématy jako je například šikana, nepoctivost nebo lhostejnost. Na druhou stranu ale dokáží vnímat jaké to je, když má někdo někoho rád, když někdo umí někomu pomoci, co je skutečné přátelství, jak se dá pomoci starým lidem, jaké jídlo je zdravé a jaké jim ubližuje… Tyto a jim podobná témata jsou nenápadně vsunutá do dětských příběhů, na kterých je můžeme dětem ukázat a vysvětlit.

Schwabikova, Kateřina – Botková, Barbora Cesty dětí do staletí 2 aneb jak Běta a Kuba putovali za našimi panovníky. Praha: Slovart 2015

Představujeme vám druhý díl naučné knihy Cesty dětí do staletí. Jak si pamatujeme z prvního dílu, děti Bětuška s Kubíkem navštívily muzeum a díky stroji času se přenesly do historie. Ta je zaujala natolik, že se tam toužily podívat znovu. A kam je stroj času pozve tentokrát? Seznámí je s významnými osobnostmi našich dějin. Například s knížetem Svatoplukem a Václavem. Poznají krále Přemysla Otakara II., Karla IV. Lucemburského, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Leopolda I. Habsburského, Karla IV., Františka Josefa I. a T.G. Masaryka. I tentokrát se budete nejen vzdělávat, ale hlavně bavit nad komiksovými legráckami a plnit nejrůznější otázky i úkoly. Příjemnou zábavu! Na závěr vám chceme nabídnout nejen dobrodružství, ale také trochu učení.

K velké radosti všech, kteří se učí anglicky a chtějí si jazyk procvičit, obohatila knihovna svůj fond o další dvojjazyčné dětské knihy.

V letošním roce vyšly v pražském nakladatelství Sun díla světové klasické dobrodružné literatury. Sice se nám několikasetstránková díla smrskla na pár desítek stran, ale v tomto případě to snad nikomu vadit nebude. Všechny představované knihy převyprávěl Steve Owen a ze španělštiny do češtiny přeložila Marie Svobodová. Příběhy jsou krátké, nenáročné a jsou vydány formou dvojjazyčného čtení, kdy hned vedle anglického textu vidíme text český. Ke každému příběhu jsou připojeny krátké autorské medailonky, historické kontexty a charakteristiky hlavních postav- vše rovněž přeloženo do angličtiny.

Sodomka, Martin

2014

2013

2012

Jak si postavit dům Svitavy: MS studio 2015

Pro děti od 7 let V edici Technických pohádek svitavského nakladatelství MS studio, vychází pro děti již 4.díl velice povedené knihy o krysákovi Arnym a jeho kamarádovi vrabčákovi Zílovi. Jejich kamarádství začalo před čtyřmi lety na okraji města mezi starými ohradami, autodílnou a velkou skládkou, kde našli svůj domov a kde se 23

také poprvé rozhodli, že něco sestrojí. Tenkrát jim pomohl žabák Kristián a společně postavili auto. Po úspěšné stavbě auta se v druhém díle pustili do stavby letadla. I to bylo velice technicky náročné, ale naši hrdinové si s tím výborně poradili a ve společně sestrojeném letedle se dokonce vydali na dalekou cestu na jih. Po návratu se naši cestovatelé setkali s dalšími kamarády a to s Prckem a Fredem. Ti je ve třetím díle přemluvili k sestrojení dalšího technicky náročného stroje a sice motorky. Arnymu se tenkrát do stavby moc nechtělo-zamiloval se totiž do krásné krysí slečny Lucie a chtěl trávit čas hlavně s ní. Ale i tak se dílo podařilo a naši „strojaři“ nám do detailu předvedli, jak se motorka staví a jak funguje. A do čeho se pustili naši šikulové tentokrát? Jak už název napovídá, není to nic menšího než stavba domu. Arny se totiž s Lucií oženil a musí myslet na jejich společnou budoucnost… I v této knize se dopodrobna seznámíme se všemi technickými náležitostmi, které potřebujeme znát při stavbě domu. Dozvíme se, jak je důležité vybrat tu nejlepší stavební parcelu, vzít si hypotéku, nechat vypracovat architektonický návrh, projektovou dokumentaci. Musíme vědět, jak se dělá základová deska, obvodová a nosná zeď, betonový věnec, konstrukce střechy… Zkrátka je toho strašně moc co nás čeká než si v klidu nového domova sedneme k prostřenému stolu a vypijeme šálek svého oblíbeného čaje. A proto popřejme Arnymu a Lucii, aby se jim vše podařilo a byli spolu v novém domě šťastní.

Nutno doplnit, že autor si knihy sám ilustroval a k jejich napsání přizval několik odborníků, kteří dohlíželi na technické detaily. Již nyní se můžeme těšit na nově připravovanou knihu, která nás zavede do 19. století, kde se staneme svědky stavby první železnice. Knihy jsou přístupny i v elektronické podobě.

Romana Martiníková – Pobočka Kateřinky

Dospělé odd. doporučuje: Charlotte Linková: Údolí lišek Nádherný letní den, osamělé parkoviště uprostřed polí a luk. Vanessa Willardová čeká na svého muže, který se šel projít se psem. Ponořená do svých myšlenek si nevšimne auta, které se blíží. Když se jí zmocní nepříjemný pocit, je už pozdě. Objeví se neznámý člověk, přemůže ji, omámí a odvleče. Zavřenou v bedně, v níž je voda a jídlo na týden, ji ukryje v jeskyni. Avšak dřív, než pachatel (Ryan) stačí požadovat po jejím manželovi výkupné, je zatčen za jiný delikt. A unesenou ženu ponechá jejímu osudu. Neodváží se s tím, co provedl, svěřit ani svému právníkovi, přestože ví, jak hrozný osud unesenou ženu čeká. Tentýž slunný srpnový den skončí pro Matthewa Willarda jako hrozný sen. Po procházce se psem se vrací na odlehlé parkoviště, na kterém má čekat jeho žena. Auto tam sice stojí, ale po Vanesse ani stopy. Matthew je přesvědčený, že neodešla dobrovolně, netuší však, jak šílená je pravda. Skoro po třech letech se událost opakuje. Opět zmizí za záhadných okolností žena a policie nemá žádnou stopu. Pořád ještě nikdo neví, co tehdy Ryan, který byl mezitím propuštěn na svobodu, spáchal… Další psychologický román z pera současné německé spisovatelky, který byl, stejně jako řada jiných, zfilmován a zejména v televizi vykazuje velikou sledovanost. Autorka dává ve svém románu prostor únosci – jeho myšlenkám, výčitkám, pocitům, které mu nedají pokoj ani ve vězení a ani po propuštění. Charlotte Linková píše velice poutavým způsobem – čtenáře navnadí hned v úvodu a ten pak nemá šanci knihu odložit, dokud nedostane odpovědi na všechny otázky, které mu hned od začátku víří hlavou. Neustále ho udržuje v napětí dalším postupným zaplétáním děje, který rozetne opravdu až v závěru knihy. 26

Robert Lyndon: Císařský oheň ROBERT LYNDON: anglický spisovatel a historik, je členem Královské geografické společnosti a s manželkou žije v Dorsetu. Dlouho byl známý jako autor knih o dějinách a cestování. Pak přišel obrovský úspěch: vydal román CESTA SNĚŽNÝCH PTÁKŮ a rázem si získal nesmírné množství příznivců. Sám ostatně tvrdí, že většinu života zřejmě čekal, až napíše právě toto dílo, v němž zhodnotil své znalosti a zkušenosti nadšeného sokolníka, horolezce a cestovatele. Tím dodal své úchvatné knize, v níž se mísí silný dobrodružný příběh s tajemnem a dávnými mýty, jedinečnou atmosféru. Jeho volné pokračování tohoto románu, mimořádně očekávané, vede důvěrně známé hrdiny na fascinující výpravu do daleké Číny. Děj knihy se odehrává v roce 1081 - několik let po konci Cesty Sněžných ptáků. Hlavní hrdinové se rozešli a žijí svůj vlastní život. Vallon našel díky svým vojevůdcovským schopnostem uplatnění v byzantské armádě. Když v bitvě u Dyrrhachia, která znamená velké vítězství Normanů, zachrání život císaři Alexovi, je vybrán jako vůdce utajované výpravy. Má za úkol vypravit se do Číny, aby získal střelný prach, s jehož pomocí má císař v plánu vyhrát válku. S eskadronou prvotřídně vycvičených vojáků se na výpravu vydává i lékař Hero, sokolník Wayland a záhadný mladík Lucas. Všichni mají k cestě své osobní důvody a všichni mají svá tajemství. Putují přes zrádná moře a pouště spalované sluncem, nezmapovanými horami a pláněmi za Hedvábnou stezkou až do samotné Říše středu. Robert Lyndon dokázal to, co se podaří málokdy: volné pokračování historické ságy je opět strhující. Hlavní postavy prošly proměnou a přibyly k nim další. Atmosféra děje vtáhne čtenáře do tehdejšího světa, 27

vylíčeného s úžasnou barvitostí. Autor má velkou schopnost zaujmout čtenáře napínavými popisy děje i krajiny a přesto jej udržuje v permanentním napětí. Jodi Picoultová: Čas odejít JODI PICOULTOVÁ napsala 23 románů, v roce 2003 získala cenu New England Bookseller Award a osm jejích posledních románů se ihned vyhouplo na první místo prestižního žebříčku bestsellerů New York Times. Autorka si získala čtenářskou přízeň i respekt kritiky především mnohovrstevnými dramaty s kontroverzní (často pak lékařskou) tématikou, která zobrazuje krizové okamžiky v životě obyčejných lidí a která jsou psána na základě velmi pečlivého a do nejmenších detailů zacházejícího průzkumu tématu i prostředí, v němž se daná kniha odehrává. Hlavní hrdinka Jenna Metcalfová se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji matku Alici. Ta totiž zmizela, poté co v rezervaci udupal její kolegyni slon. Anebo to bylo celé jinak? Alice studovala chování slonů v Africe, pak však poznala Jennina otce a vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci pro vysloužilé slony z cirkusů. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice prostě zmizela. Jenna byla tehdy ještě malinká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jediný člověk, který by třináctileté děvče mohl nasměrovat na správnou stopu, je její otec, jenomže ten po zmizení své ženy skončil na psychiatrii. Jenna jde za vědmou Sereniti, najme si i soukromého detektiva Virgila, zkouší zkrátka cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na 28

kloub. A stále dokola si pročítá matčiny deníky, protože se nemůže zbavit myšlenky, že se kdesi v těch záznamech skrývá ke všemu klíč. Děj je střídavě vyprávěn všemi postavami, včetně Alice. A právě její pasáže jsou naplněny mimořádně zajímavými pohledy do života slonů. Sama autorka říká: „Při psaní této knihy jsem si mnohokrát říkala, že sloni jsou možná vyvinutější než lidé – když jsem studovala jejich zvyky truchlení, jejich mateřskou péči i jejich paměť. Jestli si z tohoto románu něco odnesete, doufám, že to bude poznání kognitivní a emocionální inteligence těchto překrásných zvířat – a pochopení, že je naším úkolem je chránit“. Kniha Čas odejít je velmi krásná kniha plná zajímavých informací a konec je nečekaným, až šokujícím bonusem, který by nepředpověděl ani věštec. Jindřiška Fussová – oddělení pro dospělé

Poetický koktejl Poetický koktejl jednoduše namícháte tak, že do pomyslné sklenice nalijete verše jednoho českého básníka a doplníte to poezií dvou moravských básnířek. Vše řádně promícháte, a když se vám po prvním doušku čtení zatočí hlava – pak je to to pravé… (Komu by se nechtělo zrovna si loknout, může si tímto stylem udělat sendvič.)  Dovolila jsem si pro vás takto namixovat drink z tvorby Vladimíra Stibora, Soni Záchové a Evy Kotarbové. Představovat vybrané nemusím, jsou dostatečně známi a jinak najdete vše na internetu.  ... Jako když slyším jak mi říkáš/ ty jsi tak báječná/ ale já/ cítím se jako antilopy guruneků/ ony jsou tak plaché/ a mají velmi vzácnou kůži/ já jsem hebká/ a ty zas krásně voníš/ ráno nám naše jizvy naskakují (S.Z.) ... Zašeptá:/ Zdálo se mi o březích evangelia/ tma měnila směr, / S tebou jsem ji zahlédla. / Ale jen na chvíli. (V.S.) ... Utáhnu šňůrky korzetu/ K sukni ke kolenům/ černé punčochy/ Na ulici rozdrtím nevšímavost (E.K.) ...

U Soni Záchové jde o sbírku vydanou už před lety (2004), ale jak se vracíme rádi k přátelům a blízkým, tak je možno vracet se též k literatuře. Působivými ilustracemi doprovodil Jiří Neuwirt.

Záchová neztratila nic ze své mladické upřímnosti a prožitky bez ostychu nabízí čtenáři. Ve verších klokotá život!

Že by už ale nepsala dále, to se nedá povědět. Na volných papírech nosí cestou necestou řadu nových básní, vkládá je mezi stránky knih, do kabelky, do kapes ...

Lydie Romanská zhodnotila nedávno tuto situaci, že rukopisné verše by už klidně naplnily tři sbírky.

Kdy se tedy odhodlá autorka dát nám zase šanci? To ví jen ona sama!

Milena, Bohun a Já

Kdysi dávno to jsme lovili ryby chytali žáby ropuchy a potok byl tak ledový Bohune oblaka prachu kytice lučních květů ach přemodré nebe našich dětských let má hlava praská pod tíhou vzpomínek a nasládlé jaro vrací zpět vůně i barvy

jako v automatu Svět

(str. 10, S. Z.) 32

Z básně:

miluji pohyby tvých rukou Magdu v jejím velkém, šedém svetru jede dvanáctkou na Smíchov nese si kytku a já se vracím zpátky svoji hlavu s jablkem mezi rty

(str. 71, S. Z.) Vladimír Stibor svou knihu pustil do světa nedávno (2015). Jeho poezie je specifická. Má kouzlo, metaforickou svižnost, a bezpochyby i tajemnost.

Na jeho básně se vždy těším. Prolíná se tam příroda, život běžný i ten smyšlený, nešetří citem, aniž by byl zbytečně jímavý, či nad míru nostalgický. Dávná historie se tu snoubí se současnem.

Ilustracemi osobitě opatřila Luciána Stiborová.

Dům pro tebe

Chtěl bych mít dům se třemi jezery.

Na prvním by dováděly jitřní galéry.

Na druhém čluny nesoucí na přídi květy z vyhnanství.

Na třetím jezeru bych zahlédl, jak se po vlnách stáčí stezka ke tvému atriu.

Přivítal bych tě úsměvem.

(V. S., str. 20)

Radost je z rodu potulných lvic, zdivočely tak trochu mezi sebou. A uvnitř.

(V. S., ukázka, str. 44)

Eva Kotarbová tíhne k poezii, která vychází z jejího vztahu k městu, kde žije, k lásce – která nás provází životem a k zamýšlení se nad osudem, nad vztahy lidí obecně a nad definitivním počátkem a koncem.

Ne nadarmo nazvala svou novou sbírku. Marné levitace.

Doplnila texty o své ilustrace, které vytvořila pomocí počítačové grafiky. Také vydání knihy je jejím počinem.

U níže uvedených básní nemám odkaz na stránky, jelikož jsem zatím čerpala z dostupné tvorby na webu a ke sbírce se dostanu až v lednu 2016. Budu zvědavá na řazení básní i na ilustrace…

Ticho Den v barvách podzimu s trny ostružiní od srdce k srdci nevedou dálnice ani pěšiny slov ticho pandemie lhostejnosti stále častěji

Klikyháky Srpen - padají hvězdy klikyháky podepisují závěť na obloze vesmír pláče neslyšně pro pozemšťany ještě několik vteřin a tma jako po rozkoši bez svědectví křiku stálice jenom pro několik let (E.K.)

Upřímně vás k těmto knihám zvu, zadáte-li jejich názvy do vyhledávače webu, doberete se k informacím o cenách, o rozsahu těchto vydání a také navíc něco o autorech samotných.

Místo paraplíčka na správném koktejlu – nabízím ještě ukázku z básně Vladimíra Stibora, který – jak se zdá – žije v několika světech, či dimenzích, najednou.

Časem se s ní spřátelím, / projdu jejím peklem i předpeklím, zakopnu o návětrné kořeny/ a mezitím se objeví dny, kdy si nejsem jistý/ jejím zoufalstvím, / schopností uvolnit kámen/ na té nejvyšší skále, / pod níž stojíme, / loupeme pomeranče, / a díváme se na tu stranu, / odkud na nás volá.

(z básně Zítřejší přítelkyně – V. S.)

K těmto třem upoutávkám bych se někdy ráda vrátila, a to v pravé recenzi.

Božena Klímová

Vášeň s následky aneb Stefan Bollmann podruhé V minulém čísle občasníku OKO jsem slibovala, že si ještě budeme povídat o knihách Stefana Bollmanna. Dnes vám představím jeho knihu s názvem: „Ženy a knihy. Vášeň s následky“. Opět se zde německý spisovatel zabývá fenoménem ženského čtení. Seznamuje čtenáře se slavnými „vášnivými“ čtenářkami, které se samy později staly spisovatelkami. Zájemci o tyto informace si dozajista počtou rádi o čtenářské revoluci vyvolané Mary Wollstonecraftovou. Dozví se informace ze zákulisí života vášnivé čtenářky Jane Austenové i o jednom deštivém létě Mary Shelleyové. Zalistujeme románem Paní Bovaryová, kde vášeň hraje důležitou roli. Dozvíme se něco o první předčítačce Eugenii Marlittové. Ve 20. století bude zmíněna také vášní ke knihám posedlá Virginie Wolfová i sexbomba Marilyn Monroe. Nás však bude více zajímat pohled na čtoucí ženy konce 20. a počátku 21. století. Zatímco ženy minulého století se snažily získat rovnoprávnost a emancipaci. Hnacím motorem jejich touhy číst byla především snaha získat informace a vědomosti. Vášeň ke knihám a v knihách jim dodávaly další rozměr jejich životů. V dnešní moderní době rovnoprávnost ženy mají, jsou sebevědomé, aktivní, cílevědomé a houževnaté. Četba je sice pro ně také pramenem moudrosti, více však slouží k odreagování a relaxaci. Chtějí číst o silných ženách, které se dokáží vyrovnat světu mužů. Důležité jsou v literatuře opět emoce. V době sociálních sítí a médií, kdy je seznamování tak snadné a zdánlivě jednoduché. Citlivé předivo mezilidských vztahů, zvláště pak vztahů s opačným pohlavím, je stále předmětem zájmu. Chtějí vášeň a co je následkem? Stefan Bollman v úvodu k poslední kapitole s velkou porcí nadsázky píše: „Čtenářka, která překročila hranice aneb Padesát odstínů šedi“ říká: „Proboha, co to s těmi čtoucími ženami je? Nejdřív se za svítání a při západu slunce kvůli lásce proměňují v upíra. Pak pěstují avokáda na 38

vlhkých místech a následně mumlají modlitby klína. A nakonec v železářství obsluhují mimořádně atraktivního, bohužel poněkud narušeného pana Greye, který si chce koupit širokou lepicí pásku, kabelové svorky a provaz z přírodních vláken. Vzdávají se tedy v aktu čtení své emancipace, vyhánějí ji, neboť se jim již omrzela? Nebo je zatím přece jen něco jiného?“1 Autor knihy se vcelku podrobně věnuje románu Padesát odstínů šedi a poukazuje na spojitosti a odlišnosti s literaturou pro ženy od 18. století až po současnost. Zmiňuje autory pornografické literatury sahající od Alkaia a Ovidia, přes Francoise Rabelaise, Denise Diderota až po Henryho Millera i Anais Ninovou či Catherine Millerovou. Pro nás budou zajímavé určité skutečnosti, které ve zmíněném románu o mladičké a nezkušené Anastasii Steelové a naopak příliš zkušeném panu Greyeovi lze nalézt. Pan Bollmann uvádí: „někteří čtenáři románu přistihli sami sebe, že sexuální scény začali časem přeskakovat“2. A dokonce z legrace spočítali, jak často se v textu opakují určitá slova a fráze. Zde je malý žebříček vyskytující se v prvním dílu, jen namátkou cituji: „94x sténají, a to oba: chraplavě, v zoufalém úžasu, sotva slyšitelně, vzrušené nebo taky bez dechu; 44x se v Anastasiině podbřišku toužebně sevře každičké svalové vlákno; 38x přicházejí do hry její kalhotky, většinou je on svléká; 35x se různé části těla křečovitě stahují; 34x si s požitkem kouše spodní ret; 10x někdo z nich vrcholí.“ 3 Podle Stefana Bollmanna je toto dílo „ve vývoji moderního románu, zaměřeného na ženské čtenářky, prozatímní koncový bod“.4 1

BOLLMANN, Stefan. Ženy a knihy: vášeň s následky. První vydání. Brno: Host, 2015. s. 308. Tamtéž s. 314. 3 Tamtéž s. 314. 2

Z knihovnické praxe je známo, že s knihami podobného ražení se doslova roztrhl pytel. Zatímco ještě před nedávnem autoři napodobovali tvorbu Rowlingové a J. R. R. Tolkiena a v literatuře pro ženy byly upřednostňovány tajemná setkání s upíry, vampýry a jinými nadpřirozenými bytostmi v říších snů a fantazie, v současnosti se rozvíjí fenomén románů s erotickými motivy. Přičemž samotný příběh takovéhoto díla bývá víceméně podobný nebo se příliš námětově neliší od ostatních. Hlavní hrdinka bývá vesměs krásná s bolavou duší z předešlého vztahu, či s určitým mindrákem z dětství. Její mužský protějšek musí splňovat všech pět „P“ a pokud se k jeho sebejistotě a nadité peněžence přidá ještě tajemství, které jej v očích hrdinky, dělá zranitelným, pak je úspěch románu zaručen. Vášeň s následky je více než zjevná. Na závěr si vezmu na pomoc slova hlavní hrdinky z románu „Šťastně až navěky“ od Elizabeth Maxwellové, která říká: „Muž, který čte, je nesmírně sexy. Muž, který nečte, je jen normální chlap.“5 Pokud se nad tím zamyslíme a přeneseme to do oblasti literatury, plyne z toho jediné. Ženy vždy hledají někoho jiného, jen ne normálního muže. A takový se může objevit pouze v knihách. Děkuji za pozornost D. Peterková LITERATURA: 1/ BOLLMANN, Stefan. Ženy a knihy: vášeň s následky. Překlad Nina Fojtů. První vydání. Brno: Host, 2015. 349 stran. ISBN 978-80-7491-410-2. 2/ MAXWELL, Elizabeth. Šťastně až navěky. Překlad Pavla Kačorová. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 256 stran. ISBN 97880-7505-211-7. 4

BOLLMANN, Stefan. Ženy a knihy: vášeň s následky. První vydání. Brno: Host, 2015, s. 321 Maxwell, Elizabeth. Šťastně až navěky. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. s.41

Co mě napadá před koncem roku… Blíží se konec roku a jako každý rok má být i toto číslo našeho občasníku lehce bilancující, úsměvné či humorné. Jelikož jsem typ člověka, který se prostě nedokáže smát na povel, pokud k tomu není důvod, ani můj literární počin, poslední tohoto roku, asi příliš k velkému zasmání nebude. Navíc každý literát vám potvrdí, že napsat něco humorného je jedna z nejtěžších disciplín. Mě v tomto období napadají spíše melancholické myšlenky. Otáčet se zpět se příliš nedoporučuje, všude slyšíme, že se máme dívat dopředu a minulost zanechat za sebou. Jednak ji už nezměníme a jednak to někdy může být spíše smutné. Ale zase naopak se říká, že pokud neznáme svou minulost, nemůžeme pochopit svou budoucnost. Během roku jsem otevřela bezpočtu zajímavých knih, publikací a dokumentů. I letos bylo co objevovat, poznávat, byl důvod učit se novým věcem a jsem ráda, že mi byla dána možnost rozšířit si obzory. A to především díky knihám, které mě každodenně obklopují a do jejichž stránek se denně nořím, abych objevila, co je v nich nového a přínosného. Pravdou je, že severských detektivek a thrillerů se tedy dotýkám nerada. Někdy mám obavy, aby se to zlo, o němž se v nich píše, náhodou nezhmotnilo a nezaplavilo budovu, okolí a celou společnost. Ráda otvírám knihy určené dětem, které jsou plné fantazie, dětské radosti a naivity. Takový pohled na svět nám častokrát velmi chybí. V tomhle případě by se jejich poetický svět měl naopak více zhmotňovat, obzvláště mezi ustaranými dospělými a především mezi mocnými a vládnoucími politiky. Naštěstí pro nás knihovníky, čtenáře a milovníky knih těch krásných titulů je více, takže máme alespoň z čeho čerpat náměty a volně je přenášet do svých životů. Tak jako například slova a postřehy z knihy fejetonů novinářky a blogerky Barbory Šťastné s názvem „Jak jsem sebrala odvahu“. Ty jsou 41

pohlazením na duši obzvláště pro matky, manželky a lidi, kteří přemýšlejí o svém životě a touží jej opravdu prožít, ne jen přežít. Zaujala mě část z fejetonu „Co se stane, když si přestanu říkat „měla bych?“ Možná nebudu jediná, kdo po jeho přečtení, nabude dojmu, že to cítí obdobně. Dovolte mi tedy autorku citovat: „…Kdyby mě televizní reklamy a letáky z Tesca neustále neujišťovaly o tom, že Vánoce jsou svátky míru a radosti, snadno bych propadla dojmu, že Vánoce jsou svátky „měla bych“. V dětství to bylo jiné. Vánoce se mi tentokrát zdály jaksi opravdovější, protože přicházely samy od sebe, bez mého přičinění. Jako kouzlo. I když i tehdy kolem mě kypěl chaos a stres příprav a moje máma během adventu propadala čím dál temnějšímu zoufalství, že „to nestihne“, já jsem ani na okamžik nezapochybovala o tom, že Vánoce budou a budou naprosto dokonalé. Protože o Vánoce, myslela jsem si tentokrát, se nikdo nemusí starat. Nikdo je nemusí „dělat“. Ty prostě přijdou a budou, stačí si je užít. Dnes je to jinak. Advent prožívám s pocitem, že aby mohly Vánoce začít, musím je napřed zařídit. Koncem listopadu vypukne hotový festival mělabychů. Nejsem ambiciózní vánoční perfekcionistka a netrvám na čerstvě umytých oknech a sedmi druzích cukroví, ale těch věcí, které musím udělat, aby Vánoce vůbec mohly být, vidím kolem sebe desítky. Některé z nich mě naplňují lehkou panikou, jen na ně pomyslím. Třeba nákup vánočního stromečku, shánění Lega-plachetnice, které je všude vyprodané, nebo vymýšlení dárků pro mužské členy rodiny, kteří „ všechno mají a nic nepotřebují“. A taky bychom měli jít s dětmi na Rybovu mši a pálit doma purpuru a zdobit perníčky a sakra, užívat si tu radost a pohodu, o které se všude mluví. Vím, že nic z toho není úplně povinné, ale copak se na to můžu vykašlat? Copak by Vánoce bez toho mohly být? Největší strach mám ale z toho, že i když do našeho bytu poctivě dodám všechny vánoční kulisy a rekvizity, stejně už nikdy nezažiju ten pravý vánoční pocit, který kdysi přicházel sám od sebe. Jako kouzlo. 42

Proto se snažím ho alespoň každý den přivolávat. Zíráním z okna. Prohlížením loňských i dávných vánočních fotek. Pečením perníčků. Popíjením svařáku u stánku na náměstí Míru, i když pocintat si s ním v tlačenici prsty není nijak příjemné. A hlavně sbírám odvahu uvěřit tomu, že Vánoce se nezařizují. Ty prostě přijdou a budou, stačí si je užít.“ 6 K novému roku patří také novoroční přání. I tady si vezmu na pomoc knižní titul. Jsou to povídky Erica-Emmanuela Schmitta, profesora literatury na univerzitě v Chambéry, s názvem „Všechno, co potřebuješ ke štěstí“. Osm příběhů o osmi ženách, které zoufale touží po štěstí. Jak všichni víme, štěstí má mnoho podob a pro každého tohle slovo znamená něco jiného… Pokud máte chvilku, můžete se zamyslet nad těmito otázkami: Víte co je štěstí? Co je pro vás synonymem štěstí? Kdy jste vy byli ve svém životě naposledy šťastní? Kdy jste udělali někoho jiného šťastným? Je pro vás štěstí druhého důležitější než vaše vlastní? Co pro vás znamená úsměv dítěte? Co pro vás znamená pojem rodina a přátele? Pokazí vám náladu deštivý den? Nebo si jen řeknete „je krásný deštivý den“… Pokud jste se alespoň krátce zamysleli nad některými otázkami, pak jste možná zjistili, že v podstatě máte všechno, co potřebujete ke štěstí.

ŠŤASTNÁ, Barbora. Jak jsem sebrala odvahu. Vydání první. Praha: Motto, 2015. S. 85-86.

Jen na to někdy zapomínáte, nebo si to v každodenním životě tolik neuvědomujete. A to je škoda.

Krásný a šťastný nový rok přeje knihovnice D. Peterková

Literatura: 1/ ŠŤASTNÁ, Barbora. Jak jsem sebrala odvahu. Vydání první. Praha: Motto, 2015. 234 stran. ISBN 978-80-267-0439-3. 2/ SCHMITT, Éric-Emmanuel. Všechno, co potřebuješ ke štěstí. Překlad Dana Melanová. Vydání první. Praha: Motto, 2015. 173 stran. ISBN 97880-267-0438-6.

Knižní vánoční fejeton Advent má být údobím vzpomínek, meditací, poklidu, setkávání se s milými bytostmi… A musí to být zrovna bytosti? Co tahle věci?

Knihy. To je to pravé. Ke svému zděšení jich mám tolik, že kam oko pohlédne, tam pomrkává knížka. Už jim nestačí určená místa ve vitrínách bez skla i se sklem, jsou v krabicích, v úložných prostorách válend a gaučů, kupí se na mém psacím stole. Dokonce vlastním ještě pohádky, ze kterých mi četli mí předkové a před X lety jsem z nich četla synovi já sama.

Knihy mají své osudy, jako my – lidé. Už než se zrodí, čím vším si projdou. Klubou se v autorově hlavě, aby pak v podobě písmen obsadily PC nebo bílé stránky papíru. Popasou se na nich lektoři, literát si málem rve vlasy, tu z rukopisu cosi vyhodí, pak to tam pracně vrací a potom… bojuje o vydání. Naposled často zklamán, že příběh mohl napsat jinak, dokud mu nadšený neznámý čtenář nezvedne náladu chvalozpěvem.

Mně u knih, které bydlí se mnou, a vlastně se mnou žijí, vadí jediné… Proč se samy neotírají od prachu?, proč se občas neprovětrají?, proč se neřadí podle žánru?, proč do popředí nevystrčí ty, po nichž se mi zastesklo?

Teď zrovna smutním po Broučcích od pana Karafiáta. Už asi rok. Je to vydání 100 let staré… Dětinštím? Konec konců – mám na to věk. Pohled do knihy z roku 1967, s kresbami Jiřího Trnky.

Kdysi mi Richard Sobotka poslal fotku z míst (Hrubá Lhota – Valašsko), kde sedával kněz Jan Karafiát. Byla to mez, se stromem a výhledem do krajiny. Tam se asi se „svatojánky” seznámil.

Poetický snímek jsem dobře uschovala, a teď jej nemohu - stejně jako výtisk – najít. Taky si nevzpomenu, zda na záběru zapadalo, či vycházelo slunce. Ale zbarvovalo beskydský kraj do červeno-zlatavého tónu. - Vlevo obálka jednoho z posledních vydání Broučků.

Poznámka: Jan Karafiát je znám první českou původní autorskou pohádkou pro děti Broučci: pro malé i veliké děti (1876). Knihu vydal anonymně vlastním nákladem u vydavatele Horkého. Je ceněn básnický sloh příběhu a autor nezvykle na tu dobu počítá s psychologií dítěte. Broučci se dočkali mnoha vydání. 46

... Ještě že knihy nechytí chřipku, nekašlou, neulevují si do kapesníku, nemají alergii na prach, či netrpí depresemi, že je dlouho nikdo nečetl a hlasitě to nekomentují, to by teprve bylo! … Jestli mne Ježíšek slyší, mohl by udělat zázrak. V noci před Štědrým večerem, by se mé knihy daly do „pucu” a ráno bych nestačila zírat. Jen ti Broučci by měli pořád zaházená okna domečku a spali by a spali a spali…. S takovou je opravdu nenajdu! ... Žijme s knihami. Bez nich by bylo smutno! A co teprve být bez knihoven, toho kouzelného místa, kde se vrší příběhy napříč stoletími. A bez knihovníků a knihovnic, oněch mágů, kteří bravurně vládnou světu slov. 

Božena Klímová

CHARLIE HOLEČEK aneb NEOBVYKLÝ ZÁŽITEK Z KAŠPERSKÝCH HOR

V letošním roce jsem jako každoročně o prázdninách navštívila Kašperské hory. Kromě turistických, kulturních a jiných zážitků vzpomínám na návštěvu tamního Infocentra. Zaujal mě tam totiž jeho pracovník – pes Charlie Holeček. Jak jsem si přečetla na jeho visačce, hlavní ředitel a dozorčí provozu. Tohoto yorkšíráka jsem si všimla hned při vstupu do místnosti. Stál totiž na výdejním pultu mezi informačními letáky a nehnutě pozoroval dění v Infocentru. Fascinovaně jsem k němu přistoupila, podrbala ho pod krkem, promluvila na něho, ale on stál jako přibitý a na mě vůbec nereagoval. Byl prostě v práci. V duchu jsem začala uvažovat, jestli je to vůbec živý tvor nebo plyšák. A zároveň mě napadaly otázky, jakou má asi pracovní dobu a jestli má taky polední pauzu na jídlo a na úlevu u patníku před radnicí. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby před něho pracovníci Infocentra postavili kasičku na peníze… Možná by i promluvil a za každý příspěvek na charitu poděkoval. Nicméně musím konstatovat, že svou práci vykonával perfektně a neunikl mu žádný pohyb v místnosti. Když jsem se nakonec obrátila na zaměstnankyni Infocentra – majitelku tohoto nevšedního psa – s dotazem, jak dlouho vydrží Charlie nehnutě stát na prodejním pultu, odpověděla, že i čtyři hodiny. Úctyhodný výkon… Po tomto nevšedním zážitku jsem dospěla k závěru: „Važme si všichni svého zaměstnání, protože nikdy nevíme, kdo nás v něm může nahradit “! 48

Kašperskému Infocentru tímto děkuji za nezapomenutelný zážitek a Charliemu přeji hodně úspěchů ve vykonávání tak důležité funkce.

Jana Jáchimová – pobočka Kateřinky

Systém KOHA a naše knihovna

Na poslední regionální poradě pověřených knihoven, která se konala v opavské knihovně, se mimo jiné probíral nový knihovnický systém KOHA a jeho výhody či nevýhody.

A naše regionální oddělení poté přišlo na to, že my vlastně již máme svůj vlastní systém KOHA, a že je plně kompatibilní s AKS Clavius a šlape jako hodinky.

Přesvědčte se sami na vlastní oči:

A na závěr anketní otázka: Co se skrývá pod naší zkratkou KOHA? Své odpovědi pište na e-mail regionálního oddělení region@okpb.cz a tři správné, vtipné odpovědi budou odměněny.

Co nového na našich sáčkových plantážích ? V letošním, skoro již uplynulém roce, naše majitelka plantáže JF oslavila své životní jubileum. A my, abychom ji náležitě uctili, celý rok 2014 jsme pilně sbírali. Zapojili jsme do sběru i rodiny, přátele, knihovny, čtenáře, SKIP a další organizace. Vše se nám podařilo náležitě utajit a tak 29. 1. 2015 mohl proběhnout pokus o úplné zasypání paní majitelky čajovými sáčky. Sami se podívejte, jak to vypadalo.

Klikněte na obrázek pro přehrání videa

Paní majitelka přežila a následně mohla dohlížet stejně jako při sklizni čaje i na přebírání a třídění sáčků, což byl proces velice zdlouhavý. Musely být využity všechny síly brigádnic, které za nepatrnou odměnu provedly první etapu. Mnohým byl poskytnut i doping - jaký jiný, než kvalitní čaj.

Poté proběhlo již podrobnější prozkoumávání sebraných vzorků, jejich třídění na vzácné a ojedinělé exempláře i na ty vícečetné kousky, které pak byly dále tříděny podle barev a výrobců, následně baleny do krabic a expedovány spřátelené organizaci do Jihlavy k dalšímu zpracování.

Při expedici proběhlo i následné sčítání, aby paní majitelka věděla, jak úrodný byl sběr a došla k závěru, že rok byl vzhledem k povětrnostním podmínkám a stavu vody v našich tocích velice příznivý. Celkem bylo v této jedinečné akci sesbíráno: 26 704 ks čajových sáčků a z toho bylo 504 ojedinělých exemplářů, které obohatily plantáž paní JF. Následně ještě došlo i k degustaci zbloudilých vzorků (někteří sběrači ve snaze ovlivnit výsledky vyhodnocení, vhodili i plné sáčky) a ke zhodnocení celé akce.

Opravdu bedlivé zkoumání vzorků 54

Degustace ojedinělých exemplářů – zamyšlená porota

Výstava sbírky paní JF

Mapa plantáží - opravdu po celém světě

DĚKUJI opravdu všem, kteří toto vymysleli a všem, kteří se do této sbírky zapojili. Vaše JF.

Knihovníci v akci Na dlouhé zimní večery jsme Vám vybrali několik populárně naučných videí o knihovnách a knihovnicích i knihách. Podobnost s realitou je čistě náhodná. Nemůžeme začít nikým jiným než legendárním knihovnickým supermanem Flynnem Carsenem. Neohrožený a geniální knihovník je zhmotněnou realitou naší profese, neboť v každém knihovníku či knihovnici je kousek legendárního Flynna. V každém knihovníku třímá statečný a zvídavý duch, nebojíme se pro Vás vstupovat do temných knihovnických sklepení, abychom Vám přinesli kýženou knihu. Proto nesuďte nikdy knihu podle obalu a knihovnici podle počtu dioptrií, nemáme to vůbec lehké! Vždyť ty knihy jsou někdy tak drásající. Někdy si žijí i vlastním životem (opravdu klikněte, jen pokud je Vám 18+). Knihovna je nikdy nekončící příběh, pro Vás milí čtenáři cokoliv.

A věřte, jsme tady i v roce 2016 pro Vás.