Skip to main content

90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Page 1

90 LET BARÁČNÍKŮ V D OLNÍM B OUSOVĚ 1930–2020 Dita Říhová

B OUSOVSKÁ REGIONÁLNÍ KNIHOVNIČKA


BOUSOVSKÁ R EGIONÁLNÍ B OUSOVSKÁ K IHOVNIČKA RNEGIONÁLNÍ K NIHOVNIČKA

90 LET BARÁČNÍKŮ V DOLNÍM BOUSOVĚ 1930–2020 Dita Říhová

Svazek šestý


© Sestavila: Ing. Dita Říhová © Obrazová příloha: archiv města Dolní Bousov

Vydalo Město Dolní Bousov, 2020

ISBN 978–80–905841–6–7


BRK 2020

VZNIK BARÁČNICKÝCH SPOLKŮ V ČECHÁCH Informace o vzniku a historickém vývoji baráčnických spolků obecně jsou se svolením autora převzaty z diplomové práce Mgr. Václava Holase, etnografa z Muzea Mladoboleslavska. (HOLAS, Václav. Konec baráčnictví v době společnosti zážitku? Praha, 2019. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Mgr. Karel Šima, Ph.D.) Byla použita kapitola 3 – Historická analýza, některé odstavce byly zestručněny, některé pro zjednodušení textu vypuštěny. Vznik baráčnických spolků spadá do období politického uvolnění a oživení společenského života na sklonku 60. let 19. století v českých zemích. Ústava z roku 1867 vytvořila široký prostor pro rozvoj občanských aktivit, zejména pak zavedením všeobecného shromažďovacího a spolčovacího práva, které bylo upřesněno spolčovacím zákonem z 15. listopadu 1867. Ten nově upouštěl od udělování koncesí a při zakládání spolku již nebylo třeba čekat na souhlas státu. První baráčnická obec vznikla v Kolíně v hostinci U Šleitrů zvaném „Baráček“ již v roce 1873 a stala se inspirací pro vznik dalších spolků v Praze, odkud se baráčnictví šířilo i do dalších míst. Zaměření činnosti baráčníků se v zásadě po celou dobu existence nezměnilo a charitativní činnost, udržování českých zvyků a tradic je podle tohoto pojednání mezi baráčníky v podobné formě praktikováno dodnes. Kulturním vzorcem se pro baráčníky stalo od samého počátku „staročešství“, jakkoliv o něm byly představy v tehdejší společnosti idealizované, mlhavé a především účelové. V čele baráčnické hierarchie stanul rychtář spolu s konšely a prostorem pro setkávání se v rámci baráčnické obce stala rychta, přezdívaná také jako „barák“. Členové se navzájem oslovovali „sousede“. Konšelé pak měli být oslovováni pouze „kmotře“. Kdo toto ustanovení porušil, měl zaplatit do spolkové kasy 1 krejcar pokuty. Výtěžky ze společných aktivit, peníze z poplatků odváděných jako daň z množství požitého alkoholu, daně z karetních her a pokut věnovali baráčníci na vánoční nadílky, nejrůznější vlastenecké účely nebo je předávali Ústřední matici školské. 3


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Ukázka kroje Dolnobousovské obce – na fotografii je rychtář Slavík s manžel4kou a starší dcerou.


BRK 2020

Baráčníci si rovněž pořídili rychtářské právo, pro ponocného lucernu, pro drába píku a pro zápisy významných událostí „gruntovní knihu“. Na počátku 90. let tak baráčníci nebyli soudobé veřejnosti úplně neznámí a bylo proto přirozené, že se v roce 1895 stali jedněmi z účinkujících na Národopisné výstavě v Praze. Zástupci pražských baráčnických obcí založili Komitét pro postavení výstavní rychty, jejíž stavbu pak na motivy rychty z Podboří u Opočna a radnice v Železném Brodě navrhl architekt Jan Koula. Zatímco přízemí rychty sloužilo jako hospoda, patro zabírala konšelská síň „zařízená přesně dle starých vzorů a uspořádaná dle návrhu scénografa Františka Kolára“. Dále zde byla v patře rychty místnost pro pořádání baráčnických spolkových zábav s baráčnickou výstavou. Aby baráčníci mohli fungovat jako hnutí organizované na národní bázi, bylo třeba sjednotit spolkovou symboliku a vytvořit organizační rámec, do kterého by bylo možné zapojit širokou členskou základnu. Jedním z prvních kroků, které měly pomoci této změny docílit, bylo založení společného tiskového orgánu, časopisu Český baráčník. Často na jeho stránkách vycházely popisy lidových zvyků, nechyběla rubrika zpráv „Z rychty Veleobce“ a reportáže o dění „Z obcí a baráků“. Staročeské slovo baráčník, dnešnímu uživateli češtiny už spíše nesrozumitelné, tehdy skutečně označovalo zástupce těch nejméně majetných vrstev českého venkova, lidí z takřka nuzných poměrů. Baráčníci se ve svém programu v tomto smyslu k odkazu českých chaloupek hlásili a Beneš Malostranský se například na stránkách časopisu rozohnil, že „malý a drobný lid, jak nás nazýváte, tvoří jádro národa našeho a ten lid chce být lidem svérázným!“ Domek-baráček se pak stal jedním z nejčastěji užívaných znaků spolkové symboliky a lze se s ním setkat například na 5


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Ukázka kroje dolnobousovské obce – na fotografii je rychtář Slavík s manželkou a dcerou. 6


BRK 2020

spolkových praporech, odznacích, kovém logu, nebo jej lze rozpoznat ve spolkových pokladničkách. Změny provázející utváření tradice lze pozorovat i v chápání baráčnického odívání. Na svém IV. sjezdu v roce 1897 přistoupila baráčnická veleobec k normování baráčnického stejnokroje společného od nynějška všem baráčníkům sdruženým. Mužský kroj byl závazně odsouhlasen po diskuzích s architektem Koulou a svým pojetím zapadal do znovuožilých představ o národním odívání, jež osobitým způsobem propojovalo rysy odívání lidového s požadavky na oděv městský. V baráčnickém stejnokroji lze rozpoznat oděvní prvky, se kterými se lze setkat i u krojů sokolů a jiných spolků a jejichž původ sahá až k roku 1848. Hlavu měla pokrývat populární poděbradka zdobená šedým perem, samotný oděv pak tvořila náprsenka vyšitá svérázovými vzory a čamara1 z tmavomodré látky. Na čamaře pak měl být připnutý baráčnický odznak. Místo kravaty červená stužka. Ačkoliv se závazná podoba baráčnického stejnokroje ještě několikrát změnila, její ustanovení představovalo v normování společné baráčnické symboliky důležitý krok. Složitěji probíhalo hledání podoby stejnokroje ženského. Ženám bylo doporučováno následovat tradice odívání folklorních regionů a měly se vyhýbat především nesourodým kombinacím a užívání moderních doplňků, které byly na krojích vnímány jako nevkusné. Oblast středních Čech, kde se baráčnictví dařilo zpočátku nejvíce, v 90. letech dávno neposkytovala snadný kontakt s autenticky nošeným krojem. Baráčnické tety pak vzor pro svůj stejnokroj našly v oděvu Mařenky ze Smetanovy Prodané nevěsty. Po slavné vídeňské inscenaci z roku 1892 byl plzeňský pánský slavnostní černý kabát se stojatým límcem a řadou knoflíků zapínaných na šňůrky 1

7


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Nesení máje na oslavách v roce 1980 na náměstí v Dolním Bousově. 8


BRK 2020

plzeňský kroj širokou veřejností přijat jako kroj národní a stal se z něj oblíbený symbol českého venkova. Samy baráčnice si tento kroj dále stylizovaly a přijaly jej za svůj, nazývajíce jej baráčnickou mařenkou2.

Baráčníci a folklor Způsob prezentace folkloru představoval pro baráčníky velkou výzvu. Uchování venkovských zvyků, výročních tradic, některých přechodových rituálů a momentů ze života venkovského společenství označených za národní bylo povýšeno na společný cíl všech baráčníků. Mezi ostatními vynikla v tomto směru nejvíce osobnost Petra Gutha. Jeho cílem bylo vytvořit sérii scénářů k inscenacím nejrůznějších obyčejů, které by v ideálním případě pokrývaly období celého roku a baráčníci po nich mohli kdykoliv sáhnout jako po pomůcce. Veleobec pak měla ke každému zvyku vydat podrobné informace, které měly obsahovat: krajový původ; kroje a rekvizity, které jsou k jejich provádění potřeba; zpěvy a tance, které se při něm provádí, a jména a funkce osob, které jej předvádějí. Tyto informace pak měl doprovázet popis děje v podobě jednoduchého divadelního scénáře. Široce sdíleným projevem folklorismu se v řadách baráčníků postupně stalo slavení tzv. staročeských májů. Podle původních představ autorů folklorních inscenací, jak ukazují např. spisky Jaroslava FabiánaJadrného, mělo být slavení máje reprezentováno především stavěním zdobeného stromku jako oslavy mládí a jara. V městském prostředí se

Pozn. red.: Součásti baráčnické mařenky: čepec jednoduchý, malý, bílý, kulatý, zdobený kolem čela kraječkou. Vzadu bílá holubička, na tuho naškrobená, lemovaná kraječkou. Košilka bíle vyšívaná nebo s kraječkou, neširoký krajzlík, s naškrobenými, baňatými rukávy, v nadloktě sdrhnutými. Krejzlík zdrhnutý až ke krku. Šněrovačka černá, sametová, zdobená vyšíváním a zlatými portami, vpředu zašněrovaná červenou šňůrkou nebo úzkou stužkou. Sukně široká, dlouhá asi do půl lýtek, brokátová různých barev, ale spíše tlumenějších. Spodničky aspoň dvě, dosti naškrobené, ev. ještě "honzík". Zástěra bílá, pěkně nařasená a rozložená až na boky, zdobená kraječkou okolo tří stran. Punčochy červené, střevíce střízlivého staršího typu, černé, na nízkém širším podpatku s plnou patou. 2

9


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Beseda tančená na slavnostech v roce 1970 a 1990 v Dolním Bousově.

10


BRK 2020

ovšem mnohem častěji setkáváme s baráčnickými průvody a veselicemi, jejichž forma se stala oblíbenou a snadno proveditelnou. Baráčníci své průvody organizovali od samých počátků např. u příležitosti svých slavností svěcení spolkových praporů a průvody májové se tak staly další formou zpřítomnění baráčnické symboliky ve veřejném prostoru českých měst. Svůj úspěch slavili především s užíváním archaického symbolu stromu-máje, opředeného bohatým konglomerátem představ. Májka nošená májkonošem doprovázeným dívkami a tetami v krojích se vedle svého významu oslavy příchodu jara a mládí stala v pojetí baráčníků především oslavou krásy českých krojů, které baráčníci uchovávali a zhotovovali. Baráčníci tak pravidelně pro českou veřejnost připravovali ukázku svého kulturního dědictví a česká veřejnost tento projev folklorismu, jak dokládají četné fotografie a vzpomínky v kronikách, přijala pozitivně. Je důležité zmínit, že od počátku existence první republiky byly oslavy 1. května takřka celonárodně chápány rovněž jako oslava práce a dělnictva a baráčníci se jakožto zástupci pracujících společenských vrstev rádi na těchto oslavách podíleli. V menších městech a vesnicích mělo slavení májů někdy spíše tradičnější podobu obchůzky spojené s tancem a pohoštěním. Symbol májky byl někdy přítomen i na jiných baráčnických akcích, kterým bylo společné kritérium oslavy, kde jeho prostřednictvím mohli vyjádřit hrdost k vlastní i národní tradici, a potvrdit tak svou sílu a význam ve veřejném prostoru. Stálou součástí baráčnických programů jako byly baráčnické bály, merendy a jiné zábavy se postupně také stalo předvádění salónního řadového tance Česká beseda sestaveného na motivy lidových tanců Janem Nerudou, Ferdinandem Hellerem a tanečním mistrem Karlem Linkem. Poprvé byla publiku představena v listopadu roku 1863 v pražském Konviktu. O dva měsíce později tančilo Českou besedu na Žofíně již 144 párů na plese Národní besedy. Česká veřejnost si tento tanec velice rychle oblíbila a také baráčníci ji rychle zařadili do svých vystoupení. Její znalost a prestiž je v prostředí českého folklorismu dodnes široce sdílená, ceněná a předávaná po generace. Písně, které autoři do 11


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Výkaz o brigádnických hodinách a jiné činnosti baráčnické obce v Dolním Bousově za rok 1977. 12


BRK 2020

výběru České besedy zařadili, české publikum rychle přijalo nebo je již bezpečně znalo. Dalo by se říci, že tyto písně v podstatě prošly procesem druhého zlidovění. Polka, furiant, sousedská a rejdovák jsou pak jen některé tance, které se s trochou píle mohl naučit tančit každý nebo je již dokonce znal. Tančení besedy vyjadřovalo podobu vztahu baráčníků k oblasti národního folkloru jako takové a je dodnes hojně provozováno.

Působení baráčníků během socialismu Samotní baráčníci obnovili svou činnost již v prvních dnech po osvobození, což dokládají mimo jiné např. fotografie baráčníků vítajících Rudou armádu. Ihned po skončení války se členové začali scházet na svých konšelských zasedáních. V Mladé Boleslavi např. uspořádali sbírku pro občany postižené bombovým náletem a 8. října 1946 ve společném průvodu přivítali v Mladé Boleslavi prezidenta Beneše. Samotný status spolku ovšem zůstával dlouho nevyjasněný. Novým koloritem baráčnických zasedání se stala přítomnost politických pracovníků. Stát dal také baráčníkům najevo, že nebude tolerovat existenci více ústředí, a baráčníci byli donuceni sdružit se pouze pod vedením veleobce jako jediného zastřešujícího orgánu všech baráčníků ve státě. Z pramenů se lze dozvědět, že se baráčníci museli zavázat k plnění tzv. Baráčnické pětiletky. Baráčníci přitom v 50. letech i později odpracovali mnoho brigádnických hodin, účastnili se sběru surovin nebo uspořádali sbírku na pomoc Severní Koreji. Podobně tak jako jiné organizace se účastnili každodenního života a museli plnit běžné úkoly v rámci tzv. budování socialismu. Z kroniky se pak dozvídáme o pořádání slavností rozvinutí praporu, zakoupení rekreačního zařízení, účasti na akci „Kroje na jevišti, kroje v hledišti“ nebo organizování vlastní pěvecké soutěže. Baráčníci také nadále pořádali své staročeské máje, jejichž forma průvodu byla od 50. let sloučena s průvody organizovanými oficiální státní mocí jako oslavou svátku pracujících a především oslavou jednoty socialistického lidu. V účasti baráčníků na prvomájových průvodech si lze snadno povšim13


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

nout zájmu komunistického režimu o baráčníky jako reprezentanty péče o tradice lidu socialistického venkova.

Zde končí citace z výše uvedené diplomové práce.

14


BRK 2020

ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ A ORGANIZACE BARÁČNÍKŮ Územně je nejmenší baráčnická obec. Každá obec je součástí župy, každá župa je součástí Veleobce Sdružených obcí baráčníků se sídlem v Praze. Dnes Veleobec sdružuje baráčníky 20 žup a 8 obcí bez župy a má celkově kolem 8 000 členů. Svou činnost financují baráčníci z vybraných členských příspěvků, dobrovolných finančních darů od členů, dotacemi, většinou od městského úřadu a v neposlední řadě i sponzorskými dary.

Činovníci a jejich povinnosti RYCHTÁŘ Rychtář je nejvyšším představitelem každé obce, župy nebo Veleobce. Měl by to být člověk klidný, čestný, spravedlivý, musí si umět získat respekt. Je povinen dbát o členskou základnu a její omlazování. Při nastálé hrozbě dání obce či župy do klidu je povinen toto okamžitě nahlásit rychtáři nejvyššího stupně. Při odchodu z funkce předá svému nástupci rychtářské právo, veškerou dokumentaci a dary, které byly v jeho úschově. MÍSTORYCHTÁŘ Místorychtář je zkušený, klidný, ve své funkci se neustále zdokonaluje, podle potřeby zastupuje rychtáře. PANTATÍNEK Pantatínek je činovníkem zkušeným, přímého a čestného vystupování, je strážcem pořádku, jednoty a svornosti v obci. Má plné právo ponaučit i rychtáře, kdyby se odchýlil od zájmů obce a župy. Nesmí připustit, aby se při zasedáních projednávaly soukromé záležitosti, působí jako poradce. PANÍMAMINKA Panímaminka: její hlavní činnost je dbát o stylovou čistotu krojů a baráčnického oblečení. Stará se o prapor a májku, se šafářkou podává staročeskou poctu chlebem a solí, dbá na to, aby se pocta podávala zásadně před zasedáním. 15


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

1958 – slavnost rozvinutí praporu baráčnické obce v D. Bousově. Na horním snímku zprava šafář, dráb a ponocný.

16


BRK 2020

SYNDIK Syndik je jedna z nejdůležitějších funkcí, musí mít velké organizační schopnosti. Je vždy slušný a poctivý, neboť jménem obce či župy je ve styku s ostatními obcemi, župami a státní správou. Připravuje program všech zasedání, vyřizuje veškerou korespondenci, má k dispozici razítko obce, nedostaví li se rychtář či místorychtář je oprávněn řídit zasedání. BERNÍ Berní je hospodářem všech financí v obci, župě i Veleobci, stará se o veškeré finanční záležitosti. Vede berní knihu s přesnými záznamy o příjmech a výdajích, musí se řídit platnými zákony o účetnictví. SLÍDIL ÚČTU Slídil účtu provádí kontrolu berního a všech činovníků, kteří hospodaří s financemi obce. Před výročním zasedáním musí provést kontrolu berní knihy a všech účtů, dokladů a faktur. Kontroluje, zda byla provedena inventura veškerého majetku obce. Pokud je vše v pořádku, žádá o udělení výprosného. KONTRIBUČNÍ Kontribuční vybírá kontribuci – členské příspěvky. VZDĚLAVATEL Vzdělavatel vychovává tetičky a sousedy v čestné, obětavé baráčníky a vlastence. Dbá na dodržování spolkových regulí, baráčnických zvyklostí, na důstojné a správné zacházení s rychtářským právem ŠVANDYMISTR Švandymistr má na starost přípravu a organizaci všech výchovných, kulturních, zábavných a propagačních akcí v obci a župě. U akcí, kde je nutný souhlas státní správy nebo policie, zajistí se syndikem a rychtářem veškerá povolení. Je hlavním pořadatelem, musí mít u sebe veškerá povolení. ŠAFÁŘ Šafář se stará o veškerý majetek obce, společně s panímaminkou podává staročeskou poctu. 17


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Prapor baráčnické obce v D. Bousově odhalený 25. května 1958.

18


BRK 2020

KRONIKÁŘ Kronikář vede kroniku a zapisuje do ní veškeré dění v obci. GRATULANT Gratulant má v evidenci veškeré jmeniny, narozeniny a hlavně významná životní jubilea. Podává gratulace písemně nebo ústně, osobní návštěvou u souseda či tetičky. PRAPOREČNÍK Praporečník musí být zdatný, protože nosí prapor, který vyžaduje fyzickou sílu. O prapor se musí pečlivě starat a udržovat ho v čistotě. Nosit prapor se považuje za velkou čest. Nikdy se nenosí přes rameno, ale pouze v pase na řemeni, vztyčený kolmo. DRÁB Dráb dbá na důstojný průběh jednání. Dohlíží na pořádek nejen při zasedáních, ale i na všech baráčnických akcích. Drába musí každý poslechnout, má právo pokutovat, vybraná částka se dává do domečku (pokladny). V průvodu jde dráb vždy na straně po státní vlajce a praporu. PONOCNÝ Ponocný zapálením svíce a troubením na roh zahajuje slavnostní zasedání, stejně jako dráb jde v průvodu po straně, vždy za státní vlajkou a praporem.

BARÁČNICKÉ SYMBOLY Mezi hmotné symboly baráčníků patří: prapor obvykle s logem baráčníků, odznak, spolkový kroj a rychta, v níž je středobodem rychtářský stůl. Na stole jsou umístěny svícny, počestné (přísežné) právo, rychtářské právo a baráček. Při založení baráčnické obce tato obec požádá župu o právo, odznaky, svícny a regule. Získání praporu je věcí obtížnější a dosti nákladnou, proto si na něj nové obce musí často počkat i několik let. PRAPOR Prapor je velice nákladná záležitost, vyšívá se ručně, je chloubou každé obce. 19


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Foto z valného zasedání z r. 2018 – ženy i muži mají haleny od svérázu. Baráčnice vítají poctou „Rudolfa II.“ v r. 1990 při oslavě 390 let udělení znaku městu.

20


BRK 2020

RYCHTÁŘSKÉ PRÁVO Obvykle se jedná o různě zdobenou dřevěnou hůl. Rychtářské právo je nejčastěji vyřezávané ze dřeva, někdy v podobě ruky, která svírá zbraň či má tři prsty natažené a dva ohnuté. Značí postavení rychtáře, zahajují a ukončují se s ním zasedání, skládá se na něj slib. PŘÍSEŽNÉ PRÁVO Stojí na stole vedle svícnů při slavnostních zasedáních, je upevněno do stojanu, obvykle je také vyřezáno ze dřeva a zakončeno rukou s prsty zdviženými k přísaze. Uvazují se na něj darované stuhy. STAROČESKÁ POCTA Chléb a sůl, vítají se s ní hosté. BARÁČNICKÝ SVÉRÁZ Baráčnický pracovní kroj – košile a halenky vyšité v národních barvách.

BARÁČNÍCI V SOUČASNOSTI Po Sametové revoluci opět nastal čas obnovy. V současné době je baráčnické hnutí příspěvkové občanské sdružení a nepolitická organizace, zabývající se uchováním lidových tradic českého národa. Baráčníci nosí a udržují staročeské kroje. Na veřejnosti se prezentují organizováním kulturních pořadů, ve kterých předvádějí staročeské zvyky, např. vítání jara, velikonoční zvyky, májové slavnosti, vztyčení májky, dožínky, masopustní rej masek, vánoční zvyky nebo ukázky živého Betlému. Vždy jednou za pět let se koná Všebaráčnický sjezd spojený s oslavou výročí založení českého Baráčnictva. V roce 2009 bylo pořadatelství 135. výročí založení českého Baráčnictva přiděleno V. župě pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi.

21


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Malovaný portrét z kroniky V. župy uložené v archivu v Dolním Bousově. Autor J. Štajer.

22


BRK 2020

STRUČNÁ HISTORIE V. ŽUPY DO ROKU 1966 Informace v této kapitole jsou převzaty z tištěných Dějin V. župy3, které jsou uloženy v archivu župy v Dolním Bousově. Původní kniha má 79 stran formátu A4 a bylo z ní vybráno jen několik odstavců, které se zdály zásadní pro celou župu, nebo ty, které se vyjadřovaly o dolnobousovské obci. Mezi významné oblasti, kde vznikaly baráčnické obce, patří Pojizeří. První baráčnický spolek na Mladoboleslavsku se ustanovil 17. září 1894 v Mladé Boleslavi a „seděl“ v restauraci „Kufr“ v Sokolské ulici. Původně se nazýval „Rybojed“ a již v začátku svého působení měl 194 členů (zatím bez žen). Druhým nejstarším spolkem tohoto regionu je Baráčnická obec Mnichovo Hradiště založená roku 1896. Rok na to se obec stává členem Veleobce sdružených obcí baráčníků. Baráčnická činnost nabírá na síle a počátkem 20. století vznikají další obce v tomto regionu. V letech 1905–1909 byly v rychlém sledu ještě založeny obce v Bakově nad Jizerou, v Trenčíně u Bakova n. J. a obec baráčníků Mladá Boleslav II. V té době se začíná projevovat snaha o ustanovení župy, která by koordinovala činnost baráčnických obcí v Pojizeří. V červnu 1905 se sešli delegáti obcí a dali souhlas, aby byla ustanovena župa. Dostala název Pátá župa pana Václava Budovce z Budova4. Tato župa v současnosti patří mezi největší. V roce 1907 se ŠIMŮNEK, Jan. Dějiny páté župy sdružených obcí čs. Baráčníků Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi. Mladá Boleslav, 1968. Vydáno nákladem Páté župy čs. baráčníků v Mladé Boleslavi. 4 Václav Budovec z Budova (28. srpna 1551, Červené Janovice – 21. června 1621, Praha) byl český šlechtic, politik, diplomat a spisovatel, významná postava českého stavovského povstání v letech 1618-1620. Matka, Johanka z Chlumu, byla dcerou rytíře z Dobrovice u Mladé Boleslavi. Vlastnil panství Mnichovo Hradiště, Zásadka, Hradec a Chocnějovice. V roce 1607 byl povýšen do panského stavu. Jako vlivný příslušník Jednoty bratrské ji statečně hájil proti nejrozmanitějším útokům. Památný Majestát císaře Rudolfa II. „O náboženské svobodě“ z roku 1609 byl vydán zejména jeho zásluhou. Po bitvě na Bílé hoře odvedl svou rodinu do emigrace, sám se vrátil kvůli strážení 3

23


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

konal v Bělé pod Bezdězem první župní sjezd. Po konci 1. světové války v roce 1918 nastává v baráčnictvu opět čilý ruch. Byla svolána konšelstva všech stávajících obcí, aby zvolila činovníky do konšelstva Páté župy. Základem Páté župy bylo 10 obcí, které byly ustaveny před první světovou válkou. Roku 1920 se konal VIII. župní sjezd v Dolním Cetně a župa k tomu dni čítala 12 obcí s 1 200 sousedy a 314 tetičkami. Dle soupisu v „Dějinách páté župy…“ jsou to tyto: Staroměstská, Podolec, Ptácká, Mnichovo Hradiště, Bakov n. Jizerou, Trenčín, Bukovno, Bělá p. Bezdězem, Hrdlořezy, Klášter n. Jizerou, Dolní Cetno a Čejetičky. … Rok 1931 začal valným zasedáním župy, které se konalo 8. března za rychtě Podolecké. V organizační zprávě se uvádí, že byly založeny 2 nové obce na 5. župě: Dolní Bousov s okolím a Jivina. Obec baráčníků pro Dolní Bousov a okolí byla založena na ustavujícím valném zasedání dne 22. března 1931 za přítomnosti 12 sousedů a hostů ze župy. Na tomto zasedání župu zastupovali: rychtář soused Legner, org. rychtář soused Kryštof a soused Josef Bavor. Ustavující zasedání řídil soused Legner a nechal zvolit konšelstvo s rychtářem sousedem Kolátorem v čele. Nově založená obec si vedla po všechna léta velmi dobře a dnes (myšleno v roce 1968, pozn. red.) je mezi několika dobrými obcemi, které stojí v čele župy. V Páté župě se v roce 1933 prvně ustavily okrsky župy, které měly pomoci zvládnout lépe veškerou organizační práci. (K roku 1930 župa čítala asi 8 000 členů – pozn. red.) Tyto okrsky nepřinesly očekávané výsledky v této době, ani v době poválečné, a pokud se vyskytly v jiných župách, zbyly z toho jen sváry. Okrsky byly ustaveny takto: I. okrsek:

Dolní Cetno, Doubravička a Zámostí

II. okrsek:

Bukovno, Bítouchov, Hrdlořezy, Podol-Bělá a Zvířetice

korunovačních klenotů. Byl popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí rukou kata Jana Mydláře jako druhý v pořadí, hned za Jáchymem Ondřejem Šlikem. 24


1930 – Foto ze sjezdu V. župy – rychtář V. župy Josef Legner sedí 4. zleva, vedle něj místorychtář Jan Kroupa.

BRK 2020

Dolnobousovská majka nesená v průvodu v 50. letech (nahoře) a v roce 1980.

25


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

III. okrsek: Boseň

Mnichovo Hradiště, Klášter, Bukovina, Jivina, Mukařov a

IV. okrsek:

Kosmonosy, Varnsdorf, Staré město a Podolec

V. okrsek:

Řepov, Březno a Holé Vrchy

VI. okrsek:

Sobotka, Dolní Bousov

… 8. října roku 1946 přijel na návštěvu do Mladé Boleslavi oficielně president Dr. Edvard Beneš. K tomuto aktu mělo všechno baráčnictvo sraz na Podolci, odkud pak se šlo do ulice Mattušovy, nynější Jaselské. Městský národní výbor poděkoval Baráčnictvu za dar 13.000 Kč pro postižené při náletu na Mladou Boleslav. Pátá župa se stává předplatitelkou prvního časopisu vydávaného po druhé světové válce v Mladé Boleslavi „Mladoboleslavsko“. Byl to krásný časopis a škoda, že dlouho nevycházel. V roce 1947 byly prvně v župě vyplaceny odměny syndikovi Kčs 400 a bernímu Kčs 200. Dochází zpráva z Veleobce, že čs. Baráčnictvo darovalo na postavení Staroměstské radnice Kčs 15.000. V roce 1950 bylo hlášeno větší počet slavností, než bylo běžné jiná léta. Podle záznamu bylo odhalení majky dne 14. května v Bukovně, otevření ozdravovny ve Svojšíně dne 14. května, dne 4. června oslava 20 let trvání obce Sobotecké, dne 25. června 40 let trvání obce Podolecké a 9. července odhalení majky v Bakově n. Jizerou. Jak slavnosti byly navštíveny a jaký měly morální úspěch, není nikde zaznamenáno. Koncem roku zemřel čestný rychtář župy soused Josef Legner, který vedl naši župu od roku 1914, a to je plných 37 roků. Byla to záslužná práce, i když se nám někdy zdá, že měla nějaké chyby, přece jen během jeho doby Baráčnictvo na Mladoboleslavsku vyrostlo. Byla to práce dobrá, a proto zůstane jeho osoba na Páté župě vždy v dobré paměti. Bylo by si jen přáti, aby každý činovník měl tolik pochopení pro kulturní život, jako měl on. Všichni Baráčníci jej měli rádi. Tím odešla historická postava našeho Baráčnictva v Pojizeří. Pohřeb se konal za veliké účasti Baráčnictva. Ještě koncem roku zemřeli další činovníci Páté župy. Na věčnost se ode26


BRK 2020

bral soused pantatínek Čeleda, syndik Mrva a místorychtář Černý. Všichni zesnulí si odsloužili dlouhá léta v Baráčnictvu a byli dobrými spolupracovníky souseda Legnera. Byl to snad osud, že všichni najednou odebrali se na věčnost. Čest budiž jejich památce a na nás je, abychom na ně nezapomínali. Zástupce Veleobce ve svém projevu v roce 1952 uvádí, že celkový stav Baráčnictva k 1. lednu je 112 tisíc. Podle mého (píše Jan Šimůnek) je to velice přehnané a myslím, že počítali se všemi obcemi i tak zvanými „divokými“. Rok 1953 byl rok velkých změn. Byla provedena měnová reforma, kdy část peněz bylo proplaceno 1:5 a zbylá část 1:50. Přitom ještě roztrpčovalo naše členstvo, že se stále jednalo, zda-li má býti Baráčnictvo připojeno k osvětovým besedám nebo má býti rozpuštěno, jako tomu bylo u jiných spolků (Sokol atd.). Rychtář Veleobce prohlásil, že se raději rozejdeme, než bychom vstoupili do čehokoliv jiného. Hladina se uklidnila, Baráčnictvo bylo uznáno jako dobrovolná složka a nebylo povoláno do Národní fronty. Rok 1954 byl již rokem klidného vývoje Baráčnictva jak ve vnitřních poměrech, tak ze strany úřadů. Řádný župní sjezd v pořadí XXXV. se konal u příležitosti 50 let trvání obce v Trenčíně. Z dalších slavností, které byly ještě v tomto roce, uvádím: 30. května odhalení májky v Sobotce, 23. května odhalení májky v Dolním Bousově, otevření dětského hřiště v Dobrovici, 13. června mimořádný župní sjezd u obce Staroměstské v Mladé Boleslavi, 11. července národopisná slavnost v Jablonci a 80 let trvání Baráčnictva v Praze. Všechny tyto slavnosti byly dobře navštíveny a měly morální úspěch. Během roku 1955 byli pověřeni sousedé syndik Václav Legner a Antonín Mendlík, aby vypracovali dějiny Páté župy od jejího vzniku. Měly sloužit jako podklad pro dějiny Baráčnictva. Bohužel k tomu nedošlo a proto také v dějinách baráčnictva není ucelený přehled činnosti naší župy.

27


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Dolnobousovská májka nesená na 1. máje v 50. letech (nahoře) a v roce 1980 na slavnostech 50 let baráčníků.

28


BRK 2020

Oslavy 50 let trvání V. župy Celý počátek roku byl věnován přípravám oslav 50 let trvání naší župy. Soused Legner a soused Mendlík byli pověřeni vypracováním sjezdových brožur, avšak i v této práci zklamali a brožury jsem musel se spěchem udělati sám (píše Jan Šimůnek). Konečně přichází slavnostní nálada také na nás v župě se všemi starostmi a potížemi. Po mnoho dní bylo v lese mnoho našich sousedů, aby navraceli dříví na kolíky pro postavení lavic a stolů. Bylo potřeba mnoho fúr dříví, aby stačily krýt potřebu celé slavnosti. Veškerá prkna nám byla propůjčena dřevařskými závody z Mnichova Hradiště a zase se jednalo o mnoho nákladních aut dřeva. K této příležitosti bylo dáno do výroby 12 tisíc skleněných odznaků. Pro všechny rychtáře obcí byly zhotoveny diplomy v upomínku na jubilejní sjezd. Rovněž byla zhotovena tabla s konšely a rychtáři obcí. Na slavnost samou byl pozván primátor města Prahy dr. Václav Vacek, který pozvání přijal a skutečně se svou manželkou přijel a strávil mezi námi celý den. Všichni návštěvníci mají krásné vzpomínky na jeho návštěvu. Mladá Boleslav byla vyzdobena prapory a vlajkami. Celá slavnost byla zahájena fanfárami z Libuše dne 21. srpna při slavnostním zasedání, které jsem měl čest řídit. Sál byl doslova přeplněn a rovněž tak celé Staroměstské náměstí. Veškeré zprávy činovníků a všech řečníků byly vysílány rozhlasem po celé budově hotelu Věnec a na náměstí. Slavnost obeslaly početnými delegacemi župy: I. Brandýská, II. Praha-Karlín, III. Malá Strana, IV. Kladno, VI. Veselí nad Lužnicí, VII. Mirošovice, IX. Budějovice, XV. ze Slaného a XXIV. z Prahy a mimo toho obce bez žup. Veleobec zastupoval místorychtář soused Alois Podlipný, město Prahu zastupoval primátor soudruh Dr. Václav Vacek, byl přítomen poslanec Národního shromáždění Englebert Toman, předseda ONV soudruh Karel Havlíček, město Mladou Boleslav zastupoval předseda soudruh Oldřich Lajský, OVNF soudruh tajemník Václav Kostrba a MVNF soudruh Javůrek, dále zástupci všech složek města. Úvodem přednesl syndik Václav Legner báseň od Jana Nerudy "Láska", báseň od Elišky Krásnohorské přednesla dcerka souseda místorychtáře 29


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Prapor V. župy a foto ze zájezdu župy na oslavy 130 let založení OB do Kolína.

30


BRK 2020

Podlipného z Prahy. Po mé zprávě rychtáře promluvil a pozdravil celé zasedání primátor Dr. Vacek a další jak již byli uvedeni. Při projevu rychtáře Kloučka z Mostu byl nám předán hornický kahan, jako symbol přátelství a míru. Odpolední průvod čítal asi 12–13 tisíc krojovaných, kteří prošli Mladou Boleslaví. Budu a jsem nucen opakovati slova z minulé slavnosti „tolik Baráčnictva Mladá Boleslav ještě neviděla“. Celkový příjem již v nové měně byl Kčs 50.764,22, naproti tomu vydání Kčs 33.629,19. Z výtěžku bylo Veleobci darováno na rychtu Veleobce Kčs 1.000. Tuto slavnost překonal jen Kolín v roce 1964. Celá slavnost si vyžádala mnoho starostí, mnoho nevyspalých nocí a dovolených našich konšelů.

Rok 1956 – rozvinutí župního praporu Rok 1956 župa žila v přípravách na rozvinutí župního praporu, který měl být rozvinut v Mnichově Hradišti v místě zrodu naší župy. Během roku bylo darováno našimi obcemi na prapor Kčs 12.000. Bylo to veliké pochopení ze stran baráčníků na našich obcích. Mimořádný župní sjezd se konal v obci Bukovně dne 8. července a oslava 30 let trvání obce Řepova s odhalením májky a 23. května odhalení májky v Dolním Bousově5. Celá župa se již připravuje na řádný župní sjezd v pořadí XXXIX., v Mnichově Hradišti, spojený s rozvinutím župního praporu. Slavnost se konala dne 15. července roku 1956 v zámeckém parku v Mnichově Hradišti za veliké účasti Baráčnictva ze všech obcí naší župy a z obcí spřátelených žup. Ze vzácných hostí se dostavil primátor hl. města Prahy Dr. Václav Vacek se svou chotí, předseda ONV v Mnichově Hradišti, předseda MNV a zástupci všech složek Národní fronty. Slavnost byla velmi dobře navštívena, i když v dopoledních hodinách pršelo. Odpolední průvod vyšel od nádraží směrem do zámeckého parku a můžeme říci, že byl nepřehledný. 5

Oprava: Ve skutečnosti byla DB májka slavnostně odhalena již 23. května 1954. 31


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Podoba titulní strany zpravodaje Život Budovcovy župy z roku 1969.

32


BRK 2020

K samotnému praporu je nutno doložit, že byl pořízen v ceně Kčs 10.000, k tomu bylo určeno 6 okrsků pro kmotry, které si daly svoje iniciálky na stuhy, jež byly pořízeny v ceně Kčs 3.100, žerď byla pořízena za Kčs 200 a výzdoba žerdě v ceně Kčs 75. Dále byly pořízeny 4 páry rukavic vepřovic bílých, 4 kusy řemení, 4 kalhoty a ještě celá řada dalších potřebných rekvizit, nutných k nošení župního praporu. Prvními praporečníky byli zvoleni sousedé: Josef Javůrek z Podolce, Jan Bárta od Staroměstských a Josef Ferkl z Mnichova Hradiště. Byla to mohutná kulturní slavnost, kterých bychom si přáli v naší republice více. Probíhající rok (1959) byl také ve znamení několika úmrtí dobrých pracovníků Baráčnictva. Největší tragedií pro župu byla tragická smrt místorychtáře a velitele praporu souseda Františka Stafla z Mnichova Hradiště, který při výkonu své baráčnické povinnosti byl na silnici u Mnichova Hradiště zabit motocyklistou. Do valného zasedání zastupoval místorychtáře soused František Paulus z Mladé Boleslavi (dosavadní I. místorychtář) a velitel praporu soused Josef Dudek z Dolního Bousova, který rovněž koná tento úřad podnes ku vší spokojenosti nás všech. Dobrovolnou smrtí zemřel pantatínek obce Dolní Bousov soused Stanislav Straka z Bechova. Byl to oblíbený soused, který jako mlynář zachránil ve druhé světové válce mnoho lidí od hladu. Pomáhal vždy a všude a byl dobrým otcem. Konec jeho života nebyl radostný, neboť lidská zloba dokáže někdy více, než si člověk myslí. Byl jsem pověřen, abych se rozloučil se zesnulým, kterého jsme měli všichni rádi. Roku 1963 se konalo valné zasedání župy dne 24. února ve velkém sále hotelu Věnec, kam jsme se vrátili zase po několikaletém putování. Hotel Věnec byl již po přestavbě po svém vyhoření. V organizační zprávě se uvádí vyhodnocení nejlepších obcí ze soutěže z minulého roku. Na prvé místo se dostaly obce: Bakov n. Jizerou, Březno, Dolní Bousov, Staroměstsko-Ptácká a Trenčín. V roce 1965 začala V. župa vydávat svůj měsíčník Život Budovcovy župy, který vychází dosud. 33


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

60 let založení župy Rok 1965 byl ve znamení velkého počtu zájezdů na slavnosti do spřátelených žup. Během celé této doby je doma plno práce s naší velikou slavností, která měla zastínit všechny dosavadní. Termín slavnosti je 28.–29. srpna 1965. Od samé zimy se konají pilné přípravy hlavně po stránce administrativní. Byly projednány návrhy na pamětní odznaky pro župu, které měly sloužit již pro nás trvale. Vypracováním návrhu byl pověřen soudruh Bilský, mezinárodní kapacita v tomto oboru. Zhotovení odznaků bylo zadáno Bižuterii v Jablonci nad Nisou a zhotovení bylo provedeno jen na přímluvu našeho souseda Pešáka ze Mšena u Jablonce, který v této továrně pracuje. Proč tomu tak bylo, musím zdůvodnit tím, že v tomto roce bylo mnoho státních jubilejních slavností, dále pak Spartakiáda a k tomu všemu se dělaly odznaky ve velikých nákladech. Rovněž tak byly zadány návrhy na plakáty pro naši slavnost, aby reprezentovaly mohutnost této slavnosti. Tím byl pověřen ředitel tiskárny soudruh Jan Splídek, který v tomto oboru zvláště vyniká. Dále to byly různé brožury a jiné tiskoviny, které byly vydány. Napsalo se mnoho dopisů na úřady a spřátelené župy, denně se rokovalo, aby všechno dobře dopadlo a slavnost měla morální i finanční efekt. Nyní je možné konstatovati, že díky několika málo sousedům bylo vše dobře zvládnuto. Jsem hodně stručný a popíši celou slavnost jen heslovitě. Záštitu nad slavností převzaly: Městský národní výbor v Mladé Boleslavi, Veleobec Praha, župa III., VI., VII., IX., XI., XII., XIV., XV., XVII., XVIII., XX., XXI., XXII. a XXIV. Dále pak obce bez žup: Ledeč nad Sázavou, Kolín, Kutná Hora, Jaroměř. Všichni župní rychtáři slíbili účast mimo souseda Podlipného z Prahy a Habady z Kladna. V sobotu 28. srpna se sjíždějí baráčníci ze všech koutů naší české země a bylo nutno ubytovat téměř 400 lidí. Zásluhou místorychtáře souseda Pauluse bylo vše řádně po skončeném seznamovacím večírku zvládnuto. Bylo však nutné zajistit ubytování i v Dolním Bousově, v Bělé pod Bezdězem, v Mladé Boleslavi atd. v ubytovnách Čedoku. Společný večer nazvaný „Baráčníci Baráčníkům“ byl přeplněn. Bylo 34


BRK 2020

mnoho souborů z našich spřátelených žup, které velmi dobře pobavily naše baráčníky. Celý večer s námi strávil soudruh Rejnart, předseda městského NV a poslanec Národního shromáždění se svou chotí. 29. srpen byl od rána ve znamení stálých příjezdů autobusů s baráčníky ze všech koutů republiky. Slavnostní zasedání, které se konalo v hotelu Věnec, bylo doslova přeplněno, a tak se muselo mnoho baráčníků věnovat prohlídce města a okolí. Celá řada dalších zájezdů odjela na prohlídku památných míst v našem okolí. Mnou zahájené slavnostní jubilejní zasedání bylo provedeno se všemi slavnostními poctami. Po zahájení jsem předal rychtářské právo a řízení slavnostního zasedání sousedu místorychtáři Paulusovi, abych mohl přednést svou slavnostní řeč u příležitosti 60 let trvání župy. Jako bylo zvykem, že na každou naši slavnost k nám zavítal primátor hlavního města Prahy soudruh Dr. Václav Vacek, tak i nyní přijel mezi nás bývalý primátor Adolf Svoboda, který pak přednesl svůj věcný a povzbudivý projev k našim baráčníkům. Veleobec z Prahy zastupoval soused Doubrava slídil Veleobce, který velmi věcně zhodnotil práci Baráčnictva. Po všech pozdravných projevech ze žup a složek byly odeslány pozdravné dopisy nadřízeným úřadům v Praze. Pro nedostatek místa v Mladé Boleslavi způsobený výstavbou města, bylo řazení průvodu přeneseno na náměstí Hrdinů práce, odkud pak bylo pokračováno v průvodu po nové třídě Lidových milicí na místo slavnosti do divadla v přírodě. Celé divadlo bylo plně obsazeno a o kulturní pořad bylo řádně postaráno. Bohužel po zahájení se snesl na Mladou Boleslav déšť, který zabránil dalšímu pokračování slavnosti. Občanstvo se rozešlo po všech restauracích v Mladé Boleslavi, a tak byla slavnost narušena. Celá slavnost však skončila finančním ziskem, i když nebyly obce požádány o finanční pomoc, jak to bylo dříve zvykem. Rovněž tak morální úspěch byl pro Baráčnictvo v našem městě velký, neboť se o této slavnosti dosti dlouho mluvilo. Rok 1966 byl již rokem klidným, rokem odpočinku pro všechny naše pracovníky po velmi vyčerpávající práci. Valné sedění župy se konalo 35


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

dne 6. února ve velkém sále hotelu Věnec za plné účasti delegátů. Zprávy činovníků byly velmi hodnotné, neboť z minulého roku bylo z čeho čerpat. Byly vyhodnoceny nejlepší obce z minulého roku za vzornou práci. Byly to obce: Bakov nad Jiz., Malá Bělá, Dolní Bousov, Staroměstsko-Ptácká a Klášter. Současně byly vyhlášeny nejlepší panimaminky obcí, které si po celou dobu vedly dobře. Byla to panimaminka Kameníková z Bakova nad Jiz., Vlasta Dudková z Dolního Bousova a Marie Jonášová z Ledec. Zde končí citace z Dějin V. župy; kniha byla uzavřena v prosinci roku 1966. V součastné době má V. župa 2030 členů a je nejpočetnější župou sdruženou pod Veleobec. Není bez zajímavosti, že i v dnešní době je ve vedení V. župy významně zastoupena obec dolnobousovská: rychtářem V. župy je Miroslav Karásek, berním Bartoloměj Buřič, panimaminkou a místorychtářkou V. župy je Božena Buřičová. I současní baráčníci pořádají plesy, zábavy, veselice, různé přednášky, zájezdy atd. Důležitou náplní činnosti tvoří i mezilidské vztahy. Baráčníci navštěvují své členy při jubileích, v nemoci, při osamělosti ve stáří. Při sjezdech a slavnostech se i nadále oblékají do národních krojů z oblastí Čech (kroj mladoboleslavský, plzeňský, jihočeský), ale i do krojů z jiných oblastí (hanácký, kyjovský). V některých Obcích (např. v Dobrovicích a v Sobotce) v krojích třeba vítají nově narozené občánky. V krojích se vždy tančí na baráčnickém i župním plese. Krásné kroje si oblékají u příležitostí oslav, výročí baráčnických obcí a na národních slavnostech. Při návštěvě baráčníků vás ještě dnes oficiálně přivítají baráčnickou poctou – chlebem a solí. Někde baráčníci pečují o pietní místa, zdobí májku, podporují udržování velikonočních a vánočních zvyků. Například v Sobotce každoročně účinkují při rozsvícení vánočního stromu na náměstí s ukázkou „živého Betlému“.

36


BRK 2020

Založení obcí V. župy Seznam posloupně založených obcí na Páté župě Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi. Obec Bakov nad Jizerou Bělá pod Bezdězem Bukovno Březno Čejetice Dolní Bousov Doksy Dobrovice Frýdlant Větrov Hrdlořezy Jablonec nad Nisou Klášter Hradiště Kosmonosy Malá Bělá Mnichovo Hradiště Mšeno u Mělníka Mšeno nad Nisou Nepřevázka Rumburk – Podhájí Sobotka Staroměstsko-Ptácká Sukorady Řepov Trenčín Veselá Zákupy

Datum založení 15. 7. 1903 22. 6. 1913 20. 1. 1906 23. 3. 1929 1923 23. 3. 1931 1953 08. 4. 1936 07. 3. 1992 1911 11. 8. 1947 05. 5. 1914 18. 2. 1927 17. 12. 1926 07. 11. 1896 01. 4. 1911 10. 4. 1949 29. 11. 1932 08. 8. 1992 1930 (23. 3. 1929) 1894 (Rybojed sl. 1908) 1990 23. 2. 1925 22. 1. 1904 14. 12. 1924/25 18. 9. 1946

Prapor od 1950 1948 1936 1936 1981 1958 1972 1961 2012 1929 1951 1929 1937 1973 1926 (28) 1911 a 1961 1951 1937 2004 1933 (1934) 1928 nemají 1931 1927/8 1951 nemají

37


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

BROŽURY VYDANÉ K 40., 50. A 60. VÝROČÍ OBCE DOLNOBOUSOVSKÉ V této kapitole najdete pro úplnost postupně 3 brožury neboli programy sjezdu vydávané k výročí trvání obce v letech 1970, 1980 a 1990. Všechny brožury obsahovaly vždy program sjezdu, aktuální seznam činovníků obce a historii uplynulých let dolnobousovské baráčnické obce. Dále pak byla každá brožura doplněna o další informace, které měly návštěvníkům sjezdu přiblížit Dolní Bousov a okolí. V publikaci vydané v roce 1970 tak byl příspěvek Jana Kolátora Z historie a života Dolního Bousova, příspěvek V. Vošňakovského s názvem 20 let činnosti n. p. STROJTEX v Dolním Bousově a reklamní článek zvoucí návštěvníky do Dolního Bousova a Českého ráje a názvem Za krásami našeho kraje. Brožuru uspořádali J. Kolátor a V. Telenský. V roce 1980 se opět objevily informace o městě s názvem Z historie a života Dolního Bousova, dále příspěvek F. Skramužského 30 let práce n. p. STROJTEX v Dolním Bousově a Slovo na závěr, které návštěvníkům sjezdu představovalo krajinu Českého ráje. Brožuru redigoval Jan Hlaváček. V roce 1990 již informace o baráčnících doplňovala pouze pozvánka do Českého ráje. Brožurku opět připravil syndik Jan Hlaváček. V této publikaci přetiskujeme pouze jednotlivé titulní stránky brožur a informace přímo se týkající baráčnické historie.

38


BRK 2020

ALMANACH K 40TILETÉMU TRVÁNÍ OBCE BARÁČNÍKŮ

39


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

K sjezdu Podrobný program sjezdu bude celé veřejnosti oznámen obvyklým způsobem. Touto brožurkou chceme všem našim příznivcům přiblížit nejen činnost naší obce, ale podati i hrubý přehled o historii, kultuře a hospodářství našeho městečka Dolního Bousova. Dále jsme byli vedeni snahou poskytnout návštěvníkům ze vzdálenějších míst informace o blízkém okolí, aby cestu k nám mohli spojit s návštěvou některých přírodních a historických památek a zajímavostí. Záštitu nad sjezdem převzali: MNV Dolní Bousov Ústředí českého baráčnictva v Praze XII. župa sdruž. obcí Baráčníků – Plzeň XVI. župa sdruž. obcí Baráčníků – Praha Čestné předsednictvo sjezdu: Zdeněk Elich – ředitel školy Dolní Bousov, Alois Frantík – předseda ONV Mladá Boleslav, MUDr. Jaromil Gillar – obvodní lékař Dolní Bousov, ppl. Bohumil Holubec – velitel voj. útvaru Dolní Bousov, Josef Kareš – ved. Státního statku Vlčí Pole, František Matoušek – vedoucí Komunálních služeb Dolní Bousov, Josef Morkus – místopředseda ONV Ml. Boleslav, Mjr. ing. Ladislav Pavliš – vel. voj. útvaru Dolní Bousov, Alois Podlipný – rychtář XVI. župy Praha, Josef Sedláček – rychtář XII. župy Plzeň, Jan Šimůnek – rychtář V. župy Mladá Boleslav, Jaroslav Vošňakovský – předseda MNV Dolní Bousov, Vlastislav Vošňakovský – ředitel n. p. Strojtex Dolní Bousov, Josef Zeman – rychtář ústředí Baráčníků Praha, Dana Vrabcová – ředitelka mateřské školy Dolní Bousov.

40


BRK 2020

Luka Václav: SJEZDU ZDAR! Tetinky, sousedé a rodáci milí, již dnes těšíme se na tu slavnou chvíli – až tu Vaši ruku sevřem v ruce svoji, přátelství a láska, až nás spolu spojí. Před čtyřiceti lety – naplněni touhou – vsadili zde sémě, jež žeň dalo mnohou. My chcem pokračovat na té jejich líše, ať se našim dětem ještě lépe dýše. Přijeďte k nám z blízka, přijeďte k nám z dáli, bychom naší krásné vlasti čest a slávu vzdali! Městečko ať naše zaplní se v mžiku prapory a kroji českých Baráčníků. Pak sjezd naší župy vydaří se jistě, když Baráčník každý bude na svém místě, když vykročí s námi v spořádaném šiku, pod prapory svými – pluky Baráčníků. V den sedmého června všichni do Bousova, ať žije a vzkvétá Župa Budovcova.

41


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Originál zápisu ze schůze přípravného komité Vlastenecko-dobročinné obce baráčnické pro Dolní Bousov konané na Rychtě 26. října 1930 ve 2 hodiny odpoledne.

42


BRK 2020

O založení obce Baráčníků v Dolním Bousově

Po první světové válce se aktivizovala spolková činnost, což se v našem kraji projevovalo i zakládáním obcí baráčníků. Všechny tyto události byly předmětem mnohých debat bousovských občanů. Při jedné takové konversaci na baráčnické théma v hostinci u Hemů vznikla mezi přítomnými občany myšlenka založit obec baráčníků v Dolním Bousově. Poněvadž k založení každého spolku je třeba určité peněžní částky, ze které by se hradily výdaje, navrhl pan Mikulášek provést sbírku mezi přítomnými občany. Na stole se objevil klobouk a sbírka vynesla na tehdejší dobu slušnou částku. V té době pracovala v sousední Sobotce Obec baráčníků již delší čas, proto byli sobotečtí baráčníci a jejich rychtář Baudyš prvními, na které se Bousováci obrátili o radu. Na radu soboteckého rychtáře Baudyše zajeli budoucí sousedé Hema, Kolátor a Pačes za župním rychtářem Legnerem do Mladé Boleslavi, se kterým projednali vše potřebné k založení obce. Za 14 dní se sešlo ustavující sedění v hostinci u Hemů. Ze župy se dostavil rychtář Legner, který podrobně vysvětlil poslání baráčníků, jakož i všechny regule potřebné pro založení obce. Do konšelstva byli navrženi následující sousedé: Kolár Josef6 – rolník, František Nechanský – rolník, Jaroslav Doškář – rolník, Karel Linka – kolář, Václav Holub – rolník, Josef Oumrt – rolník, Josef Šolc – rolník, Josef Pačes – kloboučník, Václav Svoboda – rolník, Josef Pačes – šofér, Gustav Doškář – mlynář, Václav Svoboda – montér, František Svoboda – rolník, Jan Boček – rolník, Josef Novotný – obchodník, Josef Vávra – rolník, Josef Vávra – řezník, Josef Hema – hostinský, Alois Hanuš – obuvník, Jaroslav Linka – rolník, Václav Mikulášek – rolník, Rudolf Koldovský – řezník, Ladislav Drahovzal – návěstní ústav, Karel Tlášek – rolník, František Tlášek – kovář, Václav Janda – rolník, Bohuslav Janda – pekař, František Bartoň – rolník, Bohuslav Majer – rolník, Josef Beneš – dělník. Oprava – zde došlo v původní brožuře pravděpodobně k překlepu – správně by měl být uveden Kolátor Josef. 6

43


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Soused Kryštof zapsal jména navržených a tázal se jich, zda-li všichni přistupují za členy obce a funkce přijímají. Všichni přistoupili a soused Bavor je požádal, aby si z navržených zvolili rychtáře a další pracovníky. Za rychtáře byl navržen Josef Kolátor7, za místorychtáře Josef Pačes, syndik Karel Tlášek, důchodní František Tlášek. Další činovníci byli zvoleni na příští schůzi, za měsíc. Tím byla založena Obec Baráčníků v Dolním Bousově a ohlášena na hejtmanství v Jičíně, tímto úřadem byla povolena L. P. 1930. Tehdejší obec čítala 87 členů. Po čase členů přibývalo. Obec žila a velmi aktivně pracovala až do roku 1939, kdy po okupaci naší republiky fašistickým Německem byla veškerá spolková činnost zakázaná. Na obnovenou činnost jsme čekali dlouhých 7 let. V roce 1945, v měsíci květnu, nás osvobodila Sovětská armáda. Jak lehko se nám vydýchlo po hrůzách německé okupace. V měsíci červenci jsme znovu zahájili činnost, se souhlasem MNV v Dolním Bousově. Byli svoláni konšelé i členi. Zasedání bylo zahájeno písní Čechy krásné, Čechy mé. To nebylo zasedání, to byl vzpomínkový večer na válečnou dobu, popíjelo se a zpívalo do pozdních nočních hodin. V roce 1946 jsme uspořádali maškarní průvod ze Svobodína, přes Bechov do Bousova. Vše bylo v maskách i hudba, která nás vodila celý den. Na náměstí vyhrávala celou hodinu, odtud se odešlo do sokolovny, kde se tančilo až do rána. Každoročně jsme pořádali několik autobusových zájezdů pod heslem: „Poznej svoji vlast“. Až do roku 1969 jsme uspořádali 9 zájezdů dvoudenních a 13 jednodenních. První zájezd byl roku 1946 do Lidic. Pro nás návštěvníky to byl smutný obraz, který jsme spatřili. Druhý zájezd do Terezína byl ještě smutnější, zde jsme viděli tisíce hrobů umučených ve věznici, kterou jsme prošli celou. Další zájezdy byly: na Domažlicko, Českobudějovicko, Krumlov, Jindřichohradecko, Tábor, Děčín, Hřensko, Šumava, Kladno, Plzeň, Králův Dvůr, Krkonoše, Jizerské hory, Jaroměř, Ledeč a Benešov nad SázaPozn. red.: J. Kolátor byl zvolen prozatímním rychtářem 26. října 1930 z přihlášených členů do doby, než bylo 22. března 1931 po úředním schválení stanov svoláno ustavující valné sedění, které zvolilo 1. rychtářem obce Karla Pavlištu. 7

44


BRK 2020

vou, Trutnov, Česká Lípa a všechny zámky v okolí Jičína, Turnova a Mladé Boleslavi. Též jsme navštívili všechny baráčnické slavnosti páté župy i žup vzdálených. V roce 1956 jsme si postavili májku8. V roce 1958 jsme pořídili pro obec vlastní prapor, který při odhalení 3. července shlédlo mnoho baráčníků i občanů ze širokého okolí. Takovou slavnost v Dolním Bousově jistě málo kdo viděl. V roce 1969 jsme uspořádali výstavu krojů a starožitností, kterou shlédlo mnoho občanů z různých krajů. Po dva roky pořádáme kurs tanců a společenského chování v sokolovně v Dolním Bousově. V podzimní době pálíme táborák s opékáním vuřtů, při kterém vyhrává hudba mládeže. Již několik let držíme patronát nad mateřskou školkou, dobře pracujeme s MNV a se všemi složkami Národní fronty. Nic neznamená založit obec, ale dále ji vést a udržovat, což je naší chloubou. Nynější předsednictvo:

8

Čestný pantatínek

Václav Dvořák

Panímaminka

Vlasta Dudková

Zástupkyně

Marie Valešová

Rychtář

Josef Slavík

Místorychtář

Josef Raic

Syndik

Václav Telenský

Berní

Josef Dudek

Kontribuční

Zdeněk Plešinger

Vzdělavatelka

Miroslava Plešingerová

Slídil účtů

Bohuslav Hercík

Šafář

František Bočánek

Oprava: Ve skutečnosti byla májka slavnostně odhalena již 23. května 1954. 45


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Konšelstvo:  Bohumil Frýba, Marie Frýbová, Marie Tůmová, František Kollátor, Anna Kollátorová, Jaroslav Kuna, Helena Kunová, Marie Cilerová, Ludmila Bočánková, František Štaubert, František Pauš, Václav Vetešník, Jaroslava Vetešníková, Josef Valeš, Marie Svobodová, Anna Kolmanová, Jaroslav Sedláček, Jaroslava Sedláčková, Anna Lhotová, Josef Štajer, Marie Štajerová, 

Josef Dudek, velitel obecních praporů i župního praporu

Jindřich Konejl, dráb

Josef Hrušovský, majkonoš

K červnu roku 1970 obec čítá 226 členů, kteří pracují s konšelstvem a věříme, že budou stále tak poctivě pracovat jako dosud. Zapsal Václav Telenský, syndik

Tehdejší rychtář Josef Slavík focen na sjezdu 7. 6. 1970. 46


BRK 2020

47


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

ALMANACH K 50TILETÉMU TRVÁNÍ OBCE BARÁČNÍKŮ

48


BRK 2020

K sjezdu Podrobný program sjezdu bude celé veřejnosti oznámen obvyklým způsobem. Jen bychom chtěli upozornit, že v průběhu programu sjezdu bude účinkovat 40ti členná dechová hudba mladých z JKP Chrudim, dále pak oblíbená ČERCHOVANKA a Národopisný soubor z Mrákova. Touto brožurkou chceme našim příznivcům přiblížit nejen činnost naší obce, ale podati i hrubý přehled o historii, kultuře a hospodářství našeho městečka Dolního Bousova. Ve stati „Za krásami našeho kraje“ chceme návštěvníkům ze vzdálenějších míst poskytnout informace o blízkém okolí, aby cestu k nám mohli spojit s návštěvou přírodních a historických památek. Záštitu nad sjezdem převzali: MNV Dolní Bousov Ustředí českého Baráčnictva v Praze V. župa Václava Budovce z Budova Mladá Boleslav I. župa Polabských Baráčníků Brandýs nad Labem IX. župa Kubatova České Budějovice XXIII. župa Holečkova „Vitoraz“ Vodňany Obec Baráčníků Kolín V. – Staré Čičovice Čestné předsednictvo sjezdu: Josef Bartoň – předseda MNV Dolní Bousov, Pravoslav Nosek – předseda ul. organizace KSČ, Jaromil Gillar – obvodní lékař Dolní Bousov, Miloslav Roudný – ředitel ZDŠ Dolní Bousov, Dana Vrabcová – ředitelka MŠ Dolní Bousov, František Skramužský – ředitel n. p. Strojtex, Josef Kareš – ved. Státního statku Dolní Bousov, Karel Tošnar – rychtář Ústředí Čs. Baráčnictva a I. župy Polabských Baráčníků, Josef Novák – rychtář V. župy Václava Budovce z Budova Mladá Boleslav, Stanislav Teslík – rychtář IX. župy Kubatovy České Budějovice, František Vršitý – rychtář XXIII. župy Holečkovy Vodňany, Lubomír Flejsig – rychtář OB Kolín V. – Staré Čičovice 49


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Nynější konšelstvo: Čestný syndik Pantatínek Panímaminka Rychtář I. místorychtář II. místorychtář Syndik Škrabák Vzdělavatelka Berní, správce Rychty Kontribuční Slídilové účtů

Nožíř Josef Nožíř Josef Dudková Vlasta Slavík Josef Raic Josef Král Alois Hlaváček Jan Valešová Marie Slavíková Marie Pávová Alena Dudek Josef Plešinger Zdeněk Vetešník Václav Karásek Miroslav Štajer Míla Frýba Bohumil

Švandymistr Ponocný Konšelstvo: Josefa Doškářová, Josef Hrušovský, Josef Sladký, František a Anna Kolátorovi, František a Květa Camprovi, Vlasta Štolbová, Vlasta Pospíšilová, Milada Vošvrdová, Cecilie Marešová, Ladislav a Božena Kverkovi, Marie a Zita Štajerovy, Anna Kolmanová, Václav Kolář, Anna Lhotová, Vlasta Králová, Vlasta Nožířová, Antonie Raicová, Marie Frýbová, Růžena Tyrichtrová, Anna Lukešová, Anna Válková, Jaroslav Sedláček, Josef Volf. K 31. prosinci 1979 čítá obec 210 členů, kteří pracují s konšelstvem a věříme, že budou stále tak poctivě pracovat jako dosud.

50


BRK 2020

Předsednictvo slavnostního zasedání sjezdu v roce 1980 – zleva Lubomír Flejsig, rychtář V. župy Josef Novák, rychtář J. Slavík a syndik J. Hlaváček.

51


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Z dějin Vlastenecko-dobročinné sdružené obce baráčníků pro Dolní Bousov a okolí v letech 1930–1979 V roce 1980 slaví Vlastenecko-dobročinná sdružená obec baráčníků pro Dolní Bousov a okolí 50 let svého trvání. Jsou to léta bouřlivých událostí ve světě i v Československé republice, které se promítaly i do života našeho městečka, jeho okolí a koneckonců i do života naší baráčnické obce. Vždyť ti nejstarší členové naší obce ještě dobře pamatují kontrasty životních podmínek bohatých a chudých za první republiky, prožili mnichovskou zradu a hrůzy 2. světové války, uvítali osvobození v roce 1945 a Únor 1948, mají v paměti zakládání JZD a všestranný rozkvět naší vlasti v posledních desetiletích, vrcholící prvním letem občana ČSSR do kosmického prostoru. Ale vraťme se o padesát roků zpět, abychom si připomněli nejdříve založení naší obce. Její vznik souvisí s činností V. župy sdružených obcí baráčnických pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi, která řídila práci baráčnických obcí v Pojizeří a na Mladoboleslavsku. S baráčnickými idejemi se seznámilo i několik dolnobousovských občanů a rozhodli se založit novou obec. Bylo to v roce 1930. Radou pomohli župní rychtář soused Josef Langer9, organizační župní rychtář soused Jaroslav Kryštof, rychtář obce Sobotka soused Josef Boudyš10 a rychtář obce Trenčín soused Josef Bavor. První schůzka přípravného komité se konala 26. října 1930, přípravy k založení obce řídil rychtář soused Josef Kolátor, rolník a zároveň úředník Kampeličky v Dolním Bousově. Po povolení činnosti nového spolku okresním úřadem v Jičíně bylo svoláno ustanovující valné sedění obce, které se konalo 22. března 1931 na rychtě v hostinci u Hemů v Dolním Bousově. V. župu zastupovali sousedé Legner, Kryštof a Bavor, kteří seznámili přítomné s baráčnickými idejemi. Na tomto sedění bylo zvoleno první řádné konšelstvo obce, v němž byli:  pantatínek František Bartoň ze Skyšic, rychtář Karel Pavlišta z Bechovi, místorychtář Josef Třebeška, syndik Karel Tlášek, důchodní 9

Pozn. red.: původně nesprávně psáno Langer – mělo by být Josef Legner. Pozn. red.: původně nesprávně psáno Boudyš – mělo by být Josef Baudyš.

10

52


BRK 2020

František Tlášek, kontribuční Karel Linka, šafář Václav Svoboda, archivář Josef Kolátor, konšelé Václav Čejka, Václav Král, Václav Mikulášek, Ondřej Pelc, Karel Šolc a František Srb, všichni z D. Bousova, místokonšely se stali Ladislav Škalda ze Svobodína, Josef Šolc a Ladislav Živný, slídily účtů Josef Hema a Josef Pačes, všichni z D. Bousova. Tito členové vedli činnost dolnobousovských baráčníků v prvních letech. Karel Pavlišta, řídící učitel v Bechovi, byl rychtářem až do roku 1936, kdy ho vystřídal hostinský Josef Hema. Pak od roku 1941 do roku 1945 byl rychtářem obchodník Ladislav Živný. Ve funkci syndika se vystřídali sousedé K. Tlášek, L. Pokorný, V. Neureiter, J. Janů, J. Sobota, od roku 1938 držel dlouhá léta tuto funkci Václav Telenský. Z dalších sousedů kromě již jmenovaných pracovali v těchto letech v konšelstvu aktivně J. Beneš, Fr. Ječný, J. Tomáš, V. Dvořák, B. Hercík a mnozí další. Počet členů obce od založení do roku 1945 se pohyboval kolem 170. Byli z Dolního Bousova, Rohatska, Bechovi, Svobodína, Obrub, Horního Bousova, Skyšic, Domousnic, Obrubec, Kdanic atd. Sice se projevovaly snahy založit v okolí další samostatné obce (např. v roce 1933 a 1937 v Domousnicích, v roce 1937 v Obrubech), ale nakonec zůstala na Bousovsku obec jediná. Rychta byla až do roku 1945 v Dolním Bousově v hostinci u Hemů. Činnost obce se od založení rozvíjela mohutně, zvláště na úseku kulturním a sociálním. Z národopisných akcí můžeme v tomto období zaznamenat jen stínání kohouta v roce 1933 a každoroční dožínky s alegorickými vozy, kuželníkem, šatlavou atd. První kulturní akcí baráčníků byla účast na otevření městské školy 24. května 1931, kdy sousedé zajistili kromě jiného několik zábavných atrakcí. Pak již následovaly pravidelné slavné baráčnické plesy, posvícenské zlaté hodinky, Mikulášské a Silvestrovské zábavy, maškarní merendy, pouťové zábavy s benátskou nocí, koulení na kuželníku o ceny a jiné kulturní a zábavné akce. V roce 1934 uspořádala obec dokonce koncert vojenské hudby a v roce 1939 nacvičil soused Štajer dětské divadlo. Rychtář Pavlišta zorganizoval také v roce 1934 mezi sousedy sbírku knih pro české školy v zahraničí. 53


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Plakát zvoucí na jednu z prvních akcí bousovských baráčníků v roce 1931. 54


BRK 2020

Velmi důležitá byla v těchto letech podpůrná činnost baráčníků. Spolek pomáhal svým potřebným členům nejen v pohřebním odboru, ale i při nemoci a nouzi. Uspořádalo se také několik velkých sbírkových akcí, třeba v roce 1934 na pomoc pozůstalým po hornících, kteří zahynuli při katastrofě na dole Nelson, nebo v roce 1938 na pomoc hraničářům, kteří museli odejít z okupovaného pohraničí. Nejvýznamnějšími akcemi na tomto úseku byly pravidelné každoroční nadílky chudým školním dětem na škole v Dolním Bousově i na obecných školách v okolí. Hned v prvním roce činnosti bylo na tuto akci věnováno 1200 korun a ještě se sebralo mnoho naturálií. Například v roce 1934 bylo poděleno na 200 dětí. Tato podpůrná činnost pokračovala i v letech 2. světové války, děti dostávaly jídlo, hračky, ošacení, knihy, školní potřeby, obecní truhlice přispívala i na polévkový fond atd. Za okupace byla činnost obce značně omezena, v roce 1944 a 1945 se nekonalo ani výroční valné sedění, ani sedění konšelská. Čestný rychtář obce soused Pavlišta byl vězněn a na následky věznění zemřel. Po osvobození se život dolnobousovských baráčníků obnovoval dosti těžce. V čele obce stál rychtář František Tlášek, ale ten pracoval i v jiných funkcích, byl po nějaký čas i předsedou MNV, takže se řízení obce nemohl zcela věnovat. Ve funkci syndika se vystřídali Karel Tlášek a František Ječný, teprve v roce 1950 byl syndikem znovu zvolen osvědčený pracovník Václav Telenský. Počet členů v tomto období klesal, v roce 1950 bylo už jen 132 sousedů a tetiček. V roce 1946 byl ještě pořádán velký maškarní průvod ze Svobodína přes Bechov do Dolního Bousova, konala se národní pouť s benátskou nocí, uskutečnily se první zájezdy, ale v následujících letech se veškerá činnost omezovala na pořádání plesu, valného sedění a několika sedění konšelských. Teprve od konce roku 1952 dochází opět k intenzívnější práci. Přistoupilo mnoho nových členů, takže v roce 1957 bylo v obci téměř 300 sousedů a tetiček. Zlepšila se spolupráce s dalšími organizacemi v Národní frontě, zvýraznilo se postavení baráčníků ve městě. To se projevilo třeba i každoroční účastí zástupců MNV a dalších institucí a spolků na valných seděních, kde vysoce hodnotili spolupráci baráčníků. 55


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Plakát na benátskou noc na koupališti a národní pouť pořádanou 28. 5. 1939. 56


BRK 2020

Také v V. župě si dolnobousovská obec vytvořila velmi dobré postavení, zvláště od roku 1959, kdy byl zdejší rychtář soused Josef Slavík zvolen organizačním rychtářem V. župy, soused Josef Dudek se stal župním velitelem praporů a tetička Vlasta Dudkova zástupkyní panímaminky V. župy. Všichni pracují v těchto zodpovědných funkcích dodnes. V. župa si práce dolnobousovské obce vážila a její zástupci rádi přijížděli na jednotlivé akce. Často zastupoval župu na našich akcích dlouholetý župní rychtář Jan Šimůnek, rychtář sobotecké obce ing. Václav Truhlář a jiní. Naše obec naproti tomu nechyběla na žádné akci V. župy, ať to byly župní sjezdy, plesy, krojové přehlídky, slavnosti jednotlivých obcí atd. Když se nemohl uskutečnit autobusový zájezd, jeli alespoň delegáti autem nebo vlakem. Zvláště dobrá byla spolupráce se sousedními baráčnickými obcemi Řepov, Březno a Sobotka, s nimiž vytváříme jeden z pracovních okrsků V. župy. Dobrým pojítkem se župou je i župní časopis Zpravodaj Budovcovy župy, jehož redakční rada uskutečnila své výjezdní zasedání 29. října 1979 u nás. Také akce Veleobce naše obec podle možností navštěvuje. Nezapomenutelným zážitkem pro členy byly oslavy 100. výročí založení baráčnictva v r. 1973 v Kolíně i oslavy 105 let trvání baráčnictva 29. 9. 1979 v Praze. Činnost naší obce v posledním čtvrtstoletí je tedy dobrá. Hlavní zásluhu na tom má nevelká skupina členů, kteří obětavě pracují v konšelstvu. V jeho čele byl až do roku 1958 rychtář soused František Tlášek, od tohoto roku až do dnešních dní řídí obec moudře a energicky rychtář soused Josef Slavík. Jemu patří hlavní dík za úspěchy obce. Dobře ho po dlouhá léta doplňoval syndik Václav Telenský, který tento úřad zastával až do roku 1970 s krátkou přestávkou v letech 1958–1959. V roce 1970–1971 byla syndičkou teta Míla Plešingerová, po ní 5 roků soused Josef Nožíř a od roku 1976 pracuje v této funkci soused Jan Hlaváček. Funkci berního zastávali v poválečných letech nejdéle sousedé Bohumil Hercík a Josef Dudek, úřad pantatínka zastávali sousedé Štěpán Zeithamel, Stanislav Straka, Ladislav Živný, Jan Nový, Václav Dvořák a další, panímaminkami byly tety Straková, Nová a od roku 1958 teta Vlasta 57


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Návrh písemné žádosti o koupi budovy č.p. 60 – budoucí baráčnické rychty. 58


BRK 2020

Dudková. Dalšími obětavými členy konšelstva byli po dlouhá léta manželé Plešingerovi, Raicovi, Štajerovi, Vetešníkovi, Bočánkovi, teta Cillerová, Marešová, Valešová, manželé Camprovi, Frýbovi, Doškářovi, Hrušovských, soused Král aj. Ať se nezlobí ti, které jsme zde nejmenovali. Konšelská i valná sedění konala naše obec pravidelně, jejich úroveň i účast na nich byla vždy dobrá. Pravidelně se zúčastňoval valných sedění až do své smrti v roce 1979 soused Cvrček, který na ně přijížděl až z Teplic. V posledních letech se konají valná sedění místo na počátku roku až na jeho závěr, obvykle v den, kdy zde slavíme posvícení. A tak se od roku 1974 stalo tradicí, že naše tetičky vždy napečou účastníkům valného sedění dobré koláče. Však o tom prvním pečení koláčů v r. 1974 je hezký zápis tety Valešové v naší knize zápisů. Občas se konala i slavnostní sedění, např. 8. května 1975 ke 30. výročí osvobození, kdy bylo vzpomenuto i 375. výročí udělení městského znaku Dolnímu Bousovu. Podobu znaku tehdy vyřezal soused Josef Štajer a věnoval ho přítomnému předsedovi MNV. Největší poválečnou akcí obce bylo zakoupení vlastní rychty v Dolním Bousově v roce 1970. Budovu jsme zakoupili od církve československé ve špatném stavu. Od tohoto roku jsme na její úpravě odpracovali tisíce hodin. Nejprve odsud byli za pomoci MNV přestěhováni nájemníci a pak byly upravovány postupně všechny místnosti, vybaveny potřebným zařízením, do pořádku se dala okna, okapy, sociální zařízení, provedla se kanalizace a mnoho jiných prací. Nyní můžeme s hrdostí říci, že dům je v pořádku a slouží nejen naší činnosti, ale i mnoha dalším organizacím v D. Bousově. Z dalších významných akcí musíme jmenovat odhalení praporu a májky. Májku chtěla obec získat po vzoru jiných baráčnických obcí hned po obnovení intenzívní činnosti. Do jejího zhotovení se pustili v roce 1953 hlavně sousedé Straka a Slavík. 23. května 1954 se pak mohlo uskutečnit slavnostní odhalení májky za účasti župního rychtáře souseda Jana Šimůnka. Ten také předal na slavnostním sedění v sokolovně diplomy zasloužilým tehdejším pracovníkům obce sousedům Fr. Tláškovi, J. Kolátorovi, V. Dvořákovi, Št. Zeithamelovi, V. Telenskému a Fr. Ječnému. 59


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Písemná žádost o schválení praporu a programu konání slavnostního rozvinutí zaslaná v r. 1958 na MNV. 60


BRK 2020

Snahy o pořízení praporu obce jsou ještě staršího data. Mnohokrát se zakládal praporový fond, již v roce 1938 se nabízel učitel Švandrlík, že vypracuje návrh na prapor. Později se praporový fond obnovil r. 1952 a návrh na prapor několikrát vypracoval soused Stanislav Straka. Nakonec bylo zhotovení praporu zadáno manželům Hájkovým ze Slaného, kteří vytvořili za svůj život mnoho baráčnických praporů. Teta Hájková během práce na našem praporu zemřela. Odhalení praporu bylo spojeno s velkolepou slavností 24. a 25. května 1958. Hosté byli vítáni již u vlaků, ráno na budíček prošla městem hudba, u sokolovny se po průvodu konala samotná slavnost. Matkou praporu byla teta Anna Nová, kmotrami tety Doškářová, Dudková, Štajerová a Valešová. Českou besedu tancovalo na této slavnosti sedm kolon z naší obce. Podobnou nezapomenutelnou slavností byl župní sjezd v Dolním Bousově u příležitosti 40. výročí trvání obce 7. června 1970. Bylo zde 27 autobusových zájezdů nejen ze župy, ale až z Plzně, Prahy, Kolína, Jaroměře, Bíliny, Brandýsa nad Labem atd. celkem s 28 prapory a 13 májkami. K tomuto výročí obce jsme vydali pamětní brožuru s články o dějinách Dol. Bousova, naší obce, zdejších závodů atd. Veřejnost se o naší práci přesvědčuje i při jiných příležitostech. S uznáním je hodnocena například naše práce pro mládež. Není to jen naše pravidelná účast na oslavách Mezinárodního dne dětí, kdy obstaráváme různé atrakce, ale i každoroční pomoc mateřské školce, nad kterou máme od roku 1958 patronát, a hlavně v posledních letech činnost naší loutkové scény. Snahy o její založení se datují již od roku 1971, ale k otevření došlo až roku 1974, kdy 11. dubna byla sehrána první hra „Jak švec čerta ošidil". Hned tato hra byla uvedena šestkrát a pak následovala další úspěšná představení – „Vodníkova Hanička“, „Dračí komedie“, „Pilulky čaroděje Dobroděje“, „Čert a Káča“, „Honza pán“, „Zlatý květ“ aj., která způsobila mnoho radosti nejen místním dětem, ale i omladině z okolních obcí, která na loutkové divadlo ráda jezdila. A největší radost měli jistě účinkující – více než dvacet nadšenců v čele se sousedy Štajerovými, Králem aj. Do této práce se zapojila i naše mladá 61


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Slavnost rozvinutí praporu v DB – r. 1958 – vítání návštěvníků na nádraží a průvod Brodeckou ulicí.

62


BRK 2020

chasa, která byla v roce 1974 ustavena a vedena sousedem Zd. Plešingrem ml., tetou Marcelou Marešovou a dalšími. Pro mládež jsme v letech 1968–1973 pořádali taneční kursy, hlavně ale již od roku 1954 pravidelně nacvičujeme českou a někdy i moravskou besedu. Nácvik provádějí hlavně tety Dudková a Lhotová. S těmito kolonami české besedy se zúčastňujeme i slavností a plesů v jiných obcích župy. I další kulturní a národopisné akce jsme v poválečném období pořádali. Každým rokem to byl baráčnický ples a další taneční zábavy (Jarní vínek, Josefská, Pomlázková, májový vínek, Václavská, Posvícenská, Mikulášská, Štěpánská, Silvestrovská apod.), v roce 1955 dokonce i čaje. Zábavy se dělaly nejen v Dolním Bousově, ale i na Rohatsku. Velmi oblíbené byly i maškarní merendy spojené obvykle s průvodem masek, stejně četně byly navštěvovány i poutě, po nichž následovala benátská noc. Kromě zábav bylo uspořádáno i několik veselých estrád, bramborových večírků, táboráků a podobných akcí. Od roku 1955 se rovněž koná v březnu slavnostní konšelské sedění spojené s oslavou Mezinárodního dne žen. Ale i vážných akcí je pořádáno pro členy i pro veřejnost hodně. Vzpomeňme jen pravidelné účasti krojovaných členů spolku s májkou na prvomájových oslavách, účasti na dolnobousovských výstavách v r. 1969 a 1978, několika přednášek (v roce 1956 o historii Mladoboleslavska, v roce 1978 o Lužici aj.), divadel (v letech 1953–1957 zde sehrály baráčnické soubory z Bakova nad Jizerou a z Čejetic hry „Muziky, muziky“, „Maryša", „Jakub Oberva“ atd.), koncertů (v roce 1955 zde účinkoval Fejfarův dětský hudební soubor ze Sobotky) apod. Velmi oblíbené jsou rovněž baráčnické zájezdy nejen na spolkové slavnosti baráčníků po celých Čechách, ale i jednodenní i dvoudenní vlastivědné výlety. Tak poznali účastníci např. Lidice, Terezín, Karlštejn, Mělnicko, Kutnohorsko, Frýdlantsko, Babiččino údolí, Liberec, západní Čechy, jižní Čechy, ba i Moravu. Několikrát se uspořádal i zájezd do Prahy do divadla. V posledních letech se vžily i tajné výlety: první v roce 1977 směřoval po Českém ráji a byl ukončen na Starých Hradech, druhý 63


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Slavnost 50 let trvání obce dolnobousovské v roce 1980. Na fotografii dole zleva syndik J. Hlaváček,panimaminka Vlasta Dudková, Milan a Zita Štajerovi, Josefa Doškářová, rychtář J. Slavík a vzdělavatelka Marie Slavíková.

64


BRK 2020

v roce 1978 na Klepandě a třetí v roce 1979 směřoval na Hrubou Skálu. Velkou a obětavou práci dolnobousovských baráčníků dokazují i brigády, sběr odpadových surovin a další pomoc národnímu hospodářství. Desetitisíce dobrovolných brigádnických hodin byly odpracovány na úpravě rychty, parčíků v Dolním Bousově i v Bechovi, při sušení sena, pomoci v zemědělství atd. Škoda, že nejsou zachovány doklady ze všech let, abychom mohli uvést přesná čísla. Pro ilustraci uvádíme, že třeba v roce 1978 jsme usušili 185 q sena; v roce 1979 jsme odpracovali 13 267 brigádnických hodin. Dobrá byla spolupráce s dalšími dolnobousovskými organizacemi – zejména s hasiči nebo třeba se Svazarmem při pořádání jejich motokrosu nebo s Jednotou při dožínkách v roce 1961. Nejlépe se tato spolupráce uplatňuje při pořádání Mezinárodního dne dětí. Baráčníci tedy v Dolním Bousově stále rozvíjejí ideje národopisné, kulturní i budovatelské. Zcela do pozadí ustoupila dříve převládající činnost podpůrná a dobročinná. Není již chudých sousedů a tetiček, kterým by bylo třeba finančně pomáhat. Také staří sousedé nacházejí prostředí ke klidnému životu v Domově důchodců ve Vlčím Poli, kde jsme pro ně několikrát uspořádali kulturní akce, estrády, tančení české besedy apod. Podpůrný pohřební odbor byl zrušen v roce 1971. Pouze několik sbírek na pohořelé spoluobčany v Dolním a Horním Bousově jsme v tomto období uspořádali. Místo této dobročinné práce vybudovalo české baráčnictvo svůj rekreační objekt zprvu ve Svojšíně, později v Černovicích, kam jezdí i naši sousedé a tety. První byli v roce 1933 sousedé Dvořák a Straka. Tak tedy ve stručnosti probíhal život naší baráčnické obce v padesáti letech jejího trvání. Byla období růstu i úpadku, převládala však dobrá a poctivá práce pro rozkvět společnosti, takže s výsledky můžeme být spokojeni. S vděčností vzpomínáme zvláště zasloužilých pracovníků naší obce, kteří nás v posledních letech opustili: manželů Nových, tety Plešingerové, sousedů Dvořáka, Bartoně, Živného, Telenského, Štajera 65


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

a dalších. Jejich památku nejlépe uctíme v roce 50. výročí založení obce i v letech dalších ještě lepší prací pro české baráčnictvo, jeho V. župu i naši obec.

Oslavy v roce 1980 – vystoupení dechové hudby Čerchovanka na fotbalovém stadionu v Dolním Bousově.

66


BRK 2020

ALMANACH K 60TILETÉMU TRVÁNÍ OBCE BARÁČNÍKŮ

67


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

K sjezdu Podrobný program sjezdu bude veřejnosti oznámen obvyklým způsobem. Jen bychom chtěli upozornit, že v programu vystoupí dechové hudba Agrostojanka a národopisné soubory Jičíňáček a Český ráj z Jičína. Touto brožurkou chceme našim příznivcům a hostům sjezdu přiblížit nejen činnost obce v současnosti, ale i v celé její minulosti. Záštitu nad sjezdem převzali: ONV Mladá Boleslav MNV Dolní Bousov Ustředí českého Baráčnictva v Praze V. župa pana Václava Budovce z Budova v Mladé Boleslavi I. župa polabských Baráčníků v Brandýse nad Labem Obec Baráčníků Kolín V. – Staré Čičovice Nynější konšelstvo: Pantatínek

Vodháněl Ladislav

Panímaminka

Dudková Vlasta

Rychtář

Dudek Josef

I. místorychtář

Raic Josef

II. místorychtář

Král Alois

Syndik

Hlaváček Jan

Vzdělavatelka

Paušová Jana

Berní

Vetešník Václav

Správce rychty

Plešinger Zdeněk

Slídilové účtů

Lhotová Vlasta Pávová Alena

68


BRK 2020

Švandymistr

Lhota Ladislav

Šafářka

Doškářová Josefa

Konšelstvo Dvořák Jaroslav, Dvořáková Věra, Cillerová Jiřina, Janů Zdena, Janů Elena, Janů František, Kolář Václav, Kolek Václav, Frýbová Marie, Kuna Jaroslav, Kunová Helena, Jarošová Libuše, Kolmanová Anna, Marešová Cecilie, Nechanský Petr, Nožířová Vlasta, Lhotová Anna, Pauš Josef, Považan Marian, Považanová Helena, Pospíšilová Vl., Slavíková Marie, Sedláček Jar., Štajerová Marie, Štajerová Zita, Štolbová Vlasta, Tyrichtrová Růžena, Vošvrdová Mil., Volf Josef, Zoufalá Miluše K 31. prosinci 1989 má obec 157 členů, kteří pracují a pomáhají konšelstvu v dobré a poctivé práci.

23. června 1990 – v čele průvodu jde Květa Camprová, I. místorychtář Josef Raic a Zita Štajerová. 69


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Z dějin Vlastenecko-dobročinné sdružené obce baráčníků pro Dolní Bousov a okolí v letech 1930–1990 V roce 1990 slaví Vlastenecko-dobročinná sdružená obec baráčníků pro Dolní Bousov a okolí 60 let svého trvání. Jsou to léta bouřlivých událostí ve světě i v Československu, které se promítaly i do života našeho městečka, jeho okolí a koneckonců i do života naší baráčnické obce. Vraťme se tedy o 60 let zpět, abychom si připomněli nejdříve založení naší obce. Její vznik souvisí s činností V. župy sdružených obcí baráčnických pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi, která vedla práci baráčnicích obcí v Pojizeří a na Mladoboleslavsku. S baráčnickými idejemi se seznámilo i několik dolnobousovských občanů a rozhodli se založit novou obec. Bylo to v roce 1930. Za pomoci župních funkcionářů se 26. října 1930 sešlo přípravné komité pod vedením rolníka Josefa Kolátora. Ustavující sedění bylo 22. března 1931 na rychtě v hostinci u Hemů v Dolním Bousově. Prvním rychtářem byl zvolen učitel Karel Pavlišta z Bechovi, kterého vystřídali hostinský Josef Hema a obchodník Ladislav Živný. Počet členů se v prvních letech pohyboval kolem 170. Rozvíjela se kulturní, národopisná i sociální činnost (dožínky, plesy, merendy, nadílky chudým školním dětem atd.) Za okupace byla činnost obce značně omezena, v roce 1944 a 1945 se nekonalo ani výroční valné sedění, ani sedění konšelská. Čestný rychtář obce soused Pavlišta byl vězněn a na následky věznění zemřel. Po osvobození se život obce pod vedením rychtáře Františka Tláška obnovoval jen pomalu. Teprve od konce roku 1952 dochází opět k rozvoji činnosti a k přílivu nových členů, takže v roce 1957 bylo v obci téměř 300 sousedů a tetiček. Zlepšilo se postavení obce ve městě i v páté župě. Soused Josef Slavík byl od roku 1959 organizačním rychtářem župy, soused Josef Dudek župním velitelem praporů a teta Vlasta Dudková zástupkyní panímaminky, později panímaminkou V. župy. Župa si práce dolnobousovské obce vážila a její zástupci rádi přijížděli na jednotlivé akce, naproti tomu naše obec nechyběla na žádné akci župy. Zvláště dobrá byla spolupráce se sousedními baráčnickými obce70


BRK 2020

mi Řepov, Březno a Sobotka. Dobrým pojítkem se župou je i časopis Život Budovcovy župy. Také akce Veleobce podle možností navštěvujeme. Nezapomenutelným zážitkem pro návštěvníky byly oslavy 100. výročí založení českého baráčnictva v roce 1973 v Kolíně i oslavy 115. výročí trvání baráčnictva 7. října 1989 v Praze. Hlavní zásluhu na dobré činnosti obce v posledním období má nevelká skupina členů, kteří dlouhodobě a obětavě pracují v konšelstvu. V jeho čele byl do roku 1958 rychtář František Tlášek, od tohoto roku až do své smrti 5. 12. 1982 řídil obec moudře a energicky rychtář Josef Slavík z Bechova, od této doby soused Josef Dudek. Jim patří hlavní dík za úspěchy obce. Dobře ho doplňoval od roku 1976 soused Jan Hlaváček ve funkci syndika. Úřad berního drželi v poválečných letech dlouho sousedé Bohumil Hercík a Josef Dudek, od roku 1981 soused Václav Vetešník. Pantatínkem je v posledním období soused Ladislav Vodháněl, panímaminkou již od roku 1958 tetička Vlasta Dudková. Dalšími obětavými členy konšelstva byli po dlouhá léta manželé Dvořákovi, Raicovi, Štajnerovi, Plešingerovi, Lhotovi, Považanovi, soused Král, tety Marešová, Valešová a mnoho dalších. Nezlobte se, koho jsme nejmenovali… Největší poválečnou akcí obce bylo zakoupení vlastní rychty v Dolním Bousově v roce 1970. Budovu (na Josefském náměstí – pozn. redakce) jsme zakoupili od církve československé ve špatném stavu. Od tohoto roku jsme na jejím zvelebení odpracovali tisíce hodin. Nejprve odsud byli za pomoci MNV přestěhování nájemníci a pak byly postupně upravovány všechny místnosti, vybaveny potřebným zařízením, do pořádku se dala okna, okapy, sociální zařízení, provedla se kanalizace, vodovod a mnoho jiných prací spojených s údržbou. Z významných poválečných akcí musíme jmenovat odhalení praporu a májky. Májku chtěla obec získat po vzoru jiných baráčnických obcí ihned po obnovení činnosti. Do jejího zhotovení se v roce 1953 pustili sousedé Straka a Slavík. 23. května 1954 se pak mohlo uskutečnit slavnostní odhalení májky za účasti župního rychtáře souseda Jana Šimůnka. 71


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Masopustní průvod v r. 1991 před rychtou. Na snímku dole v r. 1992 průvod vedený Zd. Plešingerem a vozem s hudbou na náměstí TGM v D. Bousově.

72


BRK 2020

Ten také předal na slavnostním sedění v sokolovně diplomy tehdejším zasloužilým pracovníkům obce sousedům Františku Tláškovi, Josefu Kolátorovi, Václavu Dvořákovi, Štěpánu Zeithamelovi, Václavu Telenskému a Františku Ječnému. Snahy o pořízení praporu obce jsou ještě staršího data. Několikrát se zakládal praporový fond, již v roce 1938 se nabízel učitel Švandrlík, že vypracuje na prapor návrh. Návrh zpracoval i soused Stanislav Straka. Nakonec prapor zhotovili manželé Hájkovi ze Slaného a byl odhalen na velké slavnosti 25. května 1958. Matkou praporu byla teta Anna Nová, kmotrami tety Doškářová, Dudková, Štajerová a Valešová. Při slavnosti tancovalo českou besedu 7 kolon z naší obce. Podobnou nezapomenutelnou slavností byl župní sjezd v Dolním Bousově u příležitosti 40. výročí trvání obce 7. června 1970. Bylo zde 27 autobusových zájezdů až z Plzně, Bíliny atd., celkem s 28 prapory a 13 májkami. K tomuto výročí vyšla první brožurka o naší obci, městě a závodech. Slavnost se opakovala po deseti letech 15. června 1980. Opět se konal župní sjezd k padesátinám naší obce, přijelo 28 autobusů, bylo tu 31 praporů a 10 májek, hrála dechová hudba Čerchovanka. Mnoho starostí bylo se zajištěním jídla, ubytování v širokém okolí – ale vše opět dopadlo k úplné spokojenosti. Památkou je 24 stránková brožura s obálkou a mnoha fotografiemi. Veřejnost se o naší práci dovídá i při jiných příležitostech. S uznáním je hodnocena například naše práce pro mládež. Není to jen pravidelná spolupráce na oslavách Mezinárodního dne dětí, kdy obstaráváme různé atrakce, ale třeba i zájezd do zoologické zahrady nebo každoroční pomoc mateřské školce. Výrazná je rovněž činnost naší loutkové scény. Snahy o její založení se datují již do roku 1971, otevřena byla 11. dubna 1974 hrou Jak švec ošidil čerta, která se opakovala šestkrát. A následovaly každoročně další hry, které přinesly mnoho radosti dolnobousovským dětem i omladině z okolí. V souboru se uplatnila naše mladá chasa, ale hlavními činiteli byli sousedé Milan Štajer a Alois Král. Velmi litujeme odchodu Míly Štajera, který zemřel poměrně mladý v roce 73


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Nahoře rok 1992 – zájezd do Lán.

74


BRK 2020

1988. S jeho odchodem se loutková scéna odmlčela. Pro mládež jsme také pořádali v některých letech taneční kursy a od roku 1954 nacvičujeme pod vedením tetiček Dudkové a Lhotové pravidelně českou a někdy i moravskou besedu. S kolonami besedy jezdíme i na plesy a různé slavnosti do okolních obcí. Rádi vzpomínáme i na další kulturní a národopisné akce, ať je to každoroční staročeský ples a další taneční zábavy, Lužický večer, maškarní merendy spojené s průvodem masek, poutě s benátskými nocemi atd. Líbily se oslavy 75 let provozu dráhy Mělník–Stará Paka roku 1981 s jízdou historického vlaku. Kromě zábav bylo uspořádáno i několik veselých estrád, bramborových večírků, táboráků s opékáním vuřtů, rozloučení se starým rokem či podobných akcí s hudbou, magnetofonem či harmonikou souseda Kocvery. Ale i vážných akcí pořádáme pro členy i veřejnost hodně. Je to pravidelná kulturní vložka na konšelských seděních, krojovaná účast na různých oslavách, účast na dolnobousovských výstavách roku 1969 a 1978, přednášky, divadelní představení, koncerty apod. Dříve bylo těchto pořadů více, protože jsme byli jednou z mála organizací, které si je troufly pořádat. Velmi oblíbené jsou rovněž baráčnické zájezdy nejen na spolkové slavnosti baráčníků po celých Čechách, ale i vlastivědné výlety. Tak jsme jen v posledním desetiletí poznali Táborsko, Náchodsko, Karlovarsko i jiná místa. Úspěšná byla i tradice tajných výletů do bližšího okolí. První směřoval v roce 1977 na Staré Hrady, další následovaly téměř každoročně. Velkou obětavost dolnobousovských baráčníků dokazují i brigády, sběr odpadových surovin a další pomoc národnímu hospodářství. Jsou to desetitisíce hodin odpracovaných na úpravě rychty, parčíků v Dolním Bousově a v Bechově, při sušení sena, pomoci v zemědělství atd. Dobrá je i spolupráce s jinými dolnobousovskými organizacemi. Baráčníci v Dolním Bousově tedy pokračují v posledních letech v rozvíjení idejí národopisných, kulturních i budovatelských. Jen dříve 75


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

převládající činnost dobročinná ustoupila v posledních dobách do pozadí. Staří sousedé a tety jsou finančně zajištěni a žijí si spokojeně v rodinách nebo v Domově důchodců ve Vlčím Poli. Ani tam na ně nezapomínáme. Navíc jezdí zasloužilí členové obce na baráčnickou rekreaci do Černovic. Tak tedy ve stručnosti probíhal život naší baráčnické obce v šedesáti letech jejího trvání. Převládala v nich dobrá, poctivá práce pro společnost, takže s jejími výsledky můžeme být spokojeni. Závěrem vzpomínáme s vděčností všech sousedů a tetiček, kteří nás v posledních deseti letech opustili. Ze zasloužilých pracovníků to byli zvláště sousedé a tetičky Antonie Raicová, Marie Valešová, Josef Nožíř, Josef Sladký, Milan Štajer a především náš nezapomenutelný rychtář Josef Slavík. Jejich památku chceme uctít ještě lepší prací pro české baráčnictvo, jeho V. župu i naši obec.

76


BRK 2020

ČINNOST DOLNOBOUSOVSKÝCH BARÁČNÍKŮ V LETECH 1990–2020 V této kapitole je shrnuta činnost Obce baráčníků pro Dolní Bousov a okolí v průběhu posledních třiceti let. Jak již bylo řečeno, činnost baráčníků obecně prošla dlouhým vývojem od původní funkce víceméně zábavné stolní společnosti, přes několik zvýšených vln zájmu o národopis, dobročinnou a menšinovou práci, po dnešní podobu. Dnešní podoba baráčníků se velmi liší obec od obce, a to zejména podle toho, jak se kde podařilo zapojit do činnosti nastupující generaci. Závazné pro všechny obce je zajištění řádného fungování spolku, což obnáší zejména účastnit se všech spolkových aktivit, ať již jsou to zasedání obce, župy či Veleobce nebo společné spolkové slavnosti pořádané většinou při příležitosti nějakého výročí. Ostatní program je mezi obcemi značně variabilní a lze ho rozdělit na program sloužící k vnitřní potřebě členů, což jsou zasedání, zájezdy či přednášky pro členy spolku apod. a program sloužící ke komunikaci se širokou veřejností, což jsou kromě plesů například výstavy, masopust či účasti na jiných městských slavnostech. Dále budou podrobněji rozepsány jednotlivé baráčnické činnosti a akce, které byly v dolnobousovské obci v posledních třiceti letech pořádány ať již pravidelně nebo jednorázově.

BĚŽNÁ SPOLKOVÁ ČINNOST Bousovští baráčníci aktivně a rádi navštěvují akce a slavnosti jak v okolních obcích V. župy, tak ve Veleobci v Praze i ostatních župách.

Baráčnická zasedání Hlavními aktéry zajišťujícími chod spolku jsou rychtář a konšelé. Několikrát do roka se konají sousedská a konšelská zasedání. Kniha zápisů z konšelských zasedání Obce baráčnické pro Dolní Bousov a okolí uvádí pravidelná konšelská zasedání každý měsíc. Ve sledovaném období se ve funkci rychtáře postupně vystřídali: Josef 77


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Rok 2008 – výměna fasády rychty svépomocí, na snímku M. Karásek, Josef Krajczovicz a Jiří Justra.

78


BRK 2020

Dudek, Jan Hlaváček, Josef Pauš a Miroslav Karásek, funkci pantatínka zastávali postupně L. Vodháněl, Josef Raic, Jiří Justra a Gerhart Witt. Takto běžnou činnost Obce popsala v roce 2006 Dana Karásková ve zpravodaji Bousovák: „…Scházíme se jednou za měsíc, plánujeme práci a kontrolujeme vykonané. Navštěvujeme naše jubilanty starší šedesáti let. Gratulantky jim přinesou malý dárek a za všechny členy popřejí do dalších let dobré zdraví. Pořádáme jeden ples v roce, jarní vínek a Václavskou zábavu. Měli jsme i besedu o našem kraji. Zúčastňujeme se župních sjezdů a slavností v krojích. Udržujeme pořádek kolem rychty, děláme různé opravy. Každou korunu, kterou vyděláme, dává berní do truhlice, aby bylo na větší opravy rychty. Navštěvujeme valná zasedání v okolních obcích, kde se dovídáme, jak která obec v roce pracovala. Ve většině obcí je dobrá spolupráce s osvětovou besedou, hasiči, Červeným křížem, zahrádkáři, osadním výborem, školou, školkou a obecními úřady. Každá organizace vyšle své zástupce, kteří popřejí obci baráčníků elán do další práce. Baráčníci tyto návštěvy opětují. Tam, kde dobře fungují takovéto společenské organizace, je v místě více přátelství a dobré pohody. Byli bychom rádi, kdyby se i v Dolním Bousově organizace opět domluvily na spolupráci, jak to bývalo kdysi…“ Bousovští baráčníci se velmi často organizují návštěvy ostatních obcí župy při příležitostech různých zasedání, či výročí. Na tyto akce jezdí obvykle 2–4 zástupci. Rok Počet členů Rok Počet členů

1990 154 2002 102

1991 148 2003 106

1993 138 2004 106

1994 130 2006 95

1996 130 2009 84

1997 125 2017 62

1998 109 2019 60

2001 113

Vývoj počtu členů DB obce v letech 1990–2020 dle knihy zápisů konš. zasedání.

Zájezdy a výlety Oblíbenou spolkovou činností baráčníků jsou různé výlety a zájezdy. Během posledních let tak bousovští baráčníci navštívili slavnou Jízdu králů ve Vlčnově na Moravě, zámecké vinobraní v Domousnicích nebo 79


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Nahoře rok 2010 – zájezd do Prahy na Všebaráčnický ples na Žofíně. Dole rok 2013 – oslavy 130 let od založení obce baráčníků v Kolíně.

80


BRK 2020

například uspořádali společnou procházku Plakánkem zakončenou obědem na Střehomi. Společně také jeli do Turnova, kde navštívili židovskou synagogu, židovský hřbitov nebo Muzeum Českého ráje. Daleko vedl rovněž výlet do Příbrami, kde navštívili hornické muzeum a barokní areál a poutní místo na Svaté Hoře. V devadesátých letech byly mezi baráčníky stále ještě v módě tzv. tajné výlety. Baráčníci se tak podívali třeba na hrad Pecka, zámek v Zákupech, hrad Kokořín nebo do Lázní Bělohrad.

Zpravodaj baráčníků O své činnosti bousovští baráčníci pravidelně informují jednak ve svém župním Zpravodaji Život Budovcovy župy a také v městském zpravodaji Bousovák. Pro představu je níže uvedena zpráva o valném hodnotícím zasedání ze Zpravodaje Života Budovcovy župy č. 11/2018: „27. října 2018 jsme se sešli v restauraci Svatá Kateřina na 88. valném hodnotícím zasedání Obce baráčníků v Dolním Bousově. Tohoto zasedání jsem se za V. župu zúčastnila spolu s místorychtářkou tetičkou Žaloudkovou ze sobotecké obce a s delegáty čtyř dalších obcí. Zasedání zahájil rychtář soused Karásek a přivítal přítomné. Následovala vzpomínka na zemřelé členy a poté přepěkné vystoupení dětí z místní MŠ. Moc se nám všem líbilo. 100. výročí vzniku Československa připomenula tetička vzdělavatelka – bylo na téma vlastenectví, o symbolech státu, významných osobnostech. Následovaly zprávy činovníků o činnosti a problémech spolku. Rychtář soused Karásek ve své zprávě zmínil problém s ubývajícím členstvem a nedostatek zájmu o práci v obci z řad mladých lidí. Poděkoval za vše, co se podařilo bousovským baráčníkům z plánovaných akcí uskutečnit, popřál štěstí, zdraví do nového roku a aby se dařila práce aspoň tak, jako dosud. Zástupce V. župy, tetička Živnůstková seznámila přítomné s činností V. župy a s plány do roku 2019. Poděkovala za vše, co bousovští dělají a popřála, aby se jim podařilo a splnilo vše, co potřebují. Zdravice hostů a pantatínka vyzněly mile a povzbudivě. A zástupce V. župy místorychtářka tetička Žaloudková ohodnotila velice kladně průběh zasedání. … Marie Živnůstková, Helena Žaloudková“ 81


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Rychta Od roku 1970 mají zdejší baráčníci svou vlastní rychtu. Budovu v Příčné ulici č.p. 60 zakoupili od církve Československé husitské v Sobotce za 20.000 Kčs. Budova byla ve špatném stavu. Na její úpravě odpracovali baráčníci tisíce brigádnických hodin. Opravenou rychtu se baráčníci vždy snažili plně využívat a to jak pro své akce (zasedání, zábavy, táboráky, výstavy), tak pronájmem dalším organizacím. Rychta tak ještě v 90. letech sloužila ke schůzím spolků, sjezdům spolužáků, končily zde zájezdy jiných baráčnických obcí, ale pronajímala se i pro soukromé oslavy občanů. Její údržba a provoz po celou dobu velmi zatěžuje rozpočet Obce. Od devadesátých let město Dolní Bousov přispívá dotací na její provoz (zejména na energie). Není proto divu, že v roce 2017 proběhla mezi starostou města Miroslavem Bočkem a rychtářem M. Karáskem dohoda o jejím odkoupení městem s podmínkou, že zde baráčníci budou mít zachováno užívací právo.

Podoba rychty v roce 1991. 82


BRK 2020

ČINNOST BARÁČNÍKŮ PRO VEŘEJNOST Externí činnost baráčníků je zaměřená na komunikaci s širokou veřejností. Jedná se o staročeské plesy, různé výroční slavnosti, výstavy a národní a krajové zvyky. V devadesátých letech byla činnost výrazně bohatší (táboráky, zábavy atd.). Bousovští baráčníci se aktivně zapojují do dění a chodu v Dolním Bousově, spolupracují s vedením města i s ostatními zájmovými spolky. Připomenout lze mimo jiné dlouholetou spolupráci se školním pěveckým sborem Sůvičky vedeným paní učitelkou Sůvovou.

Baráčnický bál Velmi oblíbenou a obecně pravidelně pořádanou činností baráčníků jsou baráčnické plesy. Plesy jsou určeny široké veřejnosti a každý ples je pojímán a vnímán baráčníky mimo jiné jako prezentace českého folkloru. Prezentací folkloru na plese je míněna ukázka místních krojů a dále tanec Česká beseda. Pořádání staročeského krojovaného bálu dolnobousovskými baráčníky je v posledních třiceti letech akcí s nejdelším trváním a také s nejstabilnější účastí. Dle údajů shromážděných z příspěvků zveřejňovaných ve zpravodaji Bousovák se tyto bály, později také nazývané plesy, pořádaly začátkem devadesátých let a potom znovu nepřetržitě 20 let již od roku 2000. Zpráva o obnovené tradici ze zpravodaje Bousovák: „V rámci oslav sedmdesáti let založení Obce baráčníků se po několikaleté odmlce konšelstvo rozhodlo uspořádat 18. března 2000 baráčnický bál. Přes některé potíže, třeba nedostatek židlí v sokolovně, se nám za spolupráce hasičů podařilo vše zajistit k všeobecné spokojenosti. Až do samého rána nám hrála hudba souseda Korela z Malé Bělé. Po krojovaném nástupu všechny přítomné přivítal rychtář soused Hlaváček, a pak se rozproudila veselá zábava. Milým překvapením byla návštěva zástupců Obce Dobrovice a Obce Březno. Díky sponzorům Dobos s.r.o., Zeteza, Würth Praha, Zena MB, restaurace U Rejmanů, restaurace U Horáčků, pánům Borovičkovi, Novotnému, Myškovi, Hercíkovi, Taclíkovi a paní Slavíkové se nám bál vydařil. Touto cestou 83


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Nahoře r. 2000 – průvod městem během oslav 70 let obce DB baráčnické. Dole rok 2010 – oslavy 80 let baráčníků v sokolovně, na snímku starosta Josef Vynikal, rychtář M. Karásek a švandymistrová B. Buřičová.

84


BRK 2020

jim děkujeme, neboť výnos z bálu nám pomohl zaplnit obecní truhlici tak, abychom mohli částečně uskutečnit plánované úpravy a opravy naší baráčnické rychty. Jan Hlaváček“ Součástí bálu byla téměř vždy i bohatá tombola. Ve zprávách o konání plesu jsou také často zmíněné různé soutěže, např. soutěž v tanci o hlavní cenu v tombole. V některých letech se bál místo v sokolovně konal v sále Staročeské restaurace v Brodecké ulici. Bylo tomu tak například v letech 2008–2016. V této souvislosti je potřeba připomenout, že v roce 2006 zajišťovali bousovští baráčníci v místní sokolovně poprvé i ples V. župy. A v neposlední řadě je třeba uvést, že v roce 2010 se bousovští baráčníci zúčastnili i Všebaráčnického plesu na pražském Žofíně.

Zábavy Další pravidelnou akcí dolnobousovských baráčníků byly zábavy. Na počátku devadesátých let to byla pravidelně pouze silvestrovská zábava konající se vždy pár dní před koncem roku na rychtě. V letech 1995– 2004 se během každého roku pořádalo několik různých zábav jako například Jarní vínek, Josefská, Jaroslavská, májová, Václavská či Mikulášská zábava. Zábavy se obvykle z finančních důvodů pořádaly v sále na rychtě. Výtěžek ze zábav, zejména z tomboly, putoval vždy do obecní truhlice a byl určen k financování oprav rychty. V letech 2001–2004 byla účast na akcích baráčnictva hojná, a tak se vyplatilo zábavy pořádat v sokolovně nebo v sále Staročeské restaurace. Rok 2003 byl na akce jeden z nejbohatších. Švandymistrovou v té době byla Božena Buřičová a rychtářem Josef Pauš. Obec tehdy během roku pořádala nebo se účastnila těchto akcí pro veřejnost:      

krojovaný ples v sokolovně, májová veselice ve Staročeské restauraci, velikonoční výstava na rychtě, kladení věnců u pomníku padlých před hřbitovem, jarní vínek ve Staročeské restauraci, opékání buřtů na dvoře rychty k zakončení prázdnin, 85


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

 Václavská zábava,  výlet do sklárny v Novém Boru,  vánoční koncert sboru Stojmír na rychtě. Obec měla v tom roce 106 členů s věkovým průměrem 64 let. V návaznosti na věkový průměr a klesající počet členů pak nepřekvapí, že v knize zápisů z konšelských sezení najdeme zápis: „Na valném zasedání V. župy byla pro nadcházející rok vyhlášena soutěž: Kdo získá alespoň 6 nových členů do obce, aby základna neklesala, dostane odměnou týdenní rekreaci v baráčnickém středisku v Černovicích u Tábora.“

Oslavy výročí založení baráčnické obce Další tradičně pořádanou akcí jsou pravidelné oslavy výročí založení Obce. Ve zmiňovaném období se významněji slavilo 70, 75 i 80 let od založení. Součástí oslav bylo vždy slavnostní valné zasedání s bohatou účastí zástupců okolních baráčnických obcí. Dále byla pravidelnou součástí výstava historických fotografií z činnosti baráčníků, výstava krojů a také večerní taneční zábava. Pro podrobnější představu o průběhu takové slavnosti cituji zprávu o oslavách 70 let od založení spolku, která byla zveřejněna ve zpravodaji Bousovák: „Dolnobousovští baráčnici si připomněli sedmdesátiny Ve dnech 16. a 17. září se konaly oslavy 400 let od udělení práv Dolnímu Bousovu. Byli jsme přizváni, abychom při této akci prezentovali činnost Obce baráčníků pro Dolní Bousov a okolí, která v letošním roce slaví 70 let své činnosti. Příležitost jsme využili a prezentovali jsme se veřejnosti. Po oba dny byla otevřena naše rychta, na které probíhala výstava fotografií zobrazujících život a činnost naší baráčnické obce. Od odhalení májky či praporu po župní sjezdy pořádané naší obcí či ostatní akce. Mnozí návštěvníci (dnes již dědečkové či babičky), se na fotografiích poznali a vzpomínali na to, jaké to bylo dříve a jaké je to dnes. Naše tetičky se činily. Napekly koláče a přichystaly občerstvení pro návštěvníky a účinkující při oslavách i bohatou tombolu na sobotu večer, kdy se konala na rychtě taneční zábava při hudbě Mirka Korela. 86


BRK 2020

V neděli ráno probíhaly přípravy na slavnostní průvod městem. Byla ozdobena májka a obecní prapor a čekalo se pak na náměstí na milé hosty. Byli mezi nimi soubory z Řepova a Malé Bělé, sousedé ze Mšena, Mělníka, Čejetic, tetiny z Dobrovice v čele s panímaminkou V. župy tetou Hlaváčovou a další. V deset hodin vyrazil průvod v čele s obecním praporem a májkou dolnobousovskými ulicemi za doprovodu Libáňské dechovky na sportovní stadion. Zde účastníky oslav uvítal rychtář soused Hlaváček. Ten vyřídil přítomným pozdravy od tetiček Slavíkové a Doškářové, které zaslaly z nemocnice. Poté už hřiště patřilo jen tanci, který uváděla teta Gábrtová. Začalo se Českou besedou, kterou předtančily děti ze Řepova spolu s Maloběláky. Následovala samostatná vystoupení – nejprve řepovských dětí, pak souboru z Malé Bělé, pak opět Řepováků. Závěr vystoupení obstarali Malobělští s Moravskou besedou. A pak až do druhé hodiny odpolední hrála k poslechu dechová hudba. Celou akci ukončil seskok parašutistů a fotbalové utkání místního SK. Důležité bylo, že nám přálo počasí, a že se celá akce, ač připravovaná v krátké době, vydařila. Samostatnou kapitolou našich oslav bylo slavnostní výroční zasedání Obce baráčníků pro Dolní Bousov a okolí u příležitosti 70 let od založení, které se konalo 18. listopadu na naší rychtě. Zúčastnila se ho řada hostů. Za městský úřad starosta Vynikal, za V. župu panímaminka teta Hlaváčová a pantatínek soused Kolouch, dále pak zástupci baráčnických obcí Bakov, Bělá, Březno, Bukovno, Dobrovice, Doksy, Čejetice, Hrdlořezy, Klášter, Mšeno, Mnichovo Hradiště, Kosmonosy, Sukorady, Sobotka, Staroměstsko-ptácká a Zákupy u České Lípy. Slavnostní zasedání zahájil Řepov a rychtář soused Hlaváček přivítáním všech přítomných. Při vzpomínce na zemřelé bylo vzpomenuto těch, kteří v minulém roce odešli tam, odkud již není návratu. Tety Blechová a Knesplová položily kytici květů na hrob panimaminky tety Dudkové. Poté následovala kulturní vložka v provedení dětí našich sousedů. Teta vzdělavatelka ve své zprávě za 70 let trvání naší Obce vzpomněla těch, kteří se o její činnost zasloužili. Naše Obec se řadila a řadí mezi přední obce v V. župě. Největšího rozmachu prožívala za vedení rychtáře souseda Slavíka, kdy měla 321 členů. Za jeho působení a za pomoci konšelů Štaje87


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

ra, Dudka, Nožíře a Telenského byla v roce 196011 zakoupena od církve československé husitské naše rychta, která nám slouží dodnes. Soused Slavík vedl naši Obec moudře a opatrně plných pětadvacet let. Byl i dlouholetým organizačním rychtářem V. župy, soused Dudek byl velitelem praporů Veleobce a V. župy a teta Dudková pak dlouholetou panimaminkou V. župy a Obce. Naše Obec má v současné době zastoupení jak na V. župě, tak i na Veleobci. V současnosti má naše Obec 111 členů. I když věkový průměr členské základny je téměř 64 let, je snahou konšelstva, aby Obec vzkvétala. Na naší rychtě se kromě konšelských sedění konají i zábavy a jiné kulturní akce. V konšelstvu máme dobré a obětavé členy a do budoucna si lze jen přát, abychom naší Obec omladili. Po zprávě tety vzdělavatelky následovaly zprávy činovníků, které byly věcné a výstižné. Za dlouholetou činnost v Obci pak byly předány upomínkové listy čestným konšelům Obce a to tetinám Doškářové, Slavíkové, Tyrichtrové a Bočánkové a sousedu Václavu Kolářovi. Soused rychtář Hlaváček poděkoval všem sousedům a tetám, kteří se zasloužili o dobrý chod Obce. Zdůraznil, že dolnobousovské baráčníky v dalších letech čekají nelehké úkoly. Jednak je to zavedení plynu na rychtu, ale i oprava střechy a běžná údržba, která si vyžádá vyprázdnění obecní truhlice, ale i finanční půjčku zhruba třiceti tisíc. Vyslovil naději, že rukou společnou dolnobousovští baráčníci vše zvládnou tak, aby to, co předchůdci vybudovali, v pořádku předali těm, kteří nastoupí na jejich místa. Ve zdravicích hostů vystoupil jako první starosta Dolního Bousova Vynikal. Práci Obce hodnotil dobře a slíbil, že snahou města je pomoci všem společenským organizacím. Poté panimaminka teta Hlaváčová připjala stuhu na rychtářské právo a následovaly zdravice dalších hostů. Pantatínek V. župy soused Kolouch provedl hodnocení činnosti s tím, že vlastně nemá, co by k práci bousovských baráčníků dodal. Ve zprávách prý bylo vše řečeno a hovoří to samo. Seznámil přítomné s tím, co bylo v uplynulé době na V. župě vykonáno a co čeká baráčníky v novém tisíciletí. Vyslovil 11

Pozn. red.: Chybně uvedeno – správně má být rok 1970.

88


BRK 2020

naději, že budeme chránit to, co naši předchůdci vybudovali, vážit si jeden druhého a vzájemně si pomáhat. Poděkoval všem za vykonanou práci ve prospěch Českého baráčnictva a k blížícím se Vánocům a do nového roku popřál všem hodně zdraví a spokojenosti. Závěrem zazněla písnička „Na Rychtě naší, rádi se máme..." a poté následovalo posezení sousedů a tet při dobrém jídle a moku za doprovodu hudby Mirka Korela. Jan Hlaváček.“

Baráčníci jako účastníci oficiálních vzpomínkových akcí Účast baráčníků na různých významných státních svátcích představuje nejběžnější příležitost, jak se může veřejnost s baráčníky setkat. Dlouhou tradici má uctění památky obětí druhé světové války společně se zástupci města. V posledních letech se pak v Dolním Bousově bylo možné s baráčníky setkávat i díky akcím vzpomínajícím na oběť českých legionářů. Zejména v roce 2018 se pak baráčníci podíleli na akcích spojených se 100. výročím vzniku Československé republiky. Zde vystupovali po boku dobrovolných hasičů, skautů a dalších představitelů místních spolků. Zástupci baráčníků nikdy nechyběli ani při významných oslavách města Dolního Bousova, jakými bylo například v roce 1991 navrácení statutu města, nebo v roce 2000 při oslavách 400 let od udělení práv Rudolfem II. Jejich kroje vždy dodávají oficiálním akcím patřičný lesk a barevnost.

Obnova lidových slavností a tradic V posledních letech dochází k pokusům o oživení některých lidových tradic a jedněmi z účastníků tohoto procesu jsou právě baráčníci. Příprava většiny slavností je velmi náročná a obvykle vyžaduje součinnost několika místních spolků i dalších dobrovolníků. Místními obyvateli jsou tyto aktivity přijímány vděčně, účast aktivní i pasivní bývá velmi hojná. Realizace je často společným dílem nejen baráčníků a místních, samostatně působících sdružení, ale zapojují se i jiné spolky, jako jsou například hasiči; častými účastníky jsou také děti ať již ze základní nebo i mateřské školy. Příkladem takových akcí je masopust, mikulášská nadílka nebo Vánoce. 89


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Rok 2018 – oslavy 100 let republiky v DB, pocta pro „T.G. Masaryka“. Na snímku dole rychtář M. Karásek, švandymistrová B. Buřičová, panimaminka D. Karásková, Krajczoviczová a vzdělavatelka H. Čmelíková u pomníku 1. sv. války.

90


BRK 2020

Mikulášská nadílka s ohňostrojem funguje v Dolním Bousově více než 20 let. Je to velmi dobře uspořádaná akce s hojnou návštěvností z širokého okolí. Pomoc baráčníků spočívá zejména v zajištění personálu pro hlídání vstupu na náměstí, kde se nadílka odehrává, a s tím související výběr vstupného. Jiným případem je masopust. V letech 1991–92 a pak znovu v letech 2010–2012 se baráčníci pokusili tuto lidovou zvyklost v Dolním Bousově obnovit a zařadit do pravidelného kalendáře akcí města. Masopust jako „lidová slavnost maškar obřadního charakteru” je obvykle založen především na průvodu masek městem za doprovodu živé hudby. Například v roce 2010 byl naplánován sraz masek ve 13 hodin na náměstí TGM, maskovaný průvod prošel městem a poté v sokolovně pokračoval dětským karnevalem. Akce pak proběhla ještě dvakrát za nepříliš velkého zájmu veřejnosti. Lidé nebyli ochotní věnovat čas na přípravu masek a zapojit se do průvodu. Zprávu o masopustním průvodu v roce 2012 uvádím podle zpravodaje Bousovák: „Letošní masopust. V sobotu 11. února jsme pořádali s Městem Dolní Bousov již třetí masopustní průvod. Říká se do třetice všeho dobrého nebo zlého. I letos snaha při přípravě průvodu byla, jako léta minulá. I když se nám vše nezdařilo dle představ, chuť do dalšího roku nám to nevzalo. Chceme tento starý zvyk a zábavu v Dolním Bousové udržet. Bylo by dobře, aby nám s tím pomáhaly děti a všichni občané Dolního Bousova, svou účastí průvodu. Vždyť je to zábavná taškařice pro všechny, kteří se rádi baví. Těšíme se na příští rok 2013. Dana Karásková“ I přes plány v tradici pokračovat se v roce 2013 již průvod kvůli nezájmu neuskutečnil. Další akcí, která proběhla pouze párkrát, byly vánoční trhy a koncert. V roce 2001, 2002 a 2003 baráčníci v prostoru své rychty nabídli menší vánoční trhy se stánkovým prodejem a také večerní koncert vánočních koled a melodií. První ročník navštívilo dle informací ve zpravodaji 200 lidí. Po roce 2003 již však zmínka o pořádání není. 91


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

Máje Účast baráčníků v krojích a s ozdobenou májkou v prvomájovém průvodu byla dlouholetým neměnným pravidlem. Tato tradice ale v Dolním Bousově skončila společně s koncem pravidelných a povinných prvomájových průvodů. Ještě v roce 1990 proběhly netradiční oslavy 1. máje bez průvodu a tribuny, pouze s hudbou, stánky a tančením České besedy na náměstí TGM. Při této příležitosti zatančily i děti z lidového souboru Luňáček při místní základní škole. V 90. letech byla sice na náměstí TGM postavena májka, ale nejednalo se o májku dolnobousovských baráčníků. Poté již o průvodu s májkou nebo jiných baráčnických oslavách máje v Dolním Bousově nejsou zmínky.

Krásná ukázka (kyjovského) kroje nošeného mezi DB baráčníky (na snímku z r. 1972 je Blanka Novotná a Jiří Štokr).

92


BRK 2020

Prezentace lidových krojů V roce 1995 vlastnila Obec dle knihy zápisů z konšelských sezení 8 kyjovských krojů, 6 mladoboleslavských a několik dětských krojů. Pečovat o kroje je hlavní náplní práce panimaminky. Ve sledovaných třiceti letech se v této funkci vystřídaly dvě tetinky – Vlasta Dudková a posledních 20 let Dana Karásková. Krásné kroje místní baráčníci s chutí předvádí veřejnosti několikrát do roka a to zejména při svém bále, valných zasedáních obce, na společných akcích župy a Veleobce, při kladení věnců a dalších městských slavnostech. Se svými kroji byli také zváni zvýšit lesk slavností v okolních obcích jako například při Soboteckém jarmarku, přehlídce krojů v Řepově nebo na župním sjezdu u příležitosti 500 let povýšení Sobotky na město. Dolnobousovské baráčnice se také mnohokrát účastnily přehlídek a soutěží krojů v Řepově, Sobotce nebo Zákupech. O tom, že kroje byly výstavní, vypovídá jistě i opakované ocenění a zisk prvního místa.

Výstavy Jak jsem již zmínila, připravili bousovští baráčníci v rámci významných výročí založení obce baráčníků vždy výstavu, která byla uspořádána buď na baráčnické rychtě nebo v prostorách místní sokolovny. Další výstavy pořádali na své rychtě baráčníci v letech 2002–2004. Jednalo se o jeden z pokusů připomenout či přiblížit veřejnosti lidové tradice – tentokrát související s Velikonoci. Akce nabízela soutěž o nejkrásnější velikonoční kraslici, stánkový prodej velikonočního a dárkového zboží a večer byla zakončena pomlázkovou zábavou. V dalším ročníku kromě výstavy a soutěže baráčníci nabízeli tzv. Jarní vínek v sále Staročeské restaurace. Ani tento pokus o vybudování nové tradice (opět pro nezájem veřejnosti) neuspěl. Teta Paušová k tomu v roce 2003 napsala do bousovského zpravodaje: „Oslovuji nás ještě naše tradice? Čeští baráčníci jsou po 135 let jedinou organizací-spolkem v České republice s náplní národopisnou, vlastivědnou, vzdělávací, humánní a lidskou, 93


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

která od samého počátku nezměnila své poslání. Ve své činnosti se snažíme o zachování našich národních tradic, zvyků a obyčejů. Proto také z podnětu naší tetiny švandymistrové jsme letošní Velikonoce chtěli předvést v duchu našich tradic uspořádáním velikonočního trhu. Oslavy Velikonoc mají starou tradici, původně ještě z doby předkřesťanské. Řepovský a malobělský soubor tanečníků a zpěváků nám přispěly k slavnostní atmosféře. Počasí nám přálo, takže program souborů jsme přestěhovali před naši rychtu. Pro zpestření byli pozváni prodejci, kteří nabízeli návštěvníkům své zboží, například různou keramiku, proutěné výrobky, výšivky, nechyběli ani kováři s výhní (učni z hubálovského učiliště), kteří měli asi nejvíce práce, a byl o ně velký zájem. Abychom přiblížili návštěvníkům velikonoční pondělí, byla uspořádána výstava velikonočních kraslic, které vyhodnocovali na připravených seznamech. Po závěrečném sečtení bodů byli určeni vítězové soutěže o nejkrásnější kraslici. Výhry byly předány dětem přímo ve zdejší škole za účasti tetiny švandymistrové, panimaminky a rychtáře Obce. Do soutěže se zapojily i děti z místní mateřské školy. Proto i jim byla předána pozornost od bousovských baráčníků. S výsledkem celého našeho snažení jsme nebyli tak docela spokojeni, hlavně s malou účastí občanů Dolního Bousova. I když jsme měli na celou akci vylepeny plakáty, tak je vidět, že je lidé nečtou, jsou ke svému okolí velmi nepozorní a bez zájmu. Nejvíce nás však zarazilo i to, že se nepřišli podívat ani rodiče na namalované kraslice svých dětí. Celé naše snažení sice nebylo umocněno návštěvou našich spoluobčanů, ale přesto musíme poděkovat našemu sponzorovi, firmě WÜRTH, která se valnou měrou podílela na věcném ocenění výherců. Velký dík patří i paní učitelce Haně Šolcové, která se svými žáky připravila dvě ošatky krásných malovaných kraslic. Vřelý dík patří i dětičkám a jejich učitelkám z dolnobousovské mateřské školy. Přes všechna nepochopení je třeba zachovávat naše tradice, zvyky a obyčeje. Važme si památek, zpívejme národní písně, tančeme staročeské tance, aby nezapadly v zapomnění. V tom je ukryta naše národní hrdost a bohatství našeho lidu a my baráčníci jsme hrdi na to, že jsme nositeli těchto hodnot.“

94


BRK 2020

Přednášky Obec baráčníků uspořádala v roce 2004 přednášku PhDr. Jaromíra Jermáře Československé legie a vznik ČSR 28. října 1918. V sále baráčnické rychty se sešlo na tři desítky zájemců o historii vzniku republiky, kteří se zaujetím vyslechli téměř dvouhodinové velice zajímavé povídání. Jermář připomněl vznik a působení legií na frontách první světové války, jejich význam pro vznik samostatného československého státu i osudy legionářů z mladoboleslavského okresu. Dalším příkladem přednášky bylo vyprávění mladoboleslavského historika Karla Herčíka o lokální historii.

Tříkrálová sbírka V lednu roku 2011 se baráčníci stali organizátorem Tříkrálové sbírky v Dolním Bousově. Tetičky z Obce baráčníků společně s dětmi z místní školy nastrojenými do kostýmů Tří králů obcházely s pokladničkami ulice města. Vybrané peníze byly určeny pro oblastní charitu a Domov pokojného stáří Libošovice. Při Tříkrálové sbírce baráčníci pomáhali i v několika následujících letech.

95


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

SOUČASNOST V roce 2020 slaví Vlastenecko-dobročinná sdružená obec baráčníků pro Dolní Bousov a okolí 90 let svého trvání. Sametová revoluce v České republice se promítla i do života Dolního Bousova, jeho obyvatel a tím i do života zdejší baráčnické obce. Hlavní zásluhu na činnosti obce v posledním období má nevelká skupina členů, kteří dlouhodobě a obětavě pracují v konšelstvu. Nynější konšelstvo je ve složení: Pantatínek

Gerhart Witt

Panímaminka

Dana Karásková

Rychtář

Miroslav Karásek (zároveň župní rychtář)

Místorychtář

Bartoloměj Buřič

Syndička

Dana Karásková

Vzdělavatelka

Helena Čmelíková

Berní

Bartoloměj Buřič

Švandymistrová

Božena Buřičová

Gratulantka

Alena Pávová a Irena Justrová

Zástupkyně panímaminky

Marie Kraiczoviczová

Zapisovatelka

Marta Jakubcová

Správce rychty

Jiří Justra

Praporečník

Martin Karásek a Gerhard Witt

Členky konšelstva: Hana Vašíčková, Jarmila Šemberová, Helena Zoufalá, Mirek a Alena Hercíkovi a Miloš Maruška. K 31. prosinci 2019 měla obec pro Dolní Bousov a okolí 60 členů. Budete-li kdokoli ze čtenářů mít zájem stát členy spolku nebo se chtít dozvědět aktuální informace může navštívit webové stránky: baracnicidolnibousov.webgarden.name.

96


BRK 2020

ROZHOVOR V této kapitole je uveden rozhovor se současnou panímaminkou Obce baráčníků pro Dolní Bousov, paní Danou Karáskovou. Rozhovor vedla Zuzana Zemanová a vyšel v roce 2016 ve zpravodaji Bousovák.

TYKÁME SI MEZI SEBOU VŠICHNI Za oknem sněží, a já sedím v teple dolnobousovské knihovny společně s Danou Karáskovou, která je v současné době jednatelkou sdružené Obce Baráčníků pro Dolní Bousov. Nad hrnkem teplého ovocného čaje společně vzpomínáme nejen na doby, kdy bylo v baráčnické obci hodně živo, ale probíráme i současnost. Při pohledu do historie jsem našla, že v roce 1989 měla místní baráčnická obec 157 členů, kolik je vás dnes? Dnes je nás pouhých 62 členů a z toho asi 15 pracujících. Průměrný věk se pohybuje kolem sedmdesáti let. Chybí nám mladí členové, kteří by dávali našemu sdružení nové impulzy. Byly doby, kdy nás zde bylo až 300 členů. Kde se scházíte? Naše sídlo je na rychtě, která sídlí v Josefské ulici. Tam také každý druhý pátek v měsíci probíhají takzvaná konšelská zasedání. Začínáme pravidelně v 19 hodin. Zapisuje se kronika obce a vymýšlíme činnosti a plány na další období. Narazila jste na kroniku, ta se před mnoha lety ztratila, píšete tedy novou, nebo se původní kronika našla? Kdo má tuto literární činnost na starost? Ne, bohužel se nenašla. Před asi třemi lety jsme založili novou kroniku, kterou má na starost Božena Buřičová. Ta je také zároveň švandymistrem. Ten má na starost přípravu a organizaci všech kulturních a propagačních akcí v obci. Kdo je nejvyšším představitelem každé obce baráčníků, a kdo je to zde v Dolním Bousově? To je rychtář, je nejvyšším představitelem každé obce, župy nebo Vele97


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

obce. Měl by to být člověk klidný, čestný, spravedlivý, musí si umět získat respekt. U nás je jím můj syn Miroslav Karásek. Vedení je voleno všemi členy. Vy jste jednatelka vašeho sdružení, co tato činnost obnáší? Jsem nejen jednatelka, ale také šafářka a především panímaminka. Právě z důvodu malého počtu členů činnosti sdružujeme. Panímaminka musí dbát o stylovou čistotu krojů a baráčnického oblečení. Stará se o prapor a májku, a vůbec veškerý majetek společně se šafářkou, což jsem tedy v současnosti taky já. Také tyto dvě funkce podávají staročeskou poctu (chleba a sůl). Jednatelka pak zastupuje baráčníky například na úřadech. Pokud by se někdo z občanů k vám chtěl přidat, co to obnáší, a koho by měl kontaktovat? Kohokoli z vedení, všechny informace jsou buď na našich webových stránkách, nebo může zajít rovnou na rychtu v termínu pravidelné páteční schůzky. K přijetí není potřeba ničeho zvláštního, nový člen se zapíše, složí baráčnický slib a zaváže se k placení pravidelných příspěvků do fondu. Jak se bude zapojovat do aktivit, které pořádáme, a spolupracovat s ostatními záleží už pouze na něm. Naším hlavním mottem je vzájemná pomoc, mezi sebou si všichni tykáme bez rozdílu věku a oslovujeme se „tetičko“ a „sousede“. Kde vás můžeme v nejbližší době vidět v akci? Chtěli jsme uspořádat masopust, neboli Fašank, ale bohužel se nám to letos nepovedlo zorganizovat, nebyl o něj zájem. Opět zde narážíme na vysoký průměrný věk našich členů. Nejbližší akcí je tedy Baráčnický ples. Kdy a kde ples bude? Tancovat budeme ve Staročeské restauraci v Dolním Bousově 13. února od 20 hodin. Připraven je kulturní program, tombola, kde na výherce mimo jiné čeká zhruba 80 sladkých cen. Hudbu si zajišťujeme sami, hrajeme na přání a repertoár je opravdu velmi široký. Pár dní na to, 20. února si pojedeme zatancovat ještě na župní ples do Kulturního domu v Mladé Boleslavi. 98


BRK 2020

SHRNUTÍ ČINNOSTI BARÁČNÍKŮ Baráčnické hnutí přežilo díky obětavosti a poctivé práci svých členů všechny útrapy 60., 70. a 80. let. Po roce 1989 a obzvláště v posledním desetiletí dochází k revitalizaci některých lidových zvyků. Zásluhou baráčníků se ještě mohou lidé setkat s masopusty, májemi, taneční veselicí, na které se tančí Česká beseda a mnohými dalšími lidovými zvyky. Mezi jednotlivými obcemi však jsou velké rozdíly v kvantitě i kvalitě jednotlivých činností, což se odvíjí zejména od počtu členů a věku členské základny. V sedmdesátých letech bylo v Obci dolnobousovské ještě 227 členů. Od té doby se členská základna snížila na 60 členů. Pravidelná zasedání jsou, vždy v součinnosti s jinými obcemi, často i jinými místními spolky a členy místní samosprávy, obohacována příležitostnými slavnostmi, jako je výročí založení spolku, či jiné městské slavnosti. I nadále je snaha pokračovat v baráčnické myšlence, udržovat kroje a ctít české tradice a kulturní dědictví. Vše však do budoucna záleží na tom, zda se najde další generace členů spolku. Vše výše uvedené podle mého názoru přesně vystihuje citát Jana Šimůnka, autora Dějin V. župy: „Mohu jen končit slovy: Baráčnictvo bude tak dlouho, dokud o ně bude zájem členstva i veřejnosti. V Mladé Boleslavi dne 10. prosince 1966.“

99


90 let obce baráčnické v Dolním Bousově

OBSAH Vznik baráčnických spolků v Čechách ...............................................................3 Územní členění a organizace baráčníků .......................................................15 Baráčnické symboly ................................................................................................19 Baráčníci v současnosti .........................................................................................21 Stručná historie V. župy do roku 1966 ........................................................... 23 Brožury vydané k 40., 50. a 60. výročí Obce Dolnobousovské ............. 38 Almanach k 40tiletému trvání obce baráčníků..........................................39 Almanach k 50tiletému trvání obce baráčníků..........................................48 Almanach k 60tiletému trvání obce baráčníků..........................................67 Činnost dolnobousovských baráčníků v letech 1990–2020 .................. 77 Běžná spolková činnost .........................................................................................77 Činnost baráčníků pro veřejnost .......................................................................83 Současnost ...................................................................................................................96 Rozhovor ..................................................................................................................... 97 Tykáme si mezi sebou všichni .............................................................................97 Shrnutí činnosti baráčníků .................................................................................. 99 Obsah ......................................................................................................................... 100

100


90 LET BARÁČNÍKŮ V DOLNÍM BOUSOVĚ 1930–2020 Autor: Ing. Dita Říhová Sazba a grafická úprava: Ing. Dita Říhová Vydalo: Město Dolní Bousov nám. TGM 1, 294 04 Dolní Bousov Vyšlo jako 6. svazek BOUSOVSKÉ REGIONÁLNÍ KNIHOVNIČKY Vydání 1., 2020 Náklad 70 ks Tisk: MSD, spol. s r.o., Minská 103, 616 00 Brno ISBN 978–80–905841–6–7


Městská knihovna a infocentrum Kostelní ul. 141, 294 04 Dolní Bousov tel. 322 312 001, knihovna@dolni-bousov.cz

www.knihovna.dolnibousov.cz


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook