Doutnák 02/13

Redakce šéfredaktorka: Lucie Schneiderová – Plameňák redaktoři: Lenka Nosková - eL Maruška Paděrová - Maruš Radin Nyč - Skip Marián Linhart - Bó Timotej Maareš - Ešus Štěpán Škoda - Štěpán Jana Brátová - JanačK Adéla Lisáková - Ajush Benjamin Sichrovský - Ben Anna Hejzlarová - A.H. Pája Fúrová - Pája obálka: Kristián Havel grafika: Klára Škodová přispěli: Klára Jechová - Kl. Nikola Závadová Adam Darebník korektura: Jindra Nývltová tisk: VH Print Nové Město nad Metují Děkujeme ;)

stránka 2

Úvodník Dříve, než začnu s pozdravem či obsahem tohoto čísla, bych se Vám všem chtěla omluvit. Sypu si popel na hlavu a vím, že jsem to letos úplně nezvládla. Omlouvám se, že první číslo vychází v březnu, omlouvám se, že články jsou aktuální, ale výměna prezidenta už proběhla, protože nám do vydání vlezly ještě Jarničky, omlouvám se, že vizitky nových kantorů dostáváte až teď, zkrátka se omlouvám a doufám, že s novým vedením se podaří Doutnák opět rozdoutnat a nejlépe rozhořet a vy budete mít opět všechny čerstvé novinky v tomto kulturním plátku v mnohem častějších časových intervalech.

A teď už Vás tedy všechny zdravím!

Je to můj poslední úvodník, ale už teď se těším, až budu číst úvodníky šéfredaktorek (ano, holky jsou dvě) Blondýny a Ortézy, které usedly (ano, opět obě) na horké šéfredaktorské křeslo a vzkazují: „Na vědomost se dává, že v Doutnáku se mění páky! Vedení se ujímají Blondýna a Ortéza, které plánují Doutnák pořádně rozdmýchat. Tak doufejme, že se naše šola opět otřese v základech!“ Máte se opět rozhodně na co těšit!

V tomto čísle si, jak už jsem předesílala, můžete přečíst o většině nově příchozích kantorů. Letos byla pořádná úroda, takže je možné, že i s naším zpožděním zjistíte někoho nového, o kom ani nevíte, že chodí po našich chodbách, a nebo něco nového, co jste netušili nebo jste se báli zeptat.

Nejen v kabinetech nastaly změny, i naše redakce se opět rozrostla a hlavně omladila. Zůstaly samozřejmě stálé „staré páky“, ale máme hodně nováčků, kteří mají na starosti především sekci ROZHOVORY a kteří se nebojí zasahovat do dění naší školy ze sekund, tercií

či kvart. A přesně takových nadšenců není nikdy dost, takže jestli i ve Vás dříme nějaká literární, grafická či tvořivá touha (ostatní nechme prosím stranou), přidejte se k nám! Budeme jen rádi!

Nemohu ještě nezmínit jednu z posledních akcí, která na naší škole proběhla, ale bohužel už po uzávěrce, takže jsme nemohli rychle reagovat, ale věnovali jsme jí alespoň úvodní stránku. Ano, mluvím o Kalifornských dnech, které opět nabízely nespočet akcí různého žánru a které rozhodně okořenila Trisha (rozhovor s Trishou naleznete na dalších stránkách), protože nové informace se vždy přijímají lépe od někoho, kdo Vám může říct vlastní poznatky, zážitky a rady.

My, jakožto maturanti, kteří musí téměř nepřetržitě studovat, jsme byli pouze na jedné přednášce, ale na hlavní nástěnce jsem zaznamenala několik papírů, které zvali na hudební workshop, výtvarné tvoření, literární anglický workshop (aneb napište své vlastní Kvílení), přednášky o studiu v zahraničí, prezentace o Kalifornii a to jsem jistě ještě tak polovinu akcí nestihla zaregistrovat. Tak to jen v kostce, kdyby někdo nevěděl, že se vůbec něco takového dělo a proto nechápal titulní stranu našeho-vašeho časopisu.

Doufám, že se do čtení nového čísla pustíte s chutí a budete se spolu s námi těšit na další :-) a ještě jednou připomínám, že kdybyste se k nám chtěli přidat, ozvěte se! Kdybyste měli pocit, že máte nové nápady, které by časopis obohatily, ozvěte se! Kdybyste věděli, že chcete tvořit a chcete nám pomoct, ozvěte se! Budeme se těšit! :-) *Plameňák*

Obsah Úvodník

....................................2

Skůl ňůz: Ples

...........................................4

Dny pozie

.................................4

Kulturní zpravodaj: Frenkeinstain .............................6 Origami

.....................................7

Stojí za to vidět ............................8 Hudební novinky .......................9 Rozhovory: Zapletal

.....................................9

Kubínová .................................10 Fišer

........................................11

Trisha

......................................11

Zb(l)ytek: Keep calm

...............................12

Zvítězila kampaň lži ................13 Postcrossing

............................13

Zdravá alternativa Standa Vít

...................13

...............................14

Den jako každý jiný

................17

stránka 3

Pravěk vs. antika Nejde vám dějepis? V sobotu 1. 12. 2012 jste se mohli podívat mezi pravěké neandrtálce z oktáv a o sedm týdnů později ke čtvrťákům na olympijské hry.

Pokud propadáte, doporučuji obojí. O čem je řeč? O plesech našich maturantů, přesněji o tom druhém, pořádaném v duchu olympijského klání.

Pro všechny, kteří chtěli na ples pozvat své negymlácké přátele, nastal hned na začátku nelehký úkol - sehnat lístky. Jelikož se jich prodává jen určitý počet, a to kvůli omezené kapacitě Beránku, strhla se o ně mela. Pokud se vám nepodaří sehnat lístek u prváků, doporučuji zhlédnout stránku gymplu nebo událost na Facebooku. Pravidelně se stává, že hodně lidí těsně před akcí onemocní. Pak už stačí překonat jen pár sobotních strašáků v podobě vůbec či špatně okolkovaných lístků nebo ,,společenského“ oblečení.

V tom lepším případě vás to mine, v tom horším budete mít menší potyčky s pořadateli. Ve chvíli, kdy projdete kolem již zmíněných pánů, pravděpodobně zůstanete stát v zácpě, která se každoplesově tvoří v šatnách. Osobně doporučuji chodit dřív, protože by se vám mohlo stát, že nestihnete začátek. Navíc slušná místa k sezení nebo stání bývají zabraná už 20 minut před zahájením.

Ve chvíli, kdy gong začne odbíjet začátek, na parket nastupuje Sboreček pod vedením pana Čejpa a svým repertoárem a samozřejmě slovy studentské hymny Gaudeamus igitur vás naladí do plesové atmosféry. Poté se slova ujímá moderátorská dvojice, tentokrát Kateřina Janečková a Radek Navrátil, kteří přivítají maturanty. Ti se vám představí v jimi nacvičeném předtančení. Lidská těla se pohybují ve tvaru geometrických obrazců, obohacených některými akrobatickými kousky. Poté nastává, za deště drobných

aneb

Přestup

14. ročník Dne poezie

Na podzim roku 2012 proběhl již 14. ročník Dne poezie (DP), který ve skutečnosti netrvá den, ale dní čtrnáct. Koná se vždy okolo 16. listopadu (výročí narození K. H. Máchy). Jsou to dny plné přednášek, autorského čtení, divadel, koncertů a jiných kulturních akcí spojených s poezií. Podtitul tohoto ročníku zněl PŘE-STUP a poezií žilo téměř 60 měst včetně Náchoda.

stránka 4

mincí, slavnostní šermování. Následuje chvíle, které se děsí většina třídních kantorů-tanec s maturanty.

Nejčastěji to vyhrává jeden z nejjednodušších tanců-valčík, i když letos nastala změna v podobě blues.

Potom přichází čas na volnou zábavu. Někdo ho tráví u baru (či na diskošce), někdo zase na parketě. K plesu patří také živá hudba. V prosinci to byli Relax Band, teď v lednu Geny.

Před desátou se začne hlediště plnit lidmi.

Schyluje se k předtančení, v němž se každá třída předvede zvlášť. Třeba 4.A měla velmi akční show, do které skvěle obsadila i svého třídního učitele. Myslím, že každému by se líbilo sedět uprostřed harému krásných holek, nacpávat se dobrým jídlem a u toho sledovat hbitá těla studentíků v akci. Nebo je libo divokého tance pravěkých lidí?

Další dávka kultury přichází až kolem půlnoci, kdy je na řadě půlnoční překvapení. Že se fantasii meze nekladou, jsme se mohli přesvědčit i letos, kdy se například oktávanům povedlo sníst svoji vlastní profesorku. Byli tak vyhladovělí, že z ní zbyla jen kostra. „ Půlnočkem“ sice končí oficiální program, pobýt ale můžete až do dvou hodin ráno, prostě dokud hraje kapela.

Je mi líto, že se všechny mé postřehy a zážitky nevejdou do jednoho článku, protože oba plesy považuji za velmi zdařilé, soudíc i podle výrazů studentů, kteří si ten večer (a následující ráno) užili.

Chtěla bych všem účast na plesech doporučit, je přece všeobecně známo, že nejlepší akce bývají ty, na kterých chybíte.  *Maruš*

V rámci této akce se v našem městě konaly Náchodské Dny poezie (NDP), kterých jste mohli zúčastnit od 6. do 29. listopadu minulého roku. Veršovalo se nejen v prostorech Jiráskova gymnázia, ale i za jeho zdmi. V Galerii výtvarného umění proběhla zahajovací akce v podobě fyzického básnictví Petra Váši, v Městské knihovně četla ze svých knížek dramatička, povídkářka a básnířka Daniela Fischerová. Ve Slavii vystoupil písničkář,

herec, textař Jiří Schmitzer, jeden večer byl v čajovně Poklop věnován autor-skému čtení Martina Stöhra a Petra Hrušky. V Beránku se hrál Evžen Obětin v podání divadla Anfas, v ZUŠ Náchod účinkoval cimrmanolog Miloň Čepelka a 6 Na chodníku. Dohromady se v osmi různých náchodských prostorech konalo sedm kmenových akcí a tři přidružené. Celkově navštívilo NDP okolo tisícovky diváků, což je více než v minulých letech.

Naše gymnázium se NDP pochopitelně účastnilo, a proto se z ní na několik týdnů stalo metro. Po chodbách, trasách metra, jsme se dostávali do jednotlivých stanic, které byly věnovány spisovatelům, kteří se narodili na PŘESTUPný rok. (Zastávka Odcházení – V. Havel, Stanice Na svatém Kopečku – J. Wolker, Zastávka Josefa Škvoreckého, Stanice J. V. Sládka…)

Vyzdobeny byly nejen některé třídy, ale i další místa v naší škole. Tak třeba jeden parapet v mezipatře okupoval 3D ztvárněný Máj (vydaný r. 1936), záchody v přízemí byly ve znamení Sonetů (W. Shakespeare narozen r. 1564). Záchody v prvním patře byly plné PŘESTUPných událostí v podobě vagonů metra. Na dveřích každé kabinky byl jeden vagon s názvem a rokem události a zevnitř o ní byly stručné informace. (Nebylo to jen zajímavé počtení, ale častokrát i velice užitečné; například před testem z literatury J) Dva velké záchody zdobily Nobelovy ceny za literaturu J. Seiferta a T. S. Elliota, jehož báseň The Hollow Men visela i s překladem u zrcadla. Ve třetím patře byly na záchodech verše spisovatelů, kteří PŘESToUPili od próze k poezii a od písně k poezii. (Verše J. R. R. Tolkiena a písňové texty Zdeňka Svěráka nemohly chybět.) A nad lítačkami se s námi ještě dosud škola loučí nápisem „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“ A jak prožil Dny poezie jeden z aktérů – profesor češtiny a dějepisu Štěpán Macura? Zeptali jsme se.

1. Co říkáte na letošní téma DP? Téma letošního DP PŘE-STUP se zdálo málo konkrétní. Člověk si může dovolit prakticky cokoliv, protože vždy najde nějaký vztah k danému tématu.

Bylo potřeba najít dobrý klíč. U nás to bylo letos hodně v grafické podobě, protože když přestup, tak metro a toho jsme využívali i na různých propagačních materiálech.

Jinak pro Náchod bylo letošní téma obsažené už v samotném systému, který se zde vytvořil. To znamená, že přestupujeme z jednotlivých míst, která se NDP účastní, protože se už zdaleka nejedná jen o gymnaziální nebo knihovnickou záležitost. V tom nám toto téma plně vyhovovalo.

2. Kdo organizuje NDP a kdo sestavuje program?

Dá se říci, že hlavní organizace je tady na gymnáziu a stojí za ní Štěpán Nosek a já. Velmi nám pomáhají členové DREJGu a navíc na každém místě máme lidi, kteří různé věci zařídí přímo tam, kde se akce koná. Kvalitní spolupráce je s knihovnou, se ZUŠ Náchod, Poklopem (tzn. Archou). Výborné prostory a ochotné lidi jsme objevili také v Galerii výtvarného umění Náchod. Na další rok jsme se dohodli na spolupráci s undergroundovou hospodou Maštal.

3. Díky komu se i Náchod připojil k této akci? Úplně původně za to vlastně může bývalý pedagog JGN Ondřej Pumr, který zde vedl i divadlo. To on poprvé uskutečnil jednodenní akci s názvem Den poezie.

Divadlo si po jeho odchodu tuto myšlenku vzalo za svou a pokračuje v ní. Pro JGN to je proto 10. nebo 11. rok a pro město Náchod teprve 3. rok.

4. Určitě jste se nevynechal žádnou akci v rámci DP. Kterou byste zhodnotil jako nejzdařilejší?

To je těžká otázka, protože jsem v tom osobně zainteresovaný. Já bych spíše jmenoval, co naplnilo moje očekávání a z čeho jsem byl překvapený. Pro mě je vždy naprostým vrcholem štěstí vystoupení Petra Váši, které se letos povedlo i díky prostoru, jenž jsme mu zařídili a se kterým výborně pracoval. Nezklamal Jiří Černý. Neočekával, že se tolik povede koncert Miloně Čepelky a 6 NaChodníku v ZUŠ. Nemyslel jsem si, že je možné, aby představení oslovilo takové množství lidí a přitom měl večer takovou příjemnou atmosféru. Také pro mě bylo velmi příjemné setkání s redakcí časopisu Plav s překladovou poezií, která se obyčejně neslýchá.

Bretoňské nebo lotyšské básníky neznáme skoro nikdo, při tom to je literatura, která stojí za pozornost. Autorské čtení Petra Hrušky a Martina Stöhra v Poklopu bylo pro mě jedno z nejlepších, které jsem v tomto žánru zažil, a navíc to bylo moc příjemné setkání s velice zajímavými lidmi. Pyšní můžeme být i na vůbec první uvedení nové inscenace Geisslershofcomoedianten.

5. Byl jste spokojený s výzdobou naší školy?

Jsem moc spokojený, obzvlášť proto, že většinu obstarali studenti. Byla to z velké části jejich aktivita a nemusel je k tomu nikdo příliš nutit. Na druhou stranu už teď víme, že bychom chtěli pro příští roky nějakou změnu.

Je sice fajn, že škola hezky vypadá, ale občas toho začíná být už příliš. Je problém všechny věci sladit dohromady.

Na příští rok proto existuje plán, že by se například velká přestávka každého dne věnovala konkrétní básnické akci (např. představení jednoho básníka a čtení jeho díla).

stránka 5

Zkrátka by škola spíše žila jednotlivými akcemi, které by navíc mohly mít ještě nějaký výtvarný doprovod.

6. Přináší Vám organizace DP jenom radost, nebo i starosti?

Zatím přetrvává radost, a to hlavně proto, že jsme si ze začátku nemysleli, že dokážeme NDP dotáhnout až sem. Poprvé, když se tato akce otevřela pro veřejnost, byly to pouhé tři dny v jednom týdnu. Protože akce měla dobrý ohlas, rozhodli jsme se jít dál a zkusit to „rozjet ve velkým“, což překvapivě dobře funguje. Možná vůbec největší radostí je to, že na poezii v Náchodě chodí lidi, a dnes už nejen z Náchoda, že chodí gympláci, na které od začátku myslíme v první řadě. Ale nešlo by to bez grantové pomoci města Náchoda a Královehradeckého kraje.

Na druhou stranu akce obnáší nějaké starosti.

Například již teď (do půlky února) musí být napsané granty, aby mohly proběhnout další NDP. Bohužel peníze jsou největší starostí. Tvoří zásadní článek celého projektu, protože akce má nyní rozpočet desítky tisíc korun.

V tomto ohledu musím poděkovat školní ekonomce Evě Hedvíkové, která se stará o účetnictví a bez které bych si občas vůbec nevěděl rady. Zatím nám vedle grantů chybějí sponzorské zdroje, ačkoli třeba tiskárna pana Hlávka nebo

Integraf nám vycházejí velmi vstříc. Takže pokud to teď čte nějaký potenciální sponzor, už teď má svoje místo na plakátech.

7. Prozradíte nakonec, na co se milovníci poezie mohou těšit příští ročník?

Sice nemohu prozradit témata dalších Dnů poezie, protože je zatím neznáme (vybírají se v srpnu), ale svěřím se alespoň s nápady, koho bychom chtěli v Náchodě vidět.

Jistě vím, že Petr Váša Náchod navštíví i v roce 2013, protože jsme s ním již domluveni. I když je to velmi složité, snažíme se, aby pozvání přijal i básník Ivan Wernisch. Štěpán Nosek jistě přivede nějakou současnou básnickou hvězdu. Rádi bychom zde přivítali také básníka a zároveň výtvarníka Petra Nikla. Mohl by nás opět navštívit shakespearolog Martin Hilský, i když zvažujeme, zda by nebylo lepší pozvat ho na divadelní Deset Deka Festival.

Vzhledem k poloze Náchoda je vlastně trošku ostudou, že se tu ještě neobjevili žádní polští básníci. Rádi bychom objevili i další prostory pro poezii. Takže plánů je dost a na dost let dopředu.

Děkujeme za rozhovor! J *Pája, eL*

Kulturní zpravodaj Frenkeinstain Nová sedadla v kině Vesmír aneb Frankenstein anglicky

aby tuto pasáž přeskočil. Navíc pokud už místo poslouchání učitele čtete tento článek, měli byste si i tak z hodiny něco odnést J. Píše se den 18. 12. 2012, je právě úterý. DneFrankenstein je hororový román Mary šek jistě potěší všechny kultovní vyznavače angličti- Shelleyové (poprvé vydán: 1818). Dílo spojuje gony, tedy alespoň některé z řad čtyřletého gymnázia, tický a romantický román a klade si otázku, jak velká neboť dnes je na pořadu dne návštěva kina a zhléd- je zodpovědnost stvořitele za stvoření, a dále varuje nutí záznamu hry Frankenstein z NationalTheatre lidstvo před vědeckými experimenty probíhajícími v Londýně. Naštěstí i ne zrovna anglicky zdatní si v době průmyslové revoluce. Příběh inicioval vznik přišli na své, neboť kromě anglického audia a anglic- dalších hororových knih i filmů. kých titulků běžely na přídavném plátně také titulky české (juchú).

Mnoho lidí si myslí, že Frankenstein je tupé, bezcitné a nemotorné monstrum, ale to není pravda.

Teď přijde ta nudná část, v níž autor představí Viktor Frankenstein je mladý vědec, který Monstrum hru čtenářům, a já vás toho samozřejmě nemohu (ne- stvořil. Ale ani to není tupé či nemotorné. Tento omyl chci?) ušetřit. Přeci jen ne každý je takový ignorant, vštěpil lidem hlavně první známý film o Frankensteistránka 6

novi … Představa se uchytila a jinou verzi Monstra v TV už asi jen tak neuvidíte.

Příběh samotný pojednává o Monstru stvořeném Viktorem, které bylo vrženo do světa, do kterého se snaží zapadnout. To mu však komplikuje nevzhledný zevnějšek, který v lidech budí strach a ti jsou proto k Monstru agresivní, mlátí ho a vyhánějí. Časem objevuje Monstrum krásu, city, nenávist a ostatní emoce. Učí se všemu poměrně rychle, a proto i velmi brzy mluví.

Monstru se podaří najít Viktora u jeho rodiny a žádá po něm, aby mu vytvořil ženu. Na to však Frankenstein nepřistoupí ze strachu, že by tím jen umocnil destrukci, kterou silné Monstrum představuje. Tím si ho znepřátelí a ono se mu pak mstí…Vše vrcholí zavražděním Viktorovy novomanželky. Tehdy se Viktor rozhodne Monstrum pronásledovat a zahubit … Tím ho však Monstrum dovede až do Arktidy, kde Frankenstein umírá.

Režisér hry Danny Boyle přiměl hlavní protagonisty nastudovat obě hlavní postavy (tedy jak Frankensteina, tak i Monstrum), aby zvýraznil podobnosti a rozdíly mezi stvořením a stvořitelem (ve hře se ukazuje, že Monstrum vnímá city více než Viktor). My jsme viděli zpracování, v němž Benedict Cumberbatch ztvárňuje Viktora Frankensteina a JonnyLee Miller zastává roli Monstra.

Divadlo oplývalo skvělými efekty a nešetřilo nadprůměrnými hereckými výkony. I knižní předlohy se hra celkem drží. Divadlo bylo tedy celkově velmi dobré (neusínal jsem, nenudil se), jen příběh velmi brutální.

Závěrem stojí za zmínku, že do Vesmíru instalovali nová sedadla, která jsou pohodlnější a o poznání červenější… Velká výtka však je, že vzhledem k nesmyslnému tvaru zadní části sedadla zanikla škvíra pro natažení, a tím i uvolnění nohou. Avšak přesto důrazně doporučuji: Nechoďte na balkón. Vesmír Mým úkolem však je psát o záznamu divadla, z důvodů nám neznámých nechal nahoře sedadla stakteré jsme viděli, a tak ačkoli jedna nudná část končí, rá a z těch, jak všichni víme, pěkně bolí sedací část druhá začíná. Nyní si pojďme trošku přiblížit divadel- lidského těla. ní zpracování příběhu. *Skip*

Origami

Toto slovo jste už jistě mnozí slyšeli, ale víte, co přesně origami znamená? Pokud byste uměli japonsky, věděli byste hned, že se jedná o složeninu slov oru (skládat) a kami (papír), ale japonsky asi neumíte. Tak vám to tedy popíšu sám. Jedná se o papírové skládanky všeho druhu. I když se skládání papíru v Evropě a východní Asii vyvíjelo nezávisle na sobě, Japonsko a USA mu zajistily oblibu na celém světě. Proč zrovna Japonsko a USA? Po skončení druhé světové války jezdilo hodně amerických studentů do Japonska a tam se do tohoto umění zasvětili. V té době se origami vyvíjelo přímo rychlostí světla. Paradoxně byli studenti, kteří se později stali průkopníky moderního origami, považováni svými mistry za nejhorší žáky, protože si dovolili po generace stejně zhotovované skládanky poskládat lépe. Skutečným mistrem moderního origami se stal Japonec Joshizama Akiro-sensei , který si také dovolil skládat lépe, a to ne jednou, ale dokonce více jak padesáttisíckrát. Publikoval ovšem „pouhých“ několik set skládanek. Pokud bych měl ale zmínit největší jméno ve světě origami, je to Sasaki Sadako, která zemřela několik let po útoku na Hirošimu v důsledku ozáření.

Jí a všem ostatním obětem útoku na Hirošimu byl v parku Míru (v Hirošimě) postaven památník. Na jeho vršku spočívá socha Sasaki Sadako skládající papírového jeřába, jelikož právě ty Sadako v nemocnici skládala, když jí bylo pouhých jedenáct a léčila se z leukémie. Legenda totiž praví, že tomu, kdo poskládá tisíc papírových jeřábů, se splní přání.

I když Sadako složila přes tisíc jeřábů, její přání uzdravit se se nevyplnilo. Na její památku a na památku všech obětí útoku na Hirošimu zasypávají pomník každoročně 25.října statisíce papírových jeřábů, poskládaných hlavně japonskými školáky. *Ešus* stránka 7

Stojí za to vidět!

Nespoutaný Django (Django Unchained) Režie: Quentin Tarantino Hrají: JamieFoxx, Christopher Waltz, Leonardo Di Caprio, Samuel L. Jackson…

Kultovní režisér QuentinTarantino natočil jižanské drama z období před vypuknutím občanské války. Hlavním hrdinou je černošský otrok Django ( JamieFoxx), který se spolu s nájemným lovcem lidí Dr. Schultzem (Christopher Waltz) snaží vysvobodit svou ženu ze spárů krutého otrokáře Calvina Candieho (Leonardo Di Caprio).

5 nominací na Oscara: Nejlepší film, Herec ve vedlejší roli: Christopher Waltz, Kamera, Zvuk, Scénář: QuentinTarantino

Lincoln

Režie: Steven Spielberg Hrají: Daniel Day- Lewis, SallyField, Joseph Gordon- Levitt, Tomy Lee Jones, John Hawkes…

Film režiséra Stevena Spielberga popisuje čtyři poslední měsíce vlády Abrahama Lincolna a odhaluje jeho nejodvážnější rozhodnutí v době, kdy v zemi zuří válka a vyostřuje se otázka otroctví. V titulní roli exceluje Daniel Day- Lewis.

12 nominací na Oscara: Nejlepší film, Režie, Herec v hlavní roli: Daniel Day- Levitt, Herec ve vedlejší roli: Tomy Lee Jones, Herečka ve vedlejší roli: SallyField, Kamera, Výprava, Kostýmy, Střih, Hudba, Scénář, Zvukové efekty Nic nás nerozdělí (TheImpossible) Režie: Juan Antonio Bayona Hrají: Naomi Watts, EwanMc. Gregor, Tom Holland, Marta Etura…

Film natočený podle skutečné události líčí příběh rodiny, která v roce 2004 zažila úder ničivé vlny Tsunami v Indickém océanu. Ačkoliv všichni členové rodiny tragédii přežijí, najít jeden druhého uprostřed pekla není vůbec jednoduché.

Nominace na Oscara : Herečka v hlavní roli: Naomi Watts *Kl.*

stránka 8

Hudebno a co? Hudební novinky To, že nám na Hradě nesedí Karel, musíme více či méně překousnout, nebo můžeme mít radost, že tam sedí vítězný kandidát. To je věc názoru každého z nás. Náš názor mohl být ovlivněn „čistými fakty“, která nám média hustila do hlavy, anebo emocemi. Teď se to snad všechno kolem prezidentování uklidní a budeme se moci zaměřit na emoce, radosti či smutek z toho, že nemáme „cash“ na vstupenky...

Myslím, že většinu čtenářů nebude zajímat, že J. Bieber přidal na své nové album 3 mocinqi super novinky, ale zaujme je třeba to, že si u nás po 15 letech zahrají System Of A Down v rámci festivalu Aerodrome na pražském Výstavišti (14. srpen 2013).

Do Prahy přijede i Bobby McFerrin. Na konci června odzpívá v Rudolfinu dva exkluzivní, vzájemně odlišné koncerty, na kterých bude improvizovat společně s českými filharmoniky.

Nové album nevydal jen Justin, ale mimo jiné i Andrea Bocceli, ale ten asi není interpretem pro každého. Každý si asi taky po únavném školním dni nepustí Dvořáka, při kterém těžko rozeznává, jestli mu ruka píše rovnice nebo poznámky. Někdo ale možná objeví krásu Dvořáka v nových nahrávkách, které chystá Česká filharmonie. Filharmonici chtějí stihnout nahrát všech 9 symfonií do března 2014, kdy si připomeneme 110. výročí Dvořákovy smrti.

Kdyby toto číslo Doutnáku vyšlo dřív, určitě bych všem doporučil navštívit koncert originálního zpěváka uměleckým jménem Matisyahu, který „proběhl?“ 28. února ve Vratislavi (krásný český název pro Wroclav). Pokud tohoto duchem mladého pána neznáte, vřele doporučuji zhlédnout nějaký koncert.

A k poslechu doporučuji i současný hit internetu, ke kterému se dostanete, když zadáte do vyhledávače heslo „Gádža stajl“. Nenechte se odradit názvem. Refrén PES, PES, PES, PES, PŘÍTEL ČLOVĚKA skutečně chytne za srdce a kdekomu pomůže na chvíli zapomenout na strasti gymnaziálního studia...

To je ode mne vše. Možná ještě stojí za zmínku, že se kapela Tortharry chystá nahrát novou moc dobrou desku a že šansonové seskupení 6NaChodníku novou moc dobrou desku vydalo :-) A nezapomeňte při poslechu nové hudby naslouchat hlubokým textům a lidem kolem vás! *Bó*

*Rozhovory* prof.

Co se Vám na naší škole líbí nejvíce?

Já to beru spíše jako srovnávání s ostatními školami, mě tady mile překvapili studenti, jejich úroveň.

To je to, čeho jsem si všiml jako první. A také kolektiv učitelů je tady dobrý. Že člověk hned zapadne a ostatní se s ním hned o všechny informace podělí.

Co by se podle Vás mohlo zlepšit?

Jsem tady krátce, takže tohle nemůžu ještě hodnotit.

Zapletal

Proč jste si vybral právě naši školu jako tu, na které budete učit?

To byla souhra náhod, teď bydlím kousek od Náchoda a bylo to hlavně proto, abych nemusel moc dojíždět.

Máte už nějakou oblíbenou třídu?

Ano, tu svoji, 5.W

Znal jste tady už někoho, když jste sem nastupoval?

Pár kolegů jsem znal.

Měl jste tam nějaký problém se žáky nebo ostatními kantory?

Ne, vůbec žádné.

Koho z profesorů jste si oblíbil?

Pan Divíšek – kolega z tělesné výchovy, a celý náš kabinet: paní Dvořáčková, pan Chmelík, paní Kolářská, paní Olšanová, paní Vrátilová.

Na jaké škole jste studoval, než jste začal pracovat?

Na univerzitě Palackého v Olomouci. *Ajush, JanaČk, Ben*

Učil jste už někde?

Ano, v Novém městě nad Metují a v Jaroměři na gymnáziu.

stránka 9

Jak jste strávil dovolenou?

Hlavně s dětmi, mám tři děti, cestovali jsme po České republice.

Čtete rád? Jakou knížku máte nejraději?

Rád čtu, přečtu prakticky každý měsíc jednu knihu, hlavně o finanční gramotnost se zajímám.

Jaké máte záliby?

Sport, ekonomika mě zajímá, a ze sportů hlavně fotbal.

Jaké je Vaše nejoblíbenější zvíře? Máte nějaké doma?

Sportujete aktivně?

Doma zvíře nemáme, ale bydlíme Teď už aktivně ne, ale dříve jsem v domečku a sousedé mají spoustu hrál fotbal. Je to dva roky, co jsem psů a koček a ono to všechno chodí skončil. k nám, kvůli dětem. A nejoblíbenější zvíře je asi pes.

Závodil jste někdy? A v jaké disciplíně?

Jaká je Vaše dovolená snů?

Závodně jsem hrál fotbal.

Cesta kolem světa. A na každém kontinentě strávit alespoň měsíc.

prof.

Jaký je Váš nejoblíbenější zpěvák nebo zpěvačka?

Mám rád rockovou hudbu, je to pár let zpátky, co jsem poslouchal Kabáty.

Jaký je největší trapas, který se Vám stal?

Já si myslím, že mě teprve čeká.

Máte zájem o školní časopis Doutnák?

Ano, mám.

Děkujeme za rozhovor. :) *JanaCK a Ajush + Ben*

Kubínová

Co se Vám líbí na naší škole nejvíce?

Příjemná atmosféra a žáci jsou fajn.

Jak dlouho učíte angličtinu? Jak sebe, tak studenty?

Angličtinu učím 23 let a 13 let vyučuji i v kurzch.

A co by se podle Vás mohlo změnit?

Zatím mě nic nenapadá, jsem tady spokojená.

Byla jste někdy v Anglii?

Byla jsem v Anglii několikrát, ale nikdy to nebyl pobyt delší než tři týdny nebo měsíc.

A co Vaše rodina a děti?

Jsem rozvedená, mám jednu dceru, ta se mnou bydlí, je jí 6,5 let. Teď začala chodit do první třídy a můžu říct, že mi dělá samou radost.

Koho z profesorů jste si oblíbila?

Všichni profesoři jsou přátelští a nemůžu říct, že bych někoho preferovala.

Potkala jste v Anglii někoho známého?

Známé lidi ne, jen přátelské. Byla jsem ubytovaná vždycky v nějaké rodině a se všemi těmi lidmi jsem v kontaktu. Vždycky se do Anglie ráda vracím.

Jaká je Vaše dovolená snů?

Hlavně klid, nemusí to být ani nikde v cizině, v podstatě i místo, kde bydlím, tam se mi líbí, takže dovolená snů – mít volno a jezdit na výlety, mám ráda zámky. A hlavně klídek.

Jak jste strávila dovolenou?

Dovolenou jsme strávila pracovně, protože jsem se stěhovala, v podstatě to bylo takové akční a moc jsem si neodpočinula.

Váš nejoblíbenější zpěvák a zpěvačka?

Zpěvák Daniel Landa, zpěvačka Petra Janů.

Znala jste tu už někoho, když jste sem nastupovala?

Já jsem tu studovala, maturovala jsem v roce 1999, chodila jsem na víceleté gymnázium a mnoho mých bývalých učitelů jsou moji současní kolegové.

Proč jste si vybrala právě naši školu jako tu, na které budete učit?

Hledala jsem novou práci jako učitelka a bylo to i kvůli místu, protože jsem se přestěhovala do Náchoda. A celkově jsem se sem ráda vrátila, protože se mi tu jako studentce líbilo. stránka 10

Jaké máte záliby?

Ráda vařím, peču, poslouchám vážnou hudbu a ráda spím.

Jaký největší trapas se Vám stal? Čtete ráda? Jakou knížku máte To je hrozný, to bych ani neměla nejraději? říkat. Bylo to na kurzu, kdy jsem Čtu moc ráda, čtu historické místo abych slovíčko vyspelovala, knížky, mám ráda i horory, teď ho řekla tak, jak by se četlo česky, nemám moc času číst knížky, takže a vzniklo z toho slovíčko sprosté. čtu časopisy.

Děkujeme za rozhovor! :) *JanaCK a Ajush*

prof.

Co se vám líbí na naší škole?

Na naší škole se mi líbí žáci, protože jsou inteligentní.

Pavel Fišer

Proč jste se stal učitelem?

Chtěl jsem se jím stát.

jídelně?

Já jsem ještě v Raisově jídelně nebyl, ale věřím, že tam vaří dobře.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?

Koho z profesorů jste si oblíbil? Já jsem všežravec, ale co opravdu Sportujete? A když ano, jaké Všechny! nemám rád, je krupicová kaše. sporty provozujete?

Ano sportuji. Jezdím rekreačně na Jaká je vaše dovolená snů?

Jaký je váš oblíbený fotbalový kole, na lyžích a dříve jsem hrál Někde na teplém místě, kde není klub? fotbal. moc slané moře a hlavně kde není Asi Slávie a ve světě asi Borussia *Štěpán* moc lidí.

Dortmund.

Jste věřící? Podle toho, v co věřit.

Jaký je vztah ke studentům?

Hlavně bych je chtěl více pocho- Chutnají vám jídla v Raisově pit.

Trisha Remetir Hi Trisha. Firstly, for those people who haven´t had the opportunity to get to know you better, tell us something about you. Like, where do you come from, your hobbies etc :) Okay, well my name is Trisha and I guess I am the token American in Náchod. I grew up in California (so that’s why I talk like a surfer), and I studied English literature at UC Berkeley. I like to read, write, and travel. On Fridays I spend my time looking up vegan recipes and then getting disappointed that I can’t find certain ingredients.

Why the Czech Republic? And what do you think about Czech people? Is there a big difference between people in Czech Republic and in America?

The main difference that I noticed is many Czechs place a priority on the family and on being at home. Many have told me that they don’t like eating in restaurants and they prefer homecooked meals, or that they like to spend holidays visiting family instead of traveling. Even the Czechs my age who are studying in Prague and other big cities say that they come back and visit their family almost every weekend, which is quite different than my college experience, in which

I only went home about twice a year.

Americans have a very “peace out” mentality compared to Czechs.

Do you like Náchod and what are the places where you like to go?

In the States I used to go thrift shopping a lot so you can probably find me in one of the many secondhand stores.

I like walking around the castle when the weather is nice, or up in the hills near Poland.

What is your opinion on Czech students? Especially on students here in our school?

In comparison with American high school students, Czech students are generally well-behaved. For example, I don’t have to be afraid of students throwing heavy objects at me, which was a problem when I was at high school. I would say most students at this high school want to learn, but might be a little bit shy. Don’t be shy!

Recently in Czech Republic was the president election. Did you watch it? If so, what do you think about our new president?

Yes I did watch the results, and the people with whom I was watching were very angry. While I’m not so informed as to give a detailed assess-

ment of each candidate’s political platforms, I would like to say the following: I’m glad I was here to witness the first direct election, and second, my condolences.

When do you leave Czech Republic and what are your plans after?

Well… that’s a good question. At the moment I am at a crossroad. I could just bum around Europe until I run out of money, but that would not be advisable. I will most likely move to a large city in the United States in August.

Last question. What advice would you give to people who are planning to go to foreign countries for a long time like you?

I would say that you should probably learn the language before you go. You should also store a lot of movies in your external hard drive for the long train rides and intolerable periods without internet. Don’t be afraid to talk to strangers (within reason), and also know that fellow travelers are often keen on making friends. And lastly, don’t be afraid. Say yes to everything that comes your way because even if it’s embarrassing, you at least have a story to tell. *Kl.*

stránka 11

ZB(L)Y TEK Keepcalm and call Ghostbusters.

Po týdnech plných předvolební hysterie už je rozhodnuto. 8 března vystřídá na Pražském hradě Václava Klause Miloš Zeman, který porazil ve druhém kole Karla Schwarzenberga.

Ano, je to tak. Bohužel. Prezidentem se stal samolibý král Vysočiny, milovník becherovky a majitel největšího po�������������������������������������������������������������������������������������������� čtu brad na světě, Miloš Zeman. ������������������������������������������������������������ Ihned po svém zvolení nezapomněl urazit pár novinářů a samozřejmě nešetřil ani svými rádoby moudrými a tolik vtipnými bonmoty, kterými bavil hlavně Jiřinku Bohdalovou, která věrně stála po jeho pravici, a štěstím bez sebe byl i Daniel Hůlka, který se po Zemanově zvolení tvářil, jako by právě vyhrál v loterii, a nadšeně tleskal.

Ale buďme objektivní, známé osobnosti se v první přímé volbě angažovaly nejen na straně Miloše Zemana, ale i v táboře Karla Schwarzenberga. A že to byla vyhrocená situace! Na můj vkus až příliš. Počínaje Martinem Dejdarem, kterého za jeho názor pomalu vyhodili ze seriálu Zdivočelá země, a konče Františkem Ringo Čechem, kterému bylo údajně vyhrožováno smrtí, pokud bude volit Zemana.Podle mě tyto aféry knížeti spíše ublížily, než pomohly, a to je škoda. Mohli jsme mít zkušeného, laskavého a moudrého prezidenta, místo toho máme nabubřelého, sebestředného, egoistického vidláka, který většinu svého času tráví dokazováním, že je lepší, a my všichni ostatní se proto můžeme jít zahrabat.

Navíc je celkem zajímavé sledovat, jak i naši zahraniční sousedé už teď odmítají prezidenta, který ještě ani nezačal vykonávat svůj úřad. Například polský tisk komentoval Zemanovu kampaň slovy: „ Tolik nenávistných slov, jedovatých žertů a podlých urážek společnost už dlouho nezažila.“ Německý tisk Zemana označil za Poltergeist na Hradě a na stránkách bbc.co.uk se o našem novém prezidentovi dočtete toto: Mr. Zeman isseen as a hard-drinking, chain-smoking politician, knownfor his wittyput-downsofopponents.

No, nezbývá nám nic jiného než se smířit s faktem, že zvítězila lživá a útočná kampaň Miloše Zemana, akceptovat ho jako novou hlavu státu, ale o to víc sledovat všechny jeho vulgarismy a chyby, kterých se dopustí, a důrazně na ně upozorňovat. A on se jich určitě dopustí. *Kl.*

stránka 12

Zvítězila kampaň lži Nedalo mi, abych se tu nevyjádřil několika slovy o nedávno proběhlé volbě nového prezidenta České Republiky - historicky prvního, zvoleného přímou volbou. A kdo že to vlastně vyhrál?

Vyhrál kandidát, který v celé kampani vršil jednu lež na druhou. Vyhrál kandidát, kterého neváhali podporovat takové osobnosti jako Helena Vondráčková nebo Václav Klaus. Vyhrál kandidát, kterému pomohl nenávistný inzerát důstojníka StB. Vyhrál kandidát, kterého podpořila komunistická strana, Kandidát, jehož vítězství s ním oslavili Miroslav Šlouf nebo třeba Jan Kavan.

Naproti tomu prohrál kandidát, který se v kampani, pokud vím, nedopustil jediné lži - ani on, ani jeho tým. Prohrál Kandidát, kterého podporovala většina umělců a akademických pracovníků.

Lidé, kteří nešli volit ani jednoho z kandidátů, mohou být nyní vlastně spokojeni. Nekontaminovali se zbytečně společností a jejich kvas zůstal v bezpečné vzdálenosti od toho zlého světa.

A tak národ, jehož nejčtenější tiskovinou je deník Blesk, zvolil svého prezidenta. *Vojta*

Postcrossing

Baví Vás psát a dostávat pohledy? Pak je tu něco pro Vás! Portugalec Paulo Magalhães byl také nadšený sběratel pohlednic a v roce 2005 vymyslel systém Postcrossing, díky kterému si mohou lidé z celého světa posílat pohledy.

Jak to celé funguje? Je to jednoduché. Zaregistrujete se na www.postcrossing.com a vytvoříte si zde profil. Následně vám systém náhodně přidělí adresu jiného uživatele a speciální kód, který napíšete na odesílanou pohlednici. Když pohled dorazí, adresát ho pomocí vašeho speciálního kódu zaregistruje a vaši adresu pak dostane další uživatel, který potom pošle pohled Vám. A tak pořád dokola. Za každou poslanou pohlednici na oplátku jednu obdržíte. Na stránkách máte také k dispozici mapu, na které jsou znázorněna všechna místa, ze kterých vám přišel pohled nebo na

kam jste pohled odeslali, a u každé pohlednice je čas a vzdálenost, kterou pohlednice urazila.

A tak nás internetový svět vrací do dob, kdy o sobě lidé dostávali zprávy prostřednictvím psaní.

Musím říct, že to je super pocit najít ve schránce cizokrajný pohled, ať už Vám někdo jen pošle pozdrav nebo Vám napíše o tom, jaké bylo u něj doma počasí.

Vědět, že existují čínské studentky je něco jiného, než dostat pozdrav od dívky Yumi z provincie Kan-su, o které víte, že má ráda cvrčky a 3 hodiny denně cvičí na housle.

Zkrátka, chcete-li cestovat po světě tímto způsobem, stačí trefit z domova na poštu a mít našetřeno 21 Kč (tolik stojí známka mimo Evropu - do evropských zemí je to o korunu méně). *A.H.*

Zdravá alternativa pro každou holku Přemýšlely jste někdy nad tím, že může existovat mnohem příjemnější cesta, jak se o sebe starat během měsíčků?

Já ano. Vrtalo mi hlavou, že používám vložky, které se ve skoro stejné podobě používají od dvacátého století a tampóny, které se u nás naopak prodávají zhruba pouhých 30 let. Začala jsem hledat informace a postupně došla k názoru, že přece musí existovat něco lepšího a zdravějšího pro moje tělo.

A taky jsem to našla. Hledala jsem něco v první řadě zdravějšího než tampóny, protože díky získaným informacím jsem pochopila možné zdravotní problémy spojené s jejich používáním.

Také jsem si přála něco pohodlnějšího pro každodenní nošení a určitě by bylo fajn, kdyby to bylo ekologické a nezatěžovalo to přírodu. No a po krátkém hledání jsem objevila takový malý zázrak, kterému se říká menstruační kalíšek.

Kalíšek je vyroben z lékařského silikonu a proto se nemusím bát zdravotních problémů. Dá se

používat klidně deset let a proto je šetrný k přírodě a díky tomu nemusím každý měsíc kupovat neustále nové vložky a tampóny. Stačí mi jen tenhle jeden kalíšek.

Je to neuvěřitelně pohodlné. Trochu jsem se obávala, že mi nebude sedět, ale opak je pravdou a já jsem moc spokojená. Můžu bez problémů sportovat, chodit plavat a v noci klidně spát. V podstatě ani nevím, že nějaké měsíčky mám :) Prostě a jednoduše mi tenhle malý zázrak uplně změnil část života k lepšímu :) Na závěr bych vám chtěla doporučit pro zamyšlení dvě věci. Za prvé proč nám jsou všude nabízeny jenom ty klasické hygienické potřeby? A za druhé – je tampón opravdu pro našeho tělo zdravý?

Na vaší škole bude na toto téma dokonce přednáška, která proběhne během března. Termín ještě upřesním.

Nenechte si to ujít a přemýšlejte :) *Nikola* stránka 13

Standa Vít Protože Doutnák je především studentský časopis, hned na začátku našeho rozhovoru bych se vás rád zeptal, jaké studium máte za sebou?

Když mi bylo tak čtrnáct, byl jsem pevně rozhodnut, že chci studovat bicí nástroje na konzervatoři v Praze. Bohužel jsem se hned po základní škole nedostal na svou vysněnou školu, a tak jsem si říkal, co teď. Musím jít někam, kde to bude blízko mé zkušebny a taky aby to nebylo moc náročné na čas a na přípravu Takže padlo rozhodnutí na tenkrát ještě legendární COP Hronov J Po prvním roce studia jsem opět dělal přijímací zkoušky na konzervatoř, ale zase jsem se nedostal. A tak jsem se fakt už naštval a začal ještě více cvičit. Na COPu jsem začal trochu bojovat s matematikou, především tedy s panem učitelem, který matematiku učil. Přestoupil jsem proto ze čtyřletého oboru na tříletý. Tam jsem se rozhodl, že školu rozhodně dodělám a pak hurá do Prahy. A taky se tak stalo, byl jsem přijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde jsem vystudoval 6letý obor hra na bicí nástroje.

dostávat do starých kolejí. Navíc nám klávesák mnohokrát lhal i co se týká honorářů a neměl úplně vychytanou všeobecnou organizaci vystoupení.

Nejhorší bylo, že jsem měl srovnání s UF, kde vše fungovalo na profesionální úrovni.

Když jsem viděl počínání našeho klávesáka, začalo mě to štvát, ale i to by se dalo překousnout.

Vyvrcholilo to aférou na festivalu Rototom Sunsplash ve Španělsku (největší evropský reggae festival), kde jsme hráli zároveň s UF. Předtím mi slíbil dost zásadní věc, kterou pak nechtěl splnit, a ještě dodal, že tak to prostě je. Řekl jsem mu svůj upřímný názor, Jak je to s vašimi hudebními aktivitami? Se Solid samozřejmě nepříjemný, a když jsme přijeli do Vibez už delší dobu nehrajete – jak se tak stalo? Čech, tak se to pro mě pozitivně vyřešilo, protože

Co se týká mých současných kapel a hudebních mě vyhodili z kapely. Nelituju toho, protože pro projektů, stále hraji s United Flavour a teď nově mě mě jako pro člověka, který chce jít dál a vyvíjet se, oslovila kapela Champion Sound, která se věnuje by ta kapela byla dobrá třeba až v padesáti. Doteď živému doprovázení tanečníků B-Boys. Jinak mě stagnujou a bubeníci se tam střídají jen na záskoky. párkrát do roka osloví různé kapely s tím, že chtějí, Pro mne to byla spíš přítěž než zábava a radost ze hry. abych buď hostoval na jejich koncertě, nebo desce, nebo obojí. J S United Flavour stále hrajete a nedávno jste Solid Vibez byla ze začátku kapela složená víceméně měli koncert s Deadly Huntou. Jaká s ním byla jen ze spolužáků z nějakého pražského gymnázia, spolupráce? kteří se snažili hrát reggae, v čele s Adamem Lanči Jo, bylo to pěkný. Ale když nemáme včas (Mr.Cocoman). Já jsem tam šel hrát nejdřív jen na patřičný materiál a narychlo s tím dotyčným záskok, asi na 3 koncerty, ale líbilo se jim, jak hraju, nacvičíme nějaký písničky, tak mezi námi není takový a tak chtěli, abych v kapele zůstal. Řekl jsem si, „proč pouto a tolik to nešlape, jako když s někým hrajeme ne“. Bohužel organizace kapely moc nefungovala, a půl roku nebo několik let. Deadly Hunta byl skvělej, tak jsme se nijak zvlášť nerozvíjeli. udělal skvělou show, myslím, že i my jsme to odehráli Asi po roce se v kapele vyměnili muzikanti za dobře, ale je to prostě rychlé hostování. Nejlepší starší a vyhranější. Hrát začal mimo jiné klávesák z zkušenost s doprovázením máme s jamajskou čtveřicí kapely Švihadlo (Martin Červinka), který byl zároveň zpěváků Ward21, kteří se také věnují producentské manažerem. Ten nám rozhodně pomohl dostat se činnosti především v DanceHall stylu. Po T.O.K. jsou na různý reggae festivaly, koncerty a především asi nejznámější jamajskou pěveckou formací. do povědomí mladých lidí v reggae sféře. Ale Tenkrát měli turné po Evropě a neměli tady později jsme opět narazili na strop, to když opadla kapelu, tak požádali nás. Poslali písničky několik ta fáze nakopnutí z nových schopných muzikantů a měsíců předem, přijeli asi týden dopředu, měli jsme manažera. Kytarista a baskytarista (bratři Eichlerovi) pár intenzivních zkoušek, při kterých jsme se sehráli hráli v různých jiných projektech, klávesák (manažer) a dokonce se domluvili na gestech, která když někdo měl rodinu a málo času a potřeboval muzikantsky víc z nich udělá, my hned víme, co máme hrát. A pak to pocvičit. Zkoušky opět nebyly pravidelný a začalo se to vypadá už dost profesionálně. Hráli jsme spolu asi 25 stránka 14

písniček, což je fakt hodně :), ale ta spolupráce byla asi nejlepší v mém životě.

Je možnost se ještě do Drum Relaxu přihlásit?

Jasně, není to studium nějakých konkrétních rytmů. Je to prostě společné bubnování, při kterém si lidé mají prožít svobodu, pohodu, radost, klid a sebevyjádření. Je to pro všechny lidi. I pro ty, kteří si myslí, že neuměj na nic hrát a že nemají rytmus. Ale rytmus přece mají všichni, protože jim tluče srdce.

Není to tak, že dnes budeme probírat to a to. Záleží na atmosféře, která vznikne.

Naučíme se nějaký doprovod a ten potom hrajeme 20 minut v kuse, protože dalším faktem je, že po 20 minutách stejné činnosti vypíná racionální mozek a nastupuje jeho intuitivní část.

Podařilo se vám navázat podobné muzikantské pouto s U-Ceem, kterého teď doprovázíte, jako s vaší dlouholetou zpěvačkou Carmen?

To určitě, protože s U-Ceem hrajeme už skoro rok a předtím s námi občas hostoval. Když totiž vydal desku International Call, kterou produkoval náš baskytarista Djei, tak se mu během turné k novému albu kapela „rozpadla“ díky jiným aktivitám muzikantů. Takže požádal UF a já můžu z vlastní zkušenosti říct, že to nejdřív nebylo ono – byl to jen host. Ale teď, když spolu hrajeme docela dlouho, je to už podobné jako třeba s Carmen, hlavně díky Dají se tyto stavy srovnat se stavem po aplikaci tomu času, který společně trávíme. Každý koncert nás konopné drogy?

Rozhodně ne, je to úplně jiný stav. Protože utvrzuje v tom, co děláme. každá emoce je vlastně chemická látka, kterou Carmen má teď mateřskou pauzu. Za jak dlouho vyprodukuje mozek sám, a díky tomu je stav intenzivnější a hlubší. Zato u drog je to spíše iluze. Je s vámi opět začne zpívat?

To je velkou otázkou, protože těsně před pravdou, že člověk může díky některým drogám zažít porodem nám říkala, že by chtěla zpívat už na jaře. něco zásadního, ale podle mě to je stále omezené. Je to prostě daný dobou, po kterou droga na tělo působí, Ale jak se to s ní má dnes, opravdu nevím. a pak se ten stav stane pouze vzpomínkou. Ale stavy, Poslední dobou jsme mohli vidět vaše žluté plakáty kterých jsem dosáhl díky bubnování, jsou ve mně s nabídkou skupinového bubnování Drum Relax. trvale přítomné a cítím je doteď.

Proč jste tento kurz založil a jak se vám daří Kdy a kde kurz probíhá? Jaký má Drum Relax skloubit ho s profesním životem?

Na různé perkuse jsem začal hrát jen z toho přínos pro účastníka kurzu?

Kurzy probíhají v budově ZUŠ Náchod skoro důvodu, že mě ty nástroje lákaly svým jednoduchým zpracováním a zvukem, ale nevěnoval jsem se hře každou středu od 18:45 do 20:15. Jestli bude kurz na ně zcela cílevědomě. Prostě mě to bavilo. Takže bude probíhat v daný den, závisí na počtu zájemců. jsem na ně občas hrával a koukal na videa různých Vždy je potřeba se předem dotázat. Potřebný formulář hráčů. Nikdy jsem k nikomu nechodil na lekce. Hraji na přihlášení najdete na mých stránkách www. na tyto nástroje tak, jak to cítím. Párkrát se mi stalo drumrelax.cz Asi největším přínosem, kromě zmiňovaných při hře na africký buben (djembe), že jsem zažíval změny vědomí. Říkal jsem si, sakra, proč tohle stavů, je příležitost zapomenout na denní starosti, nazažiju za klasickou bicí soupravou? Začal jsem stereotyp a běh času. se zabývat teorii různých perkusních nástrojů, třeba jako je berimbau, šamanský buben, tibetské mísy Měl byste něco na zakončení našeho rozhovoru, atd. Zjistil jsem, že tyto nástroje sloužily především třeba nějaké poselství?

Dělejte to, co vás baví, a jděte si za tím, k duchovním a k léčebným účelům. Jejich frekvence blahodárně působí na náš mozek a tělo obecně a díky protože pak teprve budete pociťovat pravé štěstí.

Mám ještě jednu moudrou větu, kterou řekl tomu člověk může pocítit euforický, svobodnější, šťastnější stav. A přeju si, aby tyto stavy prožívalo Buddha: více a více lidí, proto Drum Relax J

Tohle skupinové bubnování dělám také pro „Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek si firmy a společnosti v rámci stmelování kolektivu. stavíme svůj svět“ Takovou akci jsem dělal třeba pro hotel Hilton a firmu Tak tvořme……. ČEZ. Děkuji za rozhovor!

Taky děkuji! *Bó* stránka 15

Byl to den jako každý jiný, ale přece na něj nezapomenu 30. 4. 2012. Budík 6:30! Rozmazaným pohledem koukám na display svého telefonu a snažím se zarazit ten příšerný tón, jako každé ráno. Vstanu, jako vždy si udělám snídani a jdu do sprchy. V ní se snažím, avšak neúspěšně, zapomenout na to, že jsme patrně jediná škola, která dnes bude navštěvovaná, jako vždy, a ne liduprázdná jako dnes všechny ostatní. Připravím si do školy, obléknu se, najím se a marně si snažím vzpomenout, co po mě profesoři našeho vzdělávacího ústavy požadovali, doladím hygienu a vyrážím na autobus, jako vždy. Se sluchátky v uších se vydávám vstříc poznanému i nepoznanému, ovšem žhavou zprávu, jako že byla objevena Amerika, neočekávám. Proč taky? Cesta od “Okresu“ je zcela normální, jako vždy, ovšem když se mi naskytne pohled na tu světlou klasicistní budovu, všechna “jako vždy“ mizí do nekonečna a možná ještě dál.

Co se to tu děje? Pět set studentů před vchodem a pan ředitel, stoje před nimi na kamenném schodišti, se snaží něco vysvětlit. „Ty vole, on nám dává ředitelský volno,“ zaslechl jsem od nejednoho studenta. Stál jsem tam, ale nevěřil. Vzpomněl jsem si na nejednoho profesora. Třeba na Bráta a jeho legendární prohlášení: „Pravděpodobnost, že na tomto gymnáziu bude uděleno ředitelské volno, je asi taková, jako vidět na Měsíci stádo pasoucích se koní.“ Nebo na Olšanovou a její: „No, já bych taky byla radši doma, to si nemyslete..“ Ovšem na prohlášení starší generace jsem myslet vůbec nechtěl, protože věta: „Šli jste na gymnázium, tak buďte rádi, že můžete studovat!“ mě opravdu nemotivuje. Ona jednodenní absence by nás nezabila, a jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A v tomto případě to platí nejmíň dvakrát. Když pár minut po osmé hodině došlo na proslov pana ředitele, že dnes opravdu uděluje ředitelské volno z technických důvodů, které nebyly blíže upřesněny, zavládla taková radost, že náchodští hospodští si na ten den pamatují dodnes.

Podle mě museli na střeše gymnázia přistát mimozemšťani a probořit se alespoň do druhého patra.

Pro Doutnák Adam Darebník