Doutnák 03/2011

Doutnák

Březen 2011 - Druhé zpožděné číslo

20 Kč

Redakce šéfredaktorka:

Lucie Schneiderová – Plameňák redaktoři: Michal Žák – Žákyn Káťa Žibřidová – Slanina Šárka Čmelíková – Šarda Alžběta Polončeková – Babetka Šimon Macek – Garfunkel Radim Nyč – Skip Lenka nosková – eL Klára Škodová – Kll4rk4 kreslíři: Šimon Macek – Garfunkel Kristián Havel – Havestein grafika: Kll4rk4 přispěli: Katrin Stryhalová Michal Prause korektura: Honza Šimbera – J.S. tisk: Tiskárna Polonček

stránka 2

Drazí spolustudující, V první řadě bych vám chtěla poděkovat, že jste zůstali věrni jednomu z nejkvalitnějších plátků, skvělému a tradicí prorostlému Doutnáku, i přes to, že se v minulém čísle vyskytlo pár chyb. Právě těmito jsme se poučili a s přibývajícími čísly budeme více a více učení – a až tato evoluce skončí, budeme na světové úrovni, ti nejučenější… Dobrá, zpátky na zem. Čtete úvodník, proto vás uvedu do tohoto čísla. Pokud jsme mě někteří předběhli a namátkově si přečetli cosi uprostřed, nebudete mít takové překvapení, ale co se dá dělat, já sama bych také nejdříve prolétla očima celé číslo, abych věděla, oč v něm běží a pak až bych se dostala sem. Dlouhá štreka, ale jsem tu a vy taky, jsme tu a tak jdeme na to: Plesová sezóna se chýlí pomalu, ale jistě ke konci a ti vybraní z redakce, kteří si pamatovali alespoň ­střípky a záblesky našeho gympláckého harašení se do psaní pustili po hlavě. Z tohoto vylezly dva plesové, recenzní, informační a zezákulisní články, které najdete v rubrice SKŮL ŇŮZ (uznávám, že listopadový ples není moc ňůz, ale i Marcus Aurelius byla lvice a tak

tedy – proč ne). V této rubrice naleznete dále (jmenovitě): přiblížení Dne otevřených dveří na našem gymnáziu (kde studovaly známé osobnosti a v kde se v hodinách věnujeme svým koníčkům – viz lákavá reklama na Magicu), detaily a statistiky o „Mám hlad party“ a Skřivánčím krojovaném pění v jízdárně.

Obsah

Úvodník

...................................2

Skůl ňůz: Když se dospívající baví ...........4

KULTURNÍ ZPRAVODAJ nabídne vystoupení Polické ZUŠky, Havlovo Odcházení a Járovu Vraždu s bonusem, zelenou hudební recenzí. Volným krokem přejdeme do úplně jiné dimenze, do světa jiných hodnot, kvalit a rozměrů, tam, kde pečení holubi lítají přímo do úst a múzy líbají každého na potkání. Ano, TVŮRČÍ KOUTEK a v něm necenzurovaný deníček, Jiráskova archa, zamilovaný a srdcervoucí fejetonek…

– samé kvalitní počteníčko.

Lednové plesání

BIG band

..................................8

Ani ve ZBLYTKU jsme nešetřili nápady, jak radí Hornbach, a přinášíme vám bžů a brm článek, dále pojednání o akutním problému. A pak už zbývá pouze Konečník, fanfára nakonec a těšení se na další číslo… dost ale o konci na samém začátku – přeji příjemnou zábavu.

Odcházení

................................8

*Plameňák*

.......................5

Otevřená brána JG

...................6

Mám hlad párty

........................7

Skřivančí vánoce

......................7

Kulturní zpravodaj:

V Náchodě se vraždilo Poslouchám, posloucháš

.............9 .........10

Tvůrčí koutek: Deník Puberťačky

..................10

Netradiční výzdoba

................12

Vnitřní boj

..............................12

Lyžařský výcvik

.....................13

Zb(l)ytek: Jam Session

............................14

Didgeridoo (žůž) LT Devítka Rescue Camp

....................14

..............................15 ..........................16

Jára Cimrman ..........................17 Maminka mě utírala ?!xD ........17 Finito

.......................................18 stránka 3

Skúl

.

.

.

. .

Když se dospívající baví…

Zpočátku se jevilo datum v listopadu jako den na míle daleko. Pak se člověk podíval na seznam věcí, který musí být vyřízeny, schváleny, navrhnuty, odmítnuty, vytvořeny a vyzdobeny.

Najednou to nebyla taková doba, jak se zprvu zdálo. Zákulisní intriky byly zajímavé a mnohdy nevyzpytatelné a pro vás, kteří mají svůj maturiťák před sebou, je nebudu prozrazovat, ochudilo by vás to o kilometr nervů, o kterém ani nevíte, že je máte.

Byl to den jako každý jiný, s výjimkou toho, že začala padat bílá nádhera, nic nenasvědčovalo tomu, že by večer měl být nějaký ples, natož gymplácký. V Beránku to samozřejmě vypadalo jinak, logo bylo pověšeno, megalomanský dárek byl připraven na svém místě a jako lahůdku jsme si připravili sladkou paní kantýnskou. Večer, ještě před vším tím návalem, mě pohltila nádhera všech barev a roztomilých tvarů, to jen přišly dámy z našich tříd a okouzlily kdekoho. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že už nejsme ti vystrašení prváci, ze kterých si čtvrťáci dělali srandu.

Bylo načase splatit dluh, dokončit přísahu, zvládnout magický rituál, nebo jen prostě vrátit všem tu zašlou srandu.

Když takhle stojí člověk za tím dárkem a čeká, až ho ohlásí moderátoři a zapne se hudba, přemýšlí nad mnoha věcmi. Ani nemusí dlouze hloubat, stačí se podívat doleva, kde nervózní Jirka se zubí na všechny strany a v rychlosti si přeříkává, kdy a co má udělat. Z druhé strany přichází nesourodý šum a zmatené pohledy, mířicí na vás. V tu chvíli si uvědomíte, že jste to právě vy a vaše chvilka právě nastává. Někdo v dáli pouští „play“. První tóny znějí a koukáte kolem sebe, že je pravý čas. Trháte, mačkáte, muchláte a ničíte to, co jste s láskou dělali. V tu chvíli tam stojím já a koukám, že jsme začali trhat asi malinko brzo. Nevadí, ostatní koukají, ale nevědí, že to není součást pravé akce. Vycházíme s Jiřinem jako první a náležitě si vychutnáváme první a zároveň nekončící ovace. Další a další se valí z dárku jako kaše z hrnečku. Po klucích holky a pak společně ukazujeme, co v nás je. Popisovat dál, co se dělo, nebudu – od toho je Youtube. Šerpování stálo za to, ale jednou a dost, je to pěkný pocit pro někoho, kdo se umělecky ani nijak veřejně neangažuje, když pro něj celý Beránek jásá a hází na něj peníze.

Nejhorší na tom večeru bylo odmítat kamarády, kteří chtěli jít na přátelskou skleničku. Horko těžko jsem vysvětloval, že mám určité povinnosti. Ony ­povinnosti zahrnovaly naše předtančení, a jelikož se na něj můžete podívat na youtube (jsou tam všechna videa), popíšu vám, co jste asi určistránka 4

ňúz

.

.

.

.

tě neviděli a nevěděli. Celé to stálo krev, pot a kupu odmítání, ale nakonec se tam sešlo 12 Santových tanečnic, jeden Santa a 6 polonahých magorů, kteří se tam ocitli víceméně náhodou. Holky to měly krásný, škoda jen, že jsem tím průhledem v krabici viděl kulový a pohnout jsem se mohl akorát tak, abych se podrbal na patě. Nejvtipnější na našem vystoupení mi přišlo, když jsme proti sobě šli v krabicích a já jen čekal, kdo se natáhne přes kabely natažené na zemi. Odtančili jsme s grácií, možná raději bez ní, a pobavili všechny přihlížející. To samé odvedla i oktáva, ale ty jsem neviděl, protože probíhaly bujaré oslavy v šatnách. Postupem času se začala zvedat hladina alkoholu koncentrovaná na hlavním sále, a tak byl čas na vrchol večera. Za zvuku střílení labutí jsme předvedli, že na taneční parket patříme jen na ukázku plodnosti našich rozmarů. Bezpochyby to mělo úspěch, protože když jsem potkal maminu, řekla mi: „Jste hajzlíci, kvůli vám jsem to neviděla, protože jste mě rozbrečeli smíchy a já nic neviděla.“ Lhal bych, kdybych řekl, že právě tohle nebyl náš hlavní cíl. Rozbečet co nejvíce maminek, rozesmát co nejvíce spolužáků, pohmoždit co nejvíce břišních svalů, zahanbit co nejvíce babiček, urazit co nejvíce baleťaček a pobavit se královsky, stálo v listu, který o měsíc později dostal Ježíšek.

Byli jsme zároveň dárečky, rozbalovači i iniciátory štěstí a to stálo za to. *Žákyn*

Lednové plesání

Odbíjí osmá hodina a Beránek se plní lidmi ostošest. Teda spíš o sto deset, lístků se prodal celý tisíc. A jak by taky ne, nechat si ujít druhý a poslední jgnský ples v letošním roce? První a poslední maturitní ples okrávy A a 4. W? Není možná!

Je už tradicí, že ples zahajuje náš Sboreček. Po dvou písních z jejich současného repertoáru se chvíli dělo něco tak neurčitého, že se dá říct ‚nic‘. Asi po půlhodině na vyzvání moderátorské dvojice Káťa&Ráďa, nastoupili studenti již zmíněných dvou tříd. Jejich nástup byl opravdu hororově strašidelný. Ostatně takové bylo téma celého plesu. Podařilo se to dobře vystihnout.

Suproví byli tři třídní učitelé v kápích. Růžové kravaty originálně dekorovaly poněkud tuctová tmavá saka studentíků a učitelů, kteří těmto třídám v průběhu jejich let strávených na gymplu dělali třídní učitele.

Po nástupu, doprovázeném stylovou hudbou, bylo na řadě šerpování. Drobáky a konfety se ze všech stran slétávaly na hlavy studentů jdoucích vstříc šerpujícím a rukamapotřásajícím třídních profesorů.

Pak následovala volná zábava. Někteří ji trávili na parketě, někteří u baru. Na obou místech bylo po celou dobu narváno. Výjimkou byly chvíle, kdy se konalo předtančení. První patřilo třídě paní profesorky Slavíkové, která v něm sehrála veledůležitou roli. Se svým růžovoučkým šátkem stránka 5

to pořádně rozjela – a všechny její třídní ovečky také.

Druhé předtančení zvládla třída oktáva A taky skvěle. Po sále se rozmístilo několik postav v kápích a na podiu si kosou podupávala do rytmu smrtka. Po tom, co všechny skosila, se rozjel rej kostlivců na stylově děsivou hudbu.

Půlnoční překvapení bylo mazec. Vtipný bylo sledovat, jak sledují ostatní. Hlavně dámy.

Nejedné ukápla slina, když se po sále, který se na chvíli proměnil v přehlídkové molo, procházely různé modely mužského spodního prádla. Pro mě to byla fajn změna, protože jsem viděla už čtyři půlnočka, kde vystupovaly v podobném ‚oblečení‘ holky. Ale klukům to myslím vykompenzoval závěr přehlídky, kdy přišel návrhář (v růžovém župánku!) a po boku měl dvě krásné modelky v plavkách.

Osobní postřeh musí zmínit, že některé modely (dámských šatů i pánského spodního prádla) byly odvážně vtipné – ale co, sranda musí být, že. :D No a podle spokojených výrazů oněch studentů maturitního ročníku si ten večer (a následující ráno) srandy užili opravdu dost. Dobře jim tak!  *eL*

OTEVŘENÁ BRÁNA JIRÁSKOVA GYMNÁZIA Den otevřených dveří je den, kdy se škola ukazuje v tom nejlepším světle, představuje všechny své učebny, kantory, volnočasové aktivity, skvělé – nejnovější vybavení a nadšené studenty uchazečům o studium. Všichni se usmívají, jsou plní energie a tak strašně milí! Prezentuje se vše, co je k prezentaci příhodné – oba pěvecké sbory: Skřivánci i Sborečci na otevřených zkouškách a malých vystoupeních, divadelní útvary DREJG a HIDRAK, představují se učebny jak jazykové, komunikačně-technologické, tak obyčejné. Ve fyzice a v chemii na zájemce čekají nadšení profesoři se spoustou pokusů, do biologie si můžete zajít poznávat vystavené vycpané exempláře.

Při příchodu do školy vás přivítá uvítací sbor studentů, natěšený na to, aby vám poradili, kam se vydat dále. (Z vlastní zkušenosti si dovolím tvrdit, že ti, kteří čekají u vchodových dveří, jsou opravdu o něco akčnější než ti na ostatních „stanovištích“, kteří se věnují všemožnému, a když někdo prochází okolo, jen nahodí americký úsměv a občas pod vousy zabručí „Dobrý den, můžeme vám nějak pomoci?“) Musím potvrdit, že účel tohoto dne se zajisté plnit daří. Při průchodu chodbami gymnázia mám skvělý pocit, všichni se na mě usmívají, dávají se se mnou do řeči, nehrozí mi písemkami (to nás čeká až druhý den) a i ti největší bručouni působí hrozně mile a sympaticky. Ve škole je krásně vytopeno, nemrznu jako obvykle a dojem uchazečů o studium musí být velice pozitivní. Tak jim jen přeji, aby je to po nástupu do primy nebo prvního ročníku rychle nepřešlo a aby měli svoji školu rádi. *Michal Prause* stránka 6

Mám hlad párty Ve středu po uzavření známek jste mohli na chodbách našeho ústavu ochutnávat různé dobroty a tím přispět na vzdělání jedné keňské holčičky. Určitě vám patří díky za to, že jste se tak ochotně jedli, pili a hodovali a to všechno mohlo být s hřejivým pocitem, že Vaše peníze pomáhají.

Nejvíce vám, podle statistik, chutnaly hot dogy ze stánku u „Teplého psa“, vedle těch hned hranolky, v mezipatře sladké šátečky a sla-

ní šnečci, ve vestibulu vás, nebo spíše váš žaludek, těšil stylový stánek s pizzou, pudingem a toasty. Taky pohádkové muffiny vám chutnaly, protože i po přidání zásob zmizely jedna báseň.

Všechno bylo prodáno a snědeno už po velké přestávce. To ať je poučením pro organizátory pro příště. A to příště by mohlo být třeba následující rok ve stejné době, jako rozptýlení po uzavření známek. Máte se na co těšit! *Šarda*

Skřivánčí Vánoce z Krkonoš se zbrunčenou babou Letošní zima byla pro nás, Skřivánky, přelomová. Rozhodli jsme se totiž, že zabrousíme do zcela nových a takřka nepoznaných vod a představíme publiku naše regionální lidové písně.

Do pilné práce jsme se v září pustili s novou sbormistrou, Věrou Vlčkovou, které vystřídala paní profesorku Hronkovou, a našimi ostřílenými stálicemi, profesorem Poutníkem, jakožto dirigentem a aranžérem, a Brébofkou (Luckou Peterkovou, pro neseznámené) – manažerem, manažerkou a uvaděčkou v jedné osobě (mimochodem, tvrdí o sobě, že nemá žádnou špatnou vlastnost, a máme sázku, že nějakou najdu, tak pokud na ní někdo něco víte – sem s tím!).

Nový repertoár byl krok vcelku odvážný, ale skoro až nezbytný po všech těch zimách se stejnými, všeobecně známými a vesměs ohranými koledami. Naše nové „věci“ jsme těžili ze sbírky Josefa Horáka. Skladby byly povětšinou veselé, občas lehce obhroublé – padali jsme v nich na hubu, budili lenochy ospalé a při jejich interpretaci se skvěle bavili.

Přiblížil se prosinec a čas jít s věcmi mezi lidi. Posledních pár let byl náš koncertní obleček ustálen na tmavé koncertní kalhoty, u dívek případně sukně, to by se ale pro „venkovany“ nehodilo.

Začaly jsme tedy hledat v našich skříních, naše cesta vedla i ke zdrojům z hronovského divadla, a navlíkly na sebe všelijaké haleny a sukně (chlapci a pan dirigent samozřejmě kalhoty a fešácké podkolenky), zapletly copy a navázaly mašle a byl z nás folklórní soubor jak vystřižený.

Svojí premiéru jsme si již tradičně odbyli v náchodském domově důchodců, kde nás jako obvykle velmi příjemně přivítali a neskrývali své nadšení. Začal se blížit „den D“, náš velký koncert v náchodské zámecké galerii, a obavy, jestli bude náš nový směr přivítán i ostatními tak přívětivě jako osazenstvem domova důchodců. Dali jsme do toho, co se dalo, koncert jsme si užili a pro naši velikou radost si ho užili i posluchači – sklidili jsme úspěch a chválu, vrátili jsme oblečky a nyní již pilně pracujeme na repertoáru pro koncerty jarní – máte na co se těšit! *Babetka* stránka 7

Kulturní BIG Band

V pátek 28. ledna byla téměř celá škola (kromě primánů a maturantů, kteří mohli zůstat v teple naší školy) vyhnána na mráz. Důvodem byla návštěva divadla dr. J. Čížka za účelem zhlédnutí koncertu polického Big Bandu. Orchestr, který se skládá výhradně z dechových nástrojů a doprovodné bicí sekce, se nezabývá vážnou hudbou, jak by na první pohled mohlo někomu připadat. Žáci polické ZUŠ se pod taktovkou svého ředitele specializují především na filmové melodie, které v jejich podání znějí opravdu skvěle.

Na uvítanou, po tom, co poblahopřáli dirigentovi – řediteli k narozeninám, nám zahráli melodii z filmu Poslední mohykán. Mě osobně posadilo na zadek úvodní sólo fléten. Vůbec celkově to znělo jinak, než podle mých představ dechové orchestry znějí, a nebyla jsem sama, kdo si to myslel. Spousta lidí jenom koukala s otevřenou pusou a nechápala. Big Band postupně odhaloval jeden hit ze svého repertoáru za druhým, nechyběla nejslavnější píseň z Pirátů z Karibiku a ­Mission Impossible, směs rock‘n´rollových melodií nebo Africa, kterou před několika lety proslavil svalnatec Karl Wolf. Předvedli i svou verzi skladby Bohemian Rhapsody od legendárních Queenů, ale bohužel, originál je nepřekonatelný a překonán podle mě nebyl ;-). Zato provedení The Final Countdown od Europe bylo famózní, divím se, že se trumpetistům nezamotaly při té rychlosti prsty. A jako přídavek, abychom do školy nepřišli moc brzo, přidali pecku Smoke On The Water.

Orchestr nám svým koncertem ukázal, že nejlepším v republice je ve své kategorii zaslouženě, a že i některé školní akce se vám můžou líbit :-). *Slanina*

Odcházení

Hned po Novém roce, 11. ledna, měli majitelé divadelních abonentek a všichni, kterým se podařilo včas sehnat lístek, možnost zajít do Městského divadla dr. J. Čížka na divadelní hru Odcházení, jejímž autorem není nikdo jiný než exprezident Václav Havel. Hru nastudovali herci hradeckého Klicperova divadla pod režií Andreje Kroba, hlavní roli, odcházejícího kancléře, ztvárnil Jiří Zapletal a jeho dlouholetou přítelkyni Irenu si zahrála Pavla Tomicová. Hra, která měla premiéru v květnu 2008, je po dlouhé odmlce další z děl dramatika a bývalého prezidenta a pojednává tak trochu o konci jeho politické kariéry. Odcházení je dramatem o ztrátě moci a sžíravým pohledem na nástup nové, dravější generace.

Hlavní zápletkou je odchod bývalého kancléře Riegera ze státní vily, ve které několik let bydlel a po ztrátě politické funkce ho ani nenapadlo, že by ho nová vláda mohla chtít odtamtud vystěhovat. Vilu obývá celá jeho rodina, včetně jeho dlouholeté přítelkyně Ireny, která se stará takřka o všechno, a zatímco obyvatelé vily nic stránka 8

zpravodaj netuší, mezi veřejností se šušká všelicos. Rieger se o tom dozví až od reportéra bulvárního deníku Fuj!, který s ním přišel udělat rozhovor. Objevuje se tu problém, kde tedy budou bydlet. Dcera mu nabídne, že se můžou zatím nastěhovat k ní a jejímu manželovi, ale když dojde na lámání chleba, jejich byt je vlastně moc malý. Nakonec jsou nuceni vilu přenechat náměstkovi Kleinovi, jež je ztotožňován s Václavem Klausem, Havlovým nástupcem, ale zároveň má záporné vlastnosti všech současných politiků.

Ve mně hra zanechala dojem, že dnešní svět je prohnilý skrz naskrz a naivní, dobromyslní jedinci nemají šanci uspět, byla z toho cítit rezignace bezmocného člověka. Myslím, že jako národ můžeme být na svého prezidenta pyšní, protože není moc vrcholných politiků, kteří by byli zároveň úspěšnými umělci.

Pro velký úspěch u diváků se můžeme těšit i na filmové zpracování, které by v nejbližší době mělo dorazit do kin. Režisérem nebude nikdo jiný než samotný autor, hlavní role obsadí Josef Abrhám a první dáma Dagmar Havlová. *Slanina*

V NÁCHODĚ SE VRAŽDILO!

Byl pozdní večer – sedmý leden Večerní leden - byl kultury čas.

Gongu zval ku Cimrmanu hlas, Kde lidu plný byl vidět sál.

V luxusním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři – slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník ­Meyer a továrník Bierhanzel.

Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček (který už se holí), dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá bez problémů až do chvíle, kdy pana továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový stevard přispěchá s vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Za pár minut bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře…

Takto neotřele otevírá Jára Cimrman svou detektivní hru Vražda v salonním coupé, která je plná neotřepaných hlášek, inteligentního humoru a výborných hereckých výkonů a rozhodně stojí za zhlédnutí – ostatně jako všechna díla zpod Járovy tužky (Hledej, šmudlo!).

A jestli má někdo i přes neznalost her Járy Cimrmana pocit, že má kulturní přehled, mohu říci, právě slovy tohoto velikána jediné: Hovno Majere, hovno máš! *Plameňák* stránka 9

Poslouchám, posloucháš, posloucháme…

Poslední dobou hudební průmysl jede na plné otáčky a vychází jedno album za druhým tak, že to posluchači ani nestíhají registrovat. A abychom nebyli zavaleni kupou informací a novinek, které nás vlastně ani nezajímají, je potřeba umět si vybrat.

Dvě skvělé zprávy tu mám pro fanoušky punkové (posledním CD však spíše pop-punkové) kapely Green Day. Ta první – konečně je na světě DVD skládající se ze záznamů z japonského Tokia z turné k zatím nejnovější desce 21st Century Breakdown, v rámci kterého navštívili i Českou republiku. Kdo 29. června v Praze na jejich koncertě byl, potvrdí, že to byl úžasný zažitek a Green Day můžeme považovat za jednu z nejpopulárnějších zahraničních kapel posledních několika let. A druhá skvělá zpráva – zároveň s DVD vyjde také CD složené z live nahrávek. Komplet s lákavým názvem „Awesome as F*ck“ by měl být k dostání od 15. března.

Ty, kdo mají rádi skupinu Blink 182, by mohlo potěšit plánované vydání sólového alba jejich bubeníka Travise Bakera (mělo by vyjít 22. února 2011). Spolu s ním se na desce podílela i taková jména jako B.O.B., Chester Bennington (Linkin Park) nebo Lil Wayne. Blink 182 v kompletní sestavě plánují na tento rok ještě vydání alba s názvem Up All Night, ale přesnější datum není zatím známo. *Slanina*

Tvůrčí

koutek

Deník puberťačky

Milý fejsbůčeku, jmenuji se Barushka beruuuu páťulkova Nepovím.

5.30 – dneska jsem mocinky zaspala a upa nestíhám, vůbec nevím, co budu dělat 5.32 – nastartovala jsem počitačík a musím okomentovat včerejší status… úúúú 15 lajků, to je bestovní 5.40 – balím týdenní zásoby a s kosmetickým kufrem na kolečkách pádím (padinkám) do koupelny 7.01 – měla jsem si ty vlasy i nakůlmovat 7.20 – jsem hotová 7.25 – posnídala jsem lízátko 7.27 – musela jsem písnout nový fejsbůčkový status o vynikájící snídani a domluvit odpolední kafčo s „mýmy“ zlatííí 7.40 – no teda fůj musím zas do tý prustránka 10

derní shkoly 7.50 – jela jsem autobusem a vedle mě seděl mocinky tlusťoučký špekounek a smrdinkal po bůčku 8.10 – nestihla jsem první hodinu, asi si dám kafčo i dopo 8.30 – ten blbej potpatek se mi zasekl mezi kostakama a spadla jsem do náruče nějakýmu starýmu obejdovi a to byl fakt trapas 8.55 – musela jsem ještě na záchodek a opravit si zlomený nehet, to je fakt pacoš ten starouš, a taky jsem si vyfotila novou kůl profilovou photečku v našem zlatém zrcadle 9.15 – psaly jsem z chemči, ale nevěděla jsem půlku vzorečku a tak jsem jí tam napsala smajlíky a srdíčka, snad to nepozná 9.35 – mocinky se těšinkám na Páťulku, on chodí už do devítky

9.41 – čekala jsem na Něho a on na rohu se mrouskal s nějakou jinou, byla jsem táááák naštvaná 9.43 – musela jsem tu hroznou stórku napsat na záchodové dvéře 13.29 – ten pošuk mi vzal 2. hodinu mýho phouna, nebyla sem onlajn, mám z toho depku, musím na kafčo!

13.31 – konečně jsem sQončila ve škole a můžu jít na to kafčo 14.00 – Niky mě řekla o svém novém objevu a já jsem se rozplakala 14.10 – v zuřivosti jsem napísala stejnou stórku na dveře záchodu v hospodě 14.20 – musela jsem si upravit mejkap a už nikdy nebudu kůli klukoj brečet, za mejkap mi nestojí 14.22 – pohádala jsem se s Niky a ona se asi urazila nebo co?!

14.25 – zkontrolovala jsem, že si mě ta hnusná Nikola odeprala z kamarádek na fejsbůku, to jí nedaruju, asi jí přeberu jejího idola 14.50 – ze zlosti jsem si šla nechat píchnout pírsink 14.55 – bolestí se porodím 15.26 – pírser mi řekl, že to musím nechat v klídku prej 48 hodin, ale já mám přece dneska tu zumbu 15.32 - musela jsem si na uklidnění pustit Justina Bíbra 15.36 – sQěle mi pomohl, mocinqy ho lavískuju 16.12 – přišla jsem domů a fotr ve dveřích zase prudil s účtem za telefon a macecha se k němu připadala, asi má krámy, prej. Ale vůbec nevím, co to znamená 16.15 – už to nemůžu unest, píšu do Bravíčka a ptala jsem se, co to jsou ty krámy a jestli se nemůže stát, že bych je měla taky 16.39 – vyrazila jsem na tu Zumbu a cestou jsem viděla upa krásnej topík s flitříkama 16.43 – prodavačka mi řekla, že na to nemám keš 16.44 – musela jsem zavolat drahoušoj tatínkoj, že mi musí koupit ten topík, vážně bych bez něj nemohla žít

16.53 – Ta kravka Nikola měla stejnej ­topík jako já, asi jí pomluvím 17.18 – ta ženská předemnou měla takový špeky, že jsem neviděla instruktorku, božínku to trapásek, stála jsem tam a nevěděla co mám dělat 17.36 – udělala jsem si novou fotešku ve sprchách, asi mi fakticky vyrostli prsa od minula 17.39 – viděla jsem jak se po mě otáčeli nějaký slepice a asi mě drbali 18.04 – cestou domů jsem si rozďoubla pirsink a beďara, oboje strašně bolelo, mocinky moc, auvajsky 18.16 – přišla jsem domů a na fejsbůku se mi omluvil Paťulíneček, to bylo krásný, asi se k němu vrátím 18.37 – u mojí nové profilovky je první lajk!!!

18.40 – dala jsem si velkou večeři, lízátko se žvýkačkou uvnitř 18.46 – za chvilky začne Rákosníček, já

strašně žeru, má upa nejvíc háro, měl by si ho nakůlmovat 19.01 – jsem minutu po večerce vzůru a naši to nevědí, mega husťárna Barushka beruuuu páťulkova Nepovím se odhlásila.

Zde Bára popsala svůj obyčejný den – jako každý jiný – a všichni máme obrovskou radost, že to víme.

Nic není, jak se zdá, a proto nehledejte smysl textu na povrchu. Povrchní jako Bára opravdu nejsme. *Plameňák, Slanina, Skip, Žákin* stránka 11

Netradiční výzdoba

Před nedávnou dobou jsem dostal nelehký úkol, který jsem měl udělat za krátkou dobu.

Měl jsem vytvořit článek o uměleckém díle, které upoutalo již pozornost každého z nás. Dostal jsem za úkol napsat o kolážích, které nám visí nad hlavou v případě, že se odvážíme jít do školy…

Ovšem vejití do školy není jediným kritériem ovlivňujícím viditelnost tohoto díla. Další podmínkou totiž je, že musíme jít alespoň do prvního patra. Vím, zajít až tak daleko je pouze pro silnější povahy, ale jak víme, jsme výběrová škola, takže musíme být silní…

Pro ty, co se nakonec odváží a přece jen do školy přijdou, se na schodišti naskytne pohled na koláže profesorů a profesorek, či jiných titulářů. Normálně by to člověka třeba nezaujalo, ale pro naše štěstí je tato koláž celkem vtipně pojata. Nalezneme zde všechny naše oblíbené učitele, ale co víc, dokonce i těch pár neoblíbených ;). Celá koláž je vložena do biblické potopy světa a učitelé mají podoby plavců, letců i suchozemců. Popisovat dále asi nemá smysl, přece jen všichni jsme aspoň chvíli věnovali na prozkoumání těch profesorů, kteří nás na něco mají nebo které známe.

Ale, co je důležité a co třeba každý netuší, tato práce je dílem právě kantorským. Normálně se totiž vystavují práce studentů, a proto se někteří učitelé rozhodli sami něco stvořit… Minulý rok to byl všude stojící a chod školy kontrolující ředitel a nyní je to obraz krize školství a potřebné pospolitosti vyučujících. Někteří učitelé jsou sice mimo archu, ovšem není to myšleno tak, jako že jich se krize netýká nebo že jsou hozeni přes palubu, ale pouze to, že se již na archu nevešli, a tak museli naskákat do vod, či vyskočit do vzduchu. Jako kompenzaci však dostali ploutve, či křídla, takže mají výhodu oproti námořníkům. „Dokonce mě na chodbách zastavují kantoři, kteří tam nejsou, že by tam také chtěli být,“ říká profesorka Mičíková. Takže se možná můžeme těšit i na další výtvarná díla. *Skip*

Vnitřní boj

Jaro je za rohem a čeká, až pošle zimu na onen svět. Vyhostí jej na kobereček matky přírody, ale ještě než se tak stane, má zima v rukávu zbraň nejpovolanější. Jako Robin Hood napínal svůj luk a kosil nepřátele šípy zasazenými přímo do hlav, tak ï zima nenápadně vytahuje svůj luk a střílí Valentýnem přímo do srdcí svých obětí.

Láska je taková mrška úlisná, která čeká na někoho obyčejného. Naštěstí není jako Robin Hood a má to srdce, že nám srdce nechá celé. A kdy je celé? Když obě komory i síně, jindy plné zašlého prachu a starého harampádí, které služebnictvo zapomnělo uklidit, ucpávající akorát dveře, bijí jen a pouze pro jiné srdce. Srdce má šanci jen, pokud má v rukávu schované eso nej­vyšší záchrany. Pochopitelně pikové moc nepomůže, ale je pravda, že píka se hodí víc proti soupeřícímu srdci, než obyčejně tupé srdce. Tupé je dost, takový bezmozek a šarmantní uchvatitel, který zastaví jen šíp bolesti mířící do slabin našeho ega. Ego je jako krásná květinka na letním slunci, když ji pohnojíte a rozlijete na ni vázu od jiné kytky, poroste jako z vody, dalo by se říci. Cizí neštěstí plody přináší a ego má apetit osazenstva hladomorny. Ale síně, komory, předkomory ani předsíně nejsou pozadu, pří uklizení neplech se zjistí, že mají obrovské prostory pro velké ego.

Takové bydlení není zadarmo, proto ego platí v keši, kreditní kartou nebo ve zvláštním případě může provést transfer citů do pravých míst. Bohužel, ego není láska a tak se snaží natáhnout jak okolní srdce, tak i sebe ve svém srdečním království a pak už není cesty zpět, protože cokoliv rosstránka 12

te, začíná to od hlavy. A hlavou zeď neprorazíš ani se sebevětší hlavou, sebevětším egem nebo kovářovým kladivem. Proto by si srdce nemělo hrát s ohněm, v tomto případě nebrat hnůj jiné kytky pro vlastní potěšení, někdo si hnojí vlastní záhonek a jiní vlastní život.

Problémy pro srdce nastávají ve chvíli, když se do vášnivé debaty přidá rozum, chodící encyklopedie příkazů a norem, které musí každá součást osobnosti plnit. V tu chvíli se ze srdce stane nervózní, ustrašený kokta a nemá pádný argument, jak rozumu zatnout tipec. Naštěstí rozum má estetické cítění jako má zmrzlá ryba IQ a role se obrátí. Často se říká, že někdo poslouchá kolenem nebo vidí …

Podobně je to, když někdo myslí srdcem, protože se vždy schyluje ke katastrofě. Kdyby Casanova při svých „spanilých jízdách“ používal srdce místo rozumu, skončil by pod prvníma mužnýma rukama jednoho z manželů. Přesně proto potřebuje každý vnitřní Popelku, která jim bude přebírat čočku od hrachu a občas nakrmí holuby.

Nezapomeňte krmit Popelku, aby Vám nepomřela hlady, to by se pak z toho stal holubník a síly by nebyly v rovnováze. Neznám moc lidí, kteří mají rádi policisty, a také ego se nevystavuje na světle chvály, takže by se z Vás mohla na Valentýna stát krvežíznivá příšera kazící všechnu radost. Proto si propůjčím motto, které měl nejmenovaný kamarád na tričku „Měj srdce široké a plné touhy“. Přeji hezkého Valentýna *Žákyn*

A B C D E F G

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK

H Ch I J K

N O P R S T U V Z

a večerním zažijeme zábavu.

programu,

kno večer otvíráme, onem, rychle pojďte sem, horský vzduch si užíváme. ať už se ubytujem. rávě teď si balíme, zítra už rzy budem na horách, ceme pokoj největší, odjíždíme. nebudeme v bačkorách. který se nám osvědčí. áno rychle běžíme, domů o nás čeká nevíme, ale už když je nám venku zima, je už se těšíme. se těšíme. to tady prostě príma! horami se loučíme. o chaty už chvátáme, na en běžky nejsou moje hobby, sjezdovku máváme. protože pak bolí nohy. ak už tady končíme. utobus už sekunda A vyjíždí.

přijíždí,

verest to sice není, to na dyž však snowboard ž nám hory mizí v dáli, věci nic nemění. nasadím,úsměv si hned zbývá nám jen vzpomínání. naladím. ouká vítr, fouká, bílý je šem se nám tu líbilo, kopec, bílá je louka. anovka tu sice není, vlek sluníčko nám svítilo. však není k zahození. umáky tu nikdo nemá, azvonil zvonec a lyžáku je protože teď nejsou třeba. y se tady dobře máme, konec! na ostatní vzpomínáme. *Katrin Stryhalová*

L M

stránka 13

ZB(L)Y TEK Jam Session Kde: Čajovna U Bílého draka, Hronov Kdy: každou poslední neděli v měsíci První jamový večer se uskutečnil v Čajovně u Bílého draka v Hronově poslední prosincovou neděli, druhý poslední lednovou a třetí poslední únorovou neděli.

Prošvihli jste některý z večerů plných improvizace v rytmu jazzu mnoha skvělých známých i neznámých hudebníků a rádi byste se na nějaký další také vypravili? Nevadí! Tyto tři večery byly jen počátek dlouhé řady jamů, na které bych vás ráda pozvala každou poslední neděli v měsíci. Takže neváhejte a 27. 3. 2011 přijďte!

Více k Jam Session a mnoha dalším akcím v čajovně na FB ve skupině Čajovna u Bílého draka v Hronově! *Kll4rk4*

Didgeridoo (žůž)

Taky jste (bzůůů) nestihli didgeridoo koncert.

(Gž). Rezonanci z dalekých (nůůk) dálek, co proběhla několika lidmi (fr). Víc se jich dovnitř nevešlo (bůů).

Na didgeridoo (kqua) koncertě byste ale vlastně ani neměli (rrn) být doopravdy (šš...) přítomní (...šš), neníliž (žum žum)?

Smutníte-li, že jste nevěděli nebo se nevešli, zahrajte si sami (brm) a jestli nemáte vlastní didgeridoo, i mnohé jiné trubky můžou sloužit. *Garfunkel* stránka 14

strรกnka 15

Jára Cimrman • 1850 – 70 až ∞ • původně řidič parního válce a naivní sochař – samouk, později nejgeniálnější Čech všech dob • díky bytostné (ne)existenci jej nestihla závist ani ponižování mnoha jeho výjimečných kolegů • mimoděk zasahoval do všech oborů lidské činnosti • zrodil se jako fiktivní postava v populárním rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka – zde byl před­ staven jako génius a světoběžník, vídeňský Čech Cimrman • o něco později založili Jiří Šebánek, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a Miloň Čepelka Divadlo Járy Cimrmana • Cimrman se zabydlel na jevišti, poprvé v roce 1967 v pražské Malostranské besedě, kde se hrála i „jeho“ jednoaktová hra Akt • Další hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) – Smoljak Domácí zabijačka (1968) – Šebánek Hospoda Na mýtince (1969) – Svěrák + Smoljak • V roce 1969 Šebánek odešel z divadla a Svěrák se Smoljakem napsali řadu úspěšných her s úvodními přednáškami, které z různých pohledů osvětlovaly Cimrmanovo velkolepé dílo • Cimrman zlidověl, stejně jako některé jeho výroky z her Vražda v salonním coupé (1970), Němý Bobeš (1971), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) či Dobytí Severního pólu (1985) • Divadlo Járy Cimrmana pokračuje v tradici českého humoru • Hlavním tématem her je český národní charakter, jeho malost, zabedněnost, plané vlastenčení, všudypřítomný „zdravý rozum“, ale i dar zasmát se sám sobě • Cimrman se stal pevnou součástí naší kultury a není divu, že se najdou lidé, kteří v jeho existenci věří • Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák uzavřeli Cimrmanův životopis takto: „Ať je tomu jakkoli, díla, pod nimiž je podepsán Jára Cimrman, patří k vrcholům světové dramatické tvorby. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Jediný zachovaný autoportrét Járy Cimrmana

*Plameňák*

Maminka mě utírala lopuchem…

Na tuto větu si poslední dobou vzpomínám až podezřele často. Během minulých týdnů se stalo téměř tradicí, že na našich krásných nových toaletách nebyl toaletní papír a bohužel ani lopuch nebyl po ruce. Mluvím teď o přízemí a prvním patře, jak jsou na tom dámy v patře nejvyšším, nevím, tam se tak často nedostanu.

Myslím, že tento problém má jednoduché řešení. Stastránka 17

čilo by pár ruliček obyčejného, pokud možno jemného, alespoň dvouvrstvého toaletního papíru bez aromat, chemikálií, konzervantů, éček a umělých sladidel navíc – a až budou, tak je také doplňovat.

Je možné, že kvůli ruličkám budeme muset platit vyšší SRPDŠ, ale troufám si tvrdit, že by se to i tak vyplatilo. Pak se také naskýtá možnost, že by si každý nosil svou vlastní ruličku, ale toto řešení by mohlo vést k šikaně! Našlo by se jistě několik jedinců, kteří by už ze zásady ruličku nenosili nebo by na ni prostě zapomněli a potom by se začaly přepisovat dějiny.

Několikrát se na školách řešilo, že starší děti (promiňte mi ten výraz) kradly svačiny mladším spolužákům – a nyní by se zajisté jednalo o toaletní papíry. Mně osobně by se přestávky nechtěly trávit „bojem o ruličku“.

Toaleťáku zdar! A abych nezapomněla, nemusela by na něm být ani beruška… *Plameňák*

Finito.

Finito. Zhluboka se nadechněte, pomalu začínejte vnímat zvuky a pohyby kolem sebe, pohněte rukou, druhou rukou, obočím a uchem, udělejte si pár dřepů, proběhněte se, zazpívejte si, zatancujte, jak je libo. Prázdniny skončily a číslo, které držíte v ruce, také – ale nezoufejte, pokusíme se nasadit turbomotory a co nejdříve vás zase obšťastnit dalšími postřehy, zajímavostmi a lahůdkami. A další volno také bude co nevidět. Teď už to dokonce vypadá, že by mohlo v dohledné době začít jaro (pokud to tak právě v tuto chvíli nevypadá, můžete si to alespoň namlouvat, bude vám tepleji a veseleji – snad), ptáci ohniváci a konipásci řvou jako cikády (a ty zase jako krávy) a sem tam vyraší ze země sněženka bez sněhu a bledulka, celá bledá a marodná z pohledu na zpustošenou přírodu kolem. Šedivou promrzlou trávu se zbytky sněhu zkrášlují první barevné krokusy a tak i přes dlouhou zimu snad opravdu nastane teplo a krajina kolem nás začne mít optimisticky pestré barvy.

Pestré barvy nesmí chybět ani ve vašem šatníku. Katalogy hýří „novými“ nápady a módními trendy, obchody praskají ve švech, stejně jako vypasované jarní bundičky, které špatně snáší vánoční cukroví, my pomalu odhazujeme bufy a navlékáme barevné tkaničky do kecek (ano, my neměšťáci a dojíždějící v jednom jsme opravdu nosili zimní boty) a ulice začínají vypadat živě a obydleně (musíme brát samozřejmě ohled na možnosti města – Náchod nebude vypadat živě ani při pouti).

Největší radost mám ale asi z toho, že bude snad intenzivně svítit sluníčko a přijde čas slunečních brýlí rozmanitých barev, tvarů a velikostí. Čas, kdy budu přes černá sklíčka hledět do paprsků a na tváři budu mít blažený úsměv (a taky vzezření mouchy tse-tse).

S úsměvem souvisí mé druhé tajemství fungujícího vztahu, vzpomínáte?

1: „Je důležité najít muže, který pomáhá v domácnosti, čas od času uvaří, uklízí a kromě toho má zaměstnání.“ 2: „Je důležité najít muže, který tě rozesměje.“ Pokračování příště  *Plameňák* stránka 18

Prostor pro VaĹĄi reklamu

*END*