Valašské Meziříčí - Zlatá léta 50

Josef Fabián

ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ

ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ Léta padesátá dvacátého století nebyla v tehdejší Československé republice právě tou nejšťastnější dobou k životu.

Probíhala kolektivizace zemědělství, vlastníci půdy i vlastníci živností byli násilím zbavováni majetku. Začaly politické procesy, v nichž komunisté nejprve likvidovali své politické odpůrce a nakonec i sami sebe navzájem. Všude vládl strach a nastala společenská krize. Impulsem byla smrt Stalina a Gottwalda, měnová reforma a také nepokoje v Polsku a NDR. Problematický hospodářský vývoj země a ztráta iluzí o snadném a rychlém vybudování socialismu se staly zdrojem narůstající nespokojenosti lidí. Na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 Chruščov „odhalil Stalinův kult osobnosti“ a následovala další krize společnosti a režim zahájil kampaň proti revizionizmu, která rodící se plaménky naděje na liberalizaci uhasila a více upevnila komunistický režim. Jejím vyvrcholením bylo vyhlášení „socialistické“ ústavy v roce 1960.

Bez ohledu na všechny neblahé události 50. let u nás samozřejmě žili lidé, kteří se milovali a zakládali rodiny, vychovávali děti a pracovali a prožívali své radosti i strasti. A vedle své práce měli i tenkrát různé koníčky, kterými se bavili ve svém volném čase. Že mezi tyto koníčky patřil i sport, tomu se asi nikdo nebude divit, ale že u československých žen – volejbalistek dosáhl právě tenkrát tento sport

ISBN: 978-80-904179-5-3

Funkcionáři a hráči volejbalových družstev SK VM v roce 1942 3

úrovně, kterou náš ženský volejbal nikdy předtím ani nikdy potom nedosáhl, je hodno obdivu. V roce 1949 začalo dvanáctileté období úspěchů a prvním velkým úspěchem byla stříbrná medaile z ME v Praze. Konec tohoto úspěšného období můžeme dát do roku 1960, kdy naše reprezentantky získaly na MS v Brazílii bronzovou medaili.

Za těch dvanáct let dovezly naše ženy z vrcholných soutěží jednu zlatou z ME v roce 1955 v Rumunsku, dvě stříbrné z ME v roce 1949 a 1958 v Praze, tři bronzové medaile, z ME v roce 1950 v Bulharsku, MS v roce 1952 v Moskvě a MS v roce 1960 v Brazílii a ještě jedno čtvrté místo.

A ještě neuvěřitelnější je, že na těchto úspěších se významně podílely i ženy z malého moravského městečka Valašské Meziříčí Jedna z nich, Regina Matalíková-Obadálková, vyhrála na přelomu století anketu o nejlepší volejbalistku XX. století a druhá, Libuše Svozilová, skončila v anketě čtvrtá a obě jsou dnes zvěčněny v „síni slávy“ Českého volejbalového svazu.

Tyto dvě hráčky a s nimi také Ema Roobová se od roku 1952 podílely na výše uvedených úspěších reprezentace a se svými meziříčskými kolegyněmi se staly v letech 1954 a 1958 přebornicemi republiky a několikrát ještě braly medaile za druhé a třetí místo. Když k tomu ještě připočteme čtyři přebornické tituly a jedno druhé místo dorostenek, nemůžeme tu dobu nezvat jinak než volejbalová „zlatá léta padesátá“.

Když se na mne obrátil syn Libuše Svozilové Václav, abych tuto nejslavnější historii kolektivních sportů ve Valašském

Meziříčí písemně zaznamenal, celkem bezstarostně jsem mu to slíbil, netuše vůbec, do čeho se pouštím. Neboť, ač to byla léta slavná a zlatá, kromě fotografií se nám toho z této doby moc nedochovalo. A příliš mi nepomohlo ani pátrání ve státním archivu ve Vsetíně, byť jsem tam přece jen něco objevil, ani rozhovory s pamětníky, vzhledem k časovému odstupu bohužel někdy už jen pamětníky pamětníků, kteří si ve svých vzpomínkách občas odporovali a občas nebyli vůbec ničím jisti. Ale právě proto, aby se aspoň to málo, co je dnes ještě o nejlepších letech valašského volejbalu vypátratelné, neztratilo časem docela, jsem slib splnil a knížku jsem napsal. Snad vás potěší.

Volejbalové družstvo mužů SK VM v roce 1942

Volejbalové družstvo žen SK VM v roce 1942

4

5

K PRVNÍMU TITULU Sokolové volejbal hrávali již mezi světovými válkami, ale kdy se začaly hrát volejbalové soutěže, to se nám s úplnou jistotou zjistit nepodařilo. Když už jsme si mysleli, že ano, vypátrali jsme v muzeu ve Valašském Meziříčí hromádku fotografií, z nichž je zřejmé, že přinejmenším v letech 1942 a 1943 jsme měli ve městě volejbalový oddíl ve Sportovním oddílu Valašské Meziříčí - SK VM. Oddíl měl družstvo žen i mužů a hrál své zápasy doma i v jiných moravských městech a účastnil se Mistrovství Moravy a Mistrovství protektorátu. Také jsme zjistili, že se 30. května 1943 v našem městě hrál volejbalový turnaj „O mistrovství města Valašského Meziříčí“. Pro nás je určitě zajímavé, že jednou s hráček SK VM byla Ema Zelenková, po sňatku Roobová, jedna z opor mistrovského meziříčského družstva let padesátých.

A už se asi nikdy nedozvíme, zda v té době stála na opačné straně sítě tváří v tvář tehdejší hráčce LTC Olomouc Libuši Zaoralové, po sňatku Svozilové, své pozdější dlouholeté kamarádce a kolegyni z mistrovského týmu. Ale kromě fotografií ze zmíněných dvou let se nám o volejbalistech SK VM nic zjistit nepodařilo, takže se stopa zase ztrácí a pokračuje až v meziříčském Sokole.

Podle svědectví pamětníků byl oddíl volejbalu v Sokole založen v roce 1947, což asi souhlasí, neboť podle jiných

pramenů Reginu Matalíkovou přizval do volejbalového oddílu jeho předseda MUDr. Vladimír Svozil v jejích čtyřiadvaceti letech, které slavila v roce 1948. Podle jiných pramenů ji sice přizval až v roce 1949 a sám Vladimír Svozil ve svém životopise uvádí, že vedoucím oddílu odbíjené byl teprve od roku 1950. Ať tak či onak – platí, že se koncem čtyřicátých let pod jeho vedením začal formovat náš zlatý meziříčský tým.

Proto považuji za důležité, i když tahle knížka je téměř výhradně o ženách, napsat nejprve něco o jejich vedoucím a trenérovi: Vladimír Svozil: Narodil se 3. srpna roku 1913 v Prostějově. Jeho matka byla švadlena a otec slévačem u firmy Wichterle. Vladimír po maturitě vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově v Praze, promoval zde v lednu 1938, potom sloužil v armádě a po jejím rozpuštění pracoval v Zemské nemocnici Olomouc, v nemocnici ve Vsetíně a v nemocnici v Pardubicích. V roce 1943 se oženil.

V květnu 1945 vedl obvaziště partyzánské brigády Mistra Jana z Husi na Seči u Pardubic a pak působil v kasárnách v Bohdanči u Pardubic. Od roku 1946 byl, s výjimkou doby, kdy pracoval jako dětský lékař v Tunisku, ředitelem Kojeneckého ústavu ve Valašském Meziříčí.

Kromě toho byl i aktivním tělovýchovným pracovníkem jako župní zdravotník Sokola Valašské Meziříčí a zdravotník

Zápas na hřišti SK VM s SK Baťa Zlín. Smečuje Ema Zelenková (Roobová)

Družstvo LTC Olomouc ve Zlíně na mistrovství Moravy 1942. S pohárem Libuše Zaoralová (Svozilová)

6

7

TJ Tatran Valašské Meziříčí, ale byl hlavně předsedou jeho oddílu volejbalu a trenérem jeho ženských složek.

Pracoval pochopitelně i jako funkcionář v okresní, krajské a ústřední sekci volejbalu a byl krajským trenérem volejbalu žen i mužů. V anketě o nejlepšího trenéra 20. století skončil na 10. místě. Po návratu z Tunisu se ale již k volejbalu nevrátil a působil jako trenér oddílu tenisu TJ Valašské Meziříčí. I zde byl úspěšný a jím trénované družstvo se po dvou letech jeho vedení, jako první na Valašsku, probojovalo do divizní tenisové soutěže.

Vladimír Svozil vyznával tyto trenérské zásady: 1. Systematičnost a odbornost v tréninkové práci.

2. Nesmlouvavé vyžadování přísné kázně v tréninku i při hře.

3. Individuální přístup ke každému hráči.

4. Osobní příklad A nyní si představme tři hráčské opory týmu vedeného Vladimírem Svozilem a členky československé reprezentace: Regina Matalíková-Obadálková: Narodila se 6. listopadu roku 1924 ve Valašském Meziříčí v rodině známého valašského muzikanta a tvůrce valašské hymny „My jsme Valaši“. Odmítla učit se na švadlenu a šla pracovat do Mikrofony, pozdější Tesly, kde při zaměstnání vystudovala Střední ekonomickou školu (Obchodní akademii)

a později pracovala na Okresním národním výboru nejprve na zemědělském odboru a později na odboru kultury a sportu. V roce 1959 se provdala za bývalého zlínského fotbalistu a házenkáře Emila Obadálka a odstěhovala se do Prahy.

Fotbal hrála lépe než leckterý kluk, od šesti let cvičila na sokolském nářadí, v sedmi dostala brusle a v osmi si koupila lyže za korunu. Ve čtrnácti viděla poprvé českou házenou a v šestnácti založila v tehdejším SK Valašské Meziříčí házenkářské družstvo. O pět let později se už ve Valašském Meziříčí hrálo utkání Morava–Čechy, v němž dala Regina dva góly. A v roce 1950 už reprezentovala republiku v utkání s Maďarskem. Meziříčské družstvo české házené to nakonec dotáhlo až na druhé místo v lize, ale pak se Regininy spoluhráčky postupně povdávaly, sport pověsily na hřebíček, družstvo se rozpadlo a Regina musela jezdit hrát házenou za Olomouc. Kromě toho také dělala atletiku, hrála tenis a druhou ligu stolního tenisu.

Volejbal sice hrávala s kluky na plácku mezi domy, ale teprve když jí bylo čtyřiadvacet, nabídl jí MUDr. Svozil, aby zkusila i volejbal, soutěžně. Zkusila to v roce 1949 a brzy patřila mezi opory meziříčského družstva. Pak sice ještě stihla založit ve Valašském Meziříčí oddíl košíkové, ale nechala toho, protože nemohla stihnout všechno.

Ema Zelenková-Roubová: Narodila se 21. února roku 1923 v Poličné. Absolvovala Baťovu školu práce pro mladé

Zájezd meziříčských hráček, funkcionářů a fandů do Ostravy na mistrovství Moravy 1942

Výloha k volejbalovému turnaji o mistrovství Valašského Meziříčí v roce 1942

8

9

ženy ve Zlíně. Žila ve Valašském Meziříčí, kde se v roce 1947 provdala za Jana Rooba. Se sportem začala ve Zlíně v klubu SK Baťa, kde se krátce věnovala atletice, a v letech 1942–1945 hrála závodně házenou za Letnou Zlín.

Po sňatku a mateřských povinnostech začala hrát v roce 1949 volejbal za Sokol Valašské Meziříčí.

Libuše Zaoralová-Svozilová: Narodila se 28. srpna 1923 v Brodku u Přerova, absolvovala reformní reálné gymnázium v Olomouci a v roce 1943 se provdala za dětského lékaře MUDr. Vladimíra Svozila. Nejdříve žili v Pardubicích a od roku 1946 ve Valašském Meziříčí.

Na jejím všestranném sportovním rozvoji měla největší zásluhu prof. Uhrová a to již v době studia na gymnáziu. Volejbalovou premiéru měla Libuše v roce 1938 na středoškolských hrách v Olomouci, konaných v rámci X. Všesokolského sletu. Za války hrála za družstvo žen LTC Olomouc a s ním v letech 1941–1942 startovala na mistrovství Moravy v Radvancích a ve Zlíně. Když se přestěhovala do Valašského Meziříčí a po mateřské dovolené se v roce 1949 stala stěžejní hráčkou a kapitánkou místního volejbalového družstva. Toto družstvo získalo v letech 1953–1959 získalo 2 x mistrovský titul, 2 x obsadilo druhé a 3 x třetí místo v nejvyšší soutěži.

Družstvo SK VM, vítěz mistrovství župy 1943

10

S těmito třemi hráčkami hrály v oněch letech pod vysokou sítí: Jarmila Bartlová-Šotkovská, Eva Březíková, Růžena Cabáková, Alena Demelová, Božena Gigrová-Donutilová, Olga Gramblíčková, Hana Gřivnacká, Radka Hrabovská, Radka Hurská, Marie Indruchová, Dana Jasoňková, Marie Koňaříková, Jindřiška Kostelníková, Ludmila Krabicová, Jiřina Ondrušáková, Eva Palacká - Vychodilová, Marie Pražáková, Věra Pospíšilová - Bajčíková, Růžena Řezníčková, Karin Samohýlová, Zdena Samohýlová, Dana Schäferová-Potáčová, Věra Stromšíková, Libuše Svozilová ml., Jaroslava Trcková, Božena Vachníková-Šteflová, Ivana Varhaníčková, Anna Zelenková.

A určitě nám ještě nějaké jméno vypadlo.

Jen pro zajímavost – z Valašského Meziříčí pocházela ještě jedna členka volejbalové síně slávy, československá reprezentantka v letech 1949–1953, držitelka stříbrné a bronzové medaile z mistrovství Evropy Milena Kremlová-Krimlová, ale ta za rodné město hrála jen v letech 1942–1943 v družstvu SK Valašské Meziříčí. V roce 1946 se provdala za MUDr. Krimla, žila pak v Ostravě a hrála za SK Slezská Ostrava.

11

Zjistit něco o prvních letech meziříčského „volejbalového zázraku“ je problém. Tehdejší noviny okresu Valašské Meziříčí Jiskra měly podtitul „Vesnické noviny okresu Valašské Meziříčí“. Vesnické zaměření bylo víc než zjevné. Zabývaly se hlavně dojivostí a různými úspěchy našich zkolektivizovaných zemědělců, vedle toho už jen procesy s kulaky a podobnými rozvraceči státu. Kulturní a sportovní rubriky se tam začaly pomalu objevovat až v polovině padesátých let, takže jsem se tam toho o dění ve volejbalu do roku 1954 moc nedočetl. Celostátní tisk se volejbalem v nějakém malém valašském městečku také moc nezabýval, proto hlavním zdrojem našich informací byly fotografie. Některé popsané, ale většinou nepopsané. Část z nich nám sice pomohli identifikovat pamětníci, ale tu druhou, i když pouze menší část, se nám dosud identifikovat nepodařilo. Nejstarší fotografii volejbalistek Sokola Valašské Meziříčí máme z pozůstalosti paní Svozilové a víme, že byla pořízena v roce 1950 a že je na ní záběr z utkání v Brně. Snad s Královým Polem, což byl tehdy špičkový brněnský tým. A že naše hráčky jsou na levé polovině hřiště.

To z roku 1951 už máme hezkých fotografií hned několik, takže jsme si z nich mohli do knížky dokonce vybírat. A vlastně jen podle těchto fotografií víme, že naše ženy hrály v onom roce v Odrách v Poháru míru, na mistrovstvíPrahy a na olomouckém turnaji přeboru České republiky. Podle vyprávění pamětníků se na ten turnaj v Odrách jelo na otevřené korbě nákladního auta, z čehož je vidět, že hráčky tehdy nerozmazlovali. Z dochovaných písemných materiálů víme, že se naše družstvo žen v roce 1951 umístilo na šestém místě v mistrovství České obce sokolské, ale také se nám dostal do rukou záznam, že se probojovalo do 1. ligy. Jenomže nás trochu mátlo, že kromě toho v letech 1951 a 1952 družstvo nadále hrálo a vyhrávalo i okresní a krajský přebor. Abychom se v tom vyznali, museli jsme se nejprve seznámit s tehdejším systémem volejbalových soutěží, což nám umožnil dochovaný „Kalendář sportovních podniků a soutěží na II. pololetí 1953 – sekce odbíjené“ vydaný krajskou sekcí odbíjené ve Zlíně. Tam jsou na červenec naplánovány termíny okresních přeborů, na srpen krajských přeborů a na říjen kvalifikačních turnajů

MUDr. Vladimír Svozil

Regina Matalíková-Obadálková

12

13

o postup do přeboru ČSR, do něhož „počet družstev z kraje bude určen dle postupového klíče ústřední sekce“. Všechno se hrálo turnajově, a aby to nebylo tak jednoduché, tak přebor republiky se ještě hrál ve skupinách, české, moravské a slovenské, a teprve potom se hrál závěrečný celostátní turnaj. Přitom krajský přebor a přebor Moravy se hrály dvoukolově, kdežto závěrečný celostátní turnaj byl jenom jednokolový. Ale to tady uvádím jen proto, aby bylo jasné, že do té „1. ligy“, přesněji do přeboru republiky, se tehdy ještě musela družstva probojovávat každý rok znovu a znovu.

Když už mluvíme o moravské skupině přeboru ČSR, máme k dispozici jednu její výsledkovou tabulku z popisovaného období, a i když nejsme schopni přesně určit rok, z něhož tabulka pochází, vzhledem k tomu, že se TJ Valašské Meziříčí v roce 1952 přejmenovala na Tatran Valašské Meziříčí, víme, že to bylo v tomto roce nebo později. Zúčastněná družstva uvádíme v pořadí, v jakém se tehdy umístila, i když na dalším turnaji to mohlo dopadnou poněkud jinak. Umožní nám to udělat si alespoň nějaký obrázek o tehdejším rozložení sil v moravském ženském volejbalu.

Tatran Valašské Meziříčí Slovan Ostrava Spartak Královo Pole Slávie Brno Spartak Prostějov Spartak Rožnov pod Radh.

Spartak Komárov Jiskra Odry V roce 1952 se družstvo Sokola Valašské Meziříčí opět vítězstvími v okresním, krajském a moravském přeboru probojovalo do závěrečného turnaje přeboru Československé republiky, a i když tentokrát ještě skončilo pod medailovými příčkami, byly jeho hráčky Matalíková, Roobová a Svozilová nominovány do národního družstva na mistrovství světa v Moskvě, odkud si přivezly bronzové medaile. Krajský přebor se hrál v Rožnově pod Radhoštěm, jeden z moravských turnajů přeboru republiky se hrál v Brně a reprezentantky měly před mistrovstvím světa soustředění v Lomnici nad Popelkou a v Praze. Také máme fotografii z Moskvy, na které jsou při nástupu k jednomu ze zápasů zleva Běla Štulcová,

Ema Roubová

Libuše Svozilová

14

15

Božena Lútočková, Růžena Svobodová, Božena Cígrová, Libuše Svozilová a Bohumila Valášková. Na této fotografii nejsou, ale v Moskvě byly a hrály ještě Věra Bochenková, Zdena Černá, Bronislava Dostálová, Jindra Holá, Regina Matalíková a Ema Roobová. Trenérem byl Miroslav Rovný z Bratislavy.

Rok 1953 mě zaujal proto, že se mi podařilo v okresním archivu objevit tři zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené při Krajském výboru tělesné výchovy a sportu (KVTVS) a v nich několik zajímavostí.

Z prvního zápisu ze dne 29. dubna je to výběr z celostátního aktivu v Praze: Každý druhý měsíc musí být zaslán na SVTVS seznam reprezentantů kraje Gottwaldov.

Kraj bude mít k dispozici permanentky na sportovní podniky.

Sportovní školy mládeže jsou rozšířeny, takže se může přihlásit mládež od 14 do 17 let. Do 15. června je nutno zjistit, zda jsou v Gottwaldově podmínky pro založení této školy.

Soustředění národního družstva. Z kraje Gottwaldov připadají v úvahu pro toto soustředění: Hladký, Svozilová, Matalíková a Roobová.

Každý kraj obdrží regulérní míč. Je nutno urgovat přidělení tohoto míče. Míč bude pro družstvo žen Valašského Meziříčí, které hraje celostátní přebor.

Dále byly v zápise stanoveny termíny a místa Sportovních her mládeže (SHM).

III. kolo SHM bude probíhat 10. 5. 1953 Pořadatelem soutěže dorostenců mladších a starších je Spartak ZPS Hulín.

Pořadatelem soutěže dorostenek starších a mladších je Spartak MEZ Vsetín.

IV. kolo SHM bude probíhat od 29.–31. 5. 1953 Pořadatelem je Spartak Zbrojovka Vsetín.

Soustředění SHM bude uspořádáno ve spolupráci oddělení KVTVS a Zbrojovky Vsetín ve dnech 21.–26. května ve Vsetíně. Vedoucí školy: Kozák Stanislav, instruktoři: Šiška, Hladký, Svozilová, Matalíková, Pavel.

Ze zápisu z 19. srpna uvádíme: Za účelem sehrání mezikrajového utkání Gottwaldov v. Ostrava bude z rozhodnutí krajské sekce uspořádáno soustředění krajských reprezentantů. Soustředění bude uspořádáno ve všední den z toho důvodu, že neděle jsou obsazeny turnaji. Soustředění mužů bude provedeno ve Vsetíně 3. září

Milena Krimlová

Sokol VM v roce 1950 na turnaji v Brně

16

17

v 17 hodin. Soustředění žen bude v Rožnově rovněž 3. září.

Začátek stanoví Rožnov v pozvánkách. Povede ho dr. Kozák.

Instruktáž mu bude hrazena KVTVS. S pověřením KVTVS zašle Rožnov i Vsetín pozvánky všem krajským reprezentantům, kteří byli určeni krajskou sekcí. Soustředění bude plakátováno jako utkání kraj Gottwaldov A–kraj Gottwaldov B. Turnaj mistrovství Valašska žen bude ve Valašském Meziříčí uspořádán 5.–6. 9. 1953.

Turnaj mistrovství Valašska mužů bude ve Vsetíně uspořádán 20. 9. 1953.

A ještě pár citací ze zápisu ze 14. října: Mezikrajového utkání v odbíjené v Pardubicích se zúčastnilo 9 družstev mužů a 6 družstev žen. Hrálo se na hřišti u sokolovny na 3 vítězné sety. Výsledky muži: s Olomoucí 2:3, Pardubicemi 0:3, Brnem 0:3, umístění 4.

Výsledky ženy: s Olomoucí 3:0, Pardubicemi 3:0, Brnem 3:1, umístění 1. Společné umístění mužů i žen na 2. místě. Ženy podaly velmi dobrý výkon, muži výkon slabší.

Návrh trenérské rady na sestavení žebříčku podle letošní výkonnosti: Šašinka, Hladký, Vojtěšek, Ráb – Jiskra, Majer, Černý, Tomáš, Růžička, Šiška, Horáček, Galetka, Ševčík, Hrozek, Fišera. Ženy: Matalíková, Svozilová, Roobová, Cabáková, Vachůnová, Krabicová, Příhodová, Kulišťáková, Buráňová, Soudná, Demelová, Samohýlová, Sušilová, Ondroušková, Vykopalová.

(Mezi prvními dvanácti hráčkami mělo Valašské Meziříčí kompletní šestku!)

18

Stanovení žebříčku mužů a žen bude nahlášeno SVTVS, ústřední sekci odbíjené.

Zajištěné mezikrajového utkání s Olomoucí. Ve Valašském Meziříčí je vše připraveno. Vyúčtování provede Krabica, kterému bude předána záloha.

Jiskra do příští schůze sestaví tabulku krajského přeboru.

Tolik zápisy ze schůzí krajské sekce odbíjené. Je velká škoda, že se nám podobné materiály nezachovaly i z dalších let, naše práce by byla mnohem úplnější. Takhle k roku 1953 můžeme připojit už jenom to, že Tatran Valašské Meziříčí skončil v přeboru republiky poprvé „na bedně“. (Zajímavé je, že v tomto roce se hrálo systémem dvoukolově každý s každým, ale pro rok 1954 se to pak

Sokol VM na turnaji Přeboru ČSR 1951 v Olomouci

Sokol VM v Olomouci. Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Ludmila Krabicová, Věra Stromšíková, Anna Zelenková a Marie Indruchová 19

ještě jednou vrátilo k turnajovému způsobu.) Z roku 1953 máme dokonce kompletní tabulku přeboru republiky: 1. Baník Ostrava 15 3 50:19 15 2. Dynamo Praha 14 4 47:25 14 3. Tatran Val. Meziříčí 13 5 48:22 13 4. Spartak Královo Pole 13 5 41:26 13 5. Spartak Plzeň 9 9 38:34 9 6. Slovan Praha SVTVS 7 11 34:38 7 7. Spartak Praha Sokolovo 7 11 29:42 7 8. Slavia Praha VŠ 5 13 28:45 5 9. Jiskra Prostějov 4 14 22:48 4 10. Slovan Bratislava KÚNZ 3 15 12:50 3 A ještě jeden úspěch z onoho roku. Regina Matalíková jela s reprezentací na Festival mládeže a studentstva do Bukurešti a přivezla si domů stříbrnou medaili za druhé místo.

Sportování v oněch letech bylo úplně jiné než dnes.

Hrálo se venku a na ligové zápasy ve Valašském Meziříčí chodilo tisíc i více diváků, kteří hráčky povzbuzovali ze všech sil. Také soupeřky sem jezdily rády, protože zdejší diváci byli objektivní a prostředí až neuvěřitelně přátelské.

Sokol VM v roce 1951 v Ostravě–Mariánských Horách.

Zleva stojící: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Anna Zelenková, Růžena Řezníčková a Ludmila Cochlarová, v podřepu: Ludmila Krabicová a Marie Indruchová 20

Po zápasech chodila družstva na společný oběd do restaurace v sokolovně nebo do restaurace Přerov, a když se hrálo v sobotu i v neděli, chodila si družstva společně večer opékat buřty na Štěpánov. To, že v takovém případě spávaly soupeřky u našich hráček doma, zní jako nějaké sportovní sci-fi.

Jestli je něco o volejbalu ve Valašském Meziříčí obecně známo, je to fakt, že v letech 1954 a 1958 se hráčky Tatranu staly přebornicemi republiky. Očekávali jsme tedy, že o roce 1954 budeme mít k dispozici nejen hromadu fotografií, ale také novinových článků, případně jiných materiálů. Ale neměli jsme skoro nic, jenom jednu nepříliš kvalitní fotografii hráček. Noviny Jiskra ještě pořád o sportu vlastně vůbec nepsaly a pro celostátní deníky bylo nějaké venkovské družstvo nezajímavým tématem. Už to vypadalo, že skončíme konstatováním, že „hráčky Tatranu Valašské Meziříčí se staly v roce 1954 přebornicemi republiky“, když se na nás usmálo štěstí v okresním archivu ve Vsetíně. Objevili jsme v novinách Pravda tři články o závěrečném turnaji přeboru republiky a o tom, co po něm následovalo. A jsou to opravdu překvapivé a zajímavé informace, z nichž je zřejmé, že jsme titul získali s odřenýma ušima díky Spartaku Královo Pole a že se to Pražanům vůbec nelíbilo, a s vyhlášením vítězek nespěchali. Ale to nijak nesnižuje úspěch našich hráček, ba právě naopak.

Hráčky Sokola VM na mistrovství Prahy 1951.

Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Marie Koňaříková, Ludmila Krabicová, Božena Gigrová (Donutilová) a Regina Matalíková 21

První článek z 12. září 1954 nazvaný „Přebor republiky v odbíjené“ nás seznamuje s prvním dnem, sobotou, závěrečného turnaje v Plzni. Turnaje se zúčastnila družstva Tatran Baraba Střešovice, Slavoj Praha Odívání, ÚDA Praha, Spartak Královo Pole, Tatran Valašské Meziříčí, Slovan Ostrava, Slávia Bratislava a Jiskra Liptovský Mikuláš. Už názvy některých družstev, včetně pořadatelského Slavoje Plzeň Masna, stojí za ohlédnutí, ale věnujme se textu článku: „V Sokolově a v Plzni pokračovaly v sobotu finálové zápasy přeboru republiky mužů a žen v odbíjené. Plzeň: Jedním z nejtužších střetnutí bylo utkání Tatranu Valašské Meziříčí s Tatranem Baraba s výsledkem 3:1. Také střetnutí Tatranu Baraba se Slavojem Praha Odívání, které skončilo 3:2 pro Slavoj, mělo velmi zajímavý průběh.

Ostatní výsledky: Spartak Královo Pole–Slávia Bratislava 3:1, Tatran Valašské Meziříčí–Slávia Bratislava 3:0, Slovan Ostrava v. Jiskra Liptovský Mikuláš 3:0, ÚDA–Spartak Královo Pole 3:0. V neděli bude přebor v odbíjené žen dohrán.“ Druhý článek, ze dne 14. září 1954, nás seznamuje s tím, co se na turnaji odehrávalo v neděli 12. září, a s tím, jak to dopadlo, či vlastně nedopadlo: „V neděli skončily finálové soutěže o přebor republiky v odbíjené až na soutěž žen v Plzni, kde se nedohrálo pro déšť jedno utkání. V soutěži žen vede před ukončením závěrečného utkání Slavoj Praha Odívání–Spartak Královo Pole (zatímní stav 16:14, 11:15, 9:7) Tatran Valašské Meziříčí před Slavojem Praha Odívání, oba mají 6 bodů, ale Slavoj zápas k dobru. Třetí je ÚDA před Slovanem Ostrava. O dokončení přeboru bude rozhodnuto později.“ Ve snaze dozvědět se konečný výsledek, listoval jsem novinami dál a dál a pořád nic, až jsem se prolistoval k Pravdě z 24. září, kde se její redaktor dotěrně vyptával: „Kdo je přeborníkem ČSR v odbíjené žen?“ Ve dnech 9.–12. září se konal na dvorcích Slavoje Plzeň Masna přebor republiky v odbíjené žen. Vyrovnanost zúčastněných družstev byla příčinou toho, že se o titulu přeborníka rozhodovalo až v posledním zápase, ke kterému nastoupil Slavoj Praha Odívání a Spartak Královo Pole.

TJ Tatran v roce 1952.

Zleva: Ludmila Krabicová, Růžena Cabáková, Regina Matalíková, Ema Roobová, Zdenka Samohýlová a Libuše Svozilová

V roce 1952 v Rožnově. Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová, Ema Roobová, Regina Matalíková, Růžena Cabáková, Věra Stromšíková, Ludmila Krabicová a Marie Indruchová

22

23

Zápas, v němž Slavoj by si v případě vítězství zajistil přebornický titul, musel být pro déšť za stavu 1:1 a 9:7 ve třetím setu přerušen. Podle rozhodnutí sekce SVTVS měl být zápas dohrán v Praze.

V pondělí 13. září bylo se v utkání pokračovalo na dvorcích ÚDA a ženy Spartaku Královo Pole k všeobecnému překvapení zvítězily 3:2. Tím se stalo, že přebornický titul v odbíjené žen pro rok 1954 získalo družstvo Tatranu Valašské Meziříčí lepším poměrem setů při stejném počtu bodů.

Na shora uvedené skutečnosti by nebylo nic divného.

Není to totiž poprvé, že některý zápas turnaje musel být z povětrnostních důvodů přeložen jinam, než kde probíhala celá soutěž, ani to, že favorit klopýtl těsně před cílem. Podiv však vzbuzuje, že ústřední sekce odbíjené při SVTVS neuznala za vhodné informovat veřejnost o konečném pořadí v přeboru republiky. Dokonce sama jednota, jejíž oddíl vybojoval přebornický titul, několik dní marně sháněla informace o výsledku…“ Dál redaktor rozebíral ještě pořadatelské hříchy Slavoje Plzeň, ale to pro nás není zajímavé. Důležité je, že se naše hráčky staly přebornicemi republiky a dosáhly tím dosud stále největšího úspěchu v kolektivním sportu v historii města. Kdo mohl tenkrát tušit, že si to za čtyři roky ještě jednou zopakují?

24

LÉTA NA VRCHOLU Než se podíváme na události let 1955–1958, vrátil bych se ještě ke kratičkému článku otištěnému v novinách Jiskra 2. října roku 1954: „U příležitosti konání zápasu Morava–Polsko byla meziříčské veřejnosti oznámena radostná zpráva. Členka Tatranu Valašské Meziříčí Inka Matalíková byla jmenována mistrem sportu. Je to již druhý mistr sportu ve Valašském Meziříčí a první mistr sportu v republice v oddílech odbíjené žen.“ Aby byla tato informace úplná, uvádím, že oním prvním mistrem sportu ve Valašském Meziříčí byl lehký atlet – kladivář Jiří Dadák, trojnásobný československý rekordman, držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy 1950 v Bruselu a na olympijských hrách v Helsinkách 1952 skončil na čtvrtém místě. Jména těchto mistrů se shodou okolností vyskytují i v dalším článku z Jiskry, který vyšel někdy na konci roku 1955. Článek měl titulek „Beseda s reprezentanty – mistry sportu ve Valašském Meziříčí“ a tento text: „I nejlepší věci na světě musí být propagovány, aby se staly nakonec samozřejmostí pro člověka. Je tomu tak i s tělesnou výchovou a sportem. Přes všechny úspěchy, které tělesná výchova a sport, zvláště v posledních letech dosahuje, pořád se u nás více o tělovýchově mluví, než se aktivně provádí.

Ani by člověk nevěřil, že máme také masu, doslovně statisíce lidí, kteří se chodí na sport jenom dívat a z tohoto titulu hrdě o sobě prohlašují, že jen oni jsou pravými sportovci. Přitom bychom se mohli přesvědčit, že tito „sportovci“ nepřeskočí ani slaminu, kdyby byli o tento výkon požádáni. Ale o to nám teď nejde. Chtěli jsme jen uvést malý doklad toho, jak je důležitá otázka propagace tělesné výchovy. A beseda s reprezentanty je opravdu dobrou formou této propagace a jedinečnou příležitostí, aby se uskutečnila touha lidí, a zvláště mládeže, osobně vidět, mluvit a dozvědět se mnoho zajímavého přímo u pramene, to je od nejlepších a nejpovolanějších představitelů tělovýchovy, od mistrů sportu.

25

Tak tomu bylo na besedě s reprezentanty ve Valašském Meziříčí 7. prosince 1955. Každý si mohl přijít na své. Byl přítomen mistr sportu v krasojízdě Vaculík, mistr sportu v hodu kladivem Dadák, mistryně sportu v odbíjené Matalíková, reprezentantka v odbíjené Svozilová, státní trenér boxu Vraspír a přítomen byl také bývalý reprezentant a vynikající borec ve sportovní gymnastice Pagáč.

Nejzajímavějším bylo vyprávění našich reprezentantů.

Mistr sportu Vaculík předvedl pak ukázky vrcholných cviků na kole. A sportovní filmy, zařazené do programu besedy, byly rovněž přijaty diváky s povděkem. Chybou bylo, že sál, kde se beseda konala, nemohl pojmout všechny návštěvníky, spousta lidí se do přeplněného sálu nevešla a musela odejít.“

Na MS 1952 v Moskvě.

Zleva: Štulcová, Lútočková, Svobodová, Cígrová, Svozilová a Valášková 26

Pokud jde o volejbal: ženy titul neobhájily a klesly v přeboru republiky zpět na třetí místo, na němž byly již v roce 1953. A z reprezentace vypadla ze zdravotních důvodů Libuše Svozilová, takže u největšího úspěchu československého ženského volejbalu, u zisku zlatých medailí z mistrovství Evropy v Bukurešti byla z meziříčských hráček jenom Regina Matalíková, podobně jako na festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě, odkud si přivezla medaili stříbrnou.

V novinách Jiskra si zřejmě vzali slova o potřebě propagace sportu k srdci, proto nejprve zveřejnili výzvu sportovním oddílům, aby je o svých aktivitách informovaly, a následně zavedli rubriku „Tělovýchova a sport“. V té si čtenáři mohli v roce 1956 přečíst: „Odbíjená. V rámci oslav 9. května byl uspořádán přebor mužů a žen v odbíjené s těmito výsledky: Na prvém místě se umístilo družstvo Jiskra Kelč. Na druhém místě Spartak Rožnov. Na třetím místě Sokol Lešná. Na 4. Sokol Branky A. Na 5. Sokol Branky B. O týden později proběhl okresní přebor dorostenců a dorostenek. Přeborníkem okresu dorostenců starších se stává Tatran Valašské Meziříčí a přeborníkem dorostenek starších rovněž Tatran Valašské Meziříčí.“ „V sobotu 7. července se ve Valašském Meziříčí hrál zápas mezi Tatranem Valašské Meziříčí a Slávií VŠ Praha

Při utkání s Prostějovem na hřišti u sokolovny v roce 1953 27

v odbíjené žen s výsledkem 3:0. V neděli 8. července v 10 hodin zápas v odbíjené žen mezi Tatranem Valašské Meziříčí a Slavojem Plzeň s výsledkem rovněž 3:0 V úterý v 17 hodin se hrálo odložené utkání v přeboru republiky odbíjené žen také ve Valašském Meziříčí proti Spartaku Královo Pole , které skončilo vítězstvím Tatranu Valašské Meziříčí 3:0.“ Z uvedeného je zřejmé, že přebor republiky se v roce 1956 již nehrál turnajovým způsobem, ale družstva se navzájem utkávala systémem zápasů doma - venku. To Tatranu svědčilo, a tak si v celkovém pořadí polepšil a skončil v přeboru republiky na druhém místě. Matalíková se Svozilovou hrály i v reprezentačním družstvu a skončily

Tatran VM. Zleva: Libuše Svozilová, Zdenka Samohýlová, Ema Roobová, Regina Matalíková, Růžena Cabáková, Ludmila Krabicová a Věra Stromšíková 28

s ním na mistrovství světa v Paříži těsně pod stupni vítězů, na čtvrtém místě. A mladší dorostenky Tatranu pod vedením trenéra Miloše Bortla se staly přebornicemi republiky, za což volejbalistky pochválili v Jiskře 21. července 1956: „Další vítězství odbíjené žen Odbíjená v okrese Valašské Meziříčí se stává právem masovým sportem a její úroveň stále roste. Například mladší dorostenky Tatranu VM vyhrály v těchto dnech přebor ČSR, starší dorostenky a dorostenci téže jednoty se umístili na čestném místě v přeboru ČSR. Odbíjená se dnes hraje na každém závodě, úřadě a existují i uliční družstva a soutěže. Toto zpopularizování odbíjené lze přičíst jako zásluhu přeborníku ČSR, družstvu žen Tatranu Valašské Meziříčí, které svou vysokou úrovní ovlivňuje morálně i prakticky zájem o tento krásný, nanejvýš zdravý sport.

V současné době družstvo žen Tatranu bojuje těžký boj o titul přeborníka ČSR, a jak všichni viděli z posledního zápasu se Spartakem Královo Pole, družstvo žen Tatranu dosahuje a možná i převyšuje úroveň mezinárodní třídy. Jeho hra je klasickou ukázkou vyrovnanosti a bojovnosti. I když převládá ve hře systém dvojic, družstvo dovede využít i moderních prvků, například křížových nahrávek na první apod. Dřívější slabiny jsou dnes již takřka odstraněny

Československé družstvo na Festivalu mládeže a studentstva 1953 v Bukurešti. Třetí zleva Regina Matalíková 29

a zvláště tenisová a estonská podání ovládají téměř všechny členky družstva. V celém vedení je cítit péči trenéra a vedoucího družstva MUDr. Svozila, který opravdu dovedl družstvo k nejvyšší metě.

Utkání družstva žen Tatranu se stala společenskou událostí města a celého okresu Valašské Meziříčí , jak o tom svědčí čím dále větší návštěvy diváků a předních zástupců politického a hospodářského života.

Děvčata, stále výš a výš!

A. Vítek“ Na tento článek navazoval o týden později další článek, který sice také chválil hráčky, ale kromě toho vyjádřil nespokojenost s činností sekce odbíjené SVTVS v Praze:

„Ještě k odbíjené…

V posledním čísle Jiskry byl uveřejněn článek s. Vítka o rozvoji odbíjené v našem okrese a hlavně o úspěších odbíjenkářů Tatranu Valašské Meziříčí: „Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí po sobotním vítězství nad Tatranem Střešovice 3:0 a nedělním vítězstvím nad Spartakem Avia Čakovice rovněž 3:0 si zajistilo velmi čestné druhé místo v přeboru republiky odbíjené žen.

Jak při sobotním, tak i při nedělním utkání jsme všichni postrádali dobrou hráčku domácího oddílu Vachůnovou-Šteflovou. Její neúčast byla pociťována hlavně v sobotu.

Když jsme zjišťovali, proč jmenovaná nehraje, bylo nám řečeno, že je na zájezdu s oddílem Slavia VŠ Praha (oddíl, který je v přeboru republiky v odbíjené žen na posledním místě) v Jugoslávii. To, že Šteflová odjela do Jugoslávie, je správné, ale co překvapuje všechny příznivce odbíjené v našem okrese, a máme jich opravdu dost, je skutečnost, že oddíl, který byl v roce 1954 přeborníkem republiky, v roce 1955 byl v přeboru na 3. místě a v roce 1956 skončí na druhém místě v naší

Na krajské volejbalové škole ve Vsetíně.

Stojící zleva: Ema Roobová, Libuše Svozilová a Zdenka Samohýlová, v podřepu: Ludmila Krabicová, Věra Stromšíková a Růžena Cabáková

Hráčky TJ Tatran na procházce Plzní v roce 1954.

Zleva: Libuše Svozilová, Ema Roobová, Zdenka Samohýlová, Karin Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková a Ludmila Krabicová

30

31

nejvyšší soutěži, ten mezinárodní zápasy nehraje, ale oddíl, který se umístil na posledním místě přeboru republiky, jede reprezentovat českou odbíjenou do ciziny.

Máme za to, že SVTVS, sekce odbíjené a ROH, sekce odbíjené, nepřihlíží k výkonům oddílů vždy spravedlivě a často snad rozhoduje o těchto záležitostech více osobní „já“, než smysl pro řádnou a odpovědnou reprezentaci v zahraničí.

Příznivci odbíjené ve Valašském Meziříčí se proto také právem ptají, proč ve Valašském Meziříčí nemůže být sehrán nějaký mezinárodní zápas v odbíjené žen. Nebo nám má stačit to, že v roce 1954 u nás byl sehrán mezinárodní zápas ČSR–Polsko? Nebo se SVTVS domnívá, že by nebyl navštíven? Vždyť zápas ČSR–Polsko tehdy zhlédlo 2.500 platících diváků.

Muži Tesly, přeborníci okresu i kraje v roce 1955.

Stojící zleva: Václav Holčák, Ludvík Baroš a Vratislav Řezníček, v podřepu: Břetislav Orság, Jiří Sekera a Miroslav Střítezský 32

Jen ať se soudruzi ze SVTVS, sekce odbíjené, a ROH, sekce odbíjené, informují u vedoucích oddílů, kteří do Valašského Meziříčí přijíždějí, jaká je u nás návštěvnost. Nebo snad výkonnost oddílu Tatran Valašské Meziříčí není stálá?

Mnohdy člověk opravdu neví, kdo a jak rozdělování mezinárodních zápasů provádí. Nebo šlo o zmýlenou? Mýlit se je sice lidské, ale odstraňovat nedostatky je povinností nás všech.

Jindřich Janíček, místopředseda OVTVS“ O roce 1957 toho lze z dostupných písemností vyčíst poměrně málo. V novinách Jiskra například to, že aktivity volejbalového oddílu se opět rozrostly a na 16. březen oddíl zval své příznivce k prvnímu sportovnímu večírku ve své historii. (Jak asi dopadl a kolik dalších se ještě konalo?) Také tam bylo napsáno, že se hráčky oddílu Tatran zúčastnily 24. března mezikrajového utkání žen a dorostenek a v obou kategoriích zvítězily nad krajem Ostrava 3:2.

Mnohem zajímavější je zpráva sekce odbíjené OV ČSTV ve Valašském Meziříčí, z níž uvádíme: „Odbíjená je jedním z nejmasovějších sportů u nás vůbec a její kvality nejlépe dokazují výsledky, dosažené na mistrovství světa v Paříži.

Situace v našem okrese však není uspokojivá. Vždyť v soutěžích přesahujících rámec okresu je zastoupen pouze velmi malý počet družstev našeho okresu. V přeboru ČSR

Nástup družstev při Velké ceně Brna v roce 1955 33

družstev žen Tatran Valašské Meziříčí a v celostátní soutěži družstvo Spartaku Rožnov pod Radhoštěm. Ještě horší situace je v odbíjené mužů, kde pouze družstvo Tatranu Valašské Meziříčí je účastníkem přeboru kraje a družstvo Spartaku Rožnov pod Radhoštěm krajské soutěže.

Aby se tato neutěšená situace zlepšila, je zapotřebí mimo jiné zkvalitnit soutěže v rámci okresu. Je nutno podotknout, že odbíjená je sportem, který vyžaduje jen minimální finanční náklady a počet hráčů je malý.

Z toho důvodu je nutné, aby tělovýchovné jednoty podaly závazné přihlášky svých družstev a umožnily jim jednak přípravu a jednak účast v přeboru okresu.

O způsobu provedení okresního přeboru dohodnou se zástupci přihlášených družstev na schůzi, kde bude současně provedeno rozlosování. Soutěž dlouhodobá vyžaduje si větších finančních i časových obětí, kdežto způsob turnajový nezaručuje pak celoroční aktivitu oddílu.

1. Přebor okresu Valašské Meziříčí na rok 1957 bude hrán v kategoriích: Dorostenky, dorostenci, ženy a muži.

2. Pro nedostatek rozhodčích v kraji bude uspořádán krajskou sekcí kurs pro rozhodčí, který bude trvat jeden a půl dne a bude se konat pravděpodobně v krajském tělovýchovném středisku ve Slavičíně.

3. Pro zmasovění a zkvalitnění odbíjené je zapotřebí odborného vedení družstva. Za tím účelem uspořádá krajská sekce, podle svého pracovního plánu, kurs trenérů.“

Pohled na jedno z utkání Velké ceny Brna 34

A ještě zpráva, jak to všechno dopadlo: „Zhodnocení činnosti za letní období.

V letním období 1957 byly konány 4 schůze sekce za účasti průměrně 50 % členů a jejich programem bylo v prvé řadě zajistit řádné přebory okresu pro rok 1957 ve všech kategoriích.

První akcí byl přebor dorostenců a dorostenek, jehož uspořádáním byl pověřen oddíl odbíjené Tatranu Valašské Meziříčí. Přebor se konal dne 18. 5. 1957 za účasti 6 družstev dorostenců a 6 družstev dorostenek.

Přeborníky okresu v jednotlivých kategoriích se stala družstva: Starší dorostenci Jiskra Kelč Mladší dorostenci nebyl vyhlášen, zúčastnila se jen 2 družstva Starší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí Mladší dorostenky Tatran Valašské Meziříčí Družstvo starších dorostenců sehrálo krajský přebor, ale dále nepostoupilo.

Družstvo mladších dorostenek se probojovalo do oblastního přeboru, a také dále nepostoupilo.

Družstvo starších dorostenek se probojovalo do přeboru republiky a skončilo na třetím místě.

Dne 21. 5. 1957 byl uspořádán na hřišti Tatranu Valašské Meziříčí přebor okresu žákovských družstev. Tato akce,

S malým Jindrou Roobem. Nahoře hráčky Slavoje Praha, dole zleva: Ludmila Krabicová, Zdenka Samohýlová, Regina Matalíková, Věra Stromšíková, Růžena Cabáková a Ema Roobová 35

ojedinělá v celé republice, byla uskutečněna z iniciativy Miloše Bortla a bylo by vhodné, aby se konala pravidelně.

Vítězem soutěže chlapců se stalo družstvo osmiletky Kelč, vítězem soutěže děvčat družstvo osmiletky Valašské Meziříčí.

Ve dnech 4. a 11. 8. 1957 se konal okresní přebor mužů.

Propagaci odbíjené a okresního přeboru byla věnována velká péče, ale výsledek byl poměrně slabý. Přeboru se zúčastnila pouze 4 družstva. Po dohodě s vedoucími družstev byl zvolen dvoukolový turnajový způsob. První kolo zajistil oddíl Tatranu Valašské Meziříčí a druhé oddíl Jiskry Kelč. Přeborníkem se stalo družstvo Jiskry Kelč a 22. 9. 1957 se zúčastní kvalifikačního turnaje o postup do krajské soutěže.

Přebor okresu žen se nekonal, protože se nepřihlásilo žádné družstvo.“ Podle zprávy se v rámci okresu ženy moc nevyznamenaly. Ale to se netýkalo našich. Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí si zopakovalo druhé místo v přeboru republiky a hráčky Matalíková a Svozilová reprezentovaly republiku na Festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, odkud si přivezly stříbrné medaile.

Z roku 1958 se zachovalo poměrně dost fotografií i tiskových materiálů. Uvedeme tedy nejprve všechno, co v onom roce napsaly o volejbalu noviny Jiskra. První, dílčí zpráva pochází ze 17. května 1958:

Mistryně Evropy na Ruzyňském letišti po návratu z Bukurešti v roce 1955. První zleva Regina Matalíková 36

„Tatran Valašské Meziříčí, ženy, sehrál v sobotu mistrovský zápas o přebor republiky se Slavojem Plzeň, ve kterém hladce zvítězil 3:0, rovněž v nedělním utkání se Spartakem Plzeň zvítězil 3:0. Zvláště úroveň nedělního utkání byla ze strany hostů velmi slabá. Dne 24. a 25. května utkají se ženy Tatranu Valašské Meziříčí se Slávií Bratislava a Spartakem Královo Pole.

Okresní sekce odbíjené připravuje okresní přebor odbíjené mužů za účasti družstev Stříteže, Lešné, Rožnova, Vidče, Vigantic, Loučky a dalších přihlášených družstev.

V pátek 23. května v 16 hodin bude sehrán meziokresní zápas odbíjené mužů s okresem Prostějov. Družstvo okresu Valašské Meziříčí bude složeno z hráčů Tatranu Valašské Meziříčí a Kelče.“ Další zpráva je ze 24. května a jsou v ní zveřejněny výsledky okresního přeboru dorostu. Ten se hrál na hřišti Tatranu Valašské Meziříčí turnajovým způsobem každý s každým na dva vítězné sety. Dopadlo to takto: Starší dorostenky: Spartak Valašské Meziříčí VHŠ Valašské Meziříčí Jedenáctiletka Rožnov Mladší dorostenky: Tatran Valašské Meziříčí Spartak Valašské Meziříčí Starší dorostenci: VPŠE Rožnov Sokol Kelč Tatran Valašské Meziříčí Mladší dorostenci: Jedenáctiletka Rožnov Jedenáctiletka Valašské Meziříčí B ÚŠVD Valašské Meziříčí Spartak Valašské Meziříčí ZUŠ sklárny Valašské Meziříčí Jedenáctiletka Valašské Meziříčí A Osmiletka Kelč“ Již téměř na konci našeho pátrání ve zlatých letech padesátých jsme objevili rozhovor s Vladimírem Svozilem v polovině ligové soutěže roku 1958.

37

„Jen tak dále!

Minulou sobotu a neděli byla zahájena druhá polovina přeboru ČSR v odbíjené žen. Vedoucí družstvo – ženy Tatranu Valašské Meziříčí - v obou utkáních zvítězilo bez ztráty setu a tak si stále udržuje vedoucí místo v nejvyšší soutěži. Požádali jsme proto trenéra MUDr. Vladimíra Svozila, aby nám odpověděl na několik otázek a seznámil tak čtenáře blíže s úspěchy družstva odbíjené žen. Čemu vděčí družstvo odbíjené za své úspěchy?

Družstvo žen Tatranu Valašské Meziříčí začalo hrát odbíjenou v roce 1950. Už rok na to hrálo ve finále přeboru ČSR. V roce 1952 byly jeho tři hráčky pověřeny reprezentací ČSR na mistrovství světa v Moskvě. V roce 1954 si naše odbíjenkářky vybojovaly titul přeborníka ČSR, v roce 1955 vyhrály v soutěži na I. celostátní spartakiádě v Praze. V roce 1956 byly dvě hráčky zařazeny do družstva ČSR, které nás reprezentovalo na mistrovství světa v Paříži. Celkem bylo družstvo žen na přeboru ČSR jedenkrát na prvním, třikrát na druhém, dvakrát na třetím a jedenkrát na šestém místě.

Za své úspěchy vděčí systematickému tréninku, kterému se hráčky věnují opravdově, ne jen formálně. V družstvu je vypěstován pocit odpovědnosti ke kolektivu. Hráčka, která pravidelně netrénuje a neřídí se pokyny trenéra, automaticky z družstva odchází.

Výsledkem takové přípravy je minimální úrazovost a nemocnost hráček, družstvo má stálou formu a jeho hra

vzestupnou křivku po stránce technické i taktické. Dnes hraje různými systémy útočné i obranné hry, což je u ženského družstva dost obtížné.

Jaké má podmínky na přípravu?

Poněvadž odbíjenkářky řádně plní své povinnosti vůči jednotě, tak například celé družstvo cvičilo na okresní, krajské i I. celostátní spartakiádě, jednota je plně podporuje. A protože se snaží podat vždy nejlepší výkon, podporuje je svou návštěvou také veřejnost. Ve Valašském Meziříčí jsou největší návštěvy na odbíjené žen.

Co generační problém?

Ten v našem družstvu neexistuje. Ve sportu uznáváme jen výkon, ne křestní list. V družstvu hrají hráčky podle toho, jek trénují a plní své povinnosti v oddílu a jednotě.

Základem družstva jsou tři hráčky – Matalíková, Svozilová a Roobová, které hrají od jeho vzniku. Jsou oporou družstva jak výkonem, tak poctivostí v tréninku i odpovědností ke kolektivu. Jsou dobrým příkladem mladším spoluhráčkám. Výsledkem toho všeho je ustálený výkon družstva a jeho dlouholeté přední místo v ženské odbíjené.

Tatran VM v Praze při utkání se Slavojem

Na Prvního máje 1956 v Zámeckém parku

38

39

Připojené fotografie první šestky jsou nereprodukovatelné, tak alespoň slovně: Regina Matalíková – mistryně sportu a reprezentantka ČSR, Ema Roobová, – reprezentantka ČSR, Libuše Svozilová – reprezentantka ČSR, Olga Grambličková – reprezentantka ČSR, Jarmila Bartlová – krajská reprezentantka, a Věra Stromšíková – krajská reprezentantka. Článek Jiskry z 9. srpna přepisujeme kompletní, včetně závěrečné tabulky: „Naše odbíjenkářky mistry ČSR Jedinečného sportovního úspěchu dosáhla odbíjená TJ Tatran Valašské Meziříčí, neboť v tomto roce má dva přeborníky ČSR v odbíjené: mladší dorostenky a družstvo žen.

V sobotu naše děvčata vyhrála v Bratislavě nad Slávií Bratislava 3:1, v neděli porazil Spartak Královo Pole rovněž 3:1 a tím s převahou jak bodově tak i podstatně lepším setovým rozdílem získala titul přeborníka ČSR v odbíjené žen pro rok 1958. Tento nejvyšší titul získaly naše ženy zaslouženě, neboť od prvního kola ligy byly stále v čele tabulky. V družstvu hrají tyto hráčky: mistryně sportu Ina Matalíková, Ema Roobová, Liba Svozilová, Olga Grambličková, Jarka Bártlová, Věra Stromšíková, Eva Palacká a Slávka Trčková. Blahopřejeme oddílu odbíjené Tatran Valašské Meziříčí za vzornou reprezentaci Valašska!

Karin Samohýlová, Jarmila Bártlová, Věra Stromšíková, Zdenka Samohýlová, Jindřiška Kostelníková, Regina Matalíková a syn Jindřišky Kája u sokolovny 40

Tabulka I. ligy žen 1958: Tatran V.Meziříčí 18 16 2 52:18 16 Slavoj Praha 18 15 3 50:23 15 Slavoj Plzeň 18 12 6 42:34 12 Dynamo Pha 18 10 8 39:32 10 Spartak Kr. Pole 18 9 9 38:37 9 Slavia VŠ Bratislava 18 8 10 34:38 8 Slavia VŠ Praha 18 8 10 31:36 8 Tatran Střešovice 18 7 11 34:40 7 Spartak Stalingrad 18 5 13 28:44 5 Spartak Plzeň 18 0 18 8:54 0 Na základě informací od pamětnic uvádím, že zatím nikde neuváděným trenérem této meziříčské party mladších dorostenek při tomto jejich triumfu byl Josef Žabčík.

Kromě zpráv z Jiskry máme ještě závěrečnou hodnotící zprávu sekce odbíjené OV ČSTV, zabývající se volejbalem poněkud obšírněji. A i když sekce dle vlastního hodnocení nepracovala zrovna nejlépe, buďme jí vděčni alespoň za tuto zprávu, která nám možná trochu pomůže pochopit ústup ze slávy, který přišel v následujících letech: „Zpráva o činnosti sekce odbíjené při OV ČSTV ve Valašském Meziříčí v roce 1958 Přes veškeré úsilí nebylo možné ustavit sekci té kvality, aby se zhostila s úspěchem všech úkolů na ni kladených.

V její činnosti bylo často hodně improvizace, což kvalitě práce nikterak nepřidalo. Akce byly zajišťovány živelně

Návrat volejbalové reprezentace z Mistrovství světa 1956 v Paříži 41

a jen několika členy. Od jednotlivých členů nebyla žádná samostatná práce a z toho titulu nepociťovali žádnou odpovědnost. Tento nedostatek je nutné odstranit doplněním sekce nadšenými a spolehlivými funkcionáři. I přes tyto nedostatky bylo však dosaženo několika pěkných úspěchů. Úspěchy tyto týkají se však více špičkových výkonů některých družstev na úkor masové základny odbíjené na okrese.“ Situace v odbíjené v okrese Valašské Meziříčí v roce 1958 vypadala asi takto: Ženy: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí stalo se přeborníkem ČSR na rok 1958. Družstvo Spartaku Rožnov pod Radhoštěm skončilo v celostátní soutěži skupiny B na 6. místě. Okres Valašské Meziříčí, jako jediný v republice, má družstvo z okresního města v přeboru a navíc má další družstvo v celostátní soutěži. Zdánlivě je tato bilance velmi úspěšná. Je však nutno vidět, že tato dvě družstva jsou jediná, která v okrese odbíjenou hrají.

Muži: Družstvo Tatranu Valašské Meziříčí skončilo v přeboru kraje na 5. místě. Družstvo Jiskry Kelč vyhrálo svou skupinu krajské soutěže a zajistilo si postup do krajského přeboru. Okresního přeboru se zúčastnila 4 družstva a přeborníkem okresu pro rok 1958 se stalo družstvo Sokola Střítež. Vzdalo se však nároku na postup.

Hráčky Tesly, dorostenecké přebornice republiky. Stojící třetí zleva Vlasta Břízová, čtvrtá Jarmila Bártlová a poslední Ludmila Brhelová, v podřepu první Alena Halbichová a druhý Miloš Bortel 42

Sekci je známo, že odbíjená se hraje v Rožnově a na mnoha vesnicích našeho okresu, ale přes veškeré úsilí sekce se tato družstva oficiálního přeboru okresu nezúčastňují. Důvodem jejich neúčasti je to, že většina hráčů hraje kopanou, nebo provozuje závodně jiný sport, kterému dává přednost. Úkolem sekce je v roce 1959 zpopularizovat odbíjenou natolik, aby se připojila i družstva, která dosud stála stranou. Lepší bude hrát přebor okresu jako dlouhodobou soutěž, která by se případně hrála i ve všední dny.

Dorostenky starší: V dorostenecké odbíjené není situace také dobrá. Přeboru okresu zúčastnila se u starších dorostenek pouze 3 družstva. Přeborníkem stalo se družstvo Spartaku Valašské Meziříčí. V přeboru kraje skončilo ale na druhém místě a nezajistilo si postup do další kvalifikace. Úkolem okresní sekce je situaci v dorostenecké odbíjené zlepšit a rozšířit hráčskou základnu.

Dorostenky mladší: Přeboru okresu účastnila se 3. družstva.

Přeborníkem pro rok 1958 se stalo družstvo Tatranu Valašské Meziříčí, které si pak vítězstvím v krajském přeboru a v oblastní kvalifikaci zajistilo účast v přeboru republiky. Družstvo při dobrém vedení nezklamalo ani v nejtěžší konkurenci a vybojovalo si hrdý titul přeborníka republiky na rok 1958.

Dorostenci starší: Přeboru okresu se zúčastnila se 3 družstva a přeborníkem okresu se stalo družstvo PŠ

Reprezentantky před zápasem s Rumunkami na zimním stadionu Na Štvanici v roce 1956 43

Rožnov pod Radhoštěm. V přeboru kraje však již toto družstvo neobstálo.

Dorostenci mladší: Přebor okresu byl obeslán 7 družstvy a přeborníkem se stalo družstvo jedenáctiletky Rožnov pod Radhoštěm. Ani toto družstvo však dále nepostoupilo.

Kromě toho byl uspořádán přebor Valašského Meziříčí žáků a žaček. Pro malé pochopení škol však byl obeslán pouze 3 družstvy žákyň a 4 družstvy žáků.

Všechny tyto akce zajistil po technické stránce vzorně oddíl Tatranu Valašské Meziříčí. Přičiněním Tatranu Valašské Meziříčí a Spartaku Rožnov vidělo obecenstvo našeho okresu vrcholnou odbíjenou žen při soustředění reprezentantek před mistrovstvím Evropy. Tři hráčky našeho okresu, Matalíková Regina a Svozilová Lubuše z Tatranu Valašské Meziříčí a Šteflová Božena ze Spartaku Rožnov, byly členkami reprezentačního družstva ČSR na mistrovství Evropy v Praze a pomohly vydatně našemu reprezentačnímu družstvu ke druhému místu, což v současné situaci v mezinárodním fóru znamená velký úspěch.

Ze zahraničních družstev byly hostem Tatranu Valašské Meziříčí odbíjenkářky z Jugoslávie, družstvo Mladost Záhřeb.

Hráčky Tatranu, doplněné Šteflovou ze Spartaku Rožnov pod Radhoštěm, vzorně reprezentovaly naší odbíjenou v Polsku.

V roce 1959 uvidí odbíjenkářské obecenstvo našeho okresu družstvo polské ligy Gdaňsk na našich hřištích.

Československé reprezentantky v roce 1956 v Polsku. V podřepu první zprava Regina Matalíková.

44

Nedostatečnou práci věnovala sekce v roce 1958 trenérům venkovských družstev a náboru do řad rozhodčích.

Tento úkol je nutno řešit formou jarních a podzimních srazů cvičitelů, aby i na tomto poli byla zjednána náprava a bylo učiněno vše pro rozšíření odbíjené na našem okrese, která zásluhou žen a mladších dorostenek má v celostátním měřítku velmi dobré jméno.“ A ještě kousek odstavce z článku Tituly mistrů v odbíjené jsou v dobrých rukou: „Ligu žen tentokrát vyhrál Tatran Valašské Meziříčí. Ještě po loňském ročníku ligy se často tomuto oddílu vytýkalo, že jeho pojetí hry je zastaralé, ať již jde o kvalitu podání, či koncepci útoku apod. Tatran se nepopiratelně zlepšil, ovšem vedle toho přece jen rozhodla vyrovnanost i zkušenost celého kolektivu. Pražský Slavoj vyšel tentokrát z tohoto souboje poražen…“ V roce 1958 došlo k sloučení TJ Tatran a TJ Spartak, proto zde uvádím článek z novin Jiskra z 29. listopadu: „22. listopad 1958 byl pro tělovýchovu ve Valašském Meziříčí důležitým mezníkem. Dosud byly ve Valašském Meziříčí dvě tělovýchovné jednoty: Spartak a Tatran. Tyto jednoty svolaly na den 22. listopadu 1958 konference, aby delegáti na těchto konferencích zhodnotili dosavadní činnost a zaujali stanovisko k návrhu sloučení obou jednot v jednu jednotu, která ponese název TJ Valašské Meziříčí a bude mít ve svém znaku znak města. Tento návrh byl na obou konferencích jednomyslně přijat.

Tatran VM na hřišti Slavoje Praha na Smetance 45

Po skončení těchto konferencí se sešli při stoprocentní účasti delegáti na slavnostní ustavující schůzi, na které zase jednomyslně odhlasovali sloučení obou tělovýchovných jednot a zvolili si nový výbor TJ Valašské Meziříčí.

Nový výbor jednoty se skládá vesměs ze zkušených tělovýchovných pracovníků. Do čela jednoty si zvolili dosavadního předsedu Tatranu, dlouholetého a obětavého pracovníka v tělovýchově Čeňka Maška. Další členové výboru jsou: místopředseda Karel Korabečný, jednatel JUDr. Jaromír Nejedlý, hospodář Vojtěch Hemzal, zapisovatelka Marie Hamanová, pokladnice Olga Joklová, vedoucí sportů Rudolf Liberda, náčelnice Zdena Fabiánová, náčelník Rudolf Zbořil a ještě dalších 15 členů výboru s různými funkcemi a 5 členů revizní komise. Všichni byli zvoleni jednomyslně, což svědčí o dobré připravenosti na tento velmi důležitý krok do budoucnosti tělovýchovy.

Nová tělovýchovná jednota v současné době zaměří své úsilí na řádné zajištění II. celostátní spartakiády. Celá veřejnost věří, že sloučení obou jednot prospěje rozvoji tělovýchovy a sportu v okresním městě, zlepší výkony všech druhů sportu a že vychová aktivní sportovce a cvičitele, zejména mezi mládeží.“ Shrnuto a podtrženo: rok 1958 byl rokem největších úspěchů ženského volejbalu v historii města, neboť družstvo žen i družstvo mladších dorostenek získalo titul přeborníků republiky a hráčky Tatranu Valašské Meziříčí Regina Matalíková a Libuše Svozilová dovezly z mistrovství Evropy v Praze stříbrné medaile. (A pokud jde o okres, tak tutéž medaili si přivezla z Prahy i jejich kamarádka z Rožnova Božena Šteflová.) V dalších letech, již ne pod názvem Tatran Valašské Meziříčí, ale Tělovýchovná jednota Valašské Meziříčí, měly úspěchy pokračovat. Ale nepokračovaly a netrvalo to ani příliš dlouho.

46

Na domácím hřišti. Zleva Regina Matalíková, Libuše Svozilová, Olga Gramblíčková, Ema Roobová, Eva Palacká, Jarmila Bártlová a Věra Stromšíková

Před turnajem o Velkou cenu Prahy v roce 1957. Zleva: Regina Matalíková, Ema Roobová, Libuše Svozilová, Olga Grambličková, Jarmila Bártlová a Věra Stromšíková

47

ÚSTUP ZE SLÁVY V roce 1959 se sekce odbíjené Okresního výboru ČSTV pustila s vervou do úkolů, které si zadala ve Zprávě o činnosti sekce odbíjené při OV ČSTV ve Valašském Meziříčí v roce 1958 a 13. dubna vydala tuto Zprávu č. 1.: „1. Úkolem sekce odbíjené v roce 1959 je povznést úroveň odbíjené v našem okrese se zaměřením na všechny kategorie. Jedním z nejspolehlivějších prostředků je dobře organizovaná, dlouhodobá, regulérní soutěž dospělých, dále péče o mládež.

2. Okresní přebor mužů v roce 1959 Aby se do přeboru okresu mohla zapojit i družstva, jejichž hráči provádí aktivně i jiný druh sportu, bude hrán letošní ročník ve všední dny. Hracím dnem je stanovena středa. Aby byla družstva včas připravena, předkládáme několik předběžných připomínek: Přebor započne 20. 5. 1959 Hrací den bude středa Hráno bude systémem každý s každým, dlouhodobě Startovat se bude dle soupisky potvrzené OV ČSTV, doložené členským průkazem Závazné přihlášky zašlou družstva do 10. 5. na OV ČSTV Bližší pokyny budou vydány v rozpise přeboru 3. Spartakiádní turnaj odbíjené

Jedno z utkání turnaje 48

První kolo spartakiádního turnaje se bude hrát do 5. 5. 1959 a mohou se ho zúčastnit družstva neorganizovaná i organizovaná, ale nejvýše účastníci okresního přeboru. Do 30. 4. 1959 se budou hrát předkola v Rožnově a ve Valašském Meziříčí. Organizací předkol byli pověřeni členové sekce Zima (Rožnov) a Bortel (Valašské Meziříčí). Přihlášky družstev kromě těch, které budou hrát předkola, zašlete do 5. 5. 1959 na OV ČSTV. Vítěz prvního kola postupuje do druhého kola, v němž budou startovat družstva zařazená do krajského přeboru a soutěže a vítězové jednotlivých okresů (vítězové 1. kola). Bližší pokyny budou vydány jako rozpis spartakiádního turnaje.

4. V rámci „Týdne sportu“ před okresní spartakiádou se bude hrát meziokresní utkání dne 9. června 1959 v 15 hodin.

Dorostenky Valašské Meziříčí : Kroměříž Dorostenci Valašské Meziříčí : Vsetín Muži Valašské Meziříčí: Hranice 5. Soutěže dorostu budou rozepsány ihned, jakmile krajská sekce určí systém soutěže v kraji. V letošním roce bude 16. května v rámci Pionýrského festivalu v Rožnově uspořádán okresní přebor žactva. Propozice vypracuje a rozešle Bortel.

S pohárem vítězek Velké ceny.

Zleva vzadu: Ema Roobová, Libuše Svozilová, Vladimír Svozil, Zdenka Samohýlová a Dana Schälerová-Potáčová, vpředu: Jarmila Bártlová, Regina Matalíková a Věra Stromšíková 49

6. V sobotu 18. 4. 1959 se bude hrát ve Valašské Bystřici propagační trojutkání mužů Sokol Valašská Bystřice–TJ Valašské Meziříčí–Dukla Valašské Meziříčí.

Potáč Jiří, předseda sekce“ Noviny Jiskra ve svých zprávách 18. dubna zvaly na domácí zápasy družstva žen. Rozpis byl tento: 25. dubna s Dynamem Praha, 26. dubna se Střešovicemi, 16. května se Slavojem Plzeň, 17. května se Slavojem Praha a 7. června s Tatranem Ostrava. A 25. dubna přidaly další informace z volejbalu: „Ženy TJ Valašské Meziříčí nastoupí v sobotu 25. dubna proti Dynamu Praha. Dynamo je posíleno Špelinovou, reprezentantkou ze Slávie VŠ Praha. Je to téměř kompletní bývalá ÚDA Praha, dvojnásobný přeborník republiky, hraje za ně mistryně sportu Paclíková-Štulcová, Špelinová, Vacková, Šormová a Svobodová, tedy pět reprezentantek.

Trenérem je bývalý reprezentant a trenér ÚDA Praha Václav Raban.

V neděli 25. dubna uvidíme na našem hřišti družstvo Tatranu Střešovice, za které hrají: dlouholetá reprezentantka,

mistryně sportu Matthauserová, Dostálová, Zemanová a jedna z našich nejlepších reprezentantek Kyselková.

Trénuje je trenér národního družstva žen Antonín Kyndr.

Předzápasy sehrají naše dorostenky.

Okresní přebor mužů v roce 1959 začne 20. května.

Závazné přihlášky družstev přijímá OV ČSTV do 15. května 1959.

První kolo spartakiádního turnaje odbíjené se bude hrát do 15. května. Mohou se ho zúčastnit i družstva neorganizovaná, avšak jen ta, která se zúčastní okresního přeboru.

Přihlášky družstev zašlete do 5. května na OV ČSTV.“ Posuňme se až do 6. června, kdy noviny Jiskra zvaly čtenáře na mezinárodní utkání družstev TJ Valašské Meziříčí s reprezentačními družstvy polského města Gdaňsk.

Utkání bylo hráno hned několik. V pondělí 8. června hráli muži a v úterý 9. a ve čtvrtek 11. června hrály ženy.

Pak byla ještě 4. července v Jiskře zpráva o vítězství mladších a starších dorostenek TJ Valašské Meziříčí v krajských přeborech ve dnech 27. a 28. června a o jejich účasti na turnaji ve Vrahovicích u Prostějova, odkud

Před Národním muzeem

Holky daly řeč a trenér jen naslouchá

50

51

se bojovaly do finále přeboru ČSR. Starší dorostenky tam obsadily třetí místo a nepostoupily, mladší dorostenky vyhrály a čekalo je finále na hřišti TJ Valašské Meziříčí ve dnech 3.–5. července. Tam také vyhrály a zprávu Jiskry o jejich vítězství uvádíme celou: „Mladší dorostenky přebornicemi ČSR Našim děvčatům se podařilo již druhý rok za sebou získat nejvyšší titul – titul přeborníka ČSR v odbíjené, což se podaří ve sportu jen velmi vzácně. Podle zhodnocení členů Ústřední sekce, zasloužilého trenéra, mistra sportu Václava Matiáška a trenéra národního B družstva žen Oldy Venhače, je výkon obou prvních družstev, našich děvčat a dorostenek Lokomotivy Děčín, rovnocenný výkonu nejlepších družstev starších dorostenek. Rozhodující zápas mezi TJ Valašské Meziříčí a Lokomotivou Děčín předčil svou dramatičností a hlavně bojovností většinu zápasů naší nejvyšší soutěže, přeboru republiky žen. Budouli naše děvčata postupovat se stejným zápalem a chutí k dalšímu tréninku, mohou se stát novými mladými oporami našeho přebornického družstva. Čtyři hráčky byly vybrány do reprezentačního družstva dorostenek.

Základní šestka nového přeborníka: Hrabovská, Zajícová, Jasoňková, Varhaníčková, Kozáková, Svozilová ml., střídaly Blažkeová, Huberová, Zimmerová, Žilinská a Samohýlová, trenérem je Jiří Potáč, který má velkou zásluhu na úspěchu tohoto kolektivu. Jako odměnu dostala

I po zápase je o čem si povídat 52

děvčata od mateřské jednoty hrazený pobyt na turistické základně v Lazech.

Přeboru se zúčastnilo 8 nejlepších družstev republiky, přes nepříznivé počasí se hrálo za naprosto regulérních podmínek a za velké účasti našich pracujících, kteří měli velkou radost z úspěchu našich děvčat.“ Ale ne všechno se dařilo, proto se v Jiskře 5. září objevila zprávička, která byla v jasném rozporu se Zprávou č. 1, podle níž se měl okresní přebor hrát průběžně už od května a možná už být i ukončen: „Ve středu 9. září na hřišti u sokolovny ve Valašském Meziříčí bude zahájen okresní přebor mužů v odbíjené na rok 1959. Účast na přeboru přislíbila tato družstva: Střítež, Valašská Bystřice, Jarcová, Lešná, Branky, TJ Valašské Meziříčí B, Dukla Valašské Meziříčí, Zubří, Kelč, Rožnov B a další.

Dorostenci a dorostenky sehrají soutěž o Československý pohár v odbíjené pro rok 1959. Soutěž zahájí dorostenky ve středu 16. září a dorostenci ve čtvrtek 17. září. Bude se hrát turnajovým způsobem na dva vítězné sety. Vítězné družstvo získá titul okresního vítěze Československého poháru v odbíjené a postupuje do 1. kola v kraji.“ Pokud jde o TJ Valašské Meziříčí, obhájení titulu přebornic republiky v kategorii mladších dorostenek bylo

A zase na domácím hřišti. Zleva: Božena Šteflová – Vachníková, Olga Gramblíčková, Libuše Svozilová, Alena Demelová, Dana Jasoňková, Regina Matalíková, Jiřina Ondrušáková a Ivana Varhaníčková 53

skvělým úspěchem. Ani třetí místo družstva žen nebylo špatné, takže by jen málokdo uvěřil tomu, že skončil poslední skutečně úspěšný rok meziříčských volejbalistek.

A to ještě Matalíková a Svozilová s reprezentačním družstvem žen absolvovaly historický zájezd do Číny a Severní Koreje, kde se hrálo na fotbalových stadionech až za stotisícové účasti diváků. Tam z osmi odehraných utkání naše ženy vyhrály sedmkrát.

Jenže Regina Matalíková se v roce 1959 provdala za bývalého zlínského fotbalistu a házenkáře Emila Obadálka, s ním pak žila v Praze a hrála za Tatran Střešovice. Ligu hrála až do roku 1972 a získala dalších pět mistrovských titulů. V letech 1973–1979 pak působila jako hrající trenérka družstva Tatranu Střešovice B v 1. národní lize.

Od příchodu do Prahy pracovala jako sekretářka a později jako tajemnice v administrativě Tatranu. S reprezentací skončila Regina v roce 1964 a při rozhovoru v roce 1970 na to zavzpomínala: „Jediná věc mě dovede namíchnout, nerada prohrávám. I kdybych měla na hřišti umřít, tak musím vyhrát. Trošku mě zamrzela jen jedna věc. Když jsem se v roce 1964 rozloučila s reprezentací, dostala jsem z ČSTV jako poděkování cyklostylovaný dopis. Říkala jsem si, že když mi za dvanáct let účinkování v národním

družstvu děkují, že to mohli aspoň napsat na stroji. Ale to nic, člověk se musí umět smířit s odchodem z výsluní.

Období slávy vrcholových sportovců je krátké ve srovnání s námahou, kterou na ni museli vynaložit.“ Ale vraťme se domů, k družstvu TJ Valašské Meziříčí.

Podle dopisu, který jednota poslala TJ Rožnov pod Radhoštěm, v něm asi byly i další personální problémy: „Vážení soudruzi, oznamujeme Vám, že dne 24. 7. 1959 byla hráčka oddílu odbíjené TJ Valašské Meziříčí Olga Grambličková potrestána oddílovou šestiměsíční distancí. Trest byl hráčce udělen v její přítomnosti na řádné schůzi oddílu odbíjené, za přítomnosti výboru oddílu, předsedy jednoty a členů výnoru jednoty.

Důvody: Olga Grambličková byla v tomto roce již dvakrát (v květnu a v červnu) potrestána oddílovou důtkou za nesprávný postoj ke kolektivu, za chybnou životosprávu a přípravu.

V sobotu 27. 6. t.r. se zúčastnila zájezdu s Lokomotivou Liberec. A v neděli 28. 6. se bez omluvy nedostavila k mistrovskému zápasu s VŠ Slávia Praha a odjela do Rožnova.

Ihned po zápase byl celý případ projednán s přítomným

Přebornice republiky 1958 v kategorii žen. Zleva stojící: Ema Roobová, Olga. Gramblíčková, Vladimír Svozil, Libuše Svozilová a Jaroslava Trcková, sedící: Věra Stromšíková, Eva Palacká, Regina Matalíková a Jarmila Bártlová

Přebornice republiky 1958 v kategorii mladších dorostenek. Zleva stojící: Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Jarmila Kolářová, Ivana Varhaníčková, Alena Kozáková a Zdenka Smetanová, v podřepu: Karla Jašková, Libuše Svozilová ml., Kristýna Žilinská a Radka Hrabovská

54

55

členem ÚTR Venhačem a předsedou jednoty Maškem.

Bylo rozhodnuto, aby se hráčka nezúčastnila zájezdu reprezentačního družstva do Rumunska. Poněvadž tímto postupem mohlo být poškozeno národní družstvo a hráčka nemohla být osobně vyslechnuta, bylo od tohoto trestu po dohodě s Venhačem upuštěno. Venhač slíbil, že si s hráčkou ve vlaku promluví a její chování oznámí na ÚTR. Grambličková se neobjevila na hřišti od 27. června do 24. července 1959, kdy byla svolána schůze oddílu a její případ projednán. Dnes mi bylo funkcionářem TJ Rožnov oznámeno, že hráčka Grambličková včera (26. července) podepsala přestup do TJ Rožnov. Tento postup považujeme za typický případ fluktuace po neslavném vzoru fotbalových primadon (Přáda apod.)

S pozdravem MUDr. Vladimír Svozil, vedoucí oddílu odbíjené Čeněk Mašek, předseda jednoty“

Regina Matalíková na titulní stránce časopisu Stadion 56

A ještě jedna zpráva z Jiskry: „Naše odbíjenkářky ve Varšavě Koncem roku, ve dnech 10.–16. prosince byl ve Varšavě uspořádán mezinárodní turnaj v odbíjené žen v rámci padesátiletého trvání Akademického sportovního svazu.

Na turnaj byly pozvány hráčky družstva Petöfi Budapešť a TJ Valašské Meziříčí. Byl hrán ve velké sportovní hale tělovýchovné akademie v Bielanech a naše ženy v něm obsadily druhé místo za neporaženým družstvem AZS Varšava I.. Pro naše družstvo je to úspěch, protože družstvo AZS Varšava I. tvoří kádr reprezentačního družstva Polska, šest jeho hráček je v základní šestce národního družstva už řadu let a družstvo samo je přeborníkem Polska v tomto roce. Těšíme se, že u nás uvítáme v příštím roce družstvo sympatických Polek a že jim budeme moci oplatit jejich pohostinství.

V roce 1960 ženy sice skončily „pod bednou“ na 4. místě, a starší dorostenky neobhájily titul přebornic republiky a klesly na stříbrnou příčku, ale i tak bylo několik z nich zařazeno do reprezentačního družstva juniorek.

Družstvo žen Valašského Meziříčí absolvovalo turnaj v Pobaltí a reprezentační družstvo turnaj v Polsku. Ten zájezd do Pobaltí byl vlastně prvním dlouhodobým

Reprezentantky ČSR na ME 1958 v Praze. Mezi stojícími je druhá zprava Libuše Svozilová, v podřepu první zleva Regina Matalíková 57

zájezdem družstva. Cestovaly s družstvem mužů Slávie VŠ Bratislava nejprve vlakem do Minska a autobusem k utkáním do Tartu, Tallinu a Rigy. V Minsku jednou vyhrály a jednou prohrály, v Tallinu vyhrály nad celkem města, ale prohrály s Estonskou reprezentací. V Rize vyhrály nad juniorkami a prohrály s univerzitním výběrem.

Libuše Svozilová si z mistrovství světa 1960 v Rio de Janeiru dovezla bronzovou medaili a v Obraně lidu o ní vyšel hezký článek: „Žena, která nestárne V Brodku u Přerova narodila se před měsícem a před sedmatřiceti roky Libuše Zaoralová. Zázračné dítě? Kdepak.

Plakala, ležela na bříšku a začala chodit jako všechny ostatní děti. V těchto dnech jistě listuje ve školním zeměpisu šestnáctileté dcery Libuny za účasti synů Vladimíra a Václava, kteří chtějí vědět, kam má jejich maminka jet: Porto Allegro, Sao Paolo, Belo Horizonte, Rio de Janeiro, Brasilia - hledají prstíky kluků a osvědčená reprezentantka v odbíjené Libuše Svozilová tomu zatím stále nevěří, že s ní ještě v Praze počítají pro mistrovství světa v Brazílii.

Přebornice republiky 1959 v kategorii mladších dorostenek. Stojící zleva: Jiří Potáč, Dana Jasoňková, Olga Blažkeová, Radka Hrabovská, Dana Samohýlová, Alena Kozáková, Libuše Svozilová ml. a Kristýna Žilinská, v podřepu: Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková, Anna Zimmerová a Zdena Huberová 58

„To víte, sport mám ráda a odbíjenou miluji už od třinácti let, ale je tu občanský průkaz a v něm datum narození…“ Svatba, děti, to je obvyklý konec dráhy mnoha nadějných sportovkyň. Libuše Svozilová má tři obrázky za sebou. Pět roků „sušila plenky“, ale přesto si našla čas zajít na chvilku do tělocvičny zkusit aspoň podání. Pouto ke sportu zvítězilo. Dnes už by nejstarší Libuna chtěla na síti přetrumfnout maminku, se kterou trénuje. Nedivme se. Loni a předloni pomohla vybojovat mladším dorostenkám TJ Valašské Meziříčí titul přebornic republiky.

U Svozilů se však nehraje jen odbíjená, i když hlava rodiny vede ligové družstvo žen už do jedenácté sezóny.

Pětičlennou rodinku můžete spatřit v beskydských horách s tlumoky na zádech nebo na lyžích, stejně tak v tělocvičně, na koupališti, na tenisu. Synové Vladimír i Václav se pyšní diplomy okresních přeborníků v lyžování, plavání a Libuna v soupeření s kluky si ani na lyžích nezadá.

Vyhrála dokonce krajský přebor v běhu na 3 km.

Třikrát týdně v létě a dvakrát v zimě je naše stále výborná smečařka i hráčka v poli zalita potem. I zde jsou kořínky novinových zpráv, že Libuše Svozilová je v širší nominaci osmnácti nejlepších čs. odbíjenkářek a že má nadále místo v národním družstvu. Sedmdesát mezinárodních utkání, dvacet závodních sezón, to už si vyžádalo něco času a věrnosti.

Všimněte si jednou Libuše Svozilové na hřišti. Je to žena, která zásluhou radosti z pohybu nestárne.

Vojta Kramář.“

Odpočinek po tréninku 59

V roce 1961 se starší dorostenky vrátily opět na první místo v přeboru republiky, a i když se ženy vzdálily medailovým pozicím, ještě to nevypadalo zle. Pozastavme se teď na chvíli u meziříčských dorostenek. Jejich prvním úspěšným trenérem byl Miloš Bortel, který je dovedl k titulu přebornic republiky v roce 1956, ale stal se známějším v pozdějších letech jako trenér oddílu sportovní gymnastiky. Druhým Josef Žabčík, který je přivedl k titulu v roce 1958, a třetím Jiří Potáč, který je přivedl k titulům v letech 1959 a 1961 a k druhému místu v roce 1960. A nejlepší z hráček postupně nahrazovaly hráčky družstva žen.

V tréninku se tehdy dával velký důraz na všestrannost, trénovalo se v tělocvičně i venku v přírodě, běhalo se v lese i kolem Bečvy a chodilo se na dlouhé výšlapy nebo túry na kolech. Proto nebyly výjimkou hráčky, které se úspěšně účastnily okresních a krajských přeborů v lyžování (Karla Zajícová, Alena Kozáková a Olga Blažkeová), v lehké atletice (Karla Zajícová a Marie Pražáková), plavání či basketbalu. A Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová, Milena Baráčková, Dana Jasoňková, Slávka Trčková a Karla Zajícová byly členkami reprezentačních družstev.

Ale ne všechny mladé hráčky doplňovaly družstvo, některé odcházely za lepšími podmínkami jinam, a i když i meziříčské družstvo v roce 1962 mohlo vycestovat do Itálie, vyhrálo v onom roce již jen soutěž slušnosti.

Úspěšný zájezd reprezentace do Číny v roce 1959. Libuše Svozilová a Čou En-laj 60

O tom zájezdu do Itálie napsaly 7. září noviny Piccolo sera článek, z nějž vyjímám: „Československé družstvo po vítězstvích ve Florencii a Modeně teď odpočívá v Riccione a zítra bude v Goricii, aby se utkalo s družstvem italských juniorek, účastnic národního šampionátu. A v neděli ráno bude v Terstu.

Hostující výprava se skládá z těchto členů: kapitánka Libuše Svozilová, Regina Obadálková, Dagmar Jasoňková, Věra Pospíšilová, Eva Palacká, Karla Zajícová, Jaromíra Bartlová, Radomíra Hrabovská, Alena Kozáková a Libuše Svozilová mladší. Družstvo doprovází rozhodčí Emil Obadálek a lékař MUDr. Vladimír Svozil, který je také trenérem družstva.

Účastnice zájezdu v karikaturách 61

Kromě reprezentantky Obadálkové je součástí družstva úplná rodina Svozilova. Doktor Svozil je trenér, jeho manželka a dcera jsou hráčky. Volejbal je v Československu uznáván a dokládá to i početné publikum na volejbalových zápasech. V Praze na mezinárodních zápasech není nic mimořádného desetitisícové publikum. V Itálii tak početné publikum zláká pouze fotbal a výjimečně cyklistika nebo box. Nicméně věříme, že pokud nám budou příznivé povětrnostní podmínky, zaplní se v neděli stadion, protože zápasy budou stát za to.“ Turné začínalo v Modeně, následovala Florencie, Rimini, Udine a Terst, a protože tehdy s volejbalem v Itálii teprve začínali, nebyla to těžká utkání a naše děvčata je snadno vyhrála. Navíc se hezky zrekreovala několikadenním pobytem v rekreačním středisku sportovního klubu z Florencie u moře v Rimini.

V následujícím roce italské volejbalistky přijely k nám.

Naše hráčky si je rozebraly do domácností a kromě zápasů je také vyvezly na Radhošť, na Bystřičku a do rožnovského skanzenu. Když pak naše družstvo jelo v roce 1963 opět do Itálie, skončili Svozilovi cestu na hranici v Břeclavi a brzy potom trenér Vladimír Svozil po rozporech s vedením TJ od družstva odešel. Družstvo pak ještě obsadilo v lize hezké páté místo a vyhrálo krajský přebor 1. Československých sportovních her.

A přišel rok 1964. Z tohoto roku se nám dochovala soupiska družstva, které tehdy ligu hrálo a obsadilo 7. místo: Bártlová, Cvalinová-Trčková, Frydrychová-Zajícová, Hrabovská, Jasoňková, Pospíšilová, Kozáková, Roobová, Slánská-Svozilová ml., Strouhalová a Vychodilová-Palacká.

Trenérskou funkci po Vladimíru Svozilovi převzal Jiří Sekera a podle pamětnic mu pomáhal Ladislav Březík.

V širším kádru reprezentace tehdy byla z meziříčského družstva jen Věra Pospíšilová – Bajčíková. Ligu hrál i Rožnov pod Radhoštěm a jako trenérka je u něj uváděna Libuše Svozilová, jenže tam dlouho nepobyla, protože v průběhu roku odcestovala s manželem do Tuniska.

Mladé meziříčské odchovankyně už své družstvo neposilovaly. Většinou odešly studovat do větších měst a domů se už nevrátily. A tak družstvo žen v roce 1965 skončilo v první lize na devátém místě a sestoupilo. Ale pořád to ještě bylo dobré, naše hráčky měly skvělé diváky a ti je ani v druhé lize neopustili. Trenérem druholigového družstva byl Jiří Potáč.

Horší bylo, že už neexistovalo dorostenecké družstvo, jehož existence byla nezbytnou podmínkou účasti v lize.

Proto pan Vrahovský oslovil Karla Pruknera, který na Obchodní akademii (tehdy Střední ekonomické škole) vedl úspěšné družstvo studentek, zda by nepřešli pod TJ. Děvčata se tedy nechala přeregistrovat a hrála za jednotu.

Ale jinak se nic nezměnilo, své hraní si dál hradila sama

Ze zájezdu TJ Valašské Meziříčí do Pobaltí

Narozeniny slavil trenér Vladimír Svozil v roce 1960 v Tallinu

62

63

a dresy a míče jim dál platila škola. Děvčata byla úspěšná, postoupila do krajského přeboru a dokonce vyhrála i kvalifikaci do dorostenecké ligy. Došlo však ke změně věkové hranice dorostenců a děvčata už dorosteneckou soutěž hrát nemohla. Podstatně omlazené družstvo žen, vedené Jiřím Sekerou, z krajského přeboru po jediné sezóně sestoupilo a starší hráčky se - až na dvě místní - rozešly do kvalitních ženských družstev v kraji. Karel Prukner sestavil nové dorostenecké družstvo: vyhrál s ním okresní přebor a se střídavými úspěchy hrál v přeboru krajském.

V roce 1968 došlo k federalizaci republiky i tělovýchovy.

Od roku 1969 byla nejvyšší soutěží extraliga, pod ní dvě 1. národní ligy a pak následovaly 2. národní ligy. Družstvo žen Valašského Meziříčí bylo při reorganizaci přeřazeno do moravské skupiny 2. národní ligy. V roce 1969 družstvo převzal na Karel Prukner. Když družstvo v polovině soutěže přebíral, bylo na posledním místě tabulky, ale hráčky volejbal uměly a tak nakonec skončily druhé a od postupu do 1. národní ligy je dělil jen jeden set. V družstvu hrála Věra Rabicová, Věra Bajčíková, Milada Hagerová, Radka Hrabovská, M. Hurtová, Mirka Kohoutová, Eva Kučerová, Svatava Ondrušáková a Věra Vrečková, o něco později se připojily Eva Palacká – Vychodilová a Karla Zajícová a od roku 1970 Marie Jasoňková a J. Mikulenková. Po většinu roku 1971 již družstvo hrálo oslabené o Radku Hrabovskou, která se vdala do Itálie, a v roce 1972 družstvo skončilo dokonce na desátém místě a sestoupilo do krajského přeboru. Po Karlu Pruknerovi byl jeho trenérem J. Vychodil, potom se dle ústních informací trénování žen věnoval především Zdeněk Bulava. Na něho navázali Jiří Částečka a Láďa Stavinoha a po nich Karel Zezulčík. Šlo o poměrně úspěšné období kdy družstvo postoupilo z krajského přeboru II. třídy do krajského přeboru I. třídy a posíleno o několik hráček z Nového Jičína hrálo na jeho špici. Po Karlu Zezulčíkovi družstvo trénoval Petr Mokroš z Hodslavic, jehož dcera hrála v družstvu.

Od zavedení krajů v roce 2000 patříme pod Zlínský kraj.

Družstvo žen tam hrálo krajský přebor 1. třídy, zpočátku na čele tabulky, ale později spíš na jejím chvostu. Příčinou 64

byla nezvládnutá generační výměna hráček. Na trenérské židli se vystřídali Jarda Tichý, Eva Hoffmannová, Ondřej Liebl a Eva Čtveráčková. Vedoucím volejbalového oddílu byl až do roku 2005 Jiří Sekera. A to je vše.

Na tomto místě se patří poděkovat všem hráčkám, reprezentantkám a trenérům za jejich vynikající výkony, dlouholetou práci, propagaci volejbalu i jména našeho města u nás a v zahraničí.

Starší dorostenky v roce 1960 ve Zvolenu. Stojící zleva: Dana Jasoňková, Libuše Svozilová ml., Milada Strouhalová, Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová, Alena Kozáková, Svatava Dadáková a Jiří Potáč, v podřepu: Olga Blažková, Karla Zajícová, Ivana Varhaníčková, Jana Opluštilová a Zdenka Kasanová

Reprezentantky na MS 1960 v Rio de Janeiru. V prostřední řadě druhá zprava Regina Obadálková, dole první zprava Libuše Svozilová

65

Italské družstvo Cabbasi Carpi v roce 1963 na nádraží ve Valašském Meziříčí

A CO MUŽI? Podle některých informací se mužský volejbal ve městě hrál již před 2. světovou válkou. Tehdejší nadšenci ho hrávali na hřišti u sokolovny a účastnili se župních přeborů Sokola. Nejznámějšími vyznavači volejbalu byl místní lékárník Vilém Weisshammer, známý příznivec veškerého sportování Antonín Cimala a doktor Šuleř.

Jak vyplývá z textu v úvodu této knihy, podařilo se nám při práci na ní vypátrat, že také v době protektorátu, přinejmenším alespoň v letech 1942 a 1943, se ve Valašském Meziříčí hrál ženský i mužský volejbal. Ale moc víc o tom nevíme.

Jenom snad to, že v roce 1942 hráli muži doma se Vsetínem a že 16. září obsadili na nějakém turnaji 2. místo.

Z historie mužského volejbalu v padesátých letech nemůžeme opomenout volejbal v novém, v roce 1952 založeném oddílu Spartak Valašské Meziříčí, kde hrálo kvalitní družstvo mladšího dorostu. V roce 1952 toto družstvo vyhrálo krajský přebor a postoupilo na závěrečný turnaj přeboru ČSR v Domažlicích, kde se umístilo se na 7. místě (z 19.krajů). O rok později si zopakovalo vítězství v kraji a v republikovém přeboru skončilo na 9. místě. Tehdejší družstvo hrálo v sestavě Václav Holčák, Vratislav 66

Řezníček, Břetislav Orság, Jiří Sekera, L. Baroš, M. Střítezský a A. Plánka. V roce 1953 se Václav Holčák zúčastnil soustředění juniorů ČSR v Lomnici nad Popelkou a v roce 1955 se Miroslav Gabrlík zúčastnil soustředění juniorů ČSR v Třeboni.

Z písemných materiálů, které jsem objevil při práci na této knížce, můžeme vzpomínky účastníků doplnit o údaj, že přeborníkem okresu dorostenců starších v roce 1956 bylo družstvo Tatranu Valašské Meziříčí, které o rok později hrálo v přeboru kraje. V roce 1957 sice první kolo dvoukolového turnaje okresního přeboru mužů vyhráli hráči Tatranu Valašské Meziříčí, ale přeborníkem okresu se stala Jiskra Kelč, která vyhrála druhé kolo. A v roce 1958 skončili v okresním přeboru mladší dorostenci Tatranu Valašské Meziříčí na třetím místě a mladší dorostenci Spartaku na místě čtvrtém. Muži Tatranu skončili v přeboru kraje na 5. místě.

Po sloučení tělovýchovných jednot Tatran a Spartak 22. listopadu 1958 v TJ Valašské Meziříčí družstvo mužů postoupilo do krajského přeboru. V této soutěži hrálo se střídavými úspěchy až do roku 1990 a většinou se umísťovalo v první polovině tabulky. V různých časových úsecích tohoto období v družstvu působili mimo jiné tito hráči (řazeno abecedně): Baroš, Bill, Eliáš, Gabrlík, Hanták, Hladký, Hlavica, Holčák, Potáč, Pupík, Růžička, Ryšánek, Sekera,

Na domácím hřišti při utkání s Královým Polem 67

Smilek, Šotkovský, Večeřa a Vychodil. Trenéry byli Bortel, Gabrlík, Holčák, Potáč, Sekera a Vrchovský.

Kolem roku 1982, po příchodu Lumíra Mocňáka, hráče extraligové Dukly Liberec a juniorského reprezentanta ČSSR, muži Tělovýchovné jednoty Valašské Meziříčí postoupili z okresního do krajského přeboru II. třídy, ale po jedné sezóně opět sestoupili do okresního přeboru.

V přeboru tehdy hrála tři družstva z Valašského Meziříčí: výše uvedené družstvo TJ, družstvo Osvětlovacího skla a TJ Juřinka. Když se v roce 1984 stal předsedou oddílu Stanislav Španihel, začal ve spolupráci s Lumírem Mocňákem systematicky zkvalitňovat mužský volejbal.

Byla vytvořena družstva žáků a následně dorostenců a nastupovala nová generace bratří Tomáše a Milana Staňkových, Petra Bajčíka, bratří Ondry a Marka Lieblových, Milana Kuchynky a dalších. Koncem osmdesátých let také došlo ke sloučení družstev TJ a Osvětlovací sklo do družstev TJ Valašské Meziříčí A a B. V áčku hráli oba bratři Staňkové, s výjimkou hostování Milana v extraligové Kopřivnici a Hošťálkové, a Tomášova ve Zbrojovce Vsetín, Štěpaník, Mocňák, Hozák, Eidlich, Částečka a Karel Krutílek, v béčku Španihel, Bajčík, Igor Leckeši, bratři Lieblové, Milan Kuchynka a další odchovanci.

V roce 1967 ve Zlíně. Zleva: Radka Hrabovská, Věra Pospíšilová–Bajčíková, Mirka Kohoutová, Hana Gřivnacká, Marie Pražáková, Eva Palacká, Ivana Varhaníčková, Jana Frňková (Nový Jičín), Eva Březíková a Libuše Svozilová ml.

68

Hranice mezi družstvy nebyla pevně stanovena a řada hráčů mezi nimi pendlovala.

Po roce 1990 se meziříčští volejbalisté pustili do frontálního útoku na postup do krajského přeboru. V roce 1992 bylo družstvo posíleno nahrávačem Jardou Tichým z ligového družstva Hošťálková a v druhé polovině sezóny i Pavlem Zemanem z družstva Blackfield Brno.

Oba jsou dnes meziřičskými patrioty, neboť si zde našli sličné manželky - volejbalistky. Posílené družstvo ve složení Tomáš Staněk, Milan Staněk, Jaroslav Tichý, Milan Kuchynka, Marek Liebl, Svaťa Štěpaník, Petr Bajčík, Karel Krutílek, Stanislav Španihel a další, s hostujícím Petrem Skálou z Brna, postoupilo do krajského přeboru II. třídy a po další sezoně do krajského přeboru I. třídy, kde hrálo v sezonách 1993–1994 a 1994–1995 a usilovalo o postup do národní ligy, třetí nejvyšší soutěže v České republice, což se družstvu sice nepovedlo, ale nakonec postoupilo místo Kopřivnice, která se postupu vzdala. A pak následovalo druhé nejslavnější období meziřičského volejbalu, byť podstatně kratší, ale tentokrát v kategorii mužů. V sezoně 1995–1996 družstvo TJ Valašské Meziříčí obsadilo 5. místo a v sezoně 1996–1997 ve složení Tomáš Staněk – kapitán, Milan Staněk, Jarda Tichý, Ivan Sopuch, Vladimír Bil, Radek Bilík, Jiří Kylhof, Eduard Chalupa, Miroslav Bayer,

059a – V roce 1968. Eva Palacká, Ema Roobová, Hana Gřivnacká, Marie Pražáková, Helena Dosoudilová, Jana Frňková a Jiří Potáč, dole: Radka Hrabovská, Mirka Kohoutová a Jarmila Šotkovská 69

Roman Hrabina, hrající trenér Jiří Tobolák a vedoucí družstva Stanislav Španihel – dokonce obsadilo 3. místo, což byl skvělý výsledek. Velkým přínosem byl právě příchod zkušeného nahrávače Jiřího Toboláka a moc nescházelo, aby družstvo hrálo baráž o první ligu. V sezoně 1997–1998 se družstvo vrátilo zpět na pátou příčku, což by nebylo špatné, pokud by někteří hráči neztratili potřebnou vůli k tréninkům. Na zápasy v té době jezdilo čím dál méně hračů, například v Opavě jich bylo pouze sedm včetně vedoucího družstva Standy Španihela, který po zranění Jiřího Toboláka musel ve svých 47 letech odehrát dva sety prvního zápasu a celý druhý zápas. To nakonec vedlo k odchodu Stanislava Španihela a Jiřího Toboláka z družstva. A v sezoně 1998/1999 se družstvo, přes heroickou snahu Petra Bajčíka, v lize neudrželo a sestoupilo do krajského přeboru I. třídy.

Jak mi řekl Standa Španiel, Meziříčáci krajský přebor hráli až do roku 2007 a docela dobře. Jenže neměli mládežnický oddíl, což bylo podmínkou účasti v soutěži, proto byli vyřazeni. A mladí hráči – Petr Mikliš, Ondra Liebl, Lukáš Novák a další – buď hrají jinde, nebo nehrají vůbec, a mužský volejbal ve Valašském Meziříčí dnes neexistuje.

A ještě malá douška o volejbalových deblech. Jejich historie ve Valašské Meziříčí začíná v roce 1984, kdy byl na popud Lumíra Mocňáka uspořádán nultý ročník volejbalových mix deblů. A všem se to tak zalíbilo, že turnaj pořádali každoročně za stále větší účasti. Vrcholem byl rok 1991, kdy se turnaj stal součástí mistrovství republiky ve volejbalových deblech a zúčastnilo se ho ve dvoudenním klání 68 smíšených dvojic, přes 40 dvojic mužů a 35 dvojic žen.

Meziříčský deblový turnaj byl největším turnajem v republice, což vedlo někdy v roce 1995 k prvnímu přímému přenosu ČT z volejbalových deblů v ČR a to od nás z Valašského Meziříčí. Turnaj se dokonce konal i po ničivých povodních v roce 1997. Startovným tehdy bylo odvezení 10 koleček bahna z před týdnem zaplavených kurtů. Tradice vydržela až do roku 2002, kdy turnaj naposledy organizovali Stanislav Španihel s Lumírem Mocňákem. Poté, co se tato dvojice pořádání turnaje vzdala, turnaj zanikl.

Družstvo žen v roce 1975. Nahoře zleva: Jiří Sekera, Eva Hoffmanová, Milada Hegarová, Mirka Kohoutová, Eva Pobořilová, Iva Krhovjáková, Karla Zajícová a Jiří Hlavica, dole: Věra Bajčíková, Jarka Šotkovská, Věra Hajdlerová, Marie Polášková a Blanka Gabrlíková Družstvo 2. národní ligy v roce 1971. Zleva stojící: Jiřina Ondrušáková, Mirka Kohoutová, Eva Vychodilová, Karel Prukner a Věra Bajčíková, v podřepu: Marie Jasoňková, Iva Krhovjáková, Eva Hofmanová, Radka Hrabovská, Věra Mikulcová a Hana Janošová 70

71

POSLEDNÍCH NĚKOLIK SLOV Na meziříčská „zlatá léta padesátá a devadesátá“ se hezky vzpomíná. Dosažené úspěchy byly výsledkem dlouhodobé a nepřetržité práce, v dnešní terminologii nazývaných „realizačních týmů“.

Realizační tým roku 1950 byl složen z obětavých funkcionářů a jejich rodin, kteří pro volejbal každodenně žili a věnovali mu svůj čas. Samozřejmě, že veškerá práce trenérů, technických pracovníků a ostatních funkcionářů, kteří se okolo volejbalu pohybovali, byla bezplatná.

Odměňováni byli čestnými uznáními, diplomy nebo potřesením rukou. Stejně tak byli odměňovány hráčky a hráči.

Realizační tým roku 1990 měl už podobu profesionálního vedení, ale pořád ho tvořilo několik jedinců, kteří celou činnost táhli. Když tito pro volejbal zapálení funkcionáři skončili svou činnost, došlo jak u družstva žen v roce 1965, tak i u družstva mužů v roce 1999, ke sportovnímu útlumu a sestupu do nižších soutěží.

Dosáhnout v dnešní době takových výsledků, jakých naše volejbalové oddíly dosáhly v letech 1950–1965 a 1995–1999, snad už není možné. Profesionalizace sportu vyžaduje nepřetržité finanční a materiální zabezpečení a kolektiv lidí, kteří budou pro volejbal tak zapálení jako jejich předchůdci, ale kteří navíc musí umět profesionálně sportovní činnost oddílu řídit.

A splnit tyto podmínky v podmínkách Valašského Meziříčí je obtížné.

Knížka vznikla jako nápad uchovat do budoucna vzpomínky na úspěchy meziříčského volejbalu a jsem rád, že Josef Fabián byl ochoten toto téma zpracovat, poněvadž jen díky jemu a jeho několikaměsíční práci a hledání dnes máme knížku v rukách. A za to mu patří mé poděkování.

Ing. Václav Svozil

72

73

Hráčky TJ VM v roce 1976.

Klečící zleva: Svaťka Ondrušáková, Eva Vrečková, Alena Mořkovská a Eva Kučerová, sedící: Jana Staňková, Mirka Kohoutová, Jiřina Ondrušáková

Hráči TJ VM v roce 1997.

Stojící zleva: Stanislav Španiel, Tomáš Staněk, Jiří Tobolák, Ivan Sopuch a Milan Staněk, v podřepu: Eda Chalupa, Jaroslav Tichý, Jiří Kylhof a Roman Hrabina

74

Hráčky TJ VM v roce 2006.

Stojící zleva: Eva Hoffmannová, Kateřina Jugová, Marcela Semančíková, Michaela Čepicová, Eva Hilská, Jana Čepicová a trenérka Eva Hoffmannová. V podřepu: Lucie Čtveráčková, Kateřina Krutilková, Alena Mikšová, Lenka Lieblová, Hana Vybíralová a Michaela Tvrdoňová

Hráčky TJ VM v roce 2009.

Stojící zleva: Michaela Kantorová, Hedvika Navrátilová, Kateřina Váňová, Michaela Čepicová a Alice Zemanová, dole: Kateřina Jugová, Lenka Lieblová, Alena Mikšová, Kateřina Krutilková, Lucie Bystroňová. Ležící Klára Matuštíková.

75

Josef Fabián ZLATÁ LÉTA PADESÁTÁ Jazyková úprava Elena Lamprechtová Vydalo Občanské sdružení Valašské Athény v roce 2010 jako sedmý svazek edice KRÁSNO Počet stran 88 Náklad 500 ks ISBN 978-80-904179-5-3 Tisk a sazba RAP GROUP s.r.o. Valašské Meziříčí