MEZI VÁMI
U K R A J I N C I J A K J E N E Z N ÁT E Mezi_vami.indd 1
24.01.19 13:58
vnitřní strana obálky str. 2
Mezi_vami.indd 2
24.01.19 13:58
MEZI VÁMI UKRAJINCI J A K J E N E Z N ÁT E
Velvyslanectví Ukrajiny v České republice 2019
Mezi_vami.indd 3
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 4
24.01.19 13:58
Ukrajinská a česká kultura se vzájemně prolínají
vykonávala – jak se běžně říká – nekvalifikované
že objevitelem tripolské kultury na území Ukrajiny byl
protože pro jakoukoli práci – má-li být vykonána dobře
a obohacují už celá staletí. Jen málo se kupříkladu ví, archeolog českého původu Vikentij Chvojka, a naopak zásadní archeologický výzkum Pražského hradu je
spojen se jménem Ukrajince Ivana Borkovského, který proslul také průzkumem kultury s keramikou pražského typu.
Desítky tisíc Ukrajinců z Ukrajinské lidové republiky
okupované bolševickým Ruskem našly nový domov
v Československu, které zároveň vytvořilo velkorysé
profese. Nemám tento termín rád a nesouhlasím s ním, – je nutným předpokladem kvalifikace. Od mnoha Čechů jsem, naopak, mnohokrát slyšel, že porevoluční
Česko bylo postaveno rukama právě Ukrajinců. A tato
myšlenka skutečně nemá daleko k pravdě. Věřím, že vklad Ukrajinců do české ekonomiky bude někdy
náležitě doceněn – a někdo třeba postaví, byť jen malý, pomník ukrajinskému dělníkovi. Protože tito lidé si zaslouží úctu a vděčnost.
podmínky pro jejich národnostní a kulturní rozvoj.
Bohužel, v české společnosti jsou stále ještě zakořeněny
přispěli k tomu, že Československo se stalo jednou
o Ukrajincích, zformované na počátku devadesátých
Převážně šlo o představitele inteligence, kteří značně z nejrozvinutějších zemí meziválečné Evropy.
Ukrajinská migrace do České republiky na počátku
často nespravedlivé a leckdy až urážlivé stereotypy
let. Publikace, kterou držíte v ruce, má sloužit boření těchto předsudků.
devadesátých let 20. století měla zcela odlišné příčiny:
Cílem tohoto projektu je představit Ukrajince, kteří
schopna ihned provést zásadní ekonomické reformy
umění, vědy, sportu, byznysu, medicíny a mnoha dalších
Ukrajina sice získala vysněnou nezávislost, ale nebyla
a zapojit se do procesu evropské integrace. Buďmě upřímní, důvodem této migrace byla především vidina lepšího života.
Všichni, kteří stáli před těžkým rozhodnutím opustit rodnou zemi a tento krok nakonec také učinili, k tomu
měli své důvody a nikdo nemá právo je soudit. Drtivá
žijí vedle vás, z nevšedního úhlu pohledu. Jsou to lidé
oblastí. Lidé, kteří duchovně, intelektuálně i materiálně obohacují Česko, ale v srdci nosí Ukrajinu. Zbavme se stereotypů!
Jevhen Perebyjnis
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
Ukrajiny v České republice
většina Ukrajinců, kteří tehdy přijížděli do Česka,
Mezi_vami.indd 5
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 6
24.01.19 13:58
Posláním projektu MEZI VÁMI, Ukrajinci jak je nezná-
hrdiny tohoto projektu. Nositelé mnoha uměleckých
z Ukrajiny jako na proud podřadné pracovní síly, která
nejen známí, ale i respektování a oceňování ve svých
te je změna pohledu české společnosti na emigraci se, mimochodem, významně podílí na růstu ekonomiky České republiky. Stavební dělníci, zámečníci, elektro-
instalatéři, betonáři a uklízečky – všichni tito Ukrajinci opravují, budují a uklízí Českou republiku. Poctivě si
a vědeckých ocenění nejen České republiky. Ti, již jsou profesních kruzích, a které si průměrný Čech sotva
spojí s Ukrajinou. Chceme upozornit právě na tyto osobnosti.
odpracovávají svou mzdu, kterou posílají domů.
Procesy spojené s pracovní migrací jsou někdy
Avšak pracovní migrace nemá pouze jednu tvář.
tak pro země, které přijímají na svém území cizince. Na
Ukrajinci významně přispívají také k vývoji nových technologií v ČR, k rozvoji vědy, kultury či sportu. Řeč je o vědcích a lékařích, právnících a malířích, bankéřích
a restaurátorech, ale také třeba o programátorech,
spisovatelích, architektech, geneticích, sportovcích, novinářích, sólistech
opery
a
baletu
a
dalších
představitelích prestižních profesí. Právě oni jsou
bolestivé. A to jak pro státy, které přichází o své občany, druhou stranu, nevyhnutelně vedou ke vzájemnému kulturnímu propojení a obohacování, k výměně
znalostí a osobních dovedností. Lidé si oblíbí svůj nový domov, ale nezapomínají na svůj původ. O tom všem
pojednává projekt MEZI VÁMI, Ukrajinci jak je neznáte.
Larysa Halyšyč
P R OJ E KT B Y L U S K U T E Č N Ě N Z A P O D P O R Y V E LV Y S L A N E C T V Í U K R A J I N Y V Č E S K É R E P U B L I C E
Mezi_vami.indd 7
24.01.19 13:58
Alexandra Bryksa malířka, předsedkyně Mezinárodní asociace akvaleristů Narodila se v malebné karpatské vsi Plavja. Vystudovala Ukrajinskou polygrafickou akademii ve Lvově. V Česku žije od roku 1993. Je majitelkou galerie La Lesia v Barceloně. Věnuje se olejomalbě, akrylu, kombinovaným
médiím a akvarelu. Byla organizátorkou a kurátorkou Mezinárodního festivalu akvarelové tvorby v ČR, věnovaného
stoletému výročí česko-ukrajinských vztahů. V srpnu 2018 se jej zúčastnilo 460 výtvarníků z 64 zemí. Za svoje vlastní akvarelové malby výtvarnice obdržela prestižní vyznamenání a několik ocenění na mezinárodních festivalech v Nepálu (2016), Indii (2017), Pákistánu (2018) a ve Spojených arabských emirátech (2018).
Její díla jsou součásti stálých expozic Muzea akvarelového papíru města Fabiano, Městského muzea akvarelového umění města Urbino (Itálie), také jsou ve stovkách soukromých sbírek. Ve městě Urbino Alexandra Bryksa byla kurátorkou 3. mezinárodního festivalu akvaleristů za Českou republiku.
„Světem se šíří vlna akvarelu,“ podotýká Alexandra Bryksa. „I přesto, že prvními malíři-akvarelisty byli autoři jeskynních maleb, dnešní Evropany je potřeba seznamovat s akvarelem od začátku, neboť tato technika se nacházela víc než dvěstě let ve stínu olejomalby. Ve srovnání s jinými je akvarel lehká, průhledná a křehká
malířská technika. Vyžaduje od umělce hodně trpělivosti a neodpouští chyby. Bílá barva – tou je pro nás papír. Dříve se uznávala pouze pastelová akvarel. Dnes je akvarel zářívá. Dnešní svět je příliš rychlý a agresivní, lidé se ztrácejí v nadbytku informací, avšak akvarel má schopnost uklidňovat a zastavit čas.“ Ve volném čase Alexandra Bryksa sportuje, fotí a cestuje. Oblíbené místo v České republice: Petřín v Praze.
Žena-umělkyně je jako jarní déšť. Maluj tak, aby všechno kvetlo.
Mezi_vami.indd 8
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 9
24.01.19 13:58
Vladimír Černiak inženýr automatizovaných systémů řízení v technologickém procesu, konstruktér, majitel a generální ředitel společnosti SCANROC (Ukrajina) a VKM Solutions SE, která představuje produkci SCANROC v České republice Narodil se v Kyjevě. V roce 1983 začal studovat na Kyjevském polytechnickém institutu, a ve vzdělávání
pokračoval na Technické univerzitě v Liberci, na fakultě automatizovaných systémů řízení. V roce 1988 se vrátil
na Ukrajinu. Roku 2013 založil v Praze společnost VKM Solutions SE. Ukrajinský SCANROC vyrábí provětrávané fasády pro budovy na základě špičkové skandinávské technologie, díky níž jenom ve Švédsku během deseti
let byla ušetřena spotřeba energie v hodnotě 20 miliard amerických dolarů. Vladimír Černiak přispěl k tomuto systému svými konstrukčními změnami, čímž výrazně vylepšil jeho vlastnosti. Má čtyři autorské patenty. Dnes
se výroba SCANROC nachází v Kyjevě na Ukrajině a ve španělské Kordobě. Jeho produkce obdržela evropský certifikát ETAG 034, který svědčí o nejvyšší technické známce expertů ve 34 bodech.
„Za sedmnáct let existence jsme pokryli 8,200.000 metrů čtverečních budov v zemích bývalého SNS SSSR a Evropy,“ sděluje Vladimír Černiak. „Aktivně spolupracujeme s Polskem, Německem, Británii, Českem,
Slovenskem. Jenom v ČR je potřeba zateplit kolem 20 milionů metrů čtverečních ploch. Instalujeme fasády
šetřící energie na obytné domy, nemocnice apod. Záruka je padesát let. Jedním z nejzajímavějších projektů
je Zelený Zlonín, pražské předměstí, kde se nyní buduje 104 pasivních eko-domků. Díky fasádám SCANROC se jejich obyvatelé budou cítit tak, jako kdyby obývali cihlové domy o tloušťce stěn 120 cm. Nebudou potřebovat ani topení, ani klimatizaci.“
Vladimír Černiak je jedním ze zakladatelů kyjevského motoristického fanklubu „Crasy Hohols MFC“. Svým koníčkem se zabývá také v Česku.
Oblíbené místo v České republice: pražský Petřín.
Věnuj se tomu, co dělá život lidí lepším.
Mezi_vami.indd 10
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 11
24.01.19 13:58
Andrij Doroš mikrobiolog, genetik Narodil se ve Lvově. Absolvoval Lvovskou národní univerzitu Ivana Franka, přírodovědeckou fakultu. V Česku
žije od roku 2000. V roce 2015 obhájil vědeckou disertaci v oboru biologie rozvoje na přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Je doktorem filosofie. Pracuje ve společnosti Synenos Health v Praze. Zabývá se
monitoringem klinických studií nových preparátů na léčbu schizofrenie a anemie u nemocných chronickou ledvinnou nedostatečností, které probíhají ve čtyřiceti nemocnicích Ukrajiny, Česka a Velké Británie.
„Začínal jsem jako genetik a mikrobiolog,“ vypráví Andrij Doroš. „Šestnáct let svého života jsem zasvětil vědě. Zkoumal jsem vliv určitých látek na lidský genom během nitroděložního vývoje. Za devět měsíců bouřlivého rozvoje embrya lze ovlivnit hodně věcí. Dokonce průběh stárnutí. V Biotechnologickém ústavu AV ČR jsme vyvíjeli monoklonální protilátky pro detekci syntetického estrogenu v českých vodách, který je součástí
moderních antikoncepčních pilulek. Umělý estrogen z hormonální antikoncepce, který se spolu s lidskou
močí dostává do čističek odpadních vod, by se měl zcela rozložit, aspoň teoreticky. Ve skutečnosti je však přítomen dokonce v pitné vodě – třebaže ve stopovém množství. Právě kvůli přítomnosti tohoto hormonu ryby, které žijí poblíž čističek, jsou většinou samice, dochází také k mutacím jiných organizmů. A jak to
ovlivňuje člověka? Neznecitlivuje snad reakci vajíčka na spermii? Naše laboratoř se podílela na výzkumu této otázky v průběhu sedmi let.“
Ve volném čase se Andrij Doroš věnuje běhání a numizmatice. Sbírá medaile, udělené za objevy učiněné v biologii a reproduktologii, a také vyznamenání spojená s životem Ukrajinců v České republice. Oblíbené místo v České republice: Šumavský národní park.
Quod me nutrit me destruit. Co mě živí, to mě zničí.
Mezi_vami.indd 12
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 13
24.01.19 13:58
Anna Chrolenko internistka, praktická lékařka Narodila se v Doněcku, absolvovala Doněckou lékařskou univerzitu Maxima Gorkého. V roce 2001 se
přestěhovala do Čech. Od roku 2002 působí jako lékařka. Posledních 9,5 let pracovala v pražské Fakultní
nemocnici v Motole – největší nemocnici v České republice, kde ošetřila kolem 45 tisíc pacientů. Přibližně tolik obyvatel má průměrně velké město v České republice jako například Mladá Boleslav. Doktorka Chrolenko je
pyšná, že měla pacienty z různých států světa: Zimbabwe, Maroka, Ukrajiny, Ruska, Francie, Japonska, Indie, Číny atd. Během svých služeb často ošetřila až osmdesát pacientů za 12 hodin, a přitom střídala angličtinu, češtinu, ruštinu a ukrajinštinu.
„Když mi bylo sedmnáct,“ vypráví Anna Chrolenko, „paní učitelka hry na cello mi doporučila zkusit
přijímací zkoušky na konzervatoř. Já jsem ale už od svých 12 let věděla, že budu lékařka. Touha léčit byla
nepřekonatelná. Proto jsem do našeho malého dvoupokojového bytu v Doněcku občas přinesla zraněné ježky či pejsky, nebo kuřátka či vrány se zlomeným křídlem.
Ale když to vezmu z vážnějšího úhlu pohledu, v životě každého lékaře existuje období, kdy chce maximálně využít svých možností. I proto si neustále rozšiřuji své odborné znalosti. Na druhou stranu přišlo spolu s
odbornými vědomostmi uvědomnění si toho, že v naší práci s pacientem je hlavní komunikace. Skutečný
lékař má léčit i duši. Měl by umět dát pacientovi jistotu a zároveň naději na uzdravení.“
Anna Chrolenko je matkou tří dětí: Nadi, Artema a Petra. Ve volném čase se věnuje malbě a plavání. Oblíbené místo v České republice: most Palackého v Praze.
Každý problém má řešení bez nutností ničení vlastního Já.
Mezi_vami.indd 14
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 15
24.01.19 13:58
Andrii Iefremenko Bronzový medailista z mistrovství Evropy v moderním pětiboji z roku 2002, doktor věd, autor tréninkové metody regenerace organizmu, trenér a člen výkonného výboru českého klubu TJ Dukla Praha, hlavní trenér národního týmu juniorů Německa v moderním pětiboji. Narodil se v Kyjevě, vystudoval Národní univerzitu tělesné výchovy a sportu Ukrajiny, kde také obhájil disertaci.
V České republice žije od roku 2011. Do roku 2014 působil jako trenér šermu národního reprezentačního týmu moderního pětiboje ČR.
„Český svaz moderního pětiboje klade důraz na plavání, běh a střelbu, upozaďuje přitom jízdu na koni
a šerm,“ vypráví Andrii Iefremenko. „Snažil jsem se to změnit, zejména během své spolupráce s Davidem
Svobodou před jeho vítězstvím na olympiádě v Londýně. Můj přístup vyhovoval jeho osobnímu trenérovi šermu Jiřímu Adamovi. Za čtyři roky se také povedlo změnit styl Jana Kufy – bronzového medailisty
z mistrovství světa z roku 2013 a vítěze mistrovství Evropy z roku 2016. Avšak vedení svazu zhodnotilo
můj systém jako příliš drsný na to, že, jak se vyjádřili, poskytuji „servisní služby“. Překvapilo mě to. Přešel jsem do klubu TJ Dukla Praha a začal vést německý národní tým. Ani na Ukrajině, ani v Německu nikdo nevnímá trenéra jako „servis“. Trenér je člověk, který ví, jak dovést sportovce k vítězství. Právě proto
zástupce ukrajinského pětiboje Pavlo Tymoščenko je dnes na prvním místě žebříčku TOP 100 podle ratingu
Světového poháru 2018. Česko je na 36. místě, Německo na místě 16. Nejúspěšnějšími školami moderního pětiboje v dnešní době jsou maďarská a sovětská. K sovětské škole patří i ta ukrajinská. Na posledních
šesti olympiádách zvítězilo pět představitelů sovětské školy a pouze jeden Čech. Bude-li Česko chtít vítězit pravidelně, bude muset změnit svůj přístup.“
Ve volném čase Andrii Iefrenenko hraje tenis a věnuje se běhu na lyžích. Oblíbené místo v České republice: Harrachov.
Žij tak, aby sis nemusel nic nalhávat.
Mezi_vami.indd 16
24.01.19 13:58
Mezi_vami.indd 17
24.01.19 13:59
Ivanka Rada Illyenko baletka, filmová herečka Narodila se v Kyjevě, absolvovala Ruskou baletní akademii v Moskvě. Pracovala v Ukrajinské národní opeře.
V roce 1996 se stala první sólistkou Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem. Tančila v Národním divadle ve Stuttgartu. V roce 2004 se vrátila do Čech, kde se stala sólistkou baletního souboru Národního
divadla v Praze. Nyní zde pracuje jako vyučující, vede vlastní kurzy. Jako baletka odtancovala přes čtyřicet rolí.
Zahrála si také v šesti filmech, mimo jiné, ztvárnila hlavní roli ve filmu Vítězství Viktora Polesného. Svoji prozatím poslední roli měla v roce 2012 ve filmu Ten, kdo prošel skrz oheň slavného ukrajinského režiséra Mychajla
Illyenka, který je hereččiným otcem. Ukrajinský Oscarový výbor nominoval tento film na cenu Oscar Americké akademie filmových umění a věd v kategorii Nejlepší film v cizím jazyce. Matka herečky je baletka Svitlana Mjalkivska.
„Tančila jsem před ukrajinským, německým a českým publikem a, věřte mi, pokud jde o kulturu, tak jsme jedné krve,“ vypráví Ivanka Rada Illyenko. „Zvlášť je to znát, když se člověk dostane do Číny, kde diváci
běžně při vystoupení v hledišti telefonují nebo se v klidu najedí. Moje oblíbená postava je Julie z baletu
Romeo a Julie. Tančila jsem ji v ukrajinské verzi Anatolije Šekery a v české verzi Ondry Šota. Ukrajinci jsou
v tomto směru nepolepšitelní romantici, proto mně osobně víc sedí Julie v pojetí Čechů – silná a cílevědomá osobnost, jednoznačný lídr ve vztahu s Romeem.“
Mimo scénu Ivanka Rada Illyenko vyšívá, vyrábí ozdoby a bižuterii a ráda běhá. S nadšením poznává méně známá pražská zákoutí.
Oblíbené místo v České republice: vesnice Třebějice v Jižních Čechách.
Každý den života je premiérou, my jej žijeme jako na zkoušce.
Mezi_vami.indd 18
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 19
24.01.19 13:59
Feliks Indenbaum bankéř Narodil se v Kyjevě. Vystudoval Kyjevskou národní obchodně-ekonomickou univerzitu, fakultu bankovnictví.
V roce 2007 obhájil kandidátskou disertaci na Doněcké národní univerzitě. V roce 2013 absolvoval Executive Academy Vídeňské ekonomické univerzity, a obdržel diplom Professional Banking MBA – titul MBA
v profesionálním bankovnictví. Pracoval v mnoha významných ukrajinských bankách. V roce 2013 přešel
na pobočku dánské Saxo Bank na Kypru. Od roku 2017 pracuje na pobočce této banky v České republice. K dnešnímu dni aktiva Saxo Bank činí 15 miliard amerických dolarů.
„Pomáhám vysoce zajištěným klientům Saxo Bank z pětadvaceti zemí východní Evropy dělat online investice
do akcií, valut, státních a korporativních dluhopisů a jiných finančních nástrojů,“ svěřuje se Feliks Indenbaum. „Peníze mají rády risk. Někdo si libuje v riskování více, někdo méně. Mým úkolem je pomoci zákazníkovi
realizovat jeho investiční strategii nejefektivněji. Například taková Itálie je dnes z hlediska investicí ,toxickou‘ zemí. Její vláda spekuluje s tématem vystoupení z Evropské unie, a odmítá splácet vnější dluh. Ceny jejích
aktiv klesly dolů, proto se dají pořídit celkem výhodně. Pokud Evropa dokáže vyřešit tento konflikt, můj klient z toho může mít dodatečný zisk. V opačném případě mu hrozí velké ztráty.
Míra rizika a případného zisku jsou spojenými nádobami. ,Toxická‘ je také Ukrajina – kvůli oligarchické
struktuře ekonomiky a nedostatečným legislativním reformám. Česká republika je z hlediska investic naopak velmi lákává, ačkoliv případný zisk by tu byl mnohem menší.“
Ve volném čase Feliks Indenbaum rád hraje fotbal, unikátní intelektuální hru „Co? Kde? Kdy?“ a cestuje na motorce.
Oblíbené místo v České republice: stará židovská čtvrť v Praze.
Esse quam videri. Spíš být než vypadat.
Mezi_vami.indd 20
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 21
24.01.19 13:59
Serhiy Ivanyuk trenér golfu, člen Profesionální golfové asociace hráčů a učitelů golfu v ČR, handicap 0 Narodil se ve Lvově, vystudoval Národní univerzitu Lvovská polytechnika, fakultu automatiky a Five star golf
Academy pri Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V Česku žije od roku 1998. Je jedním z nejlepších trenérů golfu v Praze.
„Již od dětství jsem se věnoval sportu: běh, plavání, box, ale mou skutečnou vášní se stal právě golf,“
říká Serhiy Ivanyuk. „Hraji už osmnáct let, a za sebou mám zhruba dvaadvacet profesionálních turnajů.
V začátcích mi pomohla právě moje zkušenost s boxem. Mám na mysli zvláštní přenesení váhy před úderem, v golfu a v boxu je to stejné. Na druhou stranu mi golf připomíná tanec, je elegantní a lehký. Když vše
děláte správně, nemůže vás nikdy unavit. Není zde důležitá fyzická síla, ačkoliv průměrná rána holí dosahuje rychlosti 150 kilometrů za hodinu a míček letí rychlostí až 240 kilometrů za hodinu. Důležitá je koordinace. Unavit vás může jen procházka po hřišti. Než obejdete osmnáct jamek, urazíte vzdálenost zhruba sedm
kilometrů. Neobejdete se bez trpělivosti. Přesně tato vlastnost chybí většině začátečníků, kteří pak samou nervozitou lámou hole. Hůl je dost křehká, je třeba se k ní chovat ohleduplně. Stejně jako k ženě. Golf je
ideální formou odpočinku v přírodě. Na druhou stranu, budeme-li věřit statistikám, každá desátá významná obchodní dohoda bývá uzavřena právě během golfové hry.“
Ve volném čase Serhiy Ivanyuk běhá, je to jeho způsob relaxace. Každý den uběhne 8 až 10 kilometrů. Oblíbené místo v České republice: Golfový klub Mariánské Lázně.
Nikdy se nevzdávej. Všechno, co se dělá, dělá se k lepšímu.
Mezi_vami.indd 22
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 23
24.01.19 13:59
Oksana Kolomiyets lékařka, dermato-kosmetoložka Narodila se v městečku Andrušivka v Žytomyrské oblasti. Absolvovala Vinnyckou národní lékařskou univerzitu
Mykoly Pyrohova. V Česku je od roku 2013. Pracuje jako dermato-kosmetoložka na pražské klinice mezinárodní sítě Mediestetik. Klinika Mediestetik je jednou z nejstarších evropských zdravotnických institucí v oblasti estetického lékařství. Na trhu působí již 20 let. Síť čítá třicet poboček po celé Evropě.
„Většina z nás se snaží nosit masku úspěšného člověka,“ dělí se o své dojmy Oksana Kolomiyets. „Jako
kosmetoložka dostávám tyto ‚masky‘ do péče pokaždé, když věk, stres nebo životní styl pacientů zanechávají nežádoucí stopy. Zkušený specialista dokáže ze stavu pokožky okamžitě rozpoznat, co přesně schovává
obranný ‚keep smile‘. Kvůli stresu se pokožka vyčerpává a je citlivější. Nedostatek spánku zanechává temné kruhy pod očima. Nosoretní rýhy vypovídají o únavě. Vnitřní neklid a neúspěch odráží marionetové vrásky kolem úst. Je zajímavé, že lidi jim věnují pozornost až v poslední řadě. Nejdříve si všimnou vrásek kolem
očí a na čele, zejména pak mezi obočím, ty se snaží odstranit jako první. Začínat s obnovou obličeje by se
mělo, pokud možno, na podzim. První výsledky mezoterapie se dostaví zhruba po týdnu, po botoxu – během
deseti dnů. Maximální efekt omlazení zajišťují především laserové, ultrazvukové a radiové procedury. Právě ty podporují vytváření nových kvalitních kolagenových vláken.“ Ve svém volnu Oksana Kolomiyets ráda cestuje. Oblíbené místo v České republice: státní zámek Hluboká nad Vltavou.
Přijímat proměnlivost života, a uchovávat jeho šťastné chvíle.
Mezi_vami.indd 24
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 25
24.01.19 13:59
Jurij Kolva baletní tanečník, choreograf, režisér Narodil se ve vsi Harkušenci v Poltavské oblasti. Vystudoval Kyjevskou státní choreografickou konzervatoř.
Působil v Zasloužilém souboru písní a tanců Ozbrojených složek Ukrajiny a v Národním akademickém souboru
tance Ukrajiny Pavla Virského. Svou kariéru v Česku zahájil v roce 1995 v roli Krvinky v muzikálu Dracula. V tomto obsazení se na scéně objevil 1 468 krát. Spolupracuje s pražským Národním divadlem. V jeho pracovním
portfoliu je dvacet oper a deset baletů, ale také muzikály Keep Cool, Monte Christo, Kráska a zvíře a další.
Objevoval se ve filmech vedle takových hvězd jako Pierre Richard, Gerard Depardieu nebo Joely Richardsonová. Spolupracoval s Karlem Gottem, Jiřím Kornem, Luckou Vondráčkovou, Josefem Vojtkem a dalšími ikonickými postavami českého show-byznysu. Dělal choreografii k filmům Karamazovi režiséra Petra Zelenky a Tajnosti od Alice Nellis, kde si zahrál roli drogového dealera. S představením od Jurije Kolvy zvítězila na mistrovství
Rakouska juniorů v roce 2016 rakouská krasobruslařka Alicia Stomakina, a na Mistrovství Evropy ve fitnessu v roce 2011 – Český reprezentant David Babůrek.
„Největším uměním je život,“ svěřuje se Jurij Kolva. „Jak obejít nebo jak zbořit překážky – to je skutečná
výzva! Výbušná směs adrenalinu a testosteronu – to je něco, bez čeho se nelze stát ani skutečným mužem, ani tanečníkem. Pro současného tanečníka je velmi důležité, neustále pozorovat život. Jinak nebude
schopný, vyjádřit se řečí těla. Časy, kdy režisér něco ukazoval, jsou dávno pryč. Dostaneš verbální úkol – a teď se ukaž. Minulostí zůstaly také rámce, které oddělovaly, řekněme, akrobacii od baletu. Jediné mantinely jsou talent a vlastní tělo. Tady je hlavní sebekázeň. Bez té nepřinutíš tělo, aby fungovalo v nepřirozených polohách.“
Jurij Kolva je otcem čtyř dětí. Nyní pracuje na novém směru choreografie – akrobalet. Oblíbené místo v České republice: státní zámek Konopiště.
V životě je možné všechno.
Mezi_vami.indd 26
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 27
24.01.19 13:59
Alexandr Kozlov malíř, akademický sochař, restaurátor, básník, pedagog Narodil se v obci Pokrovka Dněpropetrovské oblasti. Absolvoval Doněckou státní uměleckou střední školu a Leningradskou vyšší uměleckoprůmyslovou školu Věry Muchinové. V České republice žije od roku 1991.
Je zakladatelem uměleckého směru „romantický konstruktivizmus“. Obraz Alexandra Kozlova Rodinný stůl
vešel do české encyklopedie DIDEROT. Vystavoval v Čechách i v zahraničí – Slovensko, Německo, Švýcarsko,
Francie, Ukrajina a Rusko. Vypracoval svůj vlastní systém výuky výtvarného umění. Jeho žáci studují na výtvarných školách v USA, Irsku, Anglii, Švýcarsku, Rusku a Itálii. Malířovy básně byly přeloženy do češtiny, francouzštiny a němčiny. Je jediným zahraničním restaurátorem, který restauruje české památky chráněné státem – respektive výtvory barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna a Jana Brokoffa.
„Mým prvním velkým úspěchem v roli restaurátora byla práce na mariánském sloupu od Matyáše Bernarda Brauna z let 1723–1727 v Jaroměři,“ vypráví Alexandr Kozlov. „Snažil jsem se, stát se doslova Braunem.
Udělal jsem stovku kreseb jeho soch, objednal jsem si u kováře stejná dláta, jaké používal mistr. Na kopii
Svaté Panny Marie Immaculata, která korunovala sloup, jsem pracoval v tiché zahradě. Avšak začaly se dít
divné věci. Slyšel jsem klapot kopyt, řinčení zbraní a ostruh jezdců, smích procházejících kolem žen... Obrátil jsem se na psychologa, ale odborník mě uklidnil, že jsem v pořádku. Později mi český kardinál Dominik
Duka vysvětlil: moje práce byla Modlitbou. Proto jsem dostával taková znamení. V SSSR mě nikdo nenaučil
modlitbám. Přesto jsem si jasně uvědomoval, že jsou moje úmysly čisté. Chtěl jsem zachovat a předat příštím generacím cosi velikého a věčného.“
Ve svém volném čase Alexandr Kozlov staví modely galeon z 16. století a pěstuje bonsaje. Oblíbené místo v České republice: pražský Vyšehrad.
Z nul lze snadno vytvořit řetěz. Stanisław Jerzy Lec
Mezi_vami.indd 28
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 29
24.01.19 13:59
Natalie Kozlova akademická malířka, pedagožka, knižní ilustrátorka, členka Sdružení pražských malířů a Mezinárodního sdružení „Ars Porta“ Narodila se ve městě Mariupol. Absolvovala Doněckou státní uměleckou střední školu a Leningradskou vyšší
uměleckoprůmyslovou školu Věry Muchinové. V České republice žije od roku 1991. Vyučovala monumentální malbu na pražské Střední škole umělecké a řemeslné, vedla speciální lekce v Drážďanské akademii umění.
Vystavovala svá díla v Čechách i v zahraničí, například na Slovensku, v Německu, Švýcarsku, Francii, Ukrajině
a Rusku. Vlastní práce výtvarnice jsou k vidění ve stálých expozicích galerie Mark Chagall v Brně, ve sbírkách
Městského muzea města Čáslav, ve sbírkách Akademie věd ČR v Praze, v soukromých sbírkách v Evropě a USA. Věnovala kostelu svatého Mikuláše v Miroslavských Knínicích kopii barokního oltářního obrazu sv. Mikuláše z Myry. Je matkou tří dětí: Oleksandra, Patricie a Rebeccy.
„Kunsthistorici mě řádí k neosurrealistům“, vypráví Natalie Kozlova. „Dle mého mínění, jen ztvárňuji své pocity do barev a tvarů. Musím vstoupit do změněného stavu vědomí, abych mohla tvořit. Jen tak lze najít cestu
k vlastnímu podvědomí. Třeba v mém koexistují Ukrajina a Indie. V dětství jsem bydlela dva roky v indickém městě Ranči. Obrovský měsíc, přes půlku oblohy. Neuvěřitelně překrásné květiny. Až natolik, že když jsem si zapatlala tvář pylem, maminka si myslela, že je to krev. Ovoce exotických tvarů. To vše nyní nevědomě
přenáším do svých obrazů. Neskutečná obloha – zářivě blankytná přes den a sametově černá v noci. V mém
rodném Mariupolu jsou barvy něžnější. Jsou tam nádherné západy slunce nad mořem. Obloha hýří barvami – od zelené přes světle modrou až k růžově modré. Maluji jen tehdy, když mi v duši klíčí jakýsi zvláštní pocit stesku. Jak se dá slovy popsat něha? Pro mě je jednodušší ji namalovat.“ Mimo vlastní tvorbu se malířka zajímá o dějiny, sbírá staré mince. Oblíbené místo v České republice: pražský Vyšehrad.
Manžel, děti, barvy.
Mezi_vami.indd 30
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 31
24.01.19 13:59
Patricie Kozlova houslistka, studentka Pražské konzervatoře, absolutní vítězka mezinárodní hudební soutěže Concorso Euterpe (Itálie, 2017), držitelka zlaté sošky KORÉ z XIX. ročníku hudebního festivalu města Kouřim (Česká republika, 2017), první nositelka ceny Evropské unie umění pro talentovanou mládež, byla vyznamenána prestižní soškou PATTI (Belgie, Brusel, 2016) Narodila se v Praze. Na housle hraje od čtyř let. V deseti letech, jako nejmladší účastnice, se stala absolutní
vítězkou houslové soutěže na konzervatoři v Plzni. Koncertuje v Čechách i v zahraničí – Slovensko, Ukrajina, Itálie, Německo, Francie.Podle slov její profesorky MgA. Dany Vlachové, vedoucí smyčcového oddělení na Pražské konzervatoři, je dívka velkou romantičkou s hlubokými prožitky, které vyjadřuje svojí hrou.
Její vystupování je delikátní a velmi přesvědčivé. Má vysokou technickou úroveň. Jako citlivá ukrajinská duše, Patricie skvěle prociťuje i český charakter děl, například, Antonína Dvořáka. Rovněž má v oblibě také díla španělských autorů.
„Skladatelé z různých zemí vyžadují osobitý přístup“, vypraví Patricie Kozlova. „Ne vždy jednoduše vycítím ve skladbě národní otisk, ale vím, že je v každém díle. Rovněž mě velmi zajímá osobnost autora. Co cítil,
když vytvářel tento konkrétní kus? Sbírám staré noty. Už mám přes sto antikvariátních partitur. Některé z nich ležely celé roky na půdě. Hrát z těchto not je pro mne větší potěšení, více to člověka přibližuje k danému historickému období. Můj nejstarší výtisk je z roku 1909 – houslový koncert č. 3 od Josepha Haydna. Jako by to byl pomyslný most do té doby, i když zde chybí mezičlánek o délce jednoho století.“
Kromě hry na housle Patricie Kozlova ráda sportuje. Jezdí na koni, na kole a miluje lyžování. Oblíbené místo v České republice: Dvořákovo nábřeží v Praze.
Hudba je lék pro duši.
Mezi_vami.indd 32
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 33
24.01.19 13:59
Olena Laň spisovatelka, novinářka, členka Národní obce novinářů Ukrajiny Narodila se ve Lvově. Absolvovala Lvovskou národní univerzitu I. Franka, novinářskou fakultu. V Čechách žije
od roku 2009. Je autorkou fantasy knihy Burdybáč, aneb Ten, který žije v botě, která vyšla na Ukrajině i v České republice s ilustracemi známých českých malířů Jana Lauko Skorky a Oldřicha Jelena. Je nositelkou Ceny
Pantelejmona Kuliše za „moderní zpracování ukrajinské démonologie“, kterou ji udělila Mezinárodní literárně-
umělecká akademie Ukrajiny. Southern Illinois University (USA) doporučila dilogii Burdybáč k tisku pro všechny věkové kategorie, až na tu nejmenší. Spolupracuje s almanachy Port-Folio (Montreal, Kanada), Palisadnyk (Odesa, Ukrajina), s literárním časopisem Dzvin (Lvov, Ukrajina).
Je iniciátorkou a kurátorkou literárních projektů. Jedná se zejména o audioknihu Shlédni srdcem, kterou
namluvili žáci internátní školy města Vynnyky na Ukrajině jako dárek pro nevidomé děti. Autorčina díla lze přečíst v různých sbírkách.
„Vždycky jsem chtěla seznámit evropského čtenáře se staroukrajinskou démonologií, se všemi těmi
polisunami, dvorovými, mavkami,“ říká Olena Laň. „Řada jejich blízkých příbuzných žije také v českých
lesích a obydlích, vždyť máme společné kulturní kořeny. Slovanští duchové se podle mě neprávem ocitli na okraji evropské literatury. Nejsou méně malebné, než, kupříkladu, ti řečtí nebo skandinávští. A určitě
jsou stejně pozoruhodné, ať už z hlediska svérázného zevnějšku, nebo čarodějnické vynalézavosti. Češi se téměř nezajímají o své pohanské pověry. A přitom toto historické období je stejně tak tajůplné jako třeba středověk. “
Ve volném čase Olena Laň cestuje na kole s manželem a dcerou Varvarou. Hlavním hrdinou Burdybáče se stal její syn Nikita. Oblíbené místo v České republice: Pražský hrad
Člověk je narozen pro štěstí, všechno ostatní je patologie.
Mezi_vami.indd 34
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 35
24.01.19 13:59
Olena Liashenko Šestinásobná mistryně Ukrajiny v krasobruslení jednotlivců, nositelka ocenění z evropských mistrovství (1995, 2004 a 2005), čtyřnásobná účastnice Olympijských her, kdy se v roce 1998 umístila v desítce nejlepších. Je také trenérkou krasobruslení. Narodila se v Kyjevě. V bruslích si poprvé stoupla na led ve 3,5 letech. V sedmi letech poprvé zvítězila v městské soutěži. Vystudovala Národní univerzitu tělesné výchovy a sportu Ukrajiny. V letech 1993 až 2006 patřila mezi
deset nejlepších krasobruslařů a krasobruslařek světa. V České republice pobývá od roku 2013. Žije na Kladně, spolupracuje s kluby HC PZ Kraso Kladno a HC Rakovník, který jí v roce 2017 udělil vyznamenání za sportovní přínos.
„České krasobruslení se od ukrajinského liší už jen tím, že se tu na něj nahlíží jako na koníček,“ vypráví Olena Liashenko. „V Česku je mnohem více kluzišť, než na Ukrajině, ale jsou vesměs určená pro hokej. Chce-li krasobruslař ve svých patnácti letech získat olympijskou medaili, musí cvičit tři až čtyři hodiny, šestkrát
týdně. Právě tak se trénuje na Ukrajině a v jiných zemích, kde se provozuje tak zvaná sovětská škola, kam patří například také Čína. Je to doslova běh o život, vyžadující šílenou sebekázeň při pilování techniky
a soustředění se na výsledek. Právě proto ukrajinští krasobruslaři nyní vítězí pod vlajkami Německa, Izraele,
Ruska, reprezentují Polsko, Turecko, Švýcarsko nebo Bělorusko. Mezi jinými světovými školami bych vyzdvihla americkou. Je také silová, ale je měkčí jak ve způsobu jízdy, tak i co se týče přístupu trenérů. Pak tu je japonská škola, kde sportovce naopak drží v dost tvrdých fyzických a psychických mantinelech.“
Všechen svůj volný čas Olena Liashenko věnuje svým synům: Platonovi a dvojčatům Myronovi a Gordejevi. Jezdí spolu na kolech, plavou, a před rokem synové přiměli mámu, aby si vyzkoušela kolečkové brusle. Oblíbené místo v České republice: Divoká Šárka v Praze.
Nikdy si nezoufat, dívat se do budoucnosti pozitivně.
Mezi_vami.indd 36
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 37
24.01.19 13:59
Halyna Markin gynekoložka, majitelka kliniky Markin Narodila se ve Lvově. Vystudovala Lvovskou státní lékařskou univerzitu Danyla Halického. Do České republiky se přestěhovala v roce 2002. Svou profesní kariéru zahájila na pražské FN v Motole jako zdravotní sestra,
následně zde pracovala jako gynekoložka. V roce 2014 otevřela v Praze svou vlastní kliniku Markin. Studuje
MBA Cambridge Business School na pražské pobočce. Od roku 2011 pořádá konzultace pro nezletilé v rámci projektu Prima Gynda. Sponzoruje český nadační fond Rozum a cit, jehož posláním je pomoc náhradním rodinám, které vychovávají opuštěné děti.
„Klinika Markin se zaměřuje především na diagnostiku a léčbu v oborech gynekologie a estetické medicíny,“ vypráví Halyna Markin. „Ke zdraví žen se snažíme přistupovat komplexně, přičemž spoléháme třeba i na hormonální jógovou terapii a zdravou výživu ve spolupráci s nutričním specialistou Michalem Kindlem.
Zejména syndrom polycystických vaječníků lze v 90 % případů vyléčit pomocí vhodné diety. Určité typy
stravování pomáhají překonat neplodnost a kandidózu, jsou schopné odsunout menopauzu. Anorektická hladovění naopak přesouvají nezletilou osobu rovnou do klimaktéria, neboť takové dívky mají atrofované
ženské pohlavní orgány. Hypovitaminózu, rozšířenou mezi Evropany, která vyvolává řadu gynekologických problémů, lze označit za civilizační chorobu. Vůbec si neuvědomujeme že ovoce a zelenina, kterou
kupujeme v supermarketech, jsou ve skutečnosti fantomy. Ošetřené proti škůdcům, sklízené aniž by dozrály, celé měsíce leží ve skladech. Kde by se v nich vitamíny vlastně vzaly? Během roku 2018 byl program zdravé výživy Michala Kindla aplikován u 200 pacientek gynekologického oddělení kliniky Markin. Výsledky jsou skvělé. Utvoří základ naší společné vědecké monografie.“
V době pracovního volna se Halyna Markin věnuje společenským tancům, golfu, lyžování a sportovní střelbě. Oblíbené místo v České republice: Slapská přehrada.
Nežít pro sebe, ale pro lidi.
Mezi_vami.indd 38
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 39
24.01.19 13:59
Oksana Moiseniuk novinářka, televizní redaktorka, producentka, majitelka a ředitelka OM MediaProduction Narodila se v městečku Kobylecká Poljana na Zakarpatí. Absolvovala fakultu žurnalistiky na Lvovské národní
univerzitě Ivana Franka. V Čechách pobývá od roku 2009. Její produkce OM MediaProduction vyrábí pořady a reportáže pro české televizní stanice TV Óčko, Óčko GOLD, TV Sport 5 nebo promo spoty pro soukromé
zákazníky. Natáčí lifestylové pořady o psychologii, módě, kráse, hudbě, sportu apod. V její pořadech pravidelně vystupují české celebrity, modelky a Miss, a moderátorské role producentka svěřovala tváři seriálu Ulice Patricii
Solaříkové nebo České Miss Nikol Švantnerové. Nyní Oksana Moiseniuk pracuje na debutovém dokumentárním filmu o ukrajinských pracovních migrantech v České republice.
„Češi vnímají ukrajinské dělníky jako šedou masu ve špinavých montérkách, která večer co večer zaplňuje metro,“ vypráví Oksana Moiseniuk. „Ráda bych změnila toto vnímání! Chci zaznamenat stejnou osobu po
obou stranách hranice – jako námezdního dělníka v cizině a jako hospodáře u sebe doma. Každý migrant,
který zde pracuje deset měsíců ročně, má svůj cíl – poslat rodině peníze, zaplatit dětem školu nebo postavit dům. Pro Ukrajince je ‚dům‘ cosi hluboce posvátného. Je odhodlaný pracovat „dokud mu budou stačit síly“, ale dokončí svůj ‚hrad‘, aby měl „co odkázat dětem a měl kde zemřít“. Takto přemýšlí hrdinové mého filmu ze Zakarpatí, kterým ještě není ani třicet let! Chci, aby si Češi uvědomili, že za každým gastarbajtrem stojí
hluboký životní příběh. Ten samý člověk je úplně jiný v Česku a uprostřed karpatských polonin, krásných hor a útulných vsí, kde je doma. Ráda bych, aby naše migranty přestali litovat nebo jimi pohrdat, a aby je začali respektovat, jako lidi, kteří denně svádí své malé hrdinské boje.“
Ve volném čase Oksana Moiseniuk sportuje a zabývá se psychologií. Od stresu si pomáhá vymalováváním mandal.
Oblíbené místo v České republice: Praha a Vyhlídka Máj.
Stát pevně nohama na zemi, ale oči ať hledí ke hvězdám.
Mezi_vami.indd 40
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 41
24.01.19 13:59
Taras Moroz advokát, doktor práv (JUDr.), soudní tlumočník z ukrajinštiny a ruštiny Narodil se v Kyjevě. Je absolventem právnické fakulty Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka a Karlovy univerzity v Praze – specializace finanční právo. V České republice pobývá od roku 1978. Profesní činnost na
území ČR vykonává od roku 1999. Specializuje se na vztahy s mezinárodním prvkem ve sféře soukromého práva. Spolupracoval s mezinárodními korporacemi hutního, strojírenského, chemického průmyslu, jakož i finančními institucemi. Klientskou základnu jeho advokátní kanceláře tvoří klienti z více než 25 světových jurisdikcí. Je
zástupcem sdružení advokátů GESTORS (Ukrajina) na území EU. Jako advokát je zapsán v České advokátní komoře a Národní asociaci advokátů Ukrajiny. Plynně ovládá jazyk český, ukrajinský, ruský a anglický. „Ve vztahu mezi advokátem a klientem je nejdůležitější vzájemná důvěra,“ říká Taras Moroz.
„Když advokát cítí ztrátu důvěry, je oprávněn ukončit zastupování klienta. Proto nejtěžší je vést komerční
případy – zde není ,pravé spravedlnosti‘, ten pojem je zde rozmělněn a každý advokát je zároveň i člověkem s určitými morálními kvalitami. Když usiluješ o záchranu dobré pověsti klienta, často dáváš do sázky svou
vlastní – čistě lidskou – pověst. Institut zastupování vznikl ve starém Římě, a už tehdy se vytvořil názor, že čím více zákonů stát má, tím je, paradoxně, slabší. Kritické množství právních předpisů ho dokáže i zničit. Dnes v Evropě vzniká tolik nových zákonů, že je těžké se v nich zorientovat dokonce i pro profesionála.
O to víc je potřeba práce advokáta, jako osoby, která poskytuje právní pomoc, nikoliv pouze právní služby za úplatu“.
Veškerý svůj volný čas Taras Moroz věnuje rodině. Zajímá se o architekturu, obdivuje současnou komorní hudbu. Oblíbené místo v České republice: obec Velká Chmelištná
Každý den je cestou, a cesta sama je domovem. Macuo Bašó Mezi_vami.indd 42
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 43
24.01.19 13:59
Oleh Oliyarnyk programátor-analytik Narodil se ve Lvově, vystudoval Lvovskou národní univerzitu Ivana Franka, mechaniko-matematickou fakultu.
V Čechách je od roku 1994. Podílel se na řadě projektů a programů, některé sám řídil. Patří mezi ně, například, Autoškola 3D, Elektronické město Zlín, Opencard, Lítačka a další. Připravoval bankovní a laboratorní systémy,
kamerové systémy monitoringu a ochrany objektů, systémy automatizace městské hromadné dopravy v Praze. Pracuje v pražské společnosti Business Systems a. s., která úspěšně působí na českém trhu ve sféře IT,
programového zabezpečení bankovnictví, zdravotnictví, energetiky, telekomunikací, turismu, letectví a dalších odvětví již jedenáct let.
„Zabývám se programováním již třicet let,“ vypráví Oleh Oliyarnyk. „Mám přehled o tom, jak rychle se tato
oblast rozvíjí. Kdyby dnes zmizely veškeré programy, náš život by se proměnil v chaos. Programy jsou všude: v průmyslu, zdravotnictví, logistice, ve sféře služeb. Dokonce už ani nekomunikujeme tváří v tvář, ale přes Facebook či Twitter. Nepíšeme papírové dopisy ale většinou ty elektronické.
Počítače spouští zavlažovací systémy na zahradách, zavírají a otevírají okenní žaluzie a nedávno jsem
narazil na prezentaci čidla pro včelí úl, které mělo analyzovat podmínky v nichž včely žijí. Dnešní doba patří programátorům, kteří ale musí neustále zdokonalovat své vzdělání, aby mohli zůstat na vědecké špičce.
V jiných povoláních otázka neustálého vzdělávání není tak vyostřená jako v tomto oboru. Avšak programátoři vždy byli svérázní. Za mého mládí všichni kolem hltali Alexandra Dumase, zatímco já jsem se stejně velkým nadšením četl dokumentaci k Turbo Pascal.
Ve svém volném čase Oleh Oliyarnyk staví modely letadel a historických lodí. Oblíbené místo v České republice: Týnský chrám v Praze.
Neustupovat a nevzdávat se.
Mezi_vami.indd 44
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 45
24.01.19 13:59
Olena Oliyarnyk genetička, biochemička, kandidátka věd, členka European Association for the Study of Diabetes, European Atherosclerosis Society, České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a České Diabetologické společnosti Narodila se ve Lvově, vystudovala biologickou fakultu Lvovské národní univerzity Ivana Franka. V Čechách žije
od roku 1997. Působí jako vědecká pracovnice v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, přímo na
oddělení experimentální diabetologie. Olena Oliyarnyk je autorkou již 188 vědeckých publikací. Během práce
na Klinice interního lékařství na Vídeňské univerzitě v Rakousku rozluštila gen, který kóduje bílkovinu SECRETAGOGIN. Spolupracovala s doktorem Ludwigem Wagnerem a profesorem Wernerem Waldhäuslem.
„SECRETAGOGIN je genetickou informací o úrovni stresu v lidském organismu,“ vysvětluje Olena Oliyarnyk. „K dnešnímu dni bylo podle různých zdrojů rozluštěno 10.000 až 1,000.000 genů. Abychom si udělali
představu, s jakými měřítky musí pracovat genetici, uveďme, že jde o velikosti, uváděné v nanometrech – tedy v miliardtinách metru. Délky genů jsou různé; zápalka se rovná délce zhruba 100.000 genů. Nyní provádím výzkum cukrovky 2. typu a obezity. V roce 2016 bylo v České republice oficiálně
zaregistrováno 787.324 nemocných s cukrovkou 2. stupně a nadváhou zase trpí zhruba 55 % dospělé
populace. Moje poslední vědecká publikace pojednávala o tom, že módní doporučení dietologů jíst šestkrát denně je neúčinné. Nejefektivnější je totiž přijímat potravu jenom ráno a okolo oběda. Zhruba
1.200 kilokalorií pro ženy a 1.500 kilokalorií pro muže, v závislosti na jejich počáteční hmotnosti a na věku. Poslední příjem potravy by měl probíhat mezi 14. a 16. hodinou.“
Olena Oliyarnyk ráda cvičí aerobic a hraje počítačové hry. Její vášní je hra Diablo. Oblíbené místo v České republice: jezero Šeberák.
Žít v harmonii se sebou a se svým okolím.
Mezi_vami.indd 46
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 47
24.01.19 13:59
Alexandr Oniščenko malíř, majitel Galerie Jakubská v Praze Narodil se v Černihově. V České republice žije od roku 1991. Je neoimpresionista a avantgardista.
Malby Alexandra Oniščenka byly vystavovány v Česku, Francii, ve Španělsku, Německu, Velké Británií, USA,
Malajsii. Jsou k vidění ve stálých expozicích Broadmoor Gallery v Colorado Springs a Filsinger Gallery v Palm Desert (USA), a také v the Starthill Gallery v Kuala-Lumpur (Malajsie) a v Galerii Jakubská v Praze, která úzce spolupracuje s Kansaskou univerzitou. Oniščenko je zakladatelem Mezinárodní soukromé výtvarné školy
Černého plátna. Pořádal workshopy v Národní akademii umění, kultury a dědictví v Malajsii „ASWARA“ ve městě Kuala-Lumpur. Svou slavnou techniku malby na černém pozadí poprvé použil v roce 1986 v Bulharsku.
„Rozšířila se po celé Evropě,“ říká Alexandr Oniščenko. „V Itálii dokonce začali s průmyslovou výrobou
černého plátna. Bílé plátno nazývají prázdným, odráží stovky barev, zatímco černé – to je vše pohlcující
bezedná propast. Jen si to zkuste – zaplnit životem vesmírnou černou díru! Umělecká tvorba je hledáním odpovědí na otázky, kdo jsme a co jsme tady zapomněli? Ve tmě se dá hledat – přes den oheň prostě
neuvidíš. Často nacházím Ženu jako ztělesnění přírody: neuchopitelné, neřízené a neprůhledné. Hodně
cestuji, a nedávno jsem navštívil čínskou hranici s Tibetem. Tam jsem našel nepopsatelnou ženskou krásu. Přirozenou, se zajímavou intonací, otevřenou, poddajnou. Ale nejhezčí pro mě zůstávají Ukrajinky. A Česko je pro mě zářným příkladem matriarchátu, ačkoliv muži to tu nejspíš nepřiznají.“
Ve svém volném čase Alexandr Oniščenko fotí, má v Praze vlastní ateliér. Malíř žije v kostele sv. Jana Nepomuckého ze začátku 18. století v Mělníku-Chloumku, který restauroval vlastními silami. Oblíbené místo v České republice: město Český Krumlov.
Neztrácet zájem o život.
Mezi_vami.indd 48
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 49
24.01.19 13:59
Teťana Ostapčuk Fyzička, doktorka filosofie, nositelka Prémie Otto Wichterleho, udělované AV ČR, výherce stipendia Ľoréal ČR v rámci projektu Ženy ve vědě, vítězka ceny Milana Odehnala, udělované Svazem matematiků a fyziků ČR. Autorka více než padesáti vědeckých prací. Narodila se v Kyjevě, absolvovala Kyjevskou národní univerzitu Tarase Ševčenka, fyzikální fakultu. V Čechách pobývá od roku 1997. V roce 2004 obhájila vědeckou disertaci z fyziky na Univerzitě Karlově v Praze. Nyní pracuje ve Fyzikálním ústavu Akademie Věd ČR, zkoumá „chytré“ dielektrické materiály, které se používají v elektronických přístrojích.
„Co mají společného hliněný hrnek a mobilní telefon?“ ptá se Teťana Ostapčuk. „Na první pohled nic.
Avšak jak jedno tak druhé je vyrobeno z keramiky. Telefon, pochopitelně, jen částečně, pouze na úrovni elektronických kondenzátorů a senzorů. A zatímco hrnčíře zajímá pevnost, tepelná vodivost a plasticita
hlíny, já studuji její reakci na elektromagnetické vlnění. Na jaké frekvenci začne rezonovat? Jak změní jeho délku? Jaké budou energetické ztráty a jak se dají minimalizovat? Všechno to je potřeba propočítat, aby
člověk mohl zapnout mobilní telefon. Keramika je směs malých krystalů. Tu chytrou vypalují při velkém tlaku a vysoké teplotě až do 1.500 °C, a dělají to velmi rychle. Umělecké keramice stačí 600 °C.
Nejnovějším chytrým materiálem je tak zvaná nanokeramika, která se skládá z mikroskopických zrníček. Je
nejpevnější a nejstabilnější pokud jde o elektrické vlastnosti. Tyhle vlastnosti, pochopitelně, nejsou důležité pro hrnčíře. Můj rod vyráběl na Ukrajině keramiku od 17. století. Dělal nádobí, kachle, umělecká díla.
Ledničky dříve nebyly, ale byla to právě keramika, která pomáhala uchovávat mléko a smetanu v chladu.“ Ve volném čase se Teťana Ostapčuk ráda prochází v lese a sbírá houby. Oblíbené místo v České republice: Klánovický les.
Dělám vše, jak nejlíp umím.
Mezi_vami.indd 50
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 51
24.01.19 13:59
Taras Povoroznyk – Tary youtuber, parkourista, trenér, majitel firem Enjoy the movement, Tary Camp a Tary Workshopy Narodil se ve vsi Velyki Birky, ale vyrůstal ve vsi Bedrykivci v Chmelnycké oblasti. V Čechách žije od roku 2002. Česká média o něm mluví jako o idolu českých -náctiletých, u kterých Tary dokázal vzbudit zájem o sport.
Taryho youtube kanál má v současnosti víc jak 767.000 tisíc odběratelů. Některá videa nasbírala přes 2,5 milionů zhlédnutí. Za tři roky jeho víkendovými tréninky prošlo přes 15.000 dětí, síť kurzů Tarase Povoroznyka pokryla
celé Česko a v roce 2018 se v jeho letních táborech rekreovalo 1.300 mladých parkouristů. Parkouristi si oblékají trička s Tarym a jeho kniha „Průvodce životem youtubera Taryho a fenomenální disciplínou parkour“, která
vznikla na objednávku nakladatelství Albatros, se stala bestsellerem nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Jako parkourista se objevil ve filmech Decibely lásky, Lovci a oběti, ale také v klipu Barbory Polákové 2-8-5.
„Naše skoky ze střech a běhy po nosných konstrukcích mostů vypadají jako šílenství,“ dělí se o dojmy Taras Povoroznyk. „Ale je za tím vším jen poctivý trénink, a to nejen těla. Nejdůležitějším úkolem parkouristy je
přemoci strach. Už ve věku šesti let, tenkrát ještě na Ukrajině, jsme s kluky hráli na babu, přičemž jsme skákali z vrby na vrbu, které rostly nad řekou Smotryč, pak jsme do ní metali salta. Ale metrová stěna ve městě to pro mě byl problém. Bát se je přirozené. A musím se přiznat, že čím jsem starší, tím se bojím víc, protože
si uvědomuji jednu věc – dokonce i vycvičené tělo je nedokonalé a křehké. Takže si musíte ujasnit, zda to OPRAVDU CHCETE udělat. Pak se soustřeďte na své přání a začněte na sobě PRACOVAT. Parkour je o svobodě, a ta nikdy nepřichází sama a snadno.“
Tary sní o cestování po světě bez youtuberské kamery. Rekreačně se věnuje vodním sportům. Oblíbené místo v České republice: Vrch Vítkov v Praze.
Pohybuji se, tedy jsem.
Mezi_vami.indd 52
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 53
24.01.19 13:59
Jevhen Rega majitel a ředitel dopravní společnosti REGABUS Narodil se ve vsi Deškovycja Iršavského rajonu Zakarpatské oblasti, absolvoval Zakarpatskou strojírenskou
střední průmyslovou školu se specializací technik-mechanik leteckých konstrukcí. V České republice je od roku 1991. Společnost REGABUS je největším přepravcem cestujících v Česku ve směru Česká republika – Ukrajina a naopak. Jejích služeb ročně využije v průměru 60.000 osob, cestujících do dvaceti devíti měst. Autobusy
této společnosti jen v jednom směru denně překonají vzdálenost 3.800 km, přičemž překračují hranice Česka, Slovenska, Polska a Ukrajiny. Za čtyřiadvacet let existence společnosti autobusy objely zeměkouli 1.372 krát.
Česká společnost Bisonde, která se zabývá analytikou hospodářství, vyznamenala společnost REGABUS dvěma
certifikáty stupně A, které potvrzují nejvyšší možnou míru její platební schopnosti a spolehlivosti, a zařazují ji do exkluzivní skupiny českých firem.
„Tajemství našeho úspěchu spočívá v neustálých inovacích,“ sděluje Jevhen Rega. „Neustále modernizujeme vozový park, jezdíme pouze poslední generací autobusů značek Mercedes, Neoplan a Setra. Jako první
mezi ukrajinskými společnostmi jsme zavedli individuální mediální systémy pro cestující, přikrývky a polštáře v salónech autobusů, stevardky, které nabízí zdarma kávu a čaj. Zkrátka, orientujeme se na nejlepší evropské vzory dopravního servisu.“
Ve volném čase Jevhen Rega hraje golf, věnuje se bojovému umění Wing Chun a rád lyžuje. Oblíbené místo v České republice: Staroměstské náměstí v Praze.
Planout samému, zapálit ostatní, být vpředu – a tečka!
Mezi_vami.indd 54
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 55
24.01.19 13:59
Natali Ruden módní návrhářka, nositelka čestného ocenění Masarykovy akademie umění Za tvůrčí činnost (Praha 1996), titulu Lady Pro v rámci ceny Top-100 nejlepších firem ČR (2013) a dalších Narodila se v Kyjevě, kde také absolvovala Kyjevskou národní univerzitu technologií a designu. Od roku 1992 buduje v Čechách svou vlastní značku. Návrhářství má v krvi, navázala na činnost své matky. Patří mezi pětici nejlepších módních návrhářů v České republice a na Slovensku. Její kolekce měly velký úspěch na molech
v Londýně, New Yorku, Petěrburgu, Torontu, Edinburghu, Kyjevě a v Moskvě. Obléká představitele politické,
umělecké a finanční elity České republiky. Je hlavní módní návrhářkou soutěží Miss České Republiky a Miss Face. Spolupracuje se známými modelkami, například se slovenskou Miss Andreou Verešovou.
„Naše osobnost je ukrytá uvnitř nás, a já se snažím odhalit tuto individualitu,“ vypráví Natali Ruden. „V tomto ohledu jsme si podobní s Versacem. Ve všem ostatním rozvíjím svůj vlastní tvůrčí rukopis. Sleduji novinky
v oblasti textilií. Hedvábí pro sbírku ,Oceán‘ bylo vytvořeno pomocí nejnovějších technologií podle mých speciálních požadavků. Vždycky mě nejvíc inspirovaly čisté linie lidského těla, hlavně poté, co jsem se
seznámila s obrazy Amedeo Modigliani. Inspirací mi je nejen umění, ale i život. Hlavní myšlenkou mé kolekce «L‘ARTE DI VIVERE» bylo: ,Lepší je litovat toho, že jsi něco pocítil, než litovat toho, že jsi nepocítil vůbec nic‘. Láká mě alchymie bytí, nekonečný proces sebezdokonalování. Tak vznikla moje kolekce «Alchymie». Ve svém tvůrčím portfoliu mám přes třicet autorských přehlídek.“
Ve svém volnu Natali Ruden ráda lyžuje, a je profesionální hráčkou tenisu. Oblíbené místo v České republice: Staré město pražské.
Ženy chtějí být překrásné! Gianni Versace
Mezi_vami.indd 56
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 57
24.01.19 13:59
Jaroslav Savický programátor, spolupracovník oddělení adaptivní inteligence pražské pobočky americké Oracle Corporation Narodil se ve městě Zdolbuniv, vystudoval Národní technickou univerzitu Ukrajiny Kyjevský polytechnický institut Ihora Sikorského, fakultu aplikované matematiky. V Česku je od roku 2006. V roce 2011 začal pracovat pro Oracle Corporation. Oracle je jednou ze dvou největších amerických korporací, vyrábějících programové zabezpečení a serverové vybavení. Jenom v roce 2017 investovala tato korporace do vývoje 6,2 miliard
amerických dolarů. Zejména do vývoje umělé inteligence, s jejíž pomocí zákazníci korporace zvětšují efektivitu prodejů, určují poptávku na výrobky, objevují nadějné kandidáty na pracovní pozice a tak dále.
„Překvapují mě negativní informační vlny kolem umělé inteligence,“ dělí se o dojmy Jaroslav Savický.
„Programy v této oblasti jsou úzce specializované. Kdybychom naučili jeden program poznávat v davu
agresivní tváře a druhý přesně střílet uklidňující injekce, stejně bude potřeba programátora, který spojí
tyto programy do jednoho systému a ‚zmáčkne spoušť‘. V konečném důsledku všechno záleží na člověku, kterého poněkud podceňujeme. Kdybychom převedli průměrný lidský mozek na tranzistory, dostaneme
číslo 1,5х1017. Zatímco největší světová procesorová matrice má zhruba 2х109 tranzistorů. Uměle umíme
vytvářet pouze nepatrné neuronové sítě. Díky tomu počítač dokázal vyhrát nad člověkem ve hře Go. A tato hra je 10.100 krát složitější než šachy. Program zvítězil díky své schopnosti analyzovat partie, které sehráli
profesionální hráči. Nyní se tento postup využívá v lékařské diagnostice. To však nedělá program skutečně ‚chytrým‘, nebo schopným intuice.“
Ve volném čase Jaroslav Savický hraje Go, provozuje akademické pádlování a horolezectví. Oblíbené místo v České republice: město Beroun.
Užívej si života!
Mezi_vami.indd 58
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 59
24.01.19 13:59
Nestor Savula aplikovaný matematik, programátor, ředitel servisního oddělení pro střední Evropu, Blízký východ a Afriku v nadnárodní korporaci HP Inc. . Narodil se ve Lvově. Absolvoval fakultu aplikované matematiky Lvovské národní univerzity Ivana Franka. Od roku 2015 stojí v čele oddělení „Zařízení jako služba“ pražského oddělení nadnárodní korporace HP Inc. Oddělení
se zabývá prodejem počítačů a vývojem jedinečné technologie řízení elektronických přístrojů. Sféra odborného
vlivu Nestora Savuly pokrývá 109 zemí střední Evropy, Blízkého východu a Afriky. Jen v roce 2017 HP Inc prodala 70 milionů osobních systémů. Počítač od této společnosti vlastní každý třetí Čech.
„Jazyk programování je universálním prostředkem, který boří hranice,“ vypráví Nestor Savula. „Ovšem prodej počítačů má své zvláštnosti v každé zemi. Evropané jsou hodně přísní, pokud jde o ekologii – požadují
detailní popis materiálů ve složení techniky. Dále jim také záleží na výkonnosti procesoru a vysoké kvalitě
grafiky. Pro obyvatelé Arabských Emirátů velkou roli hraje design – lídrem prodeje v této zemi jsou sněhobílé notebooky. I když obecně vzato Blízký východ pilně sleduje především technologické novinky a je ochoten platit za ně značné obnosy. Zejména za moderní displeje, které se nepoškrábou ani se nerozbíjí. Ukrajina
se naopak musí řídit cenou. Pro Čechy je na prvním místě spolehlivost techniky a maximální termín záruky oprav. Ale všem bez výjimky záleží na informační bezpečnosti.“
V mimopracovní dobu Nestor Savula hraje tenis a lyžuje. Má slabost pro automobily. Oblíbené místo v České republice: Pražský hrad.
Vstáváte-li každý den s myšlenkou, že budoucnost bude lepší, čeká vás pestrý den. V opačném případě vás takový den nečeká. Elon Musk Mezi_vami.indd 60
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 61
24.01.19 13:59
Jevgenij Semencov bankéř Narodil se v Užhorodu. Vystudoval Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Palackého univerzitu
v Olomouci se zaměřením na obchodní ruštinu a ekonomiku. Vzdělával se také v Rakousku a v Německu. Plynule hovoří sedmi jazyky. V Čechách je od roku 1998. Pracuje v pražské pobočce J&T banky, která v roce 2017 investovala do nových projektů 14,807 miliard korun.
„Naše banka provádí každý rok jedinečný průzkum českých a slovenských dolarových milionářů J&T Banka Wealth Report,“ vypráví Jevgenij Semencov. „Milionář z Wealth Reportu 2017 – to je dvaapadesáti až
třiapadesátiletý podnikatel s vyšším vzděláním, který vlastními silami vybudoval svůj byznys nebo pracuje pro někoho jako manažer vyšší třídy. V Česku 14 % z nich tvoří ženy, na Slovensku jsou to pouze 4 % žen.
Svůj majetek zdědilo nebo vyhrálo v loterii pouze 1–2 % respondentů. Bohatý člověk to je opatrný investor, který si může dovolit nanejvýš 20 % rizikových investicí. Nikdy ale nepřipustí, aby jeho peníze jen tak ležely ladem na účtu. Peníze musí pracovat. Dotazovaní milionáři nejvíce investují do nemovitostí, stavebních pozemků a do startupů. Přispívají na charitu. Finanční elita České republiky v dostatečné míře pociťuje
odpovědnost za rozvoj společnosti, jsem si tím jistý. Mezi mými osobními zákazníky je řada Rusů, Kazachů, Arménů, Gruzínců a Ukrajinců.“
Ve volném čase Jevgenij Semencov miluje jachting, hraje hokej, plave a věnuje se izraelskému bojovému umění krav maga.
Oblíbené místo v České republice: zřícenina kostela sv. Mikuláše z 13. století v lese pod kopcem Krudum.
Miluj, změň nebo nech být.
Mezi_vami.indd 62
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 63
24.01.19 13:59
Jevhen Šokalo operní sólista Narodil se ve vesnici Semenivka Pustomytivského rajonu Lvovské oblasti. Absolvoval Národní hudební akademii Petra Čajkovského v Kyjevě. Pracoval v Kyjevském municipálním akademickém divadle opery a baletu pro děti a mládež, v Národní opeře Ukrajiny. V Čechách žije od roku 1994. Již dvacet let je operním sólistou v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, aktivně spolupracuje s dalšími sedmi divadly v České republice, přednáší na
plzeňské konzervatoři. Zpívá česky, italsky, německy, francouzsky. Tento ukrajinský bas má na svém kontě kolem sto padesáti premiér. Jeho zpěv zněl na nejlepších scénách Japonska, Itálie, Řecka, Německa, Nizozemska,
Kanady i jinde. Jevhen Šokalo si zahrál v televizních seriálech a filmech, např. Četnické humoresky, České století a Černí baroni. V roce 2002 obdržel Cenu Vendelína Budila za významný umělecký přínos české kultuře, získal nejednu nominaci na Cenu Thálie – prestižní českou cenu za mimořádné umělecké výkony.
„Češi mají být na co hrdí,“ říká Jevhen Šokalo. „Opery Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka nemizí ze světových scén po celá desetiletí. Mimochodem, role revírníka z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky je mou oblíbenou. Ukrajinci mají menší štěstí na opery. Ačkoliv výrazné ukrajinské motivy lze
slyšet v díle M. Rimského-Korsakova, M. Musorgského, M. Hlinky, A. Dargomyžského, ale také A. Prokofjeva, který se narodil ve vesnici Solncivka dnešní Doněcké oblasti, nebo P. Čajkovského, který pocházel
z ukrajinského kozáckého rodu. Já ale sním o plnohodnotné inscenaci opery Taras Bulba Mykoly Lysenka, která by seznámila evropského posluchače s historií Ukrajiny.“
Volný čas Jevhen Šokalo nejraději tráví na chalupě v Uničově, kde rád seká dříví, věnuje se kutilství a chodí na procházky do lesa.
Oblíbené místo v České republice: Šumavský národní park.
Učit se cizímu, ale na své nezapomínat.
Mezi_vami.indd 64
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 65
24.01.19 13:59
Serhij Vasiljev architekt Narodil se ve městě Kaluš. Absolvoval Kyjevskou národní Univerzitu stavebnictví a architektury. V České
republice pobývá od roku 1993. Spolupracoval s takovými významnými stavitelskými společnostmi, jako Haas
Fertigbau a Hoco Bauelemente. Práce Serhije Vasilieva vycházely tiskem v časopisech Moderní byt a Top Class
a opakovaně získávaly cenu čtenářských sympatií v soutěži Dům roku časopisu Dům & byt. Obchodní a servisní středisko Yamaha v Písku realizované podle jeho návrhu zvítězilo v soutěži PRESTA — Prestižní stavba Jižních Čech 2006–2008. Jako architekt se rovněž projevil při rekonstrukcích. Řídil rekonstrukci zámku Berchtold
z 19. století v Kunicích u Prahy a přestavbu historické konírny na Kostelní šenk v areálu Břevnovského kláštera z 10. století v Praze.
„Šedesát procent mé práce spočívá v navrhování rodinných domů“ vypráví Serhij Vasiliev. „Pokud jde
o volbu stavebních materiálů, současný Čech je spíše konzervativní, ovšem postupně se stává pokrokářem,
pokud jde o vzhled jeho obydli. Lákají ho lomené geometrické tvary. Dnes lze sotva mluvit o národní tradici v architektuře, náš svět je příliš kosmopolitní. Líbí se mi třeba čisté linie švédských staveb. Ale zároveň
také to, jak konstruktivně řeší nadbytek emocí v Itálii. Jak dokážou zasadit domy do krajiny ve Švýcarsku a v Rakousku. I Češi mají být na co hrdí. Jsou zde silné tradice kubizmu a minimalizmu, které jsou nyní
znova ve hře. Ochotně se pouštím do neobvyklých projektů. Například teď pracuji na domu z evropského ekvivalentu tradičního ukrajinského „samanu“ nebo české „vepřovice“ – cihly ze směsi slámy a hlíny, který vzniká v Karlových Varech.“
Ve svém volném čase Serhij Vasiliev hraje s kamarády ve skupině na basovou kytaru, věnuje se grafice a akvarelové malbě a rád navštěvuje divadla, zájmena milovanou operu.
Oblíbené místo v České republice: čtvrť Nový svět na pražských Hradčanech.
Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte. Elbert Hubbard
Mezi_vami.indd 66
24.01.19 13:59
Mezi_vami.indd 67
24.01.19 13:59
MEZI VÁMI www.mezivami.cz
mezivami@gmail.com
Vydalo Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice v roce 2019 v nákladu 1 000 výtisků.
Charlese de Gaulla 29, 160 00 Praha 6, Česká republika
ředitelka projektu – Larysa Halyšyč texty – Olena Laň
fotografie – Jana Špaková
fotografie Halyny Markin, Natali Ruden, Oxany Moiseniuk a Taryho – osobní archivy respondentů překlad – Alexej Sevruk
korektura – Oksana Moiseniuk grafika, sazba – Jaroslava Drechslerová, jarka@drechsler.cz
tisk – Irbis, Aloisina Výšina 556/56, 460 05 Liberec, www.vytiskneme.cz
Mezi_vami.indd 68
24.01.19 13:59
vnitřní strana obálky str. 3
Mezi_vami.indd 69
24.01.19 13:59
Praha 2019
Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice
Charlese de Gaulla 29, 160 00 Praha 6, Česká republika
Mezi_vami.indd 70
24.01.19 13:59