Pohádkové neděle v Městském divadle Pohádkové představení

Lichožrouti

Slovácké divadlo Uherské Hradiště režie Lukáš Kopecký neděle 26. února ve 14.30 hodin ve Velkém sále Každý známe tu př íšer nou chvíli, kdy nemůžeme najít dvě stejné ponožky Spěcháme, poskakujeme po jedné noze, abychom si natáhli aspoň tu jednu a slovy, nikoli vybranými, viníme neposedné domácí mazlíčky, nepozor ného par tnera, děti nebo vlastní nepo- řádnost. Ne, že by nám to snad v t akové vypjaté chvíli mohlo nějak pomoci, skutečný viník je totiž jiný: je jím malý, na pr vní pohled docela roztomilý, tvoreček jménem lichožrout.

Oblíbený lichožroutí př íběh básníka Pavla Šr ut a uvidí diváci v dramatizaci oceňované spisovatelky Venduly Bor ůvkové Lichožrout Hihlík se po smr ti svého dědečka musí naučit postarat sám o sebe, navázat nová př átels tví – a hlavně, společně se svou lichožr outí ses tř enkou Ramonou, zachr ánit br atr ánka Tulamor a ze spár ů Kudly Dederona a jeho bandy Dají se lichožrouti a lidé dohromady, aby pomohli dobré věci?

Upozornění: pohádka je vhodná pro děti od 6 let

Dětský kar neval s Pipi Dlouhou punčochou

neděle 5. března ve 14.30 hodin ve foyer

Připravujeme ve spolupráci s kulturním a kreativním centrem Živý Zlín

Oblíbený dětský kar neval s naší nejnovější pohádkovou post avou Pipi Dlouhou punčochou, se kter ou si můžete užít kr ásné odpoledne v divadelním foyer plném her, soutěží, výtvar ných dílen a t ančení

Pohádku Pipi Dlouhá punčocha pak hrajeme: 12. a 15. března ve 14.30 hodin a 23. března v 10.00 a ve 14.30 hodin

Ev a Mat alov á, legenda Měs tského div adla Zlín, odešla do hereckého nebe

Herečka Eva Matalová zemřela ve čtvr tek 29. prosince 2022 ve věku nedožitých devadesáti let. Většinu svého bohatého uměleckého života strávila v Městském divadle Zlín, kde za více jak čt yřicet let vytvořila téměř dvě stě rolí. Tou poslední byla Irma Gabrhelová v inscenaci Žítkovské bohyně.

„Divadlo mi chybí, ale člověk má vědět, kdy odejít, ačkoliv to není snadné,“ prohlásila herecká legenda v jednom ze svých posledních rozhovor ů, kter ý poskytla několik měsíců poté, co dala jevišti def initivní sbohem. Po der niéře úspěšného dr amatu „o ženách, které bohovaly“ se v roce 2017 odebrala do Zlatých Hor na Jesenicku a t am si zvykala na zcela novou životní kapitolu „Bylo nutné se vyrovnat a smíř it s tím, že jsem př ijala roli nepracující důchodkyně,“ usmí vala se pokor ná, s tále optimis ticky naladěná Eva Mat alová ve svém útulném bytě.

Osud tomu nakonec chtěl, že dlouhé pandemické bezčasí uložilo toto povídání do šuplíku. Avšak byla by věčná škoda, kdyby v něm zůst alo – st ala se z něj vzácná vzpomínka na dámu, která uměla do poslední chvíle žít

Co se vám s odstupem času vybaví, když se zmíní zlínské divadlo?

Domov Vždyť od roku 1955 jsem ve zlínském divadle strávila nejpr ve dlouhých dvaatř icet let, po následné pauze dalších osm let a pak jsem v něm ještě několik let hostovala, na což skutečně s láskou vzpomínám Naposledy jsem se objevila v Žítkovských bohyních, které jsem od vedení divadla dost ala ke svým osmdesátým narozeninám Víte, nejenom ke zlínskému divadlu, ale i k městu samotnému mám speciální vzt ah a upř ímně řečeno, místní Lesní hřbitov bude moje útočiště, jednou chci být právě t am. Kam zlínské divadlo v porovnání s divadly jinými, které jste měla možnost poznat, řadíte? Čím podle vás bylo a je výjimečné?

Pro mě osobně bylo vždycky nejdůležitější to, co se někomu možná ani důležité zdát nemusí, a sice herecké zázemí, respektive vzt ahy uvnitř divadla Př ijde mi, že ve Zlíně jsem nikdy nenarazila na žádnou ř evnivos t a měla jsem kolem sebe samé upř ímné lidi, a to skutečně od posledního kulisáka či pomocného rekvizitáře. To je ten důvod, proč jsem se t am vždycky cítila dobře, právě proto bylo zlínské divadlo můj domov.

Kdy vám bylo ve zlínském divadle nejlíp, vezmeme-li to čistě z pracovního hlediska?

Samozř ejmě, že každá et apa měla něco do sebe Stř ídala se období slabší s obdobími špičkovými, kdy bylo zlínské divadlo doslova na vrcholu To je ale př irozené a děje se tomu t ak všude Pr o mě osobně byla jedna z velmi kr ásných et ap v době, kdy zlínské divadlo vedl ř editel Miloš Slavík (pozn v letech 1970–1986), kter ý byl velice odvážný člověk a tenkrát pomohl opravdu mnoha pronásledovaným režisér ům

Dokážete říct, jak se divadlo obecně změnilo, když ho porovnáte v dobách vašich začátků s dneškem?

Změnilo se pochopitelně výrazně. Skutečně jsem zažila celou řadu nejr ůznějších et ap a období – od divadla klasického, přes socialistický realismus a následná šedesátá let a, až po divadlo, řekněme, současné Zamýšlím se však nad tím, jestli právě to aktuální divadlo jde správnou cestou a zda bych ho chtěla hrát Mnohdy mi př ijde, že se hodně dere na povrch režisér ská exhibice a zapomíná se jaksi na podst atu samotného díla Často musí být inscenace za každou cenu „jinak“. Neř íkám, že je to pokaždé špatně, ale někdy je to skutečně na úkor významu samotného. Divadlo se má hr át o něč em a pokud divák neví, o č em se hr aje, t ak ho nemůže zaujmout.

Zlínské publikum vás mohlo vidět v téměř dvou stovkách rolí.

Na které vzpomínáte nejraději?

To je těžká otázka, pr otože v každém období se objevila nějaká pěkná Nikdy jsem nebyla hvězdou zlínského divadla a převážně jsem hrála, jak se ř íká, dr uhé housle. Vždycky jsem si ale v rámci vzt ahu k vlastní roli řekla: „Tebe nikdo nechce hrát, holka, t ak víš co, dokážeme, že je v tobě něco výjimečného a zajímavého.“

Mám-li ale přece jenom nějakou roli zmínit, t ak třeba tu titulní z inscenace Dům Ber nardy Alby

S divadelním životem jste se rozloučila až nedávno, symbolické sbohem jste mu dala na derniéře již zmiňovaných Žítkovských bohyní. Byla to pro vás zřejmě krásná tečka, mám pravdu?

Ano, naprosto A vidíte, na roli Ir my Gabr helové budu vzpomínat pr avděpodobně asi nejvíc, nejenom z toho důvodu, že byla mojí poslední, ale i proto, že jsem se s ní naprosto ztotožnila Vlastně jsem ji t ak nějak na tom jevišti žila.

Upřímně si cením toho, že jste dokázala říct, že už stačilo. Ne každý herec dokáže takhle s noblesou odejít. Jak jste to dokázala vy?

Těžko, ale je to v podst atě stejné, jako když přes noc přest anete kouř it Vlastně jsem s hraním skončila z lásky k divadlu Zdravotně jsem na tom už nebyla nejlépe, a t ak jsem si jednoho dne řekla, že přece nemůžu divadlu ublížit třeba tím, že budu marodit zrovna v momentě, kdy to bude nejméně vhodné a bude se za mě muset ř ešit náhlý záskok . Člověk má vědět, kdy odejít, ačkoliv to není snadné.

Stýská se vám?

Nesmí se mi stýskat! Bylo nutné se vyrovnat a smíř it s tím, že jsem př ijala roli nepracující důchodkyně

Jak teď vypadají vaše dny bez toho divadelního kolotoče?

Strašně Divadlo mi opravdu chybí, ale holt si to nesmím př ipouštět Prožila jsem hezký život a teď se musím těšit z jiných krásných věcí – třeba ze sedmi krásných pravnoučat, nebo z kouzelné př ír ody, kter ou mám okolo. Říká se mi to těžko, ale exis tují i jiné hodnot y než divadlo.

Sluší se zmínit, že díky vám se divadlu věnuje několik dnes významných herců. Údajně jste dokonce na JAMU připravovala jednoho chlapce z V izovic, kter ým nebyl nikdo jiný než Bolek Polívka. V ybavíte si, jak na vás tehdy zapůsobil?

Abych to uvedla na pravou mír u – já jsem ho nepř ipravovala, ale je pravda, že do Vizovic jsem nějakých šest let pravidelně jezdila, pr otože jsem dlouhodobě spolupr acovala s t amními ochotníky Vzpomínám si, že jednou jsem byla v nějaké porotě a jelikož Bolek věděl, že jsem herečka a chyst al se akorát na JAMU, t ak mě oslovil s tím, zda bych mu nepomohla, na což jsem mu ale řekla, ať se nezlobí, že jsem zatím kluky nepř ipr avovala a ner ozumím tomu Odkázala jsem ho však na pana Beránka, ačkoliv on šel za panem Jeřábkem, a ten ho nakonec skutečně př ipravoval (pozn : Václav Ber ánek a Václav Jeř ábek byli členy soubor u tehdejšího Divadla pracujících ve Zlíně) Dodneška jsme s Bolkem v kont aktu, naposledy jsme spolu točili f ilm Domácí péče a v mezičase vždycky na place kř ičel: „To je Mat alová! Bez ní bych u divadla nebyl!“ Nikdo okolo samozřejmě neměl tušení, kdo nějaká Mat alová je, ale byla legrace.

Por Tr T Evy Matalov

Neokázalá týmov á hr áčk a, žijící souborovým duchem div adla

Absolventka JAMU svůj t alent prokázala už za studií, když ještě coby studentka účinkovala v Beskydském divadle v Novém Jičíně Roky 1953 až 1955 zasvětila Slováckému divadlu v Uher ském Hr adiš ti, ovšem hlavní č své profesní kariér y spojila s Městským divadlem Zlín, kde působila v angažmá v letech 1955 až 1987 a 1997 až 2002. V mezidobí byla t aké členkou Horáckého divadla v Jihlavě, kde zároveň vyučovala na místní Lidové škole umění a spolupracovala s ochotnickým souborem Pedagogicky působila i na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění, a to již od jejího založení v roce 1994, s přestávkou až do roku 2010 Vyučovala zde hereckou výchovu.

Eva Matalová vytvoř ila za svou kariéru úct yhodných 220 rolí, z toho 174 př ipadlo na zlínskou éru. Její pr vní rolí v tehdejším Divadle pracujících Gottwaldov byla Julka Kolářová v inscenaci hr y Miroslava Stehlíka Vysoké letní nebe Hrála ještě po boku Gust ava Opočenského, Jana Libíčka, Ot akar a Moučky, později St anislava Tř ísky, Lubora Tokoše, Jana Honsy a dalších Díky své spontánnosti, neokázalosti a nepatetickému hereckému projevu dokázala zaujmout v post avách dobrosrdečných, př ímých, bodr ých, obyčejných žen.

Mimochodem, máte přehled, kolik těch „dětí“ – jak všem v současnosti už bývalým studentům, které jste na hereckou školu připravovala, říkáte – se nakonec u divadla uplatnilo?

No, je jich poměr ně hodně a jsou r ůzně r ozběhnuté po celé republice Např íklad Zbyněk Fric působí v pr ažském Nár odním divadle, Mar tina Randová se zase s t ala známou televizní tvář í

A t akové Petře Hřebíčkové, pro změnu mojí adoptivní vnučce, jak já s radostí ř íkám, protože jsme se spolu potkali ve zlínské Mar yši, té se pěkně dař í v Praze zi významné role patř í bezespor u její titulní role inscenaci Dům Ber nardy Alby z roku 1986

Na závěr ještě jedna zásadní otázka – proč by měli lidé chodit do divadla i v dnešní hektické době?

Aby se sešli a něco společně pr ožili, vždyť není nic kr ásnějšího. Divadlo spojuje, a právě proto je t ady po celá st aletí.

V témže roce autor sky př ipravila ke 40. výročí divadla klubový pořad Ber te nás jako baladu, v němž se v písních a vzpomínkách vracela se svými kolegy k zážitkům ze zlínského divadelního angažmá Byla v dobr ém slova smyslu neokázalou týmovou hr áčkou, žila soubor ovým duchem divadla Svou otevřeností a sdílnos tí si získala sr dce mnohých Ráda se o své šenos ti a zážitky podělila s kolegy i př áteli. V časech výročí divadla bývala Eva Mat alová vždy živou kr onikou fungování Měs tského divadla Zlín. St ala se mimo jiné kmotrou knihy k výročí 70. let Městského divadla Zlín.

Eva Mat alová vstupovala na divadelní pr kna až do vysokého věku Hos tovala v Nár odním divadle v Br ně, v Uher ském Hr adiš ti, ale i ve Zlíně Díky dlouhému angažmá a kont aktu s divadlem f igurovala např íklad v obou nas tudováních Mar yši (v r oce 1971 coby Strouhalka, v roce 2008 coby St ařenka), nebo v obou nastudováních Kočičí hr y (v roce 2011 jakožto Adelaida, v roce 1973 v roli Myšky). Její poslední a nezapomenutelnou rolí byla v Městském divadle Zlín legendár ní pos t ava Ir my Gabr helové v inscenaci Žítkovské bohyně v režii Doda Gombára (premiéra 2014)

Ačkoliv se v posledních letech uchýlila do ústraní, dění v divadle neustále sledovala a do posledních dnů mu fandila

Autor rozhovoru: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Dámský krejčí: nově ušit o a přes t o obnošeno

Inscenace Feydeauova Dámského krejčího vznikla v Městském divadle Zlín za zvláš tních okolnos tí Divadlo ji nasadilo mís to avizované a pro aktuální f inanční nákladnost odsunuté Lewisovy komedie Hra, která se zvr tla Poměr ně nar ychlo t ak byl hledán náhradní titul a inscenační tým, jenž se ho ujme Za těchto okolností sáhla zlínská dramaturgie po mistrovi francouzské frašky, žánrově a mnohdy i tematicky sice zvetšelém, ale v českém divadle stále dos ti populár ním (však Feydeauův Br ouk v hlavě slavil ve Zlíně úspěch docela nedávno - 2011). A sáhla t aké pr agmaticky po r e žis ér u Romanu Gr oszmannovi, kter ý má s Dámským kr ejčím dvojnásobnou zkušenost, když jej př ipravil už v Olomouci (2007) a Opavě (2014) Je zajímavé, že v obou př ípadech z pozice uměleckého šéfa činohr y, nespor ně tedy titul považoval za zásadní pro tvář soubor ů, je ž vedl. V Opavě ovšem ses t avil pouhou r epliku olomoucké koncepce spočívající v obsazení všech rolí mužskými pr ot agonis t y. Tr ochu bizar ní a tr ochu ulétlý pos tmoder ní tvar divadla na divadle ve Zlíně potř etí nezopakoval, v zásadě víc navázal na řešení Petra Veselého, kter ý zmíněného Brouka v hlavě pojal jako žánrově čistou práci

Oproti Broukovi je Dámský krejčí vizuálně úspor nější – zjevně i ve výdajích na výpravu muselo divadlo v ekonomicky nesnadné situaci škr tat Celkem bez úhony ještě vyšly dobové kostýmy, ochuzena však zůst ala scéna tvořená symetricky v půlkr uhu uspořádanou pěticí dveř í kubistického tvarosloví, jejichž ústřední výtvar ný pr vek př ipomínající všeobecně známý piktogram ženského př irození nenechává na pochybách, na čem s t aví zápletka komedie. Protože vchody rámované čer nobílými pr uhy t apet stojí na scéně odděleny jen č er nými výkr yt y, působí jako osamocené kulisy ; podobně neutěšený dojem skýtá pr uhovaná pohovka utopená na šachovnicovém koberečku uprostřed velkého jeviště

Na tomto skr omném kolbiš ti „zájezdového“ r ázu se zaplétá a r ozplétá anekdotické setkání tř í mužů a tř í žen (ze kter ých se časem vyklubou tř i manželské pár y), jednoho sluhy a jedné tchyně. Muži a ženy se podvádějí, nebo by aspoň chtěli, a aby zachovali vnější zdání, kličkují v prekér nostech nast alých náhodných komplikací V daných mantinelech obs tojí Petr a Kr álová (zhr zená novomanželka Yvonna), Helena Čer máková v náležité zkratce její matky a zasahující tchyně v jednom, Mar t a Bačíková (divoženka Róza) a Milana Gor ská, jež roli dobývané Zuzany okořenila komickým paradoxem milostné přímočarosti; mladá herečka, jež ve Zlíně hrála dosud jen ve studiové Bouř i, prokázala Zuzanou suverenitu v ovládnutí velkého zlínského jeviště. V tom jsou dávno osvědčenými hr áči Ros tislav Mar ek (s nádechem záměr né topor nos ti podaný generál Aubin) a Luděk Randár (k nemotor nosti vycpaný vlezloun Bassinet), ale i mladší Pavel Vacek a Mar ek Př íkazký v r olích záletného pána a jeho sluhy Pr vní (ve shodě s cennou char akteris tikou svého komediálního herectví, jak ji v pr ogr amu inscenace uvedl Vladimír Fekar) podává doktor a Moulinot a s pochopením pr o jeho eskapády a zár oveň v jemně hr avé nadsázce. Dr uhý pak vytvář í f igur u vykutáleného slouhy, kter ý s opor tunismem sganar elovského s tř ihu f ikaně využívá znalos ti domácích poměr ů.

Oba zmínění mají t aké na s t ar os t výplň př es távek mezi dějstvími, zejména té dr uhé, kdy se scéna přest avuje za př ítomnosti publika Interaktivní forbína je docela vtipná a bezprostřední, až na to, že v podobně „impr ovizovaném“ duchu (byť jiným programem) řešil Roman Groszmann tuto část inscenace už v Olomouci před patnácti let y A v neposlední řadě se tímto „zcizením“ r uší kouzlo divoce gr adovaných záměn v kr ejč ov ském salónu dr uhého aktu – po něm už se předst avení vlastně jen dohrává. Po sto tř iceti letech od svého vzniku zůstává živý komický mechanismus hr y, avšak téma manželské nevěr y viděné optikou pař ížské měšťanské společnosti konce 19 století je vyčpělé Anebo možná i pr ovokativní, kdybychom vzali v úvahu hlas feminismu a genderových iniciativ silně promlouvající v současné západní kultuř e (vč etně Feydeauovy domoviny) Ale zlínský Dámský kr ejčí k tomu (či onomu) nic nového neř íká. V pr ogr amu k němu s tojí Cour telinův citát : „Neexistují nízké žánr y, jen mizer né inscenace.“ Tak př íkře o tomto dramaturgickém omylu mluvit asi netřeba, bez svrchu uvedených okolností vzniku by však vysvětlitelný nebyl.

Městské divadlo Zlín – Georges Feydeau: Dámský krejčí. Překlad Michal Lázňovský, výprava Michal Hejmovský, dramaturgie Vladimír Fekar, režie Roman Groszmann Premiéra 10. prosince 2022.