notářského řádu

Ing. Monika Červíčková (*1967)

• Česká politička a podnikatelka • Ředitelka neziskové organizace Plus 50 • Od června 2018 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR • Členka hnutí ANO 2011

Rozhovor s předkladatelkou novely notářského řádu, poslankyní Monikou Červíčkovou

Rozhovor s Ing. Monikou Červíčkovou uskutečnil Mgr. Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky.

Paní poslankyně, proč jste se rozhodla věnovat se mezi svými legislativními návrhy také notářské agendě?

Žijeme v 21. století, přesto tomu způsob, kterým běžný občan komunikuje s úřady, rozhodně neodpovídá. Komerční sektor nám denně ukazuje, jak si můžeme s pomocí již běžně dostupných technologií usnadnit život, ale státní aparát vyžaduje to známé „obíhání úřadů.“ V tomto ohledu bylo tedy naprosto nezbytné systém modernizovat, a protože se běžná komunikace občanů s institucemi týká mimo jiné i notářských kanceláří, byl dobrý důvod navrhnout novelizaci notářského řádu.

Jaká tedy byla cesta od prvotního návrhu až ke sněmovnímu tisku?

Protože nemusíme pro inspiraci daleko – mnohé evropské státy komunikaci s úřady a státní správou, tzv. eGovernment, dávno a úspěšně zavedly a procesy digitalizovaly, o možnosti nebyla nouze. My jsme je samozřejmě museli s týmem, který se se mnou na návrhu podílel, přizpůsobit českému prostředí, tedy hlavně naší stávající legislativě. A protože jsem měla výraznou podporu, a to i v otázkách samotné technické realizace, ze strany Notářské komory, dopracovali jsme se k takové podobě návrhu, která dává smysl, dotčené strany jej budou schopné realizovat a občanům zásadně ušetří práci i čas. Dovolte mi tedy, abych i tento rozhovor využila pro upřímné poděkování vedení Notářské komory za skvělou spolupráci.

Bylo těžké najít podporu návrhu napříč politickým spektrem?

Potvrdilo se pravidlo, na které jsme ve sněmovně zvyklí: kdo rychle pochopí, že se jedná o dobrou a prospěšnou věc, je

pro. A pak už záleží na tom, jak moc se z věci stane politikum a jak jsou členové jednotlivých poslaneckých klubů dohodnuti na hlasování. Ale protože nemít v roce 2021 možnost komunikovat s úřadem digitálně je zkrátka ostuda, potřebná podpora se našla napříč politickým spektrem.

Jednání tedy probíhalo pokojně?

Zcela bez obtíží to nebylo, blíží se volby a mnoho poslanců toho využívá ke svému zviditelnění. Při třetím čtení došlo dokonce na účelovou obstrukci, kdy jeden nezařazený poslanec, kterého nechci jmenovat, u řečnického pultíku několik hodin četl text, který s projednávaným sněmovním tiskem nijak nesouvisel.

Co si Vy konkrétně od novely slibujete?

Jednoznačně pomoc lidem. Naplní už několik let deklarované, a nakonec bohužel opomíjené heslo „úřady už nebude obíhat člověk, ale dokument“. Běžný občan musí udržet vysoké tempo, aby stihl všechny své pracovní a rodinné povinnosti, je proto nutné mu někde odlehčit. A právě cesta na úřad nahrazená online komunikací, je jedním ze způsobů, kterým se snažíme lidem pomoci.

Jak je podle Vás vnímána role notáře v naší společnosti?

Ve srovnání se zeměmi západní Evropy, kde například celá rodina mívá svého notáře řešícího právní záležitosti všech generací i příbuzenských větví, jsou zřejmé určité odlišnosti, ale je evidentní, že moderní pohled na notáře se mění. Od doby předrevolučního státního notářství, kdy si lidé návštěvu úřadu spojovali jen s dědictvím, pozoruji, že si lidé více všímají toho, že notář je nestranný a poskytuje služby vztažené k běžnému rodinnému životu. Mám na mysli třeba možnost sepsání smlouvy, když kupujete byt, nebo stále více oblíbené manželské smlouvy.

Moderní pohled na notáře se mění. Lidé si více všímají toho, že notář je nestranný a poskytuje služby vztažené k běžnému rodinnému životu.

Vnímáte potenciál notáře jako toho, kdo řeší rodinné právní záležitosti, i v dalších oblastech?

Určitě ano, i zde bych si dovolila poukázat na praxi v zemích na západ od našich hranic, což by mohla být inspirace i v otázce toho, co všechno může notář jako právník pro občana v jeho běžných životních situacích udělat. A k nim patří i rozvod manželství. Nemyslím si, že rozvod před soudem lidem zabrání se rozvést, často jim situaci akorát zkomplikuje. Proto, obzvláště v případech, kdy jsou lidé schopni se sami na všem dohodnout, nevidím důvod nutit je jít před soud. Vždyť se o nic nesoudí. Takto domluvené rozvody v některých evropských státech realizují notáři již běžně.

Jakým dalším otázkám se ve sněmovně věnujete?

Já jsem zastánkyně toho, že stát má lidem život ulehčit, ne komplikovat. A že každý má mít stejnou možnost ukázat, co v něm je. Dalo by se říci, že se v mé agendě často objevují lidsko-právní témata, rovné příležitosti apod.

Váš mandát byl sice pouze tříletý, ale i tak jste v jeho průběhu získala jistě nějakou výraznou zkušenost. Podělíte se o ni s našimi čtenáři?

Sněmovna mě samozřejmě naučila mnohé. Se spoustou poslanců, senátorů a politiků, přestože jsou z jiné strany i části politického spektra, se dá na dobré věci rozumně dohodnout a spolupracovat. A pak jsem se také utvrdila v tom, že s některými lidmi nehnete, třeba jen proto, že i když vaší věci věří a souhlasí s ní, nikdy to nepřiznají. A s takovými lidmi nemá smysl věc řešit, dojde jen k průtahům a výsledek se stejně nedostaví. Naučila jsem se, že čas má obrovskou cenu, i to, že některým zbytečným jednáním je lepší se vyhnout. Vašim čtenářům proto přeji, aby se do podobných situací dostávali, pokud možno, co nejméně. ■

Mgr. Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky, notář v Praze