KAPITOLA 1 1 Milujte spravedlnost, soudci země: smýšlejte o Pánu s dobrým srdcem a v prostotě srdce ho hledejte. 2 Nebo bude nalezen od těch, kteří ho nepokoušejí; a ukazuje se těm, kteří mu nedůvěřují. 3 Neboť zvrácené myšlenky jsou od Boha odděleny, a jeho moc, když je zkoušena, kárá nemoudré. 4 Nebo do duše zlomyslné moudrost nevstoupí; ani přebývat v těle, které je podrobeno hříchu. 5 Neboť svatý duch kázně uteče lsti a odstraní myšlenky, které jsou nepochopitelné, a nezůstane, když přijde nespravedlnost. 6 Nebo moudrost je milující duch; a nezprošťuje rouhače slov svých, neboť Bůh je svědkem jeho otěží a pravým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho jazyka. 7 Nebo Duch Páně naplňuje svět, a to, co všechno obsahuje, zná hlas. 8 Proto ten, kdo mluví nespravedlivé věci, nemůže být skryt, ani pomsta, když trestá, ho neprojde. 9 Neboť rady bezbožných budou zpytovány a zvuk jeho slov přijde k Pánu, aby ukázal své zlé skutky. 10 Nebo ucho žárlivosti slyší všecko, a hluk reptání není skryt. 11 Proto se varujte reptání, které je neužitečné; a zdrž se jazykem svého, aby se pomlouval, neboť není žádného slova tak tajného, které by přišlo nazmar, a ústa, která věří, zabíjejí duši. 12 Nehledejte smrti v omylu svého života, a netahejte na sebe zkázu dílem svých rukou. 13 Neboť Bůh neučinil smrt, ani nemá zalíbení v záhubě živých. 14 Nebo stvořil všecky věci, aby mohly býti; a pokolení světa byla zdravá; a není v nich žádný jed zkázy ani království smrti na zemi. 15 (Neboť spravedlnost je nesmrtelná.) 16 Ale bezbožní lidé svými skutky a slovy to k nim volali; neboť když se domnívali, že by to měli mít za svého přítele, zkazili to a uzavřeli s tím smlouvu, protože jsou hodni mít na tom podíl. KAPITOLA 2 1 Neboť bezbožní řekli, uvažujíce sami se sebou, ale ne v pořádku: Náš život je krátký a nudný, a ve smrti člověka není nápravy, ani nebylo známo, že by se někdo vrátil z hrobu. 2 Neboť jsme se narodili při každém dobrodružství, a budeme i nadále, jako bychom nikdy nebyli, neboť dech v našich nozdrách je jako kouř a malá jiskra v pohybu našeho srdce. 3 Když zhasne, naše tělo se promění v popel a náš duch zmizí jako měkký vzduch, 4 A naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nebude mít na paměti naše skutky a náš život pomine jako stopa oblaku a bude rozptýlen jako mlha, která je zahnána paprsky paprsků slunce a přemoženo jeho žárem.
5 Nebo náš čas jest stín pomíjející; a po našem konci není návratu, neboť je pevně zapečetěno, takže se již nikdo nevrátí. 6 Pojďme tedy, těšme se z dobrých věcí, které jsou přítomné, a rychle používejme stvoření jako za mládí. 7 Naplňme se drahým vínem a mastmi, a žádný květ jarního ať nemine kolem nás. 8 Věnujme se poupaty růží, než uschnou: 9 Nikdo z nás ať nezůstane bez jeho dílu své smyslnosti, zanechme znamení své radosti na každém místě, neboť toto je náš podíl a náš úděl je tento. 10 Utiskujme ubohého spravedlivého, nešetřime vdovu a nemějme úctu k prastarým šedým vlasům starců. 11 Síla naše budiž zákonem spravedlnosti; nebo slabé se shledá, že nemá cenu. 12 Proto čekejme na spravedlivé; poněvadž není na nás a je čistý proti našim skutkům: vyčítá nám naše přestoupení zákona a namítá k naší hanbě přestoupení našeho vzdělání. 13 Vyznává, že zná Boha, a nazývá se dítětem Páně. 14 Byl stvořen, aby káral naše myšlenky. 15 Smutný jest nám i pohled; nebo život jeho není jako jiných lidí, jiné způsoby jsou jeho. 16 Pokládáme ho za padělky, zdržuje se našich cest jako od špíny, vyhlašuje konec spravedlivého, aby byl požehnán, a chlubí se, že Bůh je jeho otec. 17 Podívejme se, jsou-li jeho slova pravdivá, a dokažme, co se s ním stane. 18 Je-li totiž spravedlivý synem Božím, pomůže mu a vysvobodí ho z ruky jeho nepřátel. 19 Zkoumejme ho s odporem a mučením, abychom poznali jeho mírnost a dokázali jeho trpělivost. 20 Odsuzujme ho potupnou smrtí, neboť podle svých slov bude respektován. 21 Takové věci si představovali a byli oklamáni, neboť jejich nešlechetnost je oslepila. 22 Co se týče tajemství Božích, neznali je, nedoufali v mzdu spravedlnosti, ani nedoufali v odměnu pro bezúhonné duše. 23 Bůh totiž stvořil člověka, aby byl nesmrtelný, a učinil ho obrazem své vlastní věčnosti. 24 Avšak závistí ďábla přišla na svět smrt, a ti, kteří se drží jeho boku, ji nalézají. KAPITOLA 3 1 Duše spravedlivých jsou však v rukou Božích a nedotknou se jich žádná muka. 2 V očích nerozumných se zdálo, že umírají, a jejich odchod je považován za bídu, 3 A jejich odchod od nás bude v naprosté zkáze, ale oni jsou v pokoji. 4 Neboť i když jsou v očích lidí potrestáni, jejich naděje je plná nesmrtelnosti. 5 A když byli trochu potrestáni, budou velmi odměněni, neboť Bůh je osvědčil a shledal je sobě hodnými. 6 Vyzkoušel je jako zlato v peci a přijal je jako zápalnou oběť. 7 A v čas svého navštívení budou zářit a pobíhat sem a tam jako jiskry mezi strništi.
8 Budou soudit národy a budou panovat nad lidem a jejich Pán bude kralovat na věky. 9 Ti, kdož v něho doufají, porozumí pravdě, a ti, kdož jsou věrní v lásce, zůstanou s ním; 10 Ale bezbožní budou potrestáni podle svých představ, kteří zanedbávali spravedlivé a opustili Pána. 11 Neboť kdo pohrdá moudrostí a výchovou, ten je bídný, a jejich naděje je marná, jejich práce neplodná a jejich práce neužitečné. 12 Jejich ženy jsou pošetilé a jejich děti ničemné. 13 Jejich potomstvo je prokleté. Pročež blahoslavená neplodná neposkvrněná, která neznala hříšné lože: bude mít ovoce v navštívení duší. 14 A blahoslavený eunuch, který svýma rukama nepáchal nepravost, ani nevymýšlel nic zlého proti Bohu; neboť jemu bude dán zvláštní dar víry a dědictví v chrámu Páně přijatelnější pro jeho mysl. 15 Nebo slavné jest ovoce dobré práce, a kořen moudrosti neodpadne na věky. 16 Pokud jde o děti cizoložníků, nedojdou k dokonalosti a semeno nespravedlivého lože bude vykořeněno. 17 Nebo i když budou dlouho živi, nebudou na ně hleděni, a jejich poslední věk bude beze cti. 18 Nebo zemřou-li rychle, nemají naději ani útěchu v den zkoušky. 19 Neboť hrozný je konec pokolení nespravedlivého. KAPITOLA 4 1 Lepší je nemít děti a mít ctnost, neboť její památka je nesmrtelná, protože je známá u Boha i u lidí. 2 Když je přítomna, lidé si z ní berou příklad; a když je pryč, touží po něm: nosí korunu a vítězí navěky, když dosáhl vítězství, usiluje o neposkvrněné odměny. 3 Ale množící se potomstvo bezbožných nebude vzkvétat, ani hluboce zakořenit z bastardů, ani položit žádný pevný základ. 4 Nebo i když kvetou ve větvích na čas; ale nezůstanou poslední, budou otřeseni větrem a silou větrů budou vykořeněni. 5 Nedokonalé větve budou vylamovány, jejich ovoce neužitečné, nezralé k jídlu, ano, nadarmo. 6 Neboť děti zplozené z nezákonných lůžek jsou svědky špatnosti svých rodičů v jejich procesu. 7 I kdyby však spravedlivému zabránila smrt, on bude v klidu. 8 Neboť počestný věk není ten, který stojí v délce času, ani to, co se měří počtem let. 9 Moudrost je však pro lidi šedinami a neposkvrněný život je stáří. 10 Zalíbil se Bohu a miloval ho, takže přebýval mezi hříšníky. 11 Ano, rychle byl odveden, aby nešlechetnost nezměnila jeho rozumnost nebo lstivost neoklamala jeho duši. 12 Nebo zaklínání ničemnosti zatemňuje věci poctivé; a bloudění žádostivosti podkopává prostou mysl. 13 Když byl učiněn dokonalým v krátké době, naplnil dlouhou dobu:
14 Jeho duše se zalíbila Hospodinu, proto spěchal, aby ho vzal z bezbožných. 15 To lid viděl, a nepochopil to, ani si to nevložil do mysli, že jeho milost a milosrdenství je s jeho svatými a že má úctu ke svým vyvoleným. 16 Tak spravedlivý, který zemřel, odsoudí bezbožné, kteří jsou naživu; a mládí, které se brzy zdokonalilo, mnoho let a stáří nespravedlivých. 17 Neboť uzří konec moudrých a nepochopí, co o něm Bůh ve své radě ustanovil a k jakému cíli ho Hospodin uchránil. 18 Uvidí jej a pohrdají jím; ale Bůh se jim bude vysmívat k posměchu, a budou od nynějška mrzkou mrtvolou a potupou mezi mrtvými na věky. 19 Neboť je roztrhne a svrhne na zem, aby oněměli; a otřese je od základů; a budou zcela zničeni a budou v zármutku; a jejich památka zahyne. 20 A když složí účty svých hříchů, přijdou se strachem, a jejich nepravosti je přesvědčí do tváře. KAPITOLA 5 1 Tehdy bude spravedlivý stát s velikou smělostí před těmi, kdo ho sužovali a nepočítali ze svých prací. 2 Až to uvidí, budou zděšeni hrozným strachem a budou žasnout nad podivností jeho spásy, tak daleko za vším, co očekávali. 3 A ti, kteří činí pokání a naříkají pro úzkost ducha, řeknou si v sobě: To byl on, kterého jsme měli někdy na posměch a přísloví potupy: 4 My blázni jsme považovali jeho životní šílenství a jeho konec za beze cti: 5 Jak je počítán mezi Boží děti a jeho úděl je mezi svatými! 6 Proto jsme sešli z cesty pravdy a světlo spravedlnosti nám nesvítilo a slunce spravedlnosti nad námi nevyšlo. 7 Unavili jsme se na cestě bezbožnosti a zkázy, ano, prošli jsme pouštěmi, kde nebylo cesty, ale o cestě Páně jsme ji neznali. 8 Co nám prospěla pýcha? aneb co dobrého nám přineslo bohatství s naším vychloubáním? 9 Všechny ty věci pominuly jako stín a jako spěchající pošta; 10 A jako loď, která se plaví po vlnách vod, kteréž, když propluje, nelze nalézti jeho stopy, ani stezku kýlu ve vlnách; 11 Nebo jako když pták letí vzduchem, nelze najít žádný znak její cesty, ale lehký vzduch, který je bičován tahem jejích křídel a loučen jejich prudkým hlukem a pohybem, prochází skrz, a v něm poté není nalezen žádný znak, kam šla; 12 Nebo jako když šíp vystřelí na značku, rozdělí vzduch, který se hned zase spojí, takže člověk neví, kam prošel: 13 I my jsme podobně, jakmile jsme se narodili, začali táhnout ke svému konci a neměli jsme žádné známky ctnosti, které bychom mohli ukázat; ale byli pohlceni naší vlastní špatností. 14 Nebo naděje bezbožných jest jako prach, který vítr odnáší; jako řídká pěna, která je zahnána bouří; jako
dým, který se sem a tam rozptýlí s bouří a pomíjí jako vzpomínka na hosta, který prodlévá jen jeden den. 15 Ale spravedliví žijí na věky; jejich odměna je také u Pána a péče o ně je u Nejvyššího. 16 Proto přijmou slavné království a krásnou korunu z Hospodinovy ruky, neboť je bude přikrývat svou pravicí a chránit je svou paží. 17 Vezme si k sobě svou žárlivost pro úplnou zbroj a učiní z toho tvora zbraň k pomstě svých nepřátel. 18 Obleče si spravedlnost jako pancíř a pravý soud místo přilby. 19 Pojme svatost za nepřemožitelný štít. 20 Svůj krutý hněv naostří na meč a svět s ním bude bojovat proti nerozumným. 21 Potom půjdou do ciziny pravé mířicí blesky; a z mraků, jako z dobře nataženého luku, poletí ke značce. 22 A kroupy plné hněvu budou vrženy jako z kamenného luku a zuří proti nim mořské vody a krutě je potopí povodně. 23 Ano, silný vítr se postaví proti nim, a jako bouře je odfoukne: tak nepravost zpustoší celou zemi, a špatné jednání svrhne trůny mocných.
16 Nebo ona chodí a hledá ty, kdož jsou její hodni, prokazuje se jim příznivě na cestách a vychází jim vstříc v každé myšlence. 17 Neboť pravý její počátek jest touha po kázni; a péče o kázeň je láska; 18 A láska jest ostříhání zákonů jejích; a dbát na její zákony je zárukou neporušitelnosti; 19 A neporušitelnost nás přibližuje Bohu. 20 Proto žádost moudrosti přivádí do království. 21 Máte-li zálibu v trůnech a žezlech, králové lidu, ctite moudrost, abyste mohli kralovat na věky. 22 Co se týče moudrosti, co je zač a jak vystoupila, to vám povím a nebudu před vámi skrývat tajemství, ale vyhledám ji od počátku jejího narození a vynesu na světlo její poznání a nepřekročí pravdu. 23 Nepůjdu s ničivou závistí; neboť takový člověk nebude mít společenství s moudrostí. 24 Ale množství moudrých je blaho světa, a moudrý král je oporou lidu. 25 Přijmi tedy poučení skrze má slova, a prospěje ti to.
KAPITOLA 6
1 Sám jsem také smrtelný člověk, jako všichni, a potomstvo toho, který byl nejprve stvořen ze země, 2 A v lůně mé matky bylo učiněno tělo v čase deseti měsíců, stlačeno v krvi, ze semene lidského a rozkoše, jež přinášela spánek. 3 Když jsem se narodil, nasával jsem vzduch a padl jsem na zemi, která je podobná přirozenosti, a první hlas, který jsem pronesl, byl pláč, jako všichni ostatní. 4 Byl jsem kojen v zavinovačkách, a to s péčí. 5 Nebo není krále, který by měl jiný začátek zrození. 6 Všichni lidé totiž mají jeden vchod do života a podobné vycházení. 7 Pročež jsem se modlil a bylo mi dáno porozumění: Vzýval jsem Boha a přišel ke mně duch moudrosti. 8 Dal jsem jí přednost před žezly a trůny a bohatství jsem si nevážil oproti ní. 9 Ani jsem k ní nepřirovnal žádný drahý kámen, protože všechno zlato je u ní jako malý písek a stříbro bude před ní počítáno jako hlína. 10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu a rozhodl jsem se mít ji místo světla, neboť světlo, které z ní vychází, nikdy nezhasne. 11 S ní přišly ke mně všechny dobré věci a v jejích rukou nesčetné bohatství. 12 A radoval jsem se ze všech, protože moudrost jde před nimi, a nevěděl jsem, že je jejich matkou. 13 Učil jsem se pilně a štědře ji sděluji: Její bohatství neskrývám. 14 Ona je totiž pro lidi pokladem, který nikdy nezklame, a ti, kteří jej užívají, se stávají přáteli Božími, jsouce chváleni za dary, které pocházejí z učení. 15 Bůh mi dal, abych mluvil, jak bych chtěl, a počal podle toho, co je mi dáno, protože to je on, kdo vede k moudrosti a řídí moudré. 16 Nebo v ruce jeho jsme my i slova naše; také veškerou moudrost a znalost řemesla.
1 Slyšte tedy, králové, a rozumějte; učte se vy, kteří jste soudci končin země. 2 Naslouchejte, kdo vládnete lidem, a chlubte se množstvím národů. 3 Neboť je ti dána moc od Hospodina a svrchovanost od Nejvyššího, který bude zkoušet tvé skutky a hledat tvé rady. 4 Protože jste služebníci království jeho, nesoudili jste dobře, nezachovávali jste zákon a nechodili podle rady Boží; 5 Hrozně a rychle přijde na vás, neboť přísný soud bude pro ty, kdo jsou na výsostech. 6 Milosrdenství totiž brzy odpustí ty nejpodlejší, ale mocní budou mocně mučeni. 7 Neboť ten, kdo je Pánem nade vším, nebude se nikoho bát a nebude se děsit velikosti žádného člověka, neboť učinil malé i velké a stará se o všechny stejně. 8 Ale na mocné přijde těžká zkouška. 9 K vám tedy, králové, mluvím, abyste se naučili moudrosti a neodpadli. 10 Nebo ti, kdož zachovávají svatost, svatí budou souzeni, a ti, kdož se to naučili, naleznou, co odpovědět. 11 Pročež vlož svou náklonnost k mým slovům; žádej je a budeš poučen. 12 Moudrost je slavná a nikdy neuvadne; ano, snadno ji uvidí ti, kdo ji milují, a naleznou ji mezi těmi, kdo ji hledají. 13 Brání těm, kdo po ní touží, aby se jim dala poznat jako první. 14 Kdo ji hledá brzy, nebude mít velkou námahu, neboť ji nalezne sedět u svých dveří. 15 Mysliti tedy na ni jest dokonalost moudrosti, a kdož ji bdí, rychle bude bez starostí.
KAPITOLA 7
17 Dal mi totiž jistou znalost věcí, které jsou, totiž poznat, jak byl stvořen svět a jak fungují živly. 18 Počátek, konec a uprostřed časů: změny obracení slunce a změny ročních období. 19 Okruhy let a polohy hvězd: 20 Povahy živých tvorů a běsnění divokých zvířat: násilnost větrů a uvažování lidí, rozmanitost rostlin a ctnosti kořenů. 21 A všechny takové věci, které jsou buď tajné nebo zjevné, znám. 22Moudrost, která je činitelem všeho, mě naučila, neboť v ní je rozumný duch svatý, jediný, mnohostranný, rafinovaný, živý, jasný, neposkvrněný, prostý, nepodléhající zranění, milující to, co je dobré. rychlý, který se nedá nechat, připravený konat dobro, 23 Laskavý k člověku, stálý, jistý, bez starostí, mající veškerou moc, dohlížející na všechny věci a procházející všemi rozumnými, čistými a nejchytřejšími duchy. 24 Moudrost je totiž pohyblivější než jakýkoli pohyb: prochází a prochází vším pro svou čistotu. 25 Ona je totiž dechem Boží moci a čistým vlivem plynoucím ze slávy Všemohoucího; proto do ní nemůže padnout žádná poskvrna. 26 Ona je totiž jasem věčného světla, neposkvrněným zrcadlem Boží moci a obrazem jeho dobroty. 27 A jsouc jediná, může všecko, a zůstávajíc v sobě, činí všecko nové, a ve všech dobách vcházejíc do duší svatých, činí je přáteli Božími a proroky. 28 Neboť Bůh nemiluje nikoho kromě toho, kdo přebývá s moudrostí. 29 Vždyť je krásnější než slunce a nade vše řád hvězd; přirovnána ke světlu je před ním. 30 Nebo po této noci přijde, ale neřest nezvítězí nad moudrostí. KAPITOLA 8 1 Moudrost sahá od jednoho konce k druhému mocně, a líbezně všecko nařizuje. 2 Miloval jsem ji a od mládí jsem ji hledal, chtěl jsem si z ní udělat manželku a miloval jsem její krásu. 3 Tím, že je s Bohem zběhlá, zvelebuje svou ušlechtilost; ano, sám Pán všeho miloval ji. 4 Neboť je zasvěcená do tajemství poznání Boha a miluje jeho skutky. 5 Je-li bohatství vlastnictvím, po kterém v tomto životě touží; co je bohatší než moudrost, která všechno působí? 6 A působí-li opatrnost; kdo ze všech je mazanější dělník než ona? 7 Miluje-li pak někdo spravedlnost ctnosti, práce její jsou ctnosti, neboť vyučuje střídmosti a opatrnosti, spravedlnosti a statečnosti, což jsou věci, protože lidé nemohou mít v životě nic užitečnějšího. 8 Chce-li člověk mnoho zkušeností, zná věci staré a správně tuší, co má přijít: zná jemnosti řečí a umí vykládat temné věty: předvídá znamení a zázraky a události období a časů. 9 Rozhodl jsem se proto, že ji vezmu k sobě, aby se mnou bydlela, s vědomím, že bude rádkyní dobrých věcí a útěchou v starostech a smutku.
10 Pro ni budu míti cenu mezi zástupem a čest se staršími, i když jsem mladý. 11 Budu shledán rychlým domýšlivostí v soudu a budu obdivován v očích velkých mužů. 12 Když budu držet jazyk za zuby, budou se mi zdržovat, a když budu mluvit, budou mi dobře naslouchat; když budu mluvit hodně, vloží ruce na ústa. 13 Navíc jejím prostřednictvím získám nesmrtelnost a zanechám za sebou věčnou památku těm, kteří přijdou po mně. 14 Uspořádám lid a národy mi budou podřízeny. 15 Strašní tyrani se budou bát, když o mně uslyší; Budu shledán dobrým mezi zástupem a udatným ve válce. 16 Když vejdu do svého domu, odpočívám s ní; a žít s ní nemá smutek, ale veselí a radost. 17 Nyní, když jsem v sobě uvažoval o těchto věcech a přemítal o nich ve svém srdci, jak to, že být spojen s moudrostí, je nesmrtelnost; 18 A velkým potěšením je mít její přátelství; a v dílech rukou jejích je nekonečné bohatství; a při jednání s ní opatrnost; a při rozhovoru s ní dobrá zpráva; Šel jsem hledat, jak ji ke mně vzít. 19 Byl jsem totiž chytré dítě a měl jsem dobrého ducha. 20 Ano spíše, jsa dobrý, přišel jsem do těla neposkvrněného. 21 Když jsem však poznal, že bych ji nemohl získat jinak, leč by mi ji dal Bůh; a to bylo také moudré vědět, čí dar je; Modlil jsem se k Pánu a prosil ho a z celého srdce jsem řekl: KAPITOLA 9 1 Bože mých otců a Pane milosrdenství, který jsi všechno učinil svým slovem, 2 A ustanovil jsi člověka svou moudrostí, aby panoval nad tvory, které jsi stvořil, 3 A uspořádejte svět podle rovnosti a spravedlnosti a konejte soud s upřímným srdcem. 4 Dej mi moudrost, která sedí na tvém trůnu; a nezavrhuj mě ze svých dětí: 5 Nebo já, tvůj služebník a syn děvky tvé, jsem člověk slabý, krátký a příliš mladý, abych rozuměl soudu a zákonům. 6 Nebo i kdyby někdo nikdy nebyl tak dokonalý mezi dětmi lidskými, nebude-li s ním tvá moudrost, nebude nic považováno za nic. 7 Vyvolil jsi mě, abych byl králem svého lidu a soudcem svých synů a dcer. 8 Přikázal jsi mi, abych postavil chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, v němž přebýváš, podobný příbytku svatosti, který jsi připravil od počátku. 9 A moudrost byla s tebou, kteráž zná skutky tvé, a byla přítomna, když jsi stvořil svět, a znala, co jest milé před očima tvýma a spravedlivé v přikázáních tvých. 10 Pošli ji z nebes svatosti svých az trůnu slávy své, ať bude přítomna se mnou pracovati, abych poznal, co se tobě líbí. 11 Nebo ona ví a rozumí všemu, a v mých činech mě povede střízlivě a ve své moci mě zachová.
12 Tak budou milé skutky mé, a tehdy budu spravedlivě soudit lid tvůj a budu hoden sedět na stolici otce svého. 13 Neboť který člověk může znáti radu Boží? nebo kdo může myslet, co je vůle Páně? 14 Neboť myšlenky smrtelných lidí jsou bídné a naše úklady jsou jen nejisté. 15 Neboť porušitelné tělo tlačí na duši, a pozemský svatostánek tíží mysl, která má mnoho věcí. 16 A stěží dobře uhodneme o věcech, které jsou na zemi, a prací najdeme to, co je před námi, ale to, co je v nebi, kdo vypátral? 17 A tvá rada, kdo zná, leda ty dáš moudrost a sešleš Ducha svatého shůry? 18 Neboť tak byly upraveny cesty těch, kteří žili na zemi, a lidé byli vyučováni tomu, co se ti líbí, a byli spaseni skrze moudrost.
16 Vstoupila do duše služebnice Hospodinovy a odolala strašlivým králům v divech a znameních; 17 Dával spravedlivým odměnu za jejich námahu, vedl je podivuhodným způsobem a byl jim za úkryt ve dne a světlo hvězd v noci; 18 Přivedl je přes Rudé moře a provedl je mnoha vodami. 19 Ona však utopila jejich nepřátele a vyvrhla je ze dna propasti. 20 Proto spravedliví loupili bezbožné a chválili tvé svaté jméno, Pane, a zvelebovali jednomyslně svou ruku, která za ně bojovala. 21 Nebo moudrost otevřela ústa němých a učinila jazyky těch, kteří nemohou mluvit výmluvně.
KAPITOLA 10
1 Dařilo se jim v jejich dílech v rukou svatého proroka. 2 Prošli pustinou, která nebyla obydlená, a postavili si stany na místech, odkud nebylo cesty. 3 Postavili se proti svým nepřátelům a byli pomstěni na svých protivníkech. 4 Když měli žízeň, vzývali tě a voda jim byla dána z pazourkové skály a jejich žízeň byla uhašena z tvrdého kamene. 5 Neboť čím byli potrestáni jejich nepřátelé, tím byli prospěšní oni v nouzi své. 6 Neboť místo věčně tekoucí řeky zmítané odpornou krví, 7 Na zjevné pokárání toho přikázání, kterým byla zabíjena nemluvňata, jsi jim dal hojnost vody způsobem, ve který nedoufali: 8 Tou žízní pak hlásej, jak jsi potrestal jejich protivníky. 9 Když byli souzeni, i když byli trestáni v milosrdenství, věděli, jak jsou bezbožní souzeni v hněvu a mučeni, žízní jiným způsobem než spravedliví. 10 Ty jsi napomínal a zkoušel jako otec, ale druhého jsi jako přísný král odsuzoval a trestal. 11 Ať byli nepřítomní nebo přítomní, byli stejně rozzlobení. 12 Neboť přišel na ně dvojí zármutek a sténání pro památku věcí minulých. 13 Když totiž svými vlastními tresty uslyšeli, že jim ten druhý bude prospěšný, pocítili trochu Pána. 14Jehož si vážili s opovržením, když byl dávno předtím vyhozen při vrhání nemluvňat, toho nakonec, když viděli, co se stalo, obdivovali. 15 Ale pro pošetilé úklady jejich bezbožnosti, jimiž byli oklamáni, uctívali hady bez rozumu a ohavná zvířata, poslal jsi na ně množství nerozumných zvířat, aby se pomstili; 16 Aby věděli, že čím člověk hřeší, tím také bude potrestán. 17Vždyť tvá Všemohoucí ruka, která učinila svět z hmoty bez formy, nechtěla poslat mezi ně množství medvědů nebo divokých lvů, 18 Nebo neznámá divoká zvířata plná vzteku, nově stvořená, vydechující buď ohnivou páru, nebo špinavé pachy rozptýleného kouře, nebo vystřelující strašlivé jiskry z očí:
1 Zachránila prvního vytvořeného otce světa, který byl stvořen sám, a vyvedla ho z jeho pádu, 2 A dal mu moc vládnout všemu. 3 Ale když od ní ten nespravedlivý ve svém hněvu odešel, zahynul také v hněvu, kterým zavraždil svého bratra. 4 Kvůli jehož příčině se země potopila potopou, moudrost ji opět zachovala a nasměrovala cestu spravedlivých v kousku dřeva malé hodnoty. 5 Navíc, když byly národy ve svém ničemném spiknutí zmateny, našla spravedlivého a zachovala ho bez úhony před Bohem a zachovala ho proti jeho něžnému soucitu s jeho synem. 6 Když bezbožníci zahynuli, vysvobodila spravedlivého, který utekl před ohněm, který dopadl na pět měst. 7 O jehož špatnosti až do dnešního dne svědčí pustina, která kouří, a rostliny nesoucí ovoce, které nedozraje, a solný sloup stojící je pomníkem duše nevěřící. 8 Nebo nehledě na moudrost, utrpěli nejen tuto bolest, že neznali, co je dobré; ale také po sobě zanechali světu památku na jejich bláznovství, takže ve věcech, kterými se provinili, nemohli být tak skryti. 9 Ale moudrost vysvobodila z bolesti ty, kteří ji doprovázeli. 10 Když spravedlivý prchal před hněvem svého bratra, vedla ho po správných stezkách, ukázala mu Boží království a dala mu poznání svatých věcí, obohatila ho na jeho cestách a rozmnožila plody jeho práce. 11 V lakomství těch, kdo ho utiskovali, stála při něm a obohatila ho. 12 Bránila ho před jeho nepřáteli a chránila ho před těmi, kdo číhali, a v bolestném střetu mu dala vítězství; aby mohl vědět, že dobro je silnější než všechno. 13 Když byl spravedlivý prodán, neopustila ho, ale zbavila ho hříchu; sestoupila s ním do jámy, 14 A nenechala ho v otroctví, dokud mu nepřinesla žezlo království a moc proti těm, kdo ho utiskovali; těm, kteří ho obvinili, ukázala, že jsou lháři, a vzdala mu věčnou slávu. 15 Vysvobodila spravedlivý lid a bezúhonné semeno z národa, který je utiskoval.
KAPITOLA 11
19 Z čehož by je nejen škoda mohla ihned zažehnat, ale také strašlivý pohled je zcela zničit. 20 Ano, a bez této moci padli jedním rachotem, pronásledováni z pomsty a rozptýleni dechem síly tvé, ale ty jsi nařídil všechny věci v míře, počtu a váze. 21 Nebo velikou sílu svou můžeš ukázati v každé době, kdy chceš; a kdo odolá síle paže tvé? 22 Neboť celý svět před tebou je jako malé zrnko váhy, ano jako kapka ranní rosy, která padá na zem. 23 Ty se však smiluješ nade všemi; neboť ty můžeš všechno a mrkneš na hříchy lidí, protože by se měly napravit. 24 Nebo miluješ všecko, co jest, a nehnusíš se ničemu, co jsi učinil; neboť nikdy bys nic neudělal, kdybys to byl nenáviděl. 25 A jak by co mohlo snést, kdyby to nebyla tvá vůle? nebo byl zachován, není-li od tebe povolán? 26 Ty však všechny ušetříš, neboť jsou tvá, Pane, ty, kdo miluješ duše. KAPITOLA 12 1 Ve všem je totiž tvůj neporušitelný Duch. 2 Proto po troškách trestáš ty, kteří urážejí, a varuj je tím, že je připomeneš, na nichž se provinili, aby opouštějíce svou špatnost, uvěřili v tebe, Hospodine. 3 Bylo to totiž tvá vůle zničit rukama našich otců oba ty staré obyvatele tvé svaté země, 4 Kterého jsi nenáviděl pro konání nejohavnějších skutků čarodějnictví a zlých obětí; 5 A také ti nemilosrdní vrazi dětí a požírači lidského těla a svátky krve, 6 S jejich kněžími ze středu jejich modlářské posádky a rodiči, kteří vlastníma rukama zabíjeli duše bez pomoci: 7 Aby země, kterou si nade vše ostatní vážil, získala důstojnou kolonii Božích dětí. 8 Avšak i ty, které jsi jako lidi šetřil, a poslal jsi vosy, předchůdce svého vojska, aby je po maličkostech zahubily. 9 Ne že bys nedokázal přivést bezbožné pod ruku spravedlivých v boji, nebo je hned zničit krutými zvířaty nebo jedním hrubým slovem: 10 Ale po maličkostech vykonával jsi nad nimi své soudy a dal jsi jim místo pokání, nevědouc, že jsou pokolení zlobivé a že v nich byla vypěstována jejich zloba a že jejich myšlení se nikdy nezmění. 11 Nebo to bylo od počátku prokleté semeno; ani jsi jim ze strachu před kýmkoli neodpustil ty věci, kterými hřešili. 12 Nebo kdo řekne: Co jsi to udělal? aneb kdo obstojí proti tvému soudu? aneb kdo tě bude žalovati za národy hynoucí, koho jsi učinil? aneb kdo přijde, aby se postavil proti tobě, aby se pomstil za lidi nespravedlivé? 13 Neboť není Boha kromě tebe, který se o všechny stará, jemuž bys mohl ukázati, že soud tvůj není nespravedlivý. 14 Ani král ani tyran se nebude moci obrátit proti tobě za nikoho, koho jsi potrestal.
15 Poněvadž tedy sám jsi spravedlivý, nařizuješ všecko spravedlivě; domnívaje se, že není příjemné s tvou mocí odsoudit toho, kdo si nezaslouží trest. 16 Neboť tvá moc je počátkem spravedlnosti, a protože jsi Pánem všeho, činíš tě milostivým ke všem. 17 Nebo když lidé neuvěří, že máš plnou moc, ukážeš svou sílu a mezi těmi, kteří to vědí, dáváš najevo smělost jejich. 18 Ty však, vládnouce své moci, suď spravedlivě a nařizuješ nám velikou přízeň; nebo moc můžeš použít, když chceš. 19 Ale takovými skutky jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má být milosrdný, a učinil jsi své děti, aby měly dobrou naději, že činíš pokání za hříchy. 20 Nebo kdybys potrestal nepřátele svých dětí a odsouzené k smrti s takovým uvážením, dal jim čas a místo, aby mohli být vysvobozeni ze své zloby: 21 S jakou obezřetností jsi soudil své vlastní syny, jejichž otcům jsi přísahal a uzavíral smlouvy dobrých zaslíbení? 22 Zatímco nás tedy trestáš, ještě tisíckrát bičuješ naše nepřátele, abychom, když soudíme, pečlivě mysleli na tvou dobrotu, a když jsme sami souzeni, abychom hledali slitování. 23 Pročež, zatímco lidé žili rozpustile a nespravedlivě, ty jsi je trápil jejich vlastními ohavnostmi. 24 Nebo zabloudili velmi daleko po cestách bludu a považovali je za bohy, jimiž pohrdali i mezi zvířaty nepřátel svých, jsouce oklamáni jako děti nechápavé. 25 Proto jsi na ně jako na děti bez použití rozumu poslal soud, abys je posmíval. 26 Ale ti, kteří nechtěli být napraveni tím nápravou, v níž se s nimi potýkal, pocítí soud hodný Boha. 27 Neboť pohleďte, za co záviděli, když byli potrestáni, to jest za ty, které považovali za bohy; nyní jsouce v nich potrestáni, když to viděli, uznali ho za pravého Boha, kterého předtím odepřeli znát, a proto na ně přišlo krajní zatracení. KAPITOLA 13 1 Zajisté marni jsou všichni lidé od přirozenosti, kteří neznají Boha a nemohli z dobrých věcí, které se vidí, poznati toho, kterýž jest; 2 Ale za bohy, kteří vládnou světu, považoval buď oheň, nebo vítr, nebo rychlý vzduch, nebo kruh hvězd, nebo divokou vodu nebo nebeská světla. 3 S jejichž krásou, pokud se jim zalíbilo, se stali bohy; ať poznají, oč lepší je Pán z nich, neboť je stvořil první autor krásy. 4 Jestliže však žasli nad jejich mocí a ctností, ať z nich pochopí, oč mocnější je on, kdo je učinil. 5 Neboť podle velikosti a krásy stvoření je patrný jejich tvůrce. 6 Ale za to jsou tím méně obviňováni, neboť se možná zmýlí, hledajíce Boha a chtějí ho najít. 7 Protože jsou obeznámeni s jeho skutky, bedlivě ho zkoumají a věří jejich očím, protože jsou krásné věci, které se vidí. 8 Ani oni však nemají být odpuštěni.
9 Nebo kdyby mohli tolik vědět, že by mohli mířit na svět; jak to, že nenalezli jeho Pána? 10 Ale bídní jsou a v mrtvých je jejich naděje, kteří je nazývají bohy, kteří jsou dílem lidských rukou, zlatem a stříbrem, aby ukázali umění a podobnosti zvířat nebo kámen k ničemu, dílo. starověké ruky. 11 Tesař, který kácí dříví, pokácel k tomu strom, a sňal všechnu kůru dovedně vůkol, a pěkně ji opracoval a vyrobil z ní nádobu vhodnou ke službě lidskému životu; 12 A když utratil zbytky práce své k úpravě masa svého, nasytil se; 13 A bral právě ten odpad mezi ty, které nesloužily k ničemu, protože je to křivý kus dřeva a plný suků, pilně ho vyřezal, když neměl nic jiného na práci, a vytvořil ho dovedností svého rozumu, a zformoval to k obrazu muže; 14 Nebo udělal to jako nějaké ohavné zvíře, překryl to rumělkou a barvou, která to zbarvila do červena, a zakryla každé místo na něm; 15 A když mu udělal příhodný prostor, postavil ho do zdi a připevnil železem. 16 Postaral se totiž o to, aby nespadlo, protože věděl, že si nemůže pomoci; neboť je to obraz a potřebuje pomoc: 17 Potom se modlí za svůj majetek, za svou ženu a děti a nestydí se mluvit s tím, kdo nemá života. 18 Slabého volá pro zdraví, k mrtvému se modlí život; neboť pomoc pokorně prosí toho, kdo má nejmenší prostředky pomoci, a pro dobrou cestu žádá toho, kdo nemůže vykročit: 19 A pro získání a získání a pro dobrý úspěch svých rukou žádá schopnost dělat od něj, který není schopen udělat nic. KAPITOLA 14 1 Kdo se opět připravuje k plavbě a chystá se proplout rozbouřenými vlnami, přivolá kus dřeva shnilějšího než nádoba, která ho nese. 2 Vymyslel to totiž touha po zisku a dělník to postavil svou dovedností. 3 Ale tvá prozřetelnost, Otče, vládne tomu, neboť jsi udělal cestu v moři a bezpečnou cestu ve vlnách; 4 Ukazuješ, že můžeš zachrániti před každým nebezpečím, ano, i když se člověk vydal na moře bez umění. 5 Nechceš však, aby skutky tvé moudrosti zahálely, a proto lidé odevzdávají své životy malému kousku dřeva a proplouvají rozbouřeným mořem ve slabé nádobě jsou zachráněni. 6 Nebo i za starých časů, když hynuli pyšní obři, naděje světa ovládaného tvou rukou unikla ve slabé nádobě a zanechala všem věkům semeno pokolení. 7 Nebo požehnané je dřevo, z něhož přichází spravedlnost. 8 Ale to, co je udělané rukama, je prokleté i to, jako ten, který to udělal, protože to udělal; a to, protože je porušitelné a nazývalo se bohem. 9 Nebo bezbožník a jeho bezbožnost jsou stejně nenávistní vůči Bohu. 10 Neboť to, co je vyrobeno, bude potrestáno spolu s tím, kdo to udělal.
11 Proto i na modly pohanů dojde k navštívení, protože ve stvoření Božím se stávají ohavností a kamenem úrazu duší lidských a léčkou pro nohy nerozumných. 12 Neboť vymýšlení modl bylo počátkem duchovního smilstva a jejich vymýšlení zkažení života. 13 Neboť nebyli od počátku, ani nebudou na věky. 14 Neboť marnou slávou lidí vešli do světa, a proto brzy skončí. 15 Neboť otec stižený předčasným truchlením, když dal zanedlouho odňat obraz svého dítěte, nyní ho poctil jako boha, který byl tehdy mrtvý, a vydal těm, kteří pod ním měli obřady a oběti. 16 Postupem času se tedy upevnil bezbožný zvyk jako zákon a rytiny byly uctívány podle přikázání králů. 17 Toho, kterého lidé nemohli ctít v přítomnosti, protože přebývali daleko, vzali z dálky padělek jeho vzhledu a vytvořili výslovný obraz krále, kterého uctívali, aby mu svou progresivitou mohli lichotit, že byl nepřítomen, jako by byl přítomen. 18 Také neobyčejná pečlivost umělce pomohla uvrhnout neznalé k další pověrčivosti. 19 Neboť on, snad chtěl potěšit někoho s autoritou, přinutil všechny své dovednosti, aby se podobaly nejlepší módě. 20 A tak ho zástup, zlákán milostí díla, nyní považoval za boha, který byl před časem jen ctěný. 21 A to byla příležitost oklamat svět: neboť lidé, sloužící buď neštěstí, nebo tyranii, připisovali kamenům a zásobám nesdělitelné jméno. 22 To jim nestačilo, že se zmýlili v poznání Boha; ale zatímco žili ve velké válce nevědomosti, tyto tak velké mory je nazývaly mír. 23 Nebo když zabíjeli své děti v obětech nebo používali tajné obřady nebo prováděli radovánky cizích obřadů; 24 Nezachovávali již neposkvrněné životy ani manželství, ale buď jeden druhého zpronevěřil, nebo ho zarmoutili cizoložstvím. 25 Takže ve všech lidech bez výjimky vládla krev, zabití, krádeže a přetvářky, zkaženost, nevěrnost, výtržnosti, křivá přísaha, 26 Znepokojení dobrých lidí, zapomnění na dobré obraty, poskvrnění duší, změna druhu, nepořádek v manželství, cizoložství a nestoudná nečistota. 27 Neboť uctívání modl, které není pojmenováno, je počátek, příčina a konec všeho zla. 28 Neboť buď šílí, když se radují, nebo prorokují lži, nebo žijí nespravedlivě, nebo se lehkovážně zaklínají. 29 Nakolik doufají v modly, které nemají života; i když křivě přísahají, přesto vypadají, aby je nezranili. 30 Avšak za obě příčiny budou spravedlivě potrestáni: jednak proto, že nemysleli dobře o Bohu, dbali na modly, a také nespravedlivě v lsti přísahali a pohrdali svatostí. 31 Neboť to není moc jejich, skrze niž přísahají, ale spravedlivá pomsta hříšníků vždy trestá provinění bezbožných. KAPITOLA 15 1 Ty však, Bože, jsi milostivý a pravdivý, shovívavý a v milosrdenství vše řídíš,
2 Zhřešíme-li, jsme tvoji, známe tvou moc, ale nebudeme hřešit, vědouce, že jsme tvoji počítáni. 3 Neboť znáti tě jest spravedlnost dokonalá, ano, znáti moc tvou jest kořenem nesmrtelnosti. 4 Neboť nás neošálil ani rozpustilý lidský vynález, ani obraz posetý rozmanitými barvami, malířova neplodná práce; 5 Pohled na něj svádí blázny, aby po něm toužili, a proto touží po podobě mrtvé sochy, která nemá dech. 6 Ti, kdo je tvoří, ti, kdo po nich touží, i ti, kdo je uctívají, milují zlé věci a jsou hodni toho, aby na ně důvěřovali. 7 Neboť hrnčíř, zušlechťující měkkou zemi, vyrábí každou nádobu s velkou námahou pro naši službu: ano, z téže hlíny vyrábí jak nádoby, které slouží k čistému použití, tak také všechny, které slouží k opaku: ale co je použití jednoho druhu, hrnčíř sám je soudce. 8 A zaměstnává svou práci chlípně, dělá z téže hlíny marného boha, dokonce toho, který byl před malou chvílí vyroben ze země, a za malou chvíli se k němu vrátí, až bude jeho život, který mu byl propůjčen, požadoval. 9 Navzdory jeho péči není to, že by měl mnoho práce, ani že by jeho život byl krátký, ale snaží se vyniknout zlatníkům a stříbrníkům a snaží se dělat jako dělníci v mosazi a pokládá za svou slávu vyrábět padělky. 10 Jeho srdce je popel, jeho naděje je odpornější než země a jeho život má menší cenu než hlína. 11 Poněvadž neznal svého Tvůrce a toho, který v něm vdechl činorodou duši a vdechl živého ducha. 12 Ale oni považovali náš život za zábavu a náš čas zde za tržiště, protože, jak říkají, musíme se dostat všelijak, i když je to zlé. 13 Tento člověk, ten z pozemské hmoty, vyrábí křehké nádoby a rytiny, ví, že se nade všechny pohorší. 14 A všickni nepřátelé lidu tvého, kteříž je podřizují, jsou nejbláznivější a jsou bídnější než děti. 15 Počítali totiž všechny modly pohanů za bohy, kteří nemají oči k vidění, ani nosy, aby dýchali, ani uši, aby slyšeli, ani prstů rukou k ovládání; a pokud jde o jejich nohy, jdou pomalu. 16 Člověk je totiž stvořil, a kdo si vypůjčil svého vlastního ducha, vytvořil je, ale nikdo si nemůže vytvořit boha podobného jemu. 17 Neboť jest smrtelný, činí mrtvé rukama zlými, neboť on sám jest lepší než ty, kterým se klaní; 18 Ano, klaněli se také těm zvířatům, která jsou nejnenáviděnější: protože jsou srovnáváni, některá jsou horší než jiná. 19 A nejsou ani krásní, až by si to žádali u zvířat, ale odešli bez chvály Boží a jeho požehnání. KAPITOLA 16 1 Protož podobnými byli důstojně trestáni a množstvím zvířat mučeni. 2 Místo kteréhožto trestu, slušně jednal se svým lidem, jsi pro ně připravil maso podivné chuti, dokonce křepelky, aby rozdmýchal jejich chuť.
3 Aby oni, toužíce po potravě, mohli pro ošklivý pohled na zvířata poslaná mezi ně lodit i to, po čem musí toužit; ale tito, trpící chudobou na krátký prostor, by se mohli stát účastníky podivného vkusu. 4 Bylo totiž nutné, aby na ně tyranské tyrany přišla bída, které se nemohli vyhnout, ale těm se mělo jen ukázat, jak byli sužováni jejich nepřátelé. 5 Nebo když na ně přišla strašná zuřivost zvířat a oni zahynuli bodnutím křivých hadů, tvůj hněv nevydržel navěky. 6 Ale oni se na malou dobu trápili, aby byli napomenuti, majíce znamení spasení, aby je připomněli přikázání zákona tvého. 7 Neboť ten, kdo se k tomu obrátil, nebyl spasen tím, co viděl, ale tebou, který jsi Spasitel všech. 8 A tím jsi své nepřátele vyznal, že jsi to ty, kdo vysvobozuje ode všeho zlého. 9 Pro ně kousnutí kobylkami a mouchy zabíjeli, a nenašel se žádný lék na jejich život, neboť byli hodni toho, aby byli trestáni. 10 Ale zuby tvých draků neporazily, neboť tvé milosrdenství bylo skrze ně a uzdravovalo je. 11 Nebo bodáni byli, aby pamatovali na slova tvá; a byli rychle zachráněni, aby neupadli do hlubokého zapomnění a mohli neustále pamatovat na tvou dobrotu. 12 Neboť to nebyla bylina, ani změkčující omšelina, která je uzdravila, ale slovo tvé, Hospodine, které všecko uzdravuje. 13 Nebo máš moc života i smrti, k branám pekelným vedeš a zase přivádíš. 14 Člověk zabíjí zlobou svou, a když duch vyjde, nevrací se; ani duše přijatá nepřichází znovu. 15 Tvé ruce však nelze uniknout. 16 Nebo bezbožní, kteříž tě nepoznali, byli bičováni silou paže tvé: pronásledováni byli cizími dešti, krupobitím a deštěm, jemuž se nemohli vyhnout, a ohněm byli sžíráni. 17 Neboť, čemuž se lze diviti, měl oheň větší sílu ve vodě, která všecko uhasí, neboť svět bojuje za spravedlivé. 18 Někdy se plamen zmírnil, aby nespálil zvěř, která byla poslána na bezbožné; ale sami mohli vidět a vnímat, že byli pronásledováni Božím soudem. 19 A jindy hoří dokonce i uprostřed vod nad silou ohně, aby zničil plody nespravedlivé země. 20 Místo toho jsi krmil svůj lid pokrmem andělů a seslal jsi jim z nebe chléb připravený bez jejich práce, schopný nasytit potěšení každého člověka a vyhovět každému vkusu. 21 Nebo tvá výživa oznámila tvým synům sladkost tvou, a sloužila k chuti jedlíků, zmírnila se podle libosti každého. 22 Ale sníh a led snesly oheň a neroztály, aby poznali, že oheň hořící v kroupách a jiskřivý v dešti zničil plody nepřátel. 23 Ale ten opět zapomněl i na svou vlastní sílu, aby byli živeni spravedliví. 24 Nebo tvor, kterýž tobě slouží, kterýž jsi Stvořitel, rozmnožuje sílu svou proti nespravedlivým za trest
jejich, a ubírá sílu svou ve prospěch těch, kdož v tebe doufají. 25 Proto i tehdy bylo proměněno ve všech podobách a bylo poslušné tvé milosti, která živí všechno, podle přání těch, kteří to potřebovali. 26 Aby synové tvoji, Pane, kteréž miluješ, poznali, že ne pěstování ovoce živí člověka, ale že slovo tvé ochraňuje ty, kdož v tebe doufají. 27 Neboť to, co nebylo zničeno ohněm, zahřáté malým slunečním paprskem se brzy rozplynulo: 28 Aby se vědělo, že musíme zabránit slunci, aby ti vzdalo díky, a na jaře se k tobě modlit. 29 Neboť naděje nevděčných se rozplyne jako zimní jinovatka a uteče jako neužitečná voda. KAPITOLA 17 1 Neboť velké jsou tvé soudy a nelze je vyslovit, proto se zmýlily duše nevyživené. 2 Nebo když nespravedliví lidé mysleli na utiskování svatého národa; když byli zavřeni ve svých domech, vězni temnoty a spoutáni pouty dlouhé noci, leželi tam vyhnaní před věčnou prozřetelností. 3 Zatímco měli ležet skryti ve svých tajných hříších, byli rozptýleni pod temným závojem zapomnění, strašlivě ohromeni a znepokojeni podivnými zjeveními. 4 Nebo ani roh, který je držel, je nezachránil od strachu; ale ozývaly se kolem nich zvuky padajících vod a zjevovala se jim smutná vidění s těžkými obličeji. 5 Žádná síla ohně jim nemohla dát světlo, ani jasné plameny hvězd nemohly obstát, aby osvětlily tu strašlivou noc. 6 Jenomže se jim zjevil oheň, který se sám od sebe zapálil, velmi strašlivý; protože byli velmi vyděšení, považovali věci, které viděli, za horší než pohled, který neviděli. 7 Pokud jde o iluze umělecké magie, ty byly potlačeny a jejich vychloubání v moudrosti bylo potupně pokáráno. 8 Neboť ti, kteří slíbili, že zaženou hrůzu a trápení z nemocné duše, sami byli nemocní strachem, hodni toho, aby se jim smáli. 9 Neboť nic hrozného se jich nebálo; a přesto se děsí zvířat, která procházela kolem, a syčení hadů, 10 Zemřeli strachem, popřeli, že viděli vzduch, kterému se nedalo vyhnout žádné straně. 11 Neboť bezbožnost, odsouzená vlastním svědectvím, je velmi bojácná a stíhána svědomím, vždy předpovídá těžké věci. 12 Neboť strach není nic jiného než zrada dobrodiní, které rozum nabízí. 13 A očekávání zevnitř, protože je menší, počítá nevědomost více než příčinu, která přináší muka. 14 Ale ony noci spali stejným spánkem, který byl vskutku nesnesitelný a který na ně přišel ze dna nevyhnutelného pekla, 15 Částečně je trápily příšerné zjevy a částečně omdlévaly, srdce jim selhávalo, neboť se na ně zmocnil nečekaný strach. 16 A tak každý, kdo tam padl, byl přísně držen, zavřen ve vězení bez železných mříží,
17 Nebo ať byl rolník nebo pastýř nebo dělník na poli, byl dostižen a vydržel onu nutnost, které se nedalo vyhnout, neboť všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty. 18 Ať už to byl svištící vítr nebo melodický hluk ptáků mezi rozprostírajícími se větvemi nebo příjemný pád prudce tekoucí vody, 19 Nebo strašlivý zvuk vržených kamenů, nebo běh, který nebylo vidět u skákajících zvířat, nebo řvoucí hlas nejdivočejších divokých zvířat, nebo odrážející se ozvěna z dutých hor; tyto věci je přiměly omdlít strachem. 20 Celý svět zazářil jasným světlem a nikomu nic nebránilo v práci. 21 Jen nad nimi se rozprostřela těžká noc, obraz oné temnoty, která je měla poté přijmout, ale přesto byli sami pro sebe bolestnější než tma. KAPITOLA 18 1 Avšak svatí tvoji měli velmi veliké světlo, jehož hlas slyšeli, a neviděli jejich tvar, protože také nevytrpěli totéž, považovali je za šťastné. 2 Ale za to jim nyní neublížili, od nichž se jim dříve ukřivdilo, děkovali jim a prosili je za odpuštění, že byli nepřáteli. 3 Místo toho jsi jim dal hořící ohnivý sloup, aby byl průvodcem na neznámé cestě a neškodné slunce, aby je počestně pohostilo. 4 Neboť byli hodni být zbaveni světla a uvězněni ve tmě, kteří drželi v ústech tvé syny, skrze něž mělo být světu dáno nezkažené světlo zákona. 5 A když se rozhodli zabít nemluvňata svatých, jedno dítě bylo vyvrženo a zachráněno, abys je pokáral, vzal jsi množství jejich dětí a úplně jsi je zničil v mocné vodě. 6 O té noci byli naši otcové již předem osvědčeni, že jistě vědí, jaké přísahy složili, a mohli být potom dobré mysli. 7 A tak z lidu tvého přijato bylo spasení spravedlivých i záhuba nepřátel. 8 Nebo čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které jsi povolal. 9 Spravedlivé děti dobrých lidí totiž tajně obětovaly a s jediným souhlasem vydaly svatý zákon, aby svatí byli jako účastníci stejného dobra a zla, a otcové nyní zpívají písně chvály. 10 Na druhé straně se však ozval nelítostný křik nepřátel a žalostný zvuk se roznesl do ciziny pro naříkané děti. 11 Pán a služebník byli potrestáni jedním způsobem; a jako král, tak trpěl obyčejný člověk. 12 Měli tedy všichni dohromady nespočet mrtvých s jedním druhem smrti; ani živí nestačili k tomu, aby je pohřbili: neboť v jednom okamžiku bylo zničeno jejich nejušlechtilejší potomstvo. 13 Neboť by nevěřili ničemu pro kouzla; po zničení prvorozených uznali tento lid za syny Boží. 14 Zatímco všechno bylo v tichém tichu a ona noc byla uprostřed jejího rychlého běhu,
15 Tvé všemohoucí slovo seskočilo z nebe z tvého královského trůnu jako nelítostný válečník doprostřed země zkázy, 16 A přinesl své nepředstírané přikázání jako ostrý meč, a vztyčení naplnilo všechno smrtí; a dotklo se nebe, ale stálo na zemi. 17 Pak je náhle rozbolely vidiny strašlivých snů a hrůzy na ně přišly nehledané. 18 A jeden vržen sem a druhý tam, polomrtvý, ukázal příčinu své smrti. 19 Neboť sny, které je trápily, to předzvěstovaly, aby nezahynuli a nevěděli, proč byli sužováni. 20 Ano, okus smrti se dotkl i spravedlivých, a došlo k zkáze zástupu na poušti, ale hněv netrval dlouho. 21 Tehdy bezúhonný muž spěchal a postavil se, aby je bránil; a přinášející štít své správné služby, dokonce modlitbu a usmíření kadidla, postavil se proti hněvu, a tak ukončil neštěstí a prohlásil, že je tvým služebníkem. 22 A tak přemohl ničitele, ne silou těla ani silou paží, ale slovem pokořil trestajícího, odvolávaje se na přísahy a smlouvy uzavřené s otci. 23 Když teď mrtví padali na hromady jeden na druhého a stáli mezi nimi, zadržel hněv a oddělil se cestu k živým. 24 Nebo v dlouhém rouchu byl celý svět a ve čtyřech řadách kamenů byla vytesána sláva otců a tvá Veličenstvo na čelenku jeho hlavy. 25 Těmto zhoubce dal místo a bál se jich, neboť stačilo, že jen okusili hněv. KAPITOLA 19 1 Pokud jde o bezbožné, hněv na ně přišel bez milosti až do konce; neboť věděl předem, co udělají; 2 Kterak jim dal svolení k odchodu a spěšně je poslal pryč, činili pokání a pronásledovali je. 3 Zatímco ještě truchlili a naříkali u hrobů mrtvých, přidali další pošetilé úskoky a pronásledovali je jako uprchlíky, o které prosili, aby zmizeli. 4 Neboť osud, jehož byli hodni, je přivedl k tomuto cíli a dal jim zapomenout na věci, které se již staly, aby mohli vykonat trest, který jim strádal: 5 A aby tvůj lid prošel podivuhodnou cestou, ale našel cizí smrt. 6 Neboť celé stvoření ve svém vlastním druhu bylo znovu vytvořeno, aby sloužilo zvláštním přikázáním, která jim byla dána, aby tvé děti byly bez újmy zachovány. 7 Jako jmenovitě oblak stínící tábor; a tam, kde předtím stála voda, se objevila suchá země; a z Rudého moře cestou bez překážek; a z prudkého proudu zelené pole: 8 Kudy šel všechen lid, který byl bráněn tvou rukou, vidouce tvé podivuhodné divy. 9 Šli totiž jako koně, skákali jako jehňata a chválili tě, Hospodine, který jsi je vysvobodil. 10 Pamatovali totiž ještě na to, co se stalo, když pobývali v cizí zemi, jak země místo dobytka rodila mouchy a jak řeka místo ryb vyvrhla množství žab. 11 Potom však spatřili nové pokolení drůbeže, když vedeno svou choutkou žádalo delikátní maso.
12 Křepelky k nim přicházely z moře, aby se uspokojily. 13 A tresty přišly na hříšníky ne bez dřívějších znamení silou hromu: neboť trpěli spravedlivě podle své vlastní špatnosti, protože se vůči cizím chovali tvrději a nenávistněji. 14 Sodomští totiž nepřijali ty, které neznali, když přišli, ale tito uvedli do otroctví přátele, kteří si je zasloužili. 15 A nejen to, ale snad k nim bude mít určitou úctu, protože používali cizince, které nebyly přátelské: 16 Ale tito velmi těžce sužovali je, které přijali hostinami, a stali se již spolu s nimi účastnými týchž zákonů. 17 Proto i slepotou byli zasaženi, jako byli u dveří spravedlivého, když, obklíčen strašlivou velikou temnotou, každý hledal průchod svými vlastními dveřmi. 18 Neboť prvky se samy o sobě změnily jakousi harmonií, jako když tóny v žaltáři mění název melodie, a přece jsou vždy zvuky; které lze dobře vnímat pohledem na věci, které byly vykonány. 19 Neboť věci pozemské se změnily ve vodní, a věci, které dříve plavaly ve vodě, nyní šly na zem. 20 Oheň měl moc ve vodě, zapomněl na svou vlastní ctnost, a voda zapomněla na jeho uhasitelskou povahu. 21 Na druhé straně plameny nezmařily maso porušitelných živých tvorů, ačkoli v nich chodili; neroztály ani ledový druh nebeského masa, které se přirozeně rozpouštělo. 22 Ve všem, Pane, jsi vyvýšil svůj lid a oslavil ho, aniž jsi na něj nedbal, ale vždy a všude jsi mu pomáhal.