Gideon, mocný a statečný muž Soudců 6 1 Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a Hospodin je vydal na sedm let do rukou Midjánců. 2 Ruka Midjánců se nad Izraelem zmocnila. Izraelci si kvůli Midjáncům udělali doupě v horách, jeskyně a pevnosti. 3 A když Izrael rozsíval, přišli Midjánci, Amalekitští a synové východu, i ti se proti nim chopili. 4 Utábořili se proti nim a ničili úrodu země až do Gazy. Izraeli nezbylo nic k obživě, ani ovce, ani vola, ani osla. 5 Přišli totiž se svým dobytkem a stany a přicházeli v množství jako kobylky; neboť jich i velbloudů jejich nebylo mnoho. Vtrhli do země, aby ji zničili. 6 Izrael pak kvůli Midjáncům velmi zchudl, a synové Izraelští volali k Hospodinu. 7 Když Izraelci kvůli Midjáncům volali k Hospodinu, 8 Hospodin poslal proroka k synům Izraele, který jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví. 9 Vysvobodil jsem vás z rukou Egypťanů a z rukou všech, kdo vás utlačovali, vyhnal jsem je před vámi a dal jsem vám jejich zemi. 10 Řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebojte se bohů Amorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale neuposlechli jste mého hlasu. 11 Vtom přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dub, který byl v Ofře a patřil Abiezretskému Joašovi. Jeho syn Gedeon právě mlátil pšenici v lisu, aby ji ukryl před Midjánskými. 12 I ukázal se mu anděl Hospodinův a řekl mu: Hospodin je s tebou, udatný muži. 13 Gedeon mu řekl: „Pane můj, je-li Hospodin s námi, proč se nás tohle všechno stalo? Kde jsou všechny jeho zázraky, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: ‚Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Nyní nás Hospodin opustil a vydal do rukou Midjánců.“ 14 Hospodin na něj pohlédl a řekl: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izrael z rukou Midjánců. Neposlal jsem tě snad já?“ 15 I řekl mu: Pane můj, čím mám zachránit Izraele? Hle, má rodina je v Manasesově rodě chudá a já jsem nejmenší v domě svého otce.
1
Gideon, mocný a statečný muž
16 Hospodin mu řekl: „Jistě budu s tebou a porazíš Midjánské jako jednoho muže.“ 17 I řekl mu: Jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, ukaž mi znamení, že se mnou mluvíš. 18 Neodcházej odtud, dokud k tobě nepřijdu a nepřinesu svůj dar a nepředložím ti ho. On řekl: „Počkeji, dokud se nevrátíš.“ 19 Gedeon pak všel dovnitř a připravil kůzle a nekvašené chleby z efy mouky. Maso dal do koše, vývar nalil do hrnce a přinesl mu ho pod dub a nabídl mu ho. 20 Anděl Boží mu řekl: „Vezmi maso a nekvašené chleby, polož je na tuto skálu a vývar vylej.“ Učinil tak. 21 Tehdy anděl Hospodinův vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa i nekvašených chlebů. Vtom ze skály vyšlehl oheň a strávil maso i nekvašené chleby. Anděl Hospodinův pak zmizel z jeho očí. 22 Když Gedeon poznal, že je to Hospodinův anděl, řekl: „Běda, Panovníku Hospodine, neboť jsem viděl Hospodinova anděla tváří v tvář.“ 23 Hospodin mu řekl: „Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš.“ 24 Gedeon tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej Jehova pokoj. Je až dodnes v Ofře Abiezerské. 25 Té noci mu Hospodin řekl: „Vezmi mladého býka svého otce, druhého býka sedmiletého, a zboř Baalův oltář, který má tvůj otec, a pokácej háj, který je vedle něj.“ 26 A postav Hospodinu, svému Bohu, oltář na vrcholu této skály, na určeném místě, a vezmi druhého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť dřívím z háje, který pokácíš. 27 Gedeon vzal deset mužů ze svých služebníků a učinil, jak mu Hospodin řekl. Bál se totiž rodiny svého otce a mužů města, takže to nemohl udělat ve dne, a proto to učinil v noci. 28 Když muži města vstali časně ráno, aj, Baalův oltář byl zbořen, a háj, který byl vedle něj, byl pokácen, a druhý býk byl obětován na oltáři, který byl postaven. 29 Řekli si tedy: „Kdo to udělal?“ Ptali se a ptali se a odpověděli: „To udělal Gedeon, syn Joašův.“ 30 Muži města řekli Joašovi: „Vyveď svého syna, ať zemře, protože zbořil Baalův oltář a pokácel háj, který byl vedle něj.“ 31 Joaš se zeptal všech, kdo proti němu stáli: „Budete se za Baala přimlouvat? Zachráníte ho? Kdo se za něj bude přimlouvat, ať je usmrcen ještě do rána. Je-li to bůh, ať se přimlouvá sám za sebe, protože mu někdo zbořil oltář.“ 32 Proto ho toho dne nazval Jerubaálem a řekl: „Ať se s ním Baal soudí, že mu zbořil oltář.“ 33 Všichni Midjánci, Amalekitští a obyvatelé východu se shromáždili, přešli a utábořili se v údolí Jizreel. 34 Duch Hospodinův však sestoupil na Gedeona a zatroubil na polnici. Abiezer se za ním shromáždil. 35 Vyslal posly po celém Manasesově kmeni, který se k němu shromáždil. Poslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalímovi, kteří jim vyšli vstříc. 36 Gedeon pak řekl Bohu: „Jestliže vysvobodíš Izrael mou rukou, jak jsi řekl,“ 37 Hle, rozprostřu na humno rouno z vlny. Bude-li rosa jen na rouně a na celé zemi kolem bude sucho, budu vědět, že skrze mou ruku vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl. 38 A stalo se tak. Vstal totiž časně na druhý den, shrnul rouno a vyždímal z něj rosu, plnou misku vody. 39 Gedeon pak řekl Bohu: „Nechť se na mě nerozhněváš, když promluvím jen jednou. Dovol mi, prosím, abych to zkusil jen jednou s rounem. Ať je sucho jen na rouně a na vší zemi ať je rosa.“ 40 A Bůh tak učinil té noci, neboť sucho bylo jen na rouně a na celé zemi byla rosa.
Soudců 7 1 Jerubaal, to jest Gedeon, a všechen lid, který s ním byl, vstali časně ráno a utábořili se u studnice Charod. Midjánské vojsko bylo na severní straně od nich, u pahorku Móre v údolí. 2 Hospodin řekl Gedeonovi: „Lidu, který je s tebou, je příliš mnoho, než abych jim vydal Midjánské do rukou. Aby se Izrael nade mnou nepyšnil a neříkal: ‚Má vlastní ruka mě zachránila.‘“
2
Gideon, mocný a statečný muž
3 Nyní tedy oznam lidu: ‚Kdo se bojí a má strach, ať se vrátí a brzy odejde z hory Gileád.‘ Vrátilo se z lidu dvacet dva tisíc lidí a zůstalo deset tisíc. 4 Hospodin řekl Gedeonovi: „Lidu je stále příliš mnoho. Doveď je k vodě a já je tam pro tebe vyzkouším. O kom ti řeknu: ‚Ten půjde s tebou, ten s tebou půjde.‘ A o kom ti řeknu: ‚Ten s tebou nepůjde, ten nepůjde.“ 5 I přivedl lid k vodě. Hospodin řekl Gedeonovi: „Každého, kdo bude chlípat vodu jazykem, jako chlípe pes, postavíš zvlášť; stejně tak každého, kdo se skloní na kolena, aby pil.“ 6 A počet těch, kteří chlemtali vodu a přikládali si ruku k ústům, byl tři sta mužů. Zbytek lidu však klekl na kolena, aby se napil vody. 7 Hospodin řekl Gedeonovi: „Třemi sty muži, kteří chlemtali vodu, vás vysvobodím a vydám Midjánské do vašich rukou. Ostatní lidi nechť jdou, každý na své místo.“ 8 Lid si tedy vzal jídlo a trouby. Zbytek Izraele poslal, každého do jeho stanu, a těch tři sta mužů si ponechal. Midjánské vojsko bylo pod ním v údolí. 9 Té noci mu Hospodin řekl: „Vstaň a jdi do tábora, neboť jsem ti ho vydal do rukou.“ 10 Jestliže se bojíš sestoupit, jdi ty s Purou, svým služebníkem, do tábora. 11 Uslyšíš, co říkají, a potom budou tvé ruce posíleny, abys mohl sestoupit do tábora.“ Sestoupil tedy se svým služebníkem Purou ven za ozbrojence, kteří byli v táboru. 12 Midjánci, Amalekiti a všichni obyvatelé východu leželi v údolí v množství jako kobylky a jejich velbloudi byli bez počtu, jako písek u moře v množství. 13 Když Gedeon přišel, hle, jeden muž vyprávěl svému druhovi sen: „Zdálo se mi sen: Ječný chléb se kutálel do tábora Midjánského a přišel k jednomu stanu. Udeřil do něj, takže se zřítil, a převrátil ho, takže stan ležel na zemi.“ 14 Jeho druh odpověděl: „To není nic jiného než meč Gedeona, syna Joašova, muže Izraele. Bůh mu vydal do rukou Midjánské i celé vojsko.“ 15 Když Gedeon uslyšel vyprávění snu a jeho výklad, poklonil se, vrátil se do izraelského tábora a řekl: „Vstaňte, Hospodin vám vydal do rukou tábor Midjánský.“ 16 Rozdělil těch tři sta mužů do tří oddílů a každému dal do ruky trubku, prázdné džbány a do džbánů lampy. 17 Řekl jim: „Podívejte se na mě a udělejte totéž. Až vyjdu ven z tábora, udělejte to, co udělám já.“ 18 Až zatroubím na trubku, já i všichni, kdo jsou se mnou, zatroubíte i vy na trubky kolem celého tábora a zvolejte: Meč Hospodinův a Gedeónův! 19 Gedeon a sto mužů, kteří s ním byli, přišli ven z tábora na začátku prostřední hlídky, a právě postavili hlídku. Zatroubili na trubky a rozbili džbány, které měli v rukou. 20 A ty tři houfy zatroubily na trubky, rozbily džbány a držely v levé ruce lampy a v pravé ruce trubky, aby s nimi troubily. A volaly: „Meč Hospodinův a Gedeónův!“ 21 Každý z nich se postavil na své místo kolem tábora. Celé vojsko běželo, křičelo a utíkalo. 22 Tři sta mužů zatroubilo na trubky a Hospodin obrátil meč jednoho proti druhému v celém táboře. Tábor uprchl do Betšity v Cererat a k hranici Abelmecholy až k Tabbatu. 23 Izraelští muži se shromáždili z Neftalí, z Ašeru a z celého Manassesu a pronásledovali Midjánské. 24 Gideon pak poslal posly po celém Efraimském pohoří se vzkazem: „Sestupte proti Midjáncům a převezte před nimi vodu až k Bet-baře a Jordánu.“ Všichni efraimští muži se tedy shromáždili a převezli vodu k Bet-baře a Jordánu. 25 Chytili dva midjánské knížata, Oreba a Zeeba, a zabili Oreba na skále Oreb a Zeeba zabili u vinného lisu Zeeb. Pronásledovali Midjánce a hlavy Oreba a Zeeba přinesli Gedeonovi na druhou stranu Jordánu.
Soudců 8 1 Muži Efraimovi se ho zeptali: „Proč jsi nám to prokázal? Nepovolal jsi nás, když jsi šel bojovat s Midjánci?“ A ostře ho poprosili.
3
Gideon, mocný a statečný muž
2 Řekl jim: „Co jsem já učinil ve srovnání s vámi? Není snad sběr hroznů Efraimův lepší než vinobraní Abiezerovo?“ 3 Bůh vám vydal do rukou midjánské knížata Oreba a Zéba. Co jsem já mohl učinit ve srovnání s vámi? Jakmile to řekl, jejich hněv vůči němu ustal. 4 Gedeon pak přišel k Jordánu a přešel ho on i tři sta mužů, kteří byli s ním, zemdlení a pronásledovali je. 5 Řekl mužům ze Sukotu: „Dejte prosím bochníky chleba lidu, který mě následuje, protože jsou unavení a já pronásleduji Zebacha a Salmunu, krále midjánské.“ 6 Sukotští knížata se ptali: „Jsou snad Zebach a Salmuna už v tvých rukou, abychom tvému vojsku dávali chléb?“ 7 Gedeon řekl: „Až mi Hospodin vydá Zebacha a Salmunu do rukou, roztrhám vám tělo trním pouště a bodláčím.“ 8 A odtud vystoupil do Penuelu a mluvil s nimi také. Muži Penuelu mu odpověděli, stejně jako mu odpověděli muži Sukkotu. 9 A řekl také mužům z Penuelu: „Až se v pokoji navrátím, zbořím tuto věž.“ 10 Zebach a Salmuna byli v Karkoru a s nimi jejich vojska, asi patnáct tisíc mužů, všichni, kdo zbyli ze všech vojsk synů východu; padlo jich sto dvacet tisíc mužů tasných mečem. 11 Gedeon šel cestou k těm, kteří bydleli v stanech na východ od Nobahu a Jogbehy, a porazil tábor, neboť tábor byl v bezpečí. 12 Zebach a Calmunna uprchli a on je pronásledoval, zajal oba midjánské krále, Zebacha a Calmunnu, a uvedl v otřes celé vojsko. 13 Gideon, syn Joašův, se vrátil z bitvy ještě před východem slunce. 14 Chytil jednoho mladíka ze sukkotských mužů a vyptával se ho. Ten mu popsal sukkotská knížata a starší jejich, sedmdesát sedm mužů. 15 Přišel k mužům ze Sukotu a řekl: „Hle, Zebach a Salmunna, s nimiž jste mě hanili, řka: ‚Jsou snad Zebach a Salmunny ruce už v tvých rukou, abychom dali chléb tvým unaveným mužům?‘“ 16 Vzal starší města, trní z pouště a bodláčí a učil jimi muže ze Sukotu. 17 Zbořil také věž Penuelu a pobil muže města. 18 Zebachovi a Salmunovi se zeptal: „Co to byli za muže, které jste zabili na Táboru?“ Odpověděli: „Jako ty, takoví byli, každý z nich vypadal jako královské děti.“ 19 I řekl: Byli to moji bratři, synové mé matky. Jakože žije Hospodin, kdybyste je byli zachovali naživu, nezabil bych vás. 20 Řekl svému prvorozenému Jeterovi: „Vstaň a zabij je!“ Ale mladík netasil meč, protože se bál, protože byl ještě malý. 21 Zebach a Salmuna tehdy řekli: „Vstaň a vrhni se na nás, neboť jaký je muž, taková je i jeho síla.“ Gedeon tedy povstal, zabil Zebacha a Salmunu a vzal ozdoby, které měli na krku jejich velbloudů. 22 Izraelští muži řekli Gedeonovi: „Vládni nad námi ty i tvůj syn i syn tvého vnuka, neboť jsi nás vysvobodil z rukou Midjánců.“ 23 Gedeon jim řekl: „Já nad vámi nebudu vládnout, ani můj syn nad vámi nebude vládnout. Hospodin bude vládnout nad vámi.“ 24 Gedeon jim řekl: „Požádal bych vás o jednu věc, abyste mi každý dal náušnice ze své kořisti. Měli totiž zlaté náušnice, protože byli Izmaelští.“ 25 Odpověděli: „Ochotně jim je dáme.“ Rozprostřeli si roucho a každý do něj vhodil náušnice ze své kořisti. 26 Zlaté náušnice, o které si požádal, vážily tisíc sedm set šekelů zlata, kromě ozdob, náhrdelníků a purpurového roucha, které měli midjánští králové, a kromě řetězů, které nosili na krku svých velbloudů. 27 Gedeon z toho udělal efod a dal jej ve svém městě Ofře. Celý Izrael tam za ním chodil a smilnil. To se stalo Gedeonovi i jeho domu pastí.
4
Gideon, mocný a statečný muž
28 Tak byl Midián pokořen před syny Izraele, takže už nepozdvihli hlavy. A země za dnů Gedeona měla klid čtyřicet let. 29 Jerubbaal, syn Joašův, odešel a usadil se ve svém domě. 30 Gedeon pak měl z břicha sedmdesát synů, neboť měl mnoho žen. 31 Jeho konkubína, která byla v Šekemu, mu také porodila syna, kterému dal jméno Abímelek. 32 Gedeon, syn Joašův, zemřel v ušlechtilém stáří a byl pohřben v hrobě svého otce Joaše v Ofře Abiezritské. 33 Jakmile Gedeon zemřel, Izraelci se opět obrátili k smilstvu a šli za Baaly a učinili si za boha Baalberita. 34 Izraelci si nepamatovali Hospodina, svého Boha, který je vysvobodil z rukou všech jejich nepřátel ze všech stran. 35 Ani domu Jerubbaalova, tedy Gideonovu, neprokázali milosrdenství podle všeho dobrého, které on prokázal Izraeli.
Rozklad verš po verši Příběh o Gideonovi v 6. až 8. kapitole knihy Soudců je jedním z nejpůsobivějších vyprávění v Bibli. Zachycuje cyklus vzpour a útlaku národa, neochotné a ustrašené volání nepravděpodobného hrdiny, zázračné vojenské vítězství dosažené s pouhými 300 muži a složité následky úspěchu.
Kapitola 6: Útlak, povolání a příprava Verše 1–6 (Útlak Midjánců): Protože Izrael páchal, co je zlé v Hospodinových očích, Bůh je vydal na sedm let do rukou Midjánců. Midjánci, Amalekitští a synové východu zpustošili zemi, ničili úrodu i dobytek a nutili Izraelity skrývat se v doupatech, jeskyních a horách. Verše 7–10 (Prorocké napomenutí): Když Izrael volal k Hospodinu kvůli Midjáncům, Bůh poslal proroka, aby jim připomněl svou milost – jak je vyvedl z Egypta a přikázal jim, aby se nebáli bohů Amorejců – přesto ho neposlouchali. Verše 11–16 (Zjevuje se anděl Hospodinův): Anděl Hospodinův přišel a posadil se pod dub v Ofře, který patřil Abiezretskému Joašovi. Jeho syn Gideon právě mlátil pšenici v lisu, aby ji skryl před Midjánskými. Anděl prohlásil: „Hospodin je s tebou, statečný muži.“ Gideon se toho zeptal a poukázal na chudobu Izraele a své vlastní nízké postavení v domě svého otce. Hospodin ho ujistil slovy: „Jistě budu s tebou.“ Verše 17–24 (Znamení přijetí): Gideon požádal o znamení, které by dokázalo, že skutečně mluví Bůh a připravuje maso a nekvašené chleby. Když se anděl dotkl oběti špičkou své hole, ze skály vyšlehl oheň a pohltil ji a anděl zmizel. Gideon si uvědomil, kdo to je, a bál se o svůj život, ale Hospodin mu řekl: „Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš.“ Gideon tam postavil oltář s názvem Jehovašalom (Hospodin je pokoj). Verše 25–32 (Zničení Baalova oltáře): Téže noci Bůh řekl Gideonovi, aby vzal druhého býka svého otce a strhl Baalův oltář a pokácel dřevěný háj (Ašeru) vedle něj. Gideon to udělal v noci s deseti služebníky ze strachu před svou rodinou a muži z města. Když byl následujícího rána objeven, obyvatelé města požadovali jeho smrt, ale Joaš ho bránil slovy: „Budete se přimlouvat za Baala?... ať se přimlouvá za svou vlastní věc.“ Kvůli tomu byl Gideon pojmenován Jerubbaal („Ať se Baal přimlouvá proti němu“).
5
Gideon, mocný a statečný muž
Verše 33–35 (Duch Boží zmocňuje Gideona): Midianité a Amalekitští se shromáždili a utábořili se v údolí Jizreel. „Na Gideona sestoupil Duch Hospodinův“ (doslova ho oblékl) a on zatroubil na trubku a shromáždil klany Abiezera, Ašera, Zabulona a Neftalího, aby ho následovaly. Verše 36–40 (Znamení rouna): Gideon stále hledal ujištění a požádal Boha o znamení v podobě vlněného rouna. Nejprve požádal o rosu pouze na rounu, dokud země zůstane suchá; Bůh mu to vyhověl. Poté požádal, aby rouno bylo suché, dokud je na zemi rosa; Bůh to také udělal.
Kapitola 7: Ztenčená armáda a vítězství nad Midianem Verše 1–3 (Seřazení armády): Jerubbaal (Gideon) a jeho armáda tábořili poblíž studny Charod, zatímco Midianité byli na severu. Bůh řekl Gideonovi, že lidu je příliš mnoho , aby si Izrael nepřivlastňoval slávu nad Bohem. Bůh přikázal Gideonovi, aby oznámil, že každý, kdo se bojí, může odejít. Odešlo 22 000 mužů a 10 000 zbylo. Verše 4–8 (Zkouška vody): Bůh řekl, že jich je stále příliš mnoho. Řekl Gedeonovi, aby je přivedl k vodě, kde je oddělí. Ti, kteří chlípali vodu jazykem jako pes (300 mužů), byli odděleni. Ti, kteří poklekli, aby se napili, byli posláni domů. Bůh slíbil, že s pouhými 300 muži vydá Midianské do Gideonových rukou. Verše 9–15 (Midianský sen): Té noci Bůh řekl Gideonovi, aby šel dolů do nepřátelského tábora, protože mu ho vydal do rukou. Gideon, doprovázený svým služebníkem Purou, zaslechl midianitského vojáka, jak svému druhovi vypráví sen o tom, jak se do midianské armády skutálel bochník ječného chleba a narazil do stanu, takže se zřítil. Druhý voják si ho vyložil takto: „To není nic jiného než Gideonov meč... neboť Bůh vydal Midianské do jeho rukou.“ Gideon se s důvěrou vrátil ke svým mužům, uctíval Boha. Verše 16–22 (Strategie s lampami a džbány): Gideon rozdělil 300 mužů do tří skupin. Každému muži dal trubku, prázdný džbán a uvnitř džbánu pochodeň (lampu) . V noci obklíčili tábor, troubili na trubky, rozbili džbány, drželi pochodně v levé ruce a trubky v pravé a křičeli: „Meč Hospodinův a Gideonův!“ Midianský tábor zachvátila panika a Hospodin v celém vojsku obrátil meč každého proti jeho bližnímu. Verše 23–25 (Pronásledování): Muži Izraelité z kmene Neftalí, Ašer a Manases pronásledovali prchající Midjánce. Gedeon poslal posly přes horu Efrajim, aby dobyli vody před nimi u Bet-bary a Jordánu. Zajal a popravil dva midjánské knížata, Oreba a Zeeba , jejichž hlavy přinesli zpět Gedeonovi.
Kapitola 8: Pronásledování, konflikty a následky Verše 1–3 (Diplomové usnesení s Efraimem): Muži z Efraimu si hořce stěžovali, že nebyli dříve povoláni do boje. Gedeon odpověděl s pokorou a taktem: „Co jsem teď udělal ve srovnání s vámi? Není snad paběrkování hroznů Efraimových lepší než vinobraní Abiezerovo?“ Jeho mírná odpověď odvrátila jejich hněv. Verše 4–9 (Odmítnutí v Sukkotu a Penuelu): Gideon a jeho vyčerpaných 300 mužů překročili řeku Jordán a pronásledovali zbývající midjánské krále Zebacha a Calmunu. Požádali starší Sukkotu a Penuelu o chléb, aby nakrmili unavené vojáky, ale vůdci se Gideonovi posmívali a odmítli s tím, že krále ještě nezajali. Gideon je varoval, že se vrátí a potrestá je trním a bodláčím.
6
Gideon, mocný a statečný muž
Verše 10–17 (Trest a zajetí): Gideon překvapil zbývající midjánské vojsko a zajal krále Zebacha a Calmunu . Po svém návratu potrestal starší Sukotu pouštním trním a bodláčím, strhl věž Penuel a pobil muže města. Verše 18–21 (Osud králů): Gideon se zeptal Zebacha a Calmunny, jaké muže zabili na Táboru, a zjistil, že jsou to jeho vlastní bratři. Přikázal svému nejstaršímu synovi Jeterovi, aby je zabil, ale chlapec se bál, protože byl ještě mladý. Oba králové pak Gideona požádali, aby je sám zabil, a Gideon je zabil a vzal jim z krků velbloudů ozdoby ve tvaru půlměsíce. Verše 22–27 (Zlatý efod a Izraelův úpadek): Izrael se pokusil učinit z Gideona a jeho rodu dědičné vládce, ale Gideon to rázně odmítl a prohlásil: „Hospodin bude nad vámi kralovat.“ Gideon však požádal: aby mu každý muž dal ze své kořisti náušnici. Nasbíral 1755 šekelů zlata, vyrobil efod a umístil ho do svého města Ofry. Bohužel se za ním celý Izrael vydal a stal se pastí pro Gideona a jeho dům. Verše 28–35 (Gideonova smrt a zapomnění Izraele): Midian byl pokořen a země měla za Gideonova života 40 let klidu. Gideon zemřel v ušlechtilém věku a byl pohřben v hrobě svého otce Joaše. Ihned po jeho smrti se Izraelité vrátili k duchovnímu cizoložství, uctívali Baal-berit a neprojevovali laskavost domu Jerubbaala (Gideona) za všechno dobro, které prokázal.
Klíčová ponaučení z příběhu o Gideonovi Bůh používá nepravděpodobné a slabé: Gideon se zpočátku skrýval ve strachu a považoval svůj klan za nejslabší v Manasesově rodě. Bůh záměrně snížil jeho armádu z 32 000 na 300, aby dokázal, že vítězství pochází z božské moci, nikoli z lidské síly. Trpělivost s lidskými pochybnostmi: Bůh se s neuvěřitelnou trpělivostí a milostí postavil Gideonovým hlubokým nejistotám a žádostem o znamení (oheň a rouno) a krok za krokem jemně budoval jeho víru. Pravé vedení zahrnuje pokoru: Gideon úspěšně zvládal křehkou kmenovou politiku (uklidnil Efraimovce) a rozhodně odmítl královskou moc, přičemž uznal, že nad Izraelem by měl vládnout pouze Bůh. Nebezpečí kompromisu v úspěchu: Navzdory jeho neuvěřitelným vítězstvím se Gideonovo vytvoření zlatého efódu stalo duchovní pastí (modlářstvím) pro jeho rodinu a národ, což dokazuje, že duchovní bdělost je nutná i – a zejména – po velkém triumfu.
7