Druhá kniha Adama a Evy KAPITOLA 1 1 Když Luluwa uslyšela Kainova slova, plakala a šla ke svému otci a matce a vyprávěla jim, jak Kain zabil svého bratra Ábela. 2 Všichni pak hlasitě křičeli, pozdvihli hlas, plácali se do tváří, sypali si prach na hlavy, roztrhali si roucha a vyšli ven a přišli na místo, kde byl Ábel zabit. 3 Nalezli ho, jak leží na zemi, zabitého, a kolem něj zvěř. Plakali a naříkali nad tímto spravedlivým. Z jeho těla vycházela pro jeho čistotu vůně sladkého koření. 4 Adam ho nesl, slzy mu stékaly po tváři, a šel do Jeskyně pokladů, kde ho položil a ovinul ho vonnými kořením a myrhou. 5 A Adam a Eva pokračovali v jeho pohřbu ve velkém zármutku sto čtyřicet dní. Ábelovi bylo patnáct a půl roku a Kainovi sedmnáct a půl roku. 6 Když skončil smutek nad Kainem, vzal si svou sestru Luluwu a oženil se s ní bez svolení otce a matky, protože ho pro svou zoufalost nemohli od ní oddělit. 7 Pak sestoupil na úpatí hory, pryč ze zahrady, blízko místa, kde zabil svého bratra. 8 A na tom místě bylo mnoho ovocných stromů a lesních stromů. Jeho sestra mu porodila děti, které se zase začaly postupně množit, až to místo zaplnily. 9 Adam a Eva se však po Ábelově pohřbu sedm let nescházeli. Poté však Eva počala a zatímco byla těhotná, Adam jí řekl: „Pojď, vezměme obětní dar a obětujme ho Bohu. Požádejme ho, aby nám dal krásné dítě, v němž bychom našli útěchu a které bychom mohli připojit k Ábelově sestře.“ 10 Pak připravili oběť, přinesli ji k oltáři a obětovali ji před Hospodinem. Začali ho prosit, aby jejich oběť přijal a dal jim dobré potomstvo. 11 Bůh vyslyšel Adama a přijal jeho oběť. Adam, Eva a jejich dcera se pak poklonili a sestoupili do Jeskyně pokladů. Umístili do ní lampu, aby svítila ve dne i v noci před Ábelovým tělem. 12 Adam a Eva se pak dále postili a modlili, dokud nepřišel čas, kdy měla být vysvobozena. Tehdy řekla Adamovi: „Chci jít do skalní jeskyně a porodit v ní.“ 13 Řekl: „Jdi a vezmi s sebou svou dceru, aby ti sloužila, ale já zůstanu v této jeskyni pokladů před tělem svého syna Ábela.“ 14 Eva Adama poslechla a šla s dcerou svou. Adam však zůstal sám v Jeskyni pokladů. KAPITOLA 2 1 A Eva porodila syna, dokonale krásného postavou i tváří. Jeho krása byla jako krása jeho otce Adama, ba ještě krásnější. 2 Eva se utěšila, když ho spatřila, a zůstala v jeskyni osm dní. Pak poslala svou dceru k Adamovi, aby mu vzkázala, aby se přišel podívat na dítě a dal mu jméno. Dcera však
zůstala u těla svého bratra, dokud se Adam nevrátil. Také ona. 3 Když však Adam přišel a uviděl dítě, jeho krásu a dokonalou postavu, zaradoval se nad ním a utěšil se pro Ábela. Dal dítěti jméno Set, což znamená: „Bůh vyslyšel mou modlitbu a vysvobodil mě z mého soužení.“ Znamená to však také „síla a moc“. 4 Poté, co Adam dal dítěti jméno, se vrátil do Jeskyně pokladů a jeho dcera se vrátila ke své matce. 5 Eva však zůstala ve své jeskyni, dokud se nenaplnilo čtyřicet dní, kdy přišla k Adamovi a přivedla s sebou dítě i dceru. 6 A přišli k řece plné vody, kde se Adam a jeho dcera umyli ze smutku nad Ábelem; Eva a dítě se však umyli pro očištění. 7 Pak se vrátili, vzali oběť a šli na horu a obětovali ji pro dítě. Bůh jejich oběť přijal a seslal na ně i na jejich syna Setha své požehnání. Navrátili se do Jeskyně pokladů. 8 Adam pak už nepoznal svou ženu Evu po všechny dny svého života a nenarodilo se jim žádné další potomstvo, jen těch pět: Kain, Luluwa, Ábel, Aklia a Set. 9 Seth však rostl a sílil a začal se vroucně postit a modlit. KAPITOLA 3 1 Našemu otci Adamovi, sedm let po dni, kdy byl oddělen od své ženy Evy, záviděl satan, když ho viděl takto odděleného od ní, a snažil se ho přimět znovu žít s ní. 2 Adam pak vstal a vystoupil nad Jeskyni pokladů a noc co noc tam spal. Ale jakmile se každý den rozednilo, sestupoval do jeskyně, aby se tam modlil a přijal od ní požehnání. 3 Když nastal večer, vystoupil na střechu jeskyně a spal tam sám, protože se bál, že by ho satan přemohl. A tak zůstal třicet devět dní odděleně. 4 Když pak Satan, nenávistník všeho dobrého, spatřil Adama takto samotného, jak se postí a modlí, zjevil se mu v podobě krásné ženy, která přišla a postavila se před něj v noci čtyřicátého dne a řekla mu: 5 „Adame, od té doby, co jsi přebýval v této jeskyni, jsme od tebe pociťovali velký pokoj, tvé modlitby se k nám dostaly a my jsme z tebe nacházeli útěchu.“ 6 „Ale nyní, Adame, když jsi vystoupil přes strop jeskyně, abys usnul, pochybovali jsme o tobě a přišel na nás velký zármutek kvůli tvému odloučení od Evy. Na druhou stranu, když jsi na stropě této jeskyně, tvá modlitba je vylita a tvé srdce bloudí ze strany na stranu.“ 7 „Když jsi byl v jeskyni, tvá modlitba byla jako oheň shromážděný dohromady; sestoupil k nám a ty jsi nalezl odpočinutí.“ 8 „Plakal jsem i nad tvými dětmi, které jsou od tebe odděleny, a můj zármutek je velmi velký nad vraždou tvého syna Ábela, neboť byl spravedlivý; a nad spravedlivým mužem bude truchlit každý.“ 9 „Já jsem se radoval z narození tvého syna Seta, ale po krátké době jsem se velmi zármutčil nad Evou, protože je to moje sestra. Když na tebe Bůh seslal tvrdý spánek a vytáhl ji z tvého boku, vyvedl s ní i mě. Ji však vzkřísil tím, že ji položil k tobě, zatímco mě spustil dolů.“ 10 „Radoval jsem se ze své sestry, že je s tebou. Bůh mi však předtím dal slib a řekl: ‚Nezarmucuj se. Až Adam vystoupí na střechu Jeskyně pokladů a odloučí se od své
Druhá kniha Adama a Evy
ženy Evy, pošlu tě k němu. Spojíš se s ním v manželství a porodíš mu pět dětí, jako mu jich pět porodila Eva.‘“ 11 „A nyní, hle, Boží slib se mi naplnil; neboť je to On, kdo mě poslal k tobě na svatbu; neboť když si mě vezmeš, porodím ti lepší a krásnější děti, než měly Evy.“ 12 „Jsi však ještě jen mladík. Neskonči své mládí na tomto světě v zármutku, ale prožij dny svého mládí v radosti a potěšení. Neboť tvých dnů je málo a tvá zkouška velká. Buď silný, ukonč své dny na tomto světě v radosti. Budu v tobě mít radost a ty se budeš se mnou radovat tímto způsobem a beze strachu.“ 13 „Vstaň tedy a splň příkaz svého Boha,“ přiblížila se k Adamovi a objala ho. 14 Když však Adam viděl, že ho přemůže, vroucně se modlil k Bohu, aby ho od ní vysvobodil. 15 Bůh pak poslal Adamovi své Slovo a řekl: „Adame, ta postava je ta, která ti slíbila Božství a majestátnost; není ti nakloněna; ale ukazuje se ti jednou v podobě ženy, jindy v podobě anděla, jindy v podobě hada a jindy v podobě boha; ale to všechno dělá jen proto, aby zničil tvou duši.“ 16 „Nyní tedy, Adame, chápuc tvé srdce, mnohokrát jsem tě vysvobodil z jeho rukou, abych ti ukázal, že jsem milosrdný Bůh a že si přeji tvé dobro a že si nepřeji tvou zkázu.“ KAPITOLA 4 1 Bůh pak přikázal Satanovi, aby se Adamovi zjevně ukázal ve své ohavné podobě. 2 Když ho však Adam spatřil, zděsil se a třásl se při pohledu na něj. 3 A Bůh řekl Adamovi: „Podívej se na tohoto ďábla a na jeho ohavný pohled a věz, že to on je ten, kdo tě svrhl z jasu do temnoty, z míru a odpočinku do dřiny a bídy.“ 4 A pohleď, Adame, na toho, který o sobě řekl, že je Bůh! Může být Bůh černý? Může Bůh přijmout podobu ženy? Existuje někdo silnější než Bůh? A může být přemožen? 5 „Podívej se tedy, Adame, a pohleď na něj, jak je spoután v tvé přítomnosti ve vzduchu a nemůže utéct! Proto ti pravím, neboj se ho; odteď se ho opatruj a měj se na pozoru, ať ti udělá cokoli.“ 6 Bůh pak vyhnal satana před Adamem, kterého posílil a jehož srdce utěšil slovy: „Sestup do jeskyně pokladů a neodděluj se od Evy; utiším v tobě veškerou zvířecí žádostivost.“ 7 Od té hodiny opustilo Adama a Evu a oni si užívali odpočinutí z Božího přikázání. Bůh však neudělal nic podobného žádnému z Adamova potomstva, jen Adamovi a Evě. 8 Adam se pak poklonil před Hospodinem, že ho vysvobodil a že odložil své vášně. Sestoupil z jeskyně a přebýval s Evou jako dříve. 9 Tím skončilo čtyřicet dní jeho odloučení od Evy. KAPITOLA 5 1 Seth, když mu bylo sedm let, znal dobro a zlo, důsledně se postil a modlil a trávil všechny noci prosbami Boha o slitování a odpuštění. 2 Také se postil, když každý den přinášel svou oběť, více než jeho otec, neboť byl krásné tváře, podobný andělu
Božímu. Měl také dobré srdce, zachovával si nejlepší vlastnosti své duše, a proto každý den přinášel svou oběť. 3 A Bůh se zalíbil jeho oběti, ale zalíbil se mu i jeho čistotě. A tak dále konal vůli Boží, svého otce a matky, dokud mu nebylo sedm let. 4 Když pak scházel s oltáře a dokončil svou oběť, zjevil se mu satan v podobě krásného anděla, zářícího světlem, s holí světla v ruce, sám opásaný pásem světla. 5 Pozdravil Setha krásným úsměvem a začal ho okouzlovat hezkými slovy, řka mu: „Ó Sethe, proč zůstáváš na této hoře? Je drsná, plná kamení a písku a stromů bez dobrého ovoce; divočina bez obydlí a bez měst; žádné dobré místo k bydlení. Ale všude je horko, únava a trápení.“ 6 Dále řekl: „Ale my žijeme na krásných místech, v jiném světě než je tato země. Náš svět je světem světla a naše postavení je z nejlepších; naše ženy jsou krásnější než kterékoli jiné; a přeji si, ó Sethe, abys si jednu z nich vzal; protože vidím, že jsi krásného vzhledu, a v této zemi není ani jedna žena dost dobrá pro tebe. Kromě toho všech, kdo žijí na tomto světě, je jen pět duší.“ 7 „Ale v našem světě je mnoho mužů a mnoho dívek, všichni krásnější než ostatní. Proto si přeji tě odsud přestěhovat, abys mohl vidět mé příbuzné a oženit se s kýmkoli, koho si přeješ.“ 8 „Zůstaneš tedy při mně a budeš v pokoji; budeš naplněn leskem a světlem, jako jsme my.“ 9 „Zůstaneš v našem světě a odpočineš si od tohoto světa a jeho bídy; už nikdy se nebudeš cítit slabý a unavený; už nikdy nebudeš přinášet oběti ani prosit o slitování; neboť už se nedopustíš hříchu ani se nenecháš zmást vášněmi.“ 10 „A budeš-li poslouchat, co říkám, oženíš se s jednou z mých dcer; neboť u nás to není hřích; ani se to nepovažuje za zvířecí chtíč.“ 11 „Neboť v našem světě nemáme Boha, ale všichni jsme bohové; všichni jsme ze světla, nebeští, mocní, silní a slavní.“ KAPITOLA 6 1 Když Seth uslyšel tato slova, ohromil se a naklonil své srdce k Satanově zrádné řeči a řekl mu: „Řekl jsi, že je stvořen jiný svět než tento; a jiní tvorové krásnější než tvorové, kteří jsou v tomto světě?“ 2 Satan řekl: „Ano, slyšel jsi mě, ale já ti je i jejich cesty ještě budu chválit.“ 3 Seth mu však řekl: „Tvá řeč mě ohromila a tvůj krásný popis toho všeho.“ 4 „Přesto s tebou dnes jít nemůžu, dokud nepůjdu ke svému otci Adamovi a ke své matce Evě a neřeknu jim všechno, co jsi mi řekl. Pak, když mi dovolí jít s tebou, půjdu.“ 5 Seth znovu řekl: „Bojím se dělat cokoli bez svolení svého otce a matky, abych nezahynul jako můj bratr Kain a jako můj otec Adam, kteří přestoupili Boží přikázání. Ale hle, toto místo znáš; pojď a setkej se se mnou zde zítra.“ 6 Když to Satan uslyšel, řekl Setovi: „Jestliže svému otci Adamovi povíš, co jsem ti řekl, nedovolí ti jít se mnou.“ 7 Ale poslouchej mě; neříkej otci a matce, co jsem ti řekl; ale pojď dnes se mnou, do našeho světa; kde uvidíš krásné věci a budeš se tam těšit a budeš se dnes radovat mezi mými dětmi, budeš je pozorovat a nasytit se veselím; a
Druhá kniha Adama a Evy
radovat se budeš stále více. Zítra tě pak přivedu zpět na toto místo; ale pokud bys raději zůstal se mnou, budiž.“ 8 Set odpověděl: „Vysává se na mně duch mého otce a matky. Jestliže se před nimi jednoho dne skryji, zemřou a Bůh mě bude považovat za vinného z hříchu proti nim.“ 9 „A kdyby nevěděli, že jsem přišel na toto místo, abych sem přinesl svou oběť, nezůstali by ode mě ani na hodinu odděleni; a neměl bych jít na žádné jiné místo, ledaže by mi to dovolili. Ale jednají se mnou velmi laskavě, protože se k nim brzy vracím.“ 10 Satan se ho zeptal: „Co se s tebou stane, když se před nimi jednu noc skryješ a za svítání se k nim vrátíš?“ 11 Když Seth viděl, jak stále mluví a že ho neopustí, běžel k oltáři, vztáhl ruce k Bohu a prosil ho o vysvobození. 12 Bůh pak seslal své slovo a proklel satana, který před ním uprchl. 13 Seth však vystoupil k oltáři a v srdci si řekl: „Oltář je místem obětí a Bůh je tam; stráví ho božský oheň; satan mi nebude moci ublížit a neodvede mě odtud.“ 14 Set pak sestoupil od oltáře a šel ke svému otci a matce, které našel na cestě, a toužil slyšet jeho hlas, neboť se tam nějakou dobu zdržel. 15 Pak jim začal vyprávět, co se mu stalo od satana v podobě anděla. 16 Když však Adam vyslechl jeho vyprávění, políbil ho na tvář a varoval ho před tím andělem, že se mu zjevil Satan. Adam pak vzal Seta a šli do Jeskyně pokladů a radovali se tam. 17 Ale od onoho dne se Adam a Eva od něj nikdy nerozloučili, ať už šel kamkoli, ať už kvůli své oběti, nebo kvůli čemukoli jinému. 18 Toto znamení se stalo Setovi, když mu bylo devět let. KAPITOLA 7 1 Když náš otec Adam viděl, že Seth má dokonalé srdce, přál si, aby se s ním oženil, aby se mu znovu nezjevil nepřítel a nepřemohl ho. 2 Adam tedy řekl svému synovi Sethovi: „Přál bych si, synu můj, abys si vzal svou sestru Aklii, sestru Ábelovu, aby ti porodila děti, které naplní zemi podle Božího slibu nám.“ 3 „Neboj se, synu můj, není v tom žádná hanba. Chci, abys se oženil, ze strachu, aby tě nepřítel nepřemohl.“ 4 Set se však oženit nechtěl, ale z poslušnosti ke svému otci a matce neřekl ani slovo. 5 Adam ho tedy oženil s Aklií. Bylo mu patnáct let. 6 Ale když mu bylo dvacet let, zplodil syna, kterého pojmenoval Enos; a pak zplodil jiné děti než sebe. 7 Enos pak vyrostl, oženil se a zplodil Kainana. 8 Kainan také vyrostl, oženil se a zplodil Mahalaleela. 9 Tito otcové se narodili za Adamova života a žili u Jeskyně pokladů. 10 Adamových dnů bylo devět set třicet let a Mahalaleelových sto let. Ale Mahalaleel, když dospěl, miloval půst, modlitbu a těžkou práci, dokud se nepřiblížil konec dnů našeho otce Adama.
KAPITOLA 8 1 Když náš otec Adam viděl, že se blíží jeho konec, zavolal svého syna Setha, který k němu přišel do Jeskyně pokladů, a řekl mu:-2 „Sete, synu můj, přiveď mi své děti a děti svých dětí, abych na ně mohl vylít své požehnání, než zemřu.“ 3 Když Set uslyšel tato slova od svého otce Adama, odešel od něj, ronil tvář proudem slz, shromáždil své děti a děti svých vnuků a přivedl je ke svému otci Adamovi. 4 Když je náš otec Adam uviděl kolem sebe, plakal, že se od nich musí odloučit. 5 Když ho viděli plakat, všichni společně plakali a padli mu na tvář a říkali: „Jak budeš od nás oddělen, otče náš? Jak tě země přijme a skryje před našima očima?“ Takto mnoho naříkali a podobnými slovy. 6 Pak jim všem požehnal náš otec Adam a poté, co jim požehnal, řekl Setovi: 7 „Ó Sethe, synu můj, ty znáš tento svět – že je plný zármutku a únavy; a znáš všechno, co nás potkalo z našich zkoušek v něm. Proto ti nyní přikazuji těmito slovy: zachovávej si nevinnost, buď čistý a spravedlivý a důvěřuj Bohu; a nespoléhej se na Satanovy řeči ani na zjevení, v nichž se ti ukáže.“ 8 Ale zachovávej přikázání, která ti dnes dávám, a dej je svému synu Enóšovi; a Enoš ať je dá svému synu Kainanovi a Kainan svému synu Mahalaleelovi; aby toto přikázání zůstalo pevné mezi všemi tvými syny. 9 „Ó Sete, synu můj, v okamžiku mé smrti vezmi mé tělo, pokryj ho myrhou, aloe a kasií a nech mě zde v této jeskyni pokladů, v níž jsou všechny tyto symboly, které nám Bůh dal ze zahrady.“ 10 „Synu můj, od nynějška přijde potopa a zaplaví všechna stvoření a ponechá na světě pouze osm duší.“ 11 „Ale synu můj, ať ti, které v onen čas z tvých dětí vyloučí, vezmou mé tělo s sebou z této jeskyně. Až ho vezmou s sebou, ať nejstarší z nich přikáže svým dětem, aby mé tělo uložily do lodi, dokud se povodeň neuklidní, a pak z lodi vyjdou.“ 12 Pak vezmou mé tělo a položí ho uprostřed země, krátce poté, co budou zachráněni z vod potopy. 13 Místo, kde bude uloženo mé tělo, je uprostřed země; odtud přijde Bůh a spasit všechny naše příbuzné. 14 „Ale nyní, Sete, synu můj, postav se do čela svého lidu, pas je a bdi nad nimi v bázni Boží, veď je po dobré cestě a přikaž jim, aby se postili k Bohu, a dej jim pochopit, že nemají poslouchat Satana, aby je nezahubil.“ 15 „Odděl tedy své děti a děti svých dětí od dětí Kainových; ať se s nimi nikdy nemísí a nepřibližují se k nim ani slovy, ani skutky.“ 16 Adam pak sestoupil své požehnání na Seta, na jeho děti a na všechny děti jeho dětí. 17 Pak se obrátil ke svému synovi Setovi a ke své ženě Evě a řekl jim: „Uchovejte toto zlato, toto kadidlo a tuto myrhu, které nám Bůh dal jako znamení, neboť v nadcházejících dnech potopa zaplaví celé stvoření. Ale ti, kdo vejdou do archy, vezmou s sebou zlato, kadidlo a myrhu spolu s mým tělem a zlato, kadidlo a myrhu položí s mým tělem uprostřed země.“ 18 Po dlouhé době bude město, v němž se u mého těla našlo zlato, kadidlo a myrha, vypleněno. Až bude zpleněno, zlato, kadidlo a myrha budou s kořistí, která zůstane,
Druhá kniha Adama a Evy
odstraněny a nic z toho nezahyne, dokud nepřijde Boží slovo, které se stalo člověkem. Králové si je vezmou a budou mu obětovat zlato na znamení, že je Králem, kadidlo na znamení, že je Bohem nebe i země, a myrhu na znamení jeho umučení. 19 „Studené také na znamení Jeho vítězství nad Satanem a všemi našimi nepřáteli; kadidlo na znamení, že vstane z mrtvých a bude povýšen nad věci na nebi i na zemi; a myrha na znamení, že bude pít hořkou žluč a pocítí pekelné bolesti od Satana.“ 20 „A nyní, Sete, synu můj, viz, zjevil jsem ti skrytá tajemství, která mi Bůh zjevil. Zachovávej má přikázání pro sebe i pro svůj lid.“ KAPITOLA 9 1 Když Adam dokončil svůj příkaz Setovi, jeho údy se uvolnily, jeho ruce a nohy ztratily veškerou sílu, jeho ústa oněměla a jeho jazyk zcela přestal mluvit. Zavřel oči a vydechl. 2 Když však jeho děti viděly, že je mrtev, vrhly se na něj s pláčem, muži i ženy, staří i mladí. 3 Adamova smrt nastala na konci devíti set třiceti let, které prožil na zemi; patnáctého dne měsíce Barmudeh po počítání slunečního epaktu, v devátou hodinu. 4 Bylo to v pátek, v den, kdy byl stvořen a kdy odpočíval; a hodina, kdy zemřel, byla tatáž, kdy vyšel ze zahrady. 5 Set ho pak dobře ovinul a nabalzamoval množstvím vonných koření z posvátných stromů a ze Svaté hory. Jeho tělo položil na východní stranu jeskyně, na stranu kadidla, a před něj postavil hořící svícen. 6 Jeho děti pak stály před ním, plakaly a naříkaly nad ním celou noc až do svítání. 7 Set a jeho velký syn Enos a Kainan, syn Enosův, vyšli a vzali dobré oběti, aby je obětovali Pánu, a přišli k oltáři, na kterém Adam obětoval dary Bohu, když obětoval. 8 Eva jim však řekla: „Počkejte, až Boha nejprve požádáme, aby přijal naši oběť a aby u sebe uchoval duši svého služebníka Adama a vzal ji k odpočinku.“ 9 A všichni vstali a modlili se. KAPITOLA 10 1 A když dokončili svou modlitbu, přišlo k nim Slovo Boží a utěšilo je ohledně jejich otce Adama. 2 Potom obětovali dary za sebe a za svého otce. 3 A když dokončili svou oběť, stalo se k Setovi, nejstaršímu z nich, slovo Boží, řkoucí: „Sete, Sete, Sete, třikrát. Jako jsem byl s tvým otcem, tak budu i s tebou, dokud se nenaplní slib, který jsem mu dal – tvému otci, když řekl: ‚Pošlu své slovo a zachráním tebe i tvé potomstvo.‘“ 4 Ty však, tvůj otec Adam, zachovávej přikázání, které ti dal, a odděl své potomstvo od potomstva svého bratra Kaina.“ 5 A Bůh odvolal své slovo od Seta. 6 Set, Eva a jejich děti pak sestoupili z hory do Jeskyně pokladů. 7 Ale Adam byl první, jehož duše zemřela v zemi Eden, v Jeskyni pokladů; neboť před ním nezemřel nikdo, kromě jeho syna Ábela, který zemřel zavražděn.
8 Tehdy všechny Adamovy děti povstaly, plakaly nad svým otcem Adamem a přinášely mu oběti sto čtyřicet dní. KAPITOLA 11 1 Po smrti Adama a Evy Set oddělil své děti a děti svých dětí od Kainových dětí. Kain a jeho potomstvo sestoupili a usadili se na západě, pod místem, kde zabil svého bratra Ábela. 2 Seth a jeho děti se však usadili na severu na hoře Jeskyně pokladů, aby byli blízko svého otce Adama. 3 A Seth starší, vysoký a dobrý, s ušlechtilou duší a silnou myslí, stál v čele svého lidu; a staral se o ně v nevinnosti, kajícnosti a tichosti a nedovolil žádnému z nich sestoupit k Kainovým dětem. 4 Ale pro svou vlastní čistotu byli nazýváni „Děti Boží“ a byli s Bohem, místo zástupů andělů, kteří padli; neboť setrvávali v chvále Boha a zpívali Mu žalmy ve své jeskyni – Jeskyni pokladů. 5 Seth pak stál před tělem svého otce Adama a své matky Evy a modlil se dnem i nocí a prosil o slitování pro sebe a své děti; a aby mu, když bude mít nějaké potíže s dítětem, dal radu. 6 Set a jeho děti však neměli rádi pozemskou práci, ale oddávali se nebeským věcem, neboť nemysleli na nic jiného než na chvály, doxologie a žalmy Bohu. 7 Proto neustále slyšeli hlasy andělů, chválící a oslavující Boha; ze zahrady, nebo když byli Bohem posláni na pochůzku, nebo když vystupovali do nebe. 8 Set a jeho děti totiž pro svou vlastní čistotu slyšeli a viděli ty anděly. Zahrada však nebyla nad nimi daleko, ale jen asi patnáct duchovních loktů. 9 Jeden duchovní loket odpovídá třem lidským loktům, celkem čtyřiceti pěti loktům. 10 Set a jeho děti bydleli na hoře pod zahradou; neseli ani nesklízeli; nepřipravovali žádný pokrm pro tělo, ani pšenici, ale jen oběti. Jedli ovoce a voňavé stromy, které rostly na hoře, kde bydleli. 11 Set se pak často postil každých čtyřicet dní, stejně jako jeho nejstarší děti, neboť Setova rodina cítila vůni stromů v zahradě, když odtud vítr vál. 12 Byli šťastní, nevinní, bez náhlého strachu, nebyla mezi nimi žádná žárlivost, žádné zlé jednání ani žádná nenávist. Nebyla mezi nimi žádná zvířecí vášeň; z žádných jejich úst nevycházela ani sprostá slova, ani kletba; ani zlá rada, ani podvod. Neboť muži té doby nikdy nepřísahali, ale za těžkých okolností, když museli přísahat, přísahali při krvi spravedlivého Ábela. 13 Ale nutili své děti a ženy, aby se každý den v jeskyni postily, modlily a uctívaly Nejvyššího Boha. Požehnali se v těle svého otce Adama a pomazali se jím. 14 A dělali tak, až se přiblížil Setův konec. KAPITOLA 12 1 Set, spravedlivý, zavolal svého syna Enose, a Kainana, syna Enosova, a Mahalaleela, syna Kainana, a řekl jim: 2 „Protože se blíží můj konec, chci nad oltářem postavit stříšku, na které by se obětovaly dary.“ 3 Uposlechli jeho příkaz a všichni, staří i mladí, vyšli a pilně na tom pracovali a postavili nad oltářem krásnou stříšku.
Druhá kniha Adama a Evy
4 Seth při tom myslel, že jeho děti na hoře obdrží požehnání a že za ně před svou smrtí přinese oběť. 5 Když byla stavba střechy dokončena, přikázal jim, aby přinesli oběti. Pilně na nich pracovali a přinesli je svému otci Setovi, který je vzal a obětoval je na oltáři. Modlil se k Bohu, aby přijal jejich oběti, slitoval se nad dušemi svých dětí a ochránil je před rukou Satana. 6 Bůh přijal jeho oběť a seslal na něj i na jeho děti své požehnání. A Bůh pak Setovi slíbil: „Na konci těch velkých pěti a půl dne, o nichž jsem tobě a tvému otci slíbil, pošlu své slovo a zachráním tebe i tvé potomstvo.“ 7 Seth a jeho děti a děti jeho dětí se sešli, sestoupili od oltáře a šli do Jeskyně pokladů – kde se modlili a požehnali si v těle našeho otce Adama a pomazali se jím. 8 Seth však zůstal v Jeskyni pokladů několik dní a pak trpěl – utrpením až k smrti. 9 Pak k němu přišel jeho prvorozený syn Enos, jeho syn Kainan, Kainanův syn Mahalaleel, Jared, syn Mahalaleelův, a Enoch, Jaredův syn, se svými ženami a dětmi, aby přijali požehnání od Seta. 10 Set se nad nimi modlil, požehnal jim a zapřísahal je při krvi spravedlivého Ábela: „Prosím vás, mé děti, abyste ani jeden z vás nesestoupil z této svaté a čisté hory.“ 11 Nemějte společenství s dětmi Kaina, vraha a hříšníka, který zabil svého bratra. Víte přece, mé děti, že před ním a před všemi jeho hříchy ze všech sil utíkáme, protože zabil svého bratra Ábela.“ 12 Poté, co Seth toto řekl, požehnal Enosovi, svému prvorozenému synovi, a přikázal mu, aby po všechny dny svého života pravidelně sloužil v čistotě před tělem našeho otce Adama; pak také aby občas přicházel k oltáři, který Seth postavil. A přikázal mu, aby po všechny dny svého života pásl svůj lid ve spravedlnosti, v soudu a čistotě. 13 Setovi pak uvolnily se údy; jeho ruce a nohy ztratily veškerou sílu; jeho ústa oněměla a nemohl mluvit; a on vydechl a zemřel den po svém devíti stech dvanáctém roce; dvacátého sedmého dne měsíce abibu; Enochovi bylo tehdy dvacet let. 14 Pak tělo Sethovo pečlivě svinuli, nabalzamovali ho vonnými kořením a položili ho do Jeskyně pokladů po pravé straně těla našeho otce Adama. Oplakávali ho čtyřicet dní. Obětovali za něj dary, jako to učinili za našeho otce Adama. 15 Po Setově smrti se Enos postavil do čela svého lidu a pásl ho ve spravedlnosti a soudu, jak mu přikázal jeho otec. 16 Ale v době, kdy bylo Enosovi osm set dvacet let, měl Kain početné potomstvo; neboť se často ženili, oddaní zvířecím chtíčům; dokud se jimi nenaplnila země pod horou.
3 Lámech se ho slitoval a řekl: „Vskutku, když je sám, muži tohoto místa by ho mohli přemoci.“ 4 Lámech tedy vstal, vzal luk, který si schovával od mládí, než oslepl, vzal si velké šípy, hladké kameny a prak, který měl, a šel s mladým pastýřem na pole a postavil se za dobytek, zatímco mladý pastýř hlídal dobytek. Tak Lámech dělal mnoho dní. 5 Mezitím Kain, od té doby, co ho Bůh zavrhl a proklel ho třesením a hrůzou, se nemohl usadit ani najít odpočinek na žádném místě, ale putoval z místa na místo. 6 Na svých toulkách přišel k Lámechovým ženám a ptal se jich na něj. Řekly mu: „Je na poli s dobytkem.“ 7 Kain se ho tedy vydal hledat. Když přišel na pole, mladý pastýř uslyšel jeho hluk a shluk dobytka, který se před ním sháněl do stáda. 8 Pak se Lámecha zeptal: „Pane můj, je to divoká zvěř, nebo lupič?“ 9 Lámech mu řekl: „Ukaž mi, odkud se dívá, až vystoupí.“ 10 Lámech pak napjal luk, vložil na něj šíp a do praku vložil kámen. Když Kain vyšel z pole, pastýř Lámechovi řekl: „Střílej, hle, přichází!“ 11 Lámech pak vystřelil na Kaina šípem a zasáhl ho do boku. Lámech ho zasáhl kamenem z praku, který mu dopadl na tvář a vyrazil mu obě oči. Kain pak v tom okamžiku padl a zemřel. 12 Lámech a mladý pastýř k němu přistoupili a našli ho ležet na zemi. Mladý pastýř mu řekl: „To je náš dědeček Kain, kterého jsi zabil, pane můj!“ 13 Lámech toho zalitoval a v hořkosti své lítosti tleskl rukama a udeřil dlaní mladíka do hlavy, který padl jako mrtvý. Lámech si však myslel, že je to jen klam, a tak vzal kámen, udeřil ho a rozdrtil mu hlavu, dokud nezemřel.
KAPITOLA 13
KAPITOLA 15
1 V oněch dnech žil slepý Lámech, který pocházel ze synů Kainových. Měl syna jménem Atun a oba měli mnoho dobytka. 2 Lámech je však ve zvyku posílal pást s mladým pastýřem, který se o ně staral; a když se večer vracel domů, plakal před svým dědečkem, před svým otcem Atunem a matkou Chazinou a říkal jim: „Já sám nemohu ten dobytek nakrmit, aby mi někdo neukradl některé z nich nebo mě kvůli nim nezabil.“ Mezi Kainovými dětmi se totiž docházelo k mnoha loupežím, vraždám a hříchům.
1 Po smrti Enose stál Kainan v čele svého lidu ve spravedlivosti a nevinnosti, jak mu přikázal jeho otec; také nadále sloužil před tělem Adamovým uvnitř Jeskyně pokladů. 2 Když pak dožil devíti set deseti let, dostihlo ho utrpení a soužení. A když se chystal odpočívat, přišli k němu všichni otcové se svými ženami a dětmi. Požehnal jim a zavázal je krví spravedlivého Ábela: „Ať nikdo z vás nesestoupí z této svaté hory a nestýká se s dětmi vraha Kaina.“
KAPITOLA 14 1 Když bylo Enóšovi devět set let, shromáždili se kolem něj všichni synové Setovi, Kainanovi a jeho prvorození se svými ženami a dětmi a prosili ho o požehnání. 2 Modlil se nad nimi, požehnal jim a zapřísahal je při krvi spravedlivého Ábela: „Ať ani jeden z vašich dětí nesestoupí z této svaté hory a ať se nestýká s dětmi vraha Kaina.“ 3 Enos pak zavolal svého syna Kainana a řekl mu: „Podívej se, synu můj, zaměř své srdce na svůj lid a upevni je ve spravedlnosti a nevinnosti; a stůj a služ před tělem našeho otce Adama po všechny dny svého života.“ 4 Poté Enos usnul ve věku devíti set osmdesáti pěti let; a Kainan ho svinul a položil v Jeskyni pokladů po levici jeho otce Adama; a přinesl za něj oběti podle zvyku jeho otců.
Druhá kniha Adama a Evy
3 Jeho prvorozený syn Mahalaleel dostal toto přikázání od svého otce, který mu požehnal a zemřel. 4 Mahalaleel ho pak nabalzamoval vonnými balzámy a položil ho do Jeskyně pokladů s jeho otci; a obětovali mu oběti podle zvyku svých otců. KAPITOLA 16 1 Mahalaleel pak stál nad svým lidem a pásl je ve spravedlnosti a nevinnosti a bděl nad nimi, aby viděl, že nemají žádné pohlaví s Kainovými dětmi. 2 Také se nadále modlil a sloužil v Jeskyni pokladů před tělem našeho otce Adama a prosil Boha o slitování pro sebe a pro svůj lid; až do věku osmi set sedmdesáti let, kdy onemocněl. 3 Pak se k němu shromáždily všechny jeho děti, aby ho viděly a požádaly ho o požehnání pro ně všechny, než opustí tento svět. 4 Mahalaleel pak vstal a posadil se na své lůžko, slzy mu stékaly po tváři. Zavolal svého nejstaršího syna Járeda, který k němu přišel. 5 Pak ho políbil na tvář a řekl mu: „Ó Jarede, synu můj, zapřísahám tě při tom, kdo stvořil nebe i zemi, abys bděl nad svým lidem a pásl je ve spravedlnosti a nevinnosti; a abys nedopustil, aby ani jeden z nich sestoupil z této Svaté hory k dětem Kainovým, aby s nimi nezahynul.“ 6 „Slyš, synu můj, od té doby přijde na tuto zemi kvůli nim velká zkáza; Bůh se rozhněvá na svět a zničí je vodami.“ 7 Vím však také, že tvé děti tě nebudou poslouchat, a že sestoupí z této hory a budou mít obcování s Kainovými dětmi a že s nimi zahynou. 8 „Synu můj, pouč je a bdej se jich, abys kvůli nim neměl vinu.“ 9 Mahalaleel dále řekl svému synovi Jaredovi: „Až zemřu, nabalzamuj mé tělo a ulož ho do Jeskyně pokladů vedle těl mých otců. Pak stůj vedle mého těla a modli se k Bohu. Peč o ně a konej před nimi svou službu, dokud sám neusneš.“ 10 Mahalaleel pak požehnal všem svým dětem, lehl si na lože a odešel do odpočinku jako jeho otcové. 11 Když Jared viděl, že jeho otec Mahalaleel je mrtev, plakal a zármutekl se, objímal a líbal jeho ruce a nohy; a tak činily i všechny jeho děti. 12 Jeho synové ho pečlivě nabalzamovali a pohřbili vedle jeho otců. Pak vstali a oplakávali ho čtyřicet dní. KAPITOLA 17 1 Járed pak dodržel přikázání svého otce a povstal jako lev nad svým lidem. Pásil je ve spravedlnosti a nevinnosti a přikazoval jim, aby nic nedělali bez jeho rady. Neboť se o ně bál, aby nešli k dětem Kainovým. 2 Proč jim opakovaně dával rozkazy a činil tak až do konce čtyři sta osmdesátého pátého roku svého života? 3 Na konci těchto řečených let se k němu přihodilo toto znamení. Když Jared stál jako lev před těly svých otců, modlil se a varoval svůj lid, Satan mu záviděl a způsobil nádherné zjevení, protože Jared nedovolil svým dětem dělat cokoli bez jeho rady. 4 Pak se mu zjevil Satan s třiceti muži ze svého zástupu v podobě pohledných mužů; Satan sám byl starší a nejvyšší mezi nimi, s krásným vousem.
5 Postavili se u vchodu do jeskyně a z ní zavolali Járeda. 6 Vyšel k nim a spatřil je jako urozené muže, plné světla a velmi krásné. Žasl nad jejich krásou a jejich vzezřením a v duchu si říkal, zda snad nejsou z Kainových dětí. 7 Řekl si v srdci: „Kainovy děti nemohou vystoupit na vrchol této hory a žádný z nich není tak krásný, jak se zdají být tito, a mezi těmito muži není ani jeden z mých příbuzných – to musí být cizinci.“ 8 Pak se s Jaredem pozdravili a on řekl staršímu z nich: „Otče můj, vysvětli mi, jaký je v tobě úžas, a pověz mi, kdo jsou tito lidé s tebou, neboť mi připadají jako cizí muži.“ 9 Starší se pak rozplakal a ostatní plakali s ním; a řekl Jaredovi: „Já jsem Adam, kterého Bůh stvořil jako prvního; a toto je můj syn Ábel, kterého zabil jeho bratr Kain, kterému Satan vnukl do srdce, aby ho zavraždil. 10 „Toto je můj syn Set, o kterého jsem požádal Hospodina a on mi ho dal, aby mě utěšil místo Ábela.“ 11 „Tento je můj syn Enos, syn Setův, a ten druhý je Kainan, syn Enosův, a ten druhý je Mahalaleel, syn Kainana, tvého otce.“ 12 Ale Jared nadále žasl nad jejich vzhledem a nad tím, co k němu starší řekl. 13 Starší mu řekl: „Nediv se, synu můj. Bydlíme v zemi severně od zahrady, kterou Bůh stvořil před stvořením světa. Nechtěl nám tam dovolit bydlet, ale umístil nás dovnitř zahrady, pod níž nyní bydlíte.“ 14 „Ale poté, co jsem se dopustil hříchu, vyvedl mě z ní a já zůstal bydlet v této jeskyni. Přišly na mě velké a těžké trápení. A když se blížila má smrt, přikázal jsem svému synu Setovi, aby se dobře staral o svůj lid. A toto mé přikázání bude předáváno z jednoho na druhého až do konce pokolení.“ 15 „Ale, synu můj Jerede, my žijeme v krásných končinách, zatímco ty zde žiješ v bídě, jak mi oznámil tvůj otec Mahalaleel, říkaje mi, že přijde velká potopa a zaplaví celou zemi.“ 16 „Proto, synu můj, v obavě o tebe jsem vstala, vzala s sebou své děti a přišla jsem sem, abychom navštívili tebe a tvé děti. Našla jsem tě však stát v této jeskyni a plakat, a tvé děti byly roztroušeny po této hoře v horku a bídě.“ 17 „Ale synu můj, když jsme sešli z cesty a došli až sem, našli jsme pod touto horou jiné muže; kteří obývají krásnou krajinu plnou stromů a ovoce a všelijaké zeleně; je to jako zahrada; takže když jsme je našli, mysleli jsme si, že jsi to ty; dokud mi tvůj otec Mahalaleel neřekl, že to nic takového nejsou.“ 18 „Nyní tedy, synu můj, poslechni mou radu a sestup k nim, ty i tvé děti. Odpočinete si od všeho tohoto soužení, v němž se nacházíte. Jestliže k nim sestoupit nechceš, vstaň, vezmi své děti a pojď s námi do naší zahrady. Budete bydlet v naší krásné zemi a odpočinete si od všeho tohoto soužení, které ty i tvé děti nyní snášíte.“ 19 Ale když Jared uslyšel tuto řeč od staršího, podivil se; a chodil sem a tam, ale v tu chvíli nenašel ani jedno z jeho dětí. 20 Tehdy odpověděl a řekl staršímu: „Proč jste se skrývali až do dnešního dne?“ 21 Starší odpověděl: „Kdyby nám to tvůj otec neřekl, nedozvěděli bychom se to.“ 22 Pak Jared uvěřil, že jeho slova jsou pravdivá.
Druhá kniha Adama a Evy
23 Starší se tedy Jareda zeptal: „Proč ses obrátil k tomu a tomu?“ A on řekl: „Hledal jsem jedno ze svých dětí, abych mu pověděl o tom, že s tebou půjdu a že sestoupí k těm, o kterých jsi mi mluvil.“ 24 Když starší uslyšel Jaredův záměr, řekl mu: „Nech teď ten záměr být a pojď s námi; uvidíš naši zemi; bude-li se ti země, v níž bydlíme, líbit, ty i my se sem vrátíme a vezmeme s sebou tvou rodinu. Ale nebude-li se ti naše země líbit, vrátíš se na své místo.“ 25 A starší naléhal na Jareda, aby šel, než ho některé z jeho dětí přijde poradit jinak. 26 Jered tedy vyšel z jeskyně a šel s nimi a mezi nimi. A oni ho utěšovali, dokud nedošli na vrchol hory Kainových synů. 27 Starší pak řekl jednomu ze svých společníků: „Zapomněli jsme něco u vchodu do jeskyně, a to je vybraný oděv, který jsme si přinesli, abychom do něj oblékli Jareda.“ 28 Pak řekl jednomu z nich: „Jdi někdo zpátky a my na tebe zde budeme čekat, dokud se nevrátíš. Pak oblékneme Jareda a bude jako my, dobrý, pohledný a způsobilý jít s námi do naší země.“ 29 Pak se ten vrátil. 30 Když byl kousek od nich, zavolal na něj starší a řekl mu: „Počkej, dokud nepřijdu a nepromluvím si s tebou.“ 31 Pak se zastavil a starší k němu přistoupil a řekl mu: „Jednu věc jsme v jeskyni zapomněli, a to tuto – zhasnout lampu, která v ní hoří, nad těly, která v ní jsou. Pak se k nám rychle vrať.“ 32 Ten jeden šel a starší se vrátil ke svým druhům a k Jaredovi. A sestoupili z hory a Jared s nimi; a zůstali u pramene vody, blízko domů Kainových dětí, a čekali na svého druha, dokud nepřinesl oděv pro Jareda. 33 Ten, kdož se tedy vrátil do jeskyně, zhasl lampu a přišel k nim, přinesl s sebou přízrak a ukázal jim ho. A když ho Jared spatřil, žasl nad jeho krásou a půvabem a v srdci se radoval, že je to všechno pravda. 34 Zatímco tam pobývali, tři z nich vešli do domů Kainových synů a řekli jim: „Přineste nám dnes něco k prameni vody, abychom se najedli my i naši společníci.“ 35 Když je Kainovi synové spatřili, žasli nad nimi a říkali si: „Jsou krásní na pohled, něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ Vstali tedy a šli s nimi k prameni vody, aby se podívali na své společníky. 36 Shledali je tak krásnými, že hlasitě křičeli kolem svých míst, aby se shromáždili ostatní a přišli se podívat na tyto krásné bytosti. Pak kolem nich shromáždili muže i ženy. 37 Starší jim řekl: „Jsme ve vaší zemi cizinci. Přineste nám vy i vaše ženy něco dobrého k jídlu a pití, abychom se u vás občerstvili.“ 38 Když ti muži uslyšeli tato slova staršího, každý z Kainových synů přivedl svou ženu a další přivedl svou dceru, a tak k nim přišlo mnoho žen; každá oslovovala Jareda buď za sebe, nebo za svou ženu; všechny stejně. 39 Když však Jared viděl, co dělají, odtrhl se od nich celou svou duší; nechtěl ochutnat jejich jídlo ani jejich pití. 40 Starší pochopil náznak, když se jim vytrhl a řekl mu: „Nebuď smutný, já jsem velký starší, jak uvidíš, že dělám já, jednej tak i ty.“ 41 Pak rozpřáhl ruce a vzal jednu z žen. Pět jeho společníků udělalo totéž před Jaredem, aby udělal totéž.
42 Když je Jared viděl, jak páchají hanebnost, plakal a v duchu si řekl: „Moji otcové nikdy nic takového nedělali.“ 43 Pak rozpřáhl ruce a s vroucím srdcem a s velkým pláčem se modlil a prosil Boha, aby ho vysvobodil z jejich rukou. 44 Sotva se Jared začal modlit, starší uprchl se svými společníky; nemohli totiž setrvat na místě modlitby. 45 Pak se Jared otočil, ale neviděl je, nýbrž zjistil, že stojí uprostřed Kainových dětí. 46 Pak se rozplakal a řekl: „Bože, nezahub mě s tímto pokolením, před nímž mě varovali moji otcové. Nyní jsem si, Pane Bože můj, myslel, že ti, kdo se mi zjevili, byli moji otcové. Ale zjistil jsem, že jsou to ďáblové, kteří mě sváděli tímto krásným zjevením, dokud jsem jim neuvěřil.“ 47 „Ale nyní Tě prosím, Bože, abys mě vysvobodil z tohoto pokolení, mezi nímž nyní přebývám, jako jsi mě vysvobodil z oněch démonů. Pošli svého anděla, aby mě vyvedl z jejich středu, neboť sám nemám moc uniknout z jejich středu.“ 48 Když Jared dokončil svou modlitbu, Bůh poslal svého anděla do jejich středu, který vzal Jareda, postavil ho na horu, ukázal mu cestu, dal mu radu a pak od něho odešel. KAPITOLA 18 1 Děti Jaredovy měly ve zvyku ho navštěvovat hodinu co hodinu, aby přijaly jeho požehnání a žádaly ho o radu ve všem, co dělaly; a když měl nějakou práci k vykonání, udělaly ji pro něj. 2 Ale tentokrát, když vešli do jeskyně, nenašli Jareda, ale našli zhasnutou lampu a těla otců rozházená kolem a hlasy z nich vycházely mocí Boží, které říkaly: „Satan ve zjevení oklamal našeho syna a chtěl ho zničit, jako zničil našeho syna Kaina.“ 3 Řekli také: „Pane Bože nebe i země, vysvoboď našeho syna z ruky satana, který před ním způsobil velké a lstivé zjevení.“ Mluvili také o jiných věcech, skrze Boží moc. 4 Ale když děti Jaredovy uslyšely tyto hlasy, bály se a stály a plakaly pro svého otce; neboť nevěděly, co se mu stalo. 5 A plakali nad ním onoho dne až do západu slunce. 6 Pak přišel Jared s žalostnou tváří, ubohý na mysli i na těle a zarmoucený tím, že byl oddělen od těl svých otců. 7 Ale když se blížil k jeskyni, spatřily ho jeho děti a spěchaly k jeskyni, chytily se ho za krk a křičely: „Otče, kde jsi byl a proč jsi nás opustil, jak jsi to nedělal ve zvyku?“ A znovu: „Otče, když jsi zmizel, lampa nad těly našich otců zhasla, těla byla zmítána sem a tam a ozývaly se z nich hlasy.“ 8 Když to Jared uslyšel, zalitoval a vešel do jeskyně; a tam nalezl těla poházená kolem, lampu zhasnutou a samotné otce, jak se modlí za jeho vysvobození z ruky Satana. 9 Pak Jared padl na těla, objal je a řekl: „Otcové moji, skrze vaši přímluvu nechť mě Bůh vysvobodí z ruky Satana! A prosím vás, abyste Boha ochránili a ochránili mě před sebou až do dne mé smrti.“ 10 Pak všechny hlasy utichly kromě hlasu našeho otce Adama, který promluvil k Jaredovi mocí Boží, tak jako by člověk promluvil ke svému bližnímu, řka: „Ó Jarede, synu můj, obětuj dary Bohu za to, že tě vysvobodil z ruky Satana; a když přineseš tyto oběti, ať je obětuješ na oltáři, na kterém jsem obětoval já. Pak se také varuj Satana; neboť
Druhá kniha Adama a Evy
mě mnohokrát oklamal svými zjeveními a chtěl mě zničit, ale Bůh mě vysvobodil z jeho ruky.“ 11 „Přikaž svému lidu, aby se ho střežili a nepřestávali Bohu obětovat dary.“ 12 Pak i Adamův hlas utichl; a Jared a jeho děti se nad tím divili. Pak položili těla tak, jak byla; a Jared a jeho děti stáli a modlili se celou tu noc až do úsvitu. 13 Járed pak přinesl oběť a obětoval ji na oltáři, jak mu Adam přikázal. A když vystupoval k oltáři, modlil se k Bohu o slitování a odpuštění svého hříchu ohledně zhasnutí lampy. 14 Pak se Bůh zjevil Jaredovi na oltáři a požehnal jemu i jeho dětem a přijal jejich oběti; a přikázal Jaredovi, aby vzal z oltáře posvátný oheň a s ním zapálil lampu, která vrhala světlo na tělo Adamovo. KAPITOLA 19 1 Bůh mu pak znovu zjevil slib, který dal Adamovi; vysvětlil mu 5500 let a odhalil mu tajemství svého příchodu na zemi. 2 A Bůh řekl Jaredovi: „Oheň, který jsi vzal z oltáře, abys jím zapálil lampu, ať u tebe zůstane, aby svítil tělům, a ať nevyjde z jeskyně, dokud z ní nevyjde tělo Adamovo.“ 3 Ale, ó Jarede, opatruj oheň, aby v lampě jasně hořel; ani nevycházej z jeskyně, dokud nedostaneš rozkaz skrze vidění, a ne ve zjevení, když tě spatří. 4 „Přikaž tedy svému lidu, aby se nestýkal s Kainovými dětmi a neučil se jejich cestám, neboť já jsem Bůh, který nemiluje nenávist a skutky nepravosti.“ 5 Bůh dal Jaredovi také mnoho dalších přikázání a požehnal mu. A pak od něj své Slovo odvolal. 6 Pak se Jared se svými dětmi přiblížil, vzal oheň a sestoupil do jeskyně a zapálil lampu před Adamovým tělem; a dal svému lidu přikázání, jak mu Bůh řekl, aby činil. 7 Toto znamení se stalo Járedovi na konci jeho čtyři sta padesátého roku; stejně jako mnoho jiných divů, o tom nezaznamenáváme. Ale zaznamenáváme pouze tento kvůli stručnosti a abychom neprodlužovali naše vyprávění. 8 A Jared dále učil své děti osmdesát let; ale potom začaly přestupovat přikázání, která jim dal, a činit mnoho věcí bez jeho rady. Začaly jeden po druhém sestupovat ze Svaté hory a mísit se s dětmi Kainovými v nekalých společenstvích. 9 Nyní vám zjevíme důvod, proč děti Jaredovy sestoupily ze Svaté hory. KAPITOLA 20 1 Když Kain sestoupil do země temné půdy a jeho děti se v ní rozmnožily, byl mezi nimi jeden, jménem Genun, syn slepého Lámecha, který Kaina zabil. 2 Ale co se týče tohoto Genuna, do něj v dětství vstoupil satan; a vyrobil si různé trubky a rohy, strunné nástroje, činely a psaltéry, lyry a harfy a flétny; a hrál na ně každou dobu a každou hodinu. 3 A když na ně hrál, vstoupil do nich satan, takže z nich vycházely krásné a sladké zvuky, které okouzlovaly srdce. 4 Pak shromáždil zástupy za zástupy, aby si na nich hráli; a když hráli, líbilo se to Kainovým dětem, které se mezi sebou rozpalovaly hříchem a hořely jako ohněm, zatímco
Satan rozpaloval jejich srdce, jeden s druhým, a rozmnožoval mezi nimi vášeň. 5 Satan také naučil Genuna přinášet z kukuřice silní nápoje; a tento Genun shromažďoval v pivních domech davy a dary; a nosil jim do rukou všelijaké ovoce a květiny; a pili spolu. 6 Tak tento Genun nesmírně rozmnožil hřích; jednal také s pýchou a učil Kainovy děti páchat všelijaké nejhrubší zlovolnosti, o nichž nevěděly; a zvedl je k rozmanitým činům, o kterých dříve nevěděly. 7 Když Satan viděl, že se poddávají Genunovi a naslouchají mu ve všem, co jim říkal, velmi se radoval a rozmnožoval Genunovo chápání, až vzal železo a z něj si udělal válečné zbraně. 8 Když se pak opili, vzrostla mezi nimi nenávist a vražda. Jeden násilím na druhém učil zlému, bral mu děti a před ním je znesvěcoval. 9 A když muži viděli, že jsou poraženi, a viděli, že jiní nebyli přemoženi, ti, kteří byli poraženi, přišli ke Genunovi, uchýlili se k němu a on je učinil svými spojenci. 10 Hřích se mezi nimi velmi rozmnožil, až si muž vzal svou vlastní sestru, dceru, matku a jiné, nebo dceru sestry svého otce, takže nebylo již rozdílu v příbuzenském vztahu a neznali již, co je nepravost, ale jednali svévolně a země byla poskvrněna hříchem a hněvali Boha Soudce, který je stvořil. 11 Genun však shromáždil na úpatí Svaté hory spoustu lidí, kteří hráli na rohy a všechny ostatní nástroje, o kterých jsme se již zmínili; a učinili tak proto, aby to slyšely děti Setovy, které byly na Svaté hoře. 12 Když však Setovi synové uslyšeli ten hluk, podivili se a přicházeli po houfech a postavili se na vrchol hory, aby se podívali na ty dole; a tak činili celý rok. 13 Když na konci onoho roku Genun viděl, že si je postupně získává na svou stranu, vstoupil do něj satan a naučil ho vyrábět barviva na oděvy s různými vzory a dal mu pochopit, jak barvit karmínovou, purpurovou a podobně. 14 A Kainovi synové, kteří toto všechno vykonali a zářili krásou a nádherným oděvem, shromáždili se na úpatí hory v nádheře, s rohy a nádhernými šaty a koňskými dostihy, páchaje všelijaké ohavnosti. 15 Mezitím se Sethovy děti, které byly na Svaté hoře, modlily a chválily Boha na místě padlých andělských zástupů; proto je Bůh nazval „anděly“, protože se z nich velmi radoval. 16 Ale potom již nedodržovali Jeho přikázání ani se nedrželi slibu, který dal jejich otcům; ale upustili od svého půstu a modlitby a od rady svého otce Jareda. A stále se shromažďovali na vrcholu hory, aby od rána do večera pozorovali Kainovy děti a to, co dělají, jejich krásné šaty a ozdoby. 17 Kainovy děti vzhlédly zdola a spatřily Setovy děti, jak stojí v houfech na vrcholu hory, a zavolaly na ně, aby k nim sestoupili. 18 Setovi synové jim však shora řekli: „Cestu neznáme.“ Genun, syn Lámechův, je uslyšel říkat, že cestu nevědí, a přemýšlel, jak by je svedl dolů. 19 V noci se mu zjevil satan a řekl: „Z hory, na které bydlí, nemají cestu dolů. Zítra, až přijdou, jim řekni: ‚Pojďte na západní stranu hory. Tam najdete cestu k potoku, který
Druhá kniha Adama a Evy
sestupuje k úpatí hory mezi dvěma pahorky. Sestupte k nám tou cestou.‘“ 20 Když nastal den, Genun zatroubil na rohy a udeřil do bubnů pod horou, jak to měl ve zvyku. Děti Setovy to uslyšely a přišly, jak to dělávaly dříve. 21 Genun jim zdola řekl: „Jděte na západní stranu hory, tam najdete cestu dolů.“ 22 Když však Setovi synové uslyšeli tato jeho slova, vrátili se do jeskyně k Jaredovi, aby mu pověděli všechno, co slyšeli. 23 Když to Jared uslyšel, zarmoutil se, neboť věděl, že přestoupí jeho radu. 24 Potom se shromáždilo sto mužů ze Setových synů a řekli si: „Pojďte, sestoupíme k Kainovým synům, podíváme se, co dělají, a budeme se s nimi bavit.“ 25 Ale když Jared uslyšel toto o sto mužích, jeho duše se dojala a jeho srdce bylo zarmouceno. Pak povstal s velikou horlivostí, postavil se do jejich středu a zapřísahal je při krvi spravedlivého Ábela: „Ať nikdo z vás nesestoupí s této svaté a čisté hory, na níž jí naši otcové nařídili přebývat.“ 26 Ale když Jared viděl, že jeho slova nepřijali, řekl jim: „Ó mé dobré a nevinné a svaté děti, vězte, že až jednou sestoupíte z této svaté hory, Bůh vám nedovolí se na ni vrátit.“ 27 Znovu je zapřísahal: „Zapřísahám vás při smrti našeho otce Adama a při krvi Ábela, Seta, Enóše, Kainana a Mahalaleela, abyste mě poslouchali a nesestupovali z této svaté hory. V okamžiku, kdy ji opustíte, budete zbaveni života a milosrdenství a nebudete již nazýváni ‚dětmi Božími‘, ale ‚dětmi ďáblovými‘.“ 28 Ale oni jeho slovům nevěnovali pozornost. 29 Henoch v té době již dospěl a ve své horlivosti pro Boha povstal a řekl: „Slyšte mě, synové Setovi, malí i velcí, když přestupujete přikázání našich otců a sestupujete z této svaté hory, už sem nevstoupíte navěky.“ 30 Ale povstali proti Enochovi a neposlouchali jeho slova, ale sestoupili ze Svaté hory. 31 A když pohlédly na Kainovy dcery, na jejich krásné postavy, na jejich ruce a nohy obarvené barvami a potetované ozdobami na tvářích, roznítil se v nich oheň hříchu. 32 Satan je pak před syny Setovými zkrášlil, stejně jako před Kainovými dcerami zkrášlil syny Setovy, takže Kainovy dcery toužily po synech Setových jako dravá zvířata a synové Setovi po Kainových dcerách, až se s nimi dopustili ohavnosti. 33 Ale poté, co takto upadli do této skvrny, vrátili se stejnou cestou a pokusili se vystoupit na Svatou horu. Ale nemohli, protože kameny oné svaté hory byly z ohně, který před nimi plápolal, a proto nemohli znovu vystoupit. 34 A Bůh se na ně rozhněval a činil z nich lítost, protože sestoupili ze slávy a tím ztratili nebo opustili svou vlastní čistotu neboli nevinnost a upadli do poskvrny hříchu. 35 Bůh pak poslal své Slovo k Jaredovi, řka: „Tyto tvé děti, které jsi nazval ‚Mé děti‘ – vizte, přestoupily mé přikázání a sestoupily do příbytku zatracení a hříchu. Pošli posla k těm, kteří zbyli, aby nesešli a nebyli ztraceni.“ 36 Járed se pak rozplakal před Hospodinem a prosil ho o milosrdenství a odpuštění. Přál si však, aby jeho duše opustila tělo, než aby slyšel tato slova od Boha o sestupu jeho dětí ze Svaté hory.
37 Ale on se řídil Božím příkazem a kázal jim, aby nesestupovali z té svaté hory a neměli styk s Kainovými dětmi. 38 Ale oni nedbali jeho poselství a nechtěli uposlechnout jeho radu. KAPITOLA 21 1 Potom se shromáždila další skupina a šla se starat o své bratry; ale i oni zahynuli stejně jako oni. A tak to bylo, skupina za skupinou, dokud jich nezbylo jen několik. 2 Járed pak onemocněl zármutkem a jeho nemoc byla taková, že se blížil den jeho smrti. 3 Potom nazval Enocha svým nejstarším synem, Metuzalémem synem Enocha, Lámechem synem Metuzalémovým a Noemem synem Lámechovým. 4 A když k němu přišli, pomodlil se nad nimi, požehnal jim a řekl jim: „Jste spravedliví a nevinní synové; nesstupujte z této svaté hory, neboť hle, vaše děti a děti vašich dětí sestoupily z této svaté hory a odcizily se této svaté hoře skrze svou ohavnou žádost a přestoupení Božího přikázání.“ 5 „Vím však skrze Boží moc, že tě na této svaté hoře neopustí, protože tvé děti přestoupily jeho přikázání i přikázání našich otců, které jsme od nich přijali. 6 „Ale synové moji, Bůh vás vezme do cizí země a vy se už nikdy nevrátíte, abyste svýma očima spatřili tuto zahradu a tuto svatou horu.“ 7 „Proto, synové moji, upněte svá srdce k sobě samým a zachovávejte přikázání Boží, které je s vámi. Až půjdete z této svaté hory do cizí země, kterou neznáte, vezměte s sebou tělo našeho otce Adama a s ním tyto tři vzácné dary a oběti, totiž zlato, kadidlo a myrhu; a nechte je na místě, kde bude ležet tělo našeho otce Adama. 8 „A k tomu z vás, kdo zůstane, synové moji, přijde Slovo Boží, a až odejde z této země, vezme s sebou tělo našeho otce Adama a položí je uprostřed země, na místo, kde se uskuteční spása.“ 9 Noe se ho zeptal: „Kdo z nás zůstane?“ 10 A Jared odpověděl: „Ty jsi ten, který zůstane. Vyneseš tělo našeho otce Adama z jeskyně a uložíš ho k sobě do archy, až přijde potopa.“ 11 „A tvůj syn Sem, který vzejde z tvých beder, on položí tělo našeho otce Adama uprostřed země, na místo, odkud přijde spása.“ 12 Pak se Jared obrátil ke svému synovi Enochovi a řekl mu: „Ty, synu můj, zůstaň v této jeskyni a pilně služ před tělem našeho otce Adama po všechny dny svého života; a syť svůj lid ve spravedlivosti a nevinnosti.“ 13 A Jared už neřekl nic. Jeho ruce byly uvolněny, jeho oči zavřeny a on vstoupil do odpočinku jako jeho otcové. Jeho smrt nastala v tři sta šedesátém roce Noemova roku a v devět set osmdesátém devátém roce jeho vlastního života; dvanáctého Taksasu v pátek. 14 Ale když Jared umíral, stékaly mu po tváři slzy proudem z velkého zármutku nad dětmi Setovými, které padly za jeho dnů. 15 Enoch, Metuzalém, Lámech a Noe, ti čtyři, nad ním plakali, pečlivě ho nabalzamovali a položili ho do Jeskyně pokladů. Pak vstali a truchlili nad ním čtyřicet dní.
Druhá kniha Adama a Evy
16 A když tyto dny truchlení skončily, Enoch, Metuzalém, Lámech a Noe zůstali v zármutku v srdci, protože jejich otec od nich odešel a už ho neviděli. KAPITOLA 22 1 Enoch však dodržoval přikázání svého otce Jareda a nadále sloužil v jeskyni. 2 Je to tento Enoch, kterému se stalo mnoho divů a který také napsal slavnou knihu; ale o těchto divech se na tomto místě nesmí vyprávět. 3 Potom se Setovy děti ztratily a padly, oni, jejich děti i jejich ženy. A když je Enoch, Metuzalém, Lámech a Noe spatřili, jejich srdce trpěla kvůli jejich pádu do pochybností plných nevíry; a plakali a prosili Boha o milosrdenství, aby je ochránil a vyvedl je z onoho zlého pokolení. 4 Enoch pokračoval ve své službě před Hospodinem tři sta osmdesát pět let a na konci této doby si skrze Boží milost uvědomil, že ho Bůh zamýšlí odstranit ze země. 5 Řekl pak svému synovi: „Synu můj, vím, že Bůh má v úmyslu seslat na zemi vody potopy a zničit naše stvoření.“ 6 „Vy jste posledními vládci nad tímto lidem na této hoře. Vím totiž, že z vás nezůstane ani jeden, kdo by mohl plodit děti na této svaté hoře. Nikdo z vás nebude vládnout nad syny svého lidu a na této hoře z vás nezůstane žádná velká skupina.“ 7 Enoch jim také řekl: „Bděte nad svými dušemi a držte se pevně bázni před Bohem a služby Jemu. Uctívejte Ho v upřímné víře a služte Jemu ve spravedlnosti, nevinnosti a soudu, v pokání a také v čistotě.“ 8 Když Enoch dokončil svá přikázání k nim, Bůh ho přenesl z oné hory do země života, do příbytků spravedlivých a vyvolených, do příbytku ráje radosti, ve světle, které dosahuje až k nebi; světle, které je mimo světlo tohoto světa; neboť je to světlo Boží, které naplňuje celý svět, ale které žádné místo nemůže pojmout. 9 Protože byl Enoch ve světle Božím, ocitl se mimo dosah smrti, dokud ho Bůh nechtěl zemřít. 10 Ani jeden z našich otců ani z jejich dětí nezůstal na té svaté hoře, kromě těch tří: Metuzalém, Lámech a Noe. Všichni ostatní sestoupili z hory a zhřešili s Kainovými dětmi. Proto jim byl vstup na tu horu zakázán a nikdo na ní nezůstal kromě těchto tří mužů.