Zdenka Sokolíčková: Kyber a eko. Digitální technologie v environmentálních souvislostech — ukázka

Kyber a eko Digitální technologie v environmentálních souvislostech

Kyber

Zdenka Sokolíčková (ed.)

Manfred Spitzer Václav Bělohradský Martin Leskovjan Jeremiáš Havranu Jana Karlová Martin Soukup Jan D. Bláha

a eko Digitální technologie v environmentálních souvislostech

Brno 2019

Dílo je výsledkem práce v oblasti vědy, výzkumu, tvůrčí činnosti a rozvoje UHK PdF a je financováno ze zdrojů určených a poskytnutých za tímto účelem.

Recenzovali: doc. PhDr. Miloslav Lapka, CSc. RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D. Editor and preface © Zdenka Sokolíčková, 2019 Illustrations © Filip Tatýrek, 2019 © Václav Bělohradský, Jan D. Bláha, Jeremiáš Havranu, Jana Karlová, Martin Leskovjan, Zdenka Sokolíčková, Martin Soukup, Manfred Spitzer, Marek Orko Vácha, 2019 © Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, 2019 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2019 ISBN 978-80-7577-613-6

OBSAH 09 Slovo editorky — ZDENKA SOKOLÍČKOVÁ 16 Smartphonová pandemie / Rizika a vedlejší účinky používání digitálních informačních technologií z hlediska zdraví, vzdělání a společnosti — MANFRED SPITZER 54 Demokracie a názory v éře postkatechistických většin — VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ 66 Decentralizace, kryptotechnologie a jejich dopad na politické řízení a řešení environmentálních problémů — MARTIN LESKOVJAN 76 Vize pastevecké budoucnosti / Možnosti pastorální rezistence v době technologické singularity — JEREMIÁŠ HAVRANU 102 Digitální domovy a města — JANA KARLOVÁ 116 Od tužky k mobilu / Vnímání moderních technologií v papuánské vesnici — MARTIN SOUKUP, JAN D. BLÁHA 143 Doslov — MAREK ORKO VÁCHA 147 Poznámky 169 Summary 171 Medailonky autorů 175 Bibliografie 197 Jmenný rejstřík

SLOVO EDITORK Y Kyber a eko. Dvě slova, dva světy? Ne tak docela.

Náš svět je jen jeden, čím dál propojenější, čím dál globalizovanější, čím dál znečištěnější. Digitální technologie jsme si „instalovali“ do života a „odpojit se“ je často rovno sociální a ekonomické sebevraždě. Všeprostupnost technologií mění naše myšlení a emoce, má vliv i na to, co s nimi zdánlivě nesouvisí, například na náš vztah k přírodě.

Publikace Kyber a eko vznikla z potřeby zahájit diskusi na téma, zda a případně jaká existuje vazba mezi stále rozšířenějším užíváním digitálních technologií a tím, co se z environmentálního hlediska děje s planetou Zemí. Ačkoli se tyto dva fenomény mohou jevit jako nespojité, jsem přesvědčena o tom, že má smysl souvislosti hledat, a budou-li nalezeny, kriticky je analyzovat.

Drobná kniha, kterou držíte v rukou, je prvním krokem. Inspirací k ní bylo setkání se třemi osobnostmi, které se vzájemně (pokud vím) osobně neznají a jejichž výzkumné zájmy se na první pohled nepřekrývají. Prvním je Manfred Spitzer, německý psychiatr a — nebojím se napsat — bojovník za lepší informovanost, pokud jde o negativní dopady nadužívání digitálních technologií (nejen) u dětí a mládeže. Jeho bestsellery Digitální demence a Kyber­nemoc!, které v češtině vydalo nakladatelství Host, není možné ignorovat, mluvíme-li o následcích rychlé penetrace virtuálního světa do našich myslí a srdcí. Profesor Spitzer je otevřený diskusi, ale protože sám své publikace opírá o množství dat ze širokého spektra studií prováděných v posledních letech na různých místech světa, nelze s jeho názory polemizovat na základě subjektivního dojmu („Ale podívejte se, pokrok se nedá zastavit, moje dcera je na Facebooku pořád, a jaká je to hodná holka.“). Nepopírá ani, že existují pozitivní aspekty používání komunikačních technologií — jak by také mohl, když je věc zcela zjevná. Jeho argumentace, která mě při četbě jeho prací zasáhla, je jiného rázu. Profesor Spitzer varuje před formativní silou digitálních nástrojů. Před změnami, které do nás jejich užívání „vepisuje“ a o nichž nevíme, zda a jak

09

je možné je zase „vymazat“. Právě proto je téma, pokud jde o děti a mládež, tolik citlivé.

O kulturní krizi, kterou soudobá mládež zakouší, píše italský psycholog Umberto Galimberti, jehož knihu Znepokojivý host.

Nihilismus a mládež jsem před několika lety kostrbatě přeložila do češtiny. Galimbertiho apelativní úvahy o nesnadné situaci, v níž se dnešní mládež nachází, mi po setkání se Spitzerem dávaly větší smysl, protože je-li nihilismus znepokojivým hostem na filozofické rovině, jsou digitální technologie znepokojivým hostem ve sféře artefaktů, které zprostředkovávají ideje a mění sociokulturní regulativy. Zjednodušeně řečeno: Věci + myšlenky + pravidla = kultura. A děti a mladí lidé jsou budoucností kultury (v nejširším antropologickém smyslu toho slova), to oni budou jejími nositeli v nadcházejících letech.

Zde přichází na řadu třetí osobnost, bez jejíhož vkladu bych o tématu uvažovala jinak, nebo spíš vůbec. Norský sociální antropolog Thomas Hylland Eriksen, jehož knihy jsou českému čtenáři přístupné díky nakladatelstvím Doplněk, Triton, Portál a Sociologické nakladatelství, píše sugestivně o proměnách dnešního světa v důsledku globalizace. Jeho práce Tyranie okamžiku, která vyšla ve třetím (sic!) českém vydání v roce 2018, byla poprvé uveřejněna už roku 2001. Eriksen tedy o bezprecedentních změnách v naší schopnosti strukturovat si smysluplně čas a soustředěně komunikovat přemýšlel s obavami bezmála před dvaceti lety. Za tu dobu se situace dramaticky změnila, ale žádný z jím popsaných trendů není ze hry, naopak zesilují a zrychlují. Stejně jako ekologické proměny na planetě, kde jsme doma.

Environmentální degradace fyzického prostředí, které obýváme, především klimatické změny, jsou velkým tématem profesora Eriksena v dnešní době. Coby antropolog zkoumá, jak globální environmentální změny (vesměs negativně) ovlivňují lokální životy lidí. Urychlený vývoj, pokud jde o proměny prostředí, ale také ekonomiky, kultury a identity, popisuje termínem přehřívání (overheating). Stejnojmenná kniha, která na český překlad dosud čeká, přinesla v roce 2016 výsledky velkého výzkumného projektu.1 Pokud jsou poznatky Eriksenova týmu správné,

10

změny, kterými procházíme, budou nabývat na intenzitě, tak jako jejich dopady.

Tři osobnosti, které se zamýšlejí nad — podle mého názoru — zásadními tématy dneška. Tři laskaví a skromní muži, kteří umějí poslouchat, co jim říkáte, což není u vysoce postavených akademiků zdaleka pravidlem.2 A dva fenomény, které můžeme u každého z nich, i když v různé intenzitě a s různými důrazy, vypozorovat. Kyber a eko.

Na přebalu knihy je seznam autorů jednotlivých kapitol, ale přesto chci čtenáře poprosit, aby knihu četli jako příběh, nikoli sled textů různých lidí na různá podtémata. Začínáme obsáhlým textem Manfreda Spitzera, který pro jeho čtenáře nebude velkým překvapením. Kapitola doplňuje nejčerstvější data týkající se problémů, které popisuje už ve svých předchozích textech. Kdo však žádnou Spitzerovu knihu dosud nečetl, má zde možnost seznámit se v kompaktní podobě s jeho základními tezemi, podpořenými údaji z recentních studií. Zdánlivě na okraji je tu zmínka o zhoršující se schopnosti empatie, sníženém zájmu o přírodu a menším množství času stráveného v ní a s ní. Tento postřeh je však zcela zásadní pro téma naší knihy. Pokud digitální technologie přestávají být prostředkem a stávají se cílem, smyslem samy o sobě, nabourávají naši schopnost vcítit se do druhého. Tím druhým nemusí být jen člověk, může se jednat také o mimolidskou ­entitu — jiné zvíře, rostlinu, horu, krajinu, svět.3 Čím méně jsme schopni vnější svět vnímat, tím méně máme chuť se do něj nořit.

Zaslechla jsem kdysi jednoho učitele mluvit o tom, že své žáky motivuje k pobytu v přírodě slovy: „I venku je pěkná grafika.“ Je to jen anekdota, ale dává tušit, že referenční bod, kotva, kterou potřebujeme, abychom se necítili ztraceni, už je spíše virtuální povahy. Bez zájmu není péče ani ochota něčeho se ve prospěch druhého vzdát. A pokud lidé nebudou ochotni ubrat na vlastních požadavcích, není mnoho důvodů hledět do budoucna s nadějí.

Na tomto místě je však potřeba přečíst další část našeho příběhu. Text profesora Václava Bělohradského je do určité míry polemikou s tím, co píše Spitzer a nakonec i já v tomto úvodu.

Bělohradský namítá, že obávat se čím dál primitivnějších mas

11

zaprvé není nic nového a zadruhé nevede k bourání, ale naopak k posilování bariér v komunikaci. Není vůbec na škodu připomenout si foucaultovské poznání, že vědění a moc spolu souvisejí, a jak, a že expertní názory nejsou hodnotově nezatížené. S tím souvisí i fakt, že je čím dál těžší udělat si ve skrumáži často protichůdných informací názor, který by se objektivitě alespoň blížil.

Pokud jde o stav a blízkou budoucnost našeho životního prostředí, jedná se o zcela zásadní věc. Tyto věty píšu za oknem s výhledem na Isfjorden u arktického města Longyearbyen. To, že v polovině února nelze na protější stranu fjordu přejet po ledu na skútru, neboť oceán je tekutý, jen potvrzuje zprávu Norského centra pro klimatické zpravodajství (Norwegian Centre for Climate Services) s názvem „Climate in Svalbard 2100“ (Klima na Špicberkách 2100) z ledna 2019. Pokud emise skleníkových plynů budou i nadále vysoké, Špicberky se mohou do konce století v průměru oteplit o deset stupňů a měsíců se souvislou sněhovou pokrývkou může být o čtyři méně. Deset stupňů, to je dost, řekneme si. A co dál s tím? V místních novinách se ihned objevil komentář zdejšího klimatologa na volné noze, který se závěry zprávy polemizuje a svůj text uzavírá slovy „nehledejme strašidla tam, kde žádná nejsou“.4 Jak to tedy je doopravdy? Jsme na okraji propasti, jejíhož dna ani nedokážeme dohlédnout, nebo věda a technika opět pomohou? Závěr Václava Bělohradského, v němž vyzdvihuje „technologický optimismus a důvěru v komunikační aktivismus mas“ pirátských stran, stojí ve zřejmém protikladu ke Spitzerově pesimismu (alarmismu?). Myslím si však, že stanoviska nemusíme nutně chápat jen jako protikladná. Lze to brát i tak, že kde Spitzer končí, tam Bělohradský začíná a povzbuzuje k naději, že demokracie i v takto neblahé situaci má šanci a „lid“ může dobře spolurozhodovat o budoucnosti.

Zde profesoru Bělohradskému vpadá do řeči Martin Leskovjan a dává mu v mnohém za pravdu. Jeho text o kryptotechnologiích, decentralizaci a jejím pozitivním vlivu na řešení environmentálních problémů je praktickou ukázkou přístupu, který odmítá složit hlavu v dlaních. Leskovjan je reprezentantem technooptimistického tábora, ale v jeho úvahách nenajdeme

12

aroganci a lehkomyslnost popíračů závažnosti situace (konkrétní jména si laskavý čtenář doplní sám). Nesnaží se nám namluvit, že hledáme bubáky, kde nejsou — proto také závěrečný apel na potřebu „svobody a důrazu na osobní zodpovědnost“. Svoboda a zodpovědnost, jak nemilé. Obtěžující a únavné. Být svobodný dá práci a být zodpovědný, to už vůbec nedá vydechnout. Člověk je nucen neustále myslet na důsledky svého jednání a zapovídá si lež, nejvíce tu, kterou nastražujeme sami sobě. To není vidina bezstarostné budoucnosti, právě naopak. Je to vize světa, který může být obyvatelný, ale bude vyžadovat osobní nasazení jednotlivců a decentralizované úsilí kolektivů. „Lasciate ogni speranza, voi ch’entrate.“ Nápis nad pekelnou branou v Božské komedii Danta Alighieriho se mi vybavil po přečtení kapitoly, jež v mé editorské imaginaci měla být odpovědí na kapitolu Martina Leskovjana. Jeremiáš Havranu čtenářem otřese, obsahově i formálně. Jeho text je výpovědí o existenciální konfrontaci nekompatibilních světů. Nový válcuje ten starý, ale než ho definitivně pohřbí, nebude to mít — doufejme — jednoduché.

Zkušenost člověka s anachronickým povoláním pastevce dává vyniknout brutalitě, s níž digitální technologie narušují vazbu člověka a světa, který zabydluje a který jej drží při životě. Pokud platí to, co píše Manfred Spitzer a Jeremiáš Havranu, naše spojení se světem je slabší, nikoli pevnější v důsledku používání takzvaných „komunikačních“ technologií. Zde je namístě se zeptat, co vlastně míníme slovem komunikace? Jaká kritéria má interakce splňovat, abychom ji mohli označit za komunikaci? Pokud jde pouze o „přenos dat“, můžeme být rychle hotovi. Pokud však komunikace znamená schopnost poslouchat, vyhodnotit vzkaz, dát zpětnou vazbu a posunout se dál, je to věc jiná. Za komunikaci v tomto smyslu můžeme označovat proces, v němž účastníci dialogu předkládají informace a stanoviska, jsou otevřeni informacím a stanoviskům svých partnerů a také schopni vlastní východiska na základě výstupů dialogu revidovat. Text vizionářského pastevce prosím nečtěte s pohoršením ani s úsměvem. Berte jej smrtelně vážně.

Tuto knihu vydáváme s přáním, aby ji čtenáři rádi nosili s sebou při svých toulkách krajinou, jež je málo bukolická a hodně

13

industriální a urbanizovaná. Je tedy potřeba říci také něco o prostředí, ve kterém většina z nás bydlí, ať už dobrovolně, nebo z nutnosti. Město. Náš digitální domov. „We are social and we are digital,“ říkají dnes společenští vědci a berou to jako hotovou věc. Tak se tedy podívejme na to, co to „sociální“ a „digitální“ dělá s námi a co dělá s místy, kterým říkáme domov. Kapitola Jany Karlové v mých očích na Jeremiáše Havranu navazuje, byť je psána s méně apokalyptickým nádechem. Zároveň však nabízí úvahu o proměnlivosti pojmů „domov“ a „krajina“, o dynamičnosti našich představ o tom, co je známé a bezpečné. Globalizace smršťuje a natahuje vzdálenosti, exotické kultury jsou hned za našimi dveřmi, ale sousedův světonázor nám připadá jako z jiné planety — je potom těžké říct, kdo je nám blízký a kdo vzdálený.

A nemusíme to nutně rovnou hodnotit, pro začátek stačí tuto skutečnost vzít v potaz.

Když se řekne Papua-Nová Guinea, mnohým čtenářům nejspíš mezi prvními vytanou na mysli slova „vzdálený“ a „exotický“.

Ale i tento domov, v našich asociacích spojovaný s panenskou přírodou a oproštěností od digitálních technologií, je tomu našemu v mnohém blízký. I zde se kyber a eko střetávají, i tady lze pozorovat důsledky (či vedlejší účinky) globalizace ve sféře kultury, ekonomiky a životního prostředí. Kapitola Martina Soukupa a Jana D. Bláhy je poslední replikou v diskusi na téma, jak se svět digitálních technologií má ke světu fyzickému, do něhož patříme a který proměňujeme. Přináší antropologické poznatky o pronikání virtuálních možností komunikace a vlastně i existence do prostředí, které už není izolované a jež se stalo součástí globálních toků.

Vposledku mě přemýšlení nad vztahem kyber a eko dovedlo zpátky k úvahám nad urputností, s níž zachováváme dichotomii kultury a přírody. Je velmi těžké z tohoto způsobu uvažování vybřednout, protože do něj vrůstáme od dětství a ideový mechanismus rozlišování mezi tím, co patří do světa lidí a co stojí mimo něj, je snadné si osvojit. Jenže ono na tom něco nesedí. Kvalitativní rozdíl mezi lidským a mimolidským je člověkem konstruovaná iluze. Svět je jen jeden, lze jej dělit, ale pouze teoreticky. Šířící se

14

digitální technologie a environmentální změny spolu souvisejí a jsou součástí jednoho příběhu. Kniha, kterou právě čtete, je pokusem o zcelení takového narativu. Snad bude komu jej vyprávět. únor—červen 2019, Longyearbyen, Špicberky Zdenka Sokolíčková

15

Smartphonová pandemie Rizika a vedlejší účinky používání digitálních informačních technologií z hlediska zdraví, vzdělání a společnosti

M A NF RE D SP I T Z E R

Digitální IT — tedy hardware s monitorem a reproduktory, TV a video, videoherní konzole, domácí počítače, zařízení pro vir­ tuál­ní realitu a moderní mobilní telefony včetně softwaru, který na těchto zařízeních běží, stále překotnější a násilnější televizní obsah, obsah streamovacích služeb, hry a čím dál vlivnější so­ ciální média, to všechno založené na internetu — se staly součástí našeho života, v práci i doma, od rána až do hluboké noci, od kolébky do hrobu. V rozvinutých zemích se děti seznamují s televizí, videem a tablety dříve, než se naučí chodit a mluvit.

Rodiče jsou pyšní na svá batolata přejíždějící prstem po displejích a předškoláci s těmito zařízeními tráví několik hodin denně.

Průměrný věk, kdy děti začínají používat IT, se snížil, kdežto průměrná doba používání obrazovkových médií se dramaticky zvýšila. Podle celostátního reprezentativního průzkumu mezi 2 658 dětmi (věkové rozpětí od osmi do osmnácti let), který probíhal od 6. do 9. února 2015,1 tráví osmileté až dvanáctileté děti s obrazovkovými médii průměrně šest hodin a třináctileté až osmnáctileté dokonce devět hodin denně.

Teprve dávka dělá jed. Tato otřepaná lékařská fráze platí i pro digitální IT. Před příchodem smartphonů využívali adolescenti elektronická média přibližně sedm hodin denně, 2 což vedlo k různým negativním zdravotním důsledkům a vzorcům chování. 3 Smartphone, jenž byl uveden na trh v roce 2007, je

17

nejnovějším a nejviditelnějším přístrojem v řadě vynálezů, které změnily naše životy — od obrazovek přes počítače a GPS navigace až po přístup k celosvětové síti. Smartphone všechny tyto vynálezy (i některé starší, například budík, fotoaparát a — ano — telefon) ukrývá v malém přenosném zařízení, díky němuž jsou digitální IT přenosné, všudypřítomné a trvale k dispozici. Během deseti let smartphone s nevídanou rychlostí dobyl celý svět, přičemž v roce 2016 měl 3,9 miliard uživatelů.4 V důsledku toho nahradily značnou část našich každodenních interakcí se skutečnými lidmi a skutečným světem virtuální zážitky, tj. počítačem generovaný obsah přenášený prostřednictvím displejů a reproduktorů. Změna způsobu, jakým lidé tráví svůj čas, zejména během vývoje mozku ve dvou prvních, formativních dekádách života, proběhla s rychlostí, jakou lidstvo dosud nepoznalo. Tato dramatická proměna našich životů se neobejde bez jedné věci: bez následků!

Cílem této studie je zvýšit povědomí a zahájit nanejvýš potřebnou diskusi o nezamýšlených negativních důsledcích používání IT a smartphonů z hlediska zdraví, vzdělání a společnosti obecně. Třebaže v průběhu devadesátých let dvacátého století bylo popsáno několik „digitálních epidemií“ (ve vztahu k obezitě, muskuloskeletálním poruchám, nespavosti, diabetu 2. typu, depresi a ADHD), globální smartphonová pandemie, kterou nyní zažíváme, dosud posouzena nebyla.

Tento přehled rizik a vedlejších účinků digitálních IT se zakládá zejména na odborné literatuře o lékařském výzkumu (získané s využitím serveru PublicMed), ale zahrnuje též studie ze značně odlišných oborů, jako jsou systémové neurovědy, experimentální psychologie, výzkum vzdělání a ekonomie. Citované studie buď obsahují nejvíce informací (přehledy), jsou nejexemplárnější, nejaktuálnější, nebo jsou kombinací všeho uvedeného.

Předložené důkazy nejsou založeny jen na korelaci, ale často vycházejí z experimentálních studií, a tudíž umožňují kauzální interpretaci. Přehled se zaměřuje na smartphony, ale za účelem srovnání či vysvětlení odkazuji i na jiná digitální média, zejména s ohledem na to, že (1) studie týkající se rizik spojených

18

se smartphony dosud nebyly publikovány a (2) dlouhodobá data nutně chybějí, neboť se stále jedná o nové zařízení.

Třebaže TV a video začínaly jako analogová média, jsou do této diskuse zahrnuty z několika důvodů. Zaprvé, dnes jsou již digitálními médii. Zadruhé, způsobily, že si lidé v celosvětovém měřítku zvykli na obrazovky a pasivní sledování. Zatřetí, jejich rizika a vedlejší účinky se kryjí s účinky ostatních digitálních médií. Začtvrté, děti jsou jim vystaveny velkou měrou již od velmi nízkého věku. A v neposlední řadě se jejich rizika a vedlejší účinky zkoumaly celá desetiletí a ve srovnání s novějšími zařízeními jsou lépe známy.

V mnoha studiích se čas strávený před obrazovkou (screen time) používá jako závislá či nezávislá proměnná. Jelikož objem používání různých typů obrazovkových médií vzájemně koreluje, 5 nemá smysl zaměřovat se v rámci všeobecného výkladu, o nějž jde v této studii především, jen na jediné médium. Z toho důvodu zde pojmy digitální informační technologie a obrazovková média využíváme zaměnitelně, třebaže rizika a vedlejší účinky digitálních IT přesahují obrazovku a vyvolávají je i další prvky a takzvané afordance (tedy to, co prostředí samo nabízí a poskytuje uživateli) hardwaru i softwaru. Smartphonová pandemie se odvíjí od specifické kombinace těchto rysů a afordancí, od přenosnosti přes trvalé připojení k internetu až po učení založené na zpětné vazbě a hašení neutuchající žízně po informacích, so­ ciálním groomingu a drbech, která je hluboce zakořeněna v ­lidské přirozenosti.6

ŠKODLIVÉ ÚČINKY NA ZDRAVÍ Krátkozrakost Krátkozrakost je oční vada s celosvětově nejrychlejším nárůstem výskytu7 a má se za to, že již dosáhla parametrů epidemie.8 Krátko­ zrakostí aktuálně trpí asi třicet procent populace v Evropě9 a po celém světě, 10 což má za následek značné náklady na veřejné zdraví, a to jak na optickou korekci, tak i na léčbu výsledné morbidity (zelený zákal, posteriorní šedý zákal, degenerace rohovky

19

a odchlípení sítnice) a poškození zraku. Jeden nedávný přehled uvádí, že v roce 2050 bude krátkozrakostí trpět polovina světové populace s nejvyšším výskytem mezi mladými dospělými Asiaty a že každému desátému postiženému pacientovi bude v důsledku krátkozrakosti reálně hrozit ztráta zraku. Mezi známé rizikové faktory krátkozrakosti patří určité aspekty životního stylu během dětství a dospívání, jako je čas strávený venku a čas strávený díváním se na blízko, tj. při používání smartphonů. S tím souvisí i skutečnost, že riziko rozvinutí krátkozrakosti je u dětí žijících v městském prostředí 2,6krát vyšší než u dětí z venkovských oblastí. Kromě toho „populace, které prodělávají prudkou ekonomickou proměnu (obyvatelé východní a jižní Asie), zažívají nejrychlejší nárůst výskytu krátkozrakosti“.11 Zkoumání vývoje oka — které roste, dokud nedosáhne správné ohniskové vzdálenosti12 — přispělo alespoň částečně k patofyziologii krátkozrakosti,13,14 nejprve u kuřat, která po vylíhnutí nosila různé čočky, a později i u dalších živočišných druhů včetně myší, nečlověčích primátů a lidí. Pokud oči v prvních dvou deseti­ letích života zaostřují několik hodin denně na blízké obrazovky, rostou příliš dlouho a vyvine se u nich krátkozrakost.15 Nejvyšší výskyt krátkozrakosti — přes 90 procent — u lidí od 10 do 19 let je v Jižní Koreji, tedy v zemi s aktuálně nejvyšší mírou výroby a vlastnictví smartphonů (88 procent v běžné populaci, 100 procent u lidí od 18 do 34 let).16 Na druhém místě je Čína s výskytem krátkozrakosti u více než 80 procent adolescentů. 17 Nedávná čínská studie18 o krátkozrakosti u dětí dospěla k tomuto závěru: „Nepřetržité čtení, čtení na blízko, sledování televize […] mají úzkou spojitost s výskytem krátkozrakosti u dvanáctiletých čínských dětí.“19 Podle mezinárodního průzkumu, provedeného v říjnu roku 20 2017 na náhodném vzorku 3 500 lidí ve věku od 15 do 45 let z různých zemí, činí ve srovnání se čtením knih (dokonce i v tak knihomilné zemi, jakou je Německo — adolescenti tu čtou přibližně patnáct minut denně) doba strávená se smartphonem více než sedm hodin u 27 procent populace, více než pět hodin u 47 procent a více než tři hodiny u tří čtvrtin populace. Pokud

20

k tomu připočteme střízlivé odhady doby strávené sledováním televize (dvě hodiny) a videa, používáním tabletů a počítačů a hraním her, je doba sledování obrazovek (nikoli čtení knih) na blízko jednoznačnou příčinou pandemie krátkozrakosti u mladých lidí.

Každoroční celosvětové náklady na tuto pandemii nejsou známy. Jistá studie ze Singapuru odhaduje, že náklady na léčbu krátkozrakosti činí ročně 709 dolarů na osobu. 21 Není pochyb o tom, že důsledky pro celosvětové veřejné zdraví i zátěž pro zdravotní péči jsou velmi závažné.22 Z širšího hlediska je krátkozrakost dobrým příkladem toho, jak digitální IT narušují normální lidský vývoj. Dospělým sledování na blízko neublíží, protože jejich oči jsou již plně vyvinuté.

Dokud se však oči vyvíjejí, obrazovková média způsobují poškození zraku. Ať už se na obrazovce ukazuje cokoli, dávka dělá jed jedem. Jelikož tento problém postihuje mladé lidi, kteří za sebe ještě nenesou zodpovědnost, je povinností jejich dospělých pečovatelů zajistit, aby se příští generace v celosvětovém měřítku nepředávkovávala používáním obrazovek na úkor svého zraku.

Přibírání na váze a obezita Během posledních třiceti let se výskyt nadváhy a obezity v rozvojových zemích zdvojnásobil a nyní se ustálil na vysokých hodnotách, přičemž žádné zemi se dosud nepodařilo tento trend zvrátit.23 V rozvojových zemích se epidemie obezity stále zvyšuje.

Několik studií prokázalo, že čas strávený před obrazovkou má u dětí a adolescentů spojitost s vyšším BMI. Obrazovková média narušují fyzickou aktivitu a spokojenost, nižší míra spokojenosti zase narušuje fyzickou aktivitu a zvyšuje dobu strávenou před obrazovkou, čímž vzniká začarovaný kruh.24 S tím souvisí i skutečnost, že podle dlouhodobé německé studie o chování 556 adolescentů týkající se zdraví spolu korelují nízká úroveň aktivity, vysoká míra používání médií a špatné stravování, přičemž tyto faktory jsou nejvýznamnějším indikátorem zvyšování nadváhy.25 U adolescentů s nadváhou či obezitou existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu poruchy pozornosti26 a u adolescentních chlapců s ADHD existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost,

21

že budou trpět obezitou. Dívky s ADHD mají dokonce čtyř­násobné riziko výskytu obezity.27 Pokud jde o televizi, máme k dispozici dlouhodobá generační data, z nichž vyplývá, že doba strávená před televizí v dětství je v přímé úměře k přibírání na váze v dospělosti. Podle dlouhodobé studie z Nového Zélandu lze 17 procent výskytu obezity ve věku 26 let přisoudit sledování televize ve věku 5 let po dobu přesahující 2 hodiny denně.28 Na vině je řada mechanismů od reklam na nezdravé potraviny až po masivní omezení pohybu způsobené sledováním obrazovky, a to včetně drobných pohybů, které jsou sice sotva viditelné, avšak také při nich dochází ke spalování kalorií.29 Vyšší míra používání počítačů v práci, ve škole i pro zábavu a také nástup smartphonů vedly ke zhoršení situace, ale zároveň k pečlivěji koncipovaným odborným studiím. Tyto studie dokázaly, že používání počítačů, a zejména hraní počítačových her a videoher, způsobuje přibírání na váze u dětí i adolescentů.30,31,32,33 Švédská generační studie zkoumající 2 593 mladých dospělých (ve výchozím bodě od 20 do 24 let), kterým byly kladeny dotazy ohledně toho, kolik času stráví denně u počítače hraním her a e-mailováním/chatováním s přáteli, při zohlednění BMI ve výchozím bodě, rok poté a pět let poté, odhalila průřezovou a výhledovou souvislost mezi hraním počítačových her a nadváhou (BMI ≥ 25) i obezitou (BMI ≥ 30). Bylo zjištěno, že hraní počítačových her škodí zejména dívkám.34 Obecně vzato, pokud jde o přibírání na váze a obezitu, je hraní pravděpodobně nejtoxičtějším aspektem digitálních IT, neboť často probíhá po dobu mnoha hodin, a nejenže nahrazuje fyzickou aktivitu, ale také negativně ovlivňuje stravovací a spací návyky. Studie německé kliniky specializující se na váhový úbytek, která byla provedena u 150 hospitalizovaných pacientů (s průměrným věkem 17 let) s průměrným BMI při příjmu ve výši 41,9 kg/m2, odhalila, že tito pacienti tráví hraním počítačových her asi o hodinu více času než celonárodní německý vzorek čítající 15 168 adolescentů.35 Smartphony snižují dobu strávenou fyzickou aktivitou, 36 zpomalují chůzi o 33 procent, 37 podporují nečinnost („doba

22

strávená na gauči“), snižují zájem o venkovní prostředí a čas strávený v něm, a tudíž omezují organizované činnosti (například ježdění na kole nebo hraní basketbalu) i ty neorganizované (například výlet do národního parku).38 Nadváha během dětství a dospívání s sebou nese negativní důsledky pro akademickou způsobilost, sociální kompetenci a přizpůsobivost39 a je spojována s celoživotní nadváhou a obezitou, větším rizikem a časnějším nástupem chronických chorob, jako je diabetes 2. typu,40 s nezdravým sedavým životním stylem a horšími studijními výsledky.41,42 Jen v Německu se každoroční přímé a nepřímé náklady na obezitu odhadují na 63 miliard eur, přičemž nepřímé náklady jsou vyšší než ty přímé (spojené se zdravotní péčí).43 Autoři studie odhadují, že „obezita ročně zabije celkem 102 000 subjektů a způsobuje nadbytečnou nezaměstnanost, nutnost ošetřovatelské péče, bolest a utrpení. Z hlediska celého života představuje každý obézní muž přídatnou zátěž pro německý systém sociálního zabezpečení ve výši 166 911 eur a každá obézní žena ve výši 206 526 eur“, přičemž vycházejí z údajů jisté německé zdravotní pojišťovny o 146 000 jedincích.

Nedávno publikovaná dánská studie, využívající unikátní dánský registrační systém, přináší odhady jak přímých, tak i nepřímých nákladů souvisejících s obezitou.44 Jeden BMI bod nad 30 podle ní souvisí s dvouprocentním zvýšením příjmu, tříprocentním zvýšením sociálních transferových plateb a čtyřprocentním zvýšením nákladů na zdravotní péči. V absolutních číslech byly stejně jako v Německu nepřímé náklady vyšší než přímé, přičemž k celkové ekonomické zátěži přispíval nejvyšší měrou nižší příjem.

V roce 2014 se celosvětově hospodářský dopad obezity odhadoval na dva triliony dolarů (tj. 2 000 miliard), avšak tyto odhady se významně liší.45 Jestliže dvě hodiny sledování TV v dětství vysvětlují 17 procent obezity u dospělých, jen těžko může někdo odhadnout procento obezity u dospělých způsobené dnešním používáním obrazovkových médií, natožpak procento obezity způsobené smartphony. Vzhledem k tomu, že ve Spojených státech dnes děti využívají digitální média v průměru šest hodin

23

denně a adolescenti devět hodin denně a že v současnosti vlastní smartphone 3,9 miliardy lidí, jde o nesmírně závažný problém.

Nespavost Obrazovková média narušují spánek přinejmenším ze tří důvodů: (1) časový posun, (2) vzrušení mediálním obsahem a (3) vliv modrého světla na cirkadiánní rytmy a sekreci melatoninu.46 Vlivem smartphonů na kvalitu a kvantitu spánku se zabývá několik nedávných studií.47 Dlouhodobá studie 591 adolescentů, pozorovaných ve výchozím bodě (průměrný věk 14,3 let) a o dva roky později, zjistila, že adolescenti, kteří vlastní smartphone, spí výrazně méně než jejich vrstevníci bez smartphonu.48 Francouzská studie 776 adolescentů (průměrný věk 12,4 let; 64,2 procent dívek) zjistila, že přístup k mobilnímu telefonu a k sociálním médiím na počítači v pokojích adolescentů souvisí s kratší dobou spánku během školního týdne i s následným negativním vlivem na fungování během dne a na náladu.49 Jiná studie odhalila, že 70 procent adolescentů pošle v nočních hodinách (mezi 22:00 a 6:00) minimálně jednu textovou zprávu. 50 Rozsáhlá norská populační studie u 9 846 adolescentů týkající se spánku a používání elektronických zařízení (PC, herní konzole, tablety, smartphony, TV) odhalila souvislost se snížením doby spánku (ve vztahu k počtu hodin strávených používáním obrazovky před spaním), přičemž největším viníkem jsou zde smartphony.51 Experimentální studie ve spánkové laboratoři prokázaly, že používání digitálních médií během dne vede ke zvýšení spánkové latence a snižuje celkovou dobu spánku v noci po jejich používání.52 V jiné studii vystavení modrému světlu obrazovky po dobu dvou hodin ve večerním čase (21:00—23:00) výrazně narušilo kontinuitu a strukturu spánku a vedlo k tomu, že samy subjekty hlásily vyšší únavu přes den. Narušilo též biologické rytmy a snížilo noční sekreci melatoninu.53 Kratší doba spánku, jeho horší kvalita a výsledná denní nevyspalost souvisejí s vyšší mírou negativní nálady, snížením pozornosti přes den, častějším rizikovým chováním a vyšší mírou

24

výskytu jiných běžných nemocí. Pokud jde o děti, adolescenty a mladé dospělé, zásadní důležitost má vliv nedostatku spánku na (horší) studijní výsledky a snížení dlouhodobých studijních úspěchů. Vzhledem k tomu, že upevnění nově utvářených vzpomínek probíhá během spánku,54 má snížení doby spánku během dětství a dospívání katastrofální důsledky pro vzdělání: způsobuje denní únavu, a tím pádem narušuje učení; a to málo, co se děti a adolescenti během dne naučí, se během následující noci v paměti hůře upevní.

Zatímco hospodářský dopad poruch spánku se jen v Austrá­ lii odhaduje na 5,1 miliard dolarů ročně, ztrátu spánku způsobenou špatnými spacími návyky autoři spojují s ještě mnohem vyššími přímými i nepřímými náklady.55

Diabetes, hypertenze a ischemická choroba srdeční (CHD) Souvislost mezi krátkou dobou spánku a metabolickými poruchami včetně obezity a diabetu 2. typu je dobře známa. 56,57,58 Krátký spánek a vysokokalorické jídlo způsobují prediabetickou metabolickou patologii. Podle nedávného přehledu Americké kardio­logické asociace (American Heart Association) souvisí krátký spánek rovněž s hypertenzí.59 Nedávné studie naznačují, že výskyt zvýšeného krevního tlaku u dětí a adolescentů vzrůstá. K tomuto problému přispívá i vyšší míra sedavého chování, méně času stráveného venku (v prostředí zeleně) 60 a nadbytek vysokokalorické stravy vedoucí k vyššímu BMI. Podle nedávného přehledu většina studií uvádí, že korelace mezi BMI a krevním tlakem během dospívání je střední až vysoká, přičemž nejvyšší je u osob s nadváhou, či přímo obézních.61 Jen málo studií zkoumalo vztah mezi používáním digitálních IT a změnami krevního tlaku. Průřezová studie 282 osob trpících nadváhou či obezitou ve věku od 14 do 18 let (86 osob mužského pohlaví, 196 ženského pohlaví) zjistila, že hraní videoher vsedě souvisí s vyšším krevním tlakem u adolescentů trpících nadváhou či obezitou, a to i po zohlednění vlivu věku, pohlaví, pubertální fáze, rodičovské výchovy, indexu tělesné hmotnosti

25

(BMI), příjmu kalorií, příjmu tuku z potravy a fyzické aktivity (její délky i intenzity).62 V jiné studii měřila školní ošetřovatelka krevní tlak 331 zdravým adolescentům (ve věku od 14 do 17 let) a zároveň zaznamenávala dobu, kterou denně stráví na internetu.63 U častých uživatelů internetu (≥ 2 hodiny denně) byla statisticky mnohem vyšší pravděpodobnost zvýšeného krevního tlaku (systolický či diastolický tlak ≥ 90. percentil) než u sporadických uživatelů (< 2 hodiny denně a ≤ 4 dny týdně; viz obr. 1). %

p = 0,051

zvýšený krevní tlak

20

10

0

krátká (4,1 h) (n = 58)

střední (10,2 h) (n = 139)

dlouhá (24,9 h) (n = 134)

doba na internetu (hodiny / týden)

OBR. 1 / Relativní frekvence zvýšeného krevního tlaku v závislosti na týdenním používání internetu u 331 zdravých adolescentů ve věku 14—17 let (Cassidy-Bushrow et al. 2015, s. 377).

Kromě výše uvedených korelací existuje experimentální studie o kardiovaskulární reakci na používání digitálních médií. Ve studii využívající experimentální vnitrosubjektový design (2×2) u čtyřiceti subjektů způsobovalo zvonění mobilního telefonu značné zvýšení srdečního tepu i systolického a diastolického krevního tlaku.64 Vrozené srdeční vady a mrtvice jsou hlavními příčinami smrti a invalidity po celém světě. Tato patofyziologie má více příčin, přičemž mezi rizikové faktory patří krátká doba spánku, diabetes, hypertenze a zvýšený BMI.65 Vzhledem k tomu, že digitální IT obecně, a smartphony především, mohou způsobovat přibírání na váze, hypertenzi, nedostatek spánku a diabetes

26

2. typu, zavdává všudypřítomné používání počítačů a používání (a nadužívání) smartphonů více než polovinou celosvětové populace důvod k vážným obavám. Rodiče a osoby pečující o děti a adolescenty by to měli brát v potaz a zdravotníci by je o těchto rizicích měli zodpovědně informovat.

Úzkosti a deprese O úzkostech a depresích se kvůli jejich vysoké komorbiditě hovoří společně. S příchodem smartphonů se objevily dvě nové formy úzkosti: nomofobie (z angl. „no mobile phone phobia“), tj. strach ze ztráty mobilního telefonu nebo signálu a strach z toho, že něco zmeškáme, FoMO (z angl. „fear of missing out“), tj. „pronikavá obava, že ostatní mohou získávat uspokojivé zážitky, které dotyčný promeškává“66 (s. 1 841). Jde o nové projevy dávných lidských potřeb zvědavosti a sociálního propojení, které korelují s depresemi a nižší životní spokojeností67 — a jsou velmi rozšířené: výskyt FoMO mezi uživateli sociálních médií (kteří se k nim v naprosté většině připojují prostřednictvím smartphonů) činí 56 procent68 a nomofobie postihuje 66 procent69 uživatelů smartphonů. Vyskytují se častěji u mužů a mladších osob.70 Deprese je nejrozšířenější duševní poruchou u dětí a adolescentů. Čím vyšší dobu používání smartphonů lidé udávají, tím je pravděpodobnější, že budou zmiňovat i úzkosti a deprese, a u kombinovaných uživatelů, kteří hráli pro zábavu hry na počítači i smartphonu, byl výskyt depresivní a úzkostné poruchy vyšší.71 Bylo zjištěno, že zejména hraní akčních videoher podporuje sebevražedné chování, jelikož zvyšuje odolnost vůči bolesti a zmenšuje strach ze smrti.72 Zejména používání sociálních médií s sebou nese vysoké riziko negativních afektů, depresí a nižší životní spokojenosti.73 Řada studií u adolescentů a mladých dospělých prokázala, že častější používání sociálních médií vede k vyššímu výskytu deprese.74,75,76,77,78,79 Britský národní statistický úřad uvádí, že dívky, které ve věku třinácti let tráví na Facebooku více než tři hodiny denně, mají dvojnásobné riziko onemocnění depresí ve věku osmnácti let.80

27