





![]()



































Brno 2023




© Radek Štěpánek, 2023
Cover art and illustrations © Julie Štěpánková, 2023
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2023
isbn 978-80-275-1595-0

Z modrého nebe přijde bouřka.
Bouřka znamená vytopený sklep.
Po suchém roce čekej další suchý rok.
Málo deště, prázdná stáj.
Čím hlubší studna, tím méně vody.
Bláto před Vánoci, bláto o Vánocích, bláto po Vánocích.
Čím blíž k jaru, tím delší rampouchy.
Když je led, neodkládej brusle.
Když je sníh, vyžeň děti ven.
Čím více vloček rozsvícených v oknech, tím méně vloček v zahradách.
Chceš-li zažít hezký rok, počkej na něj doma.
Po zádech mi stéká pot. Sedím na terase, piju kávu a čtu včerejší noviny.
Vědci upravují dědičnou informaci zvířat, aby vyhovovala potřebám zemědělců.
Arktida bez ledu přitahuje Čínu.
Smrky na zahradě přečkaly všechna sucha, z větví létá párek stehlíků.
Červeň kolem zobáčků připomíná utrpení Krista, kterému na Golgotě z čela vytahovali trny vylámané z královské koruny.
Ozývají se hrdličky, postupně se přidávají
různé hlasy lidí z okolních chat. Zvuk pily, první sekačka, druhá, jakási bruska. Peklo ožívá.
Je neděle. Každý má šanci udělat něco pro sebe, a tak nedělám nic. Slunce neúprosně spaluje.
Bělost papíru bodá do očí.
Vysokou Bětu a další hory v dálce halí opar.
Vlaštovky poletují nad strništěm, na smrcích dozrávají šišky.
Všechno je ulepené, vzduch se nehýbe, je nějak těžší a průsvitnější než dřív.
Už to nevydržím. Vyklízím prostor.
Nejdřív klipem připnu na brýle tmavý filtr a najednou vidím všechno černě.
Ani slunečník nezastíní celou terasu.
Posunu stůl a sednu si na jinou židli.
Sartre si prý v kavárně vybíral místo zády k oknu, aby neviděl nic z ohavností nelidského světa.
Také se zkusím dívat do zdi.
Leze tam moucha a spíná nožičky.
Svatá přírodo!
Polární noc zalehla Novou Říši.
Sníh pár dní po slunovratu poprášil střechy i dvůr.
Až k nám doléhá volání vody přepadající přes hráz Okrouhlíku.
Tma přeměřuje vzdálenosti, kdo se odváží, přehodí kusem uhlí celou ves.
Pyrit se zaleskne a jeho třpyt polkne zář hvězd Mléčné dráhy.
Sedmnáct dní jsem neviděl hodiny ani zrcadlo.
Julie stihla obrat ze zad na bříško, složit nožky pod sebe a vyklenout střechu.
Pod ní teď spí, páskovka schoulená v bezpečí na tvých žebrech.
Dívám se na vás, trvá to věčnost a pořád se to mění.
Bambusovou zvonkohru rozezněl svatební zpěv kuněk.
Venku vítr, holomráz.