Issuu

Brno 2017

Copyright © 2016 by Jacob Grey Cover layout design © HarperCollinsPublishers Ltd. 2015 Cover illustration © Jeff Nentrup Translation © Denisa Streublová, 2017 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017 ISBN 978-80-7577-180-3

Se zvláštním poděkováním Michaelu Fordovi

Vůbec netuší, pomyslel si Krák. Vůbec netuší, v jakém jsou nebezpečí. Vyhrnul si límec, přestože už byl promočený až na kost, a rozhlédl se po ulici. V tomto ošklivém počasí byla téměř opuštěná až na několik lidí, kteří si hleděli svého. Pod markýzou, ze které crčela voda, stál muž v tmavém obleku a pojídal sendvič. Krák přeběhl kluzkou silnici. Matka s malým synem, který se jí držel za ruku, spěchali do obchodu s obuví, aby se schovali před lijákem. Pršelo už celé dny a zdálo se, že nikdy nepřestane. Proudy vody se valily ulicemi a střecha, na níž Krák stál, byla pokrytá kalužemi. Podíval se na obnošené tenisky, které našel v kontejneru s oblečením. Déšť dávno prosákl látkou a nohy mu v botách čvachtaly, ale za život promokl už tolikrát, že mu to ani nevadilo. Vyrůstal v hnízdě v blackstoneském parku a přežil již mnoho bouří, které se prohnaly městem a strhly z jeho příbytku dehtový papír. Někdy ho nešlo opravit a pak se Krák a jeho vrány schoulili k sobě, bičováni větrem a deštěm. Nenáviděl to, ale věděl, že to vždycky přejde. Už jsem zapomněl, jak vlastně vypadá slunce, poznamenal Pišta. Nejmladší Krákova vrána hřadovala na okraji 9

střechy a před deštěm se chránila načepýřeným peřím. Zbylé dvě seděly vedle něj. Asi bychom měli jít domů, pronesl Mrzout s nadějí v hlase. Zabořil zobák do per na hrudi a zavřel oči. Třpytka trhla hlavou. Přestaň si stěžovat, řekla. Trocha vody ti neublíží. Tří vran na ulici si nikdo ani nevšimne, pomyslel si Krák. A jen feralovi by došlo, že Krák rozumí, co si povídají. „Drobek chce, abychom tu počkali, než zjistí, co se děje v té bance,“ oznámil Krák a pokýval hlavou směrem k protějším budovám. V Blackstoneu je dvacet bank, namítl Mrzout. Pravděpodobnost, že zaútočí zrovna na tuhle, je téměř mizivá. Krák pokrčil rameny. Můžu se tam zaletět podívat, nabídla se Třpytka a neklidně poskočila. Krák přemýšlel. Tam dole jsou možná jejich nepřátelé, a jestli uvidí podivně se chovající vránu, mohlo by je to vyplašit. Zvažoval, jestli by místo toho neměl Třpytku vyslat do nemocnice, aby se oknem podívala, jak je na tom Selina. Aspoň bude mít co na práci. Poslechne ho, přestože z dcery Muší matky zrovna nadšená není. To nebyl koneckonců nikdo, kromě Kráka. Ale Selina Davenportová byla v nemocnici kvůli němu — nechala se postřelit, aby mu zachránila život. Už dva týdny od souboje na střeše nad bytem komisařky Davenportové ležela Selina v bezvědomí v blackstoneské nemocnici. Doktoři nevěděli, proč se nepro10

bouzí. Mysleli si, že jde o nějaký druh infekce. Krákův přítel Drobek, holubí feral, tvrdil, že by bylo lepší, kdyby se neprobrala nikdy. Krák mu na to nedokázal odpovědět. Selina byla jeho kamarádka, ať už si ostatní mysleli cokoli. Stála při něm, když šlo o všechno. Haló? ozvala se Třpytka. Můžu očíhnout blok. Co tomu říkáš, šéfe? Nikdo mě neuvidí. „Dobře,“ souhlasil Krák. „Ale buď opatrná.“ Třpytka roztáhla křídla, vzlétla a plachtila dolů. Krák se rozhodl, že později požádá Mrzouta, aby zaletěl do nemocnice. Nějaké dobré zprávy přece musejí přijít každým dnem. Vtom zaslechl pištění a ohlédl se. Spatřil Pipa, myšího ferala, a vychrtlého Drobka, jak se škrábou nahoru po požárním schodišti. Už bylo na čase, poznamenal Mrzout. Drobek držel nad sebou potrhaný deštník a s Pipem po boku utíkal po střeše. Vedle Drobka nemotorně přistál holub. „Hlídej, Bobbine,“ přikázal mu jeho pán. Před proudy vody ho neochránil ani deštník a prameny hnědých vlasů se mu lepily na čelo. V rozčepýřených vousech se mu leskly kapky vody. „Tady to je.“ Krák se podíval přes ulici na zdobnou fasádu třípatrové budovy blackstoneské spořitelny. „Jak to víš?“ zeptal se. „Všechno vypadá normálně.“ „Ukázalo se, že manažer banky je jeden z nás,“ vyhrkl Pip. Oči mu dychtivě svítily zpod kapuce nepromokavé bundy. Byla aspoň o tři čísla větší a sahala mu až po kolena. 11

Drobek přikývl. „Pickwick, vrabčí feral. Proto si ji asi uprchlí vězni vybrali — budou mít peníze, a navíc tím zasadí ránu feralům, kteří se je snaží zastavit.“ Krákovi se rozbušilo srdce. Věděl, jak jsou jejich nepřátelé bezcitní. Před několika týdny Muší matka propustila z vězení nejnebezpečnější zločince v celém Blackstoneu a s pomocí síly Půlnočního kamene je proměnila v armádu nových feralů. Každému z nich umožnila ovládnout jeden zvířecí druh a na oplátku vyžadovala jen jejich poslušnost. Krák sice komisařku přemohl, ale její feralové byli stále na svobodě. Kriminalita ve městě stoupala, ale od okamžiku, kdy zločinci získali nové schopnosti, se ještě stokrát zhoršila. Krádeže, útoky, vandalismus… V novinách se objevilo několik podivných zpráv o zvířatech na místech činu — radnice napadená hejnem supů, kino zaplavené mývaly —, ale policisté si nedali jedna a jedna dohromady. Krák jim to nemohl zazlívat — o existenci feralů neměli ani tušení. Ráno během vloupání do kasina zahynuli dva příslušníci ochranky. Měli rozdrásaná hrdla — to bylo dílo Lugmanna, nového panteřího ferala. Šťastnou náhodou u toho zrovna bylo několik Pipových myší, které se doslechly o plánu zaútočit na banku. Krák zaťal pěsti. Až trestanci zcela ovládnou svou feralí sílu, budou čím dál nebezpečnější. Je třeba je zastavit. „Neměli bychom dát vědět ostatním?“ zeptal se Krák. Paní Strickhamová a ostatní feralí spojenci střežili banky po celém městě.

Drobek zavrtěl hlavou. „Ještě pořád tu je možnost, že zaútočí na jinou banku. Obávám se, že tuhle máme na starosti my.“ „A Pickwick je připravený?“ otázal se Krák a zadíval se na svou zbraň, Vraní zobák. Meč s krátkou černou čepelí visel Krákovi u pasu, zastrčený v pouzdře, které si vyrobil ze zbytků staré kožené brašny. „Pickwick není žádný bojovník,“ prohlásil Drobek. „S vrabci už komunikuje jen zřídkakdy. Ale postará se o to, aby to neschytali nevinní kolemjdoucí.“ Krák si nedokázal představit, že by feral nevyužíval své schopnosti a žil jen obyčejným životem. V Krákově životě nebylo obyčejného vůbec nic. Náhle se objevila se Třpytka a rozčileně skřehotala. Už jedou! volala. Černá dodávka, pět bloků na východ, teď stojí na semaforu. „Dobrá práce,“ pochválil ji Krák. Otočil se k Drobkovi a Pipovi. „Už jsou skoro tady.“ Drobek zamával rukou a z přilehlých budov se k němu slétlo několik holubů. Pip se naklonil přes okraj střechy. Krák zaslechl z ulice výkřik. Podíval se dolů a spatřil děvčátko, jak se škrábe matce do náruče. Z kanálu se vynořila záplava myší a valila se silnicí. Chodci před nimi uskakovali. Pip se zazubil: „Na co panter, když stačí trocha myší?“ Mávnutím ruky navedl hejno hlodavců na schody vedoucí do banky. Automatické dveře se před masou jejich těl otevřely a myši se hnaly dovnitř. Klienti s křikem utíkali pryč. Po chvilce se objevil drobný šedovlasý muž

v obleku a s brýlemi. Nervózně se omlouval. Pohlédl nahoru a nenápadně pokynul rukou na pozdrav. Drobek na něj kývl. „Pojďme tam.“ „Sežeň ostatní,“ poručil Krák Pištovi a rozběhl se k požárnímu schodišti. Vrány odletěly. Krákovi koloval v žilách adrenalin. Oběma rukama se přidržoval zábradlí a klouzal dolů. Patami těžce dopadl na spodní podestu. Běžel k dalšímu schodišti a zdolal je stejným způsobem. Za pár vteřin byl v přízemí. Vyrazil přes ulici. Kvůli špatnému počasí a záplavě myší byly chodníky téměř liduprázdné. Pan Pickwick uviděl Kráka a přimhouřil oči. „Omlouvám se, dnes jsme museli zavřít dřív. Máme tu škůdce.“ „Jsem vranomluvec,“ prohlásil Krák naléhavě. Musejí se dostat dovnitř dřív, než sem přijedou trestanci. Pickwick si ho podezíravě měřil pohledem. „Je tu se mnou,“ ozval se nad nimi hlas. Drobek a Pip se vznášeli ve vzduchu, sevřeni několika desítkami holubů. Přistáli a pan Pickwick se ponuře usmál. „Přijměte mou omluvu. Pojďte dovnitř, rychle.“ Banka působila elegantně a staromódně, s dřevěnými přepážkami vykládanými bronzem a velkou freskou na jedné stěně. Ve vzduchu byla cítit leštěnka na parkety a ozývalo se dupání, jak zaměstnanci prchali z kanceláří. „Jak se zamykají dveře?“ tázal se Krák s pohledem upřeným na skleněné tabule za nimi. „Je tam vypínač — vlevo dole,“ odpověděl mu pan Pickwick. 14

Krák našel pod průhledným plastovým krytem vypínač a zmáčkl ho. Posuvné dveře ze silného skla se zavřely. „Jsou neprůstřelné,“ oznámil pan Pickwick. „Zavolejte policii,“ poručil mu Drobek. Manažer zvedl z pultu sluchátko. V tu chvíli venku prudce zabrzdila černá dodávka. Krákovi poskočilo srdce. Poznal řidiče podle krátkého sestřihu a modrého tetování na pažích. Lugmann. Trestanec se naklonil, aby se podíval do banky, a když spatřil Kráka, rozšířily se mu oči. Křivě se usmál. Krák sevřel jílec svého meče. Zadní dveře dodávky se rozletěly a vyskočila z ní žena s vyholenou hlavou a propíchnutým rtem. Krák si ji pamatoval ze souboje na střeše komisařčina bytu. Gestikulovala směrem k dodávce. Z auta se vysunula rampa a zevnitř vykoukla obrovská hlava bizona. Mohutné zvíře zavětřilo a pak zadupalo kopyty na chodníku. Už jen z jeho velikosti se Krákovi rozklepala kolena — kopyta měl jako talíře. Pohazoval hlavou směrem k nim a dunivě bučel. Z tlamy mu visela slina. „Jsou ty dveře odolné i proti bizonům?“ zeptal se Drobek a ve tváři byl úplně bledý. Nehnutě stáli a obrovské zvíře stoupalo s frkáním do schodů. Lugmann vystoupil z dodávky. V patách se mu plížila velká lesklá kočkovitá šelma. Rozhlédl se po ulici a pak se zadíval přímo na Kráka. Sepjal ruce, jako by se chystal modlit, potom je rozpojil a promluvil. „Otevři dveře,“ odezíral mu ze rtů Krák a zavrtěl hlavou. Holohlavá žena zavelela bizonovi. Zvíře vyrazilo vpřed. Prásklo hlavou do dveří. 15

Všichni odskočili. Sklo se zatřáslo, ale nerozbilo se. Bizon odstoupil a pak znovu vyrazil. Sklo drželo, ale kovové panty se pod náporem zkroutily. „Museli přerušit linku,“ prohlásil pan Pickwick. V ochablých rukou držel telefon. „Je hluchý. Nemá někdo z vás mobil?“ Drobek zavrtěl hlavou. Krák ztrácel naději. Nenechal se ovšem strachem ovládnout a v mysli pátral po vránách. Zaťal pěsti a vábil ptáky k sobě. Přes skleněné dveře spatřil černý mrak, který se snášel z přilehlých budov. Na bizona! Seslal hejno na zvířecí monstrum. Některé vrány se odpojily a zaútočily na bizoní feralku pařáty. Útok černých ptáků ji ochromil a pouto mezi ní a jejím zvířetem se muselo přetrhnout, protože obří sudokopytník klopýtal po schodech dolů a narazil ze strany do dodávky. Mezi ptáky se objevil Lugmann. Máchal palicí. Když se ocitl na nejvyšším schodu, udeřil do skla. Budova se otřásla, až Pickwick poskočil. Lugmann o krok ustoupil a ze všech sil opět uhodil palicí. Na skle se objevilo několik prasklin. Potom se do boje zapojili Drobkovi holubi a naráželi do Lugmanna, který znovu zvedal palici. Snažil se je setřást, ale slétali se k němu další a další. Upustil zbraň a vrátil se k dodávce. Táhl za sebou svou parťačku, nastoupili do dodávky a Lugmann za nimi zabouchl dveře. „Propánajána,“ vydechl Pickwick. „Jsme… Už je po všem?“ Bizoní řev tlumilo sklo. Vrány a holubi obklíčili dodávku a Lugmann a holohlavá feralka se ocitli v pasti. 16

Zlostně vyhlíželi ven. Někdo už určitě musel zavolat policii. Krákovi však stále divoce bušilo srdce. Takhle jednoduché to být nemůže… „Dokázali jsme to,“ prohlásil Drobek. „Ne tak docela,“ ozval se známý ospalý hlas. Krák sebou trhl a otočil se. Freska, která pokrývala jednu stěnu, se neznatelně chvěla, až oči přecházely. Potom se objevila mužská postava. Jeho barevný oblek blikal, než se ustálil v krémové. Byl to pan Hedvábný, molí feral. Dotkl se široké krempy svého klobouku. „Moc mě těší, že ses ke mně přidal, Kráku.“ Krák vymrštil ruku, ale všechny jeho vrány byly stále venku. Pohlédl na Drobka, ale holubí feral udělal stejnou chybu. „Kdo jste?“ otázal se Pickwick. „Jenom klient, přišel jsem si vybrat peníze,“ zašveholil pan Hedvábný. „Jde ovšem o nezanedbatelnou sumu.“ „Pipe, na něj,“ zakřičel Krák. Proud myší se valil k molímu feralovi, ale ten vypadal nevzrušeně. Zvedl obě paže. Zdi a strop jako by ožily. Z každé plochy se odlepily tisíce molů. V okamžiku pod svými tělíčky pohřbili myši a pokryli Krákovi obličej. Kroutil se, bojoval o vzduch, který byl nasycený mihotajícími se křídly. V tom zmatku viděl, jak se Pip schoulil do klubíčka a Drobek zakopl o květináč. Krák uslyšel hlasité třísknutí a cítil, jak mu na záda dopadla sprška střepů. Sklo. Hedvábný má jen odpoutat pozornost! Uskočil na stranu. Bizon, následovaný svou 17

paní, si probojoval cestu skleněnými dveřmi a vřítil se do bankovní haly. Z nozder mu stoupala pára. Vzápětí moli odletěli. Krák znovu spatřil světlo a mohl se nadechnout. Zaslechl vyděšený nářek. Bizon se tyčil nad Pipem, hrabal kopytem a mířil na něho rohy. Myší feral se tiskl k bankovní přepážce a klepal se strachem. Vrány se hromadily u dveří, ale Krák je zadržel. Stačil by jediný špatný pohyb a zvířecí obr Pipa rozdrtí nebo ho roztrhá svými rohy. „Správné rozhodnutí,“ prohlásil Lugmann. Proplížil se kolem Kráka, v ruce opět držel palici. Jeho panter vycenil na Kráka tesáky. Krák ucítil teplo šelmího dechu a uskočil. „Opovažte se provést nějakou hloupost,“ řekl trestanec. „Tyrino zvíře dokáže to děcko zabít, než se nadějete. A žádné hejno ptáků ho nezastaví.“ Pan Pickwick konečně přestal držet hluchý telefon. Jemně položil sluchátko zpátky do vidlice. „Co se bude dít teď?“ „Ukaž panu Hedvábnému sejf,“ poručil Lugmann. Pan Pickwick zaváhal a trestanec obrátil oči v sloup. V tu chvíli panter vyskočil a přistál na přepážce vedle vrabčího ferala. Přejel mu prackou po paži, skoro jako by si chtěl hrát. Pickwick vykřikl. Drápy mu rozdrásaly sako a na podlahu vystříkla krev. „Udělejte, co vám říká,“ pravil roztřeseným hlasem Drobek. „Lugmanne, jestli se tomu klukovi něco stane…“ „Když budete dělat, co vám říkáme, zůstane naživu,“ odvětil Lugmann. 18

Pan Pickwick vedl molího ferala k zadním dveřím a vyťukal kód. Krák rozčileně pozoroval, jak pan Hedvábný v krémovém obleku s Pickwickem odchází. Když ho viděl naposledy, molí feral se řítil do Blackwateru, špinavé řeky protékající městem. Krák předpokládal, že se utopil. „Jste ubožáci,“ ozval se najednou Pip. Rty se mu třásly. „Zavři hubu,“ okřikl ho Lugmann a ohnal se palicí. „Já se nebojím,“ opáčil Pip. „Buď zticha!“ řekl Drobek. „Ne,“ zvolal Pip. „I když nás zabije, ostatní feralové ho zastaví.“ Tyra se zasmála. „S pomocí ptáků a myší?“ Bizon si odfrkl. Mohutné boky se mu zvedaly a zase klesaly. Pip polkl. „Jste jen parta chamtivejch hajzlů,“ vyhrkl. „My spolupracujeme, zatímco vy se staráte jenom sami o sebe.“ „Pipe,“ křičel Drobek, „prosím, nech toho!“ „Ten kluk má víc odvahy než ty, holubomluvče,“ odtušil Lugmann. Objevilo se několik zaměstnanců banky, kteří se skrývali v zadních kancelářích. Prohýbali se pod tíhou velkých plátěných vaků s bankovkami. S otevřenými ústy zírali na bizona a pantera a třásli se strachem. „Naložte dodávku,“ poručil jim Lugmann netrpělivě a mával palicí. Zaměstnanci banky nosili vaky rozbitými skleněnými dveřmi a po schodech dolů. Začali je nakládat do vozu. Stovek ptáků shromážděných venku si zjevně nevšímali. Jakmile zaměstnanci dodávku naložili, rozprchli se. 19

Znovu se objevil pan Hedvábný a Lugmann mu hodil klíče od auta. „Jsme tam za minutku. Ještě tady musím něco dodělat,“ ušklíbl se Lugmann. Tyra si bizona přivolala k sobě a poplácala ho. „Máme, pro co jsme přišli, příteli,“ prohlásil pan Hedvábný a položil Lugmannovi ruku na paži. „Odhaduju skoro tři miliony.“ Lugmann jeho ruku setřásl a chladně se zahleděl na Pipa. „Ano, ale můj mazlíček ještě nejedl.“ Krák strnul a chystal se vyskočit. Cítil, jak vrány venku rozevírají křídla. Dokud bude Krák naživu, Pipovi se nic nestane. Pan Hedvábný se zarazil a sundal si klobouk. Pohlédl na plačícího Pipa, ke kterému kráčel panter. „Takové rozkazy jsme neměli,“ pronesl tiše. Lugmann a molí feral na sebe zírali. Krák zaváhal a ztěžka vydechl. Rozkazy? Kdo jim dává rozkazy? „Já… čtu mezi řádky,“ prohlásil Lugmann. „Počkej v dodávce, Hedvábňáku. Jestli se teda nechceš koukat.“ Molí feral si znovu nasadil klobouk a pospíchal z banky, ani se neohlédl. „Slíbil jsi, že Pipovi neublížíš,“ řekl Drobek. „Ne,“ opáčil Lugmann, „slíbil jsem, že bude žít. S jednou nohou přece žít může, ne?“ „Peníze sis vzal,“ zavyl Krák. „Tak už prostě vypadni.“ „Do toho,“ přikázala Tyra a oči se jí rozzářily. Panter doširoka rozevřel čelisti.