Petr Chelčický: Síť víry – ukázka

NAKLADATELSTVÍ HOST

ČESKÁ KNIŽNICE

Petr Chelčický SÍŤ VÍRY

Petr Chelčický

SÍŤ VÍRY

BRNO 2011

Ediční příprava, komentář a ediční poznámka Jaroslav Boubín Vědecká redakce Hana Bočková

Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Editor and commentary © Jaroslav Boubín, 2011 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 ISBN 978-80-7294-560-3

Předmluva Knieha tato v tyto velmi zavedené a zašlé časy potřebná jest.

A obdržala jest jméno aneb titul Siet viery. Kteráž sepsána a složena jest od muže ctného a šlechetného a v naději boží svatého, k tomu dary Páně a múdrostí Ducha svatého bohatě naplněného, jménem Petra z Chelčic, kterýžto muž stkvěl se vnitř dary božími za času mistra Rokycana, mistru velmi známý, v časté přítomnosti jej mievaje. Kterýžto Petr mnoho jiných rozličných a velmi potřebně užitečných knih z zákona Páně sepsal a zuostavil jest cierkvi svaté ku prospěchu proti Antikristu a zavedení jeho. A protož ktož koli v knihách těchto často čítati a v ně se nahlédati budeš, řieci musíš, že všemohúcí Buoh a Pán nad předky našimi neráčil se zapomenúti, ale že jest ráčil v nich Ducha svého svatého složiti a jím je naplniti, aby písmóm svatým zákona jeho podlé ducha Pána Ježíše rozumějíce, jiným také potomním památky těch daruov sobě svěřených pozuostavili.

Ač kniehy téhož muže Petra z Chelčic na světle tak zhusta až dosavád nebyly, to nescházelo jiným než kněžstvem od Antikrista papeže svedeným, kteréžto kněžstvo, sami nepříkladně a nešlechetně mnozí živi jsúc, nepřestávali jsú a i podnes nepřestávají mnozí Antikristovi kněží knih téhož muže výborného a dary 5

božími naplněného hyzditi lidu obecnému, bludnými a kacieřskými je nazievati. A to pro nic jiného, než že jim prebendy z taléřuov ujímá a od tučné polévky je odhání, pravě o nich, že by umění zákona božieho projedli za tučnými stoly a světlo příkladného života že jsú ulili a zadusili drahým a rozkošným pitím. Ti a takoví kněží, na Petra se hněvajíce, za bludného jej z nenávisti odsuzují. Ale dobří a ctnostní kněží, ti jej milují i knih jeho požívají. Ale že všemohúcí Pán a velmi milosrdný Buoh milostí svých hledajícím nezapierá, z štědrého obdaření svého vnuknutí jim ráčí dávati, aby Antikristových pohrůžek a strachuov jeho, málo škodných, daleko na stranu odložíc, pravdy v knihách těchto, sepsané a složené Duchem Páně, chytiece se, ji milovali a jí se spravovali jakož z daru Pána Boha všemohúcieho v časích těchto posledních a ve dnech Antikristových.

Tyto kniehy i jiné Petra Chelčického mnozí lidé a téměř všech stavuov (stav kněží Kristových, stav panský i stav rytieřský, stav městský i mnohých učených i z lidu obecného) oblibují, přijímají a pravdě místo dávají. Aniž sobě Petra voškliví proto, že by laik a v latině neučený byl. Nebo ač nebyl mistr sedmera umění, ale jistě byl plnitel osmera blahoslavenství i všech božských přikázaní. Byl jest také pravý doktor český, v zákoně Páně vyučený bez poblúzení od pravdy. Na něm se vyplnilo písmo proroka: „Blahoslavený člověk, kteréhož by ty vyučil, Hospodine, a z zákona svého naučil by ho.“ A opět v jiném žalmu: „Bože, učil si mě od mladosti mé a až dosavád budu vypravovati divné věci tvé. Až k starosti i do šedin, Bože, neopúštějž mne.“ Ano i sám Pán Ježíš die ve čtení svatého Jana: „Budou všickni učiti se od Boha. Každý, ktož jest slyšel od Otce a naučil se, přijde ke mně.“ Ó, co to šťastní a blahoslavení učedlníci jsú, kteříž se tak od Pána Boha učí ve škole Ducha svatého, mistra najlepšieho, v zákoně Páně se vyučují a smysl i rozum Kristuov mají!

Ti a takoví ku Pánu přicházejí a v pravdě učedlníci Páně bývají, následujíc Pána Ježíše v pokoře a v tichosti. Jakož tak sám ráčil vysloviti, rozveseliv se v Duchu svatém, řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před múdrými a opatrnými a zjevil jsi je maličkým. Ovšem, Otče, neb se tak 6

líbilo před tebú.“ To se plnilo na prorocích svatých, na samém Synu Boha najvyššieho, Pánu Ježíšovi, na apoštolech svatých, ze všeho světa vyvolených, když ne ze školy lidského učení toliko, ani z koleje lojkářského a pohanského umění, ale z řádu chudého a z řemesla rybářského, z prostých lidí jsú povoláni k apoštolství. Jakož v Skutcích apoštolských o tom svědectví máš: „Vidúce (prý) stálost Petrovu a Janovu, shledavše, že jsú lidé bez litery a sprostní, divili se“ (totiž takové moci v učení Páně a v diviech, kteréž Pán Buoh skrze ně puosobil). Nebo velmi daleké a vysoké jest učení boží od lidského jako nebe od země. Nebo umění boží činí člověka tichého a pokorného, ale umění lidské, to nadýmá a povyšuje se pýchú.

A protož tento muž výborný, Petr Chelčický, nádoba vyvolená Páně, maje dary veliké a sobě svěřené z milosti boží, učiv se také v té škole najvyšší Ducha svatého, vynáší staré i nové věci z pokladuov Páně, sepsav a složiv tyto přeužitečné a velmi potřebné kníhy jednomu každému člověku ze všech stavuov. Neb všech stavuov v nich dotýče, počna od najvyšších — ciesařských, královských, kniežecích, panských, rytieřských, městských, řemeslných i všeho lidu rozličného stavu, i sedlákóm neodpúštěje. A všecky z neřáduov treskce, ale zvláště a nade všecky stavuov duchovních, jméno majících — papežuov, kardináluov, biskupuov, arcibiskupuov, opatuov i všech řeholních mnichuov a bosákuov, také děkanuov, farářuov, střiedníkuov i všeho pokolenie kněžského neřádného, nešlechetného, pyšného, lakomého, smilného, svatokupeckého, vožralého a všech hřiechuov smrtedlných a bluduov kacieřských, kteříž sú a neústupně v tom leží. Proti takovým všem Petr píše a jich neřády ohlašuje, kazí a ruší je. Dobrých pak a ctných a věrných kněží, těch nedotýče. Ale proti nálezkóm papežským a ustavením lidským nejistým i proti jiným všem nejistotám zmužile píše a mluví, neb ti a takoví všickni svrchu jmenovaní trhají a dráti nepřestávají sietí apoštolských, až jich knoty a kvantery visí etc.

První pak strana knih těchto zavierá v sobě, kudy a kterak zavedení tak hrozné přišlo v cierkev svatú. A také, kto by chtěl pravého gruntu a základu, jenž jest Kristus Ježíš, dokopati se, 7

musil by mnoho rumu (jenž jsú nálezkové v cierkev svatú lidmi vnešení a uvedení) ven za město vyvézti. A tak se dobéřeš pravého gruntu.

Druhá pak strana kněh těchto zavierá v sobě, kterak jsú povstaly a náramně se rozmnožily roty mnohotvárné rozličného učení, a ne křesťanského náboženství. A ty všecky roty jsú veliká překážka pravému poznání u vieře Pána Ježíše. Neb jsú ducha pýchy oblekli na se, pokornému a chudému Pánu Ježíši, pokudž mohú, se protiví.

8

Kapitola prvnie „A když přestal Ježíš mluviti, vece k Šimonovi Petrovi: Vez na vysoko a rozestřete sieti k lovu. A odpověděv Šimon Petr vece jemu: Přikazateli, přes celú noc pracujíce nic sme nepopadli, avšak v slovu tvém rozestru siet. A když to učinichu, zahrnuli jsú ryb množstvie veliké, i trháše se siet jich.“ Ta slova pověděná jsú ve čtení napsána jakožto založenie těch věcí, kteréž by měly potom potřebně povědieny býti, snad některým potřebně, a některým k sváru a ku potupení a ku popuzení hněvuov a nepřiezní. Ale však nic jiného nebude jednáno v té věci s pomocí boží, jediné že my poslední žádáme opatřiti prvnie věci a k nim se přivinúti, ač nám toho Buoh popřeje.

Nebo již jest došel čas najhorší, čas búře, čas volánie a pláče hodný a čas všelikého oklamánie, tak že by to mohlo býti, aby všickni do každého člověka oklamáni byli skrze znamenie a zázraky, kteříž jsú uvedeni od falešných Kristuov, před nimiž by nižádný neostál, kdyby Buoh pro své vyvolené těch časuov neukrátil.

Protož my najposlední jsme, jako po spálení když duom spálený sespe se a učiní se hromada ssutin a jediné znamenie nějaká zde i onde ještě se ukazují, že tu někdy pokoj stál jest, ale 9

na základ se všecko ssulo a porostlo lesem, v němžto zvieřata se pasú a přiebytek mají. Protož kto se základu dobéře u toho domu, kterýž jest spálen a základ se hluboko zasul a svrchu dávno protivnými věcmi zarost?

A najviece proto nesnadno v tom zasutí základ pravý muož nalezen býti, že ty věci protivné, kteréž sú na tom zasutí základu vyrostly, nazvány bývají mnohých usty základ, aby mnozí, táhnúce k sobě ten vzróst na ssutí zbořenie domového, i řiekali: „Totoť jest základ a cesta, jíž mají všickni jíti.“ A jiní opět též.

A tak do mnohých jest, jenž základ zasutý v novinách vyrostlých a základu odporných ukazují, rozdielně základ. Protož to jest obtiežení k nalezení pravého základu. Nebo by jeho nižádný nikdiež neukazoval a byť pravili to, že se jest zasul základ i nenie nač stavěti, snad by mnozí kopali, chtiece se základu dobrati, aby pravé dielo zřiezeně mohli stavěti. Jako po spálení idumských pohanuov chrámu božieho Nemiáš a Zorobábel s proroky, po sedmdesáti letech vrátivše se z vězení babylonského, i dělali jsú nesnadno město a chrám po spálených zbořeninách. Ale tuto tieže duchovní obořenie dávno zašlé opraví se a zase navede. K němuž základu jiného nižádný položiti nemuož, jediné Krista Ježíše, od něhož jest množstvie uteklo k jiným bohuom a v nich jsú sobě základuov nadělali, a zapřevše Jezukrista, Syna božieho, pod pokrytstvím.

Kapitola druhá Ale majíce předloženie slov čtenie svatého, o nichž chceme mluviti, tři stránky budem v nich znamenati. Jednu, kdež die Šimon Petr: „Přikazateli, přes celú noc pracujíce nic sme nepopadli.“ Druhé to, jenžto die: „Však v slovu tvém rozestru siet.“ Třetie to, kdež se die: „A když to učinichu, popadli jsú aneb zahrnuli sú ryb množstvie veliké, až se s nimi siet jich trháše.“ To tělesně položivše, obraťmež se k rozumu duchovnímu při těch slovích, a zvláště kdež ta slova duchovně nejsú jako tělesné lovení pracovité Petrovo prázdné, v němž přes celú noc 10