—— Zkouška Sirén ——
Brno 2022
Olga Stehlíková
—— Zkouška Sirén ——
© Olga Stehlíková, 2022
Design © Veronika Kopečková, 2022
© Host –vydavatelství, s. r. o., 2022
ISBN 978-80-275-1347-5
ve středu země se vaří železné tajemství
vařekou míchá
Milka, poď
Je tu pramen v pařezu
a pán, co sbírá vraky aut a ukládá je pod jabloně.
Kočka, která k tobě poletí, a pak tě těsně mine.
Krajina mokrá a trochu zlá, jak kdyby z hlíny vyhřezla.
Krajina, co tě nepřivine ani nezatratí, jen mlčky strpí, snese tě.
Milka, poď.
Ohradník varuje, že vlastní.
Elektřina vrní, jen ne za tratí.
Tebe nepodojí, tele drsně nepřiklekne.
Nepostojíš trpělivě.
Jsi na maso, co se bourá jako auto nebo dům.
Prostorem se rozpíná věčná reklama vesmíru na vesmír
Nekonečno hrozivě vyplňuje všechny jeho kouty
Polyká časoprostor, čímž ho rodí, vesnice míru mává rudým praporem nezbadatelné rozpínavé revoluce.
Galaxie dbají svých iks, hvězdokupy mlhoviny, supernovy spoléhají na bájnou básnivost svých pojmenování.
Mnohé světy nevšímavě proplouvají kolem sebe některé se netečně ohlédnou přes rameno.
Bez ptaní ptáci planet poletují.
Universum vyhlíží změnu, temná je hmota hmot. Hvězdy se srážejí uprostřed svých záměrů v mohutných výbuších
černé díry zejí.
Zemička, zanedbatelně malá, vykonává nedobrovolné otočky nikým neviděné.
Podřízený Měsíc mlčí.
Roční období se nějak střídají.
Kdykoli přicházíš do mé mysli vzněcuje se mi nastydlé srdce. Rychleji. Jaká je tu atmosféra? přijde tuleň, had a jasan na novou planetu a ptá se.
Chtěl bych, abys mě objala bez dalšího pomalu, a přesto nečekaně abys to všechno přehlédla, ne neviděla ale přehlédla
abychom už nerostli a nic neříkali abychom tak chvilku tiše postáli s tváří na ten čas v druhých vlasech a já bych v tom objetí cítil své srdce, jak se tiskne k tvému bez překážek kostěných košů nic víc a věděl, že mohou sladit teplý vlhký krok aby se zastavila v jediný okamžik ani o vteřinu jinak — krev vydechne v posledním koloběhu — jenom by nám klesly paže trochu se zakymácely jako bychom z prostředníků sklepávali teplý déšť
V pozdním nedělním odpoledni
strašidlo odpočívá
svačí, protahuje se
uvolňuje hlasivky podle návodu
trochu popíjí
prokřupne kloubky prstů, zamlaská.
Pak dokument o strašidlech
— směje se, snaží se inspirovat reality show — už se nesměje
Sleduje hodinky
drbe se v zátylku
nasazuje černé rukavice
projíždí seznamku
je popíráno, jde kadit.
Večer se zasune pod postýlku
jakmile zhasne lampička-medvídek.
Už za chvíli
pozorně naslouchat změnám dechu
vyhledat přečnívající nožku
domluvit se s peřinou
Musí být šikovné, jako živé
strašidlo
musí být.