e d i c e p o e s i e h os t s v a z e k 9 7
b r n o  2 0 1 6
M a t ě j L i p a v s k ý NIKA
Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR
© Matěj Lipavský, 2016 Illustrations © Matěj Lipavský, 2016 © Host – vydavatelství, s. r. o., 2016
ISBN 978-80-7491-698-4
Děkuji Kláře H., mojí sestře Tereze a celé rodině.
Neonem kresba v mělké nice holé zdi do úzké ulice nahoře bříza v bílém nebi listí ucpalo žlab v dešti se z něj voda kolem chrlí začíná namrzat...
♦ Tys viděla sekvoj já velrybu a nestalo se nic obvyklý pocit cílových prázdných míst olověné kulky zarostlé v kůře borovic na straně od moře
11
11
♦ Ráno je z peří celý břeh kůstky tu leží prosolené do morku sůl když příboj žene vysráženou v krystalech Těžko se tu jde přes kameny sotva tě vidím před sebou pláštěnku žlutou v dálce skleník je útes z racků vystavěný celý bílý nebo jen tolik ptáků na římsách? Svit křídly v mlhu rozptýlený křídla kloužou vodní prach usedají v kolmé stěny je tolik racků na římsách Co tady děláme nejenom v tomhle dešti koníky sevřel do jednoho tvaru za námi břeh a mlha jíž jsme prošli racci kroužící za potravou v mrznoucím dešti v dnešním dešti
♦ Rodiče se dívají v televizi na dokument o zvířatech táta odejde dělat čaj máma za ním a říká včela předtančí cestu k louce vteřina pohybu odpovídá asi půl kilometru má starost aby to nepropásl Dřív byla v pokoji babička nerozsvítila si četla ve světle od okna když byla úplná tma šla spát
13
♦ Tvář měkce kapucí odstíněná průsvitnou clonou svítí plast sedíš schoulená prší ti na kolena v malém lese mořských řas Boulovatá kapsa s oblázky prosakuje do slaných map moře ze všeho dělá kouli gumu a střepy pod studený plát v sopečném písku přemílat rychle se vrátit k topení se choulit a všechno sušit mokré převlíkat
♦ Škrábance v černém plastu obrouček ostré rýhy po straně skel od písku kterým se třpytil břeh mezi chaluhami co příliv odnášel Rychlostí bambusu když vzrůstá po deštích dech plyne kouř ve vichru pláže trhání praskot plátna co se páře v medovém vosku na stěžních
15
♦ Tak dýcháš vždy ale když rozfoukáváš čeříš plátek stříbra v knížce sehnutý nad krabicí je to nejpřesnější ale tak dýcháš vždycky