Nejlepší české básně 2015 posedmé
Host
psaní lépe: atributy zevnitř soustředěnou výpověď smysl deviacím to prolamuje nahrazuje
Brno 2015
výběry básník a kritik úspěch ročenky Nejlepší české básně 2015 objektivity poezii
takovou
novinky Borkovec eseje
Gabriel.
Vychází s podporou Ministerstva kultury čr © Petr Borkovec, Tomáš Gabriel (eds.), 2015 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2015 isbn 978-80-7491-555-0
— Tomáš Gabriel mi poslal 106 básní bez jmen autorů. Dva dny jsem jeho výběr četl dokola (z toho jednou komplet nahlas). Potom jsem si sedl a zapsal všechno, co jsem si z četby zapamatoval. Vznikl stránkový text, který začínal slovy Spásu si představuju jako děvčátko z Afriky, které mě adoptovalo. V počítačové hře zpívají ptáci a o mrtvé mámě se zkrátka mlčí. Pospojoval jsem fragmenty, které patřily do jedné básně; vyškrtnul zcela chybně zapamatované verše (neboli verše vlastní). Do Tomášova souboru jsem se díval jen v případech, kdy mi z celé básně uvízlo v paměti jediné slovo, nebo slovní spojení, nebo jen titul — pokud se mi zdálo, že zapamatovaný útržek je to zdaleka nejpozoruhodnější z celé básně, vyhodil jsem ho. Tak vznikl soubor čtrnácti nejlepších českých básní 2015. Redaktorům v nakladatelství se číslo 14 zdálo příliš nízké, a tak jsem Tomáše Gabriela požádal, aby mi navrhl deset básní, které mu v mém výběru nejvíce chybí. Z těch jsem pak zařadil osm (stejná procedura, kratší verze). Konečný počet je tedy dvacet dva. Když mi editor odkryl autory, napsal jsem jim a požádal je o pár slov (okolnosti vzniku, autorský výklad, poznámky o práci). Rád bych ukázal verše, které jsem si z těch čtrnácti básní pamatoval (téměř u všech vybraných básní jich bylo víc, takže „ty hlavní“). V básni Jonáše Zbořila dva bratři hrají brutální střílečku Postal a v troubě se peče levná pizza / ve hře zpívají ptáci a o mrtvé mámě / se prostě mlčí. U Vladislava Reisingra stojím u cizího okna a dívám se dovnitř a v té chvíli se třeba suchar může stát kolibříkem / který saje nektar z dětských úst. Kopance do různých stran v „mírně eticky matoucí“ konfesi Olgy Pek: Své medailonky jsem cizelovala s péčí nigerijských horníků. Petr Maděra portrétuje dno vany slovy usazeniny,
7
8
zrnitá sůl / zhuštěný graf / požáry nad mýdlem. Elsa Aids: Někdy by bylo lepší mluvit změněným hlasem a milovat se skrz / otvor v lepence. Myslím že vím, co Marie Iljašenko vidí, když říká pokoj, to jsou muškáty, muškáty bez konce. Měl bych/chtěl bych mít naslouchátko v centru bitvy (Jan Kohout). V básni Petra Krále z nějakého bistra to byla mírně vzkypělá blondýna za kasou, která je spíchnutá, jak se dá. V zahradách Matěje Lipavského říká jeden kluk druhému, že by chtěl být vykradač chatek a v závěru jeho básně řeka rudá a tvrdá klesá v borovici. U Jakuba Řeháka jsem si okamžitě zapamatoval a začal v různých souvislostech používat verš náhle jsem tě spatřil navzdory dějinám. Vrstevnatá básnická esej Tomáše Tichého začíná veršem Vtiskl jsem bezdomovci minci do dlaně a píše se v ní, že taky je pravda, že jsem to neudělal rád ani nerad, / s jistotou ani bez ní (o lásce ani nemluvě). V básni Jitky Srbové se vlak řítí lesní krajinou a les šmátrá vlaku po dveřích a chce se vysemenit za krk pasažérů. Báseň Luboše Svobody jsem si zapamatoval celou (už dávno před ním ji často říkávala moje babička — jen jsem si toho nevšiml). A nakonec závěr básně Ondřeje Buddeuse: Spásu si představuju / jako holčičku / z Afriky, která // mě adoptovala. Petr Borkovec, 28/9/2015
Básně a komentáře
⟶
12
Text začínající slovy Její tělo se přede mnou otevírá jako žába vznikl nahromaděním řady zápisků. Když se staví z obsesí, rychle se rodí nouzové stavby. O „hrabání se ve věcech“ a „otvoru v lepence“ jsem psal už dříve — v době, kdy vznikala sbírka Vypich Elsy Aids a kdy jsem pravidelně nakupoval v Žabce, protože tam bylo zlevněné zboží. Ani dětství se do mého textu nedostalo proto, že by stouplo v ceně. Jak dlouho bych byl schopen rozvíjet žabí fantasmagorie ze začátku svého života? Ve skutečnosti nemám potřebu se svěřovat, jenom ukazuji, že to umím. Kromě toho je někdy nutné dětství znásilnit, aby výraz získal určitou hloubku. To znásilňované dítě se rozhodně neptá, jestli jeho budoucí milenku neomezí, když se ocitne na místě žáby. Stejně tak se neptá, jestli ho jednou nebude obtěžovat, že k žábě, jako její vnitřek, patří zanesený rybníček, ve kterém je doma. Zaujímám realistické stanovisko: cítím se svým sněním zneužitý. Objevují se v něm pouze levné materiály a dočasná řešení. Dnešní otroci bydlí v provizorních ubytovnách z lepenky. Ta je sice levná, ale vlhne a dlouho nevydrží. V prostředí nedostatku pak není nic zvláštního na obavě, že každý vztah povede k oboustrannému opotřebování a deformacím. Z tohoto hlediska se nápad nechat si vyhonit ocas skrz otvor v papundeklu velmi podobá básni. I teď mluvím skrz díru. Je to jednoduché, bezohledné, příjemné a ponižující zároveň. Navíc tak zůstane aspoň trocha tajemství. Tím tajemstvím je vymáhání nesplatitelného dluhu. Proto se své ženě hrabu ve věcech jako exekutor — bližší než reflexe jsou mi všetečné prsty. Proto k ní přicházím jako válečný uprchlík, jehož řeč se nedokáže naučit. Proto se k ní obracím jako taťka, který se vrátil z nákupu a teď požaduje život se slevou za vlastní ochablost. A proto ji svádím jako černoch, který si nalhává, že miluje Němku, a dává tak obrysy svému smutku. Je to odmítnutí bezbrannosti a stejně tak je to zdroj vedlejších výdělků: „Protože žádné zboží není dost velké pro obchod.“ Elsa Aids Autor několika básnických knih. Naposledy knižně vydal sbírku Nenávist (2014).
Elsa Aids — Její tělo se přede mnou otevírá jako žába. Ruce od sebe, nohy od sebe, uprostřed vytahané žabí bříško. Dosáhnu všude a bylo by snadné to namalovat. V dětství jsem namaloval spoustu žab. Žába má v břiše dělohu, anebo je to spíš rybníček plný kouře. Za dobu, co na sebe saháme, mám prsty zčernalé jako klacky. Anebo je to tím, že se jí hrabu ve věcech? Někdy by bylo lepší mluvit změněným hlasem a milovat se skrz otvor v lepence.
13
⟶
14
Ondřej Buddeus (1984) Autor, překladatel, skandinavista a editor. Někdejší šéfredaktor, nyní redaktor časopisu Psí víno. Je spolueditorem trojjazyčné antologie současné poezie z Čech, Německa a Slovenska displej.eu. Často spolupracuje s dalšími umělci, vydal šest autorských knih.
Ondřej Buddeus — Dnes grilujeme žebra zítra srdce Koncert proti konci světa nezrušili Bude se hrát i kdyby už nikdo nepřišel Spásu si představuju jako holčičku z Afriky která mě adoptovala
15
⟶
16
Cyklus Kavárny — jakýsi básnický miniprůvodce po pražských kavárnách — má na seznamu položky: „Bio Oko“, „nona“, „V lese“, „Fra“… včetně „Týnské literární kavárny“, která byla psána, když jsem si nezřízeně připomínal tamní lokální posezení s Jakubem Řehákem. Za nález kavárny nona vroucně vděčím Milanu Ohniskovi. A kdyby nebylo večerů poezie v kavárně Fra, tak bych tam ani nezašel… a nepotkal Kateřinu Rudčenkovou a Simonu Rackovou a Zuzanu Lazarovou… Tím chci říct, že kavárny jsou pro mě především místem setkání s básníky a přáteli poezie. V kavárně Bio Oko s Janem Nejedlým. V kavárně Neustadt s Karlem Pioreckým. V kavárně Liberál s Jaromírem Typltem a Olgou Stehlíkovou. V kavárně U sv. Vojtěcha s Josefem Strakou. V kavárně Řetězová s Wandou Heinrichovou a Petrem Králem… Tím chci říct, že kavárna je médiem nepředstavitelných setkání. Oproti muskulatuře maskulinních hospod se v kavárnách zjevně víc mísí mužské i ženské svaly (okolo žeber)… interiér i exteriér: uliční… niterné i jsoucí vně… tady a tam… zároveň… usedlé i výletní… Ano: utéct na venkov… do Strže… utéct k četbě: bože, k jak dětinskému vzrušení strhne Melvillova První plavba… s touž mrštností, s jakou plavčík zvaný Knoflík šplhá po lodním lanoví, pokukovat (s podporou chlapecké erotické obrazivosti) po kavárenských, zhusta zahraničních návštěvnicích: poběžme natrhat růžové kakosty! To všechno se promítlo do poetiky Kaváren: do jejich portrétů se zřetelem v prvním plánu na konverzační atmosféru — líviovou lenkovou — přenosnou z jedné kavárny do druhé, a přece specifickou — vyjádřenou druhým plánem: výletním — s důrazem na let, respektive na extázi! A my sneseme, že odejdeme z Týnské literární kavárny? Jiří Dynka (1959) Básník. Jeho texty byly divadelně (Janem Antonínem Pitínským), rozhlasově i televizně inscenovány. Je autorem osmi básnických sbírek, naposledy Poběžme natrhat růžové kakosty (2012) a Krev na onom světě Jiřího Veselského (2013).
Jiří Dynka Týnská literární kavárna Nesoustředit se výhradně na vlastní osobu: ano. Rozhovory: ano. Lokalizace rozhovorů: Týnská literární kavárna. Aniž by odešel, člověk chce být tam, kde není: ano. Pod modrými lampičkami… obdivuhodné cesty chlapců (celých oddílů chlapců) kolem světa: listováním v Atlasu odlehlých ostrovů… Ubozí chlapci, co když se nebudete moct vrátit zpátky? Hip hip hurá Wellingboroughu Redburnovi, plavčíku přezdívanému Knoflík; Knoflíku, vezmi mě s sebou! — Čekání na vlak v nádražní čekárně ve Vršovicích. Evidování lidí přicházejících bůhví odkud: ano. Evidování lidí odcházejících bůhví kam: ano. Dlouhodobě vystavováni vlivům Prahy: ano. Cesta vlakem na venkov (do Strže u Dobříše) je součástí pobytu v hlavním městě. Tenké oddenky trav. Hlína. Posezení v kavárně je součástí pobytu ve městě (s prodejnami legendárních zápisníků Moleskine). Židle vržou pod vykasanými sukněmi uživatelek Týnské literární kavárny: stolní předloktí jedné z nich… prsy vsedě, jednoprstová bradavka: vypouklá… v předklonu; medotrpkou špičku jazyka… kožnatou proč by nevyplázla? Způsobně — dívat se do ucha
17
18
Jeleně. Vasilise strčit prst do vlhké nosní dírky… každý malý chlapec chce strčit prst do nosní dírky: takoví jsou chlapci! Vínově bílé boltce dívky obrácené zády: ano. Štíhlá okolo žeber: ano. Mimo dosah uchopitelnosti noha (Jekatěrinina) nad kotníkem a výš — až k vyvinutému víčku… A my sneseme, že odejdeme z Týnské literární kavárny?