Nejlepší české básně {2011}
petr král — jan štolba (eds.)
host
nejlepší české básně 2011 petr král — jan štolba (eds.)
Nejlepší {2011}
české básně
brno 2011
Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR © Petr Král — Jan Štolba (eds.), 2011 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 ISBN 978-80-7294-557-3
Ve výběru jsem se zaměřil na báseň co na událost zvláštního druhu, nedílně jazykovou, obraznou a myšlenkovou. V obecné rovině je jistě definovatelná jen přibližně, snad nejlépe ji lze charakterizovat proměnou, k níž v ní dochází: přepodstatňujícím tahem, jenž vede od výchozích daností k jejich posunu představujícímu současně zrod nepředvídaného (a nepředvídatelného), v původních danostech neobsaženého významu, a objevné „nasvícení“ skutečnosti vůbec. petr král, básně, básníci, 2010—2011
Jsou básně, jež se naráz otevřou něčím všeplatným; náhle jasně ucítíme nárok na úplnost, k níž má básník nakročeno. Báseň vůbec nemusí mluvit o duši, vesmíru, krvi, bolesti, přesto se do ní vejde svět jako do blakeovského zrnka písku. Právě takovým poněkud nevyzpytatelným, leč dobře rozpoznatelným momentům jsem dával při hledání nejlepších básní přednost před imaginativní, stavební či verbální bravurou. jan štolba, básně, běsi, běsnění. krajinou české poezie roku 2011
i. paměť a chvíle
františek listopad Odlétá duch Odlétá oblétá odlétá tiskne Gutenbergův sen leptá jej do kamene solí andělům křídla aby také neodlétli rázem provoz mezi nebem a zemí je jen zvučný ruch mávni nyní rukou nad tím co mohlo být už jsi málem jinde ale zapisuješ nový verš podle svého zvyku do posledního dechu nadzvedáš ucho měděného zvonu který tě provází dokud jeho srdce stačí let je rychlý zurčí ještě vzduchem ale rychlost není zdejším pojmem marně zde budeš hledat skříňku na své svršky až se převlékneš do mléčného Nada (Nesbírej co ztrácíš cestou řekli a dodali jiný svět nezačíná cestou) Ano nazývání věcí a nevěcí se rodilo zvolna vstup do dialogu voněl ještě revolučním šeříkem a již jsme byli plnýma nohama v blátě Kdo nás nepodezříval zatímco jsme stavěli malou zídku za ní pole pole a pole pole magnetická protančená krajina za pár jarmarečních šestáků Minulost Odlétá duch odlétá definitivně fyzický materiál se ještě jakoby vzpírá přišla holčička z dálky sní že bude jiná jen já už nejsem nemluvím jinde jsem pozorný
11
vít slíva Koloběžka Vnoučatům
Paměť, dřevěná koloběžka, vrže a skřípe, a veze mě z dneška na rodný dvůr. Tam miniatur veliká víčka! Tam maminka neštěstí konejší, hýčká, tam tatínek vede nás na slavnost Božího těla. Zvednuté klobouky: „Vitam vasskos tela!“ Tam babička zástěrou tlumí zář v tváři a děda tam tarokem přebíjí stáří. A v dětech těch ech!
Láska se předbíhá, sudicím třepí se z přediva.
Pod stolem niťové troleje a duše, můj trolejbus… Blaženě dole je!
13
Odtamtud strop je jak obloha, vysoko, u Boha.
O Svatém Řehoři svítí se, nehoří,
a v podzimu, tonoucím vraku, v basách a v tympánech mraků slyšet je Beethovena, jak vrže a skřípe a sténá. (Znít znít znít s ním!) — Němím jak mim, duší se dusím. — Noc hučí a duní: vjezd fantómů-tanků. Ráno strýc skřehotá: „Poču ranku!“ Nenávist v syčení husí! Nenávist v syčení hospodské moči. — Bezmocný kočí nad ržáním valacha, mroucího na ledu. Tatínek vzlykne, a trpět s ním nesvedu!