Václav Maxmilián: Meziměstí — ukázka

/ / / | | / / /| | | / /"-_ /_/_| | |__ /______| | /__ / | \ ____|_|/___ | | /| / / / : \ | | | / / / / |\ | |/ / / |/_________ | | / / e d i c e p o e s i e h os t s v a z e k 9 6

__________

| | / |___________ /__________/ / . | . ___________| | / : \ | / |: | | | '-___-'| | | | ___________

____

_____ / ' |________ /' /\ / \

/

./\ \ / // / \ \ / / /// \ \__: // \ \ / ` / \/ b.____________ { <> b r n oâ&#x20AC;&#x201A; 2 0 1 6

_____| __________ ____________ / ┘ ╘

/ / ┤ ╟ ═/ \___________/ :' ': \ __ '-___-' \/ /_/ _____________. { <>{( ){}}(₎ V á c l a v M a x m i l i á n M ez i m ě s t í

` : | :| || |: : .' ': || |: | * `' || | * .__ ` | ()(/ _ `._ .` ' ((|_. . ) ) -- .((| .' / . -' ._)_ . ''`````\ . . .

--------\/'-. . * |\\ . . © Václav Maxmilián, 2016

© Host – vydavatelství, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7491-697-7

: ` | | :| : | | ' ` || | : | | '| * `: | :: | . ` `._.--. | | | : .:| ) +) ` |\_ : .: ._ / .(\ ` *\`-| || : _)_\ .\.-.-._ || |. \ . _) . * . . ` || . ---- `--"' . +:` . .. | Mé krásné milé Sofii

H V Ě Z D Y

V každém městě, které navštívíš, najdi ulici Hviezdoslavovu a na dřevěná vrata napiš dva verše, které ti právě vytanou na mysl Podle Jiřího Koláře

09

Ti co přijdou později zaklepou slušně pozdraví a očistí si boty potom otevřou skříně a s největším obdivem a nejhlubší skromností začnou vše co je staré trhat a na poslepované listy začnou psát nové lepší a občas stránku otočí aby si vypůjčili slovo a ti kteří neumějí psát nakreslí ptáka nebo slunce

S E N

O

D O M Ě

Ten dům je z mého snu; stojí do výšky nad lidmi, že jej ani nevidí jako živou bytost. Nádech a výdech. Červené listí břečťanu mu padá zpod říms, po rozích stěn a v oknech. Listí leží všude kolem jako slzy; strnulé šedé pásky.

V odhodlání stojím před terasou, dívám se do okna, které začouzené mastnotou vede na západ, v rozích je rozsypáno listí jako mouka.

Položím ruku na kliku a to je vše.

11

/

.'

Ii.

Y | .-^-. / | \ () () | _ _ _ \_ \ _/ ~ _ _ ~ .~

,,-' `=โ น

.- ~ ~ -. / _ _ ` /

/

\

. / / ~-. `. / /

| |

\

_.`.

| | `.`. \ \_ _/ / `' \_ _ _.'

) /

|`-._`-.._.. |

_

|

/

/

/

/

Otr รกvenรก ulice

(

`.

/

(

/

`.

I

Cesta pozřela další auto.

~ -. _ `. \

`. \ |

Seděl jsem na Otrávené ulici pod šedým Palácem a popíjel pivo z hnědé láhve, kterou otrávení překřtili na láhev očisty.

\

/

Slyšel jsem jen, jak mi šumí pod spodním rtem.

\

Slyšel jsem, jak nebe pod víčky polyká pěnu.

\

.'.

a auta stále sžírala silnici.

)

/

_..-'_./

/

/

.

/

`.

/

/

/

(

(

\

/

(

/

/

/

.'

Slunce dosáhlo dna

)

/

.

Vůbec jsem netušil proč.

\

|\) |\) `

.'

/

/

13

/

I I

Brunátněli jsme a už jsme byli jen tři.

Nad Otrávenou ulicí se snášela tma, kola už několik kilometrů roztírala zbytky pneumatik o asfalt.

Všechny paprsky se lámaly o dlažbu, slyšeli jsme starou vůni Otrávené ulice.

Beznoční přítmí a rouhavé korály okolo útesů slané vody.

Všichni se nám zdáli!

Zapadlí básníci s milodary škemrající mezi křovím.

To bylo tady, vždy to bylo tady.

Crčeli jsme v tempu krve, rozhazovali modrozelené vlaječky, aby bylo vidět, že Otrávená ulice vyloupla svou pravou kůži z asfaltu, mocně se zazubila svými tesáky a strhala kůži z našich plechových ještěrů.

V křoví u cesty vždycky někdo stál.

I I I

Přicházíme na to!

Všichni nás obcházeli, se zvednutými čelistmi, jako bychom seděli u bílých stolků kavárny.

Otrávená ulice je najednou mrtvá.

V dechu spolknula poslední čas, kolem se zastavil vzduch.

Sedíme, sledujeme vteřinovou ručičku, a ono se nic neděje.

15

I V

Z okýnek auta se v drobných pramíncích lilo víno.

Nechal jsem je stát a poslouchal červený šepot krvavých strun Otrávené ulice.