/ / / | | / / /| | | / /"-_ /_/_| | |__ /______| | /__ / | \ ____|_|/___ | | /| / / / : \ | | | / / / / |\ | |/ / / |/_________ | | / / e d i c e p o e s i e h os t s v a z e k 9 6
__________
| | / |___________ /__________/ / . | . ___________| | / : \ | / |: | | | '-___-'| | | | ___________
____
_____ / ' |________ /' /\ / \
/
./\ \ / // / \ \ / / /// \ \__: // \ \ / ` / \/ b.____________ { <> b r n o  2 0 1 6
_____| __________ ____________ / ┘ ╘
/ / ┤ ╟ ═/ \___________/ :' ': \ __ '-___-' \/ /_/ _____________. { <>{( ){}}(₎ V á c l a v M a x m i l i á n M ez i m ě s t í
` : | :| || |: : .' ': || |: | * `' || | * .__ ` | ()(/ _ `._ .` ' ((|_. . ) ) -- .((| .' / . -' ._)_ . ''`````\ . . . --------\/'-. . * |\\ . . © Václav Maxmilián, 2016
© Host – vydavatelství, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7491-697-7
: ` | | :| : | | ' ` || | : | | '| * `: | :: | . ` `._.--. | | | : .:| ) +) ` |\_ : .: ._ / .(\ ` *\`-| || : _)_\ .\.-.-._ || |. \ . _) . * . . ` || . ---- `--"' . +:` . .. | Mé krásné milé Sofii
H V Ě Z D Y
V každém městě, které navštívíš, najdi ulici Hviezdoslavovu a na dřevěná vrata napiš dva verše, které ti právě vytanou na mysl Podle Jiřího Koláře
09
Ti co přijdou později zaklepou slušně pozdraví a očistí si boty potom otevřou skříně a s největším obdivem a nejhlubší skromností začnou vše co je staré trhat a na poslepované listy začnou psát nové lepší a občas stránku otočí aby si vypůjčili slovo a ti kteří neumějí psát nakreslí ptáka nebo slunce
S E N
O
D O M Ě
Ten dům je z mého snu; stojí do výšky nad lidmi, že jej ani nevidí jako živou bytost. Nádech a výdech. Červené listí břečťanu mu padá zpod říms, po rozích stěn a v oknech. Listí leží všude kolem jako slzy; strnulé šedé pásky. V odhodlání stojím před terasou, dívám se do okna, které začouzené mastnotou vede na západ, v rozích je rozsypáno listí jako mouka. Položím ruku na kliku a to je vše.
11
/
.'
Ii.
Y | .-^-. / | \ () () | _ _ _ \_ \ _/ ~ _ _ ~ .~
,,-' `=โ น
.- ~ ~ -. / _ _ ` /
/
\
. / / ~-. `. / /
| |
\
_.`.
| | `.`. \ \_ _/ / `' \_ _ _.'
) /
|`-._`-.._.. |
_
|
/
/
/
/
Otr รกvenรก ulice
(
`.
/
(
/
`.
I
Cesta pozřela další auto.
~ -. _ `. \
`. \ |
Seděl jsem na Otrávené ulici pod šedým Palácem a popíjel pivo z hnědé láhve, kterou otrávení překřtili na láhev očisty.
\
/
Slyšel jsem jen, jak mi šumí pod spodním rtem.
\
Slyšel jsem, jak nebe pod víčky polyká pěnu.
\
.'.
a auta stále sžírala silnici.
)
/
_..-'_./
/
/
.
/
`.
/
/
/
(
(
\
/
(
/
/
/
.'
Slunce dosáhlo dna
)
/
.
Vůbec jsem netušil proč.
\
|\) |\) `
.'
/
/
13
/
I I
Brunátněli jsme a už jsme byli jen tři. Nad Otrávenou ulicí se snášela tma, kola už několik kilometrů roztírala zbytky pneumatik o asfalt. Všechny paprsky se lámaly o dlažbu, slyšeli jsme starou vůni Otrávené ulice. Beznoční přítmí a rouhavé korály okolo útesů slané vody. Všichni se nám zdáli! Zapadlí básníci s milodary škemrající mezi křovím. To bylo tady, vždy to bylo tady. Crčeli jsme v tempu krve, rozhazovali modrozelené vlaječky, aby bylo vidět, že Otrávená ulice vyloupla svou pravou kůži z asfaltu, mocně se zazubila svými tesáky a strhala kůži z našich plechových ještěrů. V křoví u cesty vždycky někdo stál.
I I I
Přicházíme na to! Všichni nás obcházeli, se zvednutými čelistmi, jako bychom seděli u bílých stolků kavárny. Otrávená ulice je najednou mrtvá. V dechu spolknula poslední čas, kolem se zastavil vzduch. Sedíme, sledujeme vteřinovou ručičku, a ono se nic neděje.
15
I V
Z okýnek auta se v drobných pramíncích lilo víno. Nechal jsem je stát a poslouchal červený šepot krvavých strun Otrávené ulice.