Issuu

Monografie Anatomie pocitu úžasu přináší první tuzemský syntetický pohled na domácí populární fantastiku (science fiction, fantasy) v jejích sociokulturních souvislostech. Zabývá se vznikem, strukturou a současnou podobou subkultury, jejíž příslušníci-fanové byli dlouho považováni za asociální podivíny. Jsou to však často tvůrčí osobnosti, ponořené do vod populární kultury, z nichž pro sebe loví zajímavé artefakty a upravují je k obrazu svému, a jejich komunita nazývaná fandom ve skutečnosti tvoří nesmírně zajímavý svět, který je s každodenním životem spojen více, než si myslíme. Československý fandom, vzniklý v atmosféře pozdní normalizace, se po listopadu 1989 přetvořil do podoby formálně organizovaného sdružení, kolem něhož se pohybuje rovněž množství neorganizovaných, i když aktivních fanů. Jejich komunita se podle některých svých představitelů nachází ve specifické pozici mezi „vysokou“ a „nízkou“ kulturou. Svou vnitřní různorodostí a oscilováním mezi profesionalitou a amatérismem i mezi uzavřeností a komunikací s okolím se fandom řadí mezi typicky postmoderní subkultury.

ISBN 978-80-7491-764-6

Kudlá�--Anatomie-pocitu-úžasu--Obalka.indd 1

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ

ANATOMIE POCITU ÚŽASU

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ

ANATOMIE POCITU ÚŽASU ČESKÁ POPULÁRNÍ FANTASTIKA 1990—2012 V KULTURNÍM, SOCIÁLNÍM A LITERÁRNÍM KONTEXTU

HOST

27.7.2016 15:12:50

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ

(nar. 1971) vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na Filozofické fakultě téže univerzity získal doktorát z kulturologie a v současnosti působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Odborně se zaměřuje především na dějiny a teorii populární literatury a obecně na české kulturní dějiny 19. a 20. století. Knižně dosud vydal monografii Příběh(y) Volné myšlenky (2005) a výbor publicistických textů Literatura přes palubu (2010).

Kudlá�--Anatomie-pocitu-úžasu--Obalka.indd 2

27.7.2016 15:12:50

HOST

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 1

18.8.2016 9:10:14

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 2

18.8.2016 9:10:14

ANATOMIE POCITU ÚŽASU ČESKÁ POPULÁRNÍ FANTASTIKA 1990—2012 V KULTURNÍM, SOCIÁLNÍM A LITERÁRNÍM KONTEXTU

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 3

18.8.2016 9:10:14

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 4

18.8.2016 9:10:14

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ

ANATOMIE POCITU ÚŽASU ČESKÁ POPULÁRNÍ FANTASTIKA 1990—2012 V KULTURNÍM, SOCIÁLNÍM A LITERÁRNÍM KONTEXTU

BRNO 2016

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 5

18.8.2016 9:10:14

Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR Recenzenti: Ing. Pavel Janáček, Ph.D. PhDr. Petr Janeček, Ph.D. © Antonín K. K. Kudláč, 2016 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7491-764-6

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 6

18.8.2016 9:10:14

Obsah Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 FANTASTIKA A POPULÁRNÍ KULTURA . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Populární kultura jako specifický problém. . . . . . . . . . . . . . . . . . Místo fantastiky ve světě (populární) kultury. . . . . . . . . . . . . . . . Teoretická reflexe populární fantastiky v českém prostředí. . . . Před rokem 1989. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Po roce 1989. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Česká populární fantastika 1990—2012 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývojové tendence a žánrové varianty . . . . . . . . . . . . . . . . . . Autorské generace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

21 35 45 45 54 64 66 72

ANTROPOLOGIE FANDOMU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Fandom v českém prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Minulost a současnost československého fandomu, . jeho struktura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Pozice fana v sociálním poli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Fandom jako subkultura textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Aktivity fanů a jejich mediální formy. . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Mytologie fandomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Mýtus „obrození“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Mýtus „profesionality“ a „amatérismu“. . . . . . . . . . . . . . . . 144 Tolkienistický fandom v České republice . (případová studie). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Resumé. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Summary. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 7

187 191 193 195 197 219

18.8.2016 9:10:14

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 8

18.8.2016 9:10:14

ÚVOD Cesty odborného zkoumání určitého tématu bývají rozmanité, ale svým způsobem se základními rysy vzájemně podobají, vždyť jde vlastně o specifický druh hry s předem danými pravidly. Na počátku většinou stojí osobní zaujetí, spíše emocionální vznět než racionální úvaha, následuje ohledávání terénu a zjišťování souvislostí.1 V této fázi zpravidla výzkumník ze všech stran ohmatává materiál a vydává o tom svědectví zatím ve formě dílčích studií, nezřídka publicistického charakteru. Teprve když před ním vyvstane celý obraz ve velkém měřítku a všechny detaily do sebe zapadnou (nebo si to badatel alespoň myslí), nazraje čas na syntézu, tedy na vědeckou monografii, která do jisté míry uzavírá výzkumníkovu cestu k pochopení věci. (Jistěže jde o pouhou zastávku na pouti za poznáním, která v podstatě nikdy definitivně neskončí.) Obdobná byla také cesta ke knize, kterou začínáte číst. Už od dětství jsem miloval fantastiku ve všech jejích podobách a tato láska s dospělostí nevyprchala, jen se transformovala v souvislosti s mými profesními zájmy. Obklopen podobně zaujatými lidmi jsem průběžně psal a publikoval recenze a další publicistické texty, paralelně s pokusy o vlastní beletristickou tvorbu v této oblasti. Na fantastiku se zaměřovala také má disertační práce, která vlastně tvoří jistý předstupeň této knihy. Svou monografii ovšem považuji zatím spíše za předběžnou nebo dílčí syntézu, neboť při jejím tematickém a metodologickém rozpětí mnohé otázky jen otevírá, než by na ně odpovídala. K tématu se proto určitě budu v budoucnosti vracet. Ještě než vysvětlím základní pojmy, s nimiž budu pracovat, a než stanovím cíle, které jsem si předsevzal dosáhnout, bude 1 Individuální volbu tématu na základě vlastních preferencí někdy sami vědci otevře-

ně přiznávají, například Henry Jenkins, jeden z autorů, kteří ovlivnili mé bádání, píše v úvodu jedné ze svých knih: „My name is Henry. I am a fan.“

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 9

18.8.2016 9:10:14

jistě vhodné objasnit název knihy. „Anatomie“2 by na první pohled mohla evokovat jakousi „pitvu“ zkoumaného subjektu, tedy spíše chladný, pozitivistický rozbor, upřednostňuji však význam tohoto pojmu ve smyslu „autopsie“, tj. vlastní pohled, nebo ještě přesněji vlastní zkušenost, což lépe koresponduje s mým osobním vztahem k danému tématu. „Pocit úžasu“ pak představuje jeden ze základních principů fantastiky, o němž budu hovořit ještě níže. Pojem populární kultury je dnes naplněn tolika různorodými významy, že současný badatel většinou bloudí mezi teoriemi jako mezi regály jakéhosi vědeckého supermarketu a vybírá si dílčí myšlenky a hypotézy, často vzniklé v jiných dobách a souvislostech, které pak skládá do podoby pestrého interpretačního puzzle. Zvláště zřetelný je tento stav v českém akademickém prostředí, které se k výzkumu populární kultury dostalo s výrazným zpožděním za ostatním světem, nejen anglosaským, ale i obecně evropským; neobával bych se tvrdit, že systematičtější zkoumání této oblasti u nás začíná vlastně teprve na samém počátku jednadvacátého století. V posledních letech se tento výzkum pomalu soustřeďuje do několika institucionálních ohnisek, z nichž nejagilnějším se v tuto chvíli jeví Centrum pro výzkum populární kultury (CSPK),3 založené mladými doktorandy a postdoktorandy historických a literárněvědných oborů zejména pražské filozofické fakulty (s jistou dávkou nadsázky lze říci, že se zřejmě toto centrum pokouší být obdobou dnes již zaniklého britského Centre for Contemporary Cultural Studies). Jejich přístup podle mého názoru dokládá výše uvedenou metaforu — mladí výzkumníci, jak vyplývá z jejich aktivit i z nedávno publikované kolektivní monografie Populární kultura v českém

2 Jsem si ovšem vědom toho, že anatomie je mimo jiné označením jisté literární

žánrové formy s hlubokou tradicí, sahající od Anatomie melancholie Roberta Burtona až po Anatomii kritiky Northropa Frye. Tuto tradici neodmítám. 3 Viz „Centrum pro studium populární kultury“ [online]. CSPK, 2014 [cit. 2014-02

‑22]. Dostupné z: http://cspk.webnode.cz/.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 10

18.8.2016 9:10:14

prostoru, inspirováni především britskými cultural studies pojímají populární kulturu jakožto kulturu „jako takovou“, zaujímající v podstatě veškerý kulturní prostor a zasahující do veškerých lidských aktivit.4 Zároveň v jejich textech zaznívá tradiční levicové pojetí populární kultury jako „bojiště ideologií“, místo střetávání sil hegemonické společnosti s konzumenty produktů masového kulturního průmyslu.5 Z mého pohledu je populární kultura spíše segment lidského života, který úzce souvisí s prožíváním něčeho výjimečného, spočívá tedy více ve sféře „volného času“, mimo „běžnou“ každodennost. Dokonce podle mého názoru současná populární kultura do jisté míry přebírá magickou, sakrální funkci, jakou mívala (či někde ještě stále má) mytologie a náboženství, od konce devatenáctého století pak místo nich modernistická koncepce umění. Člověk užívající a, jak ještě uvidíme, případně také spoluvytvářející produkty kulturního průmyslu zažívá pocit, který religionisté nazývají „numinózní“, tedy dotýkající se transcendentní roviny lidské existence.6 Jistěže zdaleka nikoli všechny tyto produkty vzbuzují podobný pocit a nikoli všichni jejich příjemci jsou schopni toto pociťovat. Populární kultura je nesmírně rozlehlá komplexní struktura tvořená velkým množstvím vrstev, jejichž účinek působí velmi diferencovaně. Proto nepopírám, že populární kultura může být zároveň nástrojem mocenských sociálních vztahů, nicméně považuji za nesprávné tuto stránku zdůrazňovat na úkor jiných. 4 Toto pojetí podrobněji rozebírám v recenzi na zmíněnou monografii, viz KUDLÁČ,

Antonín K. K.: „Populární kultura jako vše kolem nás?“. Culturologia / The Journal of Culture 2, 2014, 2, s. 66—67. 5 Esejistickou formou se k tématu vyjadřuji v KUDLÁČ, Antonín K. K.: „Zábava

přísným okem viděná“. Partonyma 7—8, 2013, 2, s. 7—8. 6 Na tuto souvislost už kdysi upozornil Mircea Eliade, když zmiňoval „mýtické

struktury obrazů a chování“ v dílech „vysoké“ i populární kultury (například komiksu nebo detektivek), které u jejich čtenářů mohou vzbuzovat jakési kvazi sakrální pocity, viz ELIADE, Mircea: Mýtus a skutečnost. Praha: Oikoymenh, 2011, s. 132—137.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 11

18.8.2016 9:10:14

Podstatným prvkem je proto právě jednání příjemců populární kultury, které dnes už zdaleka neodpovídá představě „manipulované masy“ z textů klasiků marxistické kulturní teorie a jen částečně se slučuje s úvahami o „vyjednávání významu“ z pera jejich mladších následovníků. Nepochybným průlomem byla v tomto ohledu zásadní monografie Johna Fiskeho,7 která narušila jednostranné chápání komunikace v této oblasti; zdůraznění aktivní role příjemce produktů populární kultury prostřednictvím sémiotického čtení jejich významů otevřelo bránu jiným přístupům, byť Fiske setrvával stále na půdě „konfliktního“ modelu kulturních aktivit, jak o tom svědčí využívání termínů „úskok“ (trickery) nebo „krádež“ (shop lifting) při popisu taktiky čtenářů. Fiske dal však především příklad dalším badatelům, kteří posunuli o něco dále jeho impulzy, mezi nimi například Henrymu Jenkinsovi, o jehož práce se opírají některé části mé knihy. Stručně řečeno: populární kulturu chápu jako takovou část kultury, která vzhledem ke své masovosti může být recipována prakticky kýmkoli, záleží však na jednotlivci, jak s ní naloží — pasivní jedinec ji pouze konzumuje, kreativní člověk ji však využívá po svém a dává jí vlastní významy. Z tohoto pohledu, v opozici vůči dnes módnímu revivalu neomarxismu zejména ve společenských vědách, nejde tolik o ekonomické vztahy, jako spíše o osobnostní založení, jistou kulturní citlivost či empatii. Segmentem populární kultury, na nějž se má monografie soustřeďuje, je populární fantastika. Tento termín dosud nebyl v českém odborném diskursu používán, je tedy namístě jej vysvětlit. S ohledem na to, že pojem fantastického je přítomen velmi silně rovněž v okruhu elitní, ale také lidové kultury (folkloru), snažím se zdůrazněním „populárnosti“ ukázat zvláštní vyčlenění oblasti mého badatelského zájmu do sféry současné populární kultury.8 7 FISKE, John: Understanding Popular Culture. London — New York: Routledge, 1992. 8 Anglickým ekvivalentem by mohl být termín „Popular Fantastic Arts“, odvoze-

ný z názvu práce Stuarta Halla a Paddyho Whannela The Popular Arts (1964);

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 12

18.8.2016 9:10:14

Z hlediska literární genologie tvoří populární literatura specifický subsystém písemnictví, literární fantastika, jak už bylo řečeno, je pak žánrovou oblastí nebo modem literatury jako takové, tedy prochází vlastně napříč všemi jejími subsystémy (populární literatura, „vysoká“ či elitní literatura, folklorní literatura). Populární fantastiku chápu jako intermediální fenomén zahrnující také tu část literární fantastiky, která spadá do subsystému populární literatury (viz schéma).

Literární fantastika

Literatura

Populární fantastika

Populární literatura Beletrie (vysoká literatura) Folklorní literatura

Vzhledem k rozsahu materiálu, jehož podrobnější průzkum zdaleka přesahuje možnosti jednoho badatele, využiji pro svou monografii pouze jedno z možných uměleckých médií, a to fantastickou literaturu, tedy literární díla využívající určitým způsobem fantastických (nadpřirozených) motivů; primárně se proto budu zabývat žánrovými formami označovanými jako science fiction (dále pouze SF), fantasy a nadpřirozený/fantastický horor. Jsem si domnívám se, že by tento pojem mohl přiléhavě poukázat na zvláštní pozici fantastiky na pomezí vysoké a populární kultury.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 13

18.8.2016 9:10:14

ovšem dobře vědom podstatně většího záběru populární fantastiky, která vedle literatury zahrnuje také další umělecké formy, jako je film, výtvarné umění, komiks a mnoho dalších, ty však v této práci nezohledňuji.9 Jestliže se tedy vzdáme širšího vymezení fantastické literatur y, jak jej prezentuje ve svém dnes již klasickém díle francouzsko-bulharský strukturalista Tzvetan Todorov,10 a soustředíme se výhradně na populární složku této literatury, zjistíme, že jejími podstatnými principy jsou „změna“ a „úžas“, spojované většinou se SF, které výzkumu fantastické literatury dlouhodobě dominují. Významný současný americký literární vědec James Gunn nabízí krátkou definici SF založenou na termínu „literatura změny“ (the literature of change) a dodává, že na rozdíl od ostatní beletrie je ta fantastická vždy „literaturou diskontinuity“, neboť vychází z odlišnosti vůči každodenní zkušenosti, postavy v ní zažívají jiné, nové situace nebo reagují na tradiční situace novým způsobem; navíc tímto způsobem odlišuje SF a fantasy — první pracuje s naším světem a jeho zákonitostmi, proto je „literaturou změny“, kdežto fantasy nikoli, takže je „literaturou odlišnosti“ (SF je podle něj proto vlastně „realistická“, fantasy pak „ne realistická“).11 Další z důležitých pojmů spojených s fantastikou je „pocit úžasu“ (sense of wonder), který má zachvátit čtenáře při konzumaci fantastického příběhu, zhmotněný například v podobě neuvěřitelného vynálezu nebo popisu jiných planet a mimozemských 9 Škálu možných pojetí fantastiky / fantastické literatury, konkrétně jako jednoho

literárního žánru, celé skupiny „nerealistických“ žánrů a v nejširším smyslu jako modus beletrie vůbec, představuje ŠIDÁK, Pavel: Úvod do studia genologie. Teorie literárního žánru a žánrová krajina. Praha: Akropolis, 2013, s. 248—253. 10 TODOROV, Tzvetan: Úvod do fantastické literatury. Praha: Karolinum, 2010, zejm.

s. 25—38. 11 GUNN, James: „Toward a Definition of Science Fiction“. In: TÝŽ — CALENDARIA,

Matthew (eds.): Speculations of Speculation. Theories of Science Fiction. Lanham: Scarecrow Press, 2005, s. 5—12.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 14

18.8.2016 9:10:14

civilizací.12 David G. Hartwell ve své knize Age of Wonders (1984) přesahuje uvedené konstitutivní principy, když tvrdí, že fantastika není jen alternativní literární formou nebo životním stylem, ale je spíše rovnocenná realitě v celé její složitosti.13 Osobně pak právě s ohledem na tento výrok chápu „pocit úžasu“ nikoli jen jako údiv čtenáře nad tím, že „něco je jinak“, nýbrž také jako jeho údiv nad vlastními tvůrčími možnostmi. Zdá se totiž, že populární fantastiku včetně její literární složky v celé její komplexnosti (na rozdíl od jiných žánrů populární literatury) vytvářejí především sami její příjemci a uživatelé. Především tato oblast populární kultury disponuje aktivní subkulturou, jejíž role je zřejmě pro pochopení podstaty fantastiky důležitější než její literárněteoretické vymezení. Tuto subkulturu, označovanou jako fandom a tvořenou jednotlivými jejími členy, kteří si říkají fa nové, je proto nutné prozkoumat v jejích kulturních a sociálních souvislostech a v souřadnicích novodobého historického vývoje. Má kniha vychází z teze, že fandom vytváří v rámci své sociální struktury svébytnou kulturní produkci (populární fantastiku), jejíž formy jsou sice většinou odvozeny z artefaktů masového kulturního průmyslu, fanové jim však v souladu se svou tvořivostí dodávají vlastní významy; tento proces přitom nemusí nutně mít charakter „zápasu“ s hegemonickými silami. Jako ústřední kulturní médium, jehož prostřednictvím budu aktivity fanů analyzovat, využiji jen jednu, zato velmi podstatnou složku populární fantastiky: fantastickou beletrii. Tento jev budu zkoumat v jeho proměnách v období přechodu české společnosti od krachu „státního socialismu“ k epoše zatím stále probíhající, proto 12 Možností ovšem existuje mnohem více, podrobný výklad významů tohoto ter-

mínu nabízí CLUTE, John — NICHOLLS, Peter: The Multimedia Encyclopedia of Science Fiction. Danbury, CT: Grolier, 1995, s. 1992—1994. 13 Parafrázuji podle přetisku první kapitoly této knihy v HARTWELL, David G.: „The

Golden Age of Science Fiction is Twelve“. In: GUNN, James — CALENDARIA, Matthew (eds.): Speculations of Speculation. Theories of Science Fiction, cit. dílo, s. 269—288.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 15

18.8.2016 9:10:14

dosud neprozkoumané, kterou někteří autoři nazývají „obdobím postkomunistické transformace“. Časově svůj výzkum omezuji na úsek od roku 1990, v němž naše společnost symbolicky vstoupila do „nové doby“, do roku 2012, kdy český/československý fandom oslavil třicáté výročí prvního Parconu jakožto (opět symbolického) iniciačního okamžiku vývoje této subkultury. Vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru projektu je každá z kapitol této knihy založena na poněkud odlišném metodologickém základu — celkově lze říci, že se v textu mísí metody literárně teoretické, sociologické, kulturněantropologické a mediologické. Upřednostňuji kvalitativní metody výzkumu, které umožňují zkoumat jev v jeho přirozeném prostředí, zvláště v případě subkultur je lze nahlížet „zevnitř“. Sběr informací jsem založil především na analýze dokumentů a na zúčastněném pozorování. Tato druhá technika má v mém případě spíše podobu takzvaného „insider research“,14 jenž je založen na členství výzkumníka v dané subkultuře, reflexi jeho vlastní pozice a vědomí, že cílem výzkumu není (ani nemůže být) objektivní poznání světa zkoumané komunity. Jsem fanem většinu své dospělosti a ve fandomu se aktivně pohybuji v nejrůznějších rolích. Mé osobní zkušenosti z „terénu“, získávané průběžně prakticky po většinu sledovaného období, jsou rozpuštěny v celém textu této monografie, neodkazuji se proto jednotlivě například na rozhovory s příslušníky fandomu, s výjimkou případové studie ve třetí části knihy, kde interview v orální i písemné formě tvořila nutný podklad pro výzkum jisté dílčí části subkultury. Vycházím také z principů intepretativní antropologie, jak ji kdysi postuloval Clifford Geertz zejména svou koncepcí „zhuštěného popisu“.15 Jsem si vědom toho, že vztahy ve společnosti 14 Viz HODKINSON, Paul: „‚Insider Research‘ in the Study of Youth Cultures“. Journal

of Youth Studies 2, 2005, 8, s. 131—149. 15 GEERTZ, Clifford: „Zhuštěný popis. K interpretativní teorii kultury“. In: TÝŽ: In

terpretrace kultur. Vybrané eseje. Praha: SLON, 2000, s. 13—42.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 16

18.8.2016 9:10:14

nejsou zdaleka jen vědomé, ale že je velmi často formují nevědomé pochody, proto sémiotické analýzy symbolů, gest a rituálů mohou pomoci pochopit dané kulturní prostředí. Zároveň si ovšem uvědomuji, že veškeré záznamy pozorování v terénu nejsou samotnou skutečností, nýbrž pouze výzkumníkovou interpretací toho, co se kolem něj odehrává (a to i v případě, jak bylo výše zmíněno, že je sám příslušníkem zkoumané kultury). S jistou nesmělostí se svou prací hlásím rovněž k takzvané literární antropologii, která je proudem u nás zatím takřka neznámým.16 Za jejího průkopníka v českém prostředí je možné považovat Vladimíra Macuru s jeho studiemi o obrozenské a socialistické kultuře, v současnosti lze v této oblasti zaregistrovat jen ojedinělé pokusy, jakým je například práce Joanny Derdowské Kmitavá mozaika. Městský prostor a literární dílo (2011) nebo částečně i rozsáhlá kompendia dějin české katolické literatury Martina C. Putny. V širším pohledu si moje kniha klade za cíl poznání české společnosti a kultury v „období přechodu“ a zároveň ohledává vztahy mezi takzvanou elitní a populární kulturou v pozdní etapě post moderny. Žádná vědecká práce vlastně není jen a pouze dílem samotného badatele, neobejde se bez pomoci mnoha lidí, kteří ve větší či menší míře přispěli k jejímu konečnému tvaru. Rád bych poděkoval především přátelům a kolegům, kteří mi laskavě poskytli své rady, konzultace a potřebné materiály a zodpovědně pročítali rukopis knihy. Byli to především tito (s dovolením uvedu pouze jména v abecedním pořádku, bez příslušných akademických titulů): Ivan Adamovič, Michael Bronec, Joanna Czapłińska, Jan „Belcarnen“ Čeřovský, Ondrej Herec, Pavel Janáček, Petr Janeček, Jakub Macek, Tomáš Němec, Zdeněk Rampas a Martin Štoll. Veškeré případné chyby a dezinterpretace padají jen a pouze na moji hlavu. 16 Podrobně viz heslo v NÜNNING, Ansgar (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury.

Brno: Host, 2006, s. 453—455.

Kudlac_Anatomie-pocitu-uzasu_FF.indd 17

18.8.2016 9:10:14