Přímluva za malé věci
Text and illustrations © Jitka Bret Srbová, 2025
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2025
ISBN 978-80-275-2547-8
I. Malé věci
Neumím věštit, budoucnost čtu přímo. Budoucnost čte mě.
Nakloň se přes kamennou zeď, pod baldachýnem řebříčku je plechovka od masa.
Dál oblázek, zleva lesklý šnečím slizem.
Je červenec a voní zem, pršelo a ze všech pórů vyrážejí zvědi travin.
Ptej se. Malé věci odpoví.
S malými věcmi zápasíme o pozornost.
Ubrousek je detektiv dietních omylů, prkýnko dům pro opatrné prsty —
Je to jejich místo, kterým procházím.
Prach samoty smísený s prachem ze setkání. Ale, jablíčko, kousni, tolik sladkosti!
Svět v ulicích je vetchý člověkem, a teď se zvenčí nepříjemně cení.
Vzduch zvoní stmíváním, těla vrabcovitých v krmítku se sčítají.
Uvnitř trávy je místo, kterým pohybují perly.
Jaká je měrná hmotnost vodní páry?
Přítomnost dosvědčím tím, co cítím.
Panebože, další dědictví? Nenechám si z toho nic a nechám si to samozřejmě celé.
Zvlášť silně lpím na polámaných deštnících,
jimi se kryju, když sušený král hřibů cituje, co vyšlo tiskem včera.
V této sklenici je nám pohodlně, chválí malé věci.
Prší jen pod gumičku, tam, kde puchření je nějak rychlejší.
Až se ta mlha zvedne, ukáže se, že stojíme na kamenném moři pod vrcholem Plešivce.
Uvidíme hned, že všechny rostliny existují, vytáhneme kresby v herbariích, pečlivé exempláře:
světlíky, violky, chrpy a záznamy orální historie.
Všechny poklady chceme předat malým bytostem. Vycpaninu tetřívka bez záruky za dva tisíce, nalezenou vývrtku ve tvaru klíče.
Až se ta mlha zvedne, radši zavři oči, já se odvážím první, budu bystřinou při jarním tání, dotknu se pařátky země, zjistím, jestli po této zimě se ještě vrátíme, vrápenče, čírko, sestro moje, jestli ještě budeme.