Issuu

Betty a my

O jednom

českém kulturním fenoménu

Brno — Praha 2022

Při psaní knihy byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (kód ORJ: 90136).

Publikace vznikla v rámci výzkumného záměru Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i., (RVO: 68378068).

Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky.

Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.

Recenzenti

Prof. PhDr. Jiří Holý, DrSc.

Doc. PhDr. Ondřej Sládek, Ph.D.

Držitelé práv k obrazové dokumentaci jsou uvedeni na s. 237—239

ISBN 978-80-275-1075-7 (Host — vydavatelství, s. r. o.)

ISBN 978-80-7658-049-7 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

Seznam

Na úvod

Dovolím si zahájit trochu osobně čili Betty a já. K autorce Vejce a já jsem se dostal hlavně přes její čtenářky. Ne že bych o ní nevěděl, ale číst jsem si ji začal, až když nám v našich čtenářských výzkumech (2007, 2010, 2013 a 2018) Vejce a já vycházelo stále jako jeden z nejoblíbenějších titulů u českých čtenářů, vlastně téměř monopolně čtenářek. Čím to, že ji Češky tak milují? Čím je oslovila? A proč zrovna ona, když je tu tolik jiných autorek, ba i těch, kdo píší o „ženském údělu“? Je to hlavně jejím humorem, do kteréžto kategorie bývá zaškatulkována? Nebo i něčím jiným? Teprve tehdy jsem přečetl všechna její díla. To už bylo v době, kdy probíhala druhá větev našeho výzkumu — prostřednictvím čtenářských životopisů (2009—2016). A nastojme, i tady se Betty MacDonaldová propracovala na místo jednoho z klíčových fenoménů české čtenářské kultury. Poznávací logos tu byl dříve než čtenářský erós — ano, uznávám. Kdo chce po mně hodit vajíčkem, nechť tak učiní. Prvotním motorem mého zájmu byla zvědavost (nikoli zamilovanost). Ale jak šel čas, hranice mezi logem a erótem se začala stírat, až z obou látek vznikl jeden amalgám. A právě v daném okamžiku se zrodila potřeba vydat se za tímto fenoménem důkladněji, což znamená vyzpovídat její čtenáře a daný fenomén obkroužit i ze strany těch, jichž se týká nejvíce.

Jedna ze zpovídaných mi řekla: „Divím se, že vy jako muž se Betty MacDonaldovou zabýváte, protože to je čistě ženská záležitost. Chlapa takovýhle věci vůbec nemůžou zajímat nebo bavit.“ Ano, zabývám se Betty jakožto muž, přičemž vím, že vstupuji na terén dominantně ženských zájmů, jakož i feministických témat. To je pravda. Ale pravda už není, že mě to nemůže zajímat. Ba možná o to víc. Čtenářologova cesta do nitra ženské duše? Ne, takto pateticky bych

V první části knihy dojde na Betty MacDonaldovou v perspektivě doby, v níž žila, jejího života, jakož i díla a jeho působení. Budeme se pohybovat převážně v její domovské zemi — USA. Jakými životními milníky si prošla, z jakých pohnutek se zrodilo její vlastní psaní, jak se stalo, že svou prvotinou tak zazářila — to jsou hlavní okruhy, kolem nichž je tato část vystavena.

V druhé části se přesouváme na české hřiště a snažíme se sledovat ediční historii jednotlivých knih, včetně několika osudů lidí, kteří v tom sehráli důležitou roli. Dále pak dojde na kulturní kódy a kontexty, tedy na vlastní tázání po předpokladech jejího působení. Z čeho se napájí její domácí popularita, tedy něco, co nezůstalo skryto ani dvěma jejím americkým monografistkám.

Ve třetí části už dojde na samotné účastnice našich rozhovorů (narátorky). Vstupujeme tak přímo na pole empirického terénu. Bohatý materiál, který jsme od nich získali, se snažíme uspořádat do několika víceméně tematických průsečíků. Bez toho, že bychom si Betty odpracovali „vlastníma rukama“ (diktafonem), by tato kniha neměla smysl. Kultura se děje v komunikační situaci, přičemž to, co ji určuje, nejsou jen významy emitované, ale až významy sdílené. A ty se dějí v empirické akci. To je jejich realita — skutečná a nezpochybnitelná.

Závěrečná kapitola chce být jednak shrnutím všeho předchozího, jednak navozením několika obecnějších otázek týkajících se literárního místa Betty MacDonaldové, přístupu k tomuto druhu četby, feminismu, kulturních kódů, hodnot a způsobů, jimiž si literaturu přisvojujeme.

Je několik lidí, jimž bych chtěl poděkovat. A chtěl bych jim poděkovat za různé druhy pomoci a služeb — od bibliogra -

Betty to nenazval. Příliš z toho čouhá psychologie. A na tu nemám patřičné kompetence. Území, na němž se zde pohybujeme, je kultura — ať už literární nebo čtenářská.

fických až po ty — řekněme — psychologické. Jsou to (abecedně): Irena Danielová, Hana Friedlaenderová, Michal Fránek, Milan Gelnar, Alena Gratiasová, Jiří Holý, Anna Janíková, Michal Jareš, Jana Kalousková, Vojtěch Malínek, Alice Marxová, Eva Marxová, Zuzana Mazáčová, Marie Mokrá, Pavel Muchka, Hana Nemeškalová, moje žena Olga, Lucie Poláková, Michal Přibáň, Renata Salátová, Jana Skládaná, Ondřej Sládek, Eva Sládková, Blanka Stárková, Petr Šámal, Lucie Tobišková, Marie Válková, Kateřina Váňová, Jan Zelenka. Speciální poděkování patří všem narátorům (jednatřiceti ženám a dvěma mužům), tedy těm, kdo byli ochotni přistoupit na anonymizované tázání.

A jedno poděkování zcela na závěr: Díky, Betty… opravdu krásné dobrodružství. Logo-erotické.

Brno, červenec 2020 — prosinec 2021

Slavná autorka? Rozhodně autorka hojně čtená. A pokud slavná, tak hlavně pár let po druhé světové válce. Kromě toho také žena s ne úplně lehkým životem; dvakrát vdaná, přičemž ani jedno manželství nelze považovat za šťastné. Harmonická však byla rodina, z níž vzešla. To v ní Betty MacDonaldová získala bezpečné zázemí a rovněž zdravou porci sebevědomí, aby začala psát knihy. To v jejím okruhu tak ráda pobývala. Autorka, jež bývá zařazována do kolonek „humoristická próza“ či „memoárová autobiografická próza“, případně „autorka dětské literatury“ nebo „regionální autorka amerického severozápadu“. Rodiče

Narodila se 26. března 19071 v Boulderu ve státě Colorado a její rodné jméno znělo Anne Elizabeth Campbell Bardová. V rodině jí říkali Betsy. Pokřtěna byla v episkopální církvi 12. května téhož roku. Víra a náboženství nijak významnou roli v jejím životě — pokud víme — nehrály. A také se nijak nepromítly do jejího díla. Otec Darsie byl důlním inženýrem a často pracovně pobýval mimo domov.

Matka Sydney byla starostlivou pečovatelkou o rodinu, která se postupně rozrostla na pět dětí. K nim je nutno připočíst i sestru Sylvii; ta však zemřela jako malá. Nadto byla i kultivovanou ženou z takzvaně dobrého domu. Starala se o chod rodiny a domu, snažíc se být všem co nejvíce nablízku. To ona byla nezpochybnitelným rodinným tmelem. Není proto asi náhoda, že právě jí věnovala její nejslavnější dcera

1 Ve starší literatuře a referenčních příručkách stojí rok 1908; tento rok svého narození uváděla i sama Betty, ačkoli podle údajů z federálního sčítání lidu (z let 1910, 1920 a 1930) se narodila o rok dříve.

Doba a život, dílo a působení

14 15

Boulder ve státě Colorado (kolem roku 1900), Bettyino rodné město

Doba a život, dílo a působení

Rodný dům

hned úvod své první (a nejproslulejší) knihy. Matka Sydney je zde zportrétována jako trpělivá následovatelka osudů svého manžela, která danou zásadu vštěpovala i svým dcerám.

Klidná, nehysterická, oddaná; jako ta, jež ví, že břímě života je nutno trpělivě nést a nevzpouzet se mu.

Otec Darsie patřil v mnohém mezi typické lidi své doby: narodil se v městě Hannibal (Missouri), tedy na americkém

Středozápadu, a své dětství strávil v Portlandu (Oregon), tedy na americkém Západu; posléze studoval na Harvardu. Byl bílým protestantem, což ho nijak neodlišovalo od většiny harvardského osazenstva. Odlišoval ho však jeho regionální původ — přišel ze Západu, čímž se mezi kultivovanými středostavovskými jinochy z Nové Anglie (žen v té době ještě mnoho nestudovalo, tím méně v technických oborech) stával něčím jako „balíkem ze Západu“. Stejně tak ho od nich odlišovalo, že nepocházel z nijak zámožné rodiny; jeho sociální status byl nižší než u většiny spolužáků. A aby toho nebylo málo, pocházel z rozvedené rodiny, což v té době znamenalo docela velké společenské stigma. Rozvod byl rozhodně otcovou vinou — kvůli hazardu a zpronevěře byl ve vězení a po propuštění rodinu opustil. To vše Darsieho postavilo před jasný úkol — byl „určen k tomu, aby uspěl“,2 čímž by odčinil vinu svého otce a dal tak matce jistou satisfakci za její nepovedené manželství. Ve vlastním manželství však následoval sociální model, na který byl přivyklý: muž se stará o hmotné zajištění, žena mu (a celé rodině) vytváří zázemí. Zvnějšku to vypadalo jako mírný a laskavý patriarchát, ale zevnitř šlo o dobře vyladěný matriarchát, což potvrzují i pozdější vzpomínky literárně činných dcer Betty a Mary, jakož i těch, kdo se v rodině Bardových nachomýtli.

Zpět k otci. Žil v době, kdy bylo možno sdílet model odvážných mužů dobývajících Západ, arciť již ne v sedle či pod plachtou dostavníku pádícího tryskem v dešti indiánských šípů, ale jako inženýr vyhledávající nerostné bohatství.

2 Paula Becker: Looking for Betty MacDonald. The Egg, the Plague, Mrs. Piggle-Wiggle, and I, Seattle — London: University of Washington Press, 2016, s. 6. Spojené státy americké byly v té době mohutně se rozvíjející zemí, a to jak demograficky, tak průmyslově. Počet obyvatel se mezi lety 1860—1914 ztrojnásobil — z 31,3 milionu na 91,9 milionu, přičemž 21 milionů tvořili noví přistěhovalci. Velkou proměnou prošla i sociální struktura — počet dělníků stoupl o 700 procent a produkce dokonce o 2 000 procent. Zejména průmysloví dělníci se začali organizovat a vedli tvrdé boje za své požadavky; nezřídka i vzájemné frakční boje. Sám Darsie byl úzce spojen se sociálními nepokoji v městě Butte v západní Montaně, kde působil jako důlní inženýr. V roce 1914 zde došlo ke střetu mezi dvěma odborovými organizacemi — konzervativní a radikální —, který skončil tím, že radikální vyhodila do povětří sídlo té konzervativní. Odehrálo se to necelou míli od domu, v němž bydleli Bardovi. Na potlačení nepokojů byla povolána národní garda a bylo vyhlášeno stanné právo. Mimo jiné také proto, že se nepokoje rozrostly a docházelo k terorizování místních obyvatel. Amerika té doby, to je také země, v níž se výrazně rozevírají nůžky i v distribuci majetku — v roce 1913 se pouhá dvě procenta Američanů podílela z šedesáti procent na tvorbě národního důchodu. V této době se Spojené státy dostávají na první místo v těžbě uhlí, ropy, mědi a stříbra. Je to doba, kdy vznikají obří koncerny jako Rockefeller, Carnegie či Morgan. Mohutně se též rozvíjí i americká demokracie, třebaže ještě asi nelze mluvit o opravdové rasové rovnosti. Ve velké míře se zakládají univerzity, muzea, knihovny a pečovatelské instituce. Spojené státy jsou zkrátka dynamickou zemí, která nabízí otevřenou náruč pro všechny, zejména pak pro ty odvážné. Stačí jen chtít. Poptávka průmyslu po nových zdrojích

18 19 Doba a život, dílo a působení

Butte ve státě Montana, město měděných dolů, kde rodina zažila velké hornické nepokoje… a takto to po nich vypadalo

je enormní, takže Betsyin otec — jako důlní inženýr v měděných dolech — nemá o práci nouzi. Tuto poptávku po mědi pak ještě zvýšila první světová válka.

Pokud bychom si chtěli udělat obraz, jak vypadal život amerického dělnictva, je možno sáhnout k románu Uptona Sinclaira The Jungle (Džungle, 1906). Jde v něm o život dělníků v chicagských jatkách, konkrétně litevských přistěhovalců — těžká práce, často na hranici vyčerpání, ponižující ucházení se o zaměstnání, podvody těch, kdo se na nich snaží vydělávat za každou cenu (například vyděračskými nájemními smlouvami), bídné životní podmínky, ženy řešící tíživou situaci prostitucí, muži propadající v zoufalství alkoholu, kriminalita, působení stávkokazů. Ano, je to sice literární fikce, v mnohém i socialisticky tendenční, ale její materie je odpozorována věrohodně.

Sociální nepokoje, násilné střety mezi různými skupinami dělníků, mezi dělníky a pořádkovými silami — to vše přispělo k tomu, že se rodina Bardových přestěhovala na klidnější místo: do Seattlu. Toto město se jim pak stane útočištěm na další léta. Přestěhovali se tam na podzim roku 1916, tedy ve stejném roce, kdy byla v tomto městě založena letecká továrna Boeing, nejznámější seattlovský artikl; rok nato Spojené státy vstoupily do první světové války. Seattle byl osmým místem, kde rodina bydlela.

Seattle

Seattle a jeho okolí se rodině Bardových stane městem osudovým. Silně se vepíše i do Bettyiných knih, přičemž to platí i z opačné strany — je to ona, kdo toto město s jeho malebným okolím proslaví. Spolehněme se tedy na maximu, že člověka lze z velké části pochopit prostřednictvím místa, jež obývá, a věnujme se Seattlu. — Jak vypadal v době, kdy se do něj

Doba a život, dílo a působení

20 21

Seattle, město, v němž rodina Bardových zakotvila v roce 1916 (fotografie z třicátých let)

Bardovi přistěhovali a kdy v něm žili? Na počátku dvacátých let čítal 315 000 obyvatel a oproti počátku století se jejich počet zčtyřnásobil. Dynamický demografický růst trval i dále.3

Na konci padesátých let, kdy Betty zemřela, měl již přes půl milionu obyvatel a byl nezpochybnitelnou metropolí severozápadu Spojených států. Mezi jeho demografická specifika patřil poměrně velký počet přistěhovalců z Asie, zejména z Japonska. Ostatně postavy Japonek se mihnou i díly obou rodinných spisovatelek — Mary a Betty. V okolí města pobývaly i hrstky původního indiánského obyvatelstva (vesměs však již smíšeného s pozdějšími přistěhovalci). I ti si najdou místo v Bettyiných knihách. Masivní vlna přistěhovalectví je spojena se zlatou horečkou na konci 19. století. Důležité bylo pro Seattle rovněž to, že v důsledku silného přistěhovalectví za ziskem a prací se výrazně zvýšil počet dělníků. Město se totiž stává v desátých letech 20. století významným centrem loďařského průmyslu, přičemž tento trend ještě zesílila první světová válka, zejména zvýšenými vládními poptávkami pro armádu. S jejím koncem však přichází náhlý pokles, a tím i nezaměstnanost, stávky a sociální neklid. Odliv pracovních příležitostí však měl i pozitivní stranu — Seattle ve dvacátých letech významně dobudoval svou kulturní a vzdělanostní strukturu.

Velkou ránou byla hospodářská krize na počátku třicátých let. Ta postihla Seattle více než jiné části USA. Město zasáhla silná vlna stávek, což v důsledku vedlo k úpadku loďařského průmyslu i obchodu s Asií. Jeho značná část se přesunula do Los Angeles. Druhá světová válka (a zejména doba po napadení Pearl Harboru Japonci v roce 1941) zvýšila poptávku po letadlech, z čehož výrazně profitoval Boeing.

3 Viz např. Riley Moore Moffat: Population History of Western U. S. Cities and Towns, 1850—1990, Lanham: Scarecrow Press, 1996.

Doba a život, dílo a působení

22 23

Vznikl i problém s početnou komunitou Japonců. Bylo rozhodnuto o jejím přesídlení ze západního pobřeží do vnitrozemí. Japonská čtvrť, která čítala 7 000 obyvatel, se tak vyprázdnila. Po válce, kdy začínají léta Bettyiny spisovatelské slávy, Seattle opět opakuje vzorec z předchozí války — pokles vládních zakázek způsobuje, že Boeing utlumuje velkou část produkce. Pokles byl však krátkodobý, neboť letecké firmě se daří změnit strukturu výroby, a to tak, že se brzy stává největším producentem civilních dopravních letadel na světě. Malebná příroda s vysokými horami a permanentní zelení v okolí města, která učarovala i Betty, v důsledku dalšího osídlování a znečišťování mění svou panenskou podobu a začínají do ní pronikat všechny běžné civilizační neduhy, jako je znečištění vzduchu a vod.

Stěhování a smrt otce

Rodina Bardových se několikrát stěhovala, přičemž v letech do konce první světové války ji postihly tři zásadní události. V květnu 1913 zemřela Sylvia, čtvrté dítě, které byl pouhý půlrok. Příčinou smrti byl černý kašel, v té době smrtelně nebezpečná nemoc. Velké procento dětí umíralo ve věku od jednoho roku do pěti let. Další tragická událost postihla rodinu Bardových v roce 1920 (24. ledna), kdy zemřel — ve věku jednačtyřiceti let — Betsyin otec. Onemocněl oboustranným zápalem plic, který byl zejména v době před objevem antibiotik smrtelný. Pro Betsy sice nebyl otec bytostí tak blízkou jako matka, ale v pozdějších vzpomínkách se o něm zmiňuje jako o tom, kdo rozvíjel rozumové dovednosti její i jejích sester.4 Procvičoval jejich intelektuální bystrost, hrál s nimi různé mentální hry, řešil matematické úkoly a vyžadoval, aby k danému slovu bleskurychle dodaly jeho synonyma a antonyma. Možná i tohle by mohl být jeden

ze zdrojů Betsyiny pozdější formulační pohotovosti. I její styl by se v něčem možná dal označit jako „bleskurychlý“ — tedy rázný, svěží, bezprostřední, takový, kde se sází spíše na okamžitý formulační efekt než na propracovanou fabulaci a promyšlenou kompozici. Především však byl Darsie Bard jistotou solidního finančního zázemí, které poskytovalo rodině klid. — Možná nastává pravá chvíle, abychom si udělali pořádek v dětech Bardových, respektive jak rodina vypadala po otcově smrti. Nejstarší byla Mary (narozena v roce 1904), druhá byla naše Betsy (narozena 1907), následoval syn Sidney (narozen 1908), čtvrtým dítětem byla Dorothea (narozena 1915) a nejmladší byla dcera Alison (narozena 1920).

O dceři Sylvii (narozené 1912), která zemřela jako nemluvně v roce 1913, jsme se již zmínili. V domě Bardových bylo ne-li veselo, tedy určitě živo.

Otcova smrt uvrhla rodinu Bardových do finančních potíží. Kromě žalu nad jeho odchodem byla Betsyina matka Sydney nucena řešit spoustu praktických potíží. Do toho se jí ještě narodilo další dítě — dcera Alison Cleveland. Otcovou smrtí sociální status celé rodiny rapidně poklesl. Dvě nejstarší děti, Mary a Betsy, musely opustit elitní soukromou školu a přejít do státní, protože už nemohly platit školné. Šlo ostatně o způsob, jímž se tehdy zachraňovalo rodinné finančnictví střední třídy. První, co přišlo na řadu.

Střední školu Betsy ukončila v roce 1924; a následujíc svou starší sestru Mary, nastoupila na University of Washington, přičemž si změnila svou dívčí přezdívku Betsy na Betty. Měla za to, že zní lépe a také více dospěle. Zapsala si zde několik kursů — mimo jiné španělštinu, angličtinu, veřejné vystupování a tělesnou výchovu. Celkem absolvovala tři čtvrtroky: podzim 1924, zimu a podzim 1925. Důvodem předčasného

4 Viz Paula Becker: Looking for Betty MacDonald, cit. dílo, s. 24.

Doba a život, dílo a působení

24 25

Farma v oblasti Chimacum, kde Betty a Bob v letech 1927—1930 provozovali svoji slepičí farmu