Iva Málková: František Hrubín / Z archivních fondů – ukázka

IVA MÁLKOVÁ

IVA MÁLKOVÁ FRANTIŠEK HRUBÍN

Monografie František Hrubín (z archivních fondů) navazuje na bibliografii, edici básnických sbírek a edici dopisů. Sleduje tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej představuje jeho jedinečné básnické, prozaické a překladatelské dílo určené zvláště pro dospělé čtenáře. Soustřeďuje se na podněty, které nabízí pozůstalost spisovatele uložená a zpracovaná v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Kniha je koncipována do čtyř kapitol. Zaměřuje se na rodové souvislosti, na přátelské vztahy rozhodující při vstupu Hrubína mezi slovesné tvůrce; poprvé v úplnosti představí recepci díla básníka; zastavuje se u událostí, které jej veřejně diskvalifikovaly, vedly k jeho osočování a bránily mu v tvůrčí práci; upírá pozornost k šedesátým létům, k žánrovému a druhového vrstvení, křížení, prostupování a k vyvrcholení autorského díla. Monografii doplňují fotografie, faksimile dokladů, rukopisů, dopisů.

František Hrubín /

Z ARCHIVNÍCH FONDŮ

Cena 299 Kč

Obalka_FINAL.indd 1

28.7.2012 14:04:43

Archiv_sazba_final.indd 1

28.7.2012 14:07:47

Archiv_sazba_final.indd 2

28.7.2012 14:07:47

IVA MÁLKOVÁ

František Hrubín /

Z ARCHIVNÍCH FONDŮ

BRNO 2011

Archiv_sazba_final.indd 3

28.7.2012 14:07:47

Publikace vznikla v rámci grantového projektu Tvůrčí osobnost Františka Hrubína a proměny kontextů české literatury ve XX. století (405/07/0534), který podporuje Grantová agentura ČR. Publikace vychází s finanční podporou GA ČR č. 405/07/0534.

Recenzovali: Prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc. PhDr. Renata Ferklová © Doc. PaedDr. Iva Málková, Ph.D., 2011 Otištěné fotografie a fotokopie dokladů, dopisů a rukopisů jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze © Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2011 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 ISBN 978-80-7368-971-1 (Ostravská univerzita v Ostravě) ISBN 978-80-7294-620-4 (Host — vydavatelství, s. r. o.)

Archiv_sazba_final.indd 4

28.7.2012 14:07:47

Obsah

Úvod (.......ek Hru...) Zrození básníka Přijetí básníka Negace básníka Básník Ediční a bibliografické poznámky Poděkování Prameny Literatura Jmenný rejstřík

7 15 57 126 185 309 311 312 319 328

5

Archiv_sazba_final.indd 5

28.7.2012 14:07:47

Andulce, Terezce, Tomášovi

Archiv_sazba_final.indd 6

28.7.2012 14:07:47

Úvod (.......ek Hru...)

Velikost básně není dána ambiciózností tématu, nýbrž důsledností zvoleného „průzkumu“ světa i věrností vlastním pravidlům tvůrčí hry. ZDENĚK KOŽMÍN

„Ti, kdo žíznivě lpějí na životě, a jež proto k zešílení drtí všecko jeho okrajování, kanalizování, maření, nalezli si v Hrubínovi básníka, který jim pomáhá udržet či obnovovat vědomí celé rozlohy života. Děje se tak prostřednictvím zvláštní univerzality autorova díla: ne zteč nebo výboj zbytnělých krajností, nýbrž zabydlení celého pásma mezi protiklady a jejich koexistence; ne bouřlivý rozkyv, oddělování a přetržitost, nýbrž syntetizace, harmonizace, starost o rovnováhu; nikoli „buď a nebo“, nýbrž „zároveň“ — to jsou znaky, v nichž se Hrubínova univerzálnost zrcadlí.1 JIŘÍ OPELÍK

Nadějí předložené knihy je — v nových či zapomenutých souvislostech, historických faktech a datech, kontextuálních vazbách, časových a prostorových spojitostech — připomenout výlučnou tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej představuje jeho jedinečné básnické a prozaické dílo určené zvláště 1 Rukopisy cizí. OPELÍK, Jiří. „Ať čteme verše…“ Přednáška v poetické vinárně Viola, 14. září 1970, strojopis, 3 ll.

7

Archiv_sazba_final.indd 7

28.7.2012 14:07:47

dospělému čtenáři. Soustřeďuji se na podněty, které nám nabízí pozůstalost spisovatele uložená a zpracovaná v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Sledujeme Hrubínovu cestu básníka od první chvíle, kdy je přijímán do určitého literárního společenství a začleňován mezi tvůrce třicátých let (jako básník, jako překladatel/přebásňovatel). Právě pospolité sdílení životních situací, okamžiků tvůrčího vzepětí či zadumání s Františkem Halasem, Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem, Konstantinem Bieblem, přátelské vazby s Janem Čepem, Josefem Strnadlem, Janem Zahradníčkem, Václavem Černým, Fryntovými (Emanuelem starším i mladším) jsou nejen pro toto období určující. Ve čtyřicátých letech už František Hrubín vystupuje jako nepřehlédnutelná tvůrčí osobnost a utváří podobu poezie pro děti a české válečné a poválečné básnické tvorby, představuje se jako překladatel divadelních her či redaktor a zakladatel časopisů pro děti. Závěr čtyřicátých let a téměř celá léta padesátá zbavují Hrubína postavení veřejně protežovaného básníka a autor řeší odmítání hledáním nových tvůrčích cest — usilovně překládá, píše pro děti, začíná spolupracovat s filmem, ve vzpomínkových prózách zachycuje rodové kořeny své osobnosti, píše a realizuje svou první původní divadelní hru. Šedesátá léta vracejí Hrubínovi maximální publikační prostor, uznání a básník píše a vydává vrcholná díla — básnické skladby, básnické sbírky, prózu, zpracovává svá díla jako scénáře a podílí se na jejich filmové realizaci, dokončuje další divadelní hry, kompletuje svou tvorbu pro děti. Ve čtyřech kapitolách znovu procházíme životem Františka Hrubína, vracíme se k událostem a knihám, které podle nápověd archivních fondů utvořily základ jeho osobnosti. Poznáváme autora, který neuznává slepé cesty experimentu, ale vědomě navazuje na kořeny české poezie, svého vlastního rodu, kde se utváří jedinečná osobnost básníka, kde se rodí základ pro transformaci básnického Já, kde jsou zdroje duchovních prožitků a myšlenek. V prožitcích a myšlenkách se kódují i osudy člověka nejen XX. století. V Hrubínových nejlepších textech se 8

Archiv_sazba_final.indd 8

28.7.2012 14:07:47

znovu rozechvívají mýty o jedinečnosti odvahy, lásky, o hloubce prohry a zrady. Ve Zrození básníka se zaměřujeme na rodové souvislosti, na přátelské vztahy, rozhodující při vstupu Hrubína mezi slovesné tvůrce. Přijetí básníka se soustřeďuje na recepci autorovy tvorby zvláště ve třicátých a čtyřicátých letech, ta předurčuje charakteristiku Hrubínova díla a jeho literárněhistorický výklad. Poznání dosud opomíjených zdrojů rozšiřuje dosavadní kontexty a připomíná původní kritické přijímání Hrubínových veršů. Kapitola Negace básníka se zastavuje u událostí, které veřejně diskvalifikovaly Františka Hrubína jako básníka, které jej přinutily k politickému angažmá, které vedly k jeho osočování a bránily mu v tvůrčí práci. Závěrečná část Básník se zaobírá vybranými vrcholnými, syntetizujícími básnickými a prozaickými díly Františka Hrubína. Zvláště v šedesátých letech se v Hrubínových dílech znovu sbíhají motivy a témata, veršové formy a básnické prostředky, utvářející jeho poetiku. V celé knize se pokouším sledovat jedinečný autorský proces tvorby, kde básník vnímá sebe sama, kde dokáže reagovat na jedinečné podněty recepce (určité kritiky, dopisy a rozpravy s přáteli), kde dokáže vstřebávat i rozvíjet tradici české poezie a beletristické tvorby a syntetizovat ji vlastním přínosem. Rozhodujícím podnětem pro vznik této knihy byla skutečnost, že se v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v závěru XX. století, po smrti Hrubínovy ženy Jarmily a po rozhodnutí jejich dcery Jitky, ocitla pozůstalost po Františku Hrubínovi. Byl to podnět, který vyústil v podání a přijetí pětiletého grantového projektu. Následovalo zpracování a soupis pozůstalosti,2 příprava a vydání bibliografie,3 vydání edice dopisů4 a realizace edice básnických sbírek v rámci 2 ZAHRADNÍKOVÁ, Marta — FERKLOVÁ, Renata. František Hrubín (1910 až 1971). Soupis osobního fondu. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2009. 3 MÁLKOVÁ, Iva — ŘEHÁK, Daniel. Tvůrčí osobnost Františka Hrubína (Bibliografie). Brno: Host, 2009. 4 MÁLKOVÁ, Iva (ed.). Adresát František Hrubín. (Korespondence F. Hrubína, J. Seiferta, J. Strnadla, E. Frynty). Brno: Host, 2010.

9

Archiv_sazba_final.indd 9

28.7.2012 14:07:47

České knižnice.5 Jsem přesvědčena, že základem pro poznání Hrubína-básníka je nové a nové čtení jeho veršů, próz, dramat, filmových scénářů a recepce jejich případných realizací v rozhlase, v televizi, na divadle, ve filmu. K dosavadní monografii Josefa Strnadla a řadě zásadních studií a článků jsme se rozhodli připojit i pohled z počátku XXI. století, znovu jsme přehlédli celou Hrubínovu tvorbu a její kritické přijetí a sepsali, ověřili a spolu s Danielem Řehákem rozšířili doposud nesoustavně shromážděnou bibliografii (v bibliografickém centru ÚČL AV ČR, v.v.i. byla řada dat vedena pouze v lístečkové a rukou psané bibliografii, Strnadlova bibliografie sahá do roku 1953, Kunc si vybírá odezvy po válce, Strnadlem vytvořená bibliografie pro sbírku Až do konce lásky je výběrová atd.). Pro znovuvnímání a poznávání básníka byla vydána jak edice dopisů, tak v rámci České knižnice edice jedenácti Hrubínových básnických sbírek pro dospělé čtenáře. Korespondencí jsme představili vztahy mezi Hrubínem a Jaroslavem Seifertem, Josefem Strnadlem a Emanuelem Fryntou. Ve zprávách, uchovaných dopisech, na pohlednicích či na korespondenčních lístcích, o čtyřech jedinečných, výlučných, kreativních osobnostech se odvíjí literární život i osudy lidí a knih od konce dvacátých let po sedmdesátá léta XX. století. Edice básní zase představuje Hrubínovu básnickou tvorbu od roku 1933 až k roku 1970, komentář sleduje genezi jednotlivých sbírek od rukopisných variant přes časopisecké otisky až k definitivní podobě v prvních vydáních jednotlivých sbírek. Zaznamenává, jak Hrubín od vydání k vydání proměňoval koncepci některých souborů. Snaží se představit unikátní tvůrčí cestu básníka. Předložená kniha chce se třemi předcházejícími dotvořit celek. Vrací se jak k tradičním, tak pozapomenutým událostem, v nichž jsou uloženy kořeny mnohostranného talentu 5 HRUBÍN, František. Básně. (Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách, Včelí plást, Jobova noc, Hirošima, Proměna, Až do konce lásky, Romance pro křídlovku, Černá denice, Lešanské jesličky). Edice a komentář Iva Málková. Brno: Host, 2010.

10

Archiv_sazba_final.indd 10

28.7.2012 14:07:47

a významu tvorby Františka Hrubína. Zaměřuje se na rozostření, popření, někdy snad až revizi výkladu Hrubínova díla a veřejných postojů, jak je známe z literárněhistorických syntetizujících prací, z didaktických textů, z tendenčních statí, z pamětí. Připomínkou dobových ohlasů, citacemi z dochovaných dopisů vztahujících se k danému dílu, k životním obdobím Františka Hrubína se pokoušíme znovu svázat konkrétní události a osobnosti, protože literární či obecná historie je už dávno zobecnily, nebo zapomněly či proměnily jejich interpretaci. Budeme-li procházet slova pronesená při slavnostních příležitostech a vydaná v knihách a časopisech, shledáme, že to určující o tvůrčí osobnosti Františka Hrubína bylo již vysloveno. Charakteristiky F. X. Šaldy, Miloše Dvořáka, Emanuela Frynty, Josefa Strnadla, Jiřího Opelíka, Jiřího Brabce, Věry Karfíkové, Marie Mravcové, Vladimíra Justla a dalších jsou toho dokladem. Přesto však mnohá vyjádření upadla v zapomnění, mnozí vykladači se z kontextu tvorby a při promýšlení lidského postoje ztratili vlivem stereotypního nazírání na autora, v důsledku zjednodušení výkladu dějin české literatury. Nevyhýbáme se ani společenským či kulturním zauzlením, kdy je Hrubín vehnán do střetu, kdy se autonomní tvůrčí proces sráží s politickou realitou. V roce 1948 je napsáním a vydáním Hirošimy kolize překvapivá a neuvědomělá, v roce 1956, kdy básník vystupuje na spisovatelském sjezdu, je to konflikt záměrný a jeho důsledky jsou devastující. V roce 1965, kdy Hrubín neuspěje se svým záměrem vydat výbor Zahradníčkových básní, je to vědomý vstup na dosud nejisté a ideově a eticky neprojasněné pole, po něm následuje překvapivá reakce všech zainteresovaných a ze strany Hrubína bolestné (ale v souladu s jeho vnitřním duchovním životem, s důrazem na svědomí a odpovědnost) přijetí skutečnosti. Pozůstalost Františka Hrubína uložená a zpracovaná v Literárním archivu Památníku národního písemnictví dává pro přemýšlení o životě a díle básníka Františka Hrubína, přičemž přívlastek básník odpovídá mimořádnosti tvůrčí osobnosti, jak ji vnímal F. X. Šalda, nový impuls. Nabízí možnost poznat 11

Archiv_sazba_final.indd 11

28.7.2012 14:07:47

doklady, pročítat dochované dopisy, kterými Hrubína oslovovali přátelé, vydavatelé, redaktoři, čtenáři, anonymové, sledovat geneze textů básnických, prozaických, esejistických, protože poznáváme jejich náčrtky, poznámky k nim, varianty často v rukou psané podobě. Jedinečné jsou v případě básnické tvorby samozřejmě rukopisy. Ty vybízejí k podnětné textologické práci. Textologické nápovědy jsem využila u Zlaté renety a Lešanských jesliček, přičemž prvotní rozsáhlejší materiálové stati k próze jsem už publikovala ve výstupech z IV. kongresu literárněvědné bohemistiky6 a v Literárním archivu7 při příležitosti stého výročí narození Františka Hrubína. Poslední Hrubínovu básnickou skladbu pak podrobně sleduji od strojopisně dochované, nepublikované povídky z padesátých let přes řadu rukopisných variant až ke konečnému znění. Záměrně upírám pozornost k šedesátým létům, protože ta byla doposud ve výkladu autorského díla Františka Hrubína zaznamenávána útržkovitě, s perspektivou uzavírání a harmonizování díla, nikoliv z hlediska žánrového a druhového vrstvení, křížení, prostupování a vyvrcholení díla. Ukázalo se, že témata, která procházejí dochovanými rukopisy, poznámkami, dopisy, se zřetelně vztahují k druhému spisovatelskému sjezdu, k nevydanému výboru z poezie Jana Zahradníčka a k proměně vztahu mezi Hrubínem a Václavem Černým. Jednotlivé dramatické okamžiky Hrubínova života zasahující do literárních dějin však neznepokojují jenom mne. Tak je v tuto chvíli zásluhou Michala Bauera k dispozici celý protokol k druhému sjezdu spisovatelů,8 lze se tedy vrátit 6 MÁLKOVÁ, Iva. „Zlatá reneta — vstupní zastavení: Od prvotních poznámek k variantám rukopisu, od strojopisu ke knižnímu znění, od knihy k filmovému scénáři, od scénáře k filmu“. In Česká literatura v interdisciplinární perspektivě. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., Nakladatelství Filip Tomáš — Akropolis, 2010, s. 165–175. 7 MÁLKOVÁ, Iva. „Hrubínovy prvotní poznámky k rukopisu Zlaté renety“. In Literární archiv, sv. 42. Láska a život vždy pro mne jedno budou… K 100. výročí narození Františka Hrubína, Praha: Památník národního písemnictví, 2010, s. 81–102. 8 BAUER, Michal (ed.). II. sjezd Svazu československých spisovatelů. 22.–29. 4. 1956. Svazek I (protokol), Svazek II (přílohy). Praha: Akropolis, 2011.

12

Archiv_sazba_final.indd 12

28.7.2012 14:07:47

k autentickému znění všech vystoupení v dubnu 1956; editorka Růžena Hamanová dala k dispozici oboustrannou korespondenci mezi Hrubínem a Černým9 a komentáře k ní, což umožňuje sledovat charakter vztahu obou osobností. O okolnostech neúspěšného pokusu vydat po létech Jana Zahradníčka ve výboru jsem vydala rozsáhlou stať, která vyšla v České literatuře v oddíle Prameny.10 Protože však vše, co je svázáno s těmito událostmi, je pro výklad Hrubínova života a tvorby podstatné, znovu se k tématům, často s novými dokumenty, vracíme. Už jsem naznačila, že poznávání Hrubínovy pozůstalosti otevírá zatím nevyužité možnosti zkoumání jak básníkova díla, tak souvislostí s ním svázaných. Hrubínovo dílo, ať jsou to původní sbírky v řadě vydání, autorské výbory, editorské výbory, či edice divadelních her, opakovaná vydání souborů překladů, zařazování Hrubínových přebásnění do nejrůznějších výborů, souborná vydání Hrubínovy tvorby, nové inscenace divadelních her, opakovaná zhlédnutí realizovaných filmů, podněcuje k dlouhodobé systematické práci. Básnické dílo Františka Hrubína, tak jak je v šedesátých letech připravil Jiří Brabec a v sedmdesátých letech uzavřel Miloš Pohorský, bylo pečlivě zpracováno také graficky. Každý ze svazků je v přebalu, ale také uzavřen v kazetě. Grafická čistota a estetické okouzlení z podoby kompletu se vytrácí, když s texty chcete pracovat pravidelněji a manipulujete s kazetou a přebalem opakovaně. Tak se stalo, že se přebaly svazků (mnohdy získané nikoliv lehce z antikvariátu, ve stavu výrazného „předpoužití“) začaly trhat. Když se jednoho dne objevil na zemi z přebalu utržený kousek — ek Hru, uvědomila jsem si, že by to byl ideální a pravdivý název knihy, přesně takový zlomek o jedinečnosti tvůrčí osobnosti Františka Hrubína mohu v tuto chvíli představit. Vezmeme-li v úvahu, že básníkovo jméno má 9 HAMANOVÁ, Růžena (ed.). František Hrubín, Václav Černý. Vzájemná korespondence z let 1945–1953. Praha: Torst, 2004. 10 MÁLKOVÁ, Iva. „Nerealizovaný výbor z poezie Jana Zahradníčka. Dopisy, koncepty a poznámky z pozůstalosti Františka Hrubína“. Česká literatura, 2009, roč. 57, sv. 5, s. 663–694.

13

Archiv_sazba_final.indd 13

28.7.2012 14:07:47

pět slabik v daktylo-trochejském rytmu, pak jsme zvládli dvě pětiny celku. Výše uvedená charakteristika jednotlivých kapitol naznačuje základní metody přístupu k archivnímu materiálu a jeho zpracování. Výchozími se staly (při uspořádání a popisu fondu) metody archivní práce, poté jsem využívala bibliografické postupy svázané s širokou excerpcí a následným studiem dobového tisku, na ně navázaly metody práce editorské. Všechny metodické postupy se provázaly a ovlivnily v této knize. Navíc k nim přibyly postupy výkladové a interpretační, podněty hermeneutické, principy nového historismu, ale aplikované na okolnosti tvorby ve XX. století.

Archiv_sazba_final.indd 14

28.7.2012 14:07:47

Zrození básníka

František Hrubín, doma a blízkými oslovován Antí, se narodil v Praze 17. září 1910 a 25. září téhož roku byl pokřtěn. Tatínek František, který byl v době Hrubínova narození stavitelským asistentem, pocházel z Břežan, stejně jako jeho otec, stavitel.11 Babička z otcovy strany se jmenovala Barbora a pocházela z Oujezda12. Maminka Anna byla rodem svázána s Lešany a byla dcerou chalupníka Jana Novotného, jeho manželka, Hrubínova babička z maminčiny strany, Marie, se narodila v Chlebech. V Lešanech byla Hrubínova rodina vážena, v dochovaných dopisech se mimo jiné vzpomíná na dědečka, který býval i starostou obce. Sledujeme-li záznamy v Hrubínově rodném listu, vztahujeme-li k sobě okolnosti a události jeho biografie, pak začneme postupně chápat povahu jeho postojů, význam jistých motivů (ruka) a témat (dělnost, obdiv k zázrakům obyčejnosti, každodennosti). Pochopíme, jak přirozeně k němu patřila odpovědnost za všechny své činy, rozhodnutí, promluvy, texty. 11 Být stavitelem ve sledovaných dobách znamenalo, že Hrubínův dědeček byl vyučeným zednickým mistrem, „k jehož práci […] patřilo i to, že dokázal navrhnout a narýsovat plán chystané stavby. Vyučený zedník byl i můj dědeček [Hrubínův tatínek, pozn. I. M.] František Hrubín, ten však navíc absolvoval ještě pokračovací školu a v letech 1901–1902 c. a k. státní průmyslovou školu v Praze — Mistrovskou školu oddělení stavitelského,” upřesňuje dcera Františka Hrubína, Jitka Minaříková, v osobním dopise. 12 Tak farář hovorově nazval Vysoký Újezd (vesnici mezi Netvořicemi a Rabyní), odkud babička pocházela.

15

Archiv_sazba_final.indd 15

28.7.2012 14:07:47

Lešany a Břežany jsou pro Hrubína určující, v nich prožívá od roku 1914 čas rodinné a všeobecně lidské pospolitosti, a také poznává chvíle úzkosti a napjaté nejistoty spojené s otcovou účastí na frontách první světové války. František Hrubín nastoupil 16. září 1916 do první třídy v Trojtřídní smíšené škole obecné v Lešanech. Jeho školní začátky provází maminčina pozornost, každé čtvrtletí potvrzuje Františkovy jedničky v mravech a pilnosti, v náboženství, mluvnici a pravopisu, ve věcném učení, v počtech s měřictvím, v kreslení, psaní, ve zpěvu a tělocviku. Školní úspěšnost provází jenom etapu základní školy. Ve školním roce 1922/1923 nastupuje Hrubín na Královských Vinohradech v Praze na Státní reálné gymnázium, v následujícím roce je studentem Českého státního reálného gymnázia v Praze XII, od školního roku 1924/1925 pak Druhého českého státního gymnázia v Praze, a tady, na gymnáziích, se tehdy uplatňované čtyřstupňové hodnocení13 u Hrubína už nejčastěji pohybuje u stupně dobrý a dostatečný. V souvislosti s finančními poměry v rodině je Hrubín po větší část studia na gymnáziu osvobozen od placení školného. Hrubín měl v té době nejen bratra Josefa (nar. 1913), ale také sestru Annu, která do rodiny přibyla v roce 1927. Na výročním vysvědčení ze školního roku 1927/1928 je u razítka rukou dopsáno — Řádně ohlásil, že z ústavu zdejšího vystupuje: není tedy, proč by nemohl býti přijat na jiném ústavě. Proto je pro školní rok 1928/1929 zapsán na Českém státním reálném gymnáziu v Praze VIII. Jeho vstup není ze studijního pohledu ideální, nedostatečně je hodnocen v jazyce československém a francouzském, v dějepise, zeměpise, v matematice, fyzice a deskriptivní geometrii. Dnes víme, že v roce 1929 školu nenavštěvoval, protože se staral o svého břežanského dědečka, který byl postižen mozkovou mrtvicí. Také je zřejmé, že po návratu z Lešan do Prahy nastoupil do literární školy života. Okouzlen poezií, uchvácen básníky — Josefem Horou, Františkem Halasem, Jaroslavem 13 I. stupeň má hodnocení velmi dobrý, II. stupeň dobrý, III. stupeň dostatečný, IV. stupeň nedostatečný.

16

Archiv_sazba_final.indd 16

28.7.2012 14:07:47

František Hrubín nastoupil 16. září 1916 do první třídy v Trojtřídní smíšené škole obecné v Lešanech. 17

Archiv_sazba_final.indd 17

28.7.2012 14:07:47

Seifertem, Vilémem Závadou. V prozaické knize Lásky (1967), vycházející ze vzpomínek, se s chvílemi na počátku třicátých let spojují slova — „ohromení“, „byli jsme obráceni naruby“. Když si Hrubín připomíná setkání s Halasovou sbírkou Sépie, s uchvacujícími verši Josefa Hory a Antonína Sovy, zařazuje se mezi „krásně nerozumné snivce“. Jakmile se ve vzpomínkách vrací k básním Závady a Halase, píše: „Sajeme do sebe právě tuto poezii s živelnou žízní.“14 Je zřejmé, že poblouznění, zmatení, nadšení se stávají průvodci života Františka Hrubína a jeho mimořádného přítele, v daném okamžiku spolužáka Miroslava Hofmeistera. Mají rozjitřené smysly, jsou okouzlení, zasažení erotikou.15 V roce 1929 také Hrubín poprvé spatří své verše zveřejněné. Studentský časopis mu 10. května 1929 otiskuje pod pseudonymem Rafael básně „Ona“ a „Vzpomínky“, 12. září téhož roku a v témže časopise můžeme číst báseň „Ritus“. Své verše nalezne Hrubín ještě v listopadovém a prosincovém čísle Studentského časopisu, tentokráte je podepisuje J. Hrubín. ONA

VZPOMÍNKY

Sluníčko v černém kloboučku Vychází a zapadá v půlhodině Růžový obláček rozplyne se před očima Paprsek dopadne a zlomí se o srdce Chodím po hlavě v poušti Písek skřípe Dusí

Minulé děje Zarostly břečtanem stesku Zelený motýl má na něm ochranné zbarvení Nevěřím že budou květy RAFAEL, VII, RG., PRAHA II

RITUS

Sahara není tak docela bez vláhy Kdo uhasí v mém srdci žár neblahý Gotický sloh je s vráskami na čele Rád bych se pomodlil ke svému Bohu Bůh je však zardělý v gotickém slohu Chci vzývat Mládí, radostné, nesmělé RAFAEL, VII, RG., PRAHA II 14 Srov. HRUBÍN, František. Lásky. Praha: Československý spisovatel, 1967, s. 15–23. 15 „Setkat se s dívkou, přirozenou jako ta řeka; stačí otáčet se s ní při kole a smísit svůj pot s jejím pod křídlovkou vesnické muziky.“ Tamtéž, s. 25.

18

Archiv_sazba_final.indd 18

28.7.2012 14:07:48