Issuu

robert M. Gates

jmenoval prezident George H. W. Bush. Byl členem Národní bezpečnostní rady

Dojemný, upřímný, úchvatný příběh. Gates vezme

za čtyř vlád, pracoval pro osm prezidentů.

čtenáře na válečná jednání prezidentů Bushe i Obamy

V současné době je kancléřem na univer-

a bez sentimentu hodnotí temperament, intelekt a způsob

zitě College of William and Mary.

vlády obou mužů… Žádný civilista ve Washingtonu nebyl válce v Iráku a Afghánistánu blíž než Gates. THE WASHINGTON POST Pravděpodobně jedny z nejlepších washingtonských pamětí vůbec… Při čtení je podstatné pochopit, jak hluboce Gatese ovlivňovala jeho role při posílání amerických vojáků do zámoří, aby tam bojovali a byli zabiti nebo zmrzačeni. THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW

549 Kč isbn 978-80-7491-412-6

SLUŽBA paMĚti Ministra obrany ve válCe

Když Robert M. Gates přijímal hovor z Bílého domu, byl přesvědčený, že svět washingtonské vrcholné politiky jednou provždy opustil: poté co pracoval více než čtvrtstoletí pro šest prezidentů nejprve v Cia a pak i v Národní bezpečnostní radě, našel konečně klid a uspokojení coby prezident Texas a&M University. Když však byl vyzván, aby pomohl národu sužovanému dvěma válkami i vojákům vzdorujícím nepřátelům na bitevním poli, jeho odpověď se řídila tím, co v dané

paMĚti Ministra obrany ve válCe

také jako důstojník amerického letectva a pracoval pro Cia, jejímž ředitelem ho

robert M. Gates

SLUŽBA

Foto © Platon

ROBERT M. GATES (nar. 1943) byl v letech 2006—2011 ministrem obrany usa. Sloužil

„KDYŽ SE OHLÉDNU ZPÁTKY K ROKŮM, KTERÉ JSEM STRÁVIL VE VÁLCE, VIDÍM K NIM PARALELNÍ TÉMA: LÁSKU. MYSLÍM TÍM LÁSKU — NENAPADÁ MĚ PRO TO JINÉ SLOVO —, KTEROU JSEM ZAČAL CÍTIT K VOJÁKŮM, A DRTIVÝ POCIT OSOBNÍ ZODPOVĚDNOSTI, JEJŽ JSEM SI VŮČI NIM VYBUDOVAL.“

chvíli pokládal za svou povinnost. Ve svých pamětech se Gates detailně zabývá peripetiemi amerického vojenského působení v Iráku a Afghánistánu, během něhož dohlížel na kontroverzní posilování americké vojenské přítomnosti v obou zemích. Obšírně komentuje rovněž dění v Sýrii, Íránu, Izraeli či v Severní Koreji a seznamuje čtenáře s podrobnostmi zákulisních jednání s Georgem W. Bushem, Dickem Cheneym, Condoleezzou Riceovou, Barackem Obamou a dalšími osobnostmi světové politiky. Gates byl jediným ministrem obrany, který sloužil republikánskému i demokratickému prezidentovi. Ve svých pamětech se svým působením ve funkci nemilosrdně účtuje.

Host

ROBERT M. GATES Otevřený a nesmlouvavý pohled do zákulisí amerického vojenského angažmá v Iráku a Afghánistánu

Gates_Sluzba_prebal01-aufriss.indd 1

8.6.2016 13:26:46

HOST

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 1

31.8.2016 18:24:28

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 2

31.8.2016 18:24:28

ROBERT M. GATES

SLUŽBA PAMĚTI MINISTRA OBRANY VE VÁLCE

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 3

31.8.2016 18:24:28

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 4

31.8.2016 18:24:28

SLUŽBA PAMĚTI MINISTRA OBRANY VE VÁLCE

ROBERT M. GATES BRNO 2016

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 5

31.8.2016 18:24:28

Duty: Memoirs of a Secretary at War Copyright © 2014 by Robert M. Gates This translation published by arrangement with Alfred A. Knopf, an imprint of The Knopf Doubleday Group, a division of Random House, LLC Cover photo © Platon / Trunk Archive Translation © Radovan Baroš, 2016 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7491-412-6

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 6

31.8.2016 18:24:29

Věnováno mužům a ženám sloužícím v amerických ozbrojených silách

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 7

31.8.2016 18:24:29

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 8

31.8.2016 18:24:29

OBSAH

Autorská poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1

Mé povolání do služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Irák, Irák a zase Irák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

Zametání cestiček, hledání spojenců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Ve válce s Pentagonem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Za hranicemi Iráku: komplikovaný svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Dobrá válka, špatná válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Pohroma střídá pohromu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

Výměna stráží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Nový tým, nová agenda, starý ministr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

Afghánistán: rozhádaný dům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344

Obtížní nepřátelé, obtížní přátelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 396

Mezitím ve Washingtonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 440

Válka, válka… a revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 477

Ve válce až do posledního dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532

Na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 574 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 605 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 609

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 9

31.8.2016 18:24:29

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 10

31.8.2016 18:24:29

AUTORSKÁ POZNÁMKA

Tato kniha pojednává o více než čtyřech a půl letech, která jsem strávil ve válce. Mám zde v první řadě na mysli samozřejmě války v Iráku a Afghánistánu, kde byla prvotní vítězství v obou zemích promrhána chybami, krátkozrakostí a konﬂikty jak v poli, tak i ve Washingtonu, což vedlo k dlouhým, brutálním tažením s cílem odvrátit strategickou porážku. Pojednává o válce proti al-Káidě a Usámu bin Ládinovi, kteří nesli zodpovědnost za naši národní tragédii z 11. září 2001. Pojednává však také o mé politické válce s Kongresem, kterou jsem vedl každý jeden den, po který jsem byl v úřadě, jakož i o dramatickém rozporu mezi mým veřejným respektem, nadstranickostí a klidem a mezi mými osobními frustracemi, znechucením a zlobou. Byly to také politické války s Bílým domem, vesměs s personálem Bílého domu, a občas i se samotnými prezidenty, přičemž častěji s prezidentem Obamou než s prezidentem Bushem. A nakonec tu byla i má válka s byrokratickým aparátem ministerstva obrany a jednotlivých armádních složek, jejímž cílem bylo zreformovat ministerstvo tak, aby se z organizace zaměřené na plánování války stala organizace způsobilá války vést, aby se z ozbrojených sil, které jsme měli, staly síly schopné uspět. George W. Bush a Barack Obama byli v pořadí sedmý a osmý prezident, pod nimiž jsem sloužil. Když jsem pro ně začal pracovat, neznal jsem je a oni neznali mne. K mému údivu (a zděšení) jsem byl jediným ministrem obrany v dějinách, který byl nově zvoleným prezidentem požádán, aby ve své funkci zůstal (nemluvě o tom, že by se jednalo o ministra z jiné politické strany). Ujal jsem se svého úřadu v polovině prosince 2006 s jediným cílem: učinit vše pro to, abych misi v Iráku zachránil před katastrofou. Neměl jsem představu, jak toho docílit ani

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 11

31.8.2016 18:24:29

jaké razantní změny budu muset provést v Pentagonu, abych toho dosáhl. V první řadě jsem však netušil, jak dramaticky a dalekosáhle má mise postupem času přesáhne problematiku samotného Iráku. Když se ohlédnu zpátky k rokům, které jsem strávil ve válce, vidím k nim paralelní téma: lásku. Myslím tím lásku — nenapadá mě pro to jiné slovo —, kterou jsem začal cítit k vojákům, a drtivý pocit osobní zodpovědnosti, jejž jsem si k nim vybudoval, a to do té míry, že ovlivňovali některé z mých postojů a nejdůležitějších rozhodnutí. Ke konci svého působení v úřadě jsem s nimi nebo o nich téměř nedokázal hovořit, aniž bych se ubránil dojetí. Na počátku pátého roku mé služby jsem začal mít pocit, že mé úsilí ochránit je — jak ve válkách, které jsme vedli, tak i před dalšími možnými válkami — zamlžovalo mou soudnost a snižovalo efektivitu mé práce pro prezidenta a přispělo tak k mému rozhodnutí na funkci rezignovat. Nečiním si žádný nárok na to, že by má kniha podávala úplnou, či dokonce vyčerpávající historii období mezi lety 2006 až 2011. Je to jednoduše můj osobní příběh o mém působení ve funkci ministra obrany v těchto bouřlivých a obtížných letech.

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 12

31.8.2016 18:24:29

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 13

31.8.2016 18:24:29

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 14

31.8.2016 18:24:29

PRVNÍ KAPITOLA MÉ POVOLÁNÍ DO SLUŽBY

Rektorem Texas A&M University jsem se stal v srpnu 2002 a v říjnu 2006 jsem vstoupil do pátého roku v úřadu. Byl jsem v této pozici nesmírně šťastný a mnozí — rozhodně však ne všichni — zaměstnanci a studenti školy zastávali názor, že významnou měrou přispívám ke zlepšení téměř všech aspektů univerzitního života (snad jen s výjimkou amerického fotbalu). Původně jsem se zavázal zůstat pět let, nakonec jsem však souhlasil, že svůj úvazek prodloužím na sedm, až do léta 2009. Poté jsem se hodlal se svou ženou Becky vrátit do našeho domova na paciﬁckém severozápadě. Týden počínající 16. říjnem 2006 — týden, jenž měl změnit běh mého života — začal několika rutinními schůzkami. Po nich jsem se vydal na cesty a skončil v Des Moines v Iowě, kde jsem měl v pátek dvacátého přednášku. Toho dne krátce po jedné odpoledne jsem obdržel e-mail od své sekretářky Sandy Crawfordové, v němž stálo, že poradce prezidenta Bushe pro otázky národní bezpečnosti Steve Hadley by se mnou chtěl tak během hodiny dvou telefonicky mluvit. Hadleyho asistentka prý „dost naléhala“, aby mi zpráva byla skutečně předána. Sdělil jsem Sandy, aby asistentce vzkázala, že zavolám Steveovi v sobotu ráno. Neměl jsem nejmenší tušení, proč Steve volal, ale téměř devět let jsem sloužil v Bílém domě čtyřem prezidentům jako člen Národní bezpečnostní rady (NSC) a věděl jsem, že se západní křídlo častokrát dožaduje okamžité reakce, přestože to jen málokdy bývá nezbytné. S Hadleym jsem se seznámil v létě 1974 v týmu zaměstnanců Národní bezpečnostní rady a zůstali jsme přáteli, i když jsme se vídali jen sporadicky. V lednu 2005 Steve, který vystřídal Condoleezzu Riceovou na postu poradce pro otázky

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 15

31.8.2016 18:24:29

služba národní bezpečnosti v druhé administrativě prezidenta Bushe, přišel s návrhem, abych se stal prvním ředitelem Národního zpravodajství (DNI), což byl úřad zřízený na základě legislativního podnětu z předchozího roku, který — a tím mám na mysli jak příslušný zákon, tak i úřad, jenž z něho vzešel — jsem vehementně kritizoval pro jeho nefunkčnost. Prezident a jeho nejbližší poradci chtěli, abych mu vdechl život. Sešel jsem se s Hadleym a ředitelem prezidentské kanceláře Andym Cardem ve Washingtonu v pondělí v týdnu, který připadl na prezidentovu inauguraci. Měli jsme velice obšírný rozhovor o pravomocech a prezidentském zmocnění DNI a koncem týdne to vypadalo, že na jejich nabídku kývnu. Příští pondělí jsem měl zavolat Cardovi do Camp Davidu a oznámit mu, jak jsem se rozhodl. Celý víkend jsem si s tím lámal hlavu. V sobotu v noci, když jsem se převaloval v posteli a nemohl usnout, jsem Becky řekl, že mi mé rozhodování může podstatně ulehčit; věděl jsem, jak moc se jí líbí na Texas A&M, a tak stačilo, aby jen zmínila, že se do Washingtonu vrátit nechce. Namísto toho prohlásila: „Uděláme, co budeš muset udělat.“ „Děkuji ti z celého srdce,“ zněla má odpověď. V neděli pozdě večer jsem se procházel po areálu univerzity a pokuřoval doutník. Když jsem míjel známá zákoutí a budovy, došlo mi, že Texas A&M nemůžu opustit; byla tu ještě spousta nedodělané práce. A už vůbec jsem neměl chuť vrátit se do vlády. Následujícího rána jsem zavolal Andymu a požádal ho, aby prezidentovi vyřídil, že tu funkci nevezmu. Působil zaraženě. Nejspíš měl pocit, že jsem je tahal za nos, což mi bylo líto, skutečně to bylo rozhodnutí na poslední chvíli. Byla zde však alespoň jedna útěcha. „Teď už se nemusíme bát. Bushova administrativa se už na mne s ničím neobrátí,“ uklidňoval jsem Becky. Mýlil jsem se. V sobotu v devět ráno — mezitím už uplynuly téměř dva roky — jsem splnil svůj slib a zavolal Steveovi. Neplýtval časem a na rovinu se mě zeptal: „Kdyby tě prezident požádal, aby ses stal ministrem obrany, přijal bys jeho nabídku?“ Zarazilo mne to, přesto jsem bez zaváhání stejně na rovinu odpověděl: „Naši hoši umírají ve dvou válkách. Jestli si prezident myslí, že bych mu mohl být nápomocný, nemám jinou volbu než říct ano. Je to moje povinnost.“ Jednotky tam dole svou povinnost konaly. Jak jsem mohl já nekonat tu svou? Chvíli jsem seděl za svým stolem jako opařený. Božínku, co jsem to jen udělal? říkal jsem si v duchu. Nepochyboval jsem, že po více než čtyřech desetiletích společného života bude Becky stát za mým rozhodnutím a bude ochotně snášet všechno, co to bude znamenat pro naše dva potomky, přesto jsem však měl strach se jí svěřit.

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 16

31.8.2016 18:24:29

mé povolání do služby Josh Bolten, bývalý ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet, který toho roku vystřídal Carda ve funkci ředitele kanceláře Bílého domu, mi zavolal o pár dní později, aby se ujistil o mých úmyslech. Zeptal se mne, jestli nemám nějaké potenciální etické problémy, jako třeba najímání ilegálních přistěhovalců do domácnosti jako chůvy či hospodyně. Nedokázal jsem odolat pokušení, abych si z něj nevystřelil, a řekl jsem mu, že zaměstnáváme hospodyni, která nemá naše občanství. Ještě než začal nervózně lapat po dechu, sdělil jsem mu, že vlastní zelenou kartu a je na nejlepší cestě k získání občanství. Očividně pro můj humor neměl příliš pochopení. Bolten mi pak oznámil, že prezident a já bychom se měli sejít k soukromému pohovoru. Navrhl jsem, že bych mohl v neděli 12. listopadu diskrétně přijet do Washingtonu a mohli bychom spolu povečeřet. Prezident nechtěl tak dlouho čekat. Josh mi 31. října poslal e-mail s dotazem, zda bych mohl zajet časně ráno v neděli 5. listopadu na Bushův ranč poblíž Crawfordu v Texasu. Instrukce, které mi poslal náměstek ředitele prezidentské kanceláře Joe Hagin, byly velice přesné. Napsal mi e-mail, že se sejdeme v osm třicet ráno v McGregoru v Texasu, který je vzdálen asi dvacet minut od ranče. Měl jsem ho najít na parkovišti u obchodu se smíšeným zbožím Brookshire Brothers v bílém voze značky Dodge Durango zaparkovaném napravo od vchodu. Na sobě jsem měl mít „neformální oblečení vhodné na ranč“: sportovní košili a khaki kalhoty nebo džínsy. S pobavením si vzpomínám, že moje pracovní pohovory s prezidentem Bushem i s příštím prezidentem Obamou obnášely větší míru konspirativního tajnůstkářství, než jaké jsem většinou zažíval během svého mnohaletého působení ve službách CIA. Neřekl jsem o tom nikomu kromě Becky a prezidentova otce, bývalého prezidenta George H. W. Bushe (v pořadí jednačtyřicátého prezidenta, Bushe 41), s nímž jsem se chtěl poradit. Byl ve skutečnosti tím, kdo stál za mým působením na Texas A&M University, kam jsem v roce 1999 nastoupil jako dočasný děkan Fakulty státní správy a veřejné služby George H. W. Bushe. Z toho, co mělo zprvu být devítiměsíčním působením obnášejícím jen pár dní práce v měsíci, se nakonec vyklubaly dva roky, jež nakonec vedly k mému zvolení rektorem Texas A&M University. Bush vyjádřil lítost nad tím, že z univerzity odcházím, byl si však vědom toho, že vlast má přednost. Měl jsem také dojem, že ho volba jeho syna těšila. Vyrazil jsem z domu krátce před pátou a zamířil na pohovor s prezidentem. Jsem možná staromódní, ale měl jsem za to, že sportovní sako a volné kalhoty budou pro schůzku s prezidentem vhodnější než sportovní košile a džínsy.

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 17

31.8.2016 18:24:29

služba Ve Starbucksu neměli tak časně ráno ještě otevřeno, a tak jsem první část dvouapůlhodinové jízdy strávil s notně rozespalým obličejem. Celou cestu jsem přemýšlel, na co se mám zeptat a jak budu odpovídat na položené otázky, nad závažností svého poslání, nad tím, jak se změní můj vlastní život i život mé ženy, jakož i nad tím, jak vykonávat úřad ministra obrany. Nevzpomínám si, že bych to ráno cestou na ranč měl o sobě nějaké pochybnosti, což byla patrně známka toho, jak málo jsem si uvědomoval vážnost situace. Věděl jsem však, že jedna věc mi hraje do karet: většina lidí měla poměrně nízká očekávání, co se týče možnosti zvratu ve válce v Iráku a změny politického klimatu ve Washingtonu. Cestou jsem si také říkal, že by bylo dost kuriózní stát se členem této administrativy. Nikdy předtím jsem s prezidentem nemluvil. Nepodílel jsem se na prezidentské kampani roku 2000 a nikdo mne k tomu ani nikdy nevyzval. Neměl jsem prakticky žádný kontakt s nikým v administrativě během Bushova prvního funkčního období a byl jsem zděšen, když se můj nejbližší přítel Brent Scowcroft veřejně s administrativou dostal do sporu kvůli své opozici vůči invazi do Iráku. Třebaže jsem se znal s Riceovou, Hadleym, Dickem Cheneym a s dalšími dlouhá léta, dával jsem se do party s lidmi, kteří spolu prožívali 11. září 2001, již společně vedli dvě války a kteří za sebou měli šest let spolupráce v jednom týmu. Byl bych mezi nimi outsider. Konspirativní setkání v McGregoru proběhlo bez problémů. Když jsme se přibližovali k ranči, všiml jsem si zpřísněných bezpečnostních opatření coby důsledku událostí z 11. září 2001. Navštívil jsem i jiné rezidence prezidentů a všechny byly důkladně střežené, žádná ale tak jako tato. Vysadili mne u prezidentova pracoviště, prostorného, byť skromně vyzdobeného jednopodlažního domku poblíž hlavní budovy. Sestává z velké kanceláře a zasedačky pro prezidenta a také z kuchyně a několika kanceláří vybavených počítači pro personál. Přijel jsem dřív než prezident (vždy dobrý protokol), dal si šálek kávy (konečně) a rozhlížel se po místnosti. Prezident se objevil za několik minut. Přišel načas, přesně v devět. (Byl vždy neobyčejně dochvilný.) Na moment se vzdálil z velkého srazu přátel a rodinných příslušníků, kteří se sešli k oslavě Lauřiných šedesátých narozenin. Vyměnili jsme si zdvořilosti a on šel hned k věci. Nejprve se zmínil o důležitosti našeho úspěchu v Iráku, přičemž uvedl, že dosavadní strategie nefunguje a je potřeba přijít s novou. Sdělil mi, že vážně uvažuje o výrazném navýšení americké vojenské přítomnosti s cílem obnovit bezpečnost v Bagdádu. Zeptal se mne na mé zkušenosti ze Studijní skupiny o Iráku (o tom později) a chtěl vědět, co si o takovém navýšení myslím. Svěřil se mi, že podle jeho soudu potřebujeme v Iráku nové vojenské vedení: uvažoval prý vážně o tom, že by tímto úkolem pověřil

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 18

31.8.2016 18:24:29

mé povolání do služby generálporučíka Davida Petraeuse. Irák mu samozřejmě dělal největší starosti, hovořil však také o svých obavách ohledně Afghánistánu a zmínil se i o řadě dalších hrozeb pro národní bezpečnost včetně Íránu, o politickém klimatu ve Washingtonu nebo o způsobu své práce, přičemž neopomněl zmínit, jak lpí na tom, aby jeho nejbližší poradci byli vůči němu upřímní. Když v této souvislosti poznamenal, že jeho otec o naší schůzce nic netuší, cítil jsem se trochu nesvůj, ale nemínil jsem ho vyvést z omylu. Bylo zřejmé, že se svým otcem toto eventuální jmenování nekonzultoval a navzdory pozdějším spekulacím v něm Bush starší nehrál žádnou roli. Zeptal se mne, jestli mám nějaké otázky nebo připomínky. Odvětil jsem, že mám na srdci pět věcí. Za prvé jsem mu řekl, že co se týče situace v Iráku, tak i na základě toho, co jsem se dozvěděl ve Studijní skupině o Iráku, bude navýšení naší vojenské přítomnosti nezbytné, ale že jeho trvání by mělo být podmíněno určitými vstřícnými kroky irácké vlády, a to zejména přijetím klíčových legislativních návrhů, které by přispěly ke zmírnění sektářského napětí a posílily by národní jednotu. Za druhé jsem vyjádřil hluboké znepokojení nad situací v Afghánistánu a obavy, že jí není věnována dostatečná pozornost: příliš mnoho je jí soustředěno na snahu vybudovat efektivní ústřední vládu v zemi, která nikdy žádnou neměla, a příliš málo jí zbývá na provincie, správní oblasti a kmeny. Za třetí jsem se nemohl ubránit dojmu, že armáda ani námořní pěchota nejsou dostatečně početné, aby byly s to dělat práci, která se od nich požaduje, a je tedy nezbytné jejich stavy navýšit. Za čtvrté jsem navrhl, abychom skončili s využíváním gardy a rezervistů v bojových operacích. Převážná většina mužů a žen vstoupila do Národní gardy s vidinou, že budou každý měsíc docházet na základní výcvik a v létě budou jezdit na výcvikové tábory a do zbraně budou povoláváni jen v případě přírodních katastrof či celonárodních krizí. Namísto toho se z nich stala operační jednotka, která je na rok či dva povolávána do aktivní a nebezpečné bojové služby, přičemž se může stát, že je takto nasazena klidně i vícekrát. Sdělil jsem prezidentovi, že všechny tyto věci mají podle mne negativní dopady na jejich rodiny a zaměstnavatele a je potřeba s tím něco dělat. Nepřel se se mnou ani v jedné z výtek, které jsem uvedl na adresu gardy. Nakonec jsem mu sdělil, že sice nejsem v dané problematice expert ani nejsem dostatečně informován, avšak z toho, co jsem slyšel a četl, jsem dospěl k názoru, že Pentagon kupuje příliš mnoho zbraní, které se hodily pro vedení „studené války“, namísto těch, které by našly uplatnění v konﬂiktech jednadvacátého století. Asi po hodině rozhovoru se ke mně prezident naklonil a zeptal se, jestli mám nějaké další dotazy. Odvětil jsem, že ne. Nato se pousmál a zeptal se: „Cheney?“

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 19

31.8.2016 18:24:29

služba Když jsem se rovněž pousmál, pokračoval: „Je to hlas, důležitý hlas, ale je to jen jeden hlas.“ Řekl jsem mu, že jsem měl s Cheneym dobré vztahy, když býval ministrem obrany, a že podle mého soudu bychom spolu mohli dobře vycházet. Nato prezident poznamenal, že si je dobře vědom, jak moc mám rád Texas A&M, ale že mě vlast potřebuje více. Zeptal se, jestli jsem ochoten přijmout funkci ministra obrany. Odpověděl jsem kladně. Velice otevřeně se mnou mluvil o řadě věcí, a to včetně o svém viceprezidentovi, a k obdobné otevřenosti se pokoušel přimět i mne. Odcházel jsem s vědomím, že když se stanu ministrem, bude očekávat a vyžadovat, abych mu říkal, co si upřímně myslím, a věděl jsem, že s tím nebudu mít žádné problémy. Na zpáteční cestě na univerzitu jsem byl jako v mrákotách. Po dva týdny byla perspektiva, že se stanu ministrem obrany, pouhou možností, přičemž jsem tak napůl doufal, že se nikdy nestane skutečností. I když mi prezident neřekl, abych si začal balit kufry, po pohovoru s ním mi bylo jasné, co se bude dít. Kolem půl páté odpoledne jsem dostal e-mail od Bushe staršího: „Jak to šlo?“ „Možná jsem úplně vedle, ale mám pocit, že to šlo mimořádně dobře,“ odpověděl jsem. „Dostal jsem uspokojivé odpovědi na všechny své otázky (včetně těch, které jsme spolu probírali)… Nemýlím-li se, je to na dobré cestě.“ A pokračoval jsem: „Pane prezidente, je mi líto, že budu nejspíš muset opustit A&M, na druhé straně mám ale docela dobrý pocit, že se vracím, abych pomohl v kritické situaci. Víte, že jsem si s Vaším synem v dobách, kdy ještě býval guvernérem Texasu, maximálně tak potřásl rukou, ale jinak jsem s ním zatím ještě neměl příležitost mluvit déle. Dnes jsme spolu strávili víc než hodinu v důvěrném rozhovoru a mám z toho ty nejlepší pocity. Možná mu dokážu vytrhnout trn z paty.“ Požádal jsem ho, aby pomlčel o tom, co všechno ví, a on pohotově odpověděl: „NEJSEM udavač! Jazyk za zuby drží Váš šťastný a nesmírně hrdý přítel.“ Doslova o pár minut později mi zavolal Bolten, že se prezident rozhodl s věcmi pohnout. Na středu 8. listopadu na jednu hodinu odpoledne bylo naplánováno tiskové prohlášení, které mělo být v půl čtvrté následováno televizním vystoupením prezidenta v doprovodu mne a ministra Rumsfelda, vysílaným z Oválné pracovny. Cheney, jak přiznal ve svých pamětech, byl proti prezidentovu rozhodnutí Rumsfelda, jenž byl jeho starý přítel, kolega a rádce, odvolat. Nemyslel jsem si tehdy nic jiného a ulevilo se mi, když mi Bolten vzkázal, že ministryně zahraničí Riceová je z mé nominace nadšená a že se viceprezident nechal slyšet, že jsem „skvělý chlapík“. Jak konstatoval Bolten, vzhledem k tomu, že to zaznělo z Cheneyho úst, to bylo veliké vyznamenání.

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 20

31.8.2016 18:24:29

mé povolání do služby Průběžně jsem Becky o všem informoval (jinak to ani nešlo), a než ona neděle skončila, svěřil jsem se jí s jednou svou obavou. Bushova administrativa se v té době mezi lidmi netěšila přílišné oblibě, a tak jsem jí řekl: „Musím do toho jít. Doufám jen, že budu opouštět tuto administrativu s čistým štítem.“

OZNÁMENÍ

V pondělí se dala těžkopádná soukolí hlavního procesu mého potvrzení ve funkci do chodu. Vše se odehrávalo stále ještě v utajení. Mým prvním kontaktem byla právní zástupkyně Bílého domu Harriet Miersová, která se mnou začala procházet veškeré etické otázky spojené s mým členstvím v korporátních ředitelských radách, s mými investicemi a s dalšími záležitostmi. Politická stránka procesu mého potvrzení ve funkci začala v úterý, kdy jsem byl vyzván, abych předložil seznam členů Kongresu, kteří podle mne mohli k mé nominaci zaujímat vstřícný postoj, jakož i bývalých státních úředníků, novinářů a dalších osob, od nichž se dala v této souvislosti očekávat příznivá vyjádření. Také mne vyzvali, abych se osmého dopoledne dostavil do Bílého domu. Byl jsem letecky dopraven do Washingtonu v neoznačeném tryskáči Gulfstream vojenského letectva, který přistál na Andrewsově letecké základně v těsné blízkosti Washingtonu, kde letoun odroloval do odlehlé části letištní plochy. Vyzvedl mne (opět) Joe Hagin. O několik minut později jsem dorazil do Bílého domu a byl jsem uveden do malé kanceláře v suterénu západního křídla, kde jsem se pustil do odbavování zdvořilostních telefonických hovorů s kongresovými vůdci, s významnými členy Kongresu a s dalšími vlivnými osobami ve Washingtonu i mimo něj. Představili mne Davidu Broomovi, mladému legislativnímu asistentovi Bílého domu, který mi měl být k ruce a jehož úkolem bylo provést mne úskalími procesu mého potvrzení v úřadě. Sám jsem s Kapitolem samozřejmě už nějaké zkušenosti měl, ale David byl velice inteligentní, praktický a pronikavý pozorovatel tamního dění a k tomu důstojník námořní pěchoty v záloze. Cítil jsem se s ním velmi dobře. Uskutečnil jsem několik hovorů a reakce na mou chystanou nominaci byly v naprosté většině pozitivní. Dozvěděl jsem se, že dokonce i republikáni byli kvůli Iráku nesmírně nervózní a toužili po změně nynějšího kurzu, zvlášť když vezmeme v úvahu, že mnozí z nich připisovali ztrátu kontroly nad Kongresem ve volbách z předchozího dne vesměs na vrub vzrůstajícího odporu veřejnosti k válce.

Gates-Robert-M.-Sluzba.indd 21

31.8.2016 18:24:29