Issuu

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 1

26.5.2016 16:24:08

host brno 2016

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 2

26.5.2016 16:24:08

Jak Ä?Ăst literaturu jAko PrOfesoR 3

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 3

26.5.2016 16:24:08

Jak literaturu jako

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 4

26.5.2016 16:24:08

thomas c. foster

číst zábavný průvodce ke čtení mezi řádky

profesor

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 5

26.5.2016 16:24:08

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 6

26.5.2016 16:24:08

Obsah

Předmluva

Úvod. Jak by mohl něco takového udělat?

1. Každá cesta je rytířská výprava

2. Ve dvou lépe chutná (Úkony přijímání)

3. Já bych tě láskou sněd (Úkony upírské)

4. Kde jsem se s ním už potkal?

5. Když si nejste jisti, tak

6. …nebo z bible

7. O Jeníčkovi a Mařence

8. Všechny cesty vedou do Řecka

(až na případy, kdy jí není)

je to ze Shakespeara…

105

9. Je to víc než jen déšť či sníh

113

10. Nikdy si nestoupejte vedle hrdiny

129

Mezihra. Opravdu to tak myslí?

133

11. …není to jen bolest (Pár slov k násilí)

145

12. Je tohle symbol?

155

13. Všechno je politika

165

14. Ano, i ona je kristovská postava

175

15. V letu fantazie

185

16. Všechno je o sexu…

193

17. …S výjimkou sexu samotného

203

18. Pokud vyplave, je to křest

215

19. Zeměpis je důležitý…

227

20. …A rovněž roční období

237

Mezihra. Jeden příběh

245

21. Znamení velikosti

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 7

26.5.2016 16:24:08

253

22. Slepota bez důvodu neexistuje

259

23. Nikdy to není jen srdeční choroba…

277

24. Nečtěte svýma očima

287

25. Ten symbol je jen můj

299

26. Myslí to vážně? a jiné podoby ironie

311

27. Zkušební příklad

341

Dovětek. Kdo tady velí?

349

Envoi

353

Příloha. Seznam četby

377

Poděkování

379

Seznam citovaných děl

a zřídkakdy je to jen nemoc

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 8

26.5.2016 16:24:08

MĂ˝m synĹŻm RobertOVI a Nathanovi

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 9

26.5.2016 16:24:08

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 10

26.5.2016 16:24:08

Předmluva

Na knížkách je úžasné to, jak žijí vlastním životem. Když spisovatelé usednou a začnou sepisovat nové dílo, myslí si, že znají svoji práci, a možná ji skutečně znají, tedy až do okamžiku, kdy svou poslední větu zakončí závěrečným interpunkčním znaménkem. Nejčastěji je tím znaménkem tečka. Měl by to však být spíš otazník, protože každý se může jen dohadovat, co se pak stane. Klasickým případem je spisovatel, jehož nejlepší kniha po vydání zapadne. Vezměte si třeba Hermana Melvilla nebo Francise Scotta Fitzgeralda. Melvillovy předchozí romány oslovily spousty čtenářů, a tak si určitě myslel, že i jeho šílená výprava za bílou velrybou bude zaručený trhák. Nebyla. A nestal se jím ani Fitzgeraldův příběh o romantickém snílkovi, který se snaží přepsat svoji minulost. Velký Gatsby je daleko hlubší než Fitzgeraldovy předchozí knihy, mnohem víc toho říká o lidské přirozenosti a daném historickém okamžiku, že je skoro nepochopitelné, jak se jeho obrovské publikum mohlo najednou odvrátit. Na druhou stranu nelze vyloučit, že se odvrátilo právě proto. Předpověď nadcházející katastrofy působí jako zbytečné sýčkování — dokud katastrofa skutečně nenastane. Lidstvo, poznamenal Fitzgeraldův současník T. S. Eliot, příliš mnoho reality nesnese. Fitzgerald žil každopádně dost dlouho na to, aby viděl, jak se jeho knihy přestávají vydávat a honoráře se postupně ztenčují. Bude trvat celou jednu další generaci, než svět pochopí, jak velký Gatsby skutečně je, a třikrát nebo čtyřikrát déle, než bude Bílá velryba uznána za veledílo.

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 11

26.5.2016 16:24:08

Existují ovšem i příběhy nečekaných bestsellerů, které se prodávají pořád dál a dál, a rovněž knih, které na okamžik zazáří a následně beze stopy zmizí. Naši pozornost však přitahují spíše příběhy typu Bílé velryby a Gatsbyho. Pokud chcete vědět, co si svět skutečně myslí o určitém spisovateli a jeho díle, zeptejte se asi za dvě stě let. Ne vždy je osud tak neúprosný. Všichni doufáme, že nalezneme publikum — jakékoli publikum —, a věříme, že máme alespoň nějakou představu o tom, kdo by to měl být. Někdy máme pravdu, jindy jsme vedle jak ta jedle. To, co bude následovat, je svého druhu zpověď. Běžná poděkování se obvykle kladou až na konec knihy. Já bych zde však rád vyjádřil svoji vděčnost lidem, kteří mě zcela zásadně ovlivnili. Lze dokonce říct, že bez nich by toto upravené vydání vůbec nespatřilo světlo světa. Když jsem někdy před dvanácti lety pracoval na původním textu, byl jsem si naprosto jistý, jakému publiku bude kniha určena. Měla to být sedmatřicetiletá studentka, dost možná rozvedená, po níž najednou chtěli vysokoškolský diplom a ona musela znovu do školy. S vidinou získání bakalářského titulu se tentokrát rozhodla naslouchat hlasu svého srdce a usilovat o diplom z anglické literatury. Vždy to byla vášnivá čtenářka, ale cítila, že jí při prožívání literatury cosi uniká, nějaké hluboké tajemství, které její učitelé neznali, anebo jí je nepředali. Myslíte, že si dělám legraci, že? Nedělám. Potkával jsem ji stále znovu, když jsem učil na pobočkách velkých univerzit, i její mužský protějšek, chlapíka (většinou, třebaže i ženy se mezi nimi našly), který právě přišel o místo na montážní lince u General Motors. Jednou z velkých výhod práce na Michiganské univerzitě ve Flintu ve srovnání s hlavní Michiganskou univerzitou je neustálý kontakt s dospělými studenty, z nichž mnozí baží po dalším vzdělání. Měl jsem i spoustu typických vysokoškolských studentů, ti netradiční mě však na-

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 12

26.5.2016 16:24:08

učili pár věcí. Za prvé, nikdy nečiňte předčasné závěry, pokud jde o jejich předchozí zkušenosti. Znal jsem studenty, kteří přečetli celého Joyce, Faulknera nebo Hemingwaye, a také jednoho, který přečetl víc českých románů, než ke kolika se já kdy v životě dostanu. Měl jsem také studenty, kteří nečetli nic jiného než Stephena Kinga nebo Danielle Steelovou. Byli mezi nimi fanatičtí hitchcockáři nebo uctívači Bergmana a Felliniho, ale i tací, kteří se domnívali, že Dallas představuje vysoké umění. A vy nikdy nevíte předem, co od nich můžete čekat. Za druhé, vysvětlujte. Očekávají, že se dozvědí, jak na to, a někdy se toho dožadují hlasitěji než jejich mladší kolegové. Ať už mě považují za nejvyššího kněze nebo jen největšího šarlatána, vždy chtějí zjistit, jak to kouzlo funguje a jak dospívám ke svým někdy poněkud osobitým závěrům. A za třetí, naučte je základní pravidla a potom ustupte stranou. Jakmile svým starším studentům ukážu, jak s texty pracuji, jdu jim z cesty. Nejde o to, že by můj přístup nebo obsah výuky působily nějak zázračně; většinou jim jen tak nějak potvrdím jejich vlastní způsob čtení, což jim umožní volně se rozlétnout, a oni toho využijí. I mladší studenti si tak počínají, ale ti mají větší zábrany, protože celý život strávili ve školních lavicích. Má-li být člověk intelektuálně soběstačný, není nic lepšího, než když stojí na vlastních nohou. Jsou všichni ti starší studenti géniové? Ne, i když někteří z nich možná ano. Mnozí nejsou ani tajní intelektuálové, třebaže bychom mezi nimi jistě nějakého našli — znáte ty typy, kterým se říká „profesor“, protože je při přestávce na oběd vídáme číst knížky. Avšak bez ohledu na to, jak jsou chytří, postrkují mě kupředu a učí mě, stejně jak to já dělám s nimi. A tak mě napadlo, že lidí jako oni musí být víc. A právě pro ně jsem napsal tuto knihu. Bože, jak jsem se mýlil. Ale také jsem měl pravdu. Ozvalo se mi značné množství vyzrálých čtenářů, z nichž někteří

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 13

26.5.2016 16:24:08

odpovídali výše uvedenému popisu, zatímco jiní vystudovali angličtinu na univerzitě, ale zůstal v nich pocit, že jim cosi chybí, že jim nějaký klíčový prvek literárních studií unikl. Od takových čtenářů jsem čas od času dostával e-maily. Potom, zhruba za dva roky, se povaha těch vzkazů změnila. Začaly mi chodit zprávy od učitelů literatury. Ne moc často, ale tu a tam ano. A pak asi o půl roku později mi začali psát středoškolští studenti. Učitelé mě bez výjimky zahrnovali chválou a studenti většinou také. Přimíchalo se do toho i pár nenávistných e-mailů, ale jen tolik, abych si uvědomil, že to všechno není jen klam. V jednom z těch víceméně publikovatelných mi jedna studentka napsala: „Nechápu, co má být ta bomba. Všechno, co v té knížce máte, znám už z deváté třídy.“ Odpověděl jsem jí, že bych jejímu učiteli z deváté třídy rád potřásl rukou. A peníze že nevracím. Někdy tou dobou jsem se také doslechl, že se o knize diskutuje na jednom serveru pro učitele angličtiny působící v rámci programu Advanced Placement.1 V následujících letech jsem měl to štěstí, že jsem se dostal do kontaktu s učiteli a studenty po celé zemi. Ptali se mě na všechno možné, jako například „Co jste myslel tím a tím?“ nebo „Můžu ten pohled uplatnit i u této knihy, kterou jste se nezabýval?“ anebo také „Mohl byste se podívat na resumé mé diplomky (nebo rovnou na celou práci)?“. Ty první dvě otázky jsou skvělé, ta třetí poněkud méně, protože mě staví do eticky nepříjemné pozice, ale ať tak či onak, lichotí mi, jestliže studenti důvěřují cizímu člověku natolik, aby mu kladli podobné dotazy.

Studijní program ve Spojených státech amerických a Kanadě, určený vynikajícím středoškolským studentům, v jehož rámci jsou seznamováni s univerzitní látkou a podstupují zkoušky na univerzitní úrovni (pozn. překl.).

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 14

26.5.2016 16:24:08

Také jsem měl spoustu příležitostí k přímé interakci. Několikrát ročně chodím přímo do učeben popovídat si se studenty o knize a o tom, jak ji používají. Při těchto návštěvách bývá vždy spousta legrace a téměř pokaždé na nich zazní i nějaké vynikající otázky. Netřeba říkat, že tyto osobní návštěvy se většinou omezují na místa, kam se autem dostanu během několika hodin, ale jednou jsem se vypravil až do Fort Thomas v Kentucky. Díky vymoženostem digitálního věku jsem mohl se studenty diskutovat také elektronicky. Diane Burrowesová, která má u HarperCollins na starost akademický marketing, probdí celé noci v úvahách, jak by mě — anebo aspoň moji digitální verzi — dostala do tříd od New Jersey a Virginie až po Flagstaff v Arizoně. A je jasné, že rozvoj platforem, jako je Skype, dělá z takových návštěv běžnou záležitost. V následujících letech mě nejvíce překvapila neuvěřitelná vynalézavost středoškolských učitelů angličtiny a zvláště učitelů v rámci programu Advanced Placement. Vymysleli způsoby použití mé knihy, které by mě nenapadly, ani kdybych učil tisíc let. V jedné třídě je každý student jmenován správcem určité kapitoly. Třeba Sam dostal na starost déšť a sníh; vyrobil si schéma vysvětlující všechny významné prvky kapitoly, a kdykoli se v četbě vyskytnou nějaké srážky, je připraven debatovat o jejich významu. Mám pocit, že to Sam docela schytal a musí pracovat mnohem usilovněji než skoro všichni ostatní, ale třeba mu to tak vyhovuje. V jiné třídě zase studenti ve skupinách tvoří krátké filmy a každý film musí zahrnovat alespoň jeden koncept z knihy. Na konci roku mají žertovné předávání Oscarů, dokonce i se smokingy a soškami (prý to jsou staré sportovní trofeje). To je vynikající. Nejvíc se mi na té spoustě přístupů líbí míra studentské autonomie. Kniha je možná tolik atraktivní mimo jiné i proto, že to není učebnice, což učitelům umožňuje dělat si s ní, co se jim zlíbí — a oni dělají spoustu různých věcí. A mnozí z nich předávají studentům

Foster-Thomas-C.-Jak-cist-literaturu-jako-profesor.indd 15

26.5.2016 16:24:08