Jaroslav David, Přemysl Mácha: Názvy míst — ukázka

HOST / OSTRAVSKÁ UNIVERZITA

David_Nazvy_sazba.indd 1

10.2.2015 11:39:07

David_Nazvy_sazba.indd 2

10.2.2015 11:39:08

JAROSLAV DAVID PŘEMYSL MÁCHA

NÁZVY MÍST PAMĚŤ, IDENTITA KULTURNÍ DĚDICTVÍ

BRNO 2014

David_Nazvy_sazba.indd 3

10.2.2015 11:39:08

Publikace Názvy míst. Paměť, identita, kulturní dědictví vznikla v rámci řešení grantového projektu NAKI Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen (identifikační kód projektu DF11P01OVV022), který podporuje Ministerstvo kultury České republiky.

Publikace vychází s finanční podporou NAKI, projekt č. DF11P01OVV022.

Webové stránky projektu: http://www.nazvymist.cz.

Recenzovali: prof. PhDr. Rudolf Šrámek, CSc. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně doc. Mgr. Jaromír Krško, PhD. Filozofická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici PhDr. Jiří Woitsch, Ph.D. Etnologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Praha

© Jaroslav David, Přemysl Mácha, 2014 © Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2014 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 ISBN 978-80-7464-503-7 (Ostravská univerzita v Ostravě) ISBN 978-80-7491-425-6 (Host — vydavatelství, s. r. o.)

David_Nazvy_sazba.indd 4

10.2.2015 11:39:08

5

OBSAH

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ÚVODNÍ SLOVO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Zásady zápisu toponym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 KAPITOLA 1 / ZEMĚPISNÁ JMÉNA — PROSTOR, MOC, IDENTITA . . . . . . 14 1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2 Vymezení toponym, varianty, standardizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.3 Toponyma „psaná“ a „živá“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1.4 Toponomastický přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.5 Geografie, jazyk a moc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 1.5.1 Jazyková krajina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 1.6 Jazyk, místo a identita z pohledu kulturní antropologie . . . . . . . . . . . 36 1.7 Možnosti studia toponym a teorie krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 1.8 Perspektivy výzkumu toponymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 KAPITOLA 2 / TOPONYMIE MĚSTSKÉHO PROSTORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 2.1 Vymezení termínu urbanonymum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 2.2 Vývoj městské toponymie od středověku do počátku 21. století . . . . 46 2.3 Pestré vrstvy městské toponymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 2.3.1 Vrstva první — standardizovaná urbanonymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2.3.2 Vrstva druhá — „venkovská“ pomístní jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 2.3.3 Vrstva třetí — „živá toponymie“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 2.3.4 Urbanonymie a orientace v prostoru města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 2.4 „Živá“ urbanonymie městského prostoru (případové studie) . . . . . . 72 2.4.1 Prameny a metody výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 2.4.2 Moravská Ostrava — průmyslové město se středověkými kořeny . . . 74 2.4.3 Ostrava-jih — moderní sídliště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 2.4.4 Ostrava-Poruba a Havířov — podobná města, podobná jména . . . . . 88 2.4.5 Znalost toponym v městském prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

David_Nazvy_sazba.indd 5

10.2.2015 11:39:08

6 KAPITOLA 3 / TOPONYMIE VENKOVSKÝCH LOKALIT . . . . . . . . . . . . . . . . 98 3.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 3.2 Metody výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 3.3 Historická toponymie v současné praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 3.4 Nově vznikající toponyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 3.5 Sociální toponyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 3.6 Od vesnice k městu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 3.7 Jazyková krajina venkova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 3.8 Toponyma a identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 3.9 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 KAPITOLA 4 / TOPONYMA JAKO KULTURNÍ DĚDICTVÍ A PŘEDMĚT PAMÁTKOVÉ OCHRANY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 4.1 Teoretická východiska ochrany toponym jako kulturního dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 4.1.1 Diskuze o ochraně toponym v širším a světovém kontextu . . . . . . . 138 4.1.2 Diskuze o ochraně toponym v českém kontextu . . . . . . . . . . . . . . . . 143 4.2 Urbanonymie budovatelského města — předmět památkové ochrany? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 4.2.1 Charakteristika urbanonymie budovatelského města . . . . . . . . . . . . 146 4.2.2 Změny standardizované urbanonymie — argumenty pro a proti . . . 149 4.2.3 Honorifikační urbanonyma jako součást kulturního dědictví a předmět památkové ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 4.3 Způsoby ochrany toponym v městském prostoru . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.3.1 Koncepce standardizované urbanonymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 4.3.2 Uliční tabule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 4.3.3 Evidence toponym — uličníky a mapové aplikace . . . . . . . . . . . . . . . 159 4.3.4 Naučné stezky, výstavy, vycházky — toponymum a příběh místa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 4.4 Toponyma ve venkovském prostoru jako kulturní dědictví . . . . . . . 162 4.5 Způsoby ochrany toponym jako kulturního dědictví ve venkovském prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 4.5.1 Zdroje ohrožení toponym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 4.5.2 Možnosti ochrany toponym na venkově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 4.5.2.1 Evidence jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 4.5.2.2 Odborná interpretace významu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 4.5.2.3 Respektování nářeční podoby zeměpisného jména . . . . . . . . . . . . . . 167 4.5.2.4 Pojmenovávání nových objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 4.5.2.5 Opravy a doplnění mapových podkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.5.2.6 Interaktivní mapové aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.5.2.7 Úřední dokumenty a komunikace s veřejností . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.5.2.8 Výuka místopisu a vlastivědy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.5.2.9 Úřední označování míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 4.6 Chránit, či nechránit aneb Vox populi (non est) vox Dei . . . . . . . . . 174

David_Nazvy_sazba.indd 6

10.2.2015 11:39:08

7 ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Streszczenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Zusammenfassung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Seznam obrázků, tabulek a grafů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 PŘÍLOHY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Příloha 1: Příklad evidenčního archu toponyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Příloha 2: Toponomastický klíč pro klasifikaci místních a pomístních jmen a urbanonym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Příloha 3: Metodika hodnocení kulturní a historické hodnoty jména . . . . . 219 Příloha 4: Názvy míst — mapový portál pro mapování a evidenci toponym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Tematický a věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 Autorský kolektiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

David_Nazvy_sazba.indd 7

10.2.2015 11:39:08

David_Nazvy_sazba.indd 8

10.2.2015 11:39:08

9

PODĚKOVÁNÍ

Projekt NAKI Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen (identifikační kód projektu DF11P01OVV022), řešený v letech 2011–2014 na Ostravské univerzitě v Ostravě, finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Poděkování řešitele projektu Jaroslava Davida a spoluřešitele Přemysla Máchy patří všem, kteří přispěli ke zdárnému dokončení projektu, realizaci výstav a především ke vzniku monografie. V první řadě chceme poděkovat obyvatelům Ostravy, Havířova, Velkých Karlovic, Karolinky, Nového Hrozenkova, Morávky, Raškovic, Pražma, Vyšních Lhot a Krásné, kteří se zapojili do výzkumu a trpělivě s námi vyplňovali dotazníky. Výzkum a výstavní prezentace také podpořily Knihovna města Ostravy, Magistrát statutárního města Havířov, Památník Raškovic a Karlovské muzeum.

Zvláštní poděkování náleží Vojtěchu Bajerovi z ČSOP Salamandr za cenné rady, odborné konzultace a spolupráci při výzkumu a Luďku Krtičkovi za zpracování mapových podkladů a přípravu databáze www.nazvymist.cz.

Jmenovitě děkujeme studentkám a studentům, kteří spolupracovali na sběru materiálu a vkládání dat do databáze, Petře Bogarové, Ivanu Dzidovi, Barboře Karchové, Marcele Řehákové, Janu Slepičkovi, Nele Stebnické, Evě Tenzin, Kláře Závodné; dále Štěpánce Jaskulové, Lence Krahulcové a Lydii Kaděrové za administraci projektu.

V neposlední řadě náš dík patří Janě Davidové Glogarové za pečlivé pročtení celého textu monografie a jazykové korektury.

David_Nazvy_sazba.indd 9

10.2.2015 11:39:08

10 Poděkování rovněž náleží vědeckým recenzentům Rudolfu Šrámkovi, Jaromíru Krškovi a Jiřímu Woitschovi, kteří se laskavě ujali posuzování rukopisu a přispěli k definitivní podobě monografie cennými připomínkami, kritickými poznámkami a podněty.

Kniha je věnována našim manželkám, rodinám a dětem za jejich trpělivost a pochopení.

JAROSLAV DAVID, řešitel grantového projektu PŘEMYSL MÁCHA, spoluřešitel projektu V Ostravě 1. září 2014

David_Nazvy_sazba.indd 10

10.2.2015 11:39:08

11

ÚVODNÍ SLOVO

Hanka: „Když už Kuří rynek, tak 50 m od něj je obchoďák, PRIOR z 80tých let. Říkalo se mu FEKÁL, byl zvenku hnědý, vevnitř smrad (fakt) a v regálech houno.“ Tomáš Fiala: „To, že se v dnešním světě kdejaká zájmová činnost vydává za vědeckou studii, je celkem jedno. Horší je, že tahle banda budižkničemů vyžere nějaký ten milionek z peněženek daňových poplatníků…“ objevitel: „Kdyby si vedení města nevymejšlelo debilní názvy už tak nazvaných ulic lidmi a částí měst, žádnej seznam a mapa by se dělat nemusela. ale koho zajímá většinový zvyk národa, že se nákýmu rohu říká „na růžku“ když pak kdejakej vejr příjde a od teď to bude „u havla“. marnost nad marnost. pokřivuje se, aby bylo co narovnávat.“ Pavel: „Přes kritiku některých diskutujících si myslím, že je to zajímavé a rozhodně to nejsou vyhozené peníze.“ Vybrané názory čtenářů z internetové diskuze k článku „U Alberta nebo Kuří rynek. V Česku vzniká mapa lidových názvů míst ve městech“ (KEMÉNYOVÁ 2012).

Monografie, kterou jsme s kolegou Přemyslem Máchou promýšleli a připravovali čtyři roky, je souhrnem výsledků našeho výzkumu zaměřeného na téma vztahu zeměpisných jmen (toponym), jejich vývoje a proměn k identitě obyvatel míst, jejich historii a paměti. Každý z nás k toponymům přistupoval ze svých badatelských pozic. Já více jako lingvista onomastik, kolega Mácha především jako antropolog a sociální geograf. Nicméně se

David_Nazvy_sazba.indd 11

10.2.2015 11:39:08

12 ukázalo, že oba uvedené pohledy se právě na materiálu zeměpisných jmen nejen šťastně protnuly, ale navzájem se ovlivnily a inspirovaly. Vznikla tak publikace Názvy míst. Paměť, identita, kulturní dědictví.

O přístupu k zeměpisným jménům jako svědectví o minulosti místa a zdroji identity v její podobě lokální, regionální nebo národní vypovídají v úvodu citované názory účastníků internetové diskuze. Na jedné straně zájem a vědomí jejich významu, na straně druhé lhostejnost a pohrdání. Jsem si vědom, že z pohledu veřejnosti může být financování tohoto projektu považováno za zbytečnost, jejímž prostřednictvím „banda budižkničemů vyžere nějaký ten milionek z peněženek daňových poplatníků“. Náš projekt si však kromě samotného výzkumu vytknul dva cíle, jimiž řada obdobných projektů humanitních věd nedisponuje, a to aplikovanost a popularizaci. Jejich hmatatelnou realizací byly nejen čtyři výstavy s doprovodnými katalogy, které se uskutečnily v letech 2012–2014, popularizační přednášky, semináře a vlastivědné vycházky pro školy a veřejnost, ale v neposlední řadě rovněž zpracování metodiky ochrany zeměpisných jmen. Nejlepšími hodnotiteli naplnění záměru projektu se tak staly stovky návštěvníků výstav, čtenáři katalogů, které jsou již dávno rozebrány, a obecní samosprávy, jež mohou využít nabízenou metodiku.

Výstupem posledním, řekněme „akademičtějším“, nechci psát „akademickým“, je tato monografie. Ve čtyřech kapitolách se zabývá nejen obecnými aspekty vztahu zeměpisných jmen k historii a konkrétnímu místu, ale také jejich úlohou ve formování lokální identity. V neposlední řadě se snažíme zeměpisná jména prezentovat jako významnou součást kulturního dědictví.

Vycházeli jsme z předpokladu, že změna je nevyhnutelnou součástí krajinných i sociálních procesů. Řešený projekt tedy nesměřoval k zakonzervování určitého minulého či současného stavu, ale byl zaměřen na vzájemnou interakci současné standardizované a nestandardizované, takzvané živé toponymie, její vývoj, fungování v komunikaci i v procesu vytváření lokální identity.

Výzkum byl prováděn v městském i venkovském prostředí. Případovou studii městského prostředí reprezentovaly obce Ostrava (místní části Hošťálkovice, Moravská Ostrava, Ostrava-jih, Poruba, Vítkovice) a Havířov.

Jedná se o specifická sídliště městského typu, jejichž vývoj ve 20. století byl dynamický a byl velmi těsně spojen s politickými a společenskými dějinami regionu i státu. Předmětem případových studií venkovského prostředí byly obce v horní části povodí řeky Morávky (Morávka, Krásná, Pražmo, Raškovice, Vyšní Lhoty) a horní části údolí Vsetínské Bečvy (Velké Karlovice, Karolinka, Nový Hrozenkov).

David_Nazvy_sazba.indd 12

10.2.2015 11:39:08

13 Prostřednictvím volby dvou městských a dvou vesnických regionů jsme chtěli zjistit, zda existují rozdíly ve znalosti, charakteru utváření, fungování a vnímání toponym ve sledovaných lokalitách. Získaný komparativní materiál nám posloužil nejen ke zmapování současného stavu, ale rovněž se stal východiskem pro další cíl. Tím bylo upozornění na hodnotu místních a pomístních názvů a urbanonym jako kulturních památek, součásti kulturního dědictví a navržení způsobů jejich ochrany.

JAROSLAV DAVID

ZÁSADY ZÁPISU TOPONYM

Pravopis nestandardizovaných a standardizovaných podob toponym, zejména uličních názvů uváděných v této knize, se řídí doporučením takzvaných akademických Pravidel českého pravopisu pro psaní předložkových vlastních jmen v odborných textech, pokud chceme vyjádřit původ pojmenování (PRAVIDLA 2003, s. 42). Píšeme tedy například Pod mostem, U hodin, Zaječí kyčera (most, hodiny ani kyčera nejsou vlastní jména jedinečných objektů), Na Humenci, U Sýkoráku (Humenec a Sýkorák jsou vlastní jména jedinečných objektů), ale ulice Na Sklepoch, Pod Lanovkou, U Tiskárny (standardizované uliční názvy, v nichž po předložce následuje velké písmeno bez ohledu na původ pojmenování). Pomístní jména a živá toponyma zapisujeme novočeským pravopisem bez zřetele k nářečním specifikům.

David_Nazvy_sazba.indd 13

10.2.2015 11:39:08

14

KAPITOLA 1 / ZEMĚPISNÁ JMÉNA — PROSTOR, MOC, IDENTITA1

1.1 ÚVOD

Místní a pomístní jména, toponyma či zeměpisná jména v širokém smyslu slova jsou předmětem studia řady vědeckých disciplín. Existují pro to velice dobré důvody — toponyma obsahují cenné informace, které umožňují rekonstruovat přírodní podmínky a procesy v minulosti, identifikovat zajímavé geologické, geomorfologické a biologické lokality, analyzovat vývoj jazyka a rozšíření nářečních forem nebo studovat vývoj sídel, odraz historických událostí, průběh migrací včetně studia tras starých stezek, změny vlastnických vztahů, způsobů hospodaření či symbolického utváření prostoru prostřednictvím profánních i sakrálních příběhů a vzpomínek.2 Zejména toponomastika, lingvistická disciplína s výraznými mezioborovými přesahy, významně přispěla k jejich systematickému poznání. Další obory, především regionální vlastivěda, kulturní antropologie a geografie, se toponymy zabývaly sice v daleko menší míře, ale i jejich produkce stále představuje důležitý korpus prací věnovaných toponymům.

Na první pohled, alespoň soudíce podle množství publikací, by se tedy mohlo zdát, že toponyma patří k velmi dobře probádaným prvkům kulturní krajiny a že jako studijní materiál k porozumění obecným procesům už nenabízejí mnoho nového. Tak tomu však není. Zaprvé, bohatství toponymického materiálu ještě zdaleka nebylo zcela vytěženo a stále zůstává řada nedořešených otázek, které ospravedlňují další výzkum. Zadruhé, kromě obecných jevů jsou toponyma rovněž velmi cenná pro porozumění lokálním 1 Tato kapitola vznikla rozpracováním tezí studie, která byla publikována v časopise Acta onomastica (viz DAVID — MÁCHA 2012).

2 Z nejnovější české literatury viz například DAVID — ROUS 2006; MATOUŠEK 2006; HÁJEK 2008; HLAVAČKA 2011; KLIMEK 2014.

David_Nazvy_sazba.indd 14

10.2.2015 11:39:08

15 specifikům, přičemž systematické případové studie toponymických celků na úrovni katastrů, obcí či mikroregionů zatím existují jen pro malou část našeho území3 a většinou jen v podobě nepublikovaných absolventských studentských prací. A zatřetí, nové přístupy v jazykovědě, antropologii či geografii umožňují přezkoumat stávající toponymický materiál a díky novému pohledu na otázky související s percepcí prostoru, politikou toponymie a utvářením místa a krajiny jej rozšířit a doplnit. Naše kniha se dotýká všech tří uvedených aspektů a pokouší se nově interpretovat zeměpisná jména za využití perspektivy, která dosud v českém kontextu nebyla příliš běžná.

Ačkoliv se situace v posledních letech začíná pozvolna měnit, naprostá většina toponomastických, kulturně antropologických a geografických textů se doposud soustředila především na etymologii, motivaci a morfologii toponym, přičemž materiálem k analýze byla zeměpisná jména zachycená sběrem u pamětníků, v písemných pramenech či na historických a oficiálních mapách. Mnohem menší pozornost je věnována „žité“ či „živé“, tedy nestandardizované toponymii (viz kap. 1.3) a její roli v percepci a interpretaci prostoru a krajiny. V následujících řádcích upozorňujeme na toto závažné opomenutí v dosavadních toponomastických pracích a nastiňujeme možnosti studia toponym ve vztahu ke krajině, prostoru města a identitě, které sloužily jako základ pro náš vlastní výzkum.

1.2 VYMEZENÍ TOPONYM, VARIANTY, STANDARDIZACE

Termín toponymum označuje vlastní jméno geografického objektu, který je kartograficky zachytitelný.4 V moderní české onomastice jsou onyma (vlastní jména, propria), tedy i toponyma (zeměpisná jména), vymezována na základě různých kritérií. Zeměpisná jména představují pestrou skupinu vlastních jmen, z nichž se povětšinou vydělují dvě, co do rozsahu největší a badatelsky nejprozkoumanější kategorie, místní jména (oikonyma, pojmenování obydlených objektů) a pomístní jména (anoikonyma, pojmenování neobydlených, především přírodních objektů).5 V posledních přibližně třiceti letech se dále vyčleňuje samostatná skupina urbanonym, názvů objektů majících „městský“ charakter, reprezentovaná především 3 Viz například ŠRÁMEK 2006; ČORNEJOVÁ — BAČOVSKÝ 2009; DAVID 2011; ŠRÁMEK 2013. Srov. též zahraniční práce, například GRÖTSCHNIG 2008; BERG — VUOLTEENAHO 2009.

4 PLESKALOVÁ 2002b.

5 ŠRÁMEK 1999, s. 163.

David_Nazvy_sazba.indd 15

10.2.2015 11:39:08

16 pojmenováními ulic, náměstí a veřejných prostranství.6 Urbanonyma bývají některými autory řazena k pomístním jménům jako podskupina hodonym, tedy jmen komunikací a cest,7 nebo jsou vnímána jako toponyma svou povahou bližší místním jménům, popřípadě toponyma na pomezí pomístních a místních jmen.8 To, co je jejich podstatným diferenčním příznakem jako podkategorie v rámci toponym, je velká nestabilita projevující se častými změnami, významný podíl standardizace na jejich vzniku a podobě a také silná vazba na mimojazykovou realitu, zejména vysoké procento honorifikačně motivovaných jmen typu Masarykovo náměstí, 1. máje, náměstí Republiky.9 Strukturalistický přístup určuje kategorii vlastních jmen (onym, proprií) na pozadí jmen obecných (apelativ), a to na principu plnění specificky onymických funkcí. V základní teoretické práci, kterou představuje Šrámkův Úvod do obecné onomastiky, nacházíme vymezení proprií prostřednictvím funkcí obecně onymických („být vlastním jménem“), kterými jsou nominace, reference, individualizace a diferenciace jedinečného objektu, v jejichž rámci jsou jednotlivé třídy realizovány funkcemi specifikujícími („být určitým vlastním jménem“), například „být toponymem, urbanonymem“ apod.10 Z hlediska našeho výzkumu představovalo zásadní otázku stanovení hranice mezi apelativním označením místa a existencí funkčně plnohodnotného vlastního jména.11 Dané téma i vzhledem k prostupnosti obou skupin výrazů, například obecné označení na břehu > vlastní jméno Na břehu (srov. kap. Zásady zápisu toponym), nebo naopak vztah, kdy vlastní jméno stojí v pozadí vzniku obecného pojmenování, například Vídeň > vídeň (‚káva se šlehačkou‘), reprezentuje problém, jímž se zabývala řada autorů.12 Milan Harvalík ve svém článku upozorňuje na skutečnost, že kritériem pro jednoznačné vymezení vlastního jména nemusí být vždy individuálnost vztahu, 6 7 8 9 10 11

PLESKALOVÁ 2002c.

Například SVOBODA ET AL. 1973, s. 68; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995, s. 16.

Například PLESKALOVÁ 2002c; DAVID 2011, s. 183–185.

DAVID 2011, s. 179–181 a 183–185. ŠRÁMEK 1999, s. 27.

Srov. též PLESKALOVÁ 1978, s. 297: „Taková jména [předložkové názvy typu Za horou — pozn. autorů] se liší od apelativního popisu pouze svou funkcí, tj. slouží svým uživatelům k pojmenování a identifikaci určitého objektu. Pokud nějaké označení tyto funkce plní, pak toto označení funguje jako vlastní jméno a uživatelé sami dovedou vymezit rozsah takto pojmenovaného objektu.“ 12 Srov. například otázku vymezení předložkových pomístních jmen typu Za lesem nebo jmen formálně shodných s apelativem, například Louka, viz PLESKALOVÁ 1978; ŠRÁMEK 1980; KRŠKO 1999. Přehled literatury tématu viz HARVALÍK 2001.

David_Nazvy_sazba.indd 16

10.2.2015 11:39:09

17 vlastní jméno tedy může označovat více objektů. Rovněž ukazuje, že k jednomu objektu mohou odkazovat dvě i více pojmenování, která mají status vlastního jména: Pokud bychom konstatovali, že má-li jeden objekt či lokalita několik označení vztahujících se k různým lexikálně-sémantickým prvkům, nejde o vlastní jména, zpochybnili bychom tím mj. onymický status části tzv. mikrosociálních toponym, a to těch, která fungují v určité mikrosocietě paralelně vedle většinově užívaného názvu.13 Výše uvedené tvrzení je zásadní z hlediska pojetí variantnosti14 toponym a jejich míry funkční toponymičnosti. Referují-li k jednomu objektu nejčastěji dvě, někdy však i tři a více pojmenování, rozhodně se nejedná o popření identifikační funkce vlastního jména a obě/všechny varianty jsou onymicky rovnocenné, i když například z hlediska generačního užívání, znalosti či pohledu spisovnosti nebo oficiálnosti odlišné. Je to zcela pochopitelný a přirozený stav. Toponymická soustava je ve stálém procesu změn, neustále vznikají a zanikají pojmenovávané objekty, proměňuje se skupina uživatelů jazyka, a tedy i toponymie.

Tento samozřejmý stav však neakceptuje a ani ze své podstaty nemůže akceptovat a zachytit standardizace, která do jisté míry uměle vybírá ze skupiny více názvů pouze jeden, který spojuje s daným objektem, a vytváří tak toponymický standard. Ten je nezbytný z hlediska tvorby kartografických děl, včetně katastrálních map, státní správy nebo orientace v dopravě, srovnejme například standardizační statistické a zeměpisné lexikony,15 Základní bázi geografických dat České republiky (ZABAGED) nebo databázi geografických jmen České republiky (Geonames).16 Ovšem existence standardu 13 HARVALÍK 2001, s. 27. Jedná se o pojetí variantnosti v širokém slova smyslu, nikoliv pouze například hláskově odlišné nebo zkrácené podoby; srov. PLESKALOVÁ 1978, s. 298: „Tato variabilita nikdy nemůže podporovat tvrzení, že by nešlo o skutečná jména, neboť v ní existuje určitá pravidelnost a zákonitost. V těchto případech nevzniká ani nezaniká proprium, nýbrž jistá varianta určitého jména, která uchovává svou základní, nejdůležitější část VM [zkratka VM označuje vztahový model, tedy modelové vyjádření mentálního vztahu tvůrce jména k pojmenovávanému objektu — pozn. autorů].“ K modelové teorii toponym viz například PLESKALOVÁ 1992; ŠRÁMEK 1999.

14 K pojetí onymických variant nejnověji LÁBUS 2014.

15 Viz například VLČEK 1984; DEMEK 1987; DEMEK — MACKOVČIN 2006.

16 GEONAMES: „Databáze geografických jmen Geonames je výsledkem procesu standardizace geografických jmen probíhajícího v působnosti ČÚZK [Český úřad zeměměřický a katastrální — pozn. autorů] již od 70. let minulého století pro potřeby tvorby SMD

David_Nazvy_sazba.indd 17

10.2.2015 11:39:09

18 znamená nejen ochuzení naší znalosti o bohatství toponymie a jejích variant, ale často také vytváří rozpor mezi běžně používanou a standardizací zakotvenou podobou toponyma, zejména na mapových dílech (příklady viz kap. 4). Někdy dokonce nahrazuje historickou podobu toponyma umělým výtvorem, a tak ochuzuje toponymické dědictví o významné prvky.17 1.3 TOPONYMA „PSANÁ“ A „ŽIVÁ“

Toponymický materiál obvykle podrobovaný analýze pochází především ze soupisů pomístních jmen, dále z historických map a jiných dobových pramenů, například listin, kronik, urbářů, katastrů. Tyto zdroje představují pro studium toponym dvojí nebezpečí. Zaprvé, z dobové toponymické plurality vybírají jen jednu variantu, o níž nevíme, zda vůbec v době vzniku dokumentu existovala, nebo je spíše produktem fantazie, slovotvorné invence tvůrce dokumentu či jeho zadavatele, nebo zda jde o toponymum vytvořené ad hoc. I když varianta daného toponyma přece jen reálně existovala, nemůžeme s jistotou rozhodnout, v jaké míře byla tehdejšími lidmi užívána ve srovnání s jinými podobami toponym vážících se ke stejnému objektu.18 Zadruhé, jakékoliv zachycení toponyma například v soupisu, pozemkové knize nebo zanesením do mapy danou podobu fixuje pro další generace, a zpomaluje tak přirozenou toponymickou dynamiku (r/evoluci). Jelikož však vývoj a proměny zeměpisných jmen nelze zastavit, postupně se nutně hromadí rozpory mezi standardizovanou a skutečnou toponymií. Není důvod se domnívat, že tomu tak v minulosti také nebylo, a tímto prizmatem bychom tedy měli nahlížet i historické prameny. Například varianty současného místního jména Hranice (okres Přerov), v pramenech doloženého jako Alba Ecclesia, Weisskirchen, Mährisch Weißkirchen, Hranice či Hranice na Moravě,19 přičemž ta poslední je současný název železniční stanice — město [státních mapových děl — pozn. autorů]. Digitalizace původní evidence byla zahájena v roce 1997, naplnění databáze Geonames bylo dokončeno v roce 2005. […] Standardizovaná jména jsou závazná pro vydavatele státních mapových děl a doporučena k užívání ostatním vydavatelům kartografických děl v ČR.“ 17 Srov. standardizovanou podobu staroevropského hydronyma Olza (ŠEFČÍK 1998; LUTTERER — ŠRÁMEK 2004, s. 195), která zní Olše (VLČEK 1984, s. 203), avšak s označením stromu olše nesouvisí, nebo purismem, honorifikací či ideologií motivované změny toponym v 19. a 20. století, například Hloupětín > Hloubětín, Oselno > Úsilné, Německý Brod > Havlíčkův Brod, Frývaldov > Jeseník.

18 K pojetí a vymezení variant v toponymii viz LÁBUS 2014, s. 49–52.

19 HOSÁK — ŠRÁMEK 1970, s. 297–298.

David_Nazvy_sazba.indd 18

10.2.2015 11:39:09

19 se jmenuje pouze Hranice, nebo podoby Dattiner Bach, Dattinka Bach, Datyňka, Šplichůvka či Venclůvka označující říčku Dolní Datyňka20 nesvědčí pouze či hlavně o neustáleném pravopisu nebo jazykově odlišných variantách. Domníváme se, že především dokumentují dobovou toponymickou pluralitu v moderní době úředně redukovanou procesem standardizace na toponymickou „poušť“ (srov. též kap. 2.2).

Narážíme tedy již v úvodu na jisté omezení toponomasticky orientovaných prací, ať již z oblasti jazykovědy, geografie či antropologie, opírajících se především o historický pramenný materiál. I sebelépe zdůvodněný a teoreticky ukotvený vědecký výzkum nepřinese kvalitní výsledky, pokud data, která potřebuje, jsou již při vstupu potenciálně zkreslená. V případě historických toponym je toto omezení až na výjimky nepřekonatelné.

Při studiu současné toponymie se nám však nabízí alternativní materiál, který můžeme pomocí soupisů a sběru zeměpisných jmen získat od žijících lidí, a tak jej zachovat pro výzkumníky, kteří se dnešními toponymy budou zabývat v budoucnosti. Zde se však potýkáme s dalším omezením, příznačným pro řadu toponomastických studií, a tím je jakási fascinace minulostí a jisté „opovrhování“ současnou toponymií. Jako by toponyma Horní gympl, Korčagin, U Lenina (Havířov) nebo Kravín, Rondl, Velká Thälmannka (Ostrava-Poruba) byla méně hodnotná než pojmenování Lopušná či Malý grúň (Velké Karlovice).

Samozřejmě, soupisy místních a pomístních jmen provádějí badatelé i dnes. Velice často se však takové soupisy omezují na znalost či neznalost starých toponym,21 méně často na žitá, v každodenní mluvě skutečně užívaná zeměpisná pojmenování, nezávisle na již zdokumentovaných jménech v dřívějších soupisech.22 Víme toho tedy poměrně hodně o starých toponymech, podstatně méně toho však víme o nových zeměpisných pojmenováních, rychlosti jejich vzniku a vývoje, způsobech a politice jejich tvorby a hlavně významu, který mají pro uživatele jazyka.

Možná by tedy bylo vhodné diferencovat místní a pomístní jména dokumentárně fixovaná, „psaná“ (na mapě, v kronice, v soupisu), a jména „živá“, 20 SLEPIČKA 2014, s. 75.

21 Viz například IREINOVÁ 2010; IREINOVÁ — KONEČNÁ 2010; KONEČNÁ 2010.

22 Výjimečné postavení má slovník hovorových názvů („potocznego nazewnictwa geograficznego“) pro město Poznaň (PADALAK 2008). Jeho zařazení do monografie o poznaňské urbanonymii (ZAGÓRSKI 2008c) ukazuje, že její autoři tento typ toponymie považují za rovnocenný standardizované urbanonymii. Z českých prací viz například soupis živých toponym z katastru města Louny (PATROVSKÁ 1999, s. 61–64) a Chrudimi (ŠÁŠINKOVÁ — KOBETIČ 2000, s. 37–38).

David_Nazvy_sazba.indd 19

10.2.2015 11:39:09

20 zjišťovaná aktuálními terénními výzkumy. Pod označením živé toponymum, respektive živé jméno, rozumíme zeměpisné jméno, jehož základní charakteristikou je neúřednost, primárně vyjádřená neexistencí závazné standardizované podoby.23 Daný termín se v onomastické, především slovenské literatuře vyskytuje poměrně často v souvislosti s osobními jmény. Poprvé, pokud je nám známo, sousloví živé mená použili autoři monografie Živé osobné mená na strednom Slovensku Vincent Blanár a Ján Matejčík.24 Živé osobné mená vymezili v protikladu k úředním podobám a jejich komunikačnímu fungování: „Oficiálna komunikačná sféra je oblasťou úradného pomenúvania, neoficiálna komunikačná sféra oblasťou neúradného pomenúvania (tzv. živých osobných mien).“25 Na rozdíl od výše uvedené citace však nemůžeme souhlasit s charakteristikou, že se jedná o jazykový prostředek vyhrazený neoficiální komunikaci.

Toponyma, která mají povahu živých vlastních jmen, se vyskytují především, ale nikoliv pouze v neoficiálních textech (podrobněji viz kap. 2.3.3).

Setkáme se s nimi například v oznámeních, obchodních a úředních sděleních, v inzerátech apod., tedy komunikátech majících povahu veřejného, oficiálního textu (viz obr. 1.1).26 Mathew Pires je označuje výrazem lidová 27

23 Srov. též PIRES 2007, s. 132: „However, the categorie of ,popular‘ and ,official‘ are in no way watertight. Popular terms may achieve official status.“ Překlad: „Nicméně, kategorie ‚lidový‘ a ‚oficiální‘ se vzájemně nepopírají. Lidová jména mohou dosáhnout oficiálního uznání.“ 24 BLANÁR — MATEJČÍK 1978, 1983. Srov. též BAYEROVÁ — ŠRÁMEK 1988, s. 16, kde jsou uváděny názvy U Don Boska, Kuří rynek (Ostrava), U červeného kostela (Brno): „Tyto živé, neoficiální názvy patří do urbanonymie také, třebaže nemívají standardizovanou podobu.“ 25 BLANÁR — MATEJČÍK 1978, s. 18. Dělení pomocí kritéria oficiálnosti na názvy oficiální/úřední, polooficiální/poloúřední a hovorové najdeme také v polské práci věnované urbanonymii Poznaně (PADALAK 2008, s. 616; RUTKIEWICZ-HANCZEWSKA 2008, s. 409; ZAGÓRSKI 2010, s. 56–57). Jako poloúřední jsou hodnoceny především eliptické podoby typu ulica Fredry místo ulica Aleksandra Fredry, Mickiewicza místo ulica Adama Mickiewicza (RUTKIEWICZ-HANCZEWSKA 2008, s. 409).

26 Srov. též SEJČEK — ŽANDA 2009, s. 3: „Velice často a celkem běžně se pomístní jména používají při úředních jednáních (například dědické události), a to proto, aby se zlepšila v písemné komunikaci orientace v místních poměrech. Jedná se někdy v dané situaci o nezbytnost (v Ronově nad Doubravou například Na Horce, Pod Horkou).“ Srov. též hlášení místního rozhlasu v obci Jistebník (okres Nový Jičín) ze dne 14. 3. 2014 o odstávce dodávky pitné vody „v úseku Hlavní cesta od kovářství po myslivnu a Malá strana od bývalé školy po mateřskou školu“. V Jistebníku na rozdíl od Ronova nad Doubravou nejsou zavedeny uliční názvy.

27 Obrázky označujeme následujícím způsobem: první číslo odkazuje ke kapitole, druhé znamená pořadí obrázku v rámci dané kapitoly.

David_Nazvy_sazba.indd 20

10.2.2015 11:39:09

21

Obrázek 1.1.27 Živá toponyma v oficiálních sděleních (na příkladu Ostravy a Havířova).

Foto J. David.

David_Nazvy_sazba.indd 21

10.2.2015 11:39:09

22 toponyma (popular toponyms) a definuje je jako pojmenování, která „nahrazují nebo doprovázejí oficiální jméno; taková lidová toponyma bychom mohli nazývat ‚univerzálními lidovými toponymy‘: jméno používají všichni nebo téměř všichni členové komunity“.28 Vlastním jménům zeměpisným, která považujeme za živá jména, se také někdy blíží pomístní jména (též anoikonyma, mikrotoponyma; ve starší literatuře jsou jména polí, lesů a luk označována jako traťová jména, označení pozemkových tratí). Pomístní jméno je definováno jako „vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je v krajině pevně fixován“.29 K živým jménům v našem pojetí je přibližuje existence často pouze nestandardizované a mnohdy jen mluvené nebo nářeční podoby, zejména v případě jmen menších a méně významných objektů (pole, lesík, strouha apod.),30 a jejich variantnost. Příkladem takového pouze v mluvené a nářeční formě se vyskytujícího toponyma může být jméno louky v údolí Stanovnice v Karolince, které místní říkají Popod Dlúhú; příkladem nestandardizovaného variantního pojmenování může být označení budovy bývalého fojtství v Morávce, které se v místním úzu říká Na fojtství, Liščí farma nebo Demlovice.

Pod označením živá toponyma tedy rozumíme úředně nestandardizovaná toponyma bez zřetele k druhu označovaného objektu a jejich komunikačnímu užití. Přívlastek živý odkazuje především na jejich přítomnost v každodenní, zvláště mluvené mezilidské komunikaci. Jeho druhý význam vychází z jejich nestandardizovanosti, která se promítá do variant a různých podob, jež existují vedle sebe, do zanikání těchto jmen v souvislosti s generační obměnou jejich uživatelů, do rozdílné míry jejich znalosti apod. Proč by rozlišení psaných a živých toponym mohlo být užitečné a proč bychom právě živým jménům měli věnovat větší pozornost, vysvětlíme v závěru 28 PIRES 2007, s. 132: „[…] replace or accompany the official name, such popular place-names are what might be called ,universal popular toponyms‘: the name is used by all, or practically all of the community.“ 29 PLESKALOVÁ 2002a. Pomístní jména (anoikonyma) se dělí na hydronyma (vlastní jména vod, například Odra, Vltava, rybník Hejtman, Podťatý potok), oronyma (vlastní jména hor, pohoří, údolí, nížin, průsmyků, například Lysá hora, Beskydy), agronyma (vlastní jména zemědělsky využívaných pozemků, například Panské pole, Skalíkova louka, Černý les) a hodonyma (jména cest a komunikací, například Černá cesta).

30 Pomístní jména jsou standardizována prostřednictvím databází Geonames a ZABAGED Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a zeměpisných lexikonů (VLČEK 1984; DEMEK 1987; DEMEK — MACKOVČIN 2006).

David_Nazvy_sazba.indd 22

10.2.2015 11:39:09

23 kapitoly po stručné diskuzi dosavadních přístupů k místním a pomístním jménům a urbanonymům v toponomastice, geografii a kulturní antropologii.

1.4 TOPONOMASTICKÝ PŘÍSTUP

Zatímco místním jménům byla od počátku vědecky pojímané onomastiky věnována velká míra pozornosti, pomístní jména a urbanonyma stála v jejich stínu. Pomístní názvy byly sice sbírány a popisovány v řadě regionálně roztříštěných monografií často velmi kolísavé kvality, ale velké syntézy se jim dodnes nedostalo.31 Po několika neúspěšných pokusech zachytit pomístní jména z většího území, například soupisová akce spojená s Národopisnou výstavou českoslovanskou v roce 1895, byla česká pomístní jména shromážděna v rozsáhlé soupisové akci organizované v šedesátých až osmdesátých letech 20. století. Její výsledek představují soupisy pomístních jmen pro jednotlivé obce, uložené pro Čechy v Oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze a pro Moravu a Slezsko v Oddělení dialektologickém Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Brně. Zatímco jejich zpracování a digitalizace již byly na obou pracovištích završeny, publikace materiálu pro Čechy zatím uvízla na vydání několika sešitů.32 Naproti tomu blíže svému dokončení se zdá projekt moravských a slezských pomístních jmen, jehož autoři zvolili metodu digitální databáze doplněné o mapovou aplikaci.33 Soupisová akce šedesátých až osmdesátých let 20. století byla skutečně ojedinělým počinem československé jazykovědy v evropském kontextu a přinesla rozsáhlý soubor toponym. Stojí za ní práce tisíců informátorů a desítek jazykovědců a je významným svědectvím o toponymickém obrazu prostoru Čech, Moravy, Slezska a také Slovenska. Cílem soupisové akce nebylo získání vybraného materiálu pro konkrétní téma, ale shromáždění veškerého bohatství pomístních jmen z doby před kolektivizací venkova. Způsob provedení a čas, který od ní uběhl, nicméně hodnotu shromážděného materiálu pro pochopení současné toponymie poněkud snižují. Zaprvé, soupisy byly většinou pořizovány místními kronikáři, případně vlastivědnými pracovníky, tedy rozhodně ne „běžnými“ obyvateli obcí. Zadruhé, velmi často to byli lidé pokročilejšího věku, kteří vycházeli především ze své, v době pořizování 31 Práce, které se pokusily o syntézu a komplexní pohled, viz OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ ET AL. 1995; PLESKALOVÁ 1992.

32 Zatím poslední svazek viz MATÚŠOVÁ ET AL. 2009.

33 Viz speciální číslo Acta onomastica (ACTA ONOMASTICA 2010) věnované zpracování pomístních jmen z Moravy a Slezska.

David_Nazvy_sazba.indd 23

10.2.2015 11:39:09

24 soupisu již „historické“, zkušenosti, ze starých map (stabilního katastru), kronik a rozhovorů s místními pamětníky. Dovolujeme si tvrdit, že z těchto důvodů byly soupisy již v době svého pořízení poněkud zastaralé, neboť zachycovaly toponymii určité generace, potažmo skupiny zanícených nadšenců, nikoliv skutečnou žitou soustavu zeměpisných jmen sdílenou příslušníky lokální komunity.34 A zatřetí, s ohledem na čas, který od pořízení soupisů uběhl (30–50 let), je rovněž na zvážení, do jaké míry shromážděný toponymický materiál vůbec může odrážet současnou toponymii tak, jak je užívána a zažívána běžnými lidmi při jejich každodenním pohybu krajinou.

Teprve v posledních třiceti letech se předmětem intenzivního toponomastického zájmu stala také urbanonyma. Souvisí to především se změnami, které v názvech ulic a městských prostranství přineslo období po roce 1989.35 Důležitým motivem stojícím v pozadí podpory a vzniku řady uličníků, souborů uličních názvů popisujících jejich minulost a proměny, je kromě velkého zájmu veřejnosti nepochybně také snaha obecních samospráv prezentovat obec a její historii, obecně pak podpora a rozvoj regionalismu a lokálního patriotismu.36 Již v úvodu této kapitoly jsme zmínili, že toponomastika byla od počátků své vědecké existence nahlížena jako pomezní disciplína. To vyplývalo nejen z povahy jejího materiálu, kterým jsou zeměpisná jména ve své současné podobě i v historickém vývoji, ale rovněž ze skutečnosti, že teprve širší znalost historických, sociálních, kulturních nebo přírodních okolností jejich vzniku a existence umožňuje jejich správnou interpretaci. S ohledem na prvotní etymologickou orientaci české onomastiky i onomastiky obecně je to pochopitelné. Teprve ve druhé polovině 20. století došlo k redukci 34 „Nejpočetnější je soubor tradičních PJ [pomístních jmen — pozn. autorů] obsahující PJ od počátku jejich vývoje až do scelování půdy pro zemědělská družstva, tj. do 50. let 20. st.“ (ONOMASTICKÉ ODDĚLENÍ ÚJČ ČSAV 1980, s. 186).

35 Téma urbanonym se dostalo do popředí zájmu československé, především slovenské, onomastiky v osmdesátých letech 20. století, a to jednak jako reakce na uvolnění politické situace, jednak jako reflexe stavu a vývoje toponymické soustavy nejvíce ovlivněné politikou a ideologií, srov. též článek v Rudém právu nazvaný „Ulice uchovávají historii“, věnovaný návratu k původním uličním jménům v Moskvě (APN 1986). K tématu viz například studie Milana Majtána (MAJTÁN 1979), sborník Urbanonymia (ŽIGO 1988), srov. též bibliografické přehledy (MAJTÁN 1988a; NOVÁKOVÁ 1988); později sborník Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti (ODALOŠ — MAJTÁN 1996). Nejnovější práce reprezentují například ONOMA 2007; ZAGÓRSKI 2008c; SARNOWSKA-GIEFING — GRAF 2010; KREMER — KREMER 2012, 2013; VACULÍK 2014b.

36 K tématu regionalismu, place brandingu a regionálního marketingu ve vztahu k toponymii viz například KEATING 2004; SEMIAN 2012.

David_Nazvy_sazba.indd 24

10.2.2015 11:39:10

25 historických témat, rozvoji teoretické onomastiky a etymologicko-výkladový princip nahradil přístup funkční a komunikační, který se v moderní české onomastice již plně etabloval.37 Zkusme se však podívat na to, jakým způsobem jednotlivé práce a jejich autoři nahlíželi na samotný jazykový materiál a jeho význam, a to na příkladu pomístních jmen a urbanonym. Zajímá nás, jakými argumenty si toponomastikové a toponomastika zdůvodňovali smysl své badatelské činnosti a v čem viděli její hodnotu.

Pomineme-li článek — citové vyznání Hermenegilda Jirečka z roku 1860, kde se mimo jiné poprvé objevuje termín pomístné jméno —,38 prvním, kdo si položil klíčovou otázku významu a smyslu zájmu o pomístní jména, byl Antonín Profous. V roce 1918 vyšel soubor jeho statí, uveřejňovaných současně v Národopisném věstníku českoslovanském v letech 1918–1921, nazvaný O místních a zvláště pomístných jménech v okrsku chrasteckém u Chrudimě.39 Antonín Profous v něm nejen podal stav a hodnocení dosavadního způsobu sběru a zpracování pomístních jmen, ale také metodický návod, jak při terénním výzkumu toponymie postupovat. Samostatnou kapitolu pak věnoval „důležitosti pomístných názvů“. Profousova úvaha o tom, proč se zabývat pomístními jmény, vycházela z následujícího argumentu: [Kdokoliv — pozn. autorů] nechť zastaví několik známých vesničanů po sobě a požádá jich, aby mu každý vypočítal všechny pozemkové názvy, jež zná. Snad každý z nich dá alespoň úsměvem najevo, že tyto věci pokládá za docela bezvýznamné a malicherné. A s tímto neporozuměním setkáváme se i u lidí vzdělanějších.40 Profouse tedy znepokojoval nejen nezájem o toponymický materiál, ale také hrozba „nastávající parcelace velkostatků“ po první světové válce. Nechybělo ani obecné a Profousovými následovníky často opakované povzdechnutí nad tím, že „každým rokem umírají staří lidé, dobří znalci těchto jmen“, která již mladá generace nezná či neužívá.41 I přes snahu především jazykovědců a dialektologů pomístní jména sbírat, a tak vlastně „zachraňovat“, i přes neustálé zdůrazňování jejich historické hodnoty nejsou pomístní jména, ani toponyma obecně, předmětem památkové ochrany ani záchranného 37 38 39 40 41

ŠRÁMEK 2007.

JIREČEK 1860.

PROFOUS 1918.

Tamtéž, s. 23.

Tamtéž, s. 136. Srov. též ŠMILAUER 1963, s. 53.

David_Nazvy_sazba.indd 25

10.2.2015 11:39:10

26 výzkumu například v lokalitách zanikajících v důsledku povrchové těžby surovin či budování velkých staveb (viz podrobněji kap. 4.1).

Antonín Profous upozornil na význam pomístních jmen nejen pro jazykovědu, ale také pro historii: „Jazyková stránka pomístných názvů má tudíž nespornou cenu teoretickou i praktickou. Leč nejen vnější tvar jazykový, nýbrž i věcný význam pomístných názvů má několikerou důležitost. Vedle jazykozpytu tedy prozkoumání pomístných názvů prospěje dějepisu.“42 Zde připomeňme, že podobné mezioborové přesahy toponomastiky akcentoval i Vladimír Šmilauer v Úvodu do toponomastiky.43 Kromě vztahu toponym k přírodním podmínkám věnoval největší pozornost právě významu toponomastiky pro archeologii, dějiny osídlení a dějiny společenské, hospodářské a kulturní. Profous rovněž zdůraznil fakt, že „pomístná jména dále poučují o hospodářském životě v osadě, […] mají neobyčejnou cenu též pro zeměpis, […] ukazují tedy do různých říší přírodních (do přírodopisu)“ a také se v nich „projevuje často i lidový humor“. Vše, doloženo příklady z regionu Chrudimska, pak završuje konstatováním, že […] sbírka pom. jmen má zvláštní důležitost pro vlastivědu. Vzdělanec, například učitel, kněz a každý úředník, který jest poslán do cizí osady, pozná ze sbírky pomístných názvů z části dějiny vsi nebo městečka. Zná-li pak člověk minulost osady, ve které žije, a zná-li také dějiny jejího okolí, dojista v krajině dříve zdomácní. U lidí domácích pak tyto vědomosti vzbuzují lásku k rodnému kraji, někdy i hrdost na něj.44 Profous stejně jako jeho současník August Sedláček a řada dalších autorů přistupují k toponymickému materiálu z etymologických a puristických pozic. Jejich cílem je především odhalit „pravý“ význam pojmenování, tedy jméno vyložit, odstranit „chyby“ a zkomoleniny, a jména tak očistit od všech nánosů. Například August Sedláček v úvodu ke Snůšce starých jmen (1920) charakterizuje svůj materiál jako „starodávná již vyhynulá slova, též odchylky ošklivé od pravých jmen“.45 Totéž zaznívá i v jiných pracích, například 42 PROFOUS 1918, s. 24. Srov. též SVOBODA 1924, který upozorňuje na význam studia toponym pro národopis.

43 ŠMILAUER 1963, s. 122–152.

44 PROFOUS 1918, s. 29.

45 SEDLÁČEK 1920, s. 1. Srov. též PELIKÁN 1830 nebo PALACKÝ 1848, s. IV: „Chtěje tedy přispěti pomocí svou zotavujícímu se opět duchu národnímu v Čechách, aby rozmohlé se ouřední poněmčilosti v pojmenování vlastních sídel svých tím rychleji zbavil se, čím potvornější byly tytýž úkazy neduhu onoho, podávám krajanům svým tuto popis

David_Nazvy_sazba.indd 26

10.2.2015 11:39:10

27 sběratel kutnohorských toponym Josef Boleslav Podstránský píše v předmluvě ke své knize: […] než výkladu jmen místních — topických — méně si všímáno, takže mnohá jména ve městě i v okolí zůstala zatemnělá a jsou dosavade záhadná. Když během věků pravý význam jména z vědomí lidu byl vymizel, utvořila se na základě neporozuměného slova pověsť a výklad takto vybájený od mnohých dosud za pravdu se přijímá. Naštěstí lze zkoumáním a porovnáváním slov opět původního, pravého významu, toho kterého slova se dopídit, oč jsem i já pokusiti se snažil.46 O téměř osmdesát let později Vladimír Šmilauer v Úvodu do toponomastiky napsal: „Správné je, že ani zde nesmíme význam [pomístních jmen — pozn. autorů] přeceňovat, protože lidové podoby leckdy podléhají silným vlivům analogie a lidové etymologie.“47 Toponomastika jako by stále hledala „čistou“ podobu toponym, aniž by si uvědomovala, že právě ona komolení a mylné výklady jsou velmi cenným dokladem toho, jak lidé vlastní jména užívají, jak jim (ne)rozumí a jak je vnímají.

Pro většinu prací zabývajících se pomístními i místními jmény je tedy společné zdůrazňování významu toponym pro jazykovědu a vlastivědu, popřípadě pro další obory, a rovněž silný akcent na jejich kulturní hodnotu. I po tomto konstatování, nabývajícím často až poeticko-patetické podoby, například toponyma jako „popisy v nejkratší podobě“, „slyšitelné pozůstatky dějin“, „neviditelní svědkové minulosti“ nebo „živé kroniky“,48 je však stále nezodpovězena otázka, zda a jakým způsobem dokážou nejen jazykověda, ale i ostatní disciplíny využít jejich skutečné hodnoty a informačního potenciálu.

Většina lingvistických toponomastických prací „pražské“, etymologicky orientované školy se zaměřuje na výklad jmen a detailní popis historických, kulturních či přírodních okolností jejich motivace a vzniku. Můžeme-li hovořit o české toponomastické škole v užším smyslu slova, pak lze rovněž vymezit toponomastickou školu „brněnskou“, respektive „moravskou“, s centry systematický všech jmen místních ve Království českém, a to sice v rouše jejich původním a čistěnárodním, pokud totiž mi lze bylo jeho se dozkoumati.“ 46 PODSTRÁNSKÝ 1887, s. 3.

47 ŠMILAUER 1963, s. 52.

48 KRAJČOVIČ 2005; DAVID — ROUS 2006, s. 8. Srov. též SLÁMA 1834 nebo ŠMILAUER 1963, s. 10: „Zeměpisné srostlo s objektem, který označuje, zrcadlí se v něm kus dějin tohoto objektu a kus duše těch, kdo jej pojmenovali a pojmenování užívali.“

David_Nazvy_sazba.indd 27

10.2.2015 11:39:10

28 v Brně a Ostravě. Její teoretická východiska spočívají ve strukturalistickém přístupu, klíčové pojmy představují struktura, model a funkce. V posledním desetiletí vznikají rovněž práce zaměřené na lokální soubory toponym a jejich fungování v komunikační interakci, případně nejnověji práce sledující nejen výskyt zeměpisných jmen, ale i jejich znalost a komunikační užití,49 včetně zájmu o „novou“, nestandardizovanou toponymii ve městech.50 Vedle „tradičního“ využívání pomístních jmen především v historické vědě jako pramene51 i jako nástroje například pro lokalizaci zaniklých sídlišť nebo popis hospodářských dějin nový trend posledního desetiletí znamená sledování toponym jako indikátoru proměny krajiny, vnímání a ovládání prostoru, i materiálu kognitivní lingvistiky.52 Avšak první práce, většinou z pera historiků, které reflektovaly svědectví pomístních jmen o kultivaci krajiny, se objevily již dříve. V polovině šedesátých let 20. století František Matějek napsal, že pomístní jména jsou „spolehlivou kronikou zašlých časů a že z nich možno poměrně spolehlivě vyčíst, co skýtala příroda našemu člověku a jaké překážky mu stavěla v cestu při jeho kultivační činnosti“. Ve své studii upozornil na skutečnost, že moravská pomístní jména „podávají věrné zprávy o profilu půdy“.53 V této souvislosti musíme připomenout i práce Ivana Lutterera,54 Františka Musila55 a Vladimíra Šmilauera56 zaměřené na dějiny kolonizace, které se zabývají také mytebními místními jmény a v nich zakódovanou zprávou o způsobu získávání půdy. Všem těmto autorům je společné přesvědčení, že dodnes lze najít historickou podobu krajiny v pomístních, popřípadě místních jménech spojených s existujícími, nebo již zaniklými krajinnými strukturami.57 Z lingvistického pohledu významné místo zaujímají práce Pavla Štěpána zabývající se barvami v pomístních jménech58 a drobné studie pokoušející se využít potenciálu toponym jako svědků změn krajiny, prostoru, jeho vnímání 49 ŠRÁMEK 2006, s. 444–459; ČORNEJOVÁ — BAČOVSKÝ 2009; IREINOVÁ — KONEČNÁ 2010.

50 BAČOVSKÝ 2007; SEJČEK — ŽANDA 2009; DAVID 2012a, 2012b, 2012c. Z dalších prací například ZEMAN 1999.

51 HOSÁK 1962.

52 MATĚJEK 1966; DOHNAL 2003; KUNA 2004; ŠTĚPÁN 2004; MAUR 2006; DRÁPALA ET AL. 2010; HLAVAČKA 2011.

53 MATĚJEK 1966, s. 173.

54 LUTTERER 1969.

55 MUSIL 2002, s. 52–53.

56 ŠMILAUER 1970.

57 Srov. dnes již klasickou práci Olivera Rackhama (RACKHAM 1986).

58 ŠTĚPÁN 2003, 2004.

David_Nazvy_sazba.indd 28

10.2.2015 11:39:10

29 apod.59 Ať již z pozic onomastických, nebo environmentálně-onomastických jde však o pouhé pokusy či skromná shrnutí problematiky, která v české onomastice zatím teprve hledá svůj tvar a ostře vymezenou oblast zájmu.60 Jak jsme již zmínili výše, klíčovým tématem toponomastiky stále zůstává vytrácení se znalosti toponymie z lidské paměti. Nejde jen o přirozený proces zapomínání jmen během lidského života, doprovázený obměnou generací a změnami způsobu života, ale také o cílené vytváření nové toponymie z politických důvodů, například přesuny obyvatelstva na etnickém principu, změny politického režimu apod. S tím souvisí také rozvoj politické onomastiky.61 V řadě prací posledního desetiletí je téma politické onomastiky a formování politické či státní krajiny prostřednictvím toponymie reflektováno.

I když ve srovnání se zeměmi střední, jižní a východní Evropy, které byly ve druhé polovině 20. století součástí totalitního východního bloku, u nás tento proces „znásilňování“ prostoru nebyl tak silný a například honorifikační toponyma se uplatnila jen minimálně, samozřejmě s výjimkou urbanonymie, je potřeba zmínit alespoň dvě skutečnosti: poválečný odsun německého obyvatelstva a kolektivizaci zemědělství.62 V těchto souvislostech se toponymie znovu stává předmětem mezioborového studia, jak dokládá například projekt Atlasu historických měst České republiky, v němž nalezly své místo také monotematické listy věnované vývoji urbanonymie,63 texty Pavla Hájka,64 Vladimíra Macury65 nebo studie Evy Semotanové66 či Milana Hlavačky.67 Toponomastika se zde uplatňuje již ne jako pomocná věda, ale jako plnohodnotná, partnerská disciplína pro jiné obory. Zcela tak opouští svůj obrozenecký záchranný přístup k toponymům, orientovaný na jejich zachování, případně navrácení do krajiny, ale stává se vědou, která má co nabídnout jiným oborům, materiálově i metodologicky.

Z pohledu současné i minulé české toponomastiky má však ochrana toponym a zájem o pomístní jména své limity. Jimi je například dlouhotrvající nezájem o toponymii někdejších Sudet a území obývaných národnostními 59 LUTTERER 2001; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 2001.

60 Srov. například zahraniční práce GELLING — COLE 2000; GRÖTSCHNIG 2008; REDMONS 2004; TAYLOR 1998; další literatura viz DAVID 2008b.

61 K tématu viz například NICOLAISEN 1990; LUBAŚ 1994; DAVID 2014.

62 Literatura k tématu viz DAVID 2011, s. 100–116 a 158–159.

63 SEMOTANOVÁ 2002, 2006.

64 HÁJEK 2008, s. 51–60.

65 MACURA 2008, s. 193–209.

66 SEMOTANOVÁ 2011.

67 HLAVAČKA 2011.

David_Nazvy_sazba.indd 29

10.2.2015 11:39:10

30 menšinami. Ačkoliv i zde se v poslední době mnohé mění. Připomenutí si zaslouží zejména badatelský zájem Michaely Boháčové (roz. Čornejové) sledující toponymické stopy chorvatského osídlení na jižní Moravě,68 stejně jako výzkumné aktivity Jany Matúšové soustředěné na česko-německou toponymii69 či mezioborové projekty sdružení Antikomplex.70 1.5 GEOGRAFIE, JAZYK A MOC

Na toponyma můžeme pohlížet jako na zajímavé jazykové a historické objekty či „průhledy“ do minulosti. Když však poodstoupíme od jmen samotných a budeme zvažovat spíše kontext a mechanismus jejich vzniku, otevírá se nám mnohem širší prostor pro studium, než nabízejí pouhá zeměpisná jména. Právě tímto směrem se ubírá současná geografie, jakkoliv tato cesta nebyla zrovna přímočará.

Geografie je spolu s kulturní antropologií mnohdy označována jako koloniální či imperiální věda.71 Od svého zrodu totiž sloužila dvěma pánům — jednak vědě a jednak koloniálním velmocem, pro něž měla nově „objevená“ (tedy dobytá) území popsat a zanést do map. Klíčovým nástrojem v ovládnutí nově objevovaných území, ale také v utváření centralizované státní správy v moderních evropských zemích72 byla mimo jiné rovněž důkladná toponymická znalost. Vedle zájmu o toponyma jako indikátory fyzicko- či kulturně-geografických objektů a procesů tak byla geografie od počátku vědomě, či nevědomě součástí různých politických projektů, k jejichž zdaru svými toponymickými výzkumy přispívala.

U zrodu systematičtějšího zájmu geografů o toponyma stálo nepochybně monumentální dílo švýcarského geografa Johanna Jakoba Egliho Nomina Geographica. Versuch Einer Allgemeinen Geographischen Onomatologie (Zeměpisná jména. Pokus o obecnou geografickou onomatologii,73 1870–1872).74 Egli nejen shromáždil obrovské množství hesel, ale zároveň uvažoval možné souvislosti mezi fyzicko-geografickými objekty a toponymy. K orientační funkci toponym tak přibyla funkce prediktivní (toponyma jako indikátory 68 69 70 71 72 73

ČORNEJOVÁ 2010; BOHÁČOVÁ 2014.

Například MATÚŠOVÁ 2007; srov. též HAUSNEROVÁ — ŠRÁMEK 1999a, 1999b.

SPURNÝ 2006; MIKŠÍČEK ET AL. 2007.

Viz například LIVINGSTONE 1992.

ROSE-REDWOOD — ALDERMAN — AZARYAHU 2010, s. 460.

Termín onomatologie je starším označením používaným pro onomastiku, nauku o vlastních jménech.

74 EGLI 1870–1872.

David_Nazvy_sazba.indd 30

10.2.2015 11:39:10

31 fyzické geografie) a historicko-geografická (toponyma jako svědci minulých stavů krajiny a vývoje osídlení).75 Mezi další vlivné klasické práce psané se zájmem o toponyma jako prediktory a indikátory fyzicko- a kulturně-geografických prvků a historických procesů patří například Stewartova kniha Names on the Land (Jména na zemi, 1958).76 Tento spíše popisný a interpretační přístup přinesl řadu zajímavých podnětů a nadále je hojně praktikován zejména v české historické geografii.

V současné světové geografii se však až na výjimky77 nevyužívá, protože se do značné míry vnitřně vyčerpal. Většina dokumentárně fixovaných toponym je totiž velmi stará a prameny k případnému ověření alternativních hypotéz o jejich významu kusé. Popřípadě je vztah toponyma k označovanému objektu „banální“ (Vítkovice — ,ves lidí Vítkových‘, Zábřeh — ,místo ležící za břehem‘ apod.) a studium pouhé etymologie toponym nepřináší pro geografii teoreticky či metodologicky mnoho nového. Na tento problém poukazoval už John Kirtland Wright, když přirovnal geografický zájem o toponyma ke „sběratelství“ bez jasného vědeckého zdůvodnění.78 K zamyšlení nepochybně nutí skutečnost, že na stejný problém o téměř sedmdesát let později musel znovu upozornit Wilbur Zelinsky.79 Jak ukazují Reuben Rose-Redwood, Derek H. Alderman a Maoz Azaryahu, většina geografů se proto vědomě distancovala od stereotypního obrazu geografie jako „ničeho víc než memorizace zeměpisných názvů a hlavních měst“, ke škodě porozumění významu toponym v utváření sociálního světa.80 V sedmdesátých letech 20. století kulturní geografie nicméně prodělala stejně jako ostatní sociálněvědní disciplíny dramatickou transformaci a do popředí se dostaly jak nové teoretické a metodologické přístupy, tak nová témata. Pro naši monografii je obzvláště důležité studium percepce geografického prostoru, potažmo krajiny, v odborné literatuře označované jako humanistická a behaviorální geografie. Hlavním představitelem humanistické geografie je Yi-Fu Tuan, který na dlouhé období významně ovlivnil celou disciplínu. Ačkoliv jsou jeho texty nesmírně významné teoreticky (percepce prostoru) a metodologicky (mentální mapy), zároveň se vyznačují nezájmem o toponymii. V jeho nejdůležitějších pracích 75 76 77 78 79 80

Například DARBY 1957.

STEWART 1958.

Například CONEDERA ET AL. 2007; GRANIDARU ET AL. 2012.

WRIGHT 1929.

ZELINSKY 1997.

ROSE-REDWOOD — ALDERMAN — AZARYAHU 2010, s. 455: „[…] nothing more than memorizing place names and state capitals.“

David_Nazvy_sazba.indd 31

10.2.2015 11:39:10

32 Topophilia (Topofilie, 1974)81 a Space and Place (Prostor a místo, 1977)82 nenalezneme žádnou zmínku o roli toponym v percepci prostoru a pouze v první uvedené práci se objevuje krátký text věnovaný marketingové hodnotě přezdívek měst.

Yi-Fu Tuan částečně napravuje toto opomenutí v pozdější studii Language and the Making of Place (Jazyk a vytváření místa, 1991),83 v níž se zabývá obecnými otázkami vztahu jazyka a prostorové percepce, přičemž jedním ze zkoumaných vztahů je i pojmenovávání míst. Mimo jiné rovněž upozorňuje na skutečnost, že vztah toponyma a lokality je komplexní a toponymum často není pouhým lingvistickým vyjádřením jejího charakteru, ale spíše naopak, charakter místa je vytvořen toponymem, které mu udělí jedinečný význam: „[…] pojmenovávání je moc — tvůrčí moc přivést něco k existenci, učinit neviditelné viditelným, udělit věcem určitý charakter.“84 Rovněž zdůrazňuje, že jazyk (a tedy i toponymum) není eticky neutrální, ale je také nositelem a reprezentantem mravních hodnot: „Jazyk má morální rozměr stejně jako fyzické jednání.“85 Jméno se v Tuanově pojetí stává živou praxí, nikoliv mrtvým objektem, a to představuje oproti dřívějším geografickým přístupům k toponymii výrazný posun.

Tuanovi, podobně jako většině autorů klasických geografických děl zaměřených na toponymii, je dnes vytýkána „politická nevinnost“,86 tedy ignorování mocenských zájmů a asymetrií, které se projevují v toponymické praxi. Ačkoliv si byl politické dimenze toponymické praxe vědom, jako humanisticky a fenomenologicky založený vědec se zajímal o obecné procesy a problémy a „mocí“ spíše myslel univerzální lidskou schopnost pojmenovat a vtisknout smysl než nějakou partikulární státní moc či politický nebo ideologický zájem. Na druhou stranu je však velmi cenné, že Tuan dokázal odvést pozornost od jména samotného ke kulturní praxi pojmenovávání v širším politickém, ekonomickém a sociálním kontextu.87 Geografické jméno se tak v současné geografii z cíle výzkumu stává spíše jeho prostředkem či nástrojem, pomocí něhož se badatelé pokoušejí porozumět partikulární politice místa, utváření státu a konstrukci identit.

81 82 83 84

TUAN 1974.

TUAN 1977.

TUAN 1991.

Tamtéž, s. 688: „Naming is power — the creative power to call something into being, to render the invisible visible, to impart a certain character to things.“ 85 Tamtéž, s. 684: „There is a moral dimension to speech as there is to physical action.“ 86 VUOLTEENAHO — BERG 2009, s. 1: „political innocence“.

87 ALDERMAN 2008, s. 199.

David_Nazvy_sazba.indd 32

10.2.2015 11:39:10