C AROLINE C ARLSONOVÁ
Neodolatelně zábavný závěr trilogie o statečné pirátce a mluvícím chrliči
Skvělé čtení pro fanoušky Řady nešťastných příhod Lemonyho Snicketa nebo Tajemného bratrstva pana Benedikta Trentona Leea Stewarta. V téhle knížce najdeš všechno, co si jen můžeš přát… Kouzla, úžasné postavy, dobrodružství a napětí. Nedokážeš se od ní odtrhnout, protože tu nejsou žádné nudné části! morgan, 11 let
C AROLINE C ARLSONOVÁ
Hilary Westfieldová se stala pirátkou na volné noze. Z Téměř ctihodné ligy pirátů odešla, protože její prezident, proradný kapitán Černozub, se nechová ani trochu ctihodně. Hilary není sama, kdo si myslí, že Liga ze všeho nejvíc potřebuje změnu vedení. S pomocí přátel — upovídaného chrliče nevyjímaje — vyzve Černozuba k bitvě na Širých mořích. Pokud vyhraje, stane se novou prezidentkou. Ale co když prohraje? V sázce je mnohem víc! Kapitán Černozub a jeho hanební kamarádíčkové totiž opět usilují o převrat a království Augusta i všechna magie v něm se ocitají v ohrožení. Podaří se Hilary přesvědčit dost bídáků, aby bojovali po jejím boku? Dokáže porazit Černozuba, který používá nevybíravé způsoby? Postrach Jižních teritorií tasí meč a neohroženě se vydává do rozhodující bitvy.
289 Kč ISBN
Carlsonova--Piratska-cest--Potah+Lak.indd 1
97 8- 80 -7 49
1- 85 1- 3
16.1.2017 14:29:47
TÉMĚŘ CTIHODNÁ LIGA PIRÁTŮ 3
C AROLINE C ARLSONOVÁ TÉMĚŘ CTIHODNÁ LIGA PIRÁTŮ 3
BRNO 2017
Caroline Carlson The Very Nearly Honorable League of Pirates #3: The Buccaneers’ Code Text © 2015 by Caroline Carlson Published by arrangement with Rights People, London Illustrations © 2015 by Dave Phillips Cover art © 2015 by Pétur Antonsson Cover design © Amy Ryan Translation © Romana Bičíková, 2017 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017 isbn 978-80-7491-851-3
Pro všechny spisovatele na Vermont College of Fine Arts, kde tento příběh začal.
A UGUSTA
Hodovní síň kapitána Wolfsona
• •
ŠIRÁ MOŘE
SUMMERSTEAD •
Summersteadská loděnice U Nakvašené škeble
•
• Tilbury Park
SEVERNÍ TERITORIA
ŠIRÁ MOŘE
NORDHOLM Z ÁLIV
STŘELNÉHO PRACHU
Ce Centrála TCLP T •
Náměstí Ná městí mě ě •
OSTROV STŘELNÉHO PRACHU MIDDLEBY • • Lotrovská peleš
• M ALÝ BUŘŇÁK
Chrličův lom •
O TTERPOOL •
ŠIRÁ MOŘE
JIŽNÍ TERITORIA
Penzionát slečny Pimmové Královské Královský palác kobky Pembertonský trh • •
QUEENSPORT • U Slané sušenky •
• Dům Westfieldů
Queensportský přístav
• • • PEMBERTON MBER E TON
Jasperův Jasp perův dům • PEMBERTONSKÝ
WIMBLY NA BLATECH
ZÁLIV
Zá Zátoka Malého slanečka Královský vodní balet K ji jjižním žním královstvím a Nápravnému ústavu pro protivné piráty
KAPITOLA
1
V Queensportu hustě chumelilo a Hilary měla pocit, že snad nikdy nepřestane. Sníh pokryl pozemky kolem domu Westfieldů, u vysokých skleněných dveří v přijímacím salonku tvořil závěje a zasypával celý přístav. Když Hilary máchla mečem ve vzduchu, tak jak to celé dopoledne nacvičovala, znovu se jí podařilo zaseknout ostří do jednoho z matčiných nejlepších sametových závěsů. Hilary měla chuť nechat tam meč až do jara. „Tohle počasí je pro pirátství naprosto nevhodné,“ hudrovala. „Ani kapku se mi nelíbí,“ souhlasil chrlič. Dopoledne proseděl na římse nad krbem, komentoval Hilaryinu techniku pohybu s mečem a nahříval si ocas nad uhlíky. „Nemá cenu kopat poklad, když je země zmrzlá. Nebo když tenhle týden snad polovina všech pirátů zakotvila a vyrazila na rodinnou návštěvu,“ dodal a významně se na Hilary podíval. „Víš, že jsem to matce slíbila. Je ráda, když má o svátcích společnost.“ Hilary vytáhla meč ze závěsu a zamračila se na 11
díry v sametu. „A navíc, jen co se počasí trochu zlepší, hned zase vyrazíme na moře.“ „Nebo možná ještě dřív,“ řekl chrlič s nadějí v hlase, „jestli tvoje matka přijde na to, že jí děláš díry do nábytku.“ Ozvalo se zaklepání na dveře přijímacího salonku. Hilary upustila meč, zakopla ho pod pohovku a rychle, než do pokoje vešla Bess, matčina služebná, si stoupla před závěs. „Promiňte, slečno,“ pronesla služebná, „před hlavním vchodem na vás čeká nějaký džentlmen.“ To se Hilary ani trochu nezdálo. Nedokázala si představit, že by ji nějaký džentlmen přišel navštívit do domu Westfieldů — nebo vlastně kamkoli jinam. „Jsi si jistá, že nepřišel za matkou?“ „Naprosto, slečno,“ odpověděla Bess. „Bohužel ale nevím, co s ním. Nepřipadalo mi příliš vhodné pozvat ho dál, takže jsem ho požádala, aby počkal na předních schodech, i když je venku taková chumelenice. Víte, slečno, on to není tak docela džentlmen.“ Rozhlédla se a pokračovala šeptem: „Je to pirát.“ Venku doopravdy čekal pirát, promoklý až na kost. Na ramenou a krempě třírohého klobouku mu stála vrstva sněhu. Ovšem kdyby přes sebe a svého papouška neměl přehozenou rudou vlněnou šálu, vypadalo by to, že se vydal na letní piknik. „Ahoj,“ pozdravil Hilary a zuby mu drkotaly. „Nejsi náhodou Postrach Jižních teritorií?“ Hilary toho piráta nikdy v životě neviděla, ale nepůsobil zrovna hrozivě. Vypadal prostě jen, že mu je zima. Popadla ho za zápěstí a vtáhla dovnitř. „To jsem,“ přikývla, „a ty bys měl radši jít dál, než tvůj papoušek chytne rýmu. Omlouvám se, že tě Bess nechala čekat, ale v domě Westfieldů většinou pirátské návštěvy nemáme.“ Zkřížila ruce na prsou a zkou12
mavě piráta pozorovala. Ten mezitím zamokřil celou podlahu. „Kdo jsi a co mi chceš?“ „Jmenuju se Partridge,“ odpověděl pirát a sundal si šálu. Hlas měl tenký a bázlivý, zněl spíš jako nějaký obchodník, a ne jako bídák. „Dorazil jsem hned, jak jsem si přečetl tvoje oznámení.“ „Moje oznámení?“ Partridge dychtivě přikývl. „To oznámení, které dneska ráno otiskl Queensportský deník.“ Hilary chvíli přemýšlela, jak dlouho pirát postával venku v mrazu. Počasí mu nejspíš zmrazilo mozek, protože to, co říkal, nedávalo nejmenší smysl. „Ale já žádné oznámení do Deníku nedávala,“ odpověděla. „Myslím, že ses spletl.“ „Vážně?“ podivil se Partridge. „Jejda. Pletu se dost často, to je pravda. Když jsem si spletl grog s olejem do luceren, zbytku posádky se udělalo příšerně zle a loď málem shořela na popel.“ Na nose se mu roztékala sněhová vločka. „Kapitán Černozub mě kvůli tomu vyhodil z Ligy. Řekl mi, ať pověsím pirátství na hřebík a dám se na obchodování.“ Partridge upustil šálu a ta smutně sklouzla na podlahu. „Doporučil mi, abych prodával marmelády a čalamády.“ Hilary ho bylo skoro líto. Kapitán Černozub ji koneckonců z Téměř ctihodné ligy pirátů vyhodil taky — nebo se spíš vyhodila sama. Ve výsledku to vyšlo nastejno, protože následovaly jen nervydrásající výhrůžky od Černozubových přátel, potupné recenze její techniky šermování v ligovém zpravodaji a nekonečné ujišťování jejích kamarádů, že být pirátem na volné noze není až tak zlé, jak to v tuto chvíli vypadá. „A řídil ses kapitánovou radou?“ zeptala se Partridge. „Snažil jsem se,“ řekl, „ale pořád jsem si pletl čalamádu s marmeládou a beztak si nikdo nechce kupovat zavařeniny od piráta. Proto jsem zareagoval na tu výzvu v Deníku — ale to jsem se teda asi taky spletl.“ 13
Partridgeův papoušek se na Hilary prosebně zadíval. Hilary vzala Partridgeovu nacucanou šálu, pověsila ji na nejnižší příčku věšáku na oblečení a doufala, že si jí tam matka nevšimne. „Sice nejspíš nejsem člověk, kterého hledáš,“ prohlásila, „ale nepustím tě znovu ven, dokud se aspoň trochu neohřeješ. Řeknu Bess, aby ti přinesla čaj.“ Vedla Partridge a jeho papouška přes halu do modrého salonku, kde v krbu praskal oheň. „A kdyby na tebe narazila matka, mohl bys předstírat, že jsi džentlmen z vyšší společnosti? Mám zákaz pouštět do domu bídáky.“ „Asi bych to mohl zkusit.“ Partridgeův hlas zněl o něco nadějněji než před chvílí. „Třeba si bude chtít koupit trochu čalamády.“ Potom se usadil v oblíbeném křesle paní Westfieldové, které pak bylo po zbytek zimy cítit po mokrém papouškovi, a Hilary se vydala najít Bess, aby ji poprosila o čaj. Když se Hilary vrátila do přijímacího salonku, všimla si chrliče, jak poskakuje po krbové římse. „Pověz mi všechno!“ vykřikl. „Trčel jsem tu po celou dobu, co jsi byla pryč! Vážně před domem čeká pirát? Je to jeden z těch otrapů z Ligy? Musela jsi ho vyzvat na souboj?“ „Ne tak docela.“ Hilary zpod pohovky vytáhla svůj meč a rukávem začala leštit zašlý kov. „Je to pirát, ale nejspíš se sem dostal omylem. Teď sedí v modrém salonku a popíjí čaj.“ „Hm, to teda není moc vzrušující,“ prohlásil zklamaně chrlič. „Doufám, že ten druhý přijde s něčím zajímavějším.“ Hilary málem upustila meč. „Ten druhý?“ „Zrovna teď jde po trávníku.“ Chrlič kývl směrem k oknům. Venku byl nějaký muž a plahočil se přes závěje. Kolem úctyhodného břicha měl opasek a na boku se mu leskla ostře vypadající šavle. „Tentokrát bys mě měla vzít s sebou,“ 14
pokračoval chrlič. „Jestli se v matčině vstupní hale strhne souboj, nechci ho propásnout.“ Hilary měla pocit, že souboj nebude nutný, ale muž se šavlí měl ruce a nohy silné jako špalky v krbu. Pro všechny případy chrliče vzala a schovala ho pod paži. Před hlavními dveřmi narazili na Bess s rukama v bok, jak druhého piráta propichuje přísným pohledem. „Oni se úplně množí, slečno,“ otočila se na Hilary. „Mám to oznámit paní Westfieldové?“ Hilary důrazně zavrtěla hlavou. Bess zvedla obočí. „V tom případě ještě postavím na čaj.“ Druhý pirát bez vyzvání vpadl dovnitř. Byl tak široký, že se při průchodu chodbou musel nepatrně natočit, a tak vysoký, že si musel sundat klobouk. „Předpokládám, že ty seš Postrach Jižních teritorií!“ zahalasil a jeho hlas rozduněl každý centimetr místnosti. Když Hilary potřásal rukou, málem ji zvedl do vzduchu. „Flintlock, jméno mé. Jsem tu kvůli tomu oznámení, co jsi otiskla v Queensportském deníku.“ Chrlič sjel Hilary pohledem. „Ty jsi otiskla oznámení v Queensportském deníku?“ „Neotiskla!“ vrtěla hlavou Hilary. „O žádném oznámení nic nevím.“ „Aha.“ Flintlock zamrkal. „Rozumím. Nechceš svoje zrádné spiknutí probírat na veřejnosti. To je velice moudré, Postrachu — Liga může mít své špehy kdekoli.“ A výmluvně kývl směrem k chrliči. Hilary slyšela Partridge, jak v modrém salonku svému papouškovi brouká pirátské popěvky, ze všech sil se ale snažila nevšímat si ho. Nebyla si jistá, jestli je schopná diskutovat s několika prapodivnými piráty naráz. „Jestli pátráš po zrádných spiknutích,“ oznámila Flintlockovi, „pak se obávám, že jsi na špatném místě. Nevím, co je v těch novinách napsané, ale přísahám, že s tím nemám nic společného.“ 15
„Zajisté.“ Flintlock znovu zamrkal a pokračoval tichým, avšak dunivým hlasem: „Jsi přesvědčivá herečka, Postrachu, ale já jsem nepřišel kvůli nějakému divadelnímu představení. Můžeme tvoje plány probrat někde, kde nás nikdo nebude odposlouchávat?“ Chrlič strčil Hilary čenich do ucha. „Co to blábolí?“ zašeptal. „A proč pořád tak mrká?“ Hilary nevěděla o nic víc než chrlič, ale bylo jí jasné, že dohadovat se s tímhle pirátem by nevedlo k ničemu dobrému. „Můžeš počkat v modrém salonku,“ řekla Flintlockovi a ukázala na dveře. „Za okamžik tam dorazím.“ Pirát se uklonil a přešel místnost. Když za sebou zavřel dveře, Hilary položila chrliče na zem a začala otevírat zásuvky, zdvihat víka truhel a přehrabovat se ve skříních. „Co to děláš?“ zeptal se chrlič. „Hledám výtisk dnešního Queensportského deníku,“ odpověděla Hilary. „Nemám nejmenší tušení, kam ho matka schovala.“ Slečna Greysonová, její bývalá guvernantka, ji vždycky nabádala, aby četla noviny, jenomže Hilary odjakživa mnohem víc zajímalo pirátství než aktuální dění a nechápala, k čemu by jí na Širých mořích byl nějaký hloupý nudný plátek. Teď si však přála, aby na těch zatracených hodinách dávala větší pozor. „Objevit před domem jednoho piráta je náhoda,“ přemýšlela nahlas, „ale objevit dva něco znamená. Chtěla bych to oznámení vidět na vlastní oči, abych přišla na to, proč tu ti bídáci jsou.“ Chrlič se nervózně zavrtěl a řekl: „Vlastně čirou náhodou vím úplně přesně, kam tvoje matka noviny dala.“ Hilary se probírala stohem zažloutlých námořnických formulářů. „Vážně? A kde tedy jsou?“ „V krbu v přijímacím salonku,“ odpověděl chrlič. „Dokonale mi zahřály ocas.“ 16
„Ale ne.“ Hilary vyhlédla z okna. „A teď k nám míří ještě někdo další.“ „Jemináčku!“ vyjekla Bess, která procházela halou a nesla do modrého salonku konvici horkého čaje. „Tolik návštěvníků tu nebylo od doby, kdy vaše matka pořádala poslední maškarní ples. Nejde mi na rozum, proč vám chce půlka království vzdát čest, když je venku takhle.“ „Já to taky nechápu,“ řekla Hilary, „ale hořím zvědavostí.“ Otevřela dveře a prohlédla si osobu před sebou. „Předpokládám, že tu jsi kvůli tomu oznámení?“ „Samozřejmě,“ odpověděla pirátka ve dveřích. Byla to mladá žena s vlasy úhledně spletenými do krátkého copu. Kabát i kalhoty měla vyžehlené a obojí zářilo čistotou. Na rukou měla nasazené rukavice a v jedné z nich držela zasněžený novinový útržek. „Jmenuju se Lucy Worthingtonová,“ pronesla. „Omlouvám se, že mi to sem trvalo tak dlouho, ale sedmkrát jsem špatně zabočila, a než mi to došlo, skončila jsem v půlce cesty na druhý konec města. Doufám, že nejdu s křížkem po funuse, Postrachu. Můžu ti nějak pomoct?“ Hilary upřeně sledovala útržek v ruce Worthingtonové. „Myslím, že vím úplně přesně, jak mi můžeš pomoct,“ řekla a zavedla pirátku dovnitř. „Tohle je to oznámení z Queensportského deníku?“ Worthingtonová přikývla. „Snad nevadí, že jsem ho vzala s sebou. Chtěla jsem si být jistá, že nezapomenu tvoji adresu.“ Usmála se na Hilary a útržek jí podala. „Je příšerně těžké si zapamatovat, kam jedeš, obzvlášť když už jsi na cestě, no nemám pravdu?“ Hilary mlčela. Zírala na slova před sebou, vytištěná inkoustem tak černým, že barvou nebezpečně připomínal kanón.
17
───── OZNÁMENÍ
POSTRACH JIŽNÍCH TERITORIÍ SI BROUSÍ ZUBY NA PREZIDENTSKÉ KŘESLO TCLP Pirátka Hilary Westfieldová, Postrach Jižních teritorií, se chystá oznámit svůj záměr vyzvat kapitána Ruperta Černozuba na souboj o vedení Téměř ctihodné ligy pirátů. Stávající prezident Ligy kapitán Černozub tuto pozici zastává již osmnáctým rokem. V posledních měsících se ovšem v souvislosti s Černozubovou účastí na padoušských aktivitách objevily pochybnosti o jeho schopnosti stát v čele organizace, která o sobě tvrdí, že je ctihodná (nebo téměř ctihodná). Postrach Jižních teritorií z Ligy odešel před šesti měsíci na protest proti Černozubovu vedení, jelikož je přesvědčený, že bídáci v Augustě si zaslouží kapitána, který je skutečný pirát — a ne zbabělý kriminálník. Všichni piráti, kteří mají zájem Postrach Jižních teritorií podpořit v kandidatuře na post prezidenta Ligy, ať se okamžitě dostaví do domu Westfieldů v Queensportu.
─────
Hilary si musela titulek přečíst třikrát, než mu uvěřila. „Stojí tam, že se chystám kapitána Černozuba vyzvat na souboj,“ hlesla směrem k chrliči, který natahoval krk, aby z útržku něco viděl. „Prý se chci stát prezidentkou tclp.“ 18
Chrlič ztuhl. „Vyzvat kapitána Černozuba na souboj?“ vyjekl. „Zbláznila ses? Pošle na nás svoji posádku! Udělají z nás řízky a usmaží si nás k večeři!“ Pevně zavřel oči. „A mě budou servírovat s bramborami.“ „Nic takového neudělají,“ uklidňovala ho Hilary. „Vylámali by si na tobě zuby. Ale někdo se tady příšerně spletl a my to musíme okamžitě napravit.“ Otočila se na podpatku, nechala Lucy Worthingtonovou v hale a vrazila do modrého salonku, aniž by se obtěžovala zaklepat. Flintlock s Partridgem seděli v modrých sametových křeslech před stolem z modrých kachlíčků a s vervou mastili karty. Po čajových šálcích zůstávaly na nábytku vlhké kruhy a z kabátů, které položili před krb, stoupala pára. Když jim Hilary ukázala oznámení, hrací karty se rozletěly na všechny strany. „Tak proto tu jste, že?“ zeptala se. „Abyste mi pomohli ujmout se Ligy?“ Partridge i jeho papoušek přikývli. „Samozřejmě,“ řekl Partridge. „Od té doby, co mě kapitán Černozub donutil ukončit kariéru, mám chuť mu to oplatit.“ „Já taky,“ zahřímal Flintlock. „Skoro patnáct let jsem byl oddaný pirát, ale stačil jeden přehmat a Černozub mě z Ligy navěky vykázal.“ Do místnosti doskákal chrlič. „Co se stalo?“ „Býval jsem lidská dělová koule.“ Flintlock si povzdechl. „Zasekl jsem se v kanónu.“ Hilary se otočila na Worthingtonovou, která se objevila ve dveřích. „Tebe Černozub taky vyhodil?“ „Přesně tak,“ přikývla Worthingtonová. „Není to ještě ani měsíc. Byla jsem pirátský učeň a Černozub mi oznámil, že v Lize není místo pro navigátora, který neumí navigovat.“ Zamračila se. „Vždycky jsme se nakonec do cíle nějak dostali.“ Všichni tři piráti potřásli hlavami. 19
„Ještě že nás sem Postrach svolal,“ řekl Flintlock. „Až s Černozubem skončíme, zbyde z něj jen kupka kostí.“ „Kupka kostí!“ zaskřehotal papoušek. „Postrachu,“ ujal se slova Partridge, „kdy teda začínáme?“ Hilary zašoupala botami po matčině svátečním koberci. Všichni tři piráti vypadali tak dychtivě, byli si jistí, že jim pomůže. „Obávám se, že nezačínáme nikdy,“ odpověděla. „Kapitána Černozuba na souboj nevyzvu.“ Piráti posmutněli. Dokonce i králové a královny na kartách vypadali sklíčeněji než obvykle. „Takže jsi změnila plány?“ zeptal se Flintlock. „Žádné plány jsem vůbec neměla!“ ohradila se Hilary. „Nevím, kdo to oznámení do Deníku poslal. Skoro nic z toho, co tam stojí, není pravda.“ Worthingtonová vypadala zmateně. „To chceš říct, že Černozub není padouch?“ „To ne,“ odpověděla Hilary, „to jsem vůbec neřekla. Chce všechnu magii v království jenom pro sebe a při cestě za ní se chová naprosto nectihodně.“ „Ale pořád si myslíš, že by měl stát v čele Ligy?“ „Jasně že ne!“ odporovala Hilary. „Měl by sedět za mřížemi v Královských kobkách!“ Flintlock se poškrábal na bradě. „V tom případě, Postrachu,“ pronesl rozvážně, „proč ho nevyzveš na souboj?“ Hilary se zamračila. „Sice chci, aby Černozub zmizel,“ připustila, „ale to neznamená, že bych ho měla nahradit zrovna já. To by bylo šílené! Nemám nejmenší tušení, jak se vede Liga —“ „Piráti!“ zaječela její matka. Paní Westfieldová stála ve dveřích do salonku, jednou rukou se držela rámu a snažila se neomdlít. Partridge, Flintlock a Worthingtonová natáhli ruce na pozdrav, paní 20
Westfieldová ale jen přejížděla pohledem z jednoho piráta na druhého. „Hilary, drahoušku,“ pronesla, „když jsem ti říkala, že by mě potěšilo, kdybys byla trochu společenštější, měla jsem na mysli něco trochu jiného.“ Sklouzla očima na modrý koberec, na kterém byly hromádky bláta z něčích bot, a zbledla. „Kdybys mi dala vědět, že pořádáš čajový dýchánek pro bandu pirátů, navrhla bych ti poněkud vhodnější prostředí.“ „Piráti?“ ozval se Partridge. „Já jsem džentlmen z vyšší společnosti!“ „Kupka kostí!“ zakrákal jeho papoušek. „Moc se omlouvám, matko.“ Hilary se přesunula k paní Westfieldové. „Hosté přijeli úplně nečekaně a, no, jako hostitelka jsem se nechtěla chovat nezdvořile.“ Paní Westfieldové se do tváře vrátilo trochu barvy. „Ale už jsou na odchodu. Obávám se, že došlo k omylu a že nejsem ten bídák, za kterým jeli,“ pokračovala Hilary. Všichni tři piráti při jejích slovech zklamaně sklopili oči a Partridgeovi se roztřásl dolní ret. „Jsem si jistá, že osobu, kterou hledají, najdou,“ dodala. Paní Westfieldová teď už byla schopná pustit rám dveří. „Řeknu kočímu, aby naše hosty odvezl domů,“ řekla, jako by to mělo všechno vyřešit. „Nedovolím, aby se vraceli pěšky, venku pořád zuří vánice.“ „To je od vás moc milé, paninko,“ řekl Flintlock. Uklonil se a s Partridgem a Worthingtonovou v patách vycouval z místnosti. „Jestli moji noví přátelé nebudou nic namítat,“ dodal, „požádám kočího, aby nás zavezl ke Slané sušence, kde bouři přečkáme nad sklenicí grogu. Tam nás najdeš, Postrachu, kdybys změnil názor.“
21
Ilustrovaný queensportský deník
VAŠE BRÁNA DO CIVILIZOVANÉHO SVĚTA!
───── VZBOUŘENCI JSOU STÁLE NA ÚTĚKU, TVRDÍ ČARODĚJKA
PEMBERTON, AUGUSTA
— Od chvíle, kdy slečna Pimmová, známá též jako Čarodějka ze severu, záhadně zmizela ze svého domu v Pembertonu a následně ji zachránila pirátka Hilary Westfieldová, uplynulo půl roku. Dodnes však královští inspektoři v souvislosti s případem nikoho nezatkli. Slečna Pimmová trvá na tom, že byla unesena bandou padouchů, kteří si říkají Vzbouřenci. „Chtěli mě sesadit z pozice Čarodějky,“ sdělila redakci Deníku. „Chtěli se zmocnit magie v celém království a musím uznat, že se jim to téměř podařilo.“ Slečna Pimmová dále uvádí, že vůdci Vzbouřenců jsou bývalý námořní admirál James Westfield, pirátský kapitán Rupert Černozub, jeho sestra, paní Georgiana Tilburyová, a jeho neteř, slečna Filoména Tilburyová. „Jejich specialitou je kradení a zrada,“ upřesnila zpravodajce slečna Pimmová. „Nejsou to dobří lidé, abych byla naprosto upřímná.“ Královští inspektoři verzi paní Pimmové zatím nepotvrdili. Admirál Westfield byl před téměř dvěma lety zatčen za pokus o krádež značně velké hromady magie a v současné době přebývá v Královských kobkách. Z toho vyplývá, že není možné, aby se na únosu
22
Čarodějky nějak podílel. Co se týče kapitána Černozuba a Tilburyových, vrchní inspektor John Hastings tvrdí, že neexistují důkazy, které by je s údajným zločinem spojovaly. „Paní Tilburyová nám řekla, že slečna Pimmová při návštěvě Tilbury Parku onemocněla,“ uvedl inspektor Hastings. „Byla příliš slabá na cestu domů a začala si vymýšlet historky o padouších a únosech. Nejspíš je teď přesvědčená, že to je všechno pravda, ale obávám se, že jí nemoc zamlžila mysl, jelikož jsem o Vzbouřencích v životě neslyšel, tedy kromě toho, co se mi slečna Pimmová a její přátelé snažili nakukat. Nemám sebemenší důvod věřit, že existují.“ Když jsme Čarodějku obeznámili s inspektorovými závěry, vysloužili jsme si překvapivě nezdvořilou reakci. „Ten chlap je zatracený ňouma!“ nechala se slyšet. „Samozřejmě že Vzbouřenci existují. Je jen otázkou času, než se k magii znovu pokusí dostat, a pochybuji, že by selhali dvakrát. Třeba mi inspektor Hastings uvěří, až ho Vzbouřenci vystřelí do vedlejšího království.“ Redakci se bohužel nepodařilo sehnat vyjádření kapitána Černozuba a rodiny Tilburyových. Od té doby, co byly u paní Georgiany Tilburyové nalezeny kradené magické předměty, je držena v Tilbury Parku pod ostražitým dohledem královské stráže. Slečna Filoména Tilburyová odmítá mluvit s novináři, a když se naše reportérka snažila vydat k pirátské lodi kapitána Černozuba, posádka na ni vystřelila spršku dělových koulí.
───── 23