BRNO ÚČTUJÍCÍ Průvodce městem v letech 1945–1946
1945 26. dubna osvobození většiny Brna Rudou armádou 27. dubna vznik Národního výboru pro Velké Brno, který o dva dny později rozhodl o zavedení pracovní povinnosti pro Němce 8. května kapitulace nacistického Německa, konec druhé světové války v Evropě 10. května přílet československé vlády v čele se Zdeňkem Fierlingerem do Prahy 12.–16. května návštěva prezidenta Edvarda Beneše v Brně 30.–31. května na základě rozhodnutí Národního výboru pro Velké Brno je z města vysídleno přibližně dvacet tisíc Němců; pro následné události se vžilo zavádějící označení „brněnský pochod smrti“ 6. června zřízení tábora Maloměřice-Borky, největšího zařízení pro internované Němce na území Brna 8. června první zasedání brněnského mimořádného lidového soudu a následné první dvě popravy na dvoře Jahnovy tělocvičny pod Špilberkem 18. června vznik internačního tábora v Bohunicích, kterým prošlo bezmála šest a půl tisíce osob, z nichž 183 zemřelo 19. června vydání dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., „o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“, takzvaného Velkého retribučního dekretu 2. srpna vydání ústavního dekretu prezidenta republiky, kterým Němci ztratili československé občanství
Časová osa
1945 26. dubna osvobození většiny Brna Rudou armádou 27. dubna vznik Národního výboru pro Velké Brno, který o dva dny později rozhodl o zavedení pracovní povinnosti pro Němce 8. května kapitulace nacistického Německa, konec druhé světové války v Evropě 10. května přílet československé vlády v čele se Zdeňkem Fierlingerem do Prahy 12.–16. května návštěva prezidenta Edvarda Beneše v Brně 30.–31. května na základě rozhodnutí Národního výboru pro Velké Brno je z města vysídleno přibližně dvacet tisíc Němců; pro následné události se vžilo zavádějící označení „brněnský pochod smrti“ 6. června zřízení tábora Maloměřice-Borky, největšího zařízení pro internované Němce na území Brna 8. června první zasedání brněnského mimořádného lidového soudu a následné první dvě popravy na dvoře Jahnovy tělocvičny pod Špilberkem 18. června vznik internačního tábora v Bohunicích, kterým prošlo bezmála šest a půl tisíce osob, z nichž 183 zemřelo 19. června vydání dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., „o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech“, takzvaného Velkého retribučního dekretu 2. srpna vydání ústavního dekretu prezidenta republiky, kterým Němci ztratili československé občanství
Časová osa
7. srpna přílet Bohuslava Ečera s dopadeným K. H. Frankem do Prahy 19. srpna definitivní likvidace trosek Německého domu na dnešním Moravském náměstí 27. října vydání dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., „o trestání některých provinění proti národní cti“, takzvaného Malého retribučního dekretu
1946 25. ledna z Mariánských Lázní odjel do americké okupační zóny první organizovaný transport československých Němců 29. dubna začátek procesu s členy poslední protektorátní vlády před Národním soudem v Praze 30. dubna železniční stanici Maloměřice-Borky opustil první z celkem dvanácti transportů s Němci, které byly z Brna v roce 1946 vypraveny 8. května prozatímní Národní shromáždění přijímá zákon č. 115/1946 Sb., „o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků“, který pachatele násilí z těsně poválečných časů zpětně zbavoval viny 26. května v prvních poválečných volbách (do Ústavodárného shromáždění) vítězí v českých zemích se ziskem čtyřiceti procent hlasů KSČ 20. září poprava Karla Schwabeho, významného představitele protektorátní správy a předního brněnského nacisty, na nádvoří věznice na Cejlu 2. prosince mimořádný lidový soud odsuzuje protektorátního starostu Brna Oskara Judexe na doživotí
7. srpna přílet Bohuslava Ečera s dopadeným K. H. Frankem do Prahy 19. srpna definitivní likvidace trosek Německého domu na dnešním Moravském náměstí 27. října vydání dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., „o trestání některých provinění proti národní cti“, takzvaného Malého retribučního dekretu
1946 25. ledna z Mariánských Lázní odjel do americké okupační zóny první organizovaný transport československých Němců 29. dubna začátek procesu s členy poslední protektorátní vlády před Národním soudem v Praze 30. dubna železniční stanici Maloměřice-Borky opustil první z celkem dvanácti transportů s Němci, které byly z Brna v roce 1946 vypraveny 8. května prozatímní Národní shromáždění přijímá zákon č. 115/1946 Sb., „o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků“, který pachatele násilí z těsně poválečných časů zpětně zbavoval viny 26. května v prvních poválečných volbách (do Ústavodárného shromáždění) vítězí v českých zemích se ziskem čtyřiceti procent hlasů KSČ 20. září poprava Karla Schwabeho, významného představitele protektorátní správy a předního brněnského nacisty, na nádvoří věznice na Cejlu 2. prosince mimořádný lidový soud odsuzuje protektorátního starostu Brna Oskara Judexe na doživotí
Alexandr Brummer – Michal Konečný
BRNO ÚČTUJÍCÍ Brno 2017
Průvodce městem v letech 1945–1946
Alexandr Brummer – Michal Konečný
BRNO ÚČTUJÍCÍ Brno 2017
Průvodce městem v letech 1945–1946
Kniha vychází s odbornou pomocí a materiálovou podporou Archivu města Brna a s finanční podporou statutárního města Brna
Lektoroval: PhDr. Jan Břečka © Alexandr Brummer, 2017 © Michal Konečný, 2017 © Host – vydavatelství, s. r. o., 2017 ISBN 978-80-7491-823-0
Kniha vychází s odbornou pomocí a materiálovou podporou Archivu města Brna a s finanční podporou statutárního města Brna
Lektoroval: PhDr. Jan Břečka © Alexandr Brummer, 2017 © Michal Konečný, 2017 © Host – vydavatelství, s. r. o., 2017 ISBN 978-80-7491-823-0
Obsah 9
Úvod
15 23 29 35 45 51 55 61 65 69 73 79 85 93 101 109 115 123 129 135 141 147
Začátek cesty k obnově Triumfální cesta prezidenta Beneše První věznice lidového soudu na Moravě Pryč s nimi! Zasedání mimořádného lidového soudu Popraviště Práce a hlad Za novou kulturu Brněnští antifašisté Místo pro staré a nemocné Repatriační středisko „Vítězná Germanie“ Excesy a mučení Češi, Němci a byty Akademická očista Konec moravského Manchesteru Krysí cihelna Účtování mezi novináři Dům odplaty Lidé v soukolí Hrob Bohuslava Ečera Organizovaný transfer
155
Výběrová bibliografie
11
Obsah 9
Úvod
15 23 29 35 45 51 55 61 65 69 73 79 85 93 101 109 115 123 129 135 141 147
Začátek cesty k obnově Triumfální cesta prezidenta Beneše První věznice lidového soudu na Moravě Pryč s nimi! Zasedání mimořádného lidového soudu Popraviště Práce a hlad Za novou kulturu Brněnští antifašisté Místo pro staré a nemocné Repatriační středisko „Vítězná Germanie“ Excesy a mučení Češi, Němci a byty Akademická očista Konec moravského Manchesteru Krysí cihelna Účtování mezi novináři Dům odplaty Lidé v soukolí Hrob Bohuslava Ečera Organizovaný transfer
155
Výběrová bibliografie
11
Úvod Kniha Brno účtující. Průvodce městem v letech 1945–1946, která navazuje na předchozí dva průvodce věnované éře nacismu a stalinismu, chce připomenout místa spojená s obdobím 1945–1946, tedy s léty, která se nesla nejen v duchu radosti z konce okupace, ale také účtování s kolaboranty, nacisty a především Němci vůbec. Tato druhá, mnohem temnější tvář osvobozeného Brna je o to pozoruhodnější, že se ve městě po skončení války, kvůli historicky silnému německému elementu, tradici vypjatého česko-německého nacionálního boje a zejména šesti letům nacistické nadvlády, protiněmecké nálady prosadily velmi intenzivně. K nucenému vysídlení asi dvaceti tisíc Němců zde proto došlo již několik týdnů po osvobození a také tu jako na vůbec prvním místě v republice zasedl mimořádný lidový soud, tribunál určený k souzení nacistických zločinců a kolaborantů. Vysídlení Němců, tedy událost, která prostřednictvím vybraných míst stojí v centru pozornosti tohoto průvodce, dodnes vyvolává kontroverze a v jeho hodnocení, na rozdíl od období nacismu a stalinismu, v české společnosti ani po sedmdesáti letech nepanuje shoda. Proto považujeme za nutné představit několik základních tezí, z nichž jsme při přípravě textů vycházeli. 1. Přestože je z hlediska současných lidskoprávních norem uplatnění kolektivní viny na etnickém základě něčím zcela neakceptovatelným, nelze zapomínat na události, které zavedení tohoto principu předcházely. Ztráta občanských práv a majetku nebo nucené vysídlení jsou procesy v dnešní
13
Úvod Kniha Brno účtující. Průvodce městem v letech 1945–1946, která navazuje na předchozí dva průvodce věnované éře nacismu a stalinismu, chce připomenout místa spojená s obdobím 1945–1946, tedy s léty, která se nesla nejen v duchu radosti z konce okupace, ale také účtování s kolaboranty, nacisty a především Němci vůbec. Tato druhá, mnohem temnější tvář osvobozeného Brna je o to pozoruhodnější, že se ve městě po skončení války, kvůli historicky silnému německému elementu, tradici vypjatého česko-německého nacionálního boje a zejména šesti letům nacistické nadvlády, protiněmecké nálady prosadily velmi intenzivně. K nucenému vysídlení asi dvaceti tisíc Němců zde proto došlo již několik týdnů po osvobození a také tu jako na vůbec prvním místě v republice zasedl mimořádný lidový soud, tribunál určený k souzení nacistických zločinců a kolaborantů. Vysídlení Němců, tedy událost, která prostřednictvím vybraných míst stojí v centru pozornosti tohoto průvodce, dodnes vyvolává kontroverze a v jeho hodnocení, na rozdíl od období nacismu a stalinismu, v české společnosti ani po sedmdesáti letech nepanuje shoda. Proto považujeme za nutné představit několik základních tezí, z nichž jsme při přípravě textů vycházeli. 1. Přestože je z hlediska současných lidskoprávních norem uplatnění kolektivní viny na etnickém základě něčím zcela neakceptovatelným, nelze zapomínat na události, které zavedení tohoto principu předcházely. Ztráta občanských práv a majetku nebo nucené vysídlení jsou procesy v dnešní
13
Evropě naprosto nepředstavitelné, ale v letech válečných i těsně poválečných, v podmínkách nacistické okupace, strachu, všudypřítomné zkázy a rozkladu donedávna platných jistot a pravidel, byly ve společnosti vnímány jako něco když ne „běžného“, tak zcela jistě „možného“. V tomto kontextu si zvláštní pozornost zaslouží také jedna podstatná skutečnost. Stejně jako v řadě dalších evropských zemí, jež se vymanily z nacistické okupace, také v poválečném Československu, a jihomoravskou metropoli nevyjímaje, vznikl táborový systém, sloužící k zadržování bývalých občanů – zejména Němců – zbavených práv. V těchto letech proběhla destrukce základních hodnot občanské společnosti a liberálního řádu, což později komunistické straně s Klementem Gottwaldem v čele velmi pomohlo při systematickém budování totality. 2. Řada reflexí takzvaného odsunu pracuje se zkratkou, jež za osudový „začátek všeho“ považuje buď rozbití republiky z podzimu roku 1938 (případně nacistickou okupaci zbytku jejího území z března následujícího roku), nebo naopak osvobození na jaře roku 1945. První představa předkládá obraz Němců, kteří zradili republiku a jimž se po dlouhých letech okupace dostalo spravedlivého trestu, zatímco druhá vytváří sebemrskačský obraz vítězných Čechů, kteří se mstili na bezbranných lidech německé národnosti. Konfliktní česko-německé soužití však přitom sahalo do 19. století a při pokusech o uchopení jedné z jeho kapitol, jakkoli z dnešního pohledu klíčové, nelze ignorovat předchozí historický vývoj. Události z let 1945–1946 představovaly tragické vyústění staletých česko-německých vztahů, jež na sebe vzalo tak krutou podobu proto, že k jejich rozuzlení došlo v éře totalitarismu, vlády nacismu a nástupu komunismu.
14
3. Vynuceným odchodem desítek tisíc německých obyvatel boj o národnostní charakter Brna navždy skončil. Etnikum, které se zásadně podílelo na jeho budování a vzestupu, nenávratně zmizelo a do města začalo proudit české vesnické obyvatelstvo z okolí. Německý dům byl sice srovnán se zemí, ale řada budov postavených ve specifickém architektonickém stylu místními Němci, například Červený kostel nebo Jahnova tělocvična, zůstala stát, stejně jako jejich domy v centru, do nichž se nastěhovali Češi a které dodnes vytvářejí podobu města. Vysídlení lidí, přejmenování ulic či odstranění pomníků, nebo dokonce celých budov neznamená smazání společné minulosti z tváře Brna. 4. V textu se vyhýbáme pojmům „odsun“ a „vyhnání“. První z nich navozuje představu úředního a hodnotově neutrálního aktu. Ve skutečnosti toto opatření – paušálně na etnickém základě a bez ohledu na skutečný díl viny na zvěrstvech nacismu – velmi tvrdě dopadlo na konkrétní osoby v tragické životní situaci. Z obdobných důvodů čtenář v textu nenajde ani emotivně zabarvené slovo „vyhnání“. Jeho užívání odkazuje k nahlížení událostí let 1945–1946 očima československých Němců, a může tak vyvolávat zdání úplné nespravedlnosti poválečné „odplaty“. Ve většině případů proto používáme neutrální pojem „vysídlení“. Na druhou stranu je potřeba uznat, že s ohledem na tragickou subjektivní zkušenost konkrétních osob může být pojem „vyhnání“ velmi přiléhavý. 5. Aniž bychom chtěli jakkoli zlehčovat zločiny nacismu, je třeba říct, že válečné události včetně toho, co jim předcházelo a co následovalo, byly příliš složité, než abychom při
15
Evropě naprosto nepředstavitelné, ale v letech válečných i těsně poválečných, v podmínkách nacistické okupace, strachu, všudypřítomné zkázy a rozkladu donedávna platných jistot a pravidel, byly ve společnosti vnímány jako něco když ne „běžného“, tak zcela jistě „možného“. V tomto kontextu si zvláštní pozornost zaslouží také jedna podstatná skutečnost. Stejně jako v řadě dalších evropských zemí, jež se vymanily z nacistické okupace, také v poválečném Československu, a jihomoravskou metropoli nevyjímaje, vznikl táborový systém, sloužící k zadržování bývalých občanů – zejména Němců – zbavených práv. V těchto letech proběhla destrukce základních hodnot občanské společnosti a liberálního řádu, což později komunistické straně s Klementem Gottwaldem v čele velmi pomohlo při systematickém budování totality. 2. Řada reflexí takzvaného odsunu pracuje se zkratkou, jež za osudový „začátek všeho“ považuje buď rozbití republiky z podzimu roku 1938 (případně nacistickou okupaci zbytku jejího území z března následujícího roku), nebo naopak osvobození na jaře roku 1945. První představa předkládá obraz Němců, kteří zradili republiku a jimž se po dlouhých letech okupace dostalo spravedlivého trestu, zatímco druhá vytváří sebemrskačský obraz vítězných Čechů, kteří se mstili na bezbranných lidech německé národnosti. Konfliktní česko-německé soužití však přitom sahalo do 19. století a při pokusech o uchopení jedné z jeho kapitol, jakkoli z dnešního pohledu klíčové, nelze ignorovat předchozí historický vývoj. Události z let 1945–1946 představovaly tragické vyústění staletých česko-německých vztahů, jež na sebe vzalo tak krutou podobu proto, že k jejich rozuzlení došlo v éře totalitarismu, vlády nacismu a nástupu komunismu.
14
3. Vynuceným odchodem desítek tisíc německých obyvatel boj o národnostní charakter Brna navždy skončil. Etnikum, které se zásadně podílelo na jeho budování a vzestupu, nenávratně zmizelo a do města začalo proudit české vesnické obyvatelstvo z okolí. Německý dům byl sice srovnán se zemí, ale řada budov postavených ve specifickém architektonickém stylu místními Němci, například Červený kostel nebo Jahnova tělocvična, zůstala stát, stejně jako jejich domy v centru, do nichž se nastěhovali Češi a které dodnes vytvářejí podobu města. Vysídlení lidí, přejmenování ulic či odstranění pomníků, nebo dokonce celých budov neznamená smazání společné minulosti z tváře Brna. 4. V textu se vyhýbáme pojmům „odsun“ a „vyhnání“. První z nich navozuje představu úředního a hodnotově neutrálního aktu. Ve skutečnosti toto opatření – paušálně na etnickém základě a bez ohledu na skutečný díl viny na zvěrstvech nacismu – velmi tvrdě dopadlo na konkrétní osoby v tragické životní situaci. Z obdobných důvodů čtenář v textu nenajde ani emotivně zabarvené slovo „vyhnání“. Jeho užívání odkazuje k nahlížení událostí let 1945–1946 očima československých Němců, a může tak vyvolávat zdání úplné nespravedlnosti poválečné „odplaty“. Ve většině případů proto používáme neutrální pojem „vysídlení“. Na druhou stranu je potřeba uznat, že s ohledem na tragickou subjektivní zkušenost konkrétních osob může být pojem „vyhnání“ velmi přiléhavý. 5. Aniž bychom chtěli jakkoli zlehčovat zločiny nacismu, je třeba říct, že válečné události včetně toho, co jim předcházelo a co následovalo, byly příliš složité, než abychom při
15
jejich hodnocení vystačili se schematickým, černobílým pohledem. Sedmdesát let, jež nás od války dělí, jistě poskytuje odstup více než dostatečný. Alexandr Brummer – Michal Konečný
Tato publikace by nemohla vzniknout bez laskavé pomoci Tomáše Adamce, Petera Barbera, Kataríny Brummerové, Jana Břečky, Jiřího Dufky, Vladimíra Filipa, Martina Hrdiny, Lenky Kudělkové, Vlasty Lukáškové, Aleny Němcové, Blanky Plánské, Jany Slaběňákové a zejména Miroslava Balaštíka a Radany Červené.
16
jejich hodnocení vystačili se schematickým, černobílým pohledem. Sedmdesát let, jež nás od války dělí, jistě poskytuje odstup více než dostatečný. Alexandr Brummer – Michal Konečný
Tato publikace by nemohla vzniknout bez laskavé pomoci Tomáše Adamce, Petera Barbera, Kataríny Brummerové, Jana Břečky, Jiřího Dufky, Vladimíra Filipa, Martina Hrdiny, Lenky Kudělkové, Vlasty Lukáškové, Aleny Němcové, Blanky Plánské, Jany Slaběňákové a zejména Miroslava Balaštíka a Radany Červené.
16
Radnice znovu v českých rukou. Příjezd prezidentské delegace v květnu 1945
Začátek cesty k obnově Národní výbor zemského hlavního města Brna Dominikánské náměstí 1 1
19
Radnice znovu v českých rukou. Příjezd prezidentské delegace v květnu 1945
Začátek cesty k obnově Národní výbor zemského hlavního města Brna Dominikánské náměstí 1 1
19
20
ruce hodinky, tak o ně přišel. […] Byty, v nichž se vojáci ubyto-
Projev předsedy Národního výboru pro Velké Brno Vladimíra Matuly na Zelném trhu na jaře roku 1945
Národní výbor pro Velké Brno, později nazývaný také Národní výbor zemského hlavního města Brna, vznikl 27. dubna 1945, kdy se v severních částech Brna ještě bojovalo. Sídlil na radnici na Dominikánském náměstí a jako první v jeho čele stanul komunistický politik Vladimír Matula. Komunisté v něm také získali největší zastoupení: obsadili dvanáct ze třiceti míst; o zbylá se podělili sociální demokraté, lidovci a národní socialisté. Složení výboru odráželo poválečný politický systém, takzvanou lidovou demokracii, která se vyznačovala společnou vládou čtyř stran takzvané národní fronty. Kromě Komunistické strany Československa, Československé sociální demokracie, Československé strany národně socialistické a Československé strany lidové nebyly v českých zemích další strany povoleny, a úplně tak chyběla politická opozice. Hlavně v prvních týdnech po osvobození se nové brněnské vedení muselo potýkat s chaosem, který ve městě panoval. Radost z příchodu Rudé armády (její městské velitelství sídlilo nejprve na Hybešově ulici a později v prostorách kavárny Muzeum na Moravském náměstí) a konce války byla upřímná a všeobecná, ale jak upozorňoval například novinář Bedřich Golombek, osvobození „má také své naprosto nečekané stíny, na které budeme musit hledět zapomenout. Neboť, jak říká můj soused, ,vojna je potvora!‘. Dodejme k tomu, že lidé nejsou andělé“. Více – nepochybně však až příliš kriticky – se o „stínech osvobození“ ve svých pamětech Svědectví jednoho života rozepsal pozdější právník Kanceláře prezidenta republiky Edvarda Beneše a politický vězeň padesátých let Miroslav Jirásek: „Prapory sice vlály na domech, ale lidé se schovávali; měli strach z osvoboditelů i tzv. revolučních gard, kterým se výstižně říkalo ,rabovací gardy‘. Před ruskými vojáky si nebyl nikdo jist a lidé – zejména pak ženy – se zavírali doma a v některých případech se chránili tabulkou či kusem papíru s nápisem: ,Zde typhus.‘ Kdo měl na
vali, se brzy proměnily v prasečí chlívky… Mnohem horší ovšem bylo, že se ruští vojáci vůbec nezdráhali střílet po lidech, kteří jim nevyšli vstříc, a bez skrupulí znásilňovali české ženy. […] Rovněž rozkrádali továrny a další majetky pod záminkou, že se jedná o válečnou kořist. Sám jsem viděl, jak odvážejí soustruhy, frézy a různé nářadí a jak na Kounicově třídě doslova vybrakovali zařízení rozhlasu. […] Obyvatelstvo terorizovali i různí ,partyzáni‘, kterých se najednou – pět minut po dvanácté – objevilo, jako když naseje. Mnozí si údajnou odbojovou činnost vzájemně potvrzovali, takže ,protifašistických bojovníků‘ bylo nakonec tolik, že by to vydalo na pořádnou armádu. […] Docházelo též k násilnostem vůči německému obyvatelstvu, českým kolaborantům i lidem z kolaborace neoprávněně a často zlovolně obviněným. Největší surovosti přitom nepáchali lidé tvrdě postižení německou perzekucí, frustrovaní prožitky z nacistických věznic a koncentračních táborů, ale lůza, jež si pochybnou revolučností vykupovala svoji zbabělost v době okupace.“ Násilí ve jménu „revoluční spravedlnosti“, krádeže a rabování páchané některými rudoarmějci nebo jednání některých Čechů, kteří se rozhodli využít nepřehledné
21
ruce hodinky, tak o ně přišel. […] Byty, v nichž se vojáci ubyto-
Projev předsedy Národního výboru pro Velké Brno Vladimíra Matuly na Zelném trhu na jaře roku 1945
Národní výbor pro Velké Brno, později nazývaný také Národní výbor zemského hlavního města Brna, vznikl 27. dubna 1945, kdy se v severních částech Brna ještě bojovalo. Sídlil na radnici na Dominikánském náměstí a jako první v jeho čele stanul komunistický politik Vladimír Matula. Komunisté v něm také získali největší zastoupení: obsadili dvanáct ze třiceti míst; o zbylá se podělili sociální demokraté, lidovci a národní socialisté. Složení výboru odráželo poválečný politický systém, takzvanou lidovou demokracii, která se vyznačovala společnou vládou čtyř stran takzvané národní fronty. Kromě Komunistické strany Československa, Československé sociální demokracie, Československé strany národně socialistické a Československé strany lidové nebyly v českých zemích další strany povoleny, a úplně tak chyběla politická opozice. Hlavně v prvních týdnech po osvobození se nové brněnské vedení muselo potýkat s chaosem, který ve městě panoval. Radost z příchodu Rudé armády (její městské velitelství sídlilo nejprve na Hybešově ulici a později v prostorách kavárny Muzeum na Moravském náměstí) a konce války byla upřímná a všeobecná, ale jak upozorňoval například novinář Bedřich Golombek, osvobození „má také své naprosto nečekané stíny, na které budeme musit hledět zapomenout. Neboť, jak říká můj soused, ,vojna je potvora!‘. Dodejme k tomu, že lidé nejsou andělé“. Více – nepochybně však až příliš kriticky – se o „stínech osvobození“ ve svých pamětech Svědectví jednoho života rozepsal pozdější právník Kanceláře prezidenta republiky Edvarda Beneše a politický vězeň padesátých let Miroslav Jirásek: „Prapory sice vlály na domech, ale lidé se schovávali; měli strach z osvoboditelů i tzv. revolučních gard, kterým se výstižně říkalo ,rabovací gardy‘. Před ruskými vojáky si nebyl nikdo jist a lidé – zejména pak ženy – se zavírali doma a v některých případech se chránili tabulkou či kusem papíru s nápisem: ,Zde typhus.‘ Kdo měl na
vali, se brzy proměnily v prasečí chlívky… Mnohem horší ovšem bylo, že se ruští vojáci vůbec nezdráhali střílet po lidech, kteří jim nevyšli vstříc, a bez skrupulí znásilňovali české ženy. […] Rovněž rozkrádali továrny a další majetky pod záminkou, že se jedná o válečnou kořist. Sám jsem viděl, jak odvážejí soustruhy, frézy a různé nářadí a jak na Kounicově třídě doslova vybrakovali zařízení rozhlasu. […] Obyvatelstvo terorizovali i různí ,partyzáni‘, kterých se najednou – pět minut po dvanácté – objevilo, jako když naseje. Mnozí si údajnou odbojovou činnost vzájemně potvrzovali, takže ,protifašistických bojovníků‘ bylo nakonec tolik, že by to vydalo na pořádnou armádu. […] Docházelo též k násilnostem vůči německému obyvatelstvu, českým kolaborantům i lidem z kolaborace neoprávněně a často zlovolně obviněným. Největší surovosti přitom nepáchali lidé tvrdě postižení německou perzekucí, frustrovaní prožitky z nacistických věznic a koncentračních táborů, ale lůza, jež si pochybnou revolučností vykupovala svoji zbabělost v době okupace.“ Násilí ve jménu „revoluční spravedlnosti“, krádeže a rabování páchané některými rudoarmějci nebo jednání některých Čechů, kteří se rozhodli využít nepřehledné
21
22
Vyhláška oznamující Brňanům zřízení Národního výboru pro Velké Brno
situace ve svůj prospěch, však nebyly zdaleka jediným problémem, kterému musel Národní výbor čelit. Letecké bombardování, boje ve městě i plánované destrukce ustupující německé armády napáchaly značné škody na infrastruktuře, a úřad tak zajišťoval obnovení dodávek pitné vody a elektřiny, uvolnění ulic od trosek a zbytků barikád, pohřbení mrtvých a v neposlední řadě také přijímal opatření proti rabování. Musel se však zabývat i citlivou otázkou bydlení a neméně choulostivým tématem byl rovněž nedostatek potravin, o němž zmiňovaný Miroslav Jirásek ve své květnové zprávě do Prahy napsal: „Zásobovací situace v městě Brně jest katastrofální. Není chleba a největší pekárny v Brně, např. Chladova pekárna na Veveří ul., zastavily pečení chleba pro nedostatek mouky a před třemi dny sám jsem stál ve frontě tři hodiny a pak dostal s velkou bídou koupit kilový chleba pro 9člennou rodinu. V obchodech nelze nic koupit a lidé projevují veřejně svou nespokojenost a obviňují Národní výbor, že není s to situaci zvládnout…“ Politici na radnici se však rychle zaměřili také na „německou otázku“. Hned 29. dubna výbor rozhodl o zavedení pracovní povinnosti pro Němce a téhož dne jednal také o potřebě jejich preventivního zadržení: „Při šetření otázky Němců v Brně byl podán návrh, aby byli všichni okamžitě zjištěni a internováni. K tomuto bodu jednání ještě podotýkáme, že jest třeba jej okamžitě nejen rozřešit, nýbrž i provést. Obyvatelstvo samotné musí vést v patrnosti všechny Němce a v případě, že by okamžitě neuposlechli vyhlášek jich se týkajících, upozornit na ně policii. Ohleduplnost by v tomto případě nebyla rozhodně na místě. Po zkušenostech z první republiky nedopustíme, aby nám tu vznikla nějaká druhá ,sudetská otázka‘.“ Dlouhých šest let nacistické okupace se mělo všem brněnským Němcům bez ohledu na věk, politické názory nebo činnost v letech protektorátu vrátit i s úroky.
Vyhláška oznamující Brňanům zřízení Národního výboru pro Velké Brno
situace ve svůj prospěch, však nebyly zdaleka jediným problémem, kterému musel Národní výbor čelit. Letecké bombardování, boje ve městě i plánované destrukce ustupující německé armády napáchaly značné škody na infrastruktuře, a úřad tak zajišťoval obnovení dodávek pitné vody a elektřiny, uvolnění ulic od trosek a zbytků barikád, pohřbení mrtvých a v neposlední řadě také přijímal opatření proti rabování. Musel se však zabývat i citlivou otázkou bydlení a neméně choulostivým tématem byl rovněž nedostatek potravin, o němž zmiňovaný Miroslav Jirásek ve své květnové zprávě do Prahy napsal: „Zásobovací situace v městě Brně jest katastrofální. Není chleba a největší pekárny v Brně, např. Chladova pekárna na Veveří ul., zastavily pečení chleba pro nedostatek mouky a před třemi dny sám jsem stál ve frontě tři hodiny a pak dostal s velkou bídou koupit kilový chleba pro 9člennou rodinu. V obchodech nelze nic koupit a lidé projevují veřejně svou nespokojenost a obviňují Národní výbor, že není s to situaci zvládnout…“ Politici na radnici se však rychle zaměřili také na „německou otázku“. Hned 29. dubna výbor rozhodl o zavedení pracovní povinnosti pro Němce a téhož dne jednal také o potřebě jejich preventivního zadržení: „Při šetření otázky Němců v Brně byl podán návrh, aby byli všichni okamžitě zjištěni a internováni. K tomuto bodu jednání ještě podotýkáme, že jest třeba jej okamžitě nejen rozřešit, nýbrž i provést. Obyvatelstvo samotné musí vést v patrnosti všechny Němce a v případě, že by okamžitě neuposlechli vyhlášek jich se týkajících, upozornit na ně policii. Ohleduplnost by v tomto případě nebyla rozhodně na místě. Po zkušenostech z první republiky nedopustíme, aby nám tu vznikla nějaká druhá ,sudetská otázka‘.“ Dlouhých šest let nacistické okupace se mělo všem brněnským Němcům bez ohledu na věk, politické názory nebo činnost v letech protektorátu vrátit i s úroky.
Následky války. Poškozené domy na náměstí Svobody těsně po osvobození
Následky války. Poškozené domy na náměstí Svobody těsně po osvobození