obecné dějiny
isbn 978-80-7294-697-6 369 Kč
fernando
Fernando Báez (nar. 1963) je venezuelský
Kniha plná dat, informací
básník, esejista, romanopisec a bibliofil. Získal
a otazníků. Obecné dějiny ničení
doktorát z knihovnictví a následně působil na Andské univerzitě v Méridě. Je autorem mnoha
fernando báez
Od chvíle, kdy člověk získal schopnost myšlení,
báez
snaží se své myšlenky zaznamenat nejrůznějšími
knih jsou obdivuhodnou knihou,
způsoby na nejrozmanitější materiály. Avšak
po jejímž přečtení v nás zůstane touha, aby ještě pokračovala.
po stejně dlouhou dobu jsou písemné záznamy
knih, například La destrucción cultural de Iraq
A také děs ze zjištění, nakolik
nuceny svádět tvrdý boj o přežití, potýkat se
(Kulturní destrukce Iráku, 2004), El traductor
dokážou být lidé barbarští.
s plynutím času, přírodními živly i ničivou silou
de Cambridge (Překladatel z Cambridge, 2005),
Luis Antonio de Villena
El saqueo cultural de América Latina (Kulturní drancování Latinské Ameriky, 2007) nebo Las maravillas perdidas del mundo (Ztracené krásy
Při čtení této knihy vás mrazí.
samotného člověka. Tato kniha je fascinující
obecné
a velice podrobnou exkurzí do světové historie ničení knih, kde se knihy stávají obětí hmyzu,
Umberto Eco
záplav, plamenů, válek a především lidské
světa, 2010). Proslavil se jednak svou tvorbou
Fernando Báez napsal
posedlosti — fanatických politiků, církevních
zaměřenou na téma ničení knih, jednak knihou
nejlepší dílo o ničení knih.
hodnostářů a rovněž dogmatické ostražitosti
o vlivu invaze do Iráku na místní kulturu, kvůli
Noam Chomsky
grata. Přeložil také řadu děl z klasické řečtiny.
cenzury. Kniha jakožto pramen vědění musela
dějiny
níž je dodnes v USA vnímán jako persona non
ve všech civilizacích a ve všech dobách bojovat
Mistrovské dílo.
proti lidské neústupnosti a barbarství.
Alberto Manguel
Existuje mnoho prací o dějinách knih, čtení nebo o bibliofiliích, avšak doposud žádná se nezabývala zánikem knih. O to významnější je kniha Fernanda Báeze, na niž autor dvanáct
ničení
let sbíral materiál po celém světě. Dílo je rozděleno do tří rozsáhlých částí a je doplněno daty různých případů pálení a ničení knih jak na západní, tak na východní polokouli, ať už na jejich zániku nese vinu přírodní katastrofa nebo člověk. Obecné dějiny ničení knih se dočkaly
knih
host
ničení knih
už více než třiceti vydání v sedmnácti jazycích.
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 2
23.4.2013 17:05:45
obecné
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 3
23.4.2013 17:05:45
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 4
23.4.2013 17:05:46
dějiny
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 5
23.4.2013 17:05:46
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 6
23.4.2013 17:05:48
ničení
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 7
23.4.2013 17:05:48
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 8
23.4.2013 17:05:49
knih
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 9
23.4.2013 17:05:50
fernando
báez
obecné
dějiny
ničení
knih
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 10
23.4.2013 17:05:51
od
sumerských
ta b u l e k
po
d i g i tá l n í
éru
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 11
23.4.2013 17:05:51
Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR
Fernando Báez Nueva historia universal de la destrucción de libros Copyright © Fernando Báez, 2004, 2011 Published by arrangement with Prava i Prevodi and Guillermo Schavelzon Agencia Literaria Translation © Daniel Nemrava, Pavlína Švandová, Radim Zámec, 2012 Revize překladu © Štěpán Zajac, 2012 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 ISBN 978-80-7294-697-6
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 12
23.4.2013 17:05:51
Na památku mým rodičům, Luisi Albertu Báezu Bellovi a Carmen Hernándezové.
…kde pálí knihy, tam lidi také pálí nakonec. Heinrich Heine: Almansor, 1821
Každá spálená kniha ozáří svět… R. W. Emerson: Eseje. První řada, 1841
Pojďte a spalte všechny regály knihoven… Filippo Tommaso Marinetti: Manifest futurismu, 1909
Kniha v sousedství je jako nabitá puška. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Zlom lidskou mysl! Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita, 1953
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 13
23.4.2013 17:05:51
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 14
23.4.2013 17:05:51
Knihovna Holland House v Londýně, po německém bombardování v roce 1940. C Profimedia.cz
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 15
23.4.2013 17:05:51
19
pro čtenáře nového vydání 23
úvod
1 s ta r o v ě k 45
blízký východ egypt
59
řecko
67
vzestup a pád alexandrijské knihovny
83
další zničené knihovny starověkého řecka
99
115
izrael čína
121
řím
133 143
radikální počátky křesťanství
151
zapomnění a křehkost knih
2 od byzance k d e vat e n á c t é m u s t o l e t í zkáza knih v konstantinopoli mezi mnichy a barbary islámský svět
161
169
177 187
pochybná horlivost středověku
o muslimském španělsku a jiné příběhy kodexy spálené v mexiku
205
v dobách vrcholné renesance
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 16
197
219
23.4.2013 17:05:51
inkvizice
233 243
odsouzení astrologů cenzura v anglii
251
mezi požáry, válkami a omyly
257
od revolucí k pronásledování
287
301
hledání čistoty
309
několik studií o ničení knih
321
knihy spálené v knihách
3 d va c át é s t o l e t í a p o č át k y j e d n a d va c át é h o s t o l e t í knihy zničené během 341
španělské občanské války
355
nacistický bibliokaust
379
bomby dopadají na knihovny
soudobá cenzura a autocenzura v literatuře
387
399
století pohrom
415
období hrůzovlád etnická nenávist
445
náboženství, ideologie, sex
455
od přirozených nepřátel knih 465
k institucionálním knihy zničené v iráku
477
terorismus a elektronická válka
poděkování
511
prameny a literatura jmenný rejstřík
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 17
501
517
575
23.4.2013 17:05:51
18 | 19
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 18
23.4.2013 17:05:51
Pro čtenáře nového vydání Odmalička, pravděpodobně od doby, kdy jsem přišel na to, že nemohu žít bez četby, slýchávám dogmatickou předpověď osvícených jedinců, že se blíží konec knih. Je to téma, které v současnosti konkuruje údajným mayským proroctvím o konci světa v roce 2012. Snad právě proto bych měl začít svůj úvod vzpomínkou na větu jednoho knihkupce z Afghánistánu. Bylo to v roce 2009, v moc špatných časech, horších, než jsou dnes, a ten člověk řekl: „Knihy zaniknou, ale už nebude nikdo, kdo by se to dozvěděl.“ Něco podobného říká Gabriel Zaid v eseji Los demasiados libros (Příliš mnoho knih, 1972): „Neexistují odborníci na vědecko-technické prognózování, kteří by předpovídali zánik ohně, kola nebo písma, tedy vynálezů prastarých, avšak nepřekonaných, přestože pocházejí ze zaostalých zemí. Existují však proroci, kteří ohlašují zánik knihy.“ Ano, jsou jedinci, kteří se domnívají, že knihy ztratily své kouzlo a že v tomto globalizovaném světě technologických sítí, ve světě internetu a kabelové televize již nejsou důležité. Je však vhodné připomenout, že v září roku 2010 se zmobilizovalo celé vojenské a politické vedení USA, jediné supervelmoci po skončení studené války, a vyzvalo jednoho pastora, aby zastavil pokus proměnit jedenácté září v den pálení Koránu. Někteří analytici víkendových příloh považovali tuto hrozbu za přehnanou. Osobně si myslím, že by došlo k pohromě a že tento problém, který může mít vážné důsledky, je stále aktuální. Vždyť rozpoutat válku ve dvacátém prvním století může i pouhé zničení posvátného symbolu. Tentýž Pentagon však vydal v září 2010 nařízení, které se stalo důkazem přetrvávající inkvizice. Nechal zlikvidovat celý náklad — celkem devět a půl tisíce výtisků — knihy Operation Dark Heart (Operace temné srdce) od plukovníka Anthonyho Shaffera, neboť obsahovala údaje o národní bezpečnosti. Co by se například stalo s knihou založenou na všech odhaleních, která prostřednictvím WikiLeaks shromáždil australský novinář Julian Assange, pronásledovaný za to, že se odvážil zveřejnit tajné diplomatické depeše USA? Nepokračuje snad Čína v politice odstraňování jakéhokoli nepohodlného textu, aniž by ji zajímaly důsledky ve dvacátém prvním století? Můj otec trval na tom, že člověk nikdy nesmí zapomenout na to, že zapomíná. Měl pravdu, když říkal, že knihy a knihovny mají políčeno na beztrestnost, dogmatismus, manipulaci, dezinformaci, a snad právě proto tolik obtěžovaly a stále obtěžují mocné. Z tohoto důvodu je tito mocní ničí anebo k nim znemožňují přístup, což je ještě horší. Utlačovatelé a fašisté mají strach z knih a novin proto, že jsou to pochodně paměti a paměť je podstatou boje za rovnost a demokracii.
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 19
23.4.2013 17:05:51
20
Když Obecné dějiny ničení knih vyšly v roce 2004 poprvé, potvrdilo se
|
mi, že jsem se dotkl bolavého místa naší kultury. Také mám radost, že jsem
21
mnoha čtenářům pomohl, aby si uvědomili hodnotu paměti. Bylo úžasné, že jsem měl možnost poznat hřbitovy knih, které se nacházejí v synagogách a jimž se říká geniza. Vzpomínám si rovněž, že při jedné příležitosti mne překvapil jeden muž z Ria de Janeiro, který mi sdělil, že moje kniha ho inspirovala k vytvoření knihovny ze všech knih, které lidé vyhazovali při stěhování. Bez Guillerma Schavelzona by tato kniha neměla takový mezinárodní ohlas, jakému se těšila v hispanoamerickém literárním světě. Schavelzon není jen velký literární agent, je to ušlechtilý přítel v časech dobrých i zlých. Mé uznání patří celému jeho týmu. Tak velkou podporu bych rovněž neměl bez sdělovacích prostředků, které na toto téma umožnily otevřenou diskusi. Dodnes jsem dlužníkem novinářů kulturních rubrik CNN, BBC, New York Times, Boston Globe, New Yorker, El País, La Vanguardia, Le Monde, ABC, El Mundo, La razón, L’espresso, Cadena Ser, La Nación (Argentina), Qué leer, La Nación (Kostarika), Catalunya Ràdio, Muy Interesante, Europa Press, El Universal (Mexiko), Tv Azteca, Radio Nacional de España, El Universal (Venezuela), El Nacional, Últimas Noticias, Cultural de El Financiero, El Mercurio, Globo, Veja, Letra Internacional, International Information & Library Review, El Tiempo, Quo, Radio Holanda, Telesur, VTV, Rebelión, La Tercera, Revista Educación y Biblioteca, Prensa Libre, Encontrarte, Lateral (což byla významná příloha o knihách v Barceloně) a bezpočtu dalších tiskových agentur jako EFE, International Press, AFP a REUTERS. Těší mne, že se mou prací inspirovalo tolik přátel mezi romanopisci a filmaři: Jorge Gómez napsal v Argentině skvělou divadelní hru Biblioclastas (Biblioklasti). Carina Magureguiová oživila příběh svaté Wilborady, patronky ochránců knih, a darovala světu vynikající knihu Vivir ardiendo y no sentir el mal (Žít plamenně a necítit zlo). Alejandro Zerpa se rozhodl napsat disertační práci o genocidě knih. René Ballesteros vytvořil výjimečné dílko, jakým je dokument La quemadura (Pálení). Karín Ballesterosová vypracovala první seriózní studii o ničení knih v Chile. Rafael Toriz napsal v Mexiku úchvatnou povídku El bibliófago (Knihožrout). Irácký básník Farouq Salloum věnoval celou básnickou sbírku zničenému Iráku na základě fotografií, které jsem pořídil v roce 2003. Fabián Trigo uspořádal výstavu obrazů z kartotéčních lístků zakázaných knih nazvanou Secreto (Tajemství). Výtvarníci Thyra Hildenová a Pío Diaz věnovali svou práci znovuoživení obrazu pálení kulturního dědictví… Bylo mi ctí vystoupit spolu s Robertem Fiskem na výstavě Biblioteca en guerra (Knihovna ve válce), kterou zorganizovali Ramón Salaberría a Blanca Calvová ve Španělské národní knihovně (BNE). Dále jsem se k velké
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 20
23.4.2013 17:05:51
spokojenosti dozvěděl, že jeden z mých textů byl zahrnut do knihy De volcanes llena. Biblioteca y compromiso social (Plná sopek. Knihovna a společenský závazek), společné práce Pedra Lópeze a Javiera Gimena Perellóa. Nikdy nezapomenu na poctu, kterou mi v roce 2008 ve fantastické Argentinské národní knihovně vzdali Tomás Solari a Hugo García spolu se zaměstnanci moderních knihoven, když v nakladatelství Eudeba publikovali sborník Biblioclastía (Biblioklastie) s vybranými pracemi v rámci soutěže nesoucí mé jméno. Vítězkou se stala Florencia Bossieová, která napsala výbornou studii o cenzuře ve městě La Plata. Rád bych povzbudil všechny, kteří se v publikaci objevili a ve studiu této problematiky pokračují. Jsou to Cristian José Oliveira Santos, Luis Oporto, Daniel Canosa, Silvana Bonacciová, Federico Zeballos, Beatriz Kesslerová a Julián Barsky. Nyní, právě po sedmi letech — jako by šlo o fantastickou kabalu —, mé milované nakladatelství Destino vydává tuto knihu v reedici. Věřím, že čtenáři budou mít opět příležitost k vážné diskusi. Text byl rozšířen a opraven, a to nejen mnou, ale také díky desítkám zapálených přátel, významných nakladatelů, vynikajících překladatelů do sedmnácti jazyků a horlivých čtenářů. Ti obětovali svůj čas, aby všechno, co je zde řečeno, obohatili. Vzhledem k mnoha změnám však považuji za důležité zdůraznit, že jsem nevynechal úvodní slovo. Měl jsem však za to, že přišel čas je aktualizovat. Uvedl jsem ho proto teorií „genocidy knih“ a „genocidy paměti“, která mi umožnila shrnout domněnky a závěry, k nimž jsem dospěl po mnoha diskusích o datech a myšlenkách na kongresech, přednáškách a seminářích s kolegy, kterých si hluboce vážím. Do nového vydání jsem zařadil kapitoly o ničení knih v Číně. Přidal jsem texty o zmizelých knihovnách na Středním východě a v Africe a doplnil jsem některé údaje o ztrátě mayských a aztéckých kodexů. Přibyly informace o Savonarolově pálení marností. Rozrostly se pasáže o „biblioklastii“ v Argentině a Chile během osmdesátých let dvacátého století. Také jsem přidal informaci o požáru španělské knihovny Biblioteca de Humanidades del Consejo Superior de Investigaciones Científicas (Knihovna humanitních věd Nejvyšší rady pro vědecký výzkum) a o požáru, který pohltil knihovnu Anny Amalie. V roce 2006 již existovalo několik vydání této knihy ve španělštině a portugalštině. Jeden důvěrný čtenář mi nezištně doporučil, abych pozorně prozkoumal téma ničení knih v beletrii. Zpočátku mi to připadalo jako bláznovství, protože by to znamenalo obrovskou a nekonečnou práci. Přišel jsem však na to, že ve své knihovně mám téměř všechny texty, které potřebuji. Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že první autodafé bylo popsáno v knize, jež mimo jiné zahájila éru moderního evropského románu. Hovořím o Donu Quijotovi de la Mancha od Miguela de Cervantes.
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 21
23.4.2013 17:05:51
22
Přidal jsem tedy kapitolu, quijotovské „duchaplné skrutinium“ o kni-
|
hách a knihovnách, které byly zničeny v beletrii. Nyní stále dokola čtu jednu
23
fascinující novelu, která se jmenuje Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala. Je o člověku, který pracuje ve sběrně papíru a je mu líto knih, které každý den ničí. Válka v Iráku se odehrála v roce 2003 a její důsledky trvají dodnes. Od té doby jsem byl v Bagdádu šestkrát a považoval jsem za důležité aktualizovat to, co souvisí s nerealizovanými projekty obnovy knihoven a muzeí. Stejně tak jsem se zabýval současným tématem Afghánistánu a dále iniciativou evangelického pastora Terryho Jonese, toho, který měl v úmyslu proměnit datum jedenáctého září v den pálení Koránu. Upravil jsem také kapitolu o elektronických knihách a rozšířil bibliografii. Dospěl jsem do věku, kdy s překvapením zjišťuji, že hledám spíše otázky než odpovědi. Pokud následující stránky propagují nějaké dogma, podotýkám, že je to pouze z roztržitosti. Aristotelés psal, že filozofie se zrodila z údivu. Já se domnívám, že pramení z deziluze, a do jisté míry tuším, že můj esej pravděpodobně pramení z naivní zvědavosti, kterou ve mně probudila tato dvojznačná a dojemná úcta před historií. Trocha dezorientace vždy přispěla k upevnění tolerance. Závěrem bych chtěl vysvětlit termín „obecné“, který jsem v titulu použil proto, že kniha má fragmentární charakter. Tato směs fragmentů je totiž poctou Anatomii melancholie Roberta Burtona, románům At Swim-Two-Birds Flanna O’Briena nebo Nebe, peklo, ráj Julia Cortázara. Knihu není nutné číst popořádku. Je svým způsobem jakousi antologií. Můžete v ní bez výčitek náhodně listovat a hledat onen talisman, který všichni potřebujeme na obranu před smrtí a také před ztrátou paměti.
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 22
23.4.2013 17:05:51
úvod
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 23
23.4.2013 17:05:51
24 | 25
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 24
23.4.2013 17:05:51
I Tajemství Bagdádu „Naše paměť již neexistuje. Kolébka civilizace, písma a zákonů byla spálena. Zůstává jen popel.“ Tento komentář jsem slyšel v Bagdádu od jednoho profesora středověkých dějin, kterého pak po několika dnech zatkli za členství ve straně Baas. Větu pronesl, když opouštěl moderní budovu univerzity, odkud bez výjimky odnesli všechny knihy z knihovny a zničili učebny a laboratoře. Stál sám u vchodu ponořen do stínu a možná přemýšlel nahlas. Anebo byl jeho hlas součástí dlouhého, nekonečného a nepřetržitého šumu, který charakterizuje Střední východ. Když se na mě podíval, plakal. Myslím, že na někoho čekal. Ale ať už to měl být kdokoli, dotyčný nepřicházel. Za pár minut jsem viděl, jak bezcílně odchází a míjí obrovský kráter, který vedle budovy vyhloubila raketová střela. Nicméně smysl profesorově větě dal až po několika hodinách jeden jeho student historie. Měl na sobě kaštanově hnědý plášť, sandály, na očích brýle a navzdory zastřiženému vousu vypadal dost mladě, tak mezi dvaceti a dvaadvaceti lety. Nejlepší věk na to, aby si postěžoval. Nedíval se před sebe ani stranou, a vlastně ani nevím, zda se vůbec díval. Přišel ke mně a oslovil mě s vážným výrazem, který člověku propůjčuje utrpení. Zeptal se mě, proč lidé ničí tolik knih. Svou otázku nadnesl klidně a pak pokračoval citací, kterou si zřejmě úplně přesně nepamatoval. Sdělil mi, že Irák snášel rabování a kulturní destrukci po celá staletí. „Vy nejste odborník?“ zeptal se ironicky. Jmenoval se Emad a v levé ruce držel ohmataný svazek nějakého perského básníka a suchý palmový list, který mu sloužil jako záložka. Vlastně musím přiznat, že jsem nevěděl, co na to říct, a odešel jsem. Na chodbách se živě diskutovalo a já jsem se chtěl vyhnout polemice. Můj zmatek každopádně posloužil k tomu, abych v hotelovém pokoji přehodnotil některé myšlenky. Čas se pak proměnil v jediný prostor, jedinou chodbu, úzkou a nezbytnou, ba dokonce nevyhnutelnou. Nevím, proč jsem se cítil tak bezmocný. Proč ještě nyní, po několika měsících, ta příhoda přetrvává v mé paměti? Asi proto, že jsem možná nic nepochopil a že veškerá snaha rozumu tváří v tvář hrůze je marná a mylná. Myslím však, že bych přesto měl nastínit nějaké vysvětlení, které navrátí smysl otázce bagdádského studenta, a to prostřednictvím mé vlastní zkušenosti. Nic víc. Stačí říct, že když jsem v květnu roku 2003 přijel do Bagdádu, poznal jsem nový, nepřímý a skrytý způsob kulturního rozvratu. Poté co americké jednotky obsadily město, započal proces zkázy z nedopatření. Proces nejistý a povrchní, který porušoval klauzule Haagské úmluvy z roku 1954 a protokoly z let 1972 a 1999. Američtí vojáci sice intelektuální centra Iráku nezapálili, avšak ani nezabránili jejich zkáze. A tato lhostejnost uvolnila ruce kriminálním
Báez — Obecné dějiny ničení knih_sazba5_160x230_jedna barva.indd 25
23.4.2013 17:05:52