Adrian Johns: Pirátství — ukázka

Pirátství

Pirátství

Adrian

Boje o duševní vlastnictví

Johns

od Gutenberga po Gatese Adrian Johns

host

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 10

30.12.2013 21:17:08

1

Obecné dějiny pirátů

13

2

Vynález pirátství 31

3

Pirátské osvícenství

4

Experimentování s tiskem

5

Farmaceutické pirátství a kořeny lékařského patentování

6

O knihách a planetáriích 139

7

Země bez vlastnictví

8

Budování národa 217

9

Kontrarevoluce tiskařů

59 79

179

259

10 Vynálezci, spekulanti a učenci

299

11 Mezinárodní autorské právo a věda o civilizaci 12 První lovci pirátů

109

345

387

13 Velká oscilační válka

421

14 Duševní vlastnictví a podstata vědy 15 Pirátem doma i venku

469

507

16 Od phreakingu k fuddingu 543 17 Minulost, současnost a budoucnost Poděkování

607

Poznámka překladatelů Jmenný rejstřík

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 11

581

613

619

30.12.2013 21:17:08

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 12

30.12.2013 21:17:08

1 Obecné dějiny pirátů

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 13

30.12.2013 21:17:08

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 14

30.12.2013 21:17:08

1

Obecné dějiny pirátů

15

V polovině roku 2004 začalo vedení tokijské centrály obří nadnárodní společnosti NEC dostávat zprávy o tom, že její výrobky jsou padělány a prodávány v čínských obchodech. Nikoho to ani trochu nepřekvapilo. Pro korporaci, která dosáhla takové velikosti a vlivu jako NEC, jsou zprávy tohoto druhu na denním pořádku. V tomto případě se navíc zdálo, že se to týká jen maličkostí — prázdných DVD a podobných věcí. NEC však nelenila a reagovala tak jako vždy v obdobných případech: najala si firmu International Risk, aby celou záležitost prošetřila. Nebyl důvod předpokládat, že půjde o něco závažnějšího než o další z řady podobných případů, které jsou bezpochyby nepříjemné, ale ubránit se jim nelze. Když obchodujete po celém světě, pirátství se nevyhnete.

To, co společnost International Risk po dvouletém pátrání v půltuctu zemí několika světadílů zjistila, vyrazilo dech i těm nejotrlejším odborníkům na dnešní průmyslové podvody. Místo předpokládané hrstky pouličních pirátských obchodníků s DVD objevila celou paralelní společnost NEC. Jak smutně poznamenal člen nejužšího vedení, tito piráti „se pokusili značku NEC si zcela přivlastnit“. I jejich verze byla nadnárodní a vysoce profesionální.

Jejich agenti měli své vizitky, a dokonce byli najímáni prostřednictvím zdánlivě legální inzerce.1 Tato pirátská firma nejenže zkopírovala stávající sortiment NEC, ale investovala rovněž do výzkumu a vývoje svých vlastních výrobků.

Postupně začala vyrábět pestrou škálu spotřebního zboží od MP3 přehrávačů až po luxusní domácí kina. Padělky měly vysokou kvalitu a záruční listy byly od pravých k nerozeznání (celý podvod vlastně vyšel najevo až poté, co někteří zákazníci chtěli uplatnit reklamaci a kontaktovali NEC). Aby tato falešná nadnárodní společnost mohla vyrábět své zboží, podepsala licenční dohody s více než padesáti podniky roztroušenými po Číně, Hongkongu a Tchaj-wanu, přičemž alespoň některé z nich opravdu věřily, že pracují pro skutečnou NEC. Její falešné dvojče si vytvořilo i důmyslné distribuční sítě, kterými se jeho výrobky dostaly na světový trh, přinejmenším až do Afriky a Evropy. Jestliže měl mezinárodní tisk pravdu v tom, že šlo o „další krok v dějinách pirátství“, byl to krok vskutku dramatický a působivý.2 Když se v polovině roku 2006 dozvěděla o pirátské společnosti NEC veřejnost, celá kauza se rychlostí blesku rozšířila po internetu. Čtenáři a komentátoři blogosféry do omrzení zveřejňovali původní tiskové zprávy. Hrozili se možných důsledků. Jejich zděšení však často provázela jistá škodolibost. Náhle si uvědomili, že nikdo z nich nemůže s určitostí vědět, zda

1

Viz prohlášení dostupné [on-line] na: http://www.cn.necel.com/

2

Lague, D.: „Next Step for Counterfeiters. Faking the Whole Company“.

en/cprofile/elhk/cprofile_elhk_ job_disclaimer.html.

The New York Times, 1. května 2006, C1. — Týž: „Next Step in Pirating.

Faking a Company“. International Herald Tribune, 28. dubna 2006, s. 1.

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 15

30.12.2013 21:17:08

Pirátství

16

všechny ty jejich disky, čipy, monitory a klávesnice od „NEC“, s jejichž pomocí vytvářejí své blogy, jsou skutečně tím, za co se vydávají. Někteří považovali za hrozivé, co tento zasíťovaný svět vypovídá o našem poznání. Jiní důsledky tohoto pirátství uznávali a nestyděli se přiznat, že jim svým způsobem imponuje: gigantická korporace dostane na frak od několika neautorizovaných gangsterů, kteří jsou rychlejší, šikovnější a chytřejší. Ohlas na internetu učinil z tohoto případu symbol veškerých obav, pochybností o možnostech poznání a snů zastánců svobody, které přináší digitální věk naší společnosti. Jako by to byla předzvěst toho, k čemu nevyhnutelně směřují každodenní hrozby, jako je phishing či krádeže identity.

Případ dvojníka nadnárodní společnosti se skutečně může zdát jako určitý vrchol. Jen těžko si lze představit působivější pirátský čin, snad jen kdyby někdo vyčaroval falešnou Světovou organizaci duševního vlastnictví. Že jde o podvod, se zjistilo právě včas — ve chvíli, kdy se tento druh nápodoby, po éře hackerství a pharmingu, stal podle odborníků novým trendem a dominantní metodou organizovaných digitálních zlodějů. Začalo se jí říkat brandjacking, únos značky. I výkonný ředitel společnosti International Risk, nikoli náhodou veterán hongkongské policie zkušený v případech únosů lidí, prohlásil, že jde o závažnou hrozbu. Ve svých veřejných projevech upozorňoval, že v elektronickém a lékárenském průmyslu začíná být toto pirátství zcela běžné a má svůj rozeznatelný modus operandi. Klasický případ začínal tak, že nějaká legální společnost udělila továrně licenci na výrobu svého zboží. Únosci značky, brandjackeři, kteří továrnu ovládali, poté zkopírovali příslušné licenční dokumenty a ty pak využívali k získání dalších továren, jež často vůbec netušily, že mají co do činění s podvodníky. Pachatelé si koneckonců opatřili právě ty prostředky, které by v moderním kapitalismu měly zaručovat legálnost — čestná prohlášení, čísla účtů, formuláře, smlouvy. Obzvláště těžko se bojovalo s brandjackery, kteří nerespektovali národní hranice, zejména v průlivu oddělujícím Tchaj-wan od pevninské Číny. Očekávali, že orgány ČLR nebudou stíhat místní podniky, které dokážou přesvědčivě předstírat nevinu.

Zlé dvojče společnosti NEC těchto slabin využilo dokonale.3 Zkušenost z případu společnosti NEC jasně ukazuje, jak širokou škálu jevů dnes zahrnuje pojem „pirátství“. Nejde již jen o pouhé postupné přivlastňování duševního vlastnictví. Dá se říct, že pirátství otřásá samotnými základy moderní společnosti, jako je věda a technika, autorství, původnost a věrohodnost, kontrola a politika — či předpoklady, na nichž je postavena hospodářská činnost a společenský řád. Právě proto vyvolává téma pirátství tak silné znepokojení. Podle všeho bychom měli žít v informačním

3

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 16

Vickers, S.: „Confronting the New IP threat“. Asia Law, duben 2006, s. 37—38.

30.12.2013 21:17:08

1

Obecné dějiny pirátů

17

věku, dokonce zažívat informační revoluci. Přesto se najednou zdá, že počet odpůrců duševního vlastnictví roste geometrickou řadou a základní pravidla informační ekonomie jsou na odpis. Vysoké školy se stávají útočištěm davů lidí, kteří bezstarostně využívají software ke sdílení souborů a služeb, jež nahrávací průmysl kategoricky odsuzuje jako pirátství. Biotechnologické společnosti, které testují geneticky upravené organismy na indických bavlníkových polích, obviňují místní zemědělce z „osivového pirátství“, když sklizené plodiny používají jako osivo na další rok. A šéfové hollywoodských studií se objevují na titulních stránkách novin, když jejich společnosti začnou oproti svým zvyklostem spolupracovat na prodeji filmů po internetu ze strachu, aby neztratily kontrolu nad svým duševním vlastnictvím. Hrozba pirátství je děsí natolik, že ve Spojených státech byly v rámci zákona o autorských právech pro digitální tisíciletí (Digital Millennium Copyright Act, DMCA) dokonce postaveny mimo zákon algoritmy, které by mohly být využity k odstranění nástrojů na ochranu proti kopírování. Je tedy možné zatknout studenta, který přijede do Nevady prezentovat svou odbornou studii. Ne snad proto, že by se sám dopustil pirátství, ale proto, že zveřejní principy, které by to mohly umožnit ostatním. V dnešním globálním hospodářství již neexistují jen pirátské knihy, CD a videa, ale i pirátské džíny, motorky, léky, součástky do letadel a samozřejmě i pokémoni. Jeden nedávno vydaný román si škodolibě pohrává s myšlenkou, že poté co na web unikne zdrojový kód významného patentovaného softwaru, zhroutí se celé americké hospodářství. „Číňané neměli ‚duševní vlastnictví‘ nikdy v lásce,“ vysvětluje vědec, nositel Nobelovy ceny, v knize 2044, a nakonec „nás převezli. Základní výzkum tak kvůli Číňanům přišel o svou ekonomickou bázi. Nezbývá nám než žít z pouhé prestiže, a to je mizerné živobytí.“4 V tomto rezignovaném povzdechu se ukrývá poznání, že podstatu našeho moderního společenského, hospodářského i kulturního řádu představují informace. Jelikož se z nich stala klíčová komodita globalizovaného hospodářství, správa informací a jejich kontrola nabyly na důležitosti.

V devatenáctém století byla základem hospodářské moci výroba, ve dvacátém především energie. Teď se podle všeho o prvenství hlásí vědomosti a tvořivost.

Pirátství je největší hrozbou, kterou tento nově vznikající hospodářský řád přinesl. Často se objevuje názor, že on sám je pirátstvím silně ohrožen. Evropou obchází strašidlo, mohl by napsat nějaký novodobý Engels. Straší však nejen Evropu, ale celý rozvinutý svět, a není to strašidlo komunismu, ale pirátství.5

4

Sterling, B.: Distraction. New York: Bantam, 1998 (1999), s. 104, viz též s. 121.

5

Tato narážka na Komunistický manifest není tak úplně od věci. Manifest byl napsán v roce 1848 s cílem využít přelomový okamžik, kdy se starý řád

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 17

30.12.2013 21:17:09

Pirátství

18

Celý problém je však mnohem složitější, než by toto podobenství mohlo naznačovat, protože ho nelze zjednodušit na žádný informační třídní boj. Piráti nejsou ve většině případů žádní proletáři. Nejsou na první pohled tak snadno rozeznatelní. Jsou jedni z nás. Biotechnologické společnosti si sice stěžují na osivové pirátství, ale samy musí čelit protestům kvůli tomu, že se údajně dopouštějí „biopirátství“. Proti stejným obviněním se musí bránit rovněž západní „pharmáři“, přičemž tímto výrazem zde neoznačujeme bezcharakterní padělatele webových stránek, ale vysoce erudované biology a etnobotaniky, kteří křižují tropy při hledání nových léků. Instituce zabývající se vědeckým a lékařským výzkumem, na němž jsme závislí, jsou v těchto případech pranýřovány jako pirátské nikoli proto, že by duševní vlastnictví ničily, ale proto, že ho zavádějí tam, kde to do té doby nebylo zapotřebí. Někdy se zdá, že nařčení z pirátství je jediným obviněním, kterým své protivníky častují všichni globální hráči od radikálních ekologů po úředníky Světové obchodní organizace. Pirátství se stalo typickým prohřeškem informačního věku, ať už jako odmítnutí informačního kapitalismu na jedné straně, či jeho konzumace na straně druhé.

Proto je pirátství tématem závažným i přitažlivým. Jeho důsledky přesahují jednotlivé případy i samotné právo a ovlivňují vznik, distribuci a využití nápadů a technologií. Spory vzniklé kvůli pirátství se týkají nedotknutelných ideálů autorství, tvořivosti i recepce. Společnost proto může být nucena tyto ideály formulovat a hájit a případně je i modifikovat nebo zavrhnout. Toto téma se jako červená nit vine všemi našimi diskuzemi o pirátství, ať už se konkrétní obvinění týkají genetických patentů, softwaru, patentovaných léků, knih, baletních kroků, či stahování digitálního obsahu. V sázce je koneckonců vzájemný vztah mezi kreativitou, komunikací a obchodem. Tento vztah je formován dějinami pirátství, utvářenými řadou sporů, které trvají celá staletí a které se podle některých kritérií dotýkají samotných kořenů naší civilizace. Tyto spory zpochybnily pojetí původnosti a vyžádaly si aktivní zásahy, které ji měly hájit. Přinesly přehodnocení tvůrčího autorství i jeho jedinečnosti. Vynutily si posílení recepčních návyků. A především přinutily současníky, aby definovali vlastnosti a hranice

pod náporem technologické, komunikační a průmyslové revoluce začal z ničeho nic hroutit. Kvas této doby je srovnatelný s tím, který nastal o sto padesát let později, poté co se pod náporem síťově propojených digitálních médií zhroutil sovětský komunismus. O této paralele informovala řada „hackerských manifestů“. Nejdomýšlivějším z nich je Hackerův manifest M. Warka (Cambridge [Mass.]: Harvard University Press, 2004), nejupřímnějším a nejoriginálnějším pak „Hackerovo svědomí/ Hackerův manifest“ od Mentora (Phrack 1, č. 7, 25. září 1986, s. 3).

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 18

30.12.2013 21:17:09

1

Obecné dějiny pirátů

19

samotných komunikačních technologií — knihtisku, parního tiskařského stroje, rozhlasu, televize a v současnosti internetu.

Chceme-li se pokusit sepsat dějiny pirátství, může se to stát donkichotským úkolem. Třebaže je přítomnost i budoucnost pirátství dnes a denně rozebírána v masmédiích, jeho minulost zůstává zcela zastřena. Samozřejmě se stále dokola uvádí několik ojedinělých případů: Charles Dickens kárá americké vydavatele za to, že znovu vydali jeho romány. Hamlet v neautorizovaném kvartovém vydání Shakespearových her odpovídá na svou otázku „Být, nebo nebýt?“ slovy „Ach, v tom to je“ („Aye, there’s the point“).6 Alexander Pope napadá Edmunda Curlla, knihkupce z nechvalně proslulé Grub Street, který si přivlastnil jeho korespondenci. Zmíněné případy jsou však většinou předkládány jako humorné předzvěsti našich současných nesnází nebo jako smířlivý doklad toho, že nejde o nic nového pod sluncem. Zásadní otázky — kde se pirátství vzalo, jak se vyvíjelo a měnilo v průběhu času a jaké má důsledky — nebyly nikdy skutečně položeny, natožpak zodpovězeny.

Důvody, proč to tak bylo a je, jsou dva. První vyplývá z obecně přijímaných názorů na digitální a biomedicínský pokrok, ke kterému dochází všude kolem nás. Naše doba je opakovaně uctívána jako radikální transformace, informační revoluce, která udělá tlustou čáru za vším, co předcházelo. Je-li tedy pirátství prohřeškem příznačným pro tuto dobu, měl by to být také jev, který nemá historii. Snad prehistorii, ale historii nikoli. V dřívějších obdobích můžeme nanejvýš odhalit příhody, které nějakým úsměvným, ale v konečném důsledku bezvýznamným způsobem připomínají novodobé praktiky. A to je v podstatě vše, co jsme zjistili. Druhý důvod to jen potvrzuje a je logickým opodstatněním důvodu číslo jedna: pirátství není ve skutečnosti žádný samostatný jev, třebaže je toto pojetí značně rozšířené. Podle právníků a zákonodárců se jedná o jev odvozený. Pirátství jednoduše odráží rozmach konceptu duševního vlastnictví. Hledání jeho historie by bylo podle tohoto předpokladu ze zásady marné. Skutečným předmětem má být samo duševní vlastnictví, přesněji právo na duševní vlastnictví. Jen to může mít skutečné dějiny, které by se daly zkoumat.

Upřímně řečeno, tyto domněnky jsou fakticky mylné a ve svých důsledcích trestuhodné. Pirátství není výsadou digitální revoluce, jež si s sebou v každém případě nese dědictví dějin. Není ani pouhým doplňkem rozvoje právní doktríny. Není to však ani nadčasový prohřešek, který by bylo možné vymezit pomocí předem daných kritérií. Je mnohem obsáhlejší a záludnější.

Má své vlastní dějinné souvislosti i nesrovnalosti a své vlastní dějinné důsledky. Pirátství musí mít k doktrínám duševního vlastnictví pochopitelně úzký

6

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 19

Pozn. překl.: Tato verze nebyla do češtiny nikdy přeložena.

30.12.2013 21:17:09

Pirátství

20

vztah, nelze je však popisovat, natožpak vykládat jako jejich pouhý vedlejší produkt. Je empirickým faktem, že právo na to, čemu dnes říkáme duševní vlastnictví, často zaostávalo za pirátskými praktikami a že v podstatě všechny jeho základní složky, jako je autorské právo, vznikly v reakci na pirátství.

Tvrdit, že pirátství je pouze odvozeno od právní doktríny, znamená nahlížet na dějiny, politiku a mnoho dalších věcí z opačné strany.

Pokud tedy existenci tohoto problému připustíme, stále nám zbývá problém, jak jej definovat. Co je to pirátství? Není tak docela jisté, že se na odpovědi shodneme. Oficiální studie vypracovaná pro Evropskou unii ho kdysi chytře definovala jako cokoli, před čím znalostní průmysl sám požaduje ochranu.7 Jak se ukáže, tato definice má jistou logiku a nakonec může být tou nejpřesnější formulací, jaké se můžeme dobrat. Avšak jako východisko nám sotva postačí. Což ovšem platí rovněž o standardní definici pirátství jakožto komerčního porušení právně sankcionovaného duševního vlastnictví. Ani tato definice není dostatečná, protože nebere v potaz (ledaže bychom měli na mysli skutečně značně široké pojetí duševního vlastnictví) celou řadu případů, kdy bylo pirátství odhaleno, ale přitom nešlo o duševní právo jako takové. Samotný koncept duševního vlastnictví existuje de facto až od poloviny devatenáctého století, ale nařčení z „pirátství“ se vyskytovala už více než sto padesát let předtím.8 A i poté se najde spousta případů, kdy by jakákoli příliš striktní definice byla na škodu. Jeden příklad se týká omnibusů. V Londýně se první nezávislí provozovatelé omnibusů objevili během turistického boomu, který vypukl v průběhu Světové výstavy v roce 1851. Pro jejich vozy se rychle vžilo označení „pirátské“ omnibusy. V pozdně viktoriánské éře byla dokonce jistou dobu populární stejnojmenná kabaretní píseň, The Pirate Bus. V londýnských ulicích jezdily až do začátku druhé světové války.9 Do přísné definice pirátství bychom omnibusy mohli zahrnout jen tehdy, kdybychom pojem „duševní vlastnictví“ nafoukli až k prasknutí. Kdybychom však tyto příklady vyloučili, připravíme se o příležitost prozkoumat, co měly pirátské omnibusy společného s pirátským rozhlasem, pirátským vydáváním a pirátským posloucháním, což jsou tři další druhy pirátství, které byly v té době obecně rozšířené a ke kterým se dostaneme později. Takováto dogmatická definice

7

Citováno podle Davies, G.: Piracy of Phonograms. 2. vyd. ESC Publishing pro Evropskou komisi, 1986, s. 4. Abych mu nekřivdil, Davies tehdy navrhoval propracovanější definici.

8

Viz níže kapitolu 10 a také Sherman, B. — Bently, L.: The Making of Modern Intellectual Property Law. The British Experience, 1760—1911. Cambridge: Cambridge University Press, 1999.

9

Pulling, C.: They Were Singing. And What They Sang About. London: G. G. Harrap, 1952, s. 112—113.

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 20

30.12.2013 21:17:09

1

Obecné dějiny pirátů

21

by nás analogicky mohla přimět k tomu, že bychom pokládali za pirátské i ty případy vyvlastnění, které se v dané době posuzovaly jinak. Nabízí se příklad masového přerozdělování zahraničních patentů (ze zemí Spojenců i z poraženého Německa) v USA po první světové válce. O legitimnosti tohoto důležitého kroku by se dalo pochybovat, ale přinejmenším ve Spojených státech by jej za pirátství označil jen málokdo.

Tento zjevný problém je však možné proměnit v reálnou výhodu. Povaha pirátství se v průběhu časů opravdu měnila. Proto musíme respektovat jeho historické významy a nevnucovat našim předkům současný výklad.

Abychom nějakého člověka mohli nazvat pirátem či určitý předmět nebo čin pirátským, museli by je tak chápat i jejich současníci. Zároveň však musíme takové názory brát s rezervou. Ti, kdo byli za piráty označováni, se za ně téměř nikdy nepovažovali: toto označení vždy odmítali jako nepřesné a nesprávné.

Jde o to, že tím často odstartovali debatu, která vrhla nové světlo na zásadní systémové otázky, což mělo nakonec závažné důsledky. Můžeme jen získat, když se na tyto spory zaměříme — a čím budou delší, pestřejší a divočejší, tím lépe. Představovaly totiž zkoušku vzájemných vztahů mezi tvořivostí a obchodováním a nakonec vyústily v jejich nové uspořádání. Dějiny pirátství jsou dějinami těchto proměn. Vždy když si kupujeme knihu, stahujeme soubor nebo posloucháme rozhlasový pořad, stáváme se jejich nedílnou součástí.

pirátství a revoluce v tisku Období, které se pokusíme zmapovat, je dlouhé, nikoli však nekonečné. Je sice možné, že zloději nápadů existovali odnepaměti, ale ne vždy společnost uznávala koncept duševního pirátství. Tento koncept neexistuje odpradávna, ba dokonce není ani tak starý. Vznikl v raně novověké západní Evropě, v letech náboženských a politických bouří, které přinesla reformace a vědecká revoluce. Jeho kořeny sahají ke kulturním změnám, které uvedl do pohybu vynález knihtisku Johanna Gutenberga. Dějiny pirátství tudíž zahájila jedna z klíčových událostí západní civilizace.

Generacím po Gutenbergovi přinesl tisk značné problémy ve vztahu k politice a autoritě. Pojem pirátství se objevil právě v době, kdy se s nimi vypořádávaly. Podstatu těchto problémů tvořila otázka, jak tento nový vynález přizpůsobit stávající společnosti, neboť tisk se po Gutenbergových prvních soudních procesech, které se odehrály v polovině patnáctého století v Mohuči, rychle rozšířil do velkých evropských měst. Tato potenciálně revoluční činnost se rychle vzmáhala a v konečné fázi proměnila zvyky týkající se autorství, komunikace i čtení. Avšak podíváme-li se na věc z krátkodobější perspektivy, prizmatem patnáctého a šestnáctého století, lidé mohli a také

adrian-johns_piratstvi_sazba.indd 21

30.12.2013 21:17:09