Cena 329 Kč ISBN 978-80-7491-537-6
ČESK Á KNIŽNICE NA KL A DATELST V Í HOST
Karel Hynek Mácha Macha-prebal_final.indd 1
BÁSNĚ
Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů. Řídí ji vědecká rada složená z předních literárních historiků a editorů. Pečlivě připravená vydání jsou opatřena odbornými komentáři. Edice začala vycházet roku 1997 v Českém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidové noviny a od roku 2009 do nakladatelství Host (www. kniznice.cz). Seznam dosud vydaných titulů se nachází na konci knihy. V roce 2015 mimo Máchových Básní dále vycházejí: Bohumil Hrabal Povídky, črty a hovory, Jaroslav Durych Bloudění, Emil Juliš Básně, Božena Benešová Prózy. Na rok 2016 připravujeme: Svatopluk Čech Výlety pana Broučka I–III, Jan Čep Povídky, Jiří Kolář Knihy básní a Jaroslav Vrchlický Epické básně.
Karel Hynek Mácha BÁSNĚ
Svazek básní Karla Hynka Máchy, romantického básníka národního obrození, vychází v České knižnici potřetí. Reedice zachovává koncepci předchozích vydání (1997, 2002), a to představit Máchovo básnické dílo v plné šíři i vývojovém zrání, a dát tak dnešnímu čtenáři možnost vhlédnout do nitra osobnosti, v níž se sváří zoufalství s nadějí, okouzlení krásou s pocity zmaru. S výjimkou dramatických zlomků svazek obsahuje všechny dochované autorovy básnické texty v čele s Májem: rané epické i lyrické verše, ohlasy lidových písní, zralé básně niterného vyznání, cyklus znělek, verše z próz i soubor německy psaných skladeb (s básnickým převodem Pavla Eisnera). Knihu uspořádal a komentoval Miroslav Červenka, edičně připravila a pasáž o jazykové a pravopisné úpravě napsala Marta Soukupová, současné vydání aktualizovala Markéta Selucká.
31.8.2015 12:27:17
ČESKÁ KNIŽNICE NAKLADATELSTVÍ HOST
Macha-sazba_v04.indd 1
31.8.2015 13:31:36
Karel Hynek Mรกcha
Macha-sazba_v04.indd 2
31.8.2015 13:31:36
BÁSNĚ
BRNO 2015
Macha-sazba_v04.indd 3
31.8.2015 13:31:37
Ediční příprava Miroslav Červenka a Marta Soukupová Příprava textu pro třetí vydání Markéta Selucká Komentář Miroslav Červenka a Marta Soukupová Vědecká redakce Miroslav Červenka
Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice Editors © Miroslav Červenka, Marta Soukupová, Markéta Selucká, 2015 Commentary © Miroslav Červenka, Marta Soukupová, 2015 Cover art © Památník národního písemnictví — literární archiv, 2015 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2015 ISBN 978-80-7491-537-6
Macha-sazba_v04.indd 4
31.8.2015 13:31:37
MÁJ Dalekáť cesta má! Marné volání!!
Macha-sazba_v04.indd 5
31.8.2015 13:31:37
Mnohováženému pánu a panu HYNKOVI KOMMOVI, usedlému měšťanu pražskému, vlastenci horlivému, na důkaz uctivosti obětuje SPISOVATEL
Macha-sazba_v04.indd 6
31.8.2015 13:31:37
Čechové jsou národ dobrý! Nešťastný, jenž v nouzi lká, nechť se k Čechovi obrátí, ten mu rychlou pomoc dá; byť i Čecha nepřítelem, nešetří Čech jeho vin. Čechové jsou národ dobrý, a Ty Čechů věrný syn! Sbor Věrný syn i bratr náš, dobré Čechů srdce máš! Čechové jsou národ statný, nepřemožen český voj. Nechť se s vítězstvím rozloučí, proti němuž český boj. Čech kde stojí, krutá bitva tamť, i mnohý slavný čin.
7
Macha-sazba_v04.indd 7
31.8.2015 13:31:37
Čechové jsou národ statný, a Ty Čechů věrný syn! Sbor Věrný syn i bratr náš, statné Čechů srdce máš! Čechové jsou národ věrný, věrnost jejich první čest; vlasti své i svému králi Čech i v smrti věrný jest. Bůh můj — král můj — vlasti moje! poslední je Čecha vzdech. Čechové jsou národ věrný, a Ty syn jich — věrný Čech! Sbor Věrný Čech i bratr náš, věrné Čechů srdce máš! Věrný syn jsi Čechů kmene, věrný bratr bratřím svým; jazyk český je i Tobě otců drahým dědictvím. České hory — české doly — české luhy — český háj — šírá vlasť — ta česká země nejmilejšíť Tobě ráj. Sbor Věrný Čech jsi — vlastenec, protož vděčný u věnec květ Ti vije Čecha máj!
8
Macha-sazba_v04.indd 8
31.8.2015 13:31:37
1 Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela, a sama k sobě láskou mřela. Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, 9
Macha-sazba_v04.indd 9
31.8.2015 13:31:37
jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléz šerem vjedno splynou. S nimi se stromy k stromům vinou. — Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou — v čas lásky — láskou každý tvor. Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí. To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá, vzdy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne. Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá. Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý, v ubledlých lících krásy spějí. Hodina, jenž jí všecko vzala, ta v usta, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala. — Tak zašel dnes dvacátý den, v krajinu tichou kráčí sen. Poslední požár kvapně hasne, i nebe, jenž se růžojasné nad modrými horami míhá. „On nejde! — již se nevrátí! — svedenou žel tu zachvátí!“ 10
Macha-sazba_v04.indd 10
31.8.2015 13:31:37
Hluboký vzdech jí ňádra zdvíhá, bolestný srdcem bije cit, a u tajemné vod stonání mísí se dívky pláč a lkání. V slzích se zhlíží hvězdný svit, jenž po lících co jiskry plynou. Vřelé ty jiskry tváře chladné co padající hvězdy hynou; kam zapadnou, tam květ uvadne. Viz, mihla se u skály kraje; daleko přes ní nahnuté větýrek bílým šatem vlaje. Oko má v dálku napnuté. — Teď slzy rychle utírá, rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje, kde jezero se v hory kloní, po vlnách jiskra jiskru honí, po vodě hvězda s hvězdou hraje. Jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá, lílie vodní zakvétá nad temné modro, tak se číle — kde jezero se v hory níží — po temných vlnách cosi blíží, rychle se blíží. Malá chvíle, a již co čápa vážný let, ne již holoubě či lílie květ, bílá se plachta větrem houpá. Štíhlé se veslo v modru koupá, a dlouhé pruhy kolem tvoří. Těm zlaté růže, jenž při doubí tam na horách po nebi hoří, růžovým zlatem čela broubí. 11
Macha-sazba_v04.indd 11
31.8.2015 13:31:37
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže! To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí, ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže. Vzhůru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváře bledé; za dub je skryta. — Vstříc mu běží, zaplesá — běží — dlouhý skok — již plavci, již na prsou leží — „Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví. „Kde Vilém můj?“ „Viz,“ plavec k ní tichými slovy šepce praví, „tam při jezeru vížka ční nad stromů noc; její bílý stín hlubokoť stopen v jezera klín; však hlouběji ještě u vodu vryt je z mala okénka lampy svit; tam Vilém myšlenkou se baví, že příští den jej žití zbaví. On hanu svou, on tvoji vinu se dozvěděl; on svůdce tvého vraždě zavraždil otce svého. Msta v patách kráčí jeho činu. — Hanebně zemře. — Poklid mu dán, až tváře, jenž co růže květou, zbledlé nad kolem obdrží stán, až štíhlé oudy v kolo vpletou. Tak skoná strašný lesů pán! — Za hanu jeho, za vinu svou měj hanu světa, měj kletbu mou!“ 12
Macha-sazba_v04.indd 12
31.8.2015 13:31:37
Obrátí se. — Utichl hlas — Po skále slezl za krátký čas, při skále člůn svůj najde. Ten rychle letí, co čápa let, menší a menší, až co lílie květ mezi horami po vodě zajde. Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“ Je pozdní večer — první máj — večerní máj — je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
13
Macha-sazba_v04.indd 13
31.8.2015 13:31:37
Macha-sazba_v04.indd 292
31.8.2015 13:31:50
Komentář
Tato kniha je čtenářskou edicí kriticky ověřeného textu básní Karla Hynka Máchy (1810–1836). Jde o druhé (přítomná edice je v České knižnici vydáním třetím; pozn. red.), pozměněné vydání souboru, který vyšel jako 1. svazek starší, pouze dvoučlenné řady České knižnice v nakladatelství Český spisovatel roku 1997. Pro toto vydání byl doplněn a rozšířen komentář; do výboru ani kompozice svazku zasahováno nebylo s výjimkou oddílu Německé básně, v němž vedle Máchových textů tiskneme i básnické převody Pavla Eisnera z roku 1956. Česká knižnice připravuje z Máchova dědictví výbor z básníkových próz a deníků (Karel Hynek Mácha Prózy. Z. Hrbata, M. Procházka a M. Charypar /ed./. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008; pozn. red.). Jak bude podrobně konkretizováno v následujícím komentáři, intence této knihy vychází z faktu, že text Máchových básní po stránce jazykové byl pro nás v zásadě konstituován editory Spisů (1959 až 72, viz níže). Proto svůj původní příspěvek k máchovskému bádání a vydávání, jehož se přirozeně nezříkáme, přenášíme — vedle nečetných oprav — především na domýšlení sestavy a řazení kanonického souboru. Při ní se řídíme jak potřebami čtenářů, tak snahou o podnětný výklad básní, období tvorby a jednotlivých problémů. Méně než v edici Janského je naše řazení a titulování básní vázáno tradicí dosavadních edic. — Oproti svým předchůdcům doplňujeme tematiku 293
Macha-sazba_v04.indd 293
31.8.2015 13:31:50
komentáře o četná (a nejen ryze účelová) zjištění poetologická. — V tomto druhém vydání České knižnice byl komentář rozšířen, zejména v poznámkách k jednotlivým básním.
TEXT Kterákoli edice Máchových děl se především musí vyrovnat s tím, že tato díla se nám nezachovala v uspokojivě ukončené podobě. Autor za svého života stačil knižně vydat ze svých básní pouze Máj; časopisecky jich publikoval jen nevelkou část, a i do těchto otisků, jak tehdy bylo běžné, zasahovali redaktoři. Mnohé autorské rukopisy i zápisníky se ztratily, takže básně z nich musí být vydávány podle cizích opisů; ty byly pořízeny v různých dobách a k různým účelům, nejvíce však po autorově smrti a pro potřeby několikrát a zpočátku neúspěšně chystaných souborných vydání. Dva rozsáhlé opisy, jež jsou pro nás v řadě případů jediným pramenem Máchových veršovaných textů, jsou naštěstí spolehlivé aspoň v tom smyslu, že se v nich nemusíme obávat úmyslných cizích zásahů. O jiných opisech, a tím spíše o opožděném prvním vydání Máchových Spisů u Kobra (1862; dále označujeme SP), to bohužel neplatí: nových nebo z opisovačských předloh převzatých úprav a omylů (včetně občasného „dobásňování“ nedokončených děl) je tu mnoho; patří sem i epizodické mylné spojování textů navzájem nesouvisejících apod. Vývoj máchovských edic v následujících 130 letech je proto zaměřen k postupnému nalézání autentických znění na základě kritiky Kobrova vydání. Podrobnou a mnohostrannou informaci o naznačených problémech najde zájemce v komentáři poslední vědecké edice Spisů Karla Hynka Máchy I—III v Knihovně klasiků (Praha: SNKLHU, resp. Odeon 1959, 1961 a 1972, editoři Karel Janský, Karel Dvořák a Rudolf Skřeček; toto vydání dále citujeme KK), zejména ovšem v jeho prvním svazku Básně a dramatické zlomky, který připravil Karel Janský. Koncepci těchto Spisů spoluvytvářeli další členové jejich redakční rady, zejména Felix Vodička, který se trvale podílel i na řešení konkrétních problémů. Toto vydání bylo samozřejmým východiskem naší čtenářské edice a v mnoha faktických zjištěních i v zachycení výsledků předchozích výzkumů také zdrojem informací pro tento náš komentář. Využili jsme v něm ovšem i vlastních pozorování a nápadů. Velká práce editorů KK umožnila, abychom se k dochování jednotlivých básní vyjadřovali jen výjimečně, zpravidla jen tam, kde se od názoru KK 294
Macha-sazba_v04.indd 294
31.8.2015 13:31:50
z nějakého důvodu odchylujeme. Totéž platí i obecně; kde není zvláštního důvodu postupovat jinak, otiskujeme Máchovy básně podle KK; v poznámkách k jednotlivým básním textové odchylky našeho vydání od KK — s výjimkou těch, jež uvedeme souborně — výslovně registrujeme. O ostatních rozdílech našeho vydání od KK píšeme v odstavci o sestavě a kompozici. Po ukončení KK před třemi desetiletími neuskutečnilo se již vzhledem k ediční problematice Máchových básní mnoho výzkumů, o něž bychom se mohli a chtěli opírat. Intenzivní snaha Oldřicha Králíka „demystifikovat Máchu“, tj. vyloučit z jeho díla četné texty označené badatelem za podvrhy, pravděpodobně Sabinovy (včetně řady výtvorů dokumentovaných básníkovými autografy), nebyla ani přesvědčivě zdůvodněna, ani vědeckou obcí přijata, a zůstává vzdálená i nám. Právě Králík však vnesl do máchovské textologie závažný pozitivní příspěvek v tom, že rozhodně stupňoval společné úsilí o kritické ověřování textů Kobrovy edice, zejména pokud při akceptování jejích textů musíme předpokládat užití dnes nepřístupných nebo hypotetických pramenů. Odstraňování upravovatelských a redaktorských zásahů podstatně pokročilo už v KK; o další krok je posunuto v tomto našem vydání. Vylučujeme cizí pokusy o dobásnění Máchou nedokončených textů a nepokládáme za potřebné přejímat tituly připisované k básním dost často ranými vydavateli: básně bez nadpisu (autorem nepojmenované nebo možná s nadpisem opomenutým při opisech) ponecháváme bez nadpisu. (V takových případech jako názvu básně užíváme incipitu, tj. celého jejího prvního verše. Tiskneme ho kurzívou a v komentáři ho dáváme do uvozovek. Pro usnadnění orientace však připisujeme v tomto komentáři i v obsahu knihy do závorky dosud tradovaný titul, v komentáři na změnu zpravidla také výslovně upozorňujeme.) Při výběru mezi několika verzemi téže básně dáváme přednost té, v níž pravděpodobnost cizí intervence je menší. Kritickou opatrnost vůči pochybným textovým místům se snažíme důsledně uplatnit i v několika dalších jednotlivostech. Všechny takové i jiné odchylky od KK zachycujeme v komentáři k jednotlivým básním. M. Č.
V zásadě respektujeme, jak si KK počíná při jazykové a pravopisné úpravě básní: v souladu se současnou českou ediční praxí opravujeme tedy pouze zjevná jazyková, resp. písařská pochybení (a veškeré tyto jedinečné emendace jmenovitě registrujeme v aparátu) a v pravopisu 295
Macha-sazba_v04.indd 295
31.8.2015 13:31:50
se řídíme právě platnou normou pouze tam, kde tím nejsou zasaženy vlastní jevy jazykové a kde to také nemůže mít vliv na mluvní realizaci psané řeči. Co o generálním postoji k záležitostem pravopisným říká přehledná zpráva v KK I na str. 342 n., je pro nás závazné, a to i v tom, že ponecháváme odlišení genitivních předložek s, se od z, ze (hledí s vysokého kříže — ujel z hradu), jakož i kolísání v zakončení subst. typu bolest, vlast / bolesť, vlasť i v předponách s-/z- (svadlý/ zvadlý). Od ortografie praktikované v KK se lišíme jednak tehdy, kdy nás k tomu nutí dnešní pravopisná norma (Pravidla českého pravopisu, 1993), odchylná od té, kterou se řídila edice KK, a jednak ve snaze důsledně aplikovat vytčené obecné zásady. Apelativa označující nadpřirozené bytosti píšeme s malým písmenem (anjel, serafín), s velkými písmeny píšeme propria Cikán, Karlův Tejn (m. cikán, Karlův tejn). V slovech cizího původu podle Pravidel jednou rušíme vyznačení hláskové délky (píšeme balkon, Sirius m. balkón, Sírius), jindy je zavádíme (finále m. finale). Citoslovce hurah přepisujeme na hurá a až na výjimky uvedené v komentáři odstraňujeme vykřičníky za interjekcemi, vidouce v tom jen pozůstatek dobových formálních zvyklostí. Slova dodneška, poprvé, zdaleka, zhluboka kvalifikujeme na daných místech jako příslovečné spřežky, a tedy je píšeme jako jedno slovo. Podle Pravidel píšeme předponu vz- i ve slovech vzbouřený, vzdmutý, vzkvétající, vzkvětlý, vzkvítá. Pro soulad s provedenými emendacemi v korespondujících případech píšeme krátkou samohlásku v ak. sing., v gen. a dat. pl. zájmen osobních a přivlastňovacích: pro ni, v hrobku vaši, jich milování, k nim, pokud tato úprava nenarušuje rým nebo pokud původní verze nepřipouští dvojí výklad. Interpunkci měníme v případech, kde to vyžaduje syntax a není zasažen význam, a jen výběrově to uvádíme v komentáři. Rušíme nadbytečné čárky na konci verše a vždy před pomlčkou. Jinak v záležitostech interpunkce povětšinou přejímáme řešení KK. Případné další úpravy — stejně jako zvláštní zásahy do jazyka a pravopisu oproti KK — jsou zachyceny v komentáři k jednotlivým básním. Pravopisnou úpravu německých básní oproti KK neměníme. Zásadami vytyčenými výše se řídíme i při ediční přípravě překladů Pavla Eisnera, přetištěných z knihy Okusy Ignaze Máchy (1956). I v těchto textech ponecháváme (jakožto jeden z prvků Eisnerovy stylizace do Máchova jazyka) hláskovou podobu slov odchylnou od dnešního úzu (dalný, chmůry, líbý, mních, náděj, ňádra, outlý, papršlek, tíše, vzdy…), kolísání typu slast/slasť, genitivní předložky s (s věže zavzní hlas zvonu), absolutní tvar zájmena jenž (harfy, jenž 296
Macha-sazba_v04.indd 296
31.8.2015 13:31:51
naříkají) apod. Naše zásahy se omezují na úpravy pravopisné (sbor, skřek, sutina m. zbor, zkřek, ssutina, syčí m. sičí, spojené psaní spřežek napospas, vepsí), ojediněle se týkají interpunkce (kladení čárek, normalizace užívání uvozovek). Jakožto formální jev sjednocujeme kolísající psaní zájmen odkazujících k osobě Boha, resp. Krista na převládající podobu s velkým písmenem. M. S.
S pokračujícím poznáním přijdou dojista i jazykové problémy znovu na pořad, jakákoli revize KK však bude přirozeně spjata s novým kritickým vydáním, které se bude zabývat relevantním materiálem v celé šíři. Naše vydání je čtenářské a programově se drží materiálové základny dané dosavadním výzkumem, a to i tam, kde oproti KK přináší odlišná řešení. Tyto rozdíly se však tentokrát týkají jiných vrstev básnického díla, než je vrstva jazyková a pravopisná, totiž sestavy a kompozice knihy.
SESTAVA A KOMPOZICE našeho souboru Máchových veršovaných prací se na rozdíl od jazykového zpracování odchyluje od KK výrazněji. Byli jsme k tomu vedeni jednak vědomím, že naše kniha musí mj. vyhovět potřebám širšího okruhu čtenářů, jednak snahou dotáhnout do konce uplatnění principů, při jejichž realizaci si KK nepočínala zcela důsledně. Ve shodě s praktickými úkoly (a zde i s KK) klademe do čela knihy Máj, který budou naši čtenáři asi hledat nejčastěji, a na konec, jako dodatek pro méně četné zájemce, soubor německých veršů. Rozhodli jsme se pro vypuštění (tradičně k básním připojovaných) dramatických zlomků, jednak proto, že jsou to právě jen zlomky, jednak že představují složku díla druhově docela odlišnou. Básně, které Mácha včlenil do svých povídek a románů, jsou relativně samostatnými texty a valnou většinou fungovaly i mimo tento rámec; proto je otiskujeme i zde, a všechny — na rozdíl od KK — v jediném oddílu. Vzhledem k čtenářskému charakteru naší edice uvádíme vždy jen jednu verzi téhož díla (i když se dochovalo v několika verzích). Tak ovšem KK, realizující úplné zachycení básníkova odkazu, postupovat nemohla. Řada Máchových básní se dochovala ve dvojím znění (v plynulé stupnici od nevelkých rozdílů mezi verzemi až po případy, kde jde o dvě odlišná díla, která část textu mají společnou). Kdekoli se dá mluvit o jednom díle, zásadně vybíráme verzi jedinou a o druhé 297
Macha-sazba_v04.indd 297
31.8.2015 13:31:51
různým způsobem (popisem rozdílů, otištěním hlavní diferenční části nebo i celé verze) informujeme v komentáři k jednotlivým básním. Převedení dalších textů, vztahujících se k téže básni, do poznámkového aparátu nám také umožňuje zrušit tradiční oddíl „zlomky básní“ (sem často zahrnované čtyřverší s incipitem Co zde sním a co zde vypiju nepokládáme za výtvor Máchův). Uspořádání Máchových veršů od prvního souborného vydání SP komplikovala zmíněná chaotičnost v dochování písemného odkazu. Promítlo se to do vlivu neautorských opisových i jiných souborů na kompozici svazků a do stálé přítomnosti rozpačitého oddílu Básně bez nadpisů a zlomky apod. Navzájem se křížily celky sestavené podle žánrů, podle tematických nebo ideových celistvostí a podle časové posloupnosti. Chronologické hledisko je zřejmě nejúčelnější, dává nahlédnout do časových a historických souvislostí díla a nevnucuje básním, k jejichž úhrnnému uspořádání neměl autor příležitost, žádné subjektivní představy vydavatelů. KK se chronologický postup snažila uplatnit důrazněji než kterýkoli z jejích předchůdců. My v tomto ohledu chceme jít tak daleko, jak naše možnosti dovolují. Aby se to realizovalo beze zbytku, museli bychom mít úplné informace o době vzniku každé básně; tak tomu zdaleka není, zvlášť u básní od roku 1832. KK se s chronologií v podstatě nedostává do konfliktu, když uchovává básníkem koncipované cykly Ohlas písní národních a Znělky (přičemž ke každému připojuje několik dalších básní druhově s daným cyklem spjatých). Ohlas zcela náležitě i z chronologického hlediska odděluje dva celky: soubor „prvotin“ (Básně do roku 1832) a zralé verše pozdější. Na konci každého z těchto dvou celků zařazuje Janský verše z příslušného období, jejichž vznik s větší určitostí datovat nelze. Zejména konec druhého období tak představuje v KK skupinu více nesourodou, než by podle našeho názoru musela být. Odhodlali jsme se poněkud více počítat s vnitřními kritérii datování; zejména jsme na místo odpovídající roku 1833 zařadili básně ovlivněné Máchovým setkáním s Herloszsohnovým almanachem Mephistopheles, doloženým v básníkově Zápisníku právě k počátku tohoto roku. Je i několik básní jasně Máchovými zápisy datovaných (např. „Otec vzpomene rodině“), ale zařazených ještě v KK mezi verše nedatované. Podobně jako KK jsme se rozloučili se samostatným oddílem veršů příležitostných.
298
Macha-sazba_v04.indd 298
31.8.2015 13:31:51