Issuu

r m 5 ±j Host

Ondřej Sládek

389 Kč isbn 978-80-7491-531-4

Jan Mukařovský

Život a dílo

Ondřej Sládek (nar. 1976) působí v Oddělení teorie literatury Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i., kromě toho přednáší na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se literární teorií, naratologií, strukturalismem, dějinami české literatury a literární vědy. Je autorem monografie The Metamorphoses of Prague School Structural Poetics (2015; v turečtině 2014) a řady odborných studií. Edičně připravil knihy Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006), O psaní dějin. Teoretické a metodologické problémy literární historiografie (2007, spolu s K. Bláhovou), Vyprávění v kontextu (2008, spolu s A. Jedličkovou), Four Studies of Narrative (2010), Performance/performativita (2010), Ústav pro českou literaturu av čr, v. v. i. (2010, spolu s K. Bláhovou), Český strukturalismus v diskusi (2014). Spolupracoval na edici knihy Thomase G. Winnera The Czech Avant-Garde Literary Movement Between the World Wars (2015, spolu s M. Heimem). Vede ediční řadu Theoretica & historica (účl av čr) a podílí se na vydávání univerzitních přednášek Jana Mukařovského.

Ondřej Sládek

Jan Mukařovský Život a dílo

V dějinách české literární vědy a estetiky bychom jen stěží hledali osobnost, která by se svým významem a ohlasem vyrovnala Janu Mukařovskému (1891—1975). Podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku a zásadně ovlivnil formování a podobu českého strukturalismu. Přátelil se s mnoha avantgardními umělci, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Bratislavě, na nichž působil jako profesor estetiky. Od konce čtyřicátých let zastával řadu vysokých funkcí: byl rektorem Univerzity Karlovy, ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, na pražské filozofické fakultě vedl katedru české a slovenské literatury a literární vědy. Mukařovského osobní vývoj a osud jeho díla však nebyl vždy jednoduchý. Dokladem toho může být skutečnost, že se od strukturalismu na počátku padesátých let veřejně distancoval. Monografie v souhrnné podobě představuje život a dílo Jana Mukařovského, nastiňuje hlavní vlivy, které formovaly jeho osobnost i myšlení. Vysvětluje základní pojmy a principy jeho strukturalismu. Kromě toho však také vykresluje osobní vztahy, které ho pojily například s Romanem Jakobsonem, Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Vladislavem Vančurou a dalšími, a popisuje jeho společenské a politické aktivity. Celkový pohled na proměny myšlení Jana Mukařovského doplňují detailní analytické sondy zaměřené na vybrané koncepty a teoretické problémy, kterými se zabýval. Kniha ho ukazuje jako teoretika, v jehož díle se setkává strukturalismus s dialektikou.

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 1

28.7.2015 16:44:12

+ Mukáč sazba_v04_NEW.indd 2

28.7.2015 16:44:12

–

Jan Mukařovský

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 3

Život a dílo

28.7.2015 16:44:12

Ondřej Sládek

= Mukáč sazba_v04_NEW.indd 4

28.7.2015 16:44:12

Host

m Jan Mukařovský Život a dílo

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 5

28.7.2015 16:44:12

÷ Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068, byla připravena a vychází v rámci grantového projektu ga čr p406/10/1911 (Jan Mukařovský: život, dílo, ohlas). Lektorovali: prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. prof. Petr Steiner, Ph.D.

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 6

28.7.2015 16:44:12

Úvodem

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře [21] Rodina a dětství Písek a gymnázium Literární pokusy Otcova výchova Vysokoškolská studia Středoškolský učitel První publikace Paříž Zpátky v Praze

2 ⟶ V průsečíku vztahů a vlivů [83] Pražský lingvistický kroužek Jan Mukařovský a Roman Jakobson Ruský formalismus Habilitace Meziválečná avantgarda

3 ⟶ Léta třicátá

[141]

Slovensko Setkání s Karlem Čapkem Nové osnovy pro střední školy Podněty Ferdinanda de Saussura Mezi fenomenologií a strukturalismem

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 7

28.7.2015 16:44:12

Koncepce strukturální tematiky Estetická funkce, norma a hodnota Mimořádným profesorem estetiky v Praze Máchovské studie

4 ⟶ Období okupace [231] Obrana svobody a republiky Pražský lingvistický kroužek za protektorátu Studie a přednášky Kapitoly z české poetiky Kniha o básníkovi Jan Mukařovský a Vojtěch Jirát

5 ⟶ Čas úkolů a povinností [289] Po válce Od vědy k politice Rektorem Univerzity Karlovy Sebekritika Ústav pro českou literaturu

6 ⟶ Nová vlna strukturalismu (stručný přehled) [349] Kde začíná návrat? Literární věda v pohybu Dialektika a dialektické myšlení Epilog

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 8

[367]

28.7.2015 16:44:12

Kalendárium [373] Ediční poznámka [381] Summary [385] Bibliografie [391] Seznam vyobrazení [425] Rejstřík [431]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 9

28.7.2015 16:44:12

Evě

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 10

28.7.2015 16:44:12

Úvodem Jen málokterému českému literárnímu vědci a estetikovi byla v posledních více než osmdesáti letech věnována taková pozornost jako Janu Mukařovskému (1891—1975). Bylo to dáno jednak tematickým zaměřením a rozsahem jeho díla, jednak vlivem, které získalo. A to jak v domácím, tak v zahraničním prostředí. Jan Mukařovský byl členem Pražského lingvistického kroužku, jeho práce především ze třicátých a čtyřicátých let zásadním způsobem ovlivnily formování a podobu českého literárněvědného strukturalismu a strukturální estetiky. Na znalosti a šíření jeho díla mělo vliv jistě také to, že dlouhá léta působil na pražské a bratislavské univerzitě, kde si vychoval řadu žáků a následovníků. Opominout nelze ani fakt, že známým se stal i díky svým politickým, společenským a vědecko-organizačním aktivitám, jimž se věnoval zvláště po roce 1948, a také kvůli tomu, že se na počátku padesátých let pod tlakem v té době u nás vládnoucího stalinismu veřejně zřekl strukturalismu, jejž do té doby prosazoval. Třebaže se k němu v polovině šedesátých let znovu přihlásil, to, že vědec dokáže popřít sám sebe, své směřování a vlastní práci, bylo pro mnohé důvodem ke kritickému hodnocení jeho díla i osoby. Je patrné, že dílo Jana Mukařovského vypovídá o tendencích, vzestupech a pádech, kterými v životě procházel on sám, ale i celá česká společnost, a které kopírují vývoj našich nejnovějších dějin. Jeho práce jsou dostupné v několika výborech, vyšly a dále jsou připravovány edice jeho univerzitních přednášek, vydána byla část dopisů, která je součástí publikací zahrnujících korespondenci členů Pražského lingvistického kroužku. Od dvacátých let 20. století, kdy byly publikovány první recenze a tematické články, vzniklo o díle Jana Mukařovského a o konkrétních problémech, kterým se věnoval, několik desítek, ba stovek prací. Byla proslovena řada přednášek, konalo se množství domácích i zahraničních konferencí, byla vydána monotematická čísla časopisů atd. Jen pouhý výčet publikací věnovaných nejrůznějším aspektům strukturalismu Jana Mukařovského, jeho přínosu české a světové literární vědě, estetice, filozofii, sociologii atd. by vydal

[11]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 11

28.7.2015 16:44:12

na jednu celou samostatnou knihu. Výbor z prací, které vznikly v rámci západní literární vědy v období od sedmdesátých až do devadesátých let minulého století, o díle Jana Mukařovského představuje antologie Český strukturalismus v diskusi (2014).1 Soustavnou pozornost věnovanou názorům a činnosti Jana Mukařovského dokládají tematické publikace a sborníky: Janu Mukařovskému k šedesátce (1952),2 Struktura a smysl literárního díla (1966),3 O literárnej avantgarde (1966),4 Studie o Janu Mukařovském (1991),5 Česko-slovenský štrukturalizmus a Viedenský scientizmus (1991),6 Jan Mukařovský and the Prague School / und die Prager Schule (1999)7 a Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006).8 Klíčové pojmy jeho estetického myšlení vysvětluje v systematické perspektivě Mojmír Grygar ve svém Terminologickém slovníku českého strukturalismu.9 Z významných domácích konferencí o díle Jana Mukařovského se zmíním o těchto třech. V roce 1991 se na Dobříši konala u příležitosti

1 2 3 4 5 6 7 8

Ondřej Sládek (ed.), Český strukturalismus v diskusi, Brno: Host 2014. Bohuslav Havránek — František Černý (eds.), Janu Mukařovskému k šedesátce, Praha: Československý spisovatel 1952. Milan Jankovič — Zdeněk Pešat — Felix Vodička (eds.), Struktura a smysl literárního díla, Praha: Československý spisovatel 1966. Mikuláš Bakoš a kol. (ed.), O literárnej avantgarde, Bratislava: Slovenská akadémia vied 1966. Dušan Prokop (ed.), Studie o Janu Mukařovském. Sborník statí ke 100. výročí narození, Praha: Karolinum 1991. Peter Michalovič (ed.), Česko-slovenský štrukturalizmus a Viedenský scientizmus, Bratislava: Stimul 1992. Vladimír Macura — Herta Schmid (eds.), Jan Mukařovský and the Prague School / und die Prager Schule, Potsdam: Universität Potsdam 1999. Ondřej Sládek (ed.), Český strukturalismus po poststrukturalismu. Sborník z kolokvia pořádaného k připomenutí třicátého výročí úmrtí Jana Mukařovského (1891—1975), Brno: Host 2006. Mojmír Grygar, Terminologický slovník českého strukturalismu. Obecné pojmy estetiky a teorie umění, Brno: Host 1999 [1985].

[12]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 12

28.7.2015 16:44:12

stého výročí narození Jana Mukařovského mezinárodní konference Pražská strukturalistická škola, historie a perspektivy, která měla především bilanční charakter. Na toto setkání navázalo v roce 2005 sympozium Český strukturalismus po poststrukturalismu. V roce 2011 pak byla zorganizována konference Jan Mukařovský dnes. Tradice a perspektiva českého strukturalismu. Po tolika publikovaných studiích a letech systematického bádání a rozpracovávání strukturální poetiky a estetiky Jana Mukařovského je, zdá se, velmi obtížné přijít s něčím, co v souvislosti s Mukařovským nebylo dosud popsáno nebo analyzováno. Přesto zde je určitá oblast, která jako by zůstávala zakletá. Které se příliš badatelů dosud nevěnovalo, a pokud, tak jenom velmi stručně. Tou oblastí je život Jana Mukařovského. Jeho dětství, mládí, studia na univerzitě, ale také osobní vztahy — například s Romanem Jakobsonem, Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Vladislavem Vančurou aj. Právě na tuto oblast, kterou ovšem v žádném případě nelze oddělit od jeho vědeckého díla, se zaměřuje předložená monografie. Kniha v souhrnné podobě představuje život a dílo Jana Mukařovského, nastiňuje hlavní vlivy, které formovaly jeho osobnost i jeho myšlení. Vysvětluje základní pojmy a principy jeho strukturalismu, třebaže nepostihuje celé spektrum témat, kterým se věnoval. V centru mé pozornosti byly především Mukařovského práce z oblasti literární vědy a estetiky. Celkový pohled na proměny jeho myšlení doplňují detailní analytické sondy zaměřené na vybrané koncepty a teoretické problémy, kterými se zabýval. Při výběru těchto detailnějších analýz jsem záměrně upustil od představování všeobecně známých konceptů, ale pokusil jsem se upozornit na pojmy a spojitosti, které dosud namnoze zůstávaly opomíjeny. V této souvislosti je třeba zmínit ještě jednu věc. Vzhledem k tomu, že sekundární literatura o díle Jana Mukařovského je velmi rozsáhlá, pokusil jsem se odkazy na autory a díla, která se týkají pojednávaných problémů, naprosto minimalizovat. V této knize mi nešlo o zmapování „druhého života“ Jana Mukařovského, nýbrž výlučně o jeho vlastní život a dílo. Z toho důvodu jsem období šedesátých let představil

[13]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 13

28.7.2015 16:44:12

jen velmi stručně. Je to sice doba, kdy Mukařovský vydává své strukturalistické práce, kdy se však již neúčastní sporů o strukturalismus. Jeho věk i zdravotní stav mu to nedovolovaly. Mám na mysli spor, v němž figurují Ladislav Štoll a Vladimír Dostál, proti nim pak Mukařovského žáci a stoupenci — Felix Vodička, Oleg Sus, Miroslav Červenka, Milan Jankovič a další. Na základě archivního výzkumu a širokého historicko-kontextuálního bádání jsem se pokusil re-konstruovat životaběh Jana Mukařovského — s plným vědomím toho, že moje re-konstrukce je podstatně závislá na množství a výběru informací, které se mi podařilo získat. Obraz života a díla Jana Mukařovského, který vznikl, nemůže tak být ničím jiným než pouze obrazem — někdy s vykreslenými detaily, jindy zas jen stručným náčrtkem. Co se týče vědeckého díla Jana Mukařovského: kombinace metody detailního čtení spolu s komparativním, historickým a kontextuálním výzkumem je podle mého názoru nejvhodnějším způsobem, jak získat podklady k nepředpojatému hodnocení jeho vědeckého vývoje. Základním předpokladem, z něhož jsem vyšel při psaní této knihy, je vědomí kontinuity lidského života. To ovšem neznamená, že samotné vědecké dílo Jana Mukařovského automaticky nahlížím jako kontinuitu, jako nerozdělitelnou jednotu. To, zda tomu tak je, zda myšlení a dílo Jana Mukařovského je skutečně jednotné, i když se v něm objevují nejrůznější vývojové a třeba i protichůdné etapy a tendence, je otázkou, kterou jsem měl stále na paměti. Mojí odpovědí na ni je celá tato monografie.

Při práci na této knize jsem se opíral o několik důležitých zdrojů. Nejvýznamnějším zdrojem je pozůstalost Jana Mukařovského, která je uchována v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, v osobním fondu Jana Mukařovského, který je uložen v 64 archivních kartonech. V přírůstkové knize jsou jednotlivé přírůstky zapsány pod několika čísly, souhrnně je zpracován pod číslem nejrozsáhlejšího nákupu 66/86. Fond zpracovala Renata Ferklová, která je také autorkou

[14]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 14

28.7.2015 16:44:12

jeho soupisu. V celé publikaci odkazuji na tento zdroj ve zkratce la pnp, f. jm. Veškeré odkazy na tento fond odpovídají zápisům, které jsou uvedeny v soupisu osobního fondu. Součástí tohoto fondu je i několik vzpomínkových textů Jana Mukařovského. Jde o několik fragmentů původně zamýšlených pamětí, které ovšem nikdy nenapsal. Přitom měl docela přesnou představu o tom, jak by měly vypadat. Vyprávění o svém životě a díle chtěl propojit s vylíčením svého vědeckého směřování, užitých metod a postupů vědeckého myšlení. „Představuji si,“ poznamenal si Mukařovský dle zápisu Jana Kolára, „že takové individuální vylíčení může se stát typickým pro dobu, v které mi bylo dáno žít, povede-li se ovšem.“10 Ve fondu jsou tyto paměti uchovány ve složkách nazvaných Vzpomínky i.—iii. (inv. č. 3098—3109).11 Výbor z několika těchto textů se stal součástí článků „Ze vzpomínek Jana Mukařovského“ a „Fragment pracovního deníku Jana Mukařovského“, které edičně připravil Dalibor Dobiáš a které vyšly v časopise Host 16, 2000, č. 1, s. 47—50 a 51—53. Tématem čísla bylo: Jan Mukařovský a český strukturalismus. Důležité informace obsahují také složky s životopisy Jana Mukařovského a autobiografie (upravená strojopisná verze jednoho ze vzpomínkových textů).12 Jiným významným zdrojem pro mne byly vzpomínky Hany Mukařovské, s níž jsem byl kontaktu v letech 2009—2012. Kromě řady rozhovorů mi poskytla i rukopisy a poznámky ke studii „Jan Mukařovský — životopisná črta. Pohled zblízka“. Text česky nikdy nevyšel, Hana Mukařovská jej napsala pro kolumbijské vydání výboru z díla

Jan Mukařovský, [„Vzpomínky“]; cit. dle: Jaroslav Kolár, „K pamětem Jana Mukařovského“, in: Jan Kolár — Jan Lehár — Jiří Opelík — Jiří Pelán (eds.), Rudolfu Havlovi iii, Praha 1981 [rukopisný sborník], s. 446. la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky i, inv. č. 3098—3105; la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky ii, inv. č. 3106—3108; la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky iii, inv. č. 3109. la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Autobiografie, inv. č. 2.

[15]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 15

28.7.2015 16:44:12

Jana Mukařovského, které připravili a všechny texty do španělštiny přeložili Jarmila Jandová a Emil Volek.13 Článek Hany Mukařovské vyšel pod názvem „Jan Mukařovský: Una mirada de cerca“ (Jan Mukařovský: pohled zblízka).14 Podstatným zdrojem pro mne byly také rozhovory, které jsem vedl s řadou pamětníků a badatelů, kteří se zabývají českým strukturalismem a dílem Jana Mukařovského. Studie a další publikace, které jsem při práci na této knize využil, jsou uvedeny v bibliografii.

Chtěl bych poděkovat všem, bez jejichž pomoci a stálé podpory by tato kniha vznikala mnohem déle a mnohem obtížněji. Za řadu cenných rad a diskusí děkuji Lubomíru Doleželovi, Bohumilu Fořtovi, Mojmíru Grygarovi, Marii Havránkové, Daniele Hodrové, Tomáši Hoskovcovi, Zdeňku Hrbatovi, Milanu Jankovičovi, Radomíru D. Kokešovi, Marii Kubínové, Aleši Merenusovi, Františku A. Podhajskému, Michalu Přibáňovi, Jindřichu Tomanovi, Jarmile Veltruské a Emilu Volkovi. Děkuji též Květoslavu Chvatíkovi, Ladislavu Matějkovi a Haně Mukařovské, kteří již nejsou mezi námi. Rád bych poděkoval pracovníkům archivů, zejména Ivě Prokešové, Tereze Lounové a Karolu Bílkovi z Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Za finanční podporu mé práce děkuji Grantové agentuře České republiky a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. Velmi děkuji oběma recenzentům knihy — Jiřímu Trávníčkovi a Petru Steinerovi.

Jan Mukařovský, Signo, función y valor. Estética y semiótica del arte de Jan Mukařovský, přel. Jarmila Jandová, Emil Volek, Santafé de Bogotá: Plaza & Janés 2000. Hana Mukařovská, „Jan Mukařovský: Una mirada de cerca“, in: Jan Mukařovský, Signo, función y valor. Estética y semiótica del arte de Jan Mukařovský, přel. Jarmila Jandová, Emil Volek, Santafé de Bogotá: Plaza & Janés 2000, s. 459—476.

[16]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 16

28.7.2015 16:44:12

Zvláštní poděkování patří Aleně Němcové a Robertu Švábovi z nakladatelství Host, ale také Martinu T. Pecinovi, bez nichž by kniha neměla takovou podobu, jakou má. Největší poděkování patří mé rodině — Evě, Magdaleně a Vojtěchovi. Děkuji jim za trpělivost, s níž snášeli všechny obtíže, které byly spojeny s psaním této knihy. Ondřej Sládek Brno, 11. července 2015

[17]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 17

28.7.2015 16:44:12

! Mukáč sazba_v04_NEW.indd 18

28.7.2015 16:44:12

Pokolikáté už začínám! A vždy jsem ztroskotal; v mých papírech je spousta začátků vyprávění, ukončen však není žádný. Proč vždy tak tvrdošíjně začínám psát znovu, když v dvaaosmdesáti letech je mnohem potřebnější myslit na konec než na začátek? A k tomu: nikdy jsem si nic o svém životě nepoznamenával a myslil jsem vždy spíš na to, co je zapotřebí udělat, než na to, co jsem už prožil. Nemám proto v paměti souvislou řadu událostí, spíš jen nepřebernou řadu živých představ, z nichž nedovedu sestrojit souvislou řadu — to je dáno taky věkem. Uvědomil jsem si teprve nedávno: potřebuji ve chvílích, kdy jsem sám se sebou — a těch není málo —, dialogu-monologu. A dalo mi hodně práce rekonstruovat, pokud dovedu, svou minulost, své zážitky i okolnosti, za kterých tyto zážitky vznikaly. Bylo zapotřebí podniknout, obrazně řečeno, archeologické vykopávky v mé paměti. A výsledky byly nemalé: objevil jsem sám sebe, ovšem také, a především, v světle těch vykopávek dobu, v které jsem žil (vlastně doby, v kterých jsem žil). A na tom záleží: člověk nemůže žít, aniž by se v jeho osudech, ale i v názorech a pocitech, neodrážela doba. Nahromadila se mi spousta poznámek, přemnoho takových, které se ani do těchto vzpomínek nevejdou. A z nich si má paměť skládá přepestrou mozaiku: takový jsem byl v průběhu svého předlouhého života, takovými proměnami jsem procházel, nesen — jako pírko na tekoucí vodní hladině — dobou. Od chvíle, kdy předčasně — v dvaasedmdesáti letech — odešla má žena, necítím se celý. A tak dochází k těmto Vzpomínkám. […]15

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 19

la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Autobiografie, inv. č. 2 — text vznikl pravděpodobně po roce 1972; srov. Jan Mukařovský, „Ze vzpomínek Jana Mukařovského“, Host 16, 2000, č. 1, s. 47.

28.7.2015 16:44:12

1— Mukáč sazba_v04_NEW.indd 20

28.7.2015 16:44:12

—> 1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 21

28.7.2015 16:44:13

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 22

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

Rodina a dětství Jan Mukařovský se narodil 11. listopadu 1891 v Písku v rodině středoškolského profesora Jana Mukařovského.1 Tento den, na který připadá svátek svatého Martina, měl v kalendáři rodiny Mukařovských zvláštní postavení nejen kvůli tomu, že se Magdaleně a Janovi narodil syn Jan, ale také proto, že v ten samý den, tedy 11. listopadu, avšak o šest let později, se jim narodila také dcera Anna. Mezi oběma sourozenci panovalo celý život pevné pouto a výjimečné spojenectví, které se opíralo i o jejich v dětství společně slavené narozeniny. Jeho podoba byla nicméně formována něčím jiným — především vlídným rodinným prostředím a nesmírnou starostlivostí obou rodičů. Otec Jana Mukařovského, Jan Mukařovský starší, se narodil 26. dubna 1854 v Praze jako syn krejčího Josefa Mukařovského, který pocházel z Chrášťan, a Terezie, rozené Štěpánkové, rodem pocházející z obce Sedlice. Byl vždy velmi svědomitý a cílevědomý. Chtěl se stát středoškolským profesorem, což se mu také podařilo. Vystudoval c. k. vyšší reální školu v Praze, kde také v červenci roku 1872 absolvoval maturitní zkoušku. Tři roky poté studoval na českém polytechnickém ústavu (dnešní České vysoké učení technické), rok pak navštěvoval přednášky také na německé polytechnice v Praze. V prosinci roku 1877 vykonal klauzurní zkoušku z matematiky a deskriptivní geometrie, pro tyto předměty tedy získal aprobaci a mohl je vyučovat na českých vyšších reálních školách.2

la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Křestní list, inv. č. 1; Jan Mukařovský byl pokřtěn 22. listopadu 1891 v Písku. Jeho křtěné jméno bylo: Jan Křtitel Mukařovský. Kmotrou se stala otcova sestra Anna Mukařovská a matčin strýc Emanuel Kůrka. la pnp, f. jm, Mukařovský Jan (otec), Doklady rodinné, Vysvědčení o učitelské způsobilosti z roku 1878, jeho notářsky ověřený opis z roku 1919 a předběžné potvrzení téhož vysvědčení z roku 1878, inv. č. 609; viz také la pnp, f. jm, Mukařovský

[23]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 23

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

Později získal aprobaci i na těsnopis, na školách však vyučoval i jiné předměty. Krátce pracoval jako asistent na vyšší reálce v Karlíně, osm let pak působil jako suplující učitel při c. k. i. českém reálném a vyšším gymnáziu v Praze. V roce 1886 se přestěhoval do Písku, kde získal místo profesora na vyšší státní reálce Dr. Adolfa Heyduka. Řádným členem profesorského sboru této instituce byl až do svého penzionování v srpnu 1910, kdy byl současně s odchodem na odpočinek vyznamenán titulem školního rady. Vyučování se však ani později úplně nevzdal. Jako smluvní profesor působil v témže ústavu v letech 1919—1920 a 1924—1925. Již dříve však vyučoval jako smluvní profesor, a to na píseckém gymnáziu v letech 1887—1892.3 Janova matka Magdalena, za svobodna Trubačová, se narodila 3. února 1866 v Kasejovicích. Nyní mají Kasejovice status města, územně spadají do okresu Plzeň-jih. V době Magdalenina narození byly Kasejovice nicméně malým městysem, v němž se rozšířily zejména řemesla a obchod. Bylo to dáno především polohou obce, neboť se nachází na důležité obchodní cestě z Nepomuka do Písku. Magdalenin otec byl kameníkem, ale doba tomuto řemeslu příliš nepřála. Navíc toto zaměstnání mělo neblahý vliv na jeho zdraví, stal se proto hospodářem. Celková pracovní a hospodářská situace v kraji byla špatná. Někteří obyvatelé Kasejovic svou životní situaci řešili odchodem do měst, jiní odešli za prací do Ameriky. Trubačovi byli chudí do té míry, že Magdalenu nemohli vychovávat, ani ji zaopatřit. Žila proto v Kasejovicích u své tety Magdaleny a strýce Emanuela Kůrkových, kteří se o ni starali a všemožně ji podporovali. Díky nim vystudovala roční kurz v Praze a stala se učitelkou ručních prací. Krátce po jejím absolutoriu se teta se strýcem rozhodli na důchod přestěhovat do Písku. Důvodem bylo i to, že ve městě

Jan (otec), Doklady rodinné, Doklady a opisy zaměstnání, o postupech ve funkci a finančních úpravách, inv. č. 613—645. Srov. Jaroslav Michal, „Seznam ředitelů, prefektů a profesorů na gymnasiu od r. 1778 do r. 1948“, in: Stosedmdesát let píseckého gymnasia. 1778—1948, Písek: Státní reálné gymnasium v Písku 1948, s. 57.

[24]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 24

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

se pro Magdalenu nabízelo přece jen více pracovních příležitostí než v menších Kasejovicích. K vlastnímu učení se však Magdalena nikdy nedostala, neboť krátce po přestěhování teta zemřela a na ni pak přešla starost o domácnost. Písek prožíval v druhé polovině 19. století výraznou proměnu. Ta souvisela jednak s rozvojem silniční a železniční dopravy, město bylo napojeno na železniční tratě vedoucí do Prahy či do Tábora, jednak se vznikem několika velkých průmyslových podniků (například papírny, tabákové továrny, textilního závodu). Samostatnou kapitolu tvoří spolkový a kulturní život, který byl umocněn příchodem studentů do několika nově založených škol. Již od roku 1778 bylo ve městě gymnázium, v roce 1860 pak byla otevřena česká vyšší státní reální škola — později pojmenovaná po básníkovi a středoškolském profesorovi, který na ní působil, dr. Adolfu Heydukovi. Právě na ní vyučoval otec Jana Mukařovského. Ve stejném roce, kdy byla otevřena reálka, zahájila svou činnost i I. česká vyšší dívčí škola (1860), dále to pak byly školy rolnická (1870) a lesnická (1885). Město tedy celkově ožívalo po stránce kulturní, společenské i průmyslové. Zde, v tomto starobylém městě na Otavě, kde František Křižík instaloval v roce 1887 jako vůbec v prvním českém městě trvalé veřejné elektrické osvětlení, se protnuly životní cesty Magdaleny Trubačové a Jana Mukařovského, profesora tamější reálky. Jejich svatba se konala 15. února 1890 v Písku; jedním z jejich svědků byl Magdalenin pěstoun, strýc Emanuel Kůrka.4 Společenské postavení středoškolských profesorů bylo tehdy velmi vysoké a vztahovalo se přirozeně na celou rodinu. Nebylo obvyklé, aby manželka středoškolského profesora pracovala. Magdalena proto přijala roli ženy v domácnosti, po celý svůj život se pak pečlivě starala o chod celé rodiny. Byla velmi citlivá a empatická. Zatímco její manžel, Jan Mukařovský starší, byl dominantní a představoval

la pnp, f. jm, Mukařovský Jan a Magdalena (rodiče), Doklady rodinné, Duplikáty a opisy křestních listů a oddacího listu z let 1885—1940, inv. č. 594 a 595.

[25]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 25

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

přísně racionální pól rodiny, ona zastupovala pól emocionální. To byl také vklad do života, který dala oběma svým dětem. Svým způsobem se na tom nepřímo podílel i její strýc a pěstoun Emanuel Kůrka. Emanuel Kůrka byl komisařem, později vrchním inspektorem finanční stráže. Šlo o nevojenský ozbrojený sbor, jenž vznikl ve čtyřicátých letech 19. století sloučením důchodkové a pohraniční stráže. Mezi hlavní úkoly tohoto kontrolního útvaru, který byl podřízen finančním úřadům, respektive později přímo ministerstvu financí, patřila hraniční kontrola zboží a osob v rámci celního prostoru, mimo něj pak finanční kontrola v nejrůznějších podnicích — v lihovarech, cukrovarech atd.5 Kůrka byl mimořádnou osobností. Vychoval nejen svou neteř Magdalenu, ale mimo to měl velký vliv i na svého kmotřence, prasynovce Jana Mukařovského. Emanuel Kůrka se narodil 24. prosince 1817 ve Slaném jako sedmnácté dítě Kateřiny a Františka Kůrkových. Bohatou historii rodiny, z níž se však dospělosti kromě něj dožili pouze čtyři další sourozenci, sepsal v Památní knížce rodiny Kůrkové ze Slaného, kterou doplnil o svůj vlastní životopis.6 V letech 1830—1833 studoval na slánském gymnáziu, poté absolvoval jeden rok na pražské polytechnice. Především z finančních důvodů však musel své studium ukončit. Kůrka byl vůči Rakousku loajální, měl však vlastenecké smýšlení. Byl členem Matice české, v Praze také často navštěvoval Měšťanskou besedu. Jakožto člen důchodkové a později finanční stráže se ve službě mnohokrát vyznamenal hrdinskými činy. Zvlášť důležitá byla jeho výzvědná činnost ve válečném roce 1866 v okolí pevnosti Josefov.7 V rámci své služby Kůrka často cestoval;

5 6 7

Srov. Pavel Macek — Lubomír Uhlíř, Dějiny policie a četnictva i. Habsburská monarchie (1526—1918), Praha: Themis 1997, s. 88. la pnp, f. jm, Kůrka Emanuel, Památní knížka rodiny Kůrkové ze Slaného a životopis Emanuela Kůrky, inv. č. 6589 a 6590. la pnp, f. jm, Kůrka Emanuel, Doklady vlastní, Opisy dokladů o pracovním výkonu a mimořádných výsledcích a činech v době působení u finanční stráže v letech 1836—1884, inv. č. 6575—6582.

[26]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 26

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

na všech místech, která navštívil, si pořizoval jejich důkladné topografické popisy. Výsledky této své téměř vědecké práce plánoval předat rodině Mukařovských. Roku 1889 adresoval Emanuel Kůrka otci Jana Mukařovského také německy psané ponaučení do života (na dopisní obálce je napsáno: „Mému milému Jeníčkovi Mukařovskému, až jednou nebudu. Pokyn pro jeho budoucí život“): Jeníčku Budeš-li jednou čísti tyto řádky, vzpomeň si na mne a na tato slova: Největší lásku ve svém mládí měj ke svému studiu a k svému budoucímu povolání, k vědě, bádání a učení. Pamatuj si, je to štěstí v životě, a uč se všechno dokonale a ne přehnaně moc, nýbrž jen rozumně a s mírou — co může Tvůj duch strávit. A když jsi dosáhl, oč jsi usiloval, teprve holduj svým vnitřním pocitům, jestliže se v Tobě poctivě probudí, buď jen opatrný, aby byla harmonie s [mezi] Tvým duchem a čistými pocity. Tvé motto ať zní: Mou nevěstou je věda! 1889 Emanuel Kůrka8

S největší pravděpodobností hrál Emanuel Kůrka v životě Jana Mukařovského spolu s jeho rodiči jednu z klíčových rolí. Na rozdíl od otce, který byl plně oddán svému učitelskému povolání a který zdůrazňoval řád a povinnost, byl strýc osobností oplývající určitou velkorysostí a nadhledem. Jistě to bylo výsledkem jeho celkového přístupu k životu, zejména však jeho bohatých životních zkušeností, které rád předával. Uměl poutavě vyprávět o své práci v pohraničí, o svých vojenských dobrodružstvích, o životě v Praze, o národně buditelské činnosti, a navíc s malou Annou a Janem Mukařovskými chodil i na procházky

la pnp, f. jm, Kůrka Emanuel, Mukařovskému Janu (otci), Ponaučení do života, německy psaný dopis z roku 1889, inv. č. 6583.

[27]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 27

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

a ukazoval jim město a řemesla. V jedné ze svých vzpomínek Jan Mukařovský v této souvislosti o svém prastrýci napsal: Prastrýc, ač stařec kolem 80 let, ale přesný, chodil se mnou zejména v předškolním věku po městě k řemeslníkům do dílen, abych poznal lidskou práci, a po přírodě, aby se mnou uvažoval o lidech a o životě. Mluvil se mnou jako s dospělým a já ho za to měl nesmírně rád.9

Kromě výše uvedeného duchovního odkazu, totiž životního motta, zanechal „strýčínek“ Emanuel Kůrka, jak jej oslovoval malý Jan, také jednu hmotnou věc — válečkový jehličkový hrací strojek s věnováním „Tento hrací stroj zhotoven od Hřebíčka v Praze náleží po mé smrti Jeníčkovi Mukařovskému. V Písku roku 1898. E. Kůrka“.10 Podle Hany Mukařovské měl tento strojek pro jejího otce velkou emocionální hodnotu. „Aniž jsem si to přirozeně uvědomoval,“ napsal ve svých vzpomínkách Jan Mukařovský, „vychovali mě všichni tři [matka, otec i strýc] k vědecké práci, každý svým způsobem.“11 Zatímco matka a strýc jej ovlivnili svou citovostí, přístupem k životu a světoběžnictvím, otec dbal o výchovu intelektu. Je patrné, že to jsou polohy, které se mísily a střetávaly v celém životě Jana Mukařovského. Na jedné straně ohromné myšlenkové rozlety, na druhé pak jejich korekce přísnou racionalitou. O životě Jana Mukařovského v předškolním a raném školním věku toho lze zjistit jen velmi málo. Víme jen, že postupně se formoval

9 10

la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Autobiografie, inv. č. 2; srov. la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky ii, inv. č. 3106. Dle osobních rozhovorů s Hanou Mukařovskou uskutečněných v letech 2010—2012; viz také nepublikovaný rukopis Hany Mukařovské: „Jan Mukařovský — životopisná črta. Pohled zblízka“, archiv autora. la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Autobiografie, inv. č. 2; srov. la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky ii, inv. č. 3106.

[28]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 28

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

a sílil jeho vztah k literatuře a k četbě. V jednom svém vzpomínkovém textu v této souvislosti napsal: [Č]etba […] doprovázela bez ustání mé dětství někdy i k nepřílišné radosti otcově. Než jsem uměl číst, četl mi otec pohádky B. Němcové a Sládkovy básně pro děti. Když jsem se naučil číst, došlo velmi záhy na Jiráska, Třebízského, sebrané spisy Němcové a hlavně k „nepřílišné radosti otcově“ na Vernea a potají i na Maye.12

Pětileté studium na obecné škole (1897—1902) proběhlo bez větších problémů, i když zhoršená známka z kreslení (dvojka) od třetí třídy naznačuje, že nejspíš nebyl příliš výtvarně nadaný.13 Přechod na osmileté gymnázium a studium na tomto slavném píseckém školním ústavu lze nastínit na základě dochovaných údajů a dokumentů již lépe.

12 13

Tamtéž. la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Vysvědčení z obecné školy z let 1897—1902, inv. č. 24.

[29]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 29

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

Písek a gymnázium V raném dětství byl svět Jana Mukařovského omezen na prostředí rodiny, na město a okolí, které poznával s rodiči nebo se strýcem. Kromě toho zde byly ještě také Kasejovice, kam jezdil za babičkou a dědečkem na prázdniny. Během svých gymnaziálních let začal intenzivněji vnímat své okolí, objevil pro sebe literaturu, mocně na něj působilo kulturní a společenské dění ve městě. „V mladých myslích našich žáků,“ píše Josef Kotalík ve svém článku o významných studentech píseckého gymnázia, „zanechávala také hluboké stopy celistvá atmosféra přírody, občanského a kulturního života ‚města v lesích‘, ‚jihočeských Atén‘, ‚pensionopole‘ a v jakých jiných zkratkách se vystihuje osobitost Písku.“14 Právě o nemožnosti zachytit tuto osobitost se krátce zmínil i Jan Mukařovský: Vedle gymnázia a knihovny byly ještě vlivy další, jež lze zhruba shrnout slovy: město a příroda. Jen kulturní historik dovedl by plasticky charakterizovat první z těchto prostředí a jen lyrik mohl by vystihnout to druhé. Netroufám si ani se o to pokusit. Vím jen, že město a příroda pomáhaly formovat jinošskou mysl, neboť město a příroda mají v Písku osobitý ráz. Ovzduší, které vytvářejí, vniká do školních síní všemi dveřmi i okny. Bylo nepozorovatelné v době, kdy jsme je dýchali, ale je nejsilnějším kouzlem vzpomínek. Pravíme-li: Písek, myslíme na jeho gymnázium i naopak. A vyslovujeme-li přání zdaru a rozkvětu do budoucna, platí ze srdce obojímu zároveň — městu i jeho staré milé škole.15

Josef Kotalík, „Jak studovali významní žáci ústavu“, in: Stosedmdesát let píseckého gymnasia. 1778—1948, Písek: Státní reálné gymnasium v Písku 1948, s. 75. Jan Mukařovský, „Vzpomínka na písecké gymnázium“, in: Stosedmdesát let píseckého gymnasia. 1778—1948, Písek: Státní reálné gymnasium 1948, s. 149.

[30]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 30

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

Mezi žáky a absolventy píseckého gymnázia můžeme najít řadu předních českých kulturních, vědeckých a politických osobností (například Mikoláše Alše, Františka Ladislava Čelakovského, Jaroslava Ludvíkovského, Augusta Sedláčka, Antonína Sovu, Josefa Velenovského, Čeňka Zíbrta aj.). V době, kdy na gymnáziu studoval Mukařovský, tedy v letech 1902—1910, panovalo v ústavu relativně klidné a idylické, starosvětské prostředí. Profesoři byli vyššího věku, nebyli mezi nimi sice výrazné vědecké osobnosti, důležité bylo však to, že studentům předávali vědomosti v systematizované podobě a podporovali jejich vlastní myšlení a vyjadřovací, totiž formulační schopnosti. Mukařovský se ve svém vzpomínkovém článku nicméně zmiňuje o dvou významných osobnostech působících v té době v Písku: Mezi profesorskými stařešinami byli i dva, kteří přečnívali svým významem daleko písecký obzor: Adolf Heyduk a August Sedláček. Ani jeden, ani druhý nás neučili (třebaže penzista August Sedláček přebíral občas nějakou hodinu vyučovací na reálce), ale jejich bezděký vliv na studenty nechtěl by asi podceňovat nikdo z těch, kdo se v pozdějším životě sami věnovali kulturní tvorbě; není totiž bez užitku pro mladé lidi, potkávají-li v době svého rozvoje — třeba i bez přímého styku — osobnosti, které jim pomáhají svým příkladem najít životní cíl.16

Skutečností bylo, že studium bylo bráno velmi vážně a že učitelé byli přísní. „Je přirozené, že v prostředí tak vážném,“ vzpomíná Mukařovský, „se už mladost sama mohla jevit mírnou opovážlivostí. […] Přísnost byla veliká a jeden z mých učitelů (na kterého rád vzpomínám) pokládal u vysokoškolského studenta za příznak zhýralosti, chodil-li v létě bez klobouku.“17 Vznikalo tak určité generační napětí, které mělo mnoho podob. A to nejen ve škole, ale také v rodinách a ve veřejném životě.

16 17

Tamtéž, s. 148. Tamtéž.

[31]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 31

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

Co se týče studia Jana Mukařovského, vesměs prospíval s vyznamenáním, ovšem již v prvním pololetí dostal sníženou známku z chování. V kolonce „mravné chování“ je na pololetním vysvědčení ve školním roce 1902/1903 uvedeno „uspokojivé“.18 To dle našeho současného hodnocení odpovídá dvojce. Sám Mukařovský to ve svých vzpomínkách zdůvodňuje tak, že byl neposedou, že se rád pral, ale také že vyrušoval, že si v hodinách místo sledování výkladu často četl. Kromě toho měl problémy i s katechetou, což se ve vyšších ročnících samozřejmě také projevilo sníženou známkou. O tom, jaké panovaly v rodině vztahy a jak kdo přijímal Janovo „lumpačení“ a jeho známky z chování, svědčí následující drobná poznámka: „Dvojka z mravů rmoutila otce, ale uspokojovala strýce, ač o tom nemluvil a jen mi vždycky pochválil vysvědčení, a možná i matku.“19 Když se pak později Jan Mukařovský stal středoškolským profesorem, tato jeho vlastní zkušenost se promítla i do jeho přístupu k žákům, které učil. Když totiž jejich rodiče vyčítali synům, že mají špatné známky z mravů, snažil se jim vysvětlit, že jsou to přece jen kluci, a říkal jim: „[…] co od kluka čekají jiného; chtějí snad mít z kluka pitomce — primusa? Ať jsou rádi, že se dovede poprat a zlobit.“20 To byl samozřejmě postoj, který v žádném případě Janův otec neschvaloval. Krátkou zprávu o studiu Jana Mukařovského na píseckém gymnáziu podává Josef Kotalík. Zmiňuje se například o tom, že mezi jeho témata k řečnickým cvičením byly v vii. třídě Národní konvent ve Francii a v viii. třídě Čelakovského Ohlas písní českých. V latině přečetl celou první knihu Horatiových ód. Maturitní zkoušku vykonal

18 19 20

la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Vysvědčení z gymnázia z let 1903—1910, inv. č. 28. la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Autobiografie, inv. č. 2; srov. la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky ii, inv. č. 3106. Jan Mukařovský, „Fragment pracovního deníku Jana Mukařovského“, Host 16, 2000, č. 1, s. 51; srov. la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Vzpomínky i, inv. č. 3100.

[32]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 32

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

1. července 1910. Při ústní zkoušce pak dostal otázky týkající se Čechových Jitřních písní, dále díla Vrchlického a Němcové. Je zajímavé, a upozorňuje na to také Kotalík, že právě Čechovi, Vrchlickému a Němcové věnoval Mukařovský své první slohové a veršové rozbory.21 Ostatně Čechovo dílo (konkrétně Čechova epika) bylo předmětem i jeho klauzurní zkoušky z češtiny, kterou absolvoval po vystudování filozofické fakulty, aby získal učitelskou způsobilost.22 „Nevychovávalo nás však jen gymnázium,“ připomíná Mukařovský a pokračuje, „zejména ve vyšších třídách dávala nám hodně tehdejší městská knihovna a čítárna. Bylo zakázáno do nich chodit, a tím jen zvyšována jejich přitažlivost.“23 Knihovníkem městské knihovny byl tehdy František Lipš (1874—1960), který byl však mládeži nakloněn, takže knihy a časopisy mezi ní volně kolovaly.24 Kromě toho zde bylo ještě divadlo. Sám Lipš byl ochotníkem a o píseckém divadle napsal knihu.25 Podstatné však bylo také to, že rodina Mukařovských dlouho bydlela v Tylově ulici u rozsáhlého městského parku (dnešní Palackého sady), především však v blízkosti divadla. To se tehdy jmenovalo Na střelnici. Jde o dnešní divadlo Fráni Šrámka, které ovšem svoji současnou podobu získalo až v roce 1937. Divadlo a divadelní prostředí Jana Mukařovského okouzlilo, stal se proto jeho pravidelným návštěvníkem,

22 23 24

Josef Kotalík, „Jak studovali významní žáci ústavu“, cit. dílo, s. 90—91; maturitní vysvědčení, respektive vysvědčení dospělosti viz la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Vysvědčení z gymnázia z let 1903—1910, inv. č. 45. la pnp, f. jm, Doklady vlastní, Vysvědčení, doklady a opisy dokladů z ff uk z let 1910—1928, inv. č. 98. Jan Mukařovský, „Vzpomínka na písecké gymnázium“, cit. dílo, s. 149. František Lipš byl knihovníkem v letech 1904—1939, současně byl ovšem také správcem městského archivu a muzea (zasloužil se o uspořádání Heydukova muzea). Srov. František Lipš, „Počátky knihovny v Písku“ [1934], in: Karel Votava (ed.), Písecká čítanka i, Písek: Okresní knihovna 1980, s. 45—46. František Lipš, Divadlo v Písku. Historická studie, Písek: Fr. Podhajský 1938.

[33]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 33

28.7.2015 16:44:13

Jan Mukařovský

kterým byl v podstatě po celý život. Divadlo si oblíbil do té míry, že o něm později nejenom psal, ale měl mezi divadelníky i mnoho přátel, sám byl dokonce určitou dobu aktivním ochotníkem (viz s. 146—147). Jan Mukařovský přirozeně nevyrůstal bez kamarádů. Ve svých vzpomínkách se zmiňuje o dvou svých spolužácích. O Václavu Královi, armádním plukovníkovi, který byl v roce 1942 popraven nacisty, a o Josefu Kotrčovi (1892—1952), jenž se stal středoškolským pedagogem, kulturním a politickým pracovníkem. Ve třicátých letech působil Kotrč jako profesor na písecké obchodní akademii, přispíval do časopisů, byl předsedou místní skupiny Svazu přátel Sovětského svazu. V roce 1939 byl po příchodu nacistů do města zatčen, v průběhu války byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce opět pracoval jako pedagog a stal se předsedou Okresního národního výboru v Písku. Kotrč je autorem několika učebnic české a slovenské literatury, věnoval se literární kritice, regionální literatuře a historii.26 Josef Kotrč a Jan Mukařovský si byli velmi blízcí, jejich přátelství trvalo celý život a přeneslo se i na jejich rodiny. Je pravděpodobné, že to byl také Kotrč, kdo inicioval, aby Mukařovskému bylo uděleno čestné občanství města Písku. Stalo se tak v roce 1950, kdy Mukařovský byl již druhým rokem ve funkci rektora Univerzity Karlovy. Z dochovaného konceptu projevu, který přednesl při převzetí tohoto vyznamenání, je patrné, jak se proměnilo jeho vnímání společnosti i města jako takového. Neuchyluje se k „idealizujícímu závoji vzpomínky“,27 mnohem více jej zajímá přítomnost a budoucnost, kterou v padesátých letech rýsovala stalinská ideologie a kterou Mukařovský přijal a prosazoval. Do svého návrhu projevu si poznamenal:

Například Josef Kotrč — Josef Kotalík, Stručné dějiny československé literatury pro vyšší třídy středních škol, Praha: Československá grafická Unie 1934; Josef Kotrč, Dějiny československé literatury pro učitelské ústavy, Praha: Československá grafická Unie 1935; srov. Josef Kotalík, „Jak studovali významní žáci ústavu“, cit. dílo, s. 87. Srov. Jan Mukařovský, „Vzpomínka na písecké gymnázium“, cit. dílo, s. 148.

[34]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 34

28.7.2015 16:44:13

1 ⟶ Cesty k sobě a k literatuře

Donedávna, když jsme my, písečtí rodáci, myslili na své rodné město, objevovala se nám v mysli chtěj nechtěj jakási starosvětská idyla. Bývali jsme mladí, bývalo tu všechno krásné, my odešli a hle, po dvacíti, třiceti, čtyřiceti letech nacházíme vše, jak bývalo. Stačila dvě leta po vítězném únoru a všechno je jiné, než bývalo. Podívá se člověk s výšiny na město a vidí: Jitex roste tam, kde před dvěma lety bylo pole, nemocnice svítí červenými střechami nových pavilonů. Jde člověk po městě a vidí: pět knihkupeckých výkladů na náměstí, dalších pak několik v ulicích tam, kde donedávna čekali nedočkavě na zákazníka dva tři knihkupci. Ve chvílích oddechu je město plné dělnické mládeže: sebevědomých a bystrých mladých budovatelů. Náměstí se v určitých hodinách podobá ohromnému nádraží autobusů.28

I když proměněný a stále se měnící, byl Písek pro Mukařovského především vždy rodným domovem. Městem, v němž prožil své dětství, mládí, první lásky, kde poznal umění, literaturu a divadlo a kde vznikaly také jeho první literární pokusy. Městem, do něhož se rád vracel a kde měl také své celoživotní přátele.

la pnp, f. jm, Rukopisy vlastní, Díky — velké vyznamenání…, inv. č. 3635.

[35]

Mukáč sazba_v04_NEW.indd 35

28.7.2015 16:44:13