Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 1
9.11.2015 12:30:30
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 2
9.11.2015 12:30:30
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 3
9.11.2015 12:30:30
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 4
9.11.2015 12:30:30
Brno 2016
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 5
9.11.2015 12:30:30
Copyright © 2015 by Jacob Grey Cover layout design © HarperCollinsPublishers Ltd 2015 Cover illustration © Jeff Nentrup Translation © Denisa Streublová, 2016 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 isbn 978-80-7491-483-6
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 6
9.11.2015 12:30:31
Zvláštní poděkování patří Michaelu Fordovi
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 7
9.11.2015 12:30:31
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 8
9.11.2015 12:30:31
„(…) Některé z obětí byly nalezeny s otisky zubů na těle. Jiné zemřely na otravu nebo po pádu z velké výšky. Dosud nikdo neví, co — nebo kdo — stojí za touto podivnou sérií vražd, které zasáhly Blackstone onoho osudného léta.“
tajemství temného léta sepsala Josephine Wallaceová, hlavní knihovnice Blackstoneské ústřední knihovny
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 9
9.11.2015 12:30:31
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 10
9.11.2015 12:30:31
1
Noc patřila Krákovi. Byl zahalený do jejích stínů, nasával její pachy. Vychutnával si všechny zvuky i ticha. Skákal ze střechy na střechu, sledován pouze bílým okem měsíce a třemi vránami kroužícími na temné obloze nad ním. Blackstone se roztahoval do všech stran jako šířící se nákaza. Krák se rychle rozhlédl po městě — mrakodrapy tyčící se na východě a na západě, nekonečná šikmá linie střech v chudinských čtvrtích a kouřící komíny průmyslové oblasti. Na severu se rýsovaly opuštěné činžáky. Kdesi na jihu byla řeka Blackwater, tekuté bahno odnášející s sebou špínu z města, které ani přesto nebylo čistší. Krák cítil její hnilobný zápach. Zastavil se u špinavého střešního světlíku. Zlehka položil ruce na sklo a zíral do měkké záře. Hrbatý domovník, ztracený ve vlastním světě, postrkoval dole v hale kbelík s mopem. Nahoru se nepodíval. Tihle lidé se nikdy nedívají nahoru. Krák znovu vyrazil. Vylekal tlustého holuba, protáhl se kolem prastarého billboardu a celou dobu věděl, že jeho vrány poletí za ním. Dvě z nich byly stěží vidět —
11
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 11
9.11.2015 12:30:31
míhající se stíny černé jako uhel. Třetí byla bílá, světlým peřím pableskovala ve tmě jako duch. Umírám hlady, reptal nejmenší Pišta. Tence zavřeštěl. Ty pořád umíráš hlady, řekl Mrzout. Pravidelně a pomalu mával křídly. Ta dnešní mládež je strašně rozežraná. Krák se usmál. Ostatním lidem by hlasy jeho vran zněly jako obyčejné ptačí skřehotání. On ale slyšel víc. Mnohem víc. Jsem pořád ve vývinu, ohradil se Pišta a rozhořčeně máchl křídly. Škoda že tvůj mozek ne, utrousil Mrzout. Snížek, stará bílá slepá vrána, kroužil nad nimi. Jako obvykle neříkal vůbec nic. Krák zpomalil, aby chytil dech, a z plných plic nasál chladný vzduch. Zaposlouchal se do zvuků noci — svištění aut na kluzkém asfaltu, dunění hudby kdesi v dáli. Ještě dál znělo houkání sirény a nezřetelný křik nějakého muže. Jestli zvýšil hlas ze vzteku nebo radosti, Kráka nezajímalo. Tam dole to patřilo obyčejným lidem z Blackstoneu. Tady nahoře, mezi obrysy domů a střech, to patřilo jemu a jeho vránám. Prošel proudem teplého vzduchu z klimatizace, pak se zarazil a zavětřil. Jídlo. Něco slaného. Doběhl ke kraji střechy a podíval se dolů. Viděl, jak se v uličce plné popelnic otevřely dveře. Byl to zadní dvorek bistra s nočním provozem. Krák věděl, že často vyhazují jídlo, kterému vůbec nic není — nejspíš zbytky, ale on 12
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 12
9.11.2015 12:30:31
nebyl vybíravý. Rychle se podíval do všech koutů. Neviděl nic znepokojujícího, ale na zemi to bylo vždycky riskantní. Jejich prostor, ne jeho. Mrzout přistál vedle Kráka a naklonil hlavu. Od jeho krátkého zobáku se zlatě odrazilo světlo z pouličních lamp. Myslíš, že je to bezpečné? zeptal se. Náhlý pohyb přilákal Krákův pohled. Byla to jen krysa slídící v popelnici. „Myslím, že ano,“ řekl Krák, „ale stejně buďte ve střehu.“ Věděl, že to varování nepotřebují. Byli spolu osm let a on se na ně mohl spolehnout víc než sám na sebe. Přehodil nohy přes okraj střechy a měkce dopadl na podestu požárního schodiště. Pišta se snesl dolů a posadil se na popelnici, zatímco Mrzout doplachtil na roh střechy a sledoval hlavní ulici. Snížkovy pařátky zaškrábaly o kov, jak seskočil na zábradlí požárního schodiště. Všichni hlídkovali. Krák se plížil po schodech. Na chvíli se přikrčil, ale oči nespouštěl ze zadních dveří bistra. Z vůně jídla mu začalo divoce kručet v břiše. Pizza, prolétlo mu hlavou. A taky hamburgery. Zalovil v nejbližší popelnici, až našel žlutý polystyrenový termobox na jídlo, ještě teplý. Rozevřel ho. Hranolky! Házel si je hladově do pusy. Byly mastné, slané, na okrajích trochu připálené. Byly dobré. Ocet ho pálil v krku, ale to mu nevadilo. Nejedl už dva dny. Polykal bez žvýkání a skoro se začal dávit. Nacpal do sebe další hrst. Jeden kousek mu upadl na zem. Hned tam byl Pišta a útočil na jídlo zobákem. Mrzout chraplavě zakřičel. 13
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 13
9.11.2015 12:30:31
Krák ustoupil a shrbil se vedle popelnice, očima prohledával temnotu. Srdce se mu zastavilo. Na konci uličky se objevily čtyři obrysy. „Hej,“ hulákal nejvyšší z nich, „vypadni z naší skrýše.“ Krák se odplazil zpátky, krabici s jídlem si pevně tiskl k sobě. Pišta zběsile mával křídly a rychle odletěl. Postavy přistoupily blíž a jejich obličeje ozářily pouliční lampy. Byli to kluci o pár let starší než Krák. Podle oblečení děti bez domova. „Je tam toho dost,“ řekl Krák a kývl směrem k popelnicím. Cítil se nejistý, když mluvil s lidmi. Téměř se mu to nestávalo. „Dost pro všechny,“ opakoval. „To tedy není,“ odvětil kluk s dvěma kroužky v horním rtu. Sebejistě se klátil před ostatními. „Je tu dost jen pro nás. Ty tady kradeš.“ Máme jít na ně? zeptal se Pišta. Krák zavrtěl hlavou. Hranolky za rvačku nestojí. „Ty mi nemáš co odmlouvat, ty jeden špinavej zlodějíčku,“ vykřikl ten vysoký. „Jsi lhář!“ „Seš odpornej a smrdíš,“ přidal se s úšklebkem jeden menší kluk. Kráka polilo horko a zrudl. Ustoupil o krok dozadu. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se ho kluk s propíchnutým rtem. „Proč tu s námi chvíli nepobudeš?“ Přistoupil ke Krákovi a tvrdě ho rýpl pod žebra. Krák na ten nečekaný útok nebyl připravený a převrátil se na záda. Box mu vypadl z rukou a hranolky se rozletěly všude kolem. Kluci ho obklíčili. „A teď je házíš po zemi, jo?“ 14
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 14
9.11.2015 12:30:31
„Nechtěl bys je náhodou sebrat?“ Krák se vyškrábal na nohy. Byl v pasti. „Můžete si je nechat.“ „Pozdě,“ řekl jejich vůdce. Jazykem si přejížděl piercing ve rtu. „Budeš muset zaplatit. Máš prachy?“ Krák obrátil kapsy naruby. Srdce mu divoce bušilo. „Žádné.“ Všiml si, jak se zablýskla dýka, kterou vůdce vytasil z kapsy. „Tak v tom případě nám místo toho dáš svoje zlodějský prsty.“ Skočil po Krákovi. Ten se chytil okraje kontejneru a vyhoupl se na něj. „Nějakej rychlej, co?“ řekl šéf. „Na něj.“ Ostatní tři obstoupili kontejner. Jeden zaútočil Krákovi na kotník. Další začal kontejnerem třást. Krák sotva udržel rovnováhu. Kluci se smáli. Krák si všiml okapu, který byl asi tři metry nalevo od něj, a skočil. Ale jakmile se prsty chytil kovu, okap se odlomil od zdi v oblaku cihelného prachu. Krák dopadl na asfalt. Cítil, jak mu vzduch explodoval v plicích. Obklopily jej čtyři šklebící se obličeje. „Přidržte ho,“ rozkázal šéf. „Prosím… ne,“ žadonil Krák. Vzpouzel se, ale protivníci mu zasedli nohy a roztáhli mu ruce do upažení. Pak se k němu sklonil ten s nožem. „Tak co, která to bude, kluci?“ Špičkou dýky střídavě ukazoval na jednu a druhou Krákovu ruku. „Levá, nebo pravá?“ Krák nikde neviděl vrány. V žilách mu koloval strach. Kluk si přidřepl a zaklekl mu hrudník. „Enyky benyky kliky bé.“ Čepel tančila ze strany na stranu. 15
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 15
9.11.2015 12:30:31
Pozor, Kráku! zavolal Mrzout. Tím pronikavým výkřikem k sobě přilákal pohled všech chlapců. Pak se najednou odněkud seshora vynořila čísi ruka a popadla kluka s nožem za límec. Vyjekl. Ozvalo se pleskání kůže o kůži a nůž s cinknutím dopadl na zem. Kde se tu tenhle vzal? ptal se Pišta. Krák se posadil. Vysoký hubený muž držel kluka s propíchnutým rtem pod krkem. Hnědé kudrnaté vlasy mu trčely zpod flekaté vlněné čapky. Měl na sobě několik vrstev špinavého oblečení a starý hnědý pršiplášť přepásaný roztřepeným modrým provázkem. Obličej mu nerovnoměrně pokrývaly rozježené vousy. Krák mu hádal něco mezi dvaceti a třiceti lety. Podle všeho žil na ulici. „Nechte ho na pokoji,“ poručil skřípavým hlasem. V šeru jeho ústa vypadala jako černá díra. „Co se do toho pleteš?“ řekl ten, který stále svíral Krákovu levou paži. Příchozí tvrdě strčil do kluka s propíchnutým rtem, až upadl mezi popelnice. „To je magor,“ ozval se výrostek, který držel Kráka za nohy. „Padáme odsud.“ Jejich vůdce sebral ze země nůž a máchal s ním před bezdomovcem. „Máš štěstí, že seš tak zaprasenej,“ zavrčel. „Nechci si ušpinit kudlu. Pojďte, kluci.“ Členové gangu se otočili a vyrazili pryč. Krák se vyškrábal na nohy a lapal po dechu. Uviděl, že vrány sedí na požárním schodišti a tiše ho pozorují. Poté, co nepřátelé zmizeli za rohem, se v temnotě uličky objevil další menší stín a postavil se těsně vedle 16
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 16
9.11.2015 12:30:31
muže. Byl to kluk — asi sedmiletý nebo osmiletý, hádal Krák. Měl bledý úzký obličej a blonďaté vlasy mu trčely do všech stran jako hřebíky. „Jo, a už se nevracejte,“ křičel a hrozil pěstí. Krák vyrazil k hranolkům rozesetým po zemi. Házel je zpátky do krabičky. Dobrým jídlem se nesmí plýtvat. Celou dobu však cítil v zádech pohledy svého zachránce a malého kluka. Pak si box nacpal do největší kapsy kabátu a pospíchal k požárnímu schodišti. „Počkej,“ ozval se muž. „Co jsi zač?“ Krák se k němu otočil, ale díval se na zem. „Nejsem nikdo.“ Muž si odfrkl. „Fakt? A kde jsou tedy tvoji rodiče, pane Nikdo?“ Krák zatřásl hlavou. Nevěděl, co jiného má říct. „Měl bys být opatrný,“ varoval ho muž. „Umím se o sebe postarat.“ „Moc to tak nevypadalo,“ ozval se najednou chlapeček a vystrčil bradu. Krák slyšel, jak vrány přešlapují nahoře na zábradlí. Muž po nich blýskl pohledem. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu. „Tvoji kamarádi?“ zeptal se. Čas jít domů, rozhodl Mrzout. Krák začal šplhat po ocelovém žebříku a neohlížel se. Lezl rychle, přitahoval se rukama a jeho hbité nohy byly na požárním schodišti sotva slyšet. Vystoupal na střechu, naposledy se rozhlédl a viděl, jak ho muž pozoruje, zatímco se klouček přehraboval v popelnici. 17
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 17
9.11.2015 12:30:31
„Blíží se něco nedobrého,“ zavolal muž. „Něco opravdu zlého. Dostaneš se do potíží. Promluv si o tom s holuby.“ Promluvit si s holuby? Krák mluvil jen s vránami. Holubi, pronesl Pišta s opovržením, jako by Krákovi četl myšlenky. To i balvan má víc rozumu. Asi má o kolečko navíc, usoudil Mrzout. Jako spousta dalších lidí. Krák vyskočil na střechu a poklusem vyrazil vpřed. Nemohl ale dostat z hlavy poslední slova toho muže. Vůbec mu totiž nepřipadal jako blázen. Měl bystrou tvář a pronikavé oči. Nebyl jako ti staří opilci, co se potácejí po ulicích nebo se zdržují v průchodech a žebrají. A krom toho Krákovi pomohl. Bezdůvodně riskoval. Krákovy vrány plachtily nad ním a kroužily okolo celou cestu k hnízdu. Domů. Splašené srdce se mu konečně uklidnilo, když jej noc sevřela ve svém temném objetí.
18
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 18
9.11.2015 12:30:31
2
Je to zase tentýž sen. Stejný jako vždycky. Ocitne se zpátky v domě, kde dřív bydlel. Postel je tak měkká, že si připadá, jako by ležel na obláčku. Pod peřinou je teplo a on by se strašně rád otočil na druhý bok, přitáhl si ji až pod bradu a znovu usnul. Ale nikdy to nejde. Protože ten sen není pouhým snem. Je to vzpomínka. Slyší rychlé kroky na schodišti. Už si pro něj jdou. Spustí nohy z postele a chodidla zaboří do huňatého koberce. Pokoj je ponořen ve stínech, ale on dokáže rozpoznat obrysy svých hraček vyrovnaných na prádelníku a poličky plné obrázkových knížek. Zpod dveří proniká do pokoje světlo a on slyší hlasy svých rodičů. Znějí naléhavě, i když šeptají. Klika se pohne a oni vejdou. Jeho matka je v černém a na tvářích se jí stříbřitě lesknou slzy. Otec má na sobě hnědé manšestráky a napůl rozhalenou košili. Čelo mu skrápí pot. „Prosím, ne,“ žadoní Krák. Matka sevře jeho ruce ve svých — jsou vlhké a studené — a táhne ho k oknu. Krák se jí snaží vyškubnout, ale v tom snu je ještě malý a ona silná. „Neper se se mnou,“ říká matka. „Prosím, bude to tak nejlepší. Slibuju.“ 19
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 19
9.11.2015 12:30:31
Krák ji kopne do holeně a poškrábe ji. Ona ho ale v ocelovém sevření přitáhne blíž k sobě a nese ho k parapetu. Krák je k smrti vyděšený a zakousne se jí do předloktí. Nepouští ho, ani když jí zuby proniknou kůží. Otec roztáhne záclony a Krák na chvilku zahlédne v temném odrazu okna sebe samého — buclatého, vykuleného, vystrašeného. Okno je dokořán a do pokoje vane studený noční vzduch. Teď už ho chytil i otec — každý jej drží za jednu ruku a nohu. Krák křičí a snaží se vykroutit z jejich sevření. „Šššš, ššš,“ konejší ho matka, „nic se neděje, všechno je v pořádku.“ Noční můra se už chýlí ke konci, ale je pořád stejně strašlivá. Rodiče ho posadí na parapet, nohy mu visí dolů a on vidí zemi hluboko pod sebou. Otcova napjatá tvář působí surově. Nepodívá se synovi do očí. Ale Krák vidí, že i on pláče. „Udělej to,“ říká otec a povoluje stisk, „prostě to udělej!“ „Proč?“ chce se Krákovi křičet. Ale ozve se jenom usedavý nářek malého dítěte. „Moc mě to mrzí,“ kaje se jeho matka. A pak ho strčí ven z okna. Na zlomek vteřiny se mu zvedne žaludek. Ale potom ho chytí vrány. Popadnou ho za paže a za nohy, zatínají mu drápky do kůže a do pyžama. Tmavý mrak, který se objevil zničehonic a táhne jej vzhůru. Krák má obličej plný peří a cítí jeho zemitý pach. Vznáší se, pořád vzhůru, je unášen a nad sebou vidí černé oči, tenké nohy a mávající křídla. Odevzdá své tělo ptákům a poddá se rytmu jejich letu, připravuje se na probuzení. Ale té noci se nevzbudí. 20
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 20
9.11.2015 12:30:32
Vrány se snášejí dolů a zlehka ho položí na chodník, který se stáčí zpátky k domu vedle příjezdové cesty mezi vysokými stromy. Vidí své rodiče u zavřeného okna jeho pokoje. Objímají se. Jak mohli? Pořád se neprobouzí. Potom zahlédne postavu, muže, který se zhmotňuje z temnoty předzahrádky a rozvážně kráčí k domu. Je vysoký, skoro stejně vysoký jako vstupní dveře, a vyzáblý. Tenké ruce a nohy má k tělu neúměrně dlouhé. Ten sen ještě nikdy nepokračoval takhle. To už není součást jeho vzpomínek — a Krák to ví, cítí to hluboko v kostech. Zblízka vidí tvář toho muže. Nikoho takového nikdy předtím neviděl. Chce se odvrátit, ale nemůže odtrhnout zrak od jeho bledých rysů. Vynikají v kontrastu s tmavými vlasy, které mu zubatě překrývají čelo a jedno oko. Byl by to pohledný muž, nebýt jeho očí. Jsou úplně černé. Žádné bělmo, jen jedna velká zornice. Krák netuší, kdo ten muž je, ale ví, že není obyčejný padouch. Jeho štíhlé tělo přitahuje temnotu. Přišel, aby ubližoval, aby konal zlo. Tohle slovo napadne Kráka bez přemýšlení. Chce křičet, ale strachy nevydá ani hlásku. Zoufale se touží vzbudit, ale nejde to. Nezvaný návštěvník zkroutí rty do úsměvu a zvedne ruku. Jeho prsty připomínají pavoučí nohy. Sevřou klepadlo na dveřích, jako když se zavírá květina, a Krák si všimne velkého zlatého prstenu. Poté už nevidí nic jiného a zaostří na symbol vyrytý do oválného šperku. Pavouk v ostrých linkách, osm naježených nohou. Jeho tělo tvoří jediná zakroucená linie, malá křivka je hlava a větší zadeček. Na zádech pavouka je znak připomínající písmeno M. 21
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 21
9.11.2015 12:30:32
Neznámý jednou zaklepe na dveře a pak otočí hlavu. Dívá se zpříma na Kráka. Vrány jsou na okamžik pryč a na světě není nikdo jiný než Krák a ten muž. Cizinec měkce zašeptá, jeho rty se při tom sotva pohnou: „Jdu si pro tebe.“ Krák se s výkřikem probudil. Na čele mu usychaly kapky potu a paže měl pokryté husí kůží. Viděl, jak mu jde od úst pára, i když spal pod plachtou, nataženou ve větvích. Posadil se, strom zavrzal a hnízdo se trochu zahoupalo. Zpod dlaně mu najednou vyběhl pavouk. Náhoda. To je jenom náhoda. Co je? zeptal se Pišta, který k němu přilétl z druhého konce hnízda. Krák zavřel oči. Za víčky mu stále žhnul obraz prstenu s pavoukem. „Ale, jenom sen,“ odvětil. „Ten, co se mi zdá pořád. Spi klidně dál.“ Až na to, že dnes to nebyl ten sen. Onen neznámý muž u dveří — to se přece ve skutečnosti nestalo. Nebo ano? Snažili jsme se spát, reptal Mrzout, ale vzbudils nás. Házel jsi sebou jako napůl sezobnutá žížala. I starý Snížek je vzhůru. Krák slyšel, jak si Mrzout nakvašeně čechrá peří. „To mě mrzí,“ omluvil se Krák. Zase si lehl, ale usnout už nemohl. V hlavě mu pořád dozníval předešlý sen. Osm let se mu vracela stále stejná noční můra. Proč to bylo dnes v noci jiné? Krák odhodil deku a chvíli se rozhlížel v šeru. Jeho hnízdo tvořila tři metry široká plošina z prken a splete22
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 22
9.11.2015 12:30:32
ných větví upevněná na stromě. V podlaze byla dvířka, která vyrobil z desek vlnitého plastu. Po stranách byly další propletené větve zpevněné trámy, které posbíral na stavbě. Hnízdo mělo tvar misky se strmými stěnami, asi metr vysokými. Krákův skromný majetek ležel v odřeném kufru, který našel před několika měsíci na břehu řeky Blackwater. V hnízdě byl i starý závěs, jímž mohl prostor rozdělit, když chtěl trochu soukromí. Mrzout to nikdy nechápal. Na druhé straně byl malý otvor v plachtě, kudy do hnízda přilétaly vrány. Bylo tam chladno — hlavně v zimě —, ale sucho. Když ho vrány donesly před osmi lety do toho starého parku poprvé, společně se usadili v opuštěném dětském domku na spodních větvích stromu. Ale jakmile byl Krák dost velký na to, aby mohl šplhat, postavil si své vlastní hnízdo vysoko v koruně. Byl na něj hrdý. Byl to jeho domov. Krák odhákl úchyt plachty a odhrnul ji stranou. Na krk mu dopadla dešťová kapka a on se otřásl. Nad parkem visel útlý srpek měsíce, který nemohl ozářit celou bezmračnou oblohu. Snížek nehybně seděl na větvi mimo hnízdo, jeho peří se v měsíčním svitu stříbřitě lesklo. Natočil hlavu a vypadalo to, že svýma slepýma očima Kráka sleduje. Se spaním je utrum, brblal Mrzout a nesouhlasně vrtěl zobákem. Pišta vyskočil Krákovi na ruku a dvakrát zamrkal. Nevšímej si ho, řekl. Dědci jako on nepotřebují spát dorůžova. 23
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 23
9.11.2015 12:30:32
Mrzout pronikavě zakrákal: Drž zobák, Pišto. Krák nasál pach města. Výfukové plyny. Plíseň. Něco umírajícího ve stokách. Sice sprchlo, ale i kdyby pršelo sebevíc, Blackstone nikdy nebude vonět čistotou. Krákovi kručelo v břiše, ale tentokrát hlad vítal. Zostřoval mu smysly a zatlačoval strach zpátky do stínů jeho mysli. Potřeboval vzduch. Potřeboval si vyčistit hlavu. „Půjdu sehnat něco k jídlu,“ oznámil. Teď? nevěřil Mrzout. Vždyť jsi jedl včera. Krák zahlédl box od včerejších hranolků na druhé straně hnízda mezi ostatními cetkami, které tam vrány rády schraňovaly. Různé lesklé předměty. Zátky od lahví, plechovky a očka, kterými se otevírají, kousky alobalu. Byly tam i rozházené zbytky Mrzoutovy večeře — pár dočista obraných myších kůstek. Maličká rozdrcená lebka. Taky bych si něco dal, řekl Pišta a protáhl si křídla. Jak říkám: věčně nenažraný, Mrzout opovržlivě zatřásl zobákem. „Nemějte strach,“ oznámil jim Krák. „Brzo budu zpátky.“ Otevřel dvířka, zhoupl se z plošiny na horní větve a potom ručkoval dolů po úchytech, které by našel i poslepu. Seskočil na zem a najednou vedle něj přistála tři tělíčka — dvě černá a jedno bílé. Kráka to trochu otrávilo. „Nepotřebuju, abyste šli se mnou,“ řekl snad po tisící. Už nejsem malé dítě, chtěl dodat, ale věděl, že by právě takhle zněl. Nebuď na nás takový, pobídl ho Mrzout. 24
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 24
9.11.2015 12:30:32
Krák pokrčil rameny. Park byl už léta zavřený, takže zel prázdnotou jako vždycky. Ticho rušil jen šepot větru ve větvích. I tak se Krák držel ve stínu. Na patě boty se mu udělal žralok. Brzy si bude muset někde ukrást nové. Minul zrezivělé prolézačky, kde si žádné děti nehrávaly, překročil záhony, které už dávno zarostly plevelem. Hladina jezírka byla pokryta žabincem. Pišta přísahal, že v něm před třemi měsíci viděl rybu, ale Mrzout usoudil, že si vymýšlí. Nalevo se za zdmi parku tyčilo blackstoneské vězení, jeho čtyři věže protínaly oblohu. Za některých nocí odtamtud Krák slyšel zvuky tlumené tlustými zdmi bez oken. Krák se zastavil u opuštěného altánu posprejovaného graffiti. Na betonovém schůdku zacvakaly pařátky, jak na něj přistál Pišta. Něco se děje, viď? zeptal se. Krák obrátil oči v sloup. „Ty toho nenecháš, co?“ Pišta naklonil hlavu. „Je to tím snem,“ přiznal Krák. „Byl trochu jiný než obvykle. To je všechno.“ Noční můra se mu zase vplížila do mysli. Ten chlap s černýma očima. Jeho stín dopadající na zem jako úlomek noci. Natahující se ruce a prsten s pavoukem… Tví rodiče jsou minulost, pravil Pišta. Zapomeň na ně. Krák přikývl, ale v hrudi pocítil starou známou bolest. Kdykoli si na ně vzpomněl, bolelo to, jako by se dotkl modřiny. Nikdy nezapomene. Každou noc to prožíval znovu a znovu. Dole pod ním prázdnota, nad ním mávající vraní křídla. 25
Grey-Jacob-Feral-1-Pod-kridly-vran.indd 25
9.11.2015 12:30:32